Syntéza a postranskripční úpravy RNA

Podobné dokumenty
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Exprese genetické informace

Přenos genetické informace: Centrální dogma. Odstranění intronů sestřihem RNA

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Transkripce DNA a sestřih

DUM č. 10 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Exprese genetické informace

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

6) Transkripce. Bakteriální RNA-polymeráza katalyzuje transkripci všech uvedených typů primárních transkriptů (na rozdíl od eukaryot).

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Centrální dogma molekulární biologie

přepis genetické informace z DNA do RNA, při které DNA slouží jako matrice pro syntézu RNA. Reakci katalyzuje RNA-polymeráza (transkriptáza)

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

Struktura a funkce nukleových kyselin

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Genetika zvířat - MENDELU

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Molekulární biologie. 4. Transkripce

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

REPLIKACE A REPARACE DNA

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin.

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur

Eva Benešová. Genetika

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE. 2. Polymerázová řetězová reakce (PCR)

MOLEKULÁRNÍ ZÁKLADY DĚDIČNOSTI

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Biosyntéza nukleových kyselin. VY_32_INOVACE_Ch0219.

Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti)

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT

Nukleové kyseliny Milan Haminger BiGy Brno 2017

Struktura a funkce biomakromolekul

Bílkoviny a rostlinná buňka

Translace (druhý krok genové exprese)

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Nukleové kyseliny (polynukleotidy) Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur

jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu

6. Nukleové kyseliny

Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni

Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Gymnázium, Brno, Elgartova 3

B5, 2007/2008, I. Literák

Struktura a funkce biomakromolekul

Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace

Svět RNA a bílkovin. Transkripce. Transkripce TRANSKRIPCE. Úrovně regulace genové exprese eukaryot

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Genová etiologie nemocí

Molekulární základ dědičnosti

6. Nukleové kyseliny a molekulová genetika

Nukleové kyseliny. Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace.

Nukleové kyseliny. obecný přehled

Genetický kód. Jakmile vznikne funkční mrna, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu.

Biologie 4, 2014/2015, I. Literák. pralesnička drobná Dendrobates pumilio Kostarika, 2004 GEN PROTEIN

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

GENETIKA. zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Translace, techniky práce s DNA

Klonování DNA a fyzikální mapování genomu

Svět RNA a bílkovin. RNA svět, 1. polovina. RNA svět. Doporučená literatura. Struktura RNA. Transkripce. Regulace transkripce.

b) Jak se změní sekvence aminokyselin v polypeptidu, pokud dojde v pozici 23 k záměně bázového páru GC za TA (bodová mutace) a s jakými následky?

15. Základy molekulární biologie

-nukleové kyseliny jsou makromolekulární látky, jejichž základní stavební jednotkou je nukleotid každý nukleotid vzniká spojením:

Nukleové kyseliny Replikace DNA Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Molekulárn. rní genetika

Molekulární základy dědičnosti

4) pokračování struktury nukleových kyselin

Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)

IV117: Úvod do systémové biologie

Replikace, transkripce a translace

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Molekulární základy dědičnosti

Kontrola genové exprese

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

REKOMBINACE Přestavby DNA

ÚVOD. Úvod ke struktuře nukleových kyselin Struktura DNA Replikace DNA Opravy DNA

Genetika člověka / GCPSB. Radim Vrzal

GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci

Bakteriální transpozony

Transkript:

Syntéza a postranskripční úpravy RNA 2016 1

Transkripce Proces tvorby RNA na podkladu struktury DNA Je přepisován pouze jeden řetězec dvoušroubovice DNA templátový řetězec Druhý řetězec se nazývá kódující (jeho sekvence bází odpovídá transkriptu, pouze místo U je T) 2

DNA Kódující řetězec 5 3 3 G G A T C Templátový řetězec 5 C C T A G RNA 5 3 G G A U C Syntéza RNA probíhá opět ve směru 5 3 3

Replikace x transkripce Enzymy: Kde probíhá: Zahájení: Průběh: Kontrola: Replikace DNA-polymerasy na chromosomu v S fázi vyžaduje RNA primer kopírována obě vlákna polymerasa má zpětnou kontrolu správného zařazení posledního nukleotidu Transkripce RNA-polymerasy vybraný segment DNA nevyžaduje primer kopírováno pouze jedno vlákno polymerasa nemá zpětnou kontrolu správného zařazení posledního nukleotidu Nukleotidy: datp, dgtp, dctp, dttp ATP, GTP, UTP, CTP 4

Transkripce u prokaryontů a eukaryontů Prokaryonty Eukaryonty 5

Enzym zopovědný za transkripci je DNAdependentní RNA polymerasa (transkriptasa) Prokaryonty: 5 podjednotek plus sigma faktor. Přepisuje všechny formy RNA Eukaryonty 4 různé RNA polymerasy 6

RNA polymerasy u eukaryontů RNA pol I syntéza r RNA (v jadérku) RNA pol II syntéza mrna (jádro) RNA pol III syntéza trna, 5S RNA (jádro) RNA pol IV - syntéza mitochondriální RNA Mají stejný mechanismus účinku, rozlišují různé promotory 7

Amanitin Inhibitor eukaryontních RNA polymeras (hlavně typu II) 8

3 fáze transkripce iniciace elongace terminace 9

Účinek RNA polymeras Syntéza nové RNA probíhá ve směru 5 3 K syntéze jsou potřebné ATP,GTP,CTP,UTP Každý nukleotid se páruje s komplementární bází na templátovém vlákně Polymerasa tvoří fosfoesterovou vazbu mezi 3 -OH ribosy na rostoucím RNA vláknu a -fosfátem navázaným na 5 OH ribosy vstupujícího nukleotidu energie polymerace je kryta štěpením NTP neexistuje zpětná kontrola řazení bází OH + PPi OH 10

Rozpoznání templátu RNA polymerasa (RNAP) vytvoří stabilní komplex s templátovou DNA v místě promotoru V místě promotoru se nachází konvenční sekvence (sekvence, které se obecně najdou v určité oblasti mnoha zkoumaných genů) 11

Promotor u prokaryontů V pozici ~ -10 obsahuje Pribnowův box TATAAT V pozici ~ -35 další sekvence TTGACA Tyto sekvence jsou rozeznány RNA polymerasy -faktorem prokaryotické Sekvence v promotoru prokaryontů Start transkripce -35 ~ 15 b Pribn.box ~ 10b 12

Transkripce u prokaryontů Iniciace: Vazba RNA-polymerasy do promotorové oblasti DNA prostřednictví sigma podjednotky Lokální rozvinutí vláken DNA RNA polymerasou Párování bází z ribonukleotidů s templátovým vláknem a tvorba fosfodiesterových vazeb mezi prvními ribonukleotidy Směr pohybu RNA polymerasy promotor Počátek syntetizované RNA 13

Transkripce u prokaryontů Elongace: Uvolnění podjednotky sigma z RNA polymerasy pohyb RNA polymerasy podél DNA ve směru transkripce, rozvíjení dvoušroubovice i opětné svinování (vytváření transkripční bubliny) Tvorba kovalentních vazeb mezi nukleotidy Vznikající RNA je vytěsňována z templátového vlákna Terminační signál ukončení elongace 14

Promotor u eukaryontů (RNA polymerasa II) Transkripce eukaryontních genů je mnohem komplikovanější Je zapojena řada transkripčních faktorů, které se váží k různým úsekům DNA Promotor obsahuje TATA box analogický Pribnowově sekvenci (ATATAA) určuje pravděpodobně místo startu vazba bazálních transkripčních faktorů V pozici ~ -100-200 jsou 1-2 další regulační sekvence (CAAT box, GC box) určuje pravděpodobně frekvenci startu (promotorové proximální sekvence) Vzdálené regulační sekvence (mimo promotor) vážou specifické transkripční faktory 15

Promotor u eukaryontů Některé sekvence v promotoru eukaryontů Start transkripce CAAT ~ -40 b TATA ~ -25 b 16

Bazální transkripční faktory u eukaryontů Musí být navázány na RNA polymerasu před startem transkripce a jsou současně asociovány s promotorovými sekvencemi Samotná RNA-polymerasa nemůže zahájit transkripci Jsou nezbytné pro rozpoznání promotoru a místa startu Bazální = jsou potřebné pro transkripci všech genů 17

Bazální transkripční faktory TFIID největší z bazálních faktorů transkripce Má celkem 11 podjednotek Jednou podjednotkou je TBP (TATA box binding protein). TBP se váže k TATA boxu, na ni nasedají další podjednotky TXIID. Po té se navazují další TF (TFIIA,B,F,E,H) a RNA polymerasa 18

Bazální transkripční faktory TFII A TFII D TBP TBP TFII B TFII TFII TFII E H F RNA polymerasa transkripce 19

Genově specifické regulační proteiny Specifické transkripční faktory - proteiny, které se vážou v regulačních sekvencích mimo promotor, často velmi vzdálených. Působí jako aktivátory nebo represory transkripce příslušného genu. Specifické transkripční faktory interagují s mediátorovými proteiny (koaktivátory, korepresory), které jsou v kontaktu s bazálními transkripčními faktory. Typický gen kódující syntézu proteinu u eukaryontů má na DNA vazebná místa pro řadu specifických transkripčních faktorů 20

Specifické regulační sekvence (enhancery, silencery, HRE, HSRE) jsou na stejném chromosomu jako daný gen ale mohou být vzdáleny upstream nebo downstream od místa transkripce mohou blízko promotoru, ale také několik tisíc bází vzdáleny 21

Specifické transkripční faktory Specifický transkripční faktor Bazální transkripční komplex (Pol II a bazální faktory) CTD TF IID Pol II Regulační sekvence ~ 2 000 bp upstream promotor ~ 2 000 bp CTD TF IID Mediatorové proteiny Pol II 22

Jaderné receptory hormonů jsou specifické transkripční faktory receptory hormonů se nachází v neaktivní formě v jádře nebo v cytoplazmě. V neaktivní formě vážou inhibiční protein (např. heat shock protein). hormon pronikne cytoplazmatickou membánou do buňky a specificky se váže k receptoru v cytoplazmě nebo jádře inhibiční protein se oddělí, vzniká komplex hormon-receptor, konformace receptorové bálkoviny se mění cytoplazmatický komplex hormon receptor je translokován do jádra v jádře působí komplex hormon-receptor jako specifický transkripční faktor a váže se na DNA v místě specifické regulační sekvence ( = hormon response element HRE) receptor s hormonem navázaný na DNA reaguje rovněž s koaktivátorem (mediátorový protein), který je v kontaktu s bazálním transkripčním komplexem. Tím se vypíná nebo zapíná proces transkripce 23

Účinek kortizolu kortisol-gr GRE > 1 000 bp mediatorové proteiny CTD TF IID promotor Pol II basalní transkripční komplex GRE glukokortikoid response elememnt 24

Transkripční faktory a zahájení transkripce u eukaryontů Transkripce je zahájena teprve po navázání všech transkripčních faktorů RNA polymerasa se váže k transkripčním faktorům a DNA Dvojitý helix DNA se rozvíjí a polymerasa je sunuta k místu startu Je zahájena transkripce Po zahájení transkripce se většina transkripčních faktorů oddělí 25

Tvorba čepičky - capping Probíhá na počátku elongace pomocí specifických enzymů 26

Čepička na 5 -konci O H N + N C H 3 N H 2 N N 5 5 O H O H C H 2 O P P P O C H 2 O base O 5-5 phosphate linkage P O C H 3 C H 2 O base 27

Terminace Proces elongace je ukončen při dosažení terminačního signálu.transkripčnéí komplex se rozpadá a uvolňuje vzniklou molekulu BNA U prokaryontů je terminace závislá na nezávislá na faktoru faktoru U eukaryontů je o terminaci málo známo 28

RNA polymerázy dělají jednu chybu na 10 4 nukleotidů, protože nevlastní nukleolytickou korigující (proofreading) aktivitu (začínají řetězec RNA bez potřeby primeru) Toto chybění korekce (proofreading) odráží skutečnost, že transkripce nemusí být tak přesná jako DNA replikace, protože RNA není používána jako trvalá zásobní forma genetické informace. 29

Úprava primárních transkriptů Primární transkript je přesnou kopií transkripční jednotky Primární transkripty trna a rrna u prokaryontů i eukaryontů jsou posttranskripčně modifikovány ribonukleasami Prokaryontní mrna je prakticky identická s primárním transkriptem (k translaci slouží ještě před ukončením syntézy) Eukaryontní RNA podléhá rozsáhlým následným modifikacím probíhají kotranskripčně 30

Úprava eukaryontní mrna Primární transkript je hnrna Je přepisem strukturního genu, v němž jsou kódující sekvence (exony) střídány sekvencemi nekódujícími (introny nebo intervenujícími sekvencemi) Exon 1 Intron 1 Exon 2 Intron 2 Exon 3 Intron 3 Exon 4 nekódující sekvence musí být odstraněny z primární RNA během úprav (processingu) 31

Úprava hnrna v jádře Chemická modifikace (navázání 7-methylquanosinu 5-5 fosfátovou vazbou) na ni se váže komplex proteinů, které chrání před působením 5 exonukleas a pomáhají při zavádění RNA přes nukleární póry do cytoplasmy Sestřih (odstranění sekvencí odpovídajích intronům) Polyadenylace (adice 3 polya ) brání účinku 3 exonukleas 32

Sestřih hnrna - splicing Probíhá působením jaderných enzymových komplexů splicesomů Splicesomy obsahují pět malých RNA (U1, U2,U4,U5 a U6) Jsou asociovány s proteiny a tvoří snrnps (small nuclear ribonucleoprotein particles). Sekvence AGGU určují hranice mezi intronem a exonem.tyto sekvence jsou rozpoznány snrnps. 5 -----AGGU-------AGGU------3 exon intron exon 33

Alternativní sestřih Při typickém sestřihu jsou všechny exony primárního RNA transkriptu spojeny dohromady za vzniku mrna pro syntézu specifického proteinu Alternativní sestřih různé skupiny exonů z jednoho genu tvoří různé mrna vedoucí k syntéze různých proteinů Exon 1 Exon 3 Exon 4 Exon 2 Alternativní sestřih Primární transkript Exon 1 Exon 2 Exon 3 Exon 1 Exon 2 Exon 4 Protein A Protein B 34

Alternativní sestřih m RNA Gen pro -tropomyosin exony introny Transkripce, sestřih mrna - kosterní sval mrna - hladký sval mrna - fibroblast 35

Poruchy sestřihu Vedou ke genetickým chorobám Př. - thalasemie: -podjednotka hemoglobinu se netvoří v normálním množství G na 5 sekvenci sestřihu je mutován na A a proto je primární transkript sestřižen nesprávně 36