Hospodářská politika - VŠFS Jiří Mihola, jiri.mihola@quick.cz, 2010 www.median-os.cz, www.ak-ol.cz Téma 4 - metodika Ekonomický vývoj ČR od roku 1995
Charakteristika metody Výchozí studijní materiál: Analýza vlivu souhrnné produktivity faktorů na ekonomický růst České republiky Analysis of Total Factor Productivity Contribution to Economic Growth of the Czech Republic Mojmír Hájek, Jiří Mihola Politická ekonomie 2009/6 s.740 až 754 Lze přečíst nebo stáhnout na http://www.median-os.cz/cs/clanky/
Souhrnná produktivita faktorů a agregátní produkční funkce vychází z teorií růstu, kterými se zabývala již klasická ekonomie. Teorie růstu se zabývají vývojem produktu tj. výsledku ekonomického snažení celé ekonomiky nebo jejích částí. Pokud se zabývá vývojem produktu potencionálního, myslí se tím obvykle produkt vyrobený při plné zaměstnanosti nebo dokonce při plném využití všech uvažovaných výrobních faktorů (dále jen VF).
Z historie teorie růstu Za VF jsou považovány základní tzv. extenzivní VF tj. půda, práce, kapitál. Za intenzivnější vývoj je považován takový, kde se více prosazuje produktivita. Klasické modely růstu se zaměřují především na možnosti využití pracovních zdrojů, případně omezené zdroje půdy (T.R.Maltus, D.Ricardo).
Z historie teorie růstu Neoklasický model (R.M.Solow) zkoumá tzv. růst stálého stavu, při kterém dochází k vyrovnání tempa růstu kapitálu a práce a růst produktu na obyvatele je podmíněn technologickým pokrokem, chápaném zde jako exogenní faktor. Keynesovské teorie růstu se zaměřují na podmínky současné plné zaměstnanosti kapitálu a práce v tzv. rovnovážném růstu na ostří nože (Harrod, E.D.Domar).
Z historie teorie růstu Nestandardní přístup formuluje škola mezí růstu, zejména závěry Římského klubu, který dospěl k názoru, že limity růstu jsou dány vyčerpáním neobnovitelných přírodních zdrojů, znečištěním životního prostředí a s toho plynoucí omezené možnosti obživy (D. a D.Medousovi a další). Podle teorií endogenního růstu (P.M.Romer., R. Lucas) je růst produkce na obyvatele ovlivněna kromě tradičních neoklasických faktorů tzv. pozitivními externalitami (externími efekty) z investic do fyzického a lidského kapitálu, které vedou k rostoucím výnosům z rozsahu.
Z historie teorie růstu Lze shrnout, že teorie růstu jsou velmi dobrými nositeli myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Předpokládá se zde od samého začátku, že extenzivní rozvoj je trvale nemyslitelný a že se dříve či později neobejdeme bez podstatného zapojení intenzivních faktorů, které vycházejí z prakticky nevyčerpatelných tvůrčích schopností člověka. V případě Římského klubu (Meadows, 1970) se zájem teorií růstu přelévá z hranic především ekonomických a plně absorbuje i environmentální oblast.
Souhrnná produktivita faktorů Významným zdrojem ekonomického růstu je vedle práce a kapitálu souhrnná produktivita faktorů. Růst souhrnné produktivity faktorů je výsledkem kvalitativních změn, označovaný rovněž jako intenzívní faktory růstu. Extenzívní faktory pak představují příspěvek růstu práce a kapitálu.
Souhrnné produktivita faktorů Měření souhrnné produktivity faktorů je předmětem zájmu ekonomů i mezinárodních institucí, neboť s širšího pohledu je jedním z indikátorů ekonomické výkonnosti.
Produkční funkce se souhrnným vstupem Poměr mezi produktem Q(t) a souhrnným vstupem N(t) představuje souhrnnou produktivitu faktorů SPF(t) SPF ( t) = Q(t) ( ) N (t) t Q(t) na makroekonomické úrovni představuje hrubý domácí produkt ve stálých cenách (reálný HDP) N(t) agregovanou práci a kapitál
Produkční funkce se souhrnným vstupem Růst SPF je výsledkem souhrnného působení kvalitativních změn, resp. intenzivních faktorů růstu. V tomto obecném pojetí není SPF žádným komplikovaným konceptem. Problémy a rozdílná pojetí nastávají především při konkretizaci souhrnného (agregovaného) vstupu.
Intenzivní faktory růstu Mezi intenzivní faktory vývoje patří například: rostoucí kvalita lidských zdrojů, zvyšování vzdělání, lepší uplatnění vrozených schopností, uplatnění vědy a vývoje, výrobkové i technologické inovace, informační a komunikační technologie, efekty z rostoucího rozsahu výroby, zlepšení organizace práce, zavedení kvalitnějšího managementu s účinnější strategií a motivací, lepší alokace zdrojů a optimalizace mezinárodní směny, lepší využívání zdrojů, kvalitní regenerace psychických i fyzických sil obyvatel apod.
Produkční funkce se souhrnným vstupem Jednoduchou úpravou získáme vztah, který lze interpretovat jako agregátní produkční funkci SPF ( t) = Q(t) ( ) N ( t) Q ( t) = SPF ( t). N ( t ) Agregátní produkční funkce se souhrnným vstupem vyjadřuje skutečnost, že množství produktu v čase t je dáno dvěma zásadně odlišnými faktory, které jsou spolu v multiplikativním vztahu.
Produkční funkce se souhrnným vstupem Jedním faktorem je souhrnné vyjádření vstupů N(t), které vyjadřuje celkové množství práce a kapitálu (případně dalších zdrojů: energie, materiálu, nakupovaných služeb, apod.) vstupující do procesu tvorby produktu. Druhým faktorem je souhrnná produktivita faktorů SPF vyjadřující souhrn působení kvalitativních nebo-li intenzivních faktorů.
Produkční funkce se souhrnným vstupem Rozhodující je dynamická úloha,, která zkoumá vztah mezi dynamickými charakteristikami. Budeme tedy usilovat o to abychom dokázali vyhodnotit zda a do jaké míry na vývoj produktu působí vývoj souhrnných vstupů,, což je vhodné označit jako faktor extenzivní,, nebo vývoj SPF,, což je faktor intenzivní.
Produkční funkce se souhrnným vstupem Pro výpočet SPF(t) používá růstové účetnictví přibližný vztah g(spf) = g(q) - g(n) Lze použít i přesný výraz G ( SPF ) = G ( Q) G( N 1 + G( N ) ) Rozdíly ve výsledcích jsou patrné z následujícího diagramu
Produkční funkce se souhrnným vstupem 50% 40% 30% G(SPF); g(spf) g(q)=-50% 20% g(q)=-25% g(q)=0% 10% g(q)=25% g(q)=50% 0% G(Q)=-50% G(Q)=-25% -10% G(Q)=0% G(Q)=25% -20% G(Q)=50% -50% -40% -30% -20% -10% 0% 10% 20% 30% 40% 50% -30% -40% -50% G(N)
Podíl vlivu intenzivních a extenzivních faktorů vývoje Relace mezi dynamickými charakteristikami je vhodné označit jako dynamické parametry. Některé z nich mají velmi užitečnou interpretaci. Mohou například vyjadřovat podíl vlivu extenzivních nebo intenzivních faktorů na vývoji produktu. K tomu je účelné využít klasifikaci vývojů uvedenou v článku: Agregátní produkční funkce a podíl vlivu intenzivních faktorů. Statistika,, č.2, 2007.
Podíl vlivu intenzivních a extenzivních faktorů vývoje Pro toto odvození byla využita rovnice Q ( t) = SPF ( t). N ( t ) z které lze získat logaritmováním výchozí výraz pro indexy ln I ( Q ) = ln I ( SPF ) + ln I ( N ) Z této rovnice pak byly odvozeny následující dynamické parametry
Podíl vlivu intenzivních a extenzivních faktorů vývoje dynamický parametr intenzity i = lni( ln I( SPF ) SPF ) + lni( N ) dynamický parametr extenzity e = lni( ln I( SPF ) N + ) lni( N )
Podíl vlivu intenzivních a extenzivních faktorů vývoje uvedenými dynamický parametry platí vztah i sgng(spf) + e sgng(n) = 1 nebo l i I + I e l = 1 Tento vztah zajišťuje, aby oba uvažované faktory pokrývaly právě 100 % obou uvažovaných vlivů při zohlednění možnosti jejich protichůdného až plně kompenzačního působení.
Podíl vlivu intenzivních a extenzivních faktorů vývoje Výhody parametrů intenzity a extenzity: snadná časová srovnatelnost, nemají žádná prostorová omezení, umožňují snadnou srovnatelnost zemí, podniků apod. jde o bezrozměrné veličiny, snadná použitelnost, jednoznačnost výsledků, vztah zohledňuje růsty, poklesy a kompenzace, výpočet je transparentní a přesný
Dvoufaktorové produkční funkce Nyní budeme předpokládat místo jednoho souhrnného (agregovaného) vstupu, dva dílčí vstupy a to práci L a fyzický objem kapitálu K. Jakmile uvažujeme na straně vstupů nějakou strukturu vzniká problém vyjádření jejich možné substituce.
Dvoufaktorové produkční funkce Klíčový byl příspěvek Solowa (1957), který jednoduchým způsobem teoreticky rozvinul spojení mezi produkční funkcí a indexem produktivity. Solow (1957) vyšel z produkční funkce: Q(t) = SPF(t)F[L(t), K(t)] souhrnné vstupů lze vyjádřit například takto N(t) = L(t) a.k(t) (1-a)
Dvoufaktorové produkční funkce Tak lze získat tradiční Cobbb-Douglasovu produkční funkce s technickým pokrokem: Q(t) = SPF(t). L(t) a.k(t) (1-a) Váha α je pracovní elasticita produktu a (1-α) je kapitálová elasticita produktu. Za předpokladu, že mezní produkt faktorů je roven jejich ceně, je pracovní elasticita rovna důchodovému podílu práce a kapitálová elasticita je rovna důchodovému podílu kapitálu.
Teoretický seminář VŠFS Jiří Mihola jiri.mihola@quick.cz www.median-os.cz Děkuji za pozornost.