Úloha sociální pracovnice v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice

Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice Úloha sociální pracovnice v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice Sociální práce Vedoucí práce: Bc. Jana Hostáková Vypracovala: Mirka Kučabová Čelákovice 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Mělník dne 5 5. 2013 Mirka Kučabová 2

Obsah Úvod... 5 1 Cíle absolventské práce... 6 1.1 Hlavní cíl... 6 1.2 Dílčí cíle... 6 2 Teoretická část... 7 2.1 Historie sociální a zdravotní péče... 7 2.1.1 Sociální péče... 7 2.1.2 Zdravotní péče... 8 2.1.3 Vývoj systému... 9 2.2 Vymezení základních pojmů... 10 2.2.1 Psychiatrická léčebna... 10 2.2.2 Duševní nemoc... 10 2.2.3 Pacient... 10 2.2.4 Sociální šetření (pohovor s pacientem)... 10 2.3 Poslání a cíl sociální práce... 11 2.4 Vzdělávání sociálních pracovníků a jejich profesionalizace... 11 2.4.1 Osobnosti, které ovlivnily vzdělání sociálních pracovníků... 12 2.5 Sociální pracovník jako poskytovatel péče o duševně nemocné... 13 2.5.1 Potřebné vzdělání... 15 2.5.2 Syndrom vyhoření... 15 2.6 Komunikace s pacientem... 16 2.6.1 Verbální komunikace... 16 2.6.2 Neverbální komunikace... 16 2.6.3 Zásady komunikace s pacientem s demencí... 17 2.7 Opatrovnictví... 18 2.7.1 Opatrovník... 18 2.7.2 Opatrovník fyzická osoba... 19 2.7.3 Opatrovník veřejný... 19 2.8 Důvody k zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům... 19 2.8.1 Psychotická onemocnění... 20 2.8.2 Demence a Alzheimerova choroba... 21 3

2.8.3 Osoby s poruchami učení (mentální retardace)... 21 2.8.4 Závislost na omamných látkách... 22 2.9 Práva duševně nemocných... 22 2.10 Instituce a legislativa v sociální práci... 22 2.10.1 Obce I. III. typu... 22 2.10.2 Úřad práce... 22 2.10.3 Okresní správa sociálního zabezpečení... 23 2.10.4 Česká správa sociálního zabezpečení... 23 2.10.5 Všeobecná zdravotní pojišťovna... 23 2.11 Rehabilitace a resocializace... 24 2.12 Druhy zařízení a jejich cílové skupiny... 24 3 Praktická část... 27 3.1 Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice... 27 3.1.1 Historie a současnost... 27 3.1.2 Organizační struktura PL Horní Beřkovice lůžková péče... 28 3.1.3 Popis oddělení... 29 3.1.4 Denní režim na odděleních léčebny... 30 3.1.5 Náplň práce sociální pracovnice v psychiatrické léčebně... 31 3.1.6 Vyhledávání vhodných pobytových zařízení po ukončení hospitalizace... 33 3.1.7 Kazuistika... 34 3.2 Výzkumné šetření... 37 3.2.1 Přehled umístění pacientů podle druhu zařízení... 38 4 Diskuse... 42 Závěr... 44 Pезюме... 46 Literatura... 47 Přílohy... 48 4

Úvod Ve své absolventské práci se zabývám úlohou sociální pracovnice v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice, významem této funkce a jejím přínosem nejen pro zařízení, ale i pro pacienty samotné. Je samozřejmé, že předpokladem pro výkon povolání sociální pracovnice je odborná způsobilost, bezúhonnost a způsobilost k právním úkonům. Ale je nezbytné, aby sociální pracovník zvládl řadu dalších dovedností, jako jsou správné komunikační dovednosti (např. techniky naslouchání, správné kladení otázek, správně naslouchat), schopnost navázat kontakt s pacientem a získání si důvěry. V psychiatrické léčebně pracuji s pacienty duševně nemocnými mladšího věku i se seniory. Každý pacient je jedinečný a vyžaduje individuální přístup. Sociální pracovnice je v léčebně často jediným prostředníkem, který nahrazuje pacientovi kontakt s okolním prostředím. Jedna z kapitol absolventské práce bude proto věnována sociální práci s duševně nemocným pacientem a způsobům komunikace. V absolventské práci vycházím ze zákonů, které sociální pracovnice používá ve své praxi a se kterými se setkává při vyřizování sociálních dávek, dávek státní sociální podpory. Dále představím organizace, se kterými sociální pracovnice spolupracuje připodávání žádosti o důchod, vyřizování osobních dokladů apod. Představím Psychiatrickou léčebnu Horní Beřkovice jako celek i jednotlivá oddělení léčebny, kde v současné době působím jako sociální pracovnice. Velkým problémem se jeví umístění pacientů po ukončení jejich hospitalizace v léčebně, pokud se nemohou vrátit zpět do rodiny. V moderních společnostech duševních poruch přibývá, což je dáno i naším způsobem života. Stále není o duševních poruchách dostatek informací a vztah k nemocným je odtažitý. Chci v této práci poukázat na skutečnost, že lidé duševně nemocní mezi námi žijí, je potřeba jim věnovat péči a napomoci jejich integraci. 5

Cílem práce je zmapovat možnosti pacientů v kontextu umístění do pobytových zařízení po ukončení hospitalizace. Provedené šetření je z výzkumného hlediska výzkumem kvalitativním. Sběr dat jsem provedla prostřednictvím analýzy spisové dokumentace a dále jsem zpracovala kazuistiky, ze kterých je zřejmé, jak se sociální pracovnici daří umísťovat pacienty do pobytových sociálních služeb, popřípadě dalších zařízení. Z tabulek a grafů je možné vyčíst statistické údaje o počtu pacientů umístěných v jednotlivých zařízeních za kalendářní rok popřípadě jejich propuštění do domácí péče. V závěru práce seznámím s literaturou, ze které jsem čerpala. 1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Zjistit náplň práce sociální pracovnice v Psychiatrické léčebně 1.2 Dílčí cíle Zmapovat možnosti pacientů v kontextu umístění do pobytových zařízení po ukončení hospitalizace Seznámení s institucemi Vyhodnocení získaných informací 6

2 Teoretická část 2.1 Historie sociální a zdravotní péče První snahy péče o duševně nemocného člověka se objevily v době před naším letopočtem (460 370 př. n. l.), kdy řecký lékař Hippokrates pojmenoval jako příčinu duševních chorob mozek. Do té doby byli lidé s duševní poruchou trestáni, jejich okolí žilo v domnění, že jsou posedlí zlými duchy a duševní nemoci byly démonizovány. *Marková Eva, 2006+. V 18 století dochází ke vzniku psychiatrie jako lékařského oboru, a tím také k humanizaci péče o duševně nemocné. Na našem území se rozvíjela specializovaná péče o duševně nemocné za vlády Josefa II. Zřizovaly se sirotčince, nemocnice, chudobince a ústavy v podobě psychiatrických léčeben. Postupným vývojem v léčbě se docílilo snížení počtu léčebných a nemocničních lůžek, dává se přednost ambulantní péči, uplatňuje se psychoterapie v komunitních zařízeních, v krizových centrech apod. *Malá a Pavlovský, 2010+ 2.1.1 Sociální péče Sociální péče je chápána jako péče společnosti o sociálně slabé, poskytuje peněžité a věcné dávky, zdravotnické a fakultativní sociální služby. Definuje tři druhy služeb (podle Zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění): sociální poradenství základní i odborné, nedílná součást všech sociálních služeb služby sociální péče cílem je zajistit základní životní potřeby osobám, které nezvládnou péči o vlastní osobu služby sociální prevence cílem je předcházet sociálnímu vyloučení lidí ohrožených sociálně negativními vlivy 7

Podle místa poskytování služeb se dělí na: terénní služby jsou poskytovány v místě, kde jedinec žije ambulantní služby za službami jedinec dochází (denní stacionáře, kontaktní centra) pobytové služby služby jsou poskytovány v zařízeních, kde jedinec celodenně nebo celoročně pobývá (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení). *Malíková, 2011+ Podle zákona č. 108/2006 Sb. je úlohou služeb sociální péče zajistit osobám jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, zapojení se do běžného života a zajistit jim důstojné zacházení. Mezi služby sociální péče se řadí domovy pro seniory, chráněné bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče, v domovech se zvláštním režimem, patří sem i pečovatelská služba a osobní asistence.*matoušek, 2005+ 2.1.2 Zdravotní péče Základním právním předpisem je zákon 20/1966 Sb., o zdraví lidu. Zákon obsahuje podmínky pro poskytování zdravotní péče, jsou zde vymezeny formy péče, práva a povinnosti fyzických a právnických osob, druhy zdravotnických zařízení, nakládání se zdravotnickou dokumentací, práva a povinnosti pracovníků ve zdravotnictví apod. Primární zdravotní péče musí být kvalitní, odborná a dostupná. Zahrnuje preventivní zdravotní činnost, vyšetřovací a léčebnou činnost. Mezi poskytovatele patří praktičtí lékaři pro děti a dospělé, stomatologové, gynekologové atd. Sekundární zdravotní péče poskytování zdravotnické péče prostřednictvím institucí jako jsou např. nemocnice. Terciární zdravotní péče je ve zdravotnictví nejvíce finančně nákladná, jedná se o vysoce specializovanou péči např. u onkologických onemocnění. 8

Od 1. 1. 2012 došlo ke zvýšení regulačních poplatků ve zdravotnických zařízeních na 100,- Kč za jeden den hospitalizace. Regulační poplatek nehradí pacienti, kteří jsou hospitalizováni nedobrovolně a kterým byla nařízena ochranná ústavní léčba. 2.1.3 Vývoj systému Vývoj systému péče směřuje k deinstitucionalizaci, to znamená přesun péče z institucí do přirozených společenství využívajících podporu sociálních systémů. Současně by se měl snižovat počet institucionálních zařízení (léčebny, nemocnice) a rozvíjet mimoústavní komunitní zařízení. Komunitní péče je systém, který umožňuje pacientům s psychiatrickým onemocněním fungovat v podmínkách běžného života s pomocí služeb zdravotních a sociálních. Péče je zaměřena na potřeby lidí, nikoli na budování institucí a vyžaduje týmovou práci profesionálů zdravotní a sociální sféry. Komunitní péče má znamenat dostupnost služeb, orientace na potřeby uživatelů, flexibilitu. Kvalitní péče má také zahrnovat prevenci stigmatizace duševně nemocných (předsudek, že duševně nemocní jsou jako skupina nežádoucí). V sociální sféře: zajišťují pomoc neziskové organizace. Vyškolení pracovníci pacientům pomáhají s resocializací v oblasti bydlení, práce. Pacienti se učí samostatně fungovat a zvládat životní situace. V oblasti zdravotnictví: je nutné zajistit dostupnou péči psychiatrickou a psychoterapeutickou. *Matoušek, 2007+ V rozvinutých západních zemích od šedesátých let minulého století probíhala tzv. deinstitucionalizace. Vznikaly domy na půl cesty, chráněná bydlení s různou mírou podpory, chráněné byty, venkovská sídla, která poskytovala bydlení a zároveň i práci. 9

2.2 Vymezení základních pojmů Seznámení s pojmy, které jsou používány při komunikaci mezi pracovníky v zařízeních poskytující zdravotní péči. 2.2.1 Psychiatrická léčebna Psychiatrická léčebna je zdravotnické zařízení lůžkové péče, které je určené lidem, kteří trpí duševní poruchou. Přijímá pacienty dobrovolné i nedobrovolné. V léčebně se také realizuje ústavní ochranná léčba. Léčebna je určena pro delší pobyt a pro větší množství pacientů. 2.2.2 Duševní nemoc Duševní nemoc je charakterizována jako nemoc, která se vyznačuje poruchami prožívání a mezilidských vztahů. Užívá se také pojem duševní porucha. Mezi hlavní skupiny duševních poruch patří psychózy, poruchy osobnosti, poruchy nálady, úzkostné poruchy. *Matoušek, 2008+ 2.2.3 Pacient Pacient je nemocný člověk, který se léčí ve zdravotnickém zařízení, které poskytuje sociální služby, pokud péče v tomto zařízení obsahuje zdravotní prvky. *Matoušek, 2008] 2.2.4 Sociální šetření (pohovor s pacientem) Sociální pracovník se seznámí s pacientem, zpracuje anamnestická data a informace od pacienta. Sociální šetření zahrnuje popis pacientova emočního, kognitivního a sociálního fungování, základní informace o jeho bytové situaci, o rodinném a sociálním prostředí. Tyto informace pomáhají pochopit pacienta jako člověka s jeho kulturním a sociálním zázemím, potřebami. 10

Je nutné znát rodinnou a bytovou situaci pacienta, aby mohl sociální pracovník připravit přechod pacienta z lůžkového zařízení do jeho domácího prostředí, případně do zařízení vhodného typu dle diagnózy. *Matoušek, 2005+ 2.3 Poslání a cíl sociální práce Formulace poslání a cílů sociální práce se mění jak v různých dobách, tak v závislosti na společenském a kulturním kontextu. Jedna ze starších definic tvrdí, že sociální práce je to, co jiní zdravotní sestry, lékaři, policie atd. nedělají. Na jedné straně je řada sociálních pracovníků přesvědčena, že hlavním posláním sociální práce je pomáhat klientům, na druhé straně je za cíl sociální práce považováno řešení a prevence sociálních problémů, podpora změny (sociálních vztahů, sociálního prostředí) a sociálního zachování (pomoc při zachování přijatelného způsobu života těch, kteří toho nejsou sami schopni). *Matoušek, 2007+ 2.4 Vzdělávání sociálních pracovníků a jejich profesionalizace S rozvojem sociální péče (počátek 20. stol.) začala vznikat potřeba profesionálních sociálních pracovníků, kteří museli získat odborné vzdělání. Veřejnost odmítala přijmout odbornost a nově vzniklé povolání sociálních pracovnic, které byly stále pokládány za ošetřovatelky. Proto byly zformulovány tři podmínky podmiňující kvalitní výkon sociální práce: 1. Profilování sociální péče jako samostatného pracovního oboru, zařazeného do soustavy veřejného života, má význam pro národní kulturu, hospodářskou rovnováhu a pro zdravý vývoj sociálního státu. 2. Vybudování soustavy samostatného sociálního školství, které odpovídá skutečným potřebám sociální práce a je součástí systému vysokých škol. 3. Sociální práci vykonávají sociální pracovnice s předepsanou odbornou kvalifikací a měly by být zařazeny do kategorie, která odpovídá jejich vzdělání. [Matoušek, 2007] 11

2.4.1 Osobnosti, které ovlivnily vzdělání sociálních pracovníků Alice Masaryková dala podnět k založení Ženské vyšší školy pro sociální péči. Studium na této škole vedla M. Slavíková, škola poskytovala vzdělání teoretické (základy práva, psychologie, sociologie) spojené s praktickým výcvikem ve vybraných zařízeních. V roce 1935 byla založena Masarykova státní škola zdravotní a sociální péče v Praze. Byla zaměřena na sociálně zdravotní oblast, osnovy byly upraveny tak, aby nastala rovnováha mezi zdravotními a sociálními disciplínami, absolventky měly umět spolupracovat s lékaři v poradenství. Výuka byla také rozdělena na předměty teoretické a praxi v nemocničních a sociálních zařízeních. *Matoušek, 2007+ Poznatky z pobytu v USA pomohly dr. Alici Masarykové tvořit moderní podobu sociální práce. Zabývala se problematikou v tehdejších ústavech pro choromyslné. Zajímala se o zdravotnickou a charitativní a sociální činnost a v roce 1919 se stala předsedkyní Československého červeného kříže. Marie Krakešová úzce spolupracovala s dr. Alicí Masarykovou. Zdůrazňovala nutnost pomoci klientům ke změně životního postoje a k nalezení východisek z problémů, a to za pomoci sociálních pracovníků a celkové týmové práce. Inspirovala se pracemi psychologů a psychiatrů a ve své publikaci Psychogeneze sociálního případu mj. podává jednoduchou typologii sociálních případů: jeden typ klientů se nepříznivé sociální situaci poddávají a jsou nazýváni utlačenými, druhý typ klientů se snaží ze situace uniknout, ale nebere ohledy na společenský řád a ti jsou nazýváni neukáznění. *Matoušek, 2007+ 12

2.5 Sociální pracovník jako poskytovatel péče o duševně nemocné Roli sociálních pracovníků ovlivňují tradice, systémy zdravotní a sociální péče a jejich koordinace. Sociální pracovník může s duševně nemocnými pracovat v institucích, jako je psychiatrické léčebna, psychiatrické oddělení nemocnice, ústavy sociální péče, domovy se zvláštním režimem, domovy důchodců se zvláštním oddělením pro seniory s Alzheimerovou chorobou apod. Uplatnění nacházejí i v komunitních zařízeních např. krizová centra, centra denních aktivit, denní sanatoria nebo v jiných službách poskytovaných obcí. V moderní komunitní psychiatrii, která by měla lidem s duševním onemocněním pomáhat obnovit jejich sociální role, sociální pracovník: Vytváří vztah s klientem založený na respektu a důvěře Plní úlohu prostředníka mezi duševně nemocným a okolním prostředím (cílem je sociální integrace pacienta) Chápe, že se lidé s problémy v oblasti duševního zdraví liší nejen typem psychických problémů, které ovlivňují jeho život, ale každý pacient je individualita a odlišují se rodinným zázemím, prostředím, hodnotami a cíli, které měli a mají. Odlišují se také charakteristikami osobnosti, vzděláním a věkem. Snaží se ovlivňovat prostředí, ve kterém duševně nemocný žije, tak, aby bylo přístupnější k jeho potřebám Sociální pracovník mapuje zdravotně-sociální potřeby pacienta a ve svých intervencích z nich vychází Podporuje koncept readaptace, tedy přijetí sebe, zvládání nemoci a adaptaci na onemocnění Podporuje sociální integraci, což znamená změnu postoje lidí vůči duševně nemocným a přílišné tendenci ochranitelství, což vede k pocitu duševně nemocných o jejich nezpůsobilosti *Matoušek, 2005+ Předpokladem k práci s duševně nemocnými je znalost příznaků jednotlivých duševních onemocnění a znalost pojmů, které mají své místo v rehabilitaci s duševně nemocnými. Dlouhodobě duševně nemocní jsou ti jedinci, kteří trpí duševní poruchou (organická 13

poškození CNS, schizofrenie, depresivní nebo manická porucha, paranoidní psychóza) nebo jiným onemocněním, které je dlouhodobým a nepříznivě ovlivňuje základní aspekty denního života: osobní hygienu, sníženou samostatnost a soběstačnost, mezilidské vztahy, učení, ekonomickou soběstačnost. Na onemocnění může mít nepříznivý vliv i způsob péče a dále snižovat funkční kapacitu nemocného. Institucionalizační syndrom (neboli hospitalismus) je kombinací duševního onemocnění s prostředím. Pokud je pacient dlouhodobě hospitalizován, je nadměrně ochraňován a podporován, vytratí se u něj pocit vlastní odpovědnosti. U pacienta se potom projevuje ztráta iniciativy, zájmu, je apatický, nevyjadřuje své pocity. *Matoušek, 2005+ Kompetentní sociální pracovník musí umět získat informace o klientovi a jeho okolí, o rodině, zázemí, sestavit a realizovat plán intervencí. K tomu využívá schopnosti navázat kontakt, musí umět vést rozhovor, být empatický, umět naslouchat, vnímat verbální i neverbální projevy pacienta. Sociální pracovník dodržuje etické principy podle Etického kodexu sociálních pracovníku ČR. Zná systém sociálního zabezpečení a legislativu, ví, jak zacházet s informacemi o klientovi. Dokáže komunikovat s ostatními členy týmu a institucemi (písemně i ústně). Pomáhá pacientovi orientovat se v jeho nárocích a zprostředkovat mu sociální dávky a služby, poskytnout informace v oblasti občanského, pracovního a rodinného práva. Důležité je zabezpečení podmínek k životu po ukončení hospitalizace pacienta zajištění bydlení, práce, finanční zabezpečení, což zabraňuje mimo jiné vzniku syndromu otáčivých dveří (mnohočetné krátkodobé hospitalizace). Celkovou zdravotně-sociální péči vyžadují zejména ti pacienti, kteří vzhledem ke svým duševním problémům nefungují ve více oblastech delší dobu, tedy lidé dlouhodobě duševně nemocní. 14

Sociální pracovník nemá být příliš náročný a kritický, ale na druhou stranu má vést pacienta k samostatnosti. Pokud je sociální pracovník příliš ochranitelský, pacient nemá potřebu vyvíjet iniciativu a naučí se ve všem spoléhat na druhou osobu. 2.5.1 Potřebné vzdělání Potřebné vzdělání pro výkon zaměstnání zdravotně-sociálního pracovníka je zapotřebí absolvování bakalářské nebo vyšší odborné školy zaměřené na sociální práci nebo sociální pedagogiku. Po ukončení studia je potřebný tříměsíční kurs v Brně, který pořádá Národní centrum ošetřovatelských a nezdravotnických oborů. Po absolvování akreditovaného kvalifikačního kursu a vykonání závěrečné zkoušky vydává ministerstvo osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu práce jako zdravotně-sociální pracovník. 2.5.2 Syndrom vyhoření Jedním z rizik při výkonu práce sociálního pracovníka je tzv. Syndrom vyhoření. Syndrom vyhoření je soubor typických příznaků vznikajících u pracovníků pomáhajících profesí v důsledku nezvládnutí pracovního stresu. *Matoušek, 2003+ Syndrom vyhoření je stav, kdy pracovník není schopen vykonávat svoji práci s uspokojením, jeho práce není efektivní, obtěžuje ho práce s pacienty. Důvodem může být náročná práce s klienty, kteří jsou vážně postiženi, v psychiatrické léčebně to jsou dlouhodobě hospitalizováni pacienti bez jakékoliv motivace, umírající v hospici apod. Mimo těchto důvodu to může být i byrokratizace práce, špatná atmosféra na pracovišti, workoholismus, neoceněná práce apod. Důsledkem je vyčerpání, ztráta energie či vznik somatických onemocnění. Stres může vyvolat konflikty na pracovišti mezi kolegy i s pacienty. Pracovník je apatický, začíná se stranit kolektivu, klient se stává nepřítelem a povolání ztrácí smysl. Charakteristické rysy osob náchylných k syndromu jsou: přílišná empatie, senzitivita, obětavost, idealismus, úzkost, pedantství a entuziasmus. 15

2.6 Komunikace s pacientem 2.6.1 Verbální komunikace Verbální komunikace znamená slovní výměnu a sdělování informací při ústním projevu. Zásady verbální komunikace: Jednoduchost - jasné a srozumitelné vyjadřování, rozsah použité terminologie musí odpovídat osobám, se kterými je rozhovor veden. Stručnost - stručné a srozumitelné vyjádření působí důvěryhodně a profesionálně. Stručně ovšem za předpokladu, že sdělení obsahuje všechny důležité informace a nejsou vytržené z kontextu. Stručnost neznamená strohost či neochotu v komunikaci. Vynecháváme neobvyklé termíny a zkratky. Zřetelnost zřetelně artikulovat, srozumitelně vyslovovat, nepoužívat nepřesné nebo mnohovýznamové termíny, které by mohl klient špatně pochopit. Pozor na tzv. dvojsmyslná sdělení a osobní názory. Vhodné načasování zvolit pro důležitý rozhovor klidné prostředí, vhodnou dobu, dostatek času. Adaptabilita (přizpůsobivost) sledovat pečlivě všechny reakce komunikanta na sdělené informace. Kromě verbálního sdělení jsou důležité i neverbální projevy. [Malíková, 2011] 2.6.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace je vyjádřena tělesnými pohyby a chováním, označuje se jako pravdivá řeč našeho těla. Je to komunikace bez ústního projevu. Neverbální projevy jsou pravdivější než projevy verbální a jejich skrývání je velmi obtížné. Složky neverbální komunikace: Vizika je to řeč očí. Důležitá je délka pohledu, soustředění pohledu do jednoho bodu, těkání či uhýbání pohledem, mrkání, rozšiřování a zužování zornic. 16

Mimika je vyjádřena pomocí mimických svalů obličeje, projevy jsou patrné v oblasti nosu, úst, obočí, čela apod. Gestika jsou to projevy vyjádřené pohyby rukou, hlavy, často je používána k podpoře verbálního sdělení. Význam gest se může lišit vlivem kulturních a etnických aspektů. Haptika je to kontakt prostřednictvím dotyků. Doteky mohou být formální, přátelské, intimní. Citlivé používání haptiky by měli ovládat pracovníci v pobytových sociálních zařízeních, léčebnách, nemocnicích apod. Chronemika je dovednost efektivně nakládat s časem. Hledání a využívání časových rezerv může každému pomoci efektivně využívat čas a zlepšit tak celkově kvalitu života. Proxemika jde o udržování určité vzdálenosti mezi osobami. Je ovlivněna několika okolnostmi: věkem, pohlavím, temperamentem, aktuální společenskou situací apod. Posturika znamená vyjádření postoje či vztahu naším fyzickým postojem. Postoj může být vědomý, ovlivněný vůlí nebo nemocí či psychickým stavem. Důležitá je pozice jednotlivých částí těla. Kinetika jedná se o celkový pohyb těla včetně chůze. Je také ovlivnitelná vědomě, ale může být změněna v důsledku nemoci. Je důležité, aby verbální i neverbální projevy při komunikaci s pacientem byly v souladu a navzájem se doplňovaly. Pokud není soulad mezi sdělením verbálním a neverbálními projevy, pacient si to uvědomuje. To pak u něho způsobuje obavu, strach, pocit nejistoty a pacient špatně spolupracuje. *Malíková, 2011+ 2.6.3 Zásady komunikace s pacientem s demencí Pacienta vždy oslovovat jménem, popř. titulem, který mu náleží. Rozhovor vést v laskavém duchu, v klidu, v přátelské atmosféře, pacient je citlivý na napětí a nervozitu v hlase úzkost se přenáší i na něj. Mluvit pomalu a srozumitelně. 17

Ujistit se, že můžeme vstoupit do osobního prostoru pacienta, pokud ano, možno používat doteky na ruce, lokti, rameni. Nechovat se k pacientovi jako k malému dítěti, nepoužívat zdrobněliny vzbuzuje to v něm agresivitu a odmítá spolupracovat. Chovat se k pacientovi vždy s úctou a respektovat jeho důstojnost. Pokud pacient reaguje negativně nebo je nervózní, směřovat jej k činnosti, která jej uklidní. Pacient má chápat sociálního pracovníka jako zdroj bezpečí a pohody. [Zgola, 2003] Základní komunikační dovedností je aktivní naslouchání, které je považováno za nejdůležitější prvek rozhovoru. Zahrnuje více než jen vyslechnutí sdělených informací - jde o cílený aktivní postoj, při němž dáváme najevo, že chápeme a rozumíme. To samo o sobě vytváří ideální podmínky k dalšímu rozhovoru a komunikátor (v tomto případě klient) má možnost svěřit se. Naslouchání je také upřímným projevem ochoty pomoci. *Mahrová, Venglářová, 2006, + 2.7 Opatrovnictví Opatrovnictví dospělého je zákonné zastoupení zletilého občana, který je ve způsobilosti právním úkonům omezen nebo zbaven úplně. K ustanovení opatrovníka dochází na základě rozhodnutí soudu. Opatrovnictví v České republice je ošetřeno v Občanském zákoníku, Občanském soudním řádu a Zákonu o rodině. 2.7.1 Opatrovník Podle občanského zákoníku bývá opatrovníkem zpravidla ustanovena osoba, která je v příbuzenském vztahu k duševně nemocnému. Pokud není vhodná osoba příbuzná, soud ustanoví opatrovníka veřejného, a to bývá obec, ke které je opatrovaný místně příslušný. 18

2.7.2 Opatrovník fyzická osoba Ve většině případů bývá opatrovníkem ustanoven rodinný příslušník nebo osoba blízká opatrovaného. Tento způsob je ideální, protože takový člověk zná opatrovaného nejlépe, zná jeho potřeby a způsoby a má k němu kladný vztah. Soud vždy zkoumá, zda osoba navrhovaná na funkci opatrovníka je zdravotně způsobilá a trestně bezúhonná je schopna tuto funkci vykonávat. Opatrovnický soud je povinen zabývat se stížnostmi na výkon funkce opatrovníka a má právo si vyžadovat výpisy o hospodaření s finančními prostředky opatrovaného. 2.7.3 Opatrovník veřejný V případě, že není pro výkon opatrovnictví žádná vhodná osoba z okruhu rodiny, dochází k ustanovení opatrovníka veřejného. Bývá to orgán místní samosprávy a ten následně pověří svého zaměstnance. Většinou to bývá pracovník odboru sociálních věcí, na malých obcích to může být starosta. Opatrovník veřejný má také povinnost předkládat soudu zprávy o hospodaření svého opatrovance. 2.8 Důvody k zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům Na soud se může obrátit osoba, která má v rodině člověka neschopného z důvodu duševní nemoci nakládat s finančními prostředky, uzavírá např. různé nevýhodné smlouvy o půjčkách a tím často dochází k vysokému zadlužování. Taková osoba je snadným terčem k využívání. Může mít i problémy se sebeobsluhou, poškozuje se různými způsoby, těžko se orientuje v dnešním světě a není schopna obstarávat své záležitosti. Jedná se o osoby, které trpí těmito duševními onemocněními: Osoby s psychotickým onemocněním Osoby se stařeckou demencí nebo trpící Alzheimerovou chorobou Osoby s poškozením mozku po úraze nebo nemoci Osoby s poruchami učení (mentální retardace) Osoby závislí na omamných látkách *Mahrová, Venglářová, 2006+ 19

2.8.1 Psychotická onemocnění Psychotické poruchy jsou onemocnění doprovázené poruchami myšlení (bludy), poruchami osobnosti (schizoidní osobnost, paranoidní osobnost, atd.), poruchy vnímání (halucinace). Patří sem poruchy s bludy, schizofrenie, neurotické poruchy (např. fobie). Schizofrenie Schizofrenie se projevuje narušeným chováním a jednáním, bludy, halucinace. Nemocný vnímá věci, které nejsou reálné, a nelze mu to vymluvit. Nemocný je emotivně chudý, apatický. Tato osoba může být nebezpečná sobě i svému okolí. Porucha s bludy Jedná se o nemoc, kdy je osoba přesvědčena o pronásledování, bludy jsou velmi úporné. Jedná se o paranoidní osobnosti. V ostatních oblastech života mohou být jejich projevy normální, proto je někdy obtížné nemoc rozpoznat. Bipolární porucha osobnosti Je to nemoc, kdy se střídají manické stavy se stavy depresivními. Manické stavy jsou např. zvýšené sebevědomí, přehnaná veselost, vysoká činorodost, minimální potřeba spánku, rozdavačnost, apod. Depresivní stavy se projevují špatnou náladou, bezradností, beznadějí apod. *Mahrová, Venglářová, 2006+. V důsledku duševní poruchy se nemocní projevují v běžném životě. Většinou nejsou schopni objektivního náhledu na svoji chorobu, nejsou schopni hospodařit s finančními prostředky, bývá s nimi obtížná komunikace, nedodržují pravidelné užívání léků. U některých nemocných jsou obavy ze sebepoškození nebo suicidálních tendencí (sklon k sebevraždě). Nemoc se také projevuje zvýšenou agresivitou k okolí, paranoidními představami. Nemocný není schopen posoudit následky svého jednání, čímž dochází k ohrožování jeho i okolí. Jedním ze způsobů, jak ochránit duševně 20

nemocného člověka před následky jeho jednání je řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti. 2.8.2 Demence a Alzheimerova choroba Alzheimerova choroba a stařecká demence jsou organické duševní poruchy, důsledkem je postižení nervového systému. Nemoc se projevuje poruchami logického a abstraktního myšlení, tím dochází i ke snížení intelektové schopnosti. Nemoc mohou doprovázet poruchy spánku, psychotické příznaky, deprese, agresivita, dezorientace. Pojem demence pochází z latiny a doslova znamená bez mysli. Předpona de znamená odstranit a mens je latinské slovo pro mysl. Během první fáze je demence nepatrná, nemoc začíná postupně, časem člověk zapomíná na všechno, co se kdy naučil a v poslední fázi nemoci je zcela závislý na pomoci druhé osoby. Člověk s těžkou demencí končí svůj život tak, jak do něho vstoupil: jako bezmocné dítě. [Buijssen, 2006] 2.8.3 Osoby s poruchami učení (mentální retardace) Mentální retardace je duševní postižení, které se projevuje sníženým intelektem a zhoršenou schopností učení. Tyto osoby mají problémy v oblasti myšlení, paměti, řeči, mají narušené adaptační chování v sociálních dovednostech, sebeobsluze, v komunikaci. Lehká mentální retardace IQ = 69-50 jedinec je schopen samostatného života, ale je potřeba dohled. Jsou vzdělavatelní, většinou absolvují speciální školu a jsou schopni zvládnout jednodušší zaměstnání. Středně těžká mentální retardace IQ = 49-35 tito lidé jsou vzdělavatelní s obtížemi, zvládnou základy sebeobsluhy. Mohou vykonávat lehčí manuální práce např. v chráněných dílnách, ale nejsou schopni samostatného života. Těžká mentální retardace IQ = 34-20 tito lidé vyžadují celodenní péči, jsou schopni jen částečně sebeobsluhy. Hluboká mentální retardace IQ= 20 tito lidé jsou úplně odkázáni na pomoc druhé osoby, jsou většinou imobilní. 21

2.8.4 Závislost na omamných látkách Z důvodu dlouhodobé závislosti na psychoaktivních látkách (alkohol, drogy) dochází k poškození duševního zdraví a k poškození mozku. Alkoholici trpí úzkostmi, depresemi, projevuje se agresivita verbální i fyzická. Závislost na alkoholu může vyvolat paranoidní psychózu, bludy, halucinace. Alkoholici mají snahu zlehčovat svoji závislost, jsou nespolehliví, ztrácí schopnost vykonávat zaměstnání, dochází u nich k narušování vztahů. O závislosti se hovoří i v případě patologického hráčství (gamblerství). 2.9 Práva duševně nemocných Do psychiatrického zdravotnického zařízení může být pacient přijat dobrovolně (na základě jeho souhlasu nebo nedobrovolně (bez jeho souhlasu). Pokud se osoba jeví jako duševně nemocná a ohrožuje sebe a své okolí a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nelze získat souhlas, je možné převzít pacienta do ústavní péče. Pokud má pacient soudem stanoveného opatrovníka, pak je nutné vyžádat souhlas opatrovníka. Práva duševně nemocných jsou zakotveny v listinách: Deklarace lidských práv duševně nemocných a Deklarace lidských práv a duševního zdraví. *Baštecký, 1997+ 2.10 Instituce a legislativa v sociální práci Instituce, se kterými spolupracuje sociální pracovnice v psychiatrické léčebně. 2.10.1 Obce I. III. typu Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 64/1963 Sb., o matrikách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech 2.10.2 Úřad práce Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadech práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 22

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 2.10.3 Okresní správa sociálního zabezpečení Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Lékařská posudková služba Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 2.10.4 Česká správa sociálního zabezpečení Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon o Policii ČR 273/2008 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků 2.10.5 Všeobecná zdravotní pojišťovna Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů Sociální pracovnice v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice dále spolupracuje s : Okresní soud Litoměřice Krajský soud Ústí nad Labem 23

2.11 Rehabilitace a resocializace Režim v léčebně je pevně stanovený a pravidelný. Pravidelnost je nácvikem na běžný denní režim po ukončení hospitalizace a příprava na odchod do původního prostředí. Den začíná ranní rozcvičkou. Pohyb se doporučuje zvláště depresivním pacientům, neboť při pohybu dochází k uvolňování hormonu endorfinu, který má vliv na zlepšení psychiky (dobré nálady). Následuje rozdělení denních činností a služeb jako je např. úklid na pokoji, úklid společných prostor, utírání stolu na jídelně. Pacienti s volnými vycházkami zvládnou i menší pochůzky po areálu nebo se zapojují do pracovních terapií práce na zahradě, práce v dílnách. Odpoledne mají pacienti volný čas, ale i tehdy se ošetřující personál snaží, aby byl přínosný. Pacienti mají možnost navštěvovat kulturní akce v místním kulturním centru, několikrát ročně se uskuteční společné výlety pacientů do okolí. Využívají se propustky, které slouží k ověření, zda pacient sám zvládne pobyt mimo léčebnu, popř. je schopen vyřídit si své záležitosti na úřadě apod. Než dojde k ukončení hospitalizace pacienta, měl by absolvovat alespoň tři propustky, které prověří, zda je připraven na život mimo léčebnu. Pacienti mohou docházet do internetové a resocializační kavárny, kde se zapojují do provozu (podílejí se na roznášení nápojů, úklidu nádobí apod.), získávají sociální dovednosti, utužují pracovní návyky a připravují se na návrat do běžného života. Terapie individuální individuální terapie je zaměřena na odhalení osobních problému, které jsou uloženy hluboko v psychice pacienta. Mezi individuální terapie patří rozhovor mezi pacientem a psychoterapeutem. 2.12 Druhy zařízení a jejich cílové skupiny Domovy pro seniory Domovy pro seniory poskytují dlouhodobé pobytové služby seniorům, kteří nezvládnou péči o vlastní osobu a vyžadují pomoc druhé osoby. Služba poskytuje ubytování, zajištění stravy, pomoc při osobní hygieně, seniorům je zprostředkován kontakt se společenským prostředím (pořádání kulturních akcí, besed, výletů), aktivizační činnost. 24

Sociální pracovník v psychiatrické léčebně více spolupracuje s domovy, které mají specializovaná oddělení pro pacienty s Alzheimerovou chorobou a oddělení se zvláštním režimem. Domovy se zvláštním režimem Domovy se zvláštním režimem jsou celoroční pobytová zařízení pro pacienty, kteří z důvodu svého onemocnění potřebují zvláštní režim. Tato zařízení jsou zaměřena na poskytování služeb se syndromem demence, alkoholikům a osobám s psychiatrickým onemocněním ve stabilizovaném stádiu. Domovy se zvláštním režimem fungují podobně jako Domovy pro seniory, ale vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta, je možné pohyb omezit, aby byla zajištěna jejich bezpečnost. Cílová skupina je určována individuální potřebou žadatele (zdravotním stavem), je třeba najít vhodné zařízení podle typu onemocnění. Existují např. domovy se zvláštním režimem pro pacienty s chronickým duševním onemocněním (schizofrenie), pro pacienty se závislostí (alkohol), pro pacienty s demencí, s Alzheimerovou chorobou apod. Azylové domy Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v tíživé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Cílem služby je prostřednictvím sociální intervence pracovníků a individuálních plánů pomáhat jedinci v začlenění do společnosti a zmírnění negativních dopadů sociálního vyloučení. Chráněné bydlení Chráněné bydlení je dlouhodobá pobytová služba poskytovaná zdravotně postiženým nebo osobám dlouhodobě duševně nemocným, kteří ztratili dovednosti potřebné k samostatnému bydlení a potřebují pomoc druhé osoby. Podle potřeby je možná i podpora asistenta. Služby jsou zaměřeny na klienty, kteří byli dlouhodobě hospitalizovaní v psychiatrické léčebně (tzn. déle jak jeden rok) a současně i na klienty, kteří žijí ve své rodině, ale nemají možnost naučit se dovednosti nutné k bydlení. Tato zařízení nabízejí 25

obyvatelům práci v chráněných dílnách, kde např. pracují s keramikou, vyrábějí kartony a šanony pro úřady, šijí na šicích strojích apod. Chráněné bydlení poskytuje klientům tyto služby: Tréninkové aktivity - péče o domácnost, zvládat hospodaření s financemi, obstarat nákupy, zvládnout další sociální dovednosti. Zvládání samoty - strukturování volného času, strukturování dne, vytváření sociální sítě, udržení stávající sociální sítě. Následná podpora v bydlení (ve vlastním bytě, ubytovně atd.) Služby Chráněné bydlení poskytují Fokus, občanská sdružení, charita, obecně prospěšné společnosti. 26

3 Praktická část V praktické části představím stručně historii Psychiatrické léčebny Horní Beřkovice a popíši náplň práce sociální pracovnice v léčebně. S pomocí získaných údajů z terénu zmapuji možnosti umístění pacientů do vhodných zařízení a sestavením tabulek a grafů vyjádřím počet umístěných pacientů za kalendářní rok 2012. V práci jsou použita sekundární data, která jsou získána z interních zdrojů zařízení a jsou zpracována v aplikaci MS Excel pomocí tabulek a grafů. 3.1 Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice 3.1.1 Historie a současnost Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice se nachází mezi Roudnicí nad Labem a Mělníkem a byla založena v roce 1891 jako filiální ústav tehdejšího Zemského ústavu pro choromyslné v Praze. V této podobě fungoval až do roku 1919. Postupně byla vybudována řada pavilonů s počtem lůžek 1 000. V osmdesátých letech minulého století docházelo postupně ke snižování počtu lůžek a zároveň ke zkvalitňování péče o nemocné. V současné době je většina oddělení po rekonstrukci a celkový počet lůžek v léčebně je 587. Spádová oblast léčebny je přibližně 1,5 milionů obyvatel a zahrnuje Ústecký kraj, část Libereckého a ze Středočeského okresy Mělník a Kladno. Obrázek 1 : Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice Zdroj: http://www.plhberkovice.cz 27

3.1.2 Organizační struktura PL Horní Beřkovice lůžková péče Primariát Všeobecné psychiatrie I Zahrnuje 3 oddělení: Příjem ženy (psychotické poruchy, poruchy osobnosti), Oddělení duálních diagnóz (užívání alkoholu spojené s duševní poruchou, pacienti se závislostí) Dlouhodobé hospitalizace (dlouhodobé psychické potíže, psychotické poruchy). Primariát Všeobecná psychiatrie II Zahrnuje 3 oddělení: Příjem muži (slouží ke vstupní diagnostice, psychické poruchy), Resocializační muži (otevřené oddělení, doléčování pacientů, nejsou ještě schopni propuštění), Rehabilitační muži (dlouhodobé psychické potíže, které brání návratu do běžného života). Primariát Specializovaná psychiatrie I Zahrnuje 3 oddělení: Psychoterapeutické (nabízí psychoterapeutický program k léčbě psychických poruch, program je 6 týdnů, určen pro pacienty z celé české republiky), Sexuologie (léčba sexuálních deviací, pacienti s nařízenou ústavní sexuologickou léčbou), Neklid a ochranné léčby (mužské uzavřené oddělení se zvýšeným dohledem, se soudem uloženou psychiatrickou léčbou). Primariát Specializovaná psychiatrie II Zahrnuje 2 oddělení: Poruchy chování (mentální retardace s poruchami chování, slouží ke zlepšení schopnosti pacientů k adaptaci na své okolí), Rehabilitační I (další léčba po odeznění chronického nebo reziduálního psychotického stavu). Primariát Specializovaná psychiatrie III Zahrnuje 2 oddělení: Dlouhodobě rehabilitační (psychiatrická rehabilitační léčba, mužské oddělení), Příjem senioři (senioři nad 65 let, koedukované oddělení, duševní poruchy). 28

Primariát Gerontopsychiatrie Zahrnuje 3 oddělení: Příjem senioři I (závažné poruchy nálad, myšlení nebo vnímání), Psychoterapie senioři (poruchy paměti, nálady, deprese a úzkosti ve stáří), Režimové senioři (otevřené mužské oddělení, závislost na návykové látce). Primariát Léčby návykových nemocí Zahrnuje 3 oddělení: Režimy pro závislosti (pacienti, kteří se dostali do těžkostí v důsledku návykových látek, a to alkoholu, drog nebo hraní automatů, oddělení nejsou koedukovaná. Mezi nejdůležitější léčebné aktivity patří komunitní psychoterapie, arteterapie, relaxace, přednášky). 3.1.3 Popis oddělení Následuje popis tří vybraných oddělení, na kterých působím jako sociální pracovnice, a ze kterých pocházejí data zpracovaná níže. Oddělení 413 - Dlouhodobé hospitalizace Jedná se o koedukované oddělení s uzavřeným režimem s kapacitou 30 lůžek, které je určeno pro pacienty převážně s psychotickými poruchami. Na oddělení jsou hospitalizováni muži i ženy. Věková hranice pacientů je 18 65 let. U těchto pacientů dlouhodobě přetrvávají psychické obtíže, které jim brání v návratu do běžného praktického života. O pacienty pečuje lékař pod vedením primáře, odborný zdravotnický personál, na oddělení dochází psycholog a sociální pracovník. Podle schopností se pacienti mohou účastnit pracovní terapie v dílnách, kulturních akcí pořádaných v areálu léčebny. Velký důraz v rámci resocializace je kladen na aktivní spolupráci pacienta v rámci různých terapiích. Dle charakteru onemocnění se pacient zapojuje do následujících aktivit: 29

ergoterapie, pohybové terapie, muzikoterapie, terapie formou relaxačních technik, návštěvy internetové kavárny, nácvik denních praktických činností. Oddělení 442 Dlouhodobé rehabilitace Jedná se pouze o mužské oddělení, kapacita lůžek je 31. Jsou zde hospitalizováni pacienti s psychickými poruchami s výjimkou duševních poruch organických, jejichž stav vyžaduje psychiatrickou rehabilitační léčbu. Péči zajišťuje lékař s týmem kvalifikovaných zdravotních sester a ošetřovatelek. O pacienty pečuje psycholog v rámci skupinové a individuální psychoterapie. Cílem pobytu na oddělení je připravit pacienta na návrat do jeho přirozeného prostředí nebo umístění do vhodného zařízení sociální péče. V rámci rehabilitace a svých možností pacienti docházejí na pracovní terapie, docházejí do centrálních dílen a spolupracují při aktivitách na oddělení. Druhy aktivit na tomto oddělení: arteterapie, bibliografie, autogenní trénink, nácvik kognitivních funkcí. Oddělení 451 Příjem senioři Oddělení přijímá pacienty seniory od 65 let věku, muže i ženy. Jedná se o koedukované oddělení s kapacitou 30 lůžek. Na oddělení je poskytována komplexní psychiatrická a ošetřovatelská péče pacientům s duševní poruchou, s výjimkou pacientů s akutním somatickým onemocněním. Druhy aktivit na tomto oddělení: ergoterapie, psychorehabilitační cvičení. 3.1.4 Denní režim na odděleních léčebny Denní režimy na odděleních léčebny jsou podobné, liší se pouze v druzích terapie, které pacienti zvládnou vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu: 30

Budíček Snídaně, hygiena Komunita pacientů rozdělování služeb, úklidy, představí se pacienti, kteří mají narozeniny nebo jmeniny, představí se nový pacient, nahlásí se pacienti, kteří si přejí hovořit se sociální pracovnicí, popř. požadují napsat uvolnění z osobního konta pacientů. Dopolední pracovní aktivity v zahradě, v dílně (keramická dílna, truhlárna). Aktivity společné na oddělení Biblioterapie čtením dochází k rozvoji fantazie, tvořivosti, komunikačních schopností apod. Arteterapie výroba koláží, vystřihování Trénink kognitivních funkcí jedná se o činnosti zaměřené na rozvoj, obnovu a stimulaci kognitivních funkcí, zejména pozornosti, paměti, schopnosti setrvat u činnosti. Nejčastěji používané techniky jsou hry (např. pexeso), křížovky, testy aj. Nácvik sociálních dovedností slouží k nácviku řešení situace či problému všedního dne. Trénink pomáhá pacientům zvládat sociální dovednosti např. vyplnění složenek, psaní adres, apod. Sociální dovednosti se trénují ve skupině, navozují se modelové situace, jak se chovat na úřadech, jak reagovat na dotazy apod. Volnočasové aktivity návštěva divadla, kulturních akcí, přednášek, návštěva internetové kavárny (samostatně nebo v doprovodu ošetřujícího personálu). Přibližně dvakrát ročně jsou uskutečněny výlety do okolí. Autogenní trénink poslech relaxační hudby Odpolední odpočinek Večerní klid 3.1.5 Náplň práce sociální pracovnice v psychiatrické léčebně Sociální pracovnice vždy u nově přijatého pacienta provede základní sociální šetření (vstupní pohovor), při němž se snaží zjistit osobní, rodinnou, sociální a zdravotní anamnézu. Cílem je získat o pacientovi co nejvíce údajů, zmapovat jeho sociální situaci, zjistit, zda má pacient možnost vrátit se do svého přirozeného 31

prostředí, zda má nějaké požadavky apod. Pokud není možné získat anamnestická data od pacienta, spolupracuje sociální pracovnice s rodinou. Je důležité navázat s pacientem kontakt a přizpůsobit komunikaci vzhledem k věku, nemoci či intelektovým schopnostem. Důležité je vést rozhovor citlivě a dát pacientovi prostor k vyjádření. Zvláště pacienti na gerontologickém oddělení reagují velmi citlivě na uspěchaný pohovor a vycítí, pokud na ně sociální pracovnice nemá dostatek času. Toho je třeba se vyvarovat. V rámci své kvalifikace poskytuje sociální pracovnice pacientovi sociálně právní poradenství po celou dobu hospitalizace v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění, sociálních dávek apod. Sociální pracovnice zajišťuje kontakt s rodinou a ve spolupráci s ní vyřizuje naléhavé osobní záležitosti pacienta. Spolupracuje také s orgány sociálního zabezpečení, s orgány státní správy, s orgány činnými v trestním řízení, spolupracuje s opatrovníky u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům. Pomáhá pacientům při podávání odvolání, při podávání žádostí o důchod (starobní, invalidní), pomáhá při vyřizování osobních dokladů (občanský průkaz, rodný list, výpisy z matriky apod.) Po konzultaci s ošetřujícím lékařem podává podněty ve věci umístění do zařízení sociální péče, napomáhá integraci pacienta do společenského prostředí, spolupracuje se státními a nestátními organizacemi a sdruženími, které se zabývají integrací duševně nemocných do společnosti. Sociální pracovnice často spolupracuje s úřady práce. Pomáhá pacientovi při podávání žádostí o sociální dávky Příspěvek na živobytí, popř. mimořádnou okamžitou pomoc. Každý měsíc posílá tzv. hlášení na úřady práce o trvání hospitalizace pacienta v léčebně, a to na oddělení nepojistných dávek i evidenci uchazečů o zaměstnání. Při nástupu i ukončení hospitalizace také tyto změny oznamuje příslušnému úřadu práce. Sociální pracovnice se účastní lékařských vizit a komunit podle charakteru oddělení a podílí se případně na terapiích (edukace, resocializační a aktivizační programy). 32

U každého pacienta vede sociální spis, kam se ukládá veškerá korespondence a písemnosti, které se vztahují k pacientovi. Záznamy se vedou i v elektronické podobě a systém všech informací je zajištěn tak, aby byl přehledný a dostupný pro zdravotnický personál v rámci celé léčebny. V rámci vzdělávání se sociální pracovnice účastní odborných kursů, školení, má přehled o legislativních změnách v sociální oblasti. 3.1.6 Vyhledávání vhodných pobytových zařízení po ukončení hospitalizace Jak již bylo řečeno výše, sociální pracovnice řeší neustále otázku vhodného ubytování po ukončení hospitalizace pacienta. Ne všichni mají možnost vrátit se po skončení léčby do rodinného prostředí. Dá se říci, že většina pacientů, kteří jsou hospitalizováni dlouhodobě, je dále umístěna v ústavech sociální péče, domovech se zvláštním režimem či v domovech důchodců, které mají zvláštní oddělení např. pro pacienty s Alzheimerovou chorobou apod. Pacienti musí splňovat podmínky pro přijetí po stránce zdravotní a rozhodné je také to, zda mají dostatek finančních prostředků na úhradu ubytování a poskytování služeb v zařízení. V poslední době přibývá pacientů, kteří nemají nárok na výplatu starobního či invalidního důchodu z důvodu neodpracované potřebné doby zaměstnání a pobírají pouze sociální dávky. Je pravda, že přibývá zařízení, která jsou nová a moderní, ale na druhé straně přibývá i pacientů, kteří si takové ubytování dovolit nemohou. Sociální pracovnice vyhledává vhodná zařízení přes internet nebo doporučení a spolupracuje s rodinou pacienta, která by se měla zapojit při hledání vhodného zařízení. Sociální pracovnice vyplní s pacientem žádost o přijetí do zařízení, popř. vyplní osobní dotazník pacienta. Zjišťuje, jaké jsou pacientovy zájmy, jaké jsou jeho cíle a očekávání v zařízení, zda má zvláštní požadavky na služby či výběr vhodného spolubydlícího apod. Kompletně vyplněné žádosti spolu s vyjádřením ošetřujícího lékaře a dalšími doklady 33

(kopie dokladu o výměře důchodu, kopie rodného listu apod.) odešle sociální pracovnice na adresu zařízení. 3.1.7 Kazuistika Je popis a výklad konkrétních případů, je nejznámější formou kvalitativního výzkumu. Zahrnuje podrobný popis zkoumané osoby a charakteristiku jevu, jež popisujeme. 3.1.7.1 Kazuistika č. 1 Jméno: M. K. (muž) Narozen: 1979 Bytem: Rumburk Rodinná anamnéza: matka zemřela před 3 lety, otec nevlastní 65 let, pobírá starobní důchod, alkoholik, nemá zájem se s ním setkávat. Sourozenci 2 bratři, sestra. Stýká se pouze se sestrou, jeden bratr je ve VTOS, druhý bratr je údajně v Anglii, nic o něm neví. Osobní anamnéza: Na dětství nemá pěkné vzpomínky, rodiče se o děti moc nestarali, neměli peníze a otec hodně pil. Základní školu absolvoval, ale učení ho nebavilo, jednu třídu opakoval. Chodil za školu a měl výchovné problémy, proto byl v 9 letech odebrán z rodiny a dostal se do dětského domova. Byl na zkoušku v pěstounské rodině, ale moc nefungoval, proto se vrátil do dětského domova a byl tam do 19 let. V dětském domově se mu docela líbilo, byli na něj hodní, vyučil se zedníkem. Přes sociální odbor našel svoji biologickou matku a na nějaký čas se vrátil do rodiny. V rodině to ale nefungovalo, nerozuměl si se sourozenci ani s otcem, který stále pil. Přihlásil se na úřad práce, pobíral sociální dávky, odešel bydlet na ubytovnu. Nějakou dobu pracoval jako brigádník, ale stále jak říká se nemůže chytit. Občas se stýká s matkou. 34

Psychiatrická anamnéza: Ve 20 letech zkusil drogy, pervitin i marihuanu, které střídal s alkoholem, drogy mu dával kamarád. Neví, co má dělat dál, má pocit, že život nestojí za nic a on také ne. Hospitalizace v PL Horní Beřkovice celkem potřetí. Psychický stav se naposledy zhoršil po úmrtí matky. V současné době v psychiatrické léčebně, jeho duševní stav je stabilizován. Sociální práce s pacientem: K poslední hospitalizaci se pacient dostavil bez osobních dokladů, podle zjištění byl vyřazen z úřadu práce, proto je zcela bez příjmu. Bylo nutné vyřídit občanský průkaz, který je nutný pro vyřízení sociálních dávek, poté bylo požádáno i o rodný list. Pacientovi byl přiznán příspěvek na živobytí, z toho důvodu byl také osvobozen od úhrady regulačních poplatků v léčebně. Po poradě s ošetřujícím lékařem byly podány žádosti do chráněného bydlení, život na ubytovně by pacient zřejmě nezvládal, vzhledem k předchozím zkušenostem. Fokus pracovníci by uvítali osobní setkání s pacientem. Ošetřujícím lékařem je povolena propustka pro pacienta a domluvena schůzka ve Fokusu na určitou hodinu. Pro pacienta je propustka a absolvování cesty do Fokusu součástí terapie, zda je schopen vše zvládnout samostatně. V zařízení pacient strávil jeden den, seznámil se s ubytováním, provozem zařízení, měl možnost podívat se do chráněné dílny apod. Závěr: Pacient zvládl cestu bez problémů, ze zařízení Fokusu byl nadšený, těší se do dílen a na nové bydlení. Dle sdělení sociální pracovnice je žádost pacienta založena do pořadníku. Pacient má v současné době motivaci, více spolupracuje na oddělení, čeká se na přijetí do zařízení Fokus. 35

3.1.7.2 Kazuistika č. 2 Jméno: P. V. (muž) Narozen: 1968 Bytem: Česká Lípa Rodinná anamnéza: Otec zemřel, matka zemřela. Jeden sourozenec bratr. V současné době se s bratrem nestýká. Osobní anamnéza: Žil s rodiči a bratrem v rodinném domě. Po smrti rodičů zůstal bydlet jen s bratrem. Rodiče měl rád, i když byli hodně přísní a často jej trestali, brzy zemřeli. Bratr je starší, s ním si nikdy moc nerozuměl. Pacient pobírá invalidní důchod. Bylo zde vážné podezření na fyzické týrání a vykořisťování ze strany bratra. Ve spolupráci se sociálním odborem zařízen byt v domě s pečovatelskou službou, vyřízen zvláštní příjemce pro důchod kurátor městského úřadu. Psychiatrická anamnéza: Na psychiatrii se léčí od 10 let, pro hyperaktivitu, zřejmě trpěl syndromem ADHD. Jako dospělý užíval alkohol, je svobodný, nikdy neměl přítelkyni. V PL Horní Beřkovice je hospitalizován opakovaně z důvodu poruchy chování způsobené užíváním alkoholu. Hospitalizace dlouhodobá. Sociální práce s pacientem: Pacient v léčebně hospitalizován dlouhodobě. Na oddělení se k ošetřovatelskému personálu chová slušně, je tichý, spíše apatický, nemá žádné zájmy, nevyhledává společnost ostatních pacientů, do povinných společných aktivit se zapojuje, ale nijak se neprojevuje. Ve spolupráci s kurátorem městským úřadem podáno několik žádostí 36

o umístění do vhodného zařízení. Domů se pacient vrátit nemůže, v domě žije bratr a pravděpodobně by pacient ze zdravotních důvodů samostatné bydlení ani nezvládl. Pacient pobírá nízký invalidní důchod, nemá nárok na přiznání sociálních dávek, musí hradit ubytování v domě s pečovatelskou službou a zároveň i regulační poplatky v léčebně. Dluhy narůstají, proto je na Úřadu práce požádáno o mimořádnou dávku na úhradu poplatků v léčebně. Žádosti podané do zařízení se vracejí jako zamítavé s tím, že pacient nesplňuje cílovou skupinu vzhledem k věku, diagnóze či nízkých příjmů. Podaří se ve spolupráci s kurátorem vyřídit umístění v chráněném bydlení. Domluveno přestěhování osobních věcí pacienta z DPS do nového bytu. Pacient je nejdříve ke stěhování odmítavý, nechce změnu, v léčebně mu pobyt vyhovuje. Pacient již zřejmě trpí hospitalismem, nemá žádnou motivaci se učit nové věci a zlepšovat se. Ošetřující personál se o něj postará po všech stránkách od přinesení jídla, pomoci při hygieně atd., aktivit na oddělení se povinně zúčastňuje, ale bez nějaké motivace. Nakonec s přestěhováním pacient souhlasí. Závěr: V chráněném bydlení žije pacient v bytě 2 + 1 s dalším spolubydlícím. Dochází pravidelně sociální pracovnice, která pomáhá s nákupy, dováží obědy, pomáhá s úkony v domácnosti podle potřeby. Dochází asistent - dobrovolník, doprovází k lékaři, pomáhá s domácností apod. Dle sdělení sociální pracovnice pacient zvládl pobyt velmi dobře, učí se nové věci a získává zpět ztracené návyky. To je jeden z případů, kdy se povede začlenit pacienta zpět do normálního života. 3.2 Výzkumné šetření Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, kolik pacientů se podařilo umístit do pobytových sociálních zařízení či jiných organizací a institucí a to za jeden kalendářní rok. Dále se zaměřím na zmapování možností pacientů v kontextu zajištění následného bydlení po ukončení hospitalizace. 37

Výzkum znamená proces vytváření nových poznatků. Jedná se o systematickou a pečlivě naplánovanou činnost, která je vedena snahou zodpovědět kladené výzkumné otázky a přispět k rozvoji daného oboru. [Hendl, 2008, str. 28] 3.2.1 Přehled umístění pacientů podle druhu zařízení V tabulkách 1 až 3 jsou vyjádřeny počty umístěných pacientů do jednotlivých zařízení, institucí nebo domácí péče za kalendářní rok 2012. Data jsou sebraná ze tří výše zmíněných oddělení, na kterých v současné době působím jako sociální pracovnice. 3.2.2 Způsob zpracování dat V práci jsou použita sekundární data, která jsou získána z interních zdrojů zařízení a jsou zpracována v aplikaci MS Excel pomocí tabulek a grafů. 3.2.3 Metody zpracování šetření V rámci metodologie byly zvoleny dvě kvalitativní metody. První je analýza spisové dokumentace, druhá je metoda případové kazuistiky. Jak uvádí Hendl, analýza dokumentů otevírá přístup k informacím, které by se jiným způsobem těžko získaly. [Hendl, 2008] 38

Tabulka 1 Oddělení 451 - Umístění pacientů za kalendářní rok 2012 Domov seniorů Domov se zvl. režimem Ústav soc. péče Chráněné bydlení Ubytovna Azylový dům Domácí péče Nem./Následná péče CELKEM 6 9 1 0 3 0 39 21 79 Zdroj: vlastní šetření Graf 1 Oddělení 451 - Umístění pacientů za kalendářní rok 2012 Domov seniorů 27% 8% 11% 1% Domov se zvl. režimem Ústav soc. péče 4% 0% 0% Chráněné bydlení Ubytovna Azylový dům Domácí péče 49% Nem./Následná péče Zdroj: vlastní šetření Z grafu č. 1 lze vyčíst, že největší počet pacientů se po ukončení hospitalizace vrátilo zpět do domácí péče nebo byli přeloženi do zdravotnického zařízení či na oddělení následné péče. Dále byli pacienti přijati do pobytových sociálních zařízení, jako je Domov důchodců, Domov se zvláštním režimem a Ústav sociální péče. 39

Tabulka 2 Oddělení 413 - Umístění pacientů za kalendářní rok 2012 Domov seniorů Domov se zvl. režimem Ústav soc. péče Chráněné bydlení Ubytovna Azylový dům Domácí péče Nem./Následná péče CELKEM 0 4 1 9 6 2 10 0 32 Zdroj: vlastní šetření Z tabulky č. 2 vyplývá, kolik pacientů se podařilo umístit v chráněném bydlení, kolik pacientů se vrátilo zpět do péče rodiny nebo jim bylo zajištěno ubytování na ubytovně a v pobytových zařízeních sociální péče. Graf 2 Oddělení 413 - Umístění pacientů za kalendářní rok 2012 0% 0% Domov seniorů 13% 3% Domov se zvl. režimem 31% Ústav soc. péče 6% 19% 28% Chráněné bydlení Ubytovna Azylový dům Domácí péče Nem./Následná péče Zdroj: vlastní šetření 40

Tabulka 3 Oddělení 442 - Umístění pacientů za kalendářní rok 2012 Domov seniorů Domov se zvl. režimem Ústav soc. péče Chráněné bydlení Ubytovna Azylový dům Rodina Nem./Následná péče CELKEM 2 4 2 4 21 8 10 1 52 Zdroj: vlastní šetření Tabulka č. 3 ukazuje fakt, že nejvíce pacientů odchází po ukončení hospitalizace na ubytovny, do péče rodiny, do Azylových domů a dále potom do pobytových zařízení sociální péče. Graf 3 Oddělení 442 - Umístění pacientů za kalendářní rok 2012 2% Domov seniorů 4% 8% Domov se zvl. režimem 19% 4% Ústav soc. péče 8% Chráněné bydlení 15% Ubytovna Azylový dům 40% Rodina Nem./Následná péče Zdroj: vlastní šetření 41