VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ JIŘÍ HIRŠ, GÜNTER GEBAUER TZB - VZDUCHOTECHNIKA MODUL BT02-07 SYSTÉMY VĚTRÁNÍ A TEPLOVZDUŠNÉHO VYTÁPĚNÍ STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Větrání a teplovzdušné vytápění Ing. Günter Gebauer, CSc., Brno 2005-2 (28) -
Obsah OBSAH 1 Úvod...5 1.1 Cíle...5 1.2 Požadované znalosti...5 1.3 Doba potřebná ke studiu...5 1.4 Klíčová slova...5 1.5 Použitá terminologie...5 2 Větrání přirozené...7 2.1 Fyzikální podstata...7 2.2 Tlakové poměry v budovách...8 2.2.1 Charakter přirozeného větrání...8 2.3 Klasifikace systémů...9 2.3.1 Větraní infiltrací...9 2.3.2 Větrání aerací...9 2.3.3 Větrání okny...10 2.3.4 Šachtové větrání...11 2.3.5 Šachtové větrání využívající dynamický účinek větru...12 3 Nucené větrání...13 3.1 Základní pojmy...13 3.2 Výměna vzduchu v místnosti větráním...13 3.2.1 Výměna vzduchu při přerušovaném větrání...13 3.2.2 Výměna vzduchu při trvalém větrání...14 3.2.3 Minimální výměna vzduchu a jeho objemové průtoky...14 3.3 Klasifikace a charakteristika větracích systémů...15 3.4 Provedení a skladba zařízení...16 3.5 Nucené větrání přetlakové...17 3.6 Nucené větrání podtlakové...17 3.7 Nucené větrání rovnotlaké...18 3.8 Celkové větrání...18 3.9 Návrh systému větrání...19 3.10 Účelové větrání a havarijní větrání, místní větrání...20 3.11 Hodnocení efektu větrání...22 3.12 Návrh nuceného větrání...22 4 Teplovzdušné vytápění...22 4.1 Průtoky vzduchu pro teplovzdušné vytápění...23 4.2 Provedení zařízení a základní prvky...24 4.3 Návrh systému teplovzdušného vytápění...24 4.4 Typické případy a užití...24 4.5 Příklad...25 4.6 Úkol...26 4.7 Kontrolní otázky...26 5 Závěr...27-3 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Větrání a teplovzdušné vytápění 5.1 Shrnutí... 27 5.2 Studijní prameny... 27 5.2.1 Seznam použité literatury... 27 5.2.2 Seznam doplňkové studijní literatury... 28 5.2.3 Odkazy na další studijní zdroje a prameny... 28-4 (28) -
Úvod 1 Úvod 1.1 Cíle Tvorba interního mikroklimatu budov vzduchotechnikou je oblastí se širokými možnostmi realizace. Základní možnosti tvorby interního mikroklimatu umožňují systémy větrání a teplovzdušného vytápění, zajišťující nezbytnou výměnu vnitřního vzduchu za vzduchu venkovní. Cílem modulu je seznamení s problematikou větrání a teplovzdušného vytápění budov vzduchotechnikou. Z přehledu, klasifikace, algoritmu návrhů a typických sestav i řešení získá čtenář poznatky nezbytné k zajištění interního mikroklimatu budov. 1.2 Požadované znalosti Výchozí jsou poznatky modulu BT02-01 až 06. 1.3 Doba potřebná ke studiu Doba potřebná ke studia 3 hodiny. 1.4 Klíčová slova Větrání, klasifikace větrání, systémy větrání, větrání přirozené, větrání nucené, teplovzdušné vytápění, vzduchotechnické jednotky 1.5 Použitá terminologie Agencie složky fyzické reality, která vytváří toky hmotnostního či energetického charakteru (látky, teplo) a působí na subjekt Exfiltrace - samovolné vnikání venkovního vzduchu do budovy spárami oken a dveří vlivem podtlaku v budově Infiltrace - samovolné vnikání venkovního vzduchu do budovy spárami oken a dveří vlivem podtlaku v budově Intenzita větrání - poměr objemového průtoku čerstvého venkovního vzduchu přiváděného do prostoru k objemu tohoto prostoru Intenzita výměny vzduchu - poměr objemového průtoku přiváděného vzduchu přiváděného do prostoru k objemu tohoto prostoru omezená složka prostředí formovaná tepelnými a látkovými toky, které exponují subjekt a vytvářejí jeho celkový stav Obraz proudění - zviditelněné proudění v prostoru (skutečné nebo virtuální), umožňující představu o primárních a sekundárních proudech vzduchu - 5 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Větrání a teplovzdušné vytápění Pohoda tepelná - stav tepelné rovnováhy mezi člověkem a prostředím dosažený bez nadměrného pocení, také tepelná neutralita Prostředí - environment je soubor přírodních, umělých (antropogenních), sociálních a kulturních činitelů okolního světa, působících na člověka Provětrávání - větrání občasným otevíráním oken či dveří Součinitel spárové průvzdušnosti hodnota vyjadřující míru propustnosti vzduchu spárou Škodlivina - látka, která působí nepříznivě na živé organizmy, objekty a technická zařízení Teplota operativní - jednotná teplota černého (z aspektu sdílení tepla sáláním) uzavřeného prostoru ve kterém by člověk sdílel konvekcí a radiací stejně tepla, jako ve skutečném teplotně nestejnorodém prostoru Teplota výsledná - teplota měřená kulovým teploměrem Teplota vzduchu - teplota měřená stíněným teploměrem Úprava vzduchu - čištění, míšení, ohřev, chlazení, odvlhčování vzduchu Větrání - výměna znehodnoceného vzduchu za čerstvý venkovní vzduch Větrání celkové - větrací systém zajišťující výměnu vzduchu v celém větraném prostoru za čerstvý Větrání místní - větrací systém zajišťující výměnu vzduchu v části větraného prostoru za čerstvý Větrání nucené - řízená výměna znehodnoceného vzduchu za čerstvý venkovní vzduch s dopravou vzduchu ventilátorem Větrání nuceným přívodem vzduchu - způsob větrání s nuceným přívodem a přirozeným odvodem vzduchu Větrání podtlakové - větrací systém s větším průtokem nuceně odváděného vzduchu z prostoru vzhledem k průtoku vzduchu nucené přiváděného Větrání přetlakové - větrací systém s větším průtokem nuceně přiváděného vzduchu do.prostoru vzhledem k průtoku vzduchu nuceně odváděného Větrání přirozené - pohyb větracího vzduchu je vyvolán rozdílem hustot vzduchu vně a uvnitř objektu a působením větru Větrání rovnotlaké - větrací systém při rovnosti průtoků nucené přiváděného i odváděného vzduchu Větrání s nuceným odvodem vzduchu - větrání s nuceným odvodem a přirozeným přívodem vzduchu Větrání šachtové - přirozený odvod škodlivin teplým vzduchem šachtou - 6 (28) -
Větrání nucené 2 Větrání přirozené Přirozené větrání lze definovat jako výměnu vzduchu ve vnitřním prostoru vlivem tlakového rozdílu, který je vyvolán účinkem přírodních sil vznikajících rozdílem teplot nebo dynamickým účinkem větru. Výměna vzduchu představuje přívod jistého množství vnějšího vzduchu k náhradě vzduchu vnitřního. Nutná množství vyplývají ze zákonných předpisů, event. ČSN či doporučení. Blíže modul BT02-03. 2.1 Fyzikální podstata Fyzikální podstatu přirozeného větrání tvoří děje, které lze popsat základními zákony a veličinami. Primárními jsou tlak hydrostatický a dynamický, rovnice kontinuity a průtoky vzduchu. Pomocí uvedených rovnic lze určit další veličiny zejména tlaky, jenž jsou zásadní pro funkcí přirozeného větrání. Hydrostatický tlak p = m. g. h (1) 2 Dynamický tlak p = 0,5. w.ρ (2) Rovnice kontinuity Hmotnostní průtok vzduchu Objemový průtok vzduchu Průtok vzduchu reálnými otvory V = S1. w1 = S2. w2 =... = konst (3) m = S.w. ρ (4) V = S. w (5) V = S.µ. w m = S. µ. w. ρ (6) Tlak vyvozený vlivem rozdílu teplot je dán Eulerovou rovnici hydrostatiky. Pro konstantní teploty vzduchu a t i > t e s hustotu ρ e > ρ i platí pro rozdíl tlaku a výšku h rov. 7. ( ρ ρ ) p = h. g (7) Tlak vyvozený účinkem větru je výsledkem jeho silového působení na budovu. Pro dynamický tlak větru o rychlosti w platí rov. 8. e i p w = 0,5.w 2.ρ e (8) Tlak vyvolaný současným působením teploty a větru je dán součtem předchozích případů p = h.g.(ρ e - ρ i ) + 0,5.w 2.ρ e (9) kde t i, t e teplota vnitřního a venkovního vzduchu ρ i, ρ e hustoty vnitřního a venkovního vzduchu x, h vzdálenost, výška S, µ plocha a výtokový součinitel otvoru - 7 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění 2.2 Tlakové poměry v budovách Každá budova či místnost je vystavena působení přírodních sil, vznikající rozdílem teplot a působení větru. Vlivem rozdílu teplot se po výšce budovy i místností formují tlakové poměry, jenž nabývající podobu přetlaku a podtlaku vůči vnějšímu okolí s tlakem atmosféry p a. Ve výšce místnosti či budovy, ve které se tlak p i rovná tlaku okolní atmosféry se nachází tzv. neutrálná rovina NR. Ve svislém směru nad touto rovinou tlak vlivem rozdílu hustost vnitřního a vnějšího vzduchu roste a pod touto rovinou analogický klesá. Působením tohoto rozložení tlaku vzniká ve schodišťovém prostoru vícepodlažních budovách tzv. komínový efekt způsobující podtlak v místnostech spodního podlaží. Tato skutečnost způsobuje přenos odéru do místností horních podlaží budovy. Komínový efekt se projevuje zejména u výtahových šachet, světlíků ap. Účinek větru se projeví dynamickým tlakem, jehož hodnotu ovlivňuje aerodynamický součinitel. Průměrná hodnota aerodynamického součinitele návětrné strany budovy je A n = 0,6 a závětrné strany A z = - 0,3. Tlakové poměry jsou výchozí veličinou pro řešení přirozeného větrání Interní mikroklima w vítr t i Odéry Schodiště Komínový efekt Exteriér t e, p a Aerodynamický stín t e p a NR t i t i p i p i NR p a A z p z p n A n h t in Účinek větru na budovu t i Komínový efekt Odéry Obr. 1 Schéma tlakových poměrů v budovách 2.2.1 Charakter přirozeného větrání Přirozeného větrání lze hodnotit základní veličinou, kterou je průtok vzduchu. K vyčíslení průtoku vzduchu se vychází z rozložení tlaku po výšce budovy, vyvolaného oběma zdroji přirozeného větrání. Typickou pro přirozené větrání je skutečnost, že vlivem proměnného rozdílu teplot (odpovídající okamžitým klimatickým podmínkám) a nahodilého vlivu větru je větrací účinek zcela variabilní. Proto je přirozené větrání základním systémem tvorby mikroklimatu v jen budovách s nenáročnými požadavky na mikroklima. Výměnu vzduchu ve vnitřním prostoru k zajištění zpravidla jen odérového mikroklimatu splní v případě, že intenzita výměny n je větší než nutné. V případě oken s nízkým součinitelem průvzdušnosti je nutno zajistit výměnu vzduchu, tedy přívod venkovního vzduchu, doplňujícím zařízením nebo nuceně vzduchotechnikou. Přirozené větrání lze úspěšně provozovat i k výměně vzduchu v průmyslových i zemědělských objektech zejména s vnitřními tepelnými zdroji. - 8 (28) -
Větrání nucené 2.3 Klasifikace systémů Přirozené větrání se dělí na větrání infiltrací, aerací, okny, šachtové a šachtové s větrací hlavicí. Principiální schéma je na obr. 2. Infiltrace Okny Aerací Šachtové E, t e, k e m M 11 M 12 M 13 M 14 t i, k i t i, k i t e, k e t i, k i t e, k e t e, k e Obr. 2 Schémata systémů přirozeného větrání Primárními veličinami sledujícími jejich návrh a efekt je tlakový rozdíl p, objemový průtok vzduchu V a event. průtočná plocha S. 2.3.1 Větraní infiltrací Větrání infiltrací tvoří výměna vzduchu v místnostech vlivem netěsnosti stavebních konstrukcí. Zcela zásadní je výměna vzduchu spárami otvíravých oken či venkovních dveří. Objemový průtok vzduchu V proudícího do místnosti délkou spár l otevíraných křídel oken či dveří se určí z rovnice 10b. p = p t + p w V = i.l. p n (10a,b) kde i - součinitel provzdušnosti spáry (m 3 s -1 /mpa n ) p - rozdíl tlaku vyvolaný rozdílem teplot p t a působením větru p w l délka spár (m), např. l = 2.(a + H) n - exponent charakterizující proudění vzduchu spárou, běžně n = 0,67. a Exfiltrace NR p t p v H Infiltrace zdroj t vítr m, t e m, t i zdroj VZT t i t e H Poznámka Obr. 3 Schéma větrání infiltrací Exfiltrace představuje samovolné unikání vzduchu z budovy účinkem přetlaku v budově spárami. Zdrojem přetlaku je nucený přívod vzduchu do místnosti vzduchotechnickým zařízením. 2.3.2 Větrání aerací Větrání aerací je způsob výměny vzduchu pomocí otvorů umístěných nad sebou s osovou vzdáleností h dle obr. 4. V případě dvou otvorů o ploše S 1 a S 2 umístěných v místností nad sebou vznikne při rozdílné teplotě v interiéru a exteriéru pro t i > t e rozdíl tlaku p e rov. 11. Hmotnostní průtok vzduchu m je dán vztahem 12. - 9 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění p = h.g.(ρ e - ρ i ) (11) m = S. µ ρ p (12) 1 1. 2. ρe. p1 = S2. µ 2. 2. i. kde S 1, S 2 - průřezy přiváděcího a odváděcího otvoru µ 1, µ 2 - výtokový součinitel pro přiváděcí a odváděcí otvor obvykle µ 1 = µ 2 = 0,6 až 0,7 ρ e, ρ i - hustoty venkovního a vnitřního vzduchu p 2 2 S 2 m 2 h2 t e ρ e t i, ρ i S 1 m 1 h t e ρ e NR h1 p 2 p Obr. 4 Schéma větrání aerací Po úpravách a pro předpoklad S 1 = S 2 = S se rovnice zjednoduší na tvar 13a. Pro hmotnostní průtok otvory platí rovnice 13b. m = S. µ. ( ρ ρ ) h. g. e 2. ρe. ρi ρ + ρ Příklad aplikace aerace pro větrání hal dokumentuje [3]. 2.3.3 Větrání okny e i i m V = (13a,b) ρ Větrání okny umožňuje přirozenou výměnu vzduchu při účinku rozdílu teplot a působení větru. Účinek větru má nahodilý charakter a je zdrojem diskomfortu. Proto se v návrhu jeho účinek běžně neuvažuje. Řešení tohoto větrání se převádí na aeraci s tím, že jediný otvor (okno) slouží jak pro přívod i odvod vzduchu. Základní veličiny k řešení úlohy jsou uvedeny na obr. 5. Za předpokladu rovnosti hmotnostních průtoků přívodního m p a odvodního m o vzduchu se vlivem nerovnosti hustot obou vzduchu neutrálná rovina, jenž tvoří rozhraní mezi proudy vzduchu, posune pod rovinu středu okna. Odvození průtoku vzduchu vychází z rovnic pro rozdíly tlaků a průtok vzduchu plošným elementem dle [3]. M, t i a b b x b/2 z a p M, t e Obr. 5 Schéma větrání okny Pro předpokládaný ustálený stav lze pro rovnost hmotnostních toků přívodního a odváděného vzduchu a úpravách odvodit formuli pro hmotnostní průtok - 10 (28) -
Větrání nucené vzduchu. Objemový průtok vzduchu V p pro střední hustotu vzduchu ρ s = 0,5.(ρ e + ρ i ) je dán rov. 14. V p 2. µ. a =. 3. ρ s ( ρ ) 2ρ. ρ ρ. g e i e i 1 0, 33 0, 33 ( b.( ρi + ρe )) Větrání okny je základním prostředkem větrání menších místností. Součástí moderních oken jsou prvky pro přívod vzduchu, které umožňují zejména v kombinaci s podtlakovým větráním jednoduché a efektivní přirozené větrání. V okenním rámu mohou být integrovány štěrbiny pro přívod vzduchu, nebo systém otevírání okenního křídla umožňuje nastavit křídlo do polohy, kdy mezi okenním křídlem a rámem vzniká širší spára, dostatečná pro infiltraci. Tyto systémy se označují jako mikroventilace. 2.3.4 Šachtové větrání Šachtové větrání je druh přirozeného větrání, při kterém je vzduch do místnosti přiváděn (přívodní sací šachtou), nebo z místnosti odváděn (odváděcí výtlačnou šachtou), nebo přiváděn i odváděn otvory zaústěnými do svislých průduchů a umožňuje tak přirozený odvod škodlivin. Principiální schéma je na obr. 6. Sací šachta pro přívod vzduchu je napojena na vnější prostředí, výtlačná šachta odvádí vzduch nad střechu budovy. Cílem návrhu tohoto větrání je průtok vzduchu nebo průřez šachty. Výchozí pro řešení je reálný předpoklad, že rychlost v místnosti je malá a w 2 = 0, teplota v sací šachtě se rovna teplotě venkovního vzduchu t 1 = t e a teplota ve výtlačné šachtě se rovna teplotě ve větrané místnosti t i = t 3. Z uvedeného vyplývá pro hustotu ρ 1 = ρ e a ρ 3 = ρ i. 3 h3 w 3 t 3 Odváděcí výtlačná šachta S 3 λ 3 ξ 3 w 2 = 0 t 2 = t i h2 S 3 λ 3 ξ 3 Přívodní sací šachta Obr. 6 Schéma šachtového větrání Při působení jen rozdílu teplot uvnitř a vně místnosti je rozdíl tlaku dán vztahem p = ( h2 + h3 ). g. ( ρ e ρ i ) (15) Hmotnostní průtok vzduchu M = V. ρ = S. w. ρ (16) Objemový průtok vzduchu V = S. w (17) Plocha šachty S = V / w (18) Tlaková ztráta šachty w 1 t 1 (14) 2 l w pz 1 λ ξ. ρ d = + + (19) e 2 Rychlost proudění vzduchu šachtou lze vyjádřit vztahem 20 pro výpočtovou teplotu t e1 (obvykle t e1 = 10 o C). E ρ e t e h1-11 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění w ( t t ) 2. g. h. 273 + t i e1 = 0,4. (20) kde λ - součinitel tření, l - délky šachet pro přívod či odvod vzduchu, d e - průměr šachty, pro nekruhové profily s obvodem U platí d e = 4.S/U, ξ - součinitel místních odporů. 2.3.5 Šachtové větrání využívající dynamický účinek větru Vhodnými doplňujícími elementy šachtového větrání a zvyšujícími jeho efekt jsou samotahová hlavice a aktuálně větrací turbína. Uvedené elementy se osadí na vyústění odváděcí šachty na střeše budovy. Samotahová hlavice využívá účinku větru. Pro předběžný průměr platí rov. 21. d 8 V e1 o p = 1, (21) vv Ventilační turbína je typem větrací hlavice, která využívá působení větru k vytvoření sacího účinku. V době bezvětří je k vyvolaní sacího efektu termodynamický vztlak teplého vzduchu, který otáčí rotorem turbíny a vytváří ve větrací šachtě trvalý podtlak. Konstrukce turbíny zabraňuje vnikání srážek do šachty. Větrací turbína se navrhuje pomocí průtoku vzduchu z technickým podkladů výrobců. Pohled na typickou větrací hlavici je na obr. 7. Obr. 7 Větrací turbína - 12 (28) -
Větrání nucené 3 Nucené větrání Nucené větrání tvoří základní vzduchotechnický systém pro tvorbu interního mikroklimatu budov. 3.1 Základní pojmy Nucené větrání lze definovat jako mechanickou výměnu znehodnoceného vzduchu v daném prostoru za vzduch zpravidla venkovní k zajištění tedy tvorbě zejména odérového mikroklimatu místností či k odvedení tepelných event. dalších hmotnostních škodlivin vznikajících v budovách a při technologických procesech. Nucená výměna vzduchu, jeho proudění a tím i přenos látek je vyvolán mechanicky tj. ventilátorem, jenž je součástí vzduchotechnické strojovny či jednotky. Nucené větraní tvoří vzduchotechnické zařízení s jednou termodynamickou funkcí (ohřev) k úpravě přívodního vzduchu sloužícího tvorbě interního mikroklimatu. Nucené větrání zajišťuje výměnu vzduchu v prostoru nezávislou na vnějších klimatických podmínkách a umožňuje tak zejména: řízenou výměnu vzduchu v prostoru, filtraci a teplotní úpravu přívodního vzduchu, úpravu tlakových poměrů v budově a ve větraných provozech, zpětné využití tepla, kombinovaný provoz s využitím cirkulačního vzduchu v extrémním ročním období. 3.2 Výměna vzduchu v místnosti větráním Základním úkolem větrání je výměna vzduchu v prostoru vnějším vzduchem, jehož objemový průtok musí odpovídat toku vznikajících škodlivin. Jejich účinek se eliminuje větráním, tedy výměnou znehodnoceného vzduchu vzduchem vnějším. Objemový průtok vzduchu nutný k odvodu škodlivin a snížení jejich koncentrace tak, aby v místnosti nepřestoupila mezní hodnotu lze určit z rovnice hmotnostní bilance uvedené v [1] a [3]. Obecné řešení rovnice umožňuje postihnout výměnu vzduchu při přerušovaném větrání. Řešení pro zjednodušující předpoklady postačující pro projektové řešení vychází z podmínky trvalého větrání. 3.2.1 Výměna vzduchu při přerušovaném větrání Výměna vzduchu má dynamický charakter, problém popisuje [1] a [3]. Řešení lze aplikovat k návrhu provozních režimů systému větrání. - 13 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění 3.2.2 Výměna vzduchu při trvalém větrání Při dlouhodobém větrání s konstantním průtokem vzduchu se dosáhne ustálené koncentrace škodliviny k i v místnosti. Z řešení obecné bilanční rovnice pro k e < k i pak vyplývá pro koncentraci k i a objemový průtok vzduchu V ki = ke + m V s V m k k s = (22a,b) Formule pro průtoky přívodního vzduchu V p k eliminaci typických škodlivin (odéry, teplo, vodní pára) jsou uvedeny v tab. 1. V budovách s pobytem osob bez technologických zdrojů je základní škodlivinou CO 2, který produkuje člověk v závislosti na své činnosti. Průtok větracího vzduchu lze v tomto případě odvodit z dávek vnějšího vzduchu y a počtu osob dle tab. 2. 3.2.3 Minimální výměna vzduchu a jeho objemové průtoky Všechny budovy a provozy s pobytem a pracovní činností osob je vždy nutno větrat vzduchem, jehož část či celkový průtok musí tvořit vzduch vnější. Nutné průtoky větracího vzduchu jsou odvozeny z bilance lidského organismu respektující činnost osob. Konkrétní hodnota tohoto vnějšího vzduchu se určí dle dávky vzduchu y (m 3 /h) připadající na 1 osobu. Hodnota je odvozena z podmínky zajišťující, aby koncentrace škodlivin v prostoru byla pod přípustnou mezní koncentrací. V určitých klimatických obdobích lze tyto dávky snížit až na 50 % [10] a [1]. V prostorách s proměnným počtem osob lze při určení objemových průtoků vnějšího vzduchu vycházet z doporučených intenzity výměny vzduchu za hodinu. Tab. 1 Objemové průtoky a stavy vzduchu pro obecné případy větrání budov zejména technologického charakteru Druh škodliviny objemový průtok (m 3 s -1 ) stav přívodního vzduch Obecná m teplota v topném období t p = t i s platí pro k i > k p Vp = mimo topné období t p = t e k k Teplo platí pro ρ i.h i > ρ p.h p Vodní zisky platí pro ρ i.x i > ρ p.x p V V p p i Qzi Qzt = ρ. h. ρ. h i i i mw = ρ. x ρ. x Legenda: m s hmotnostní tok škodlivin (kgs -1 ) i p p p p p i e teplota v topném období t p = t i entalpie v zimním období h p < h i mimo topné období t p = t e teplota v topném období t p = t i vodní obsah v zimním období x p < x i mimo topné období t p = t e m w - vodní zisky (kg.kg -1 sv) k, h, x, ρ - koncentrace agencií (mg.m -3 ), entalpie, vodní obsah, hustota vzduchu Q zi, Q zt - tepelné zisky a tepelná zátěž (W) indexy i vnitřní, p - přívodní, e - vnější Zkvalitňováním tepelně technických vlastností oken a zateplováním budov se snižuje přirozená výměna vzduchu a tím i odvod plynných škodlivin a vodní páry z místností budov. Důsledkem je zhoršení stavu vnitřního prostředí projevující se zejména kondenzací vodních par a vznikem plísní na vnitřním povrchu stěn místnost. V uvedených případech je proto nezbytná řízená výměna vzduchu. Průtoky vzduchu k větrání pobytových místností se určí dle intenzity jeho výměny n (h -1 ) nebo dle dávek vzduchu X (m 3 h -1 ). Intenzita výměny - 14 (28) -
Větrání nucené vzduchu v prostorách bez vzduchotechnického zařízení se určí dle [10] v mezích n = 0,3 až 0,6 h -1. Hodnoty dávek vzduchu uvádí zákonné předpisy [10]. Tab. 2 Objemové průtoky a charakteristiky vzduchu pro větrání budov občanských budov Druh škodliviny objemový průtok V (m 3 s -1 ) stav přívodního vzduch Odéry - prostory se známým počtem osob V e = y.n teplota v topném období t p = t i Odéry - prostory s kolísáním počtu osob V e = X.O/3600 teplota mimo topné období t p = t e Legenda: n - počet osob X - číslo výměny vzduchu (h -1 ) O - objem prostoru (m 3 ) y - minimální až optimální dávka vzduchu na 1 osobu (m 3 s -1 ) dle aktuálních ustanovení zákonných předpisů 3.3 Klasifikace a charakteristika větracích systémů Nucené větrání lze klasifikovat podle kritérií pro systémy a zařízení VZT uvedených v [1]. Pro systémy NV jsou zásadní tlakové poměry, skladba zařízení a způsob přívodu, odvodu a úpravy vzduchu. Základní dělení je na obr. 8. Další reálné kombinace uvádí [1]. Nucené větrání Přetlakové Podtlakové Rovnotlaké Celkové Místní Účelové Obr. 8 Dělení systémů nuceného větrání Podle účelu větraných prostorů lze větrací zařízení dělit do níže uvedených kategorií: Komfortní sloužící pro větrání prostorů s pobytem osob kina, sportovní zařízení, společenské zařízení typické škodliviny produkty dýchání a tepla lidí Průmyslová sloužící pro výrobní prostory typické škodliviny a jejich přípustné koncentrace, tepelně vlhkostní zátěž Technologická nutná k provozu výrobního zařízení škodliviny technologického zařízení Účelová dle [7] zahrnují např. vzduchové sprchy, vzduchové clony, odmlžování, havarijní větrání, požární větrání apod. Podle provozu lze větrací zařízení dělit na: Ventilační pracující jen s venkovním vzduchem, tzn. zařízení zajišťuje výměnu vzduchu v prostoru zcela vzduchem venkovním tj. V p = V e. V zimním období je tento provoz energeticky náročný. Cirkulační - pracující jen s oběhovým vzduchem, tzn. do prostoru se k větrání přivádí stále stejný vzduch tzn. V p = V c. Pro prostory s pobytem osob je tento provoz zcela nepřípustný, protože je nehygienický a nezajistí právními přepisy požadované výměny vzduchu. - 15 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění Kombinované pracující přednostně s venkovním vzduchem s tím, že v extrémních vnějších klimatických podmínkách lze snížit průtok venkovního vzduchu na právními předpisy [10] přípustnou mez a doplnit jeho část oběhovým vzduchem k dodržení konstantního průtoku zařízením V p = V e + V c. Podle úpravy vzduchu lze větrací zařízení dělit na níže uvedená zařízení. Větrací zařízení s úpravou vzduchu umožňuje úpravu přívodního vzduchu tak, aby přívodem vzduchu byly splněny mikroklimatické požadavky kladené na větraný prostor určený k pobytu a činnosti osob či průběh technologie. Provedení s úpravou vzduchu mají běžná zařízení z nuceným přívodem vzduchu, kdy je větrací vzduch běžně filtrován a v otopné sezóně ohříván. Uvedené zařízení může plnit i funkci dílčí klimatizace v případě přívodu chladného vzduchu do větraného prostoru. Větrací zařízení bez úpravy vzduchu nezajišťuje úpravu vzduchu. Lze je používat jen výjimečně v prostorách, jejichž stav prostředí může být na nižší úrovni než místo zdroje větracího vzduchu zpravidla vnějšího prostředí. Podle tlakových poměrů se větrací zařízení dělí: Přetlakové větrání nedovoluje pronikání znehodnoceného vzduchu netěsnostmi s okolního prostoru, používají se v případech, kdy se má zamezit vnikání vzduchu z okolí. Základní aplikace nachází v účelových místnostech a v prostorách budov se zvýšenými požadavky na čistotu. Podtlakové větrání zamezuje pronikání znehodnoceného vzduchu netěsnostmi do okolí, používají se v případech, kdy se má zabránit vnikání škodlivin (zápach, prach, nebezpečné plyny, apod.) do přilehlých místností. Typické aplikace průmyslové provozy a laboratořích se zdroji škodlivin, hygienické místnosti, apod. 3.4 Provedení a skladba zařízení Provedení větracích systémů je ústřední, centrální tzn. s ústřední strojovnou, jednotkové tj. decentrální. Prvky zařízení větracích systémů tvoří větrací jednotky, distribuční prvky a potrubí. Blíže modul BT02-06. 6 2 3 3 Legenda V z, t i V c, t i V e, t e V o, t i V p, t p V p, t p V p, t p 1b 1 - Větrací jednotka sestavná 1b - Větrací jednotka autonomní 2 Ventilátor, ventilátorová komora 3 - Distribuční prvky 4 - Potrubí 5 - Přívod vnějšího vzduchu 6 - Odvod znehodnoceného vzduchu 5 Q o 1 4 Obr. 9 Základní prvky nuceného větrání - 16 (28) -
Větrání nucené 3.5 Nucené větrání přetlakové Uvedený systém se vyznačuje tím, že do větraného prostoru se přivádí vzduch o průtoku větším než je průtok odvodního vzduchu, přičemž platí m p > m o či běžně V p > V o. Odvod vzduchu může být přirozený či nucený. Tento systém nedovoluje pronikání netěsnostmi znečištěného vzduchu z okolí. Návrh systému vychází z požadovaného průtoku vzduch. Provedení systému může být jednotkové, ústřední, s nuceným přívodem, nuceným odvodem i přívodem a s provozem ventilačním či kombinovaným. Přetlakový systém se užívá k větrání větších a objemnějších prostorů občanských, zemědělských a průmyslových objektů. Schémata základní variant provedení jsou na obr. 10. V o V o p i > p e V p > V o p i > p e V p > V o V e Strojovna V p V e Strojovna V p ústřední zařízení ústřední zařízení V z V o p e V p p i > p e V p > V o Přetlaková klapka V p t i, k i V o V e Větrací jednotka V e Strojovna jednotkové zařízení spojené, celkové, ústřední Obr. 10 Schémata základních systémů nuceného přetlakového větrání 3.6 Nucené větrání podtlakové Tento systém se vyznačuje průtokem vzduchu, jehož přívod je menší než odvod, přičemž platí m o > m p či běžně V o > V p. Přívod vzduchu může být přirozený či nucený. Tento systém zabraňuje pronikání vzduchu a škodlivin do sousedního prostoru. Základní varianty provedení jsou patrné z obr. 11. Návrh systému vychází z nutného průtoku vzduchu pro odvod škodlivin. - 17 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění v. A v. A V o, t i v. A V o, t i V p V o p e V p p i < p e V p < V o Podtlaková klapka p e V o p i < p e V p < V o V p p e V p V o p i < p e V p < V o Nucený odvod místní Nucený odvod i přívod Obr. 11 Schéma typických provedení systémů větrání s nuceným odvodem 3.7 Nucené větrání rovnotlaké Nucené větrání rovnotlaké je systém, který se vyznačuje shodným průtokem přívodního a odvodního vzduchu a platí m p = m o nebo obvykle V p = V o. Systém vyžaduje nucený přívod i odvod vzduchu a tvoří tzv. spojený systém. Tento systém nezamezí výměnu vzduchu a škodlivin mezi sousedním prostorem. Základní varianty provedení jsou patrné z obr. 12. Návrh systému vychází z nutného průtoku vzduchu pro odvod škodlivin. V p = V o, t p = t i, V o t i, k i, O Úprava vzduchu V e V p, t i Q o V z, t i V c, t i Obr. 12 Schéma rovnotlakého systému větrání 3.8 Celkové větrání Celkové větrání představuje výměnu vzduchu v celém objemu O prostoru. Charakteristické pro tento systém je větší průtok vzduchu. Protože výměna vzduchu v celém objemu je energeticky náročná je vhodné celkové větrání kombinovat s místním větráním či odsáváním. Ovlivňují se tím i tlakové poměry místností, umožní se řízený provoz větrání event. proměnný průtok vzduchu. Skladba systému je na obr. 12. Tento systém je vhodný pro větrání velkých - 18 (28) -
Větrání nucené místností občanských staveb a v případech s rovnoměrně rozmístěnými zdroji škodlivin v průmyslových či zemědělských objektech. Z občanských staveb jsou to zejména kulturní, společenské a prodejní prostory. 3.9 Návrh systému větrání Návrh sleduje řešení s výstupy pro realizaci konkrétního systému větrání. Obecný postup návrhu vyžaduje: 1. Výchozí hodnoty, vstupní požadavky, předpoklady návrhu a jejich verifikaci 2. Analýzu a koncepční řešení, volbu systému a jeho dispoziční řešení 3. Hmotnostní event. energetické bilance škodlivin 4. Určení objemových průtoků vzduchu 5. Návrh distribuční sítě a zařízení pro úpravu a dopravu vzduchu 6. Řešení souvisejících problémů tzn. regulace výkonu a provozu zařízení, recyklace tepla, akustika, atp. Zdrojem výše uvedených hodnot jsou stavební event. technologický projekt a doplňující údaje představují zejména: účel objektu s požadavky na stav vnitřního prostředí, místo stavby a její poloha, údaje o stavební konstrukci budovy, její geometrií a fyzikálních vlastnostech materiálů, údaje o provozu budovy s počet osob, jejich činností, o provozu technologie a kvalitě i kvantitě agencií, aktuální právní předpisy, údaje o druhu a parametrech energií. Skladba komponentů systémů je patrná na obr. 13. Konkrétní postup návrhu uvádí [2]. Strojovna Distribuční prvky V z, t i V o, t i t i, k i V p, t p V c, t i Vp, tp V e, t e Q o Větrací jednotka Potrubí Obr. 13 Schéma skladby nuceného větrání - 19 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění 3.10 Účelové větrání a havarijní větrání, místní větrání Dle ČSN 12 7010 patří mezi účelové větrání vzduchová clona, sprcha, oáza, havarijní a požární větrání. Vzduchová clona je zařízení, které svým plochým proudem vzduchu vystupujícím ze štěrbiny odděluje dva prostory z různými poměry. Užívají se v případech, kde je nutno oddělit jednu část prostoru od druhé z důvodů teplotních, hygienických nebo technologických. Dle konstrukce a směru proudění vzduchu lze clony dělit na horní, dolní, boční, jednostranné a dvoustranné. Návrh clony vychází z geometrických veličin otvoru a štěrbiny a teplotních poměrů. Cílem řešení je průtok a teplota výstupního vzduchu. Algoritmus návrhu uvádí odborná literatura. Vzduchotechnická jednotka Exteriér t e V, w, t p Šterbinová vyústka Interiér t i Obr. 14 Schéma vzduchové clony V p V p Obr. 15 Schéma vzduchové clony Vzduchová sprcha je zařízení, které je zdrojem soustředěného proudu vzduchu přiváděného do pracovní oblasti. Užívají se pro teplá a horká pracoviště ke snížení účinků sálavého tepla, případně k místní ochraně před škodlivinami. Principem jejich funkce je odvod tepla konvekcí z osáláného povrchu zvýšeným prouděním vzduchu proudícím kolem člověka. Zvýšení tepelného účinku sprchy se dosáhne zvětšením tepelné odrazivosti oděvu, jeho tepelného odporu a součinitele přestupu tepla. - 20 (28) -
Větrání nucené Velkoplošná vyústka b V p, w a Obr. 16 Schéma vzduchové oázy Obr. 17a,b Schéma vzduchové sprchy Vzduchové sprchy jsou jednotkové (pojízdné) obr. 17a, nebo ústřední se strojovnou rozvodem a sprchovými nástavci obr. 16, 17b. Návrh sprchy spočívá v určení vzduchového výkonu, který závisí na velikosti vzduchového proudu kolem pracovníka, rychlosti a teploty vyfukovaného vzduchu. Vzduchová oáza tvoří vymezený prostor zpravidla zástěnami v rozměrném prostoru s nepříznivými stavem prostředí pro činnost lidí. Prostor je zavzdušněn větracím vzduchem distribuovaným obvykle velkoplošnými perforovanými vyústkami, umožňujícími vytvořit přijatelné podmínky s alespoň únosným stavem. Oáza slouží jako ochrana proti působení škodlivin (např. teplo) k činnosti či relaxaci pracovníků v klimaticky nepříznivých prostředích. Havarijní větrání je nucené větrání, které se provozuje za mimořádných okolností (únik škodlivin, požár, ap). Výměna vzduchu je několikanásobkem výměny při běžném provozu. Zařízení se uvádí v činnost automaticky event. ručně spínači umístěnými mino rizikový prostor. Havarijní větrání je nutno navrhnout v místech, kde může náhle vzniknout velké množství jedovatých nebo výbušných látek. Zařízení musí být navrženo jako podtlakové, přičemž musí být vhodnými otvory zajištěn přívod vzduchu, buď z venkovního prostoru nebo z okolních místností. Zařízení pro nucený přívod vzduchu se nenavrhuje. Výkon zařízení musí být takový, aby zajišťoval několikanásobek normální výměny. Zařízení se spouští automaticky při vzniku havarijního stavu či ručně z větraného prostoru i mimo ohroženou oblast. Havarijní větrání je i důležitým prvkem aktivní protipožární ochrany budov i prevencí proti vzniku výbušných koncentrací v interiérech technologických objektů. Požární větrání se projektuje podle platných bezpečnostních předpisů Požární větrání únikové cesty vyžaduje nutnost jejího zavzdušnění. Systém pracuje jako přetlakový - odvod vzduchu z únikových cest by měl být přímo do vnějšího prostředí. Obr. 18 Ideové schéma základní varianty požárního větrání únikové cesty - 21 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění 3.11 Hodnocení efektu větrání Vliv volby situování otvorů pro odvod a přívod vzduchu, teplo a geometrie místností se formují obrazy proudění vzduchu v místností. Idealizované případy jsou na obr. 19. Výše uvedené faktory ovlivňují tzv. účinnost větrání. Hodnocení větrání dle veličiny účinnost větrání η =V teor /V skut definované jako poměr mezi teoreticky minimálním objemovým průtokem větracího vzduchu ke zředění koncentrací a skutečným průtokem vzduchu event. dále stupeň provětrání. 3.12 Návrh nuceného větrání Návrh systému nuceného větrání vyžaduje řešení níže uvedených úloh: Návrh systému nuceného větrání vyžaduje řešení níže uvedených úloh: Specifikace výchozích hodnot Hmotnostní bilance škodlivin Určení výkonových veličin tzn. průtoky, teploty, koncentrace, atp, Koncepční řešení, volba systému a jeho dispoziční řešení Distribuce a doprava vzduchu tzn. koncové elementy a potrubí Sání vnějšího vzduchu Odvod vzduchu a jeho výfuk Zařízení pro úpravu vzduchu tj. jednotek a strojovny Regulace, ZZT, protipožární opatření ε = 1,06 ε = 0,96 ε = 0,93 ε = 0,86 ε= 0,90 ε= 0,94 ε = 1,04-1,12 Obr. 19 Účinnost větrání 4 Teplovzdušné vytápění Teplovzdušné vytápění je vzduchotechnický systém, který zajišťuje vytápění přívodním vzduchem o teplotě vyšší než vzduch ve vytápěném prostoru a nutnou výměnu znehodnoceného vzduchu. - 22 (28) -
Větrání nucené Teplovzdušné vytápění formuje tepelnou a odérovou složku interního mikroklimatu místností. Systém teplovzdušného vytápění charakterizuje sestava a skladba zařízení, objemové průtoky vzduchu, provoz a regulace. Základní komponenty jsou patrné na obr. 20. Distribuční prvky t p > t i Úprava vzduchu V o, t i V p, t p V p, t p V e, t e Potrubí t i, k i, O V o, t i Q o V c, t i V z, t i Obr. 20 Schéma systému teplovzdušného vytápění 4.1 Průtoky vzduchu pro teplovzdušné vytápění Teplonosnou látkou teplovzdušných systému tvoří vzduch, jenž přenáší teplo mezi vytápěnou místnosti a tepelným zdrojem. Průtok vzduchu systému vychází z obecné rovnice tepelné bilance prostoru dle [1]. Řešením bilanční rovnice lze pro rovnost hmotnostních toků přívodního a odváděného vzduchu m 1 = m 2 = m, rovnost měrné tepelné kapacity c 1 = c 2 = c a trvalou výměnu, kdy dochází k ustálenému tepelnému stavu, určit teplotu přiváděného vzduchu t 2 dle rov. 23a. Pro hmotnostní m a objemový průtok V přívodního vzduchu a teplotu přívodního vzduchu t p pak platí rov. 23b,c. t = t 2 1 + Q c. m Q m = c.( t p ti ) V Q = (23a,b,c) c ρ.( t p t ). i kde Q tepelné ztráty (W) t i teplota vzduchu ve vytápěné místnosti ( o C) Teplota přiváděného vzduchu t p závisí na požadovaném stavu vnitřního prostředí. Rozdíl teplot t = t p - t i podstatně ovlivňuje tepelnou složku a kvalitu vnitřního prostředí. Vyššími teplotami t p lze minimalizovat průtoky vzduchu a tím i provozní náklady, ale s vyšším rozdílem t kvalita mikroklimatu klesá. Teploty přiváděného lze pro běžné případy volit v níže uvedených mezích: t p = 25 až 35 o C pro občanské a bytové stavby, t p = 45 až 60 o C pro průmyslové provozy. V budovách s pobytem osob je nezbytné, aby systém teplovzdušného vytápění zajistil i výměnu vzduchu čili větrání prostoru. Průtok větracího vzduchu lze odvodit ze zákonných přepisů či dle doporučených hodnot v závislosti na účelu místností. Blíže modul BT02-03. Teplovzdušné vytápění lze provozovat přerušovaně nebo nepřerušovaně. V případě přerušovaného provozu je nutno kombinovat teplovzdušné vytápění s provozem vytápěcí soustavy budovy. Část tepelných ztrát je možno krýt soustavou vytápění a zbývající část tepelných - 23 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění ztrát vzduchotechnickým zařízením. Vytápěcí soustavou (např. teplovodní) se pak doporučuje temperovat místnosti na teplotu nejméně +5 C. 4.2 Provedení zařízení a základní prvky Základní případy provedení a sestav systémů teplovzdušného vytápění jsou v [1]. Skladba, provozy, základní funkční prvky a režimy provozu jsou obdobné jako v případech nuceného větrání. Základní prvky systémů teplovzdušného vytápění tvoří: vytápěcí vzduchotechnické jednotky - blíže modul BT051-06, distribuční koncové elementy - blíže modul BT051-06, vzduchovody blíže modul BT051-06. 4.3 Návrh systému teplovzdušného vytápění Návrh sleduje určení hodnot pro realizaci konkrétního systému a představuje: 1. Specifikaci výchozích hodnot a požadavků, vyplývajících ze zákonných ustanovení pro stav prostředí a účelu vytápěného prostoru (počet osob, produkce škodlivin a jejich vlastnosti, atp.). 2. Tepelné bilance představující tepelné ztráty, event. hmotnostní bilance škodlivin 3. Koncepční řešení, volba systému a jeho dispoziční řešení 4. Volba teploty přiváděného vzduchu t p a určení objemových průtoků vzduchu V p, V e, V c. 5. Návrh distribuční sítě, zařízení pro úpravu a dopravu vzduchu 6. Řešení souvisejících problémů regulace výkonu a provozu zařízení, recyklace tepla, akustika, atp. 4.4 Typické případy a užití Teplovzdušné vytápění nachází široké uplatnění v budovách občanských i průmyslových event. rodinných domech. V letním a přechodovém období lze tyto systémy provozovat jako nucené větrání. Systémy jsou vhodné do velkoobjemových prostorů s rychlým zátopem. Typickými jsou nákupní a společenská centra s nižšími požadavky na stav prostředí (v ČR v letním období), průmyslové a skladovací haly, sportovní haly, kryté plovárny, atp. Základní varianty sestav jsou patné na obrázcích 21 a 22. - 24 (28) -
Větrání nucené V z V e V p, t p V p1, t p t i, k i, O Úprava vzduchu V o t p > t i V o, t i Legenda V - objemový průtok O - objem t - teplota vzduchu k - koncentrace + - ohřívač e, i - vnější, vnitřní p přívodní c oběhový o odváděný z - odpadní V c Obr. 21 Schéma základní varianty ústředního zařízení t p > t i V e, t e V p, t p V c, t i t i, k i, O V z, t i Legenda V - objemový průtok O - objem t - teplota vzduchu k - koncentrace + - ohřívač e, i - vnější, vnitřní p přívodní c oběhový o odváděný z - odpadní Obr.22 Schéma základní varianty decentálního zařízení 4.5 Příklad Úkolem je navrhnout systém nuceného větrání pro místnost dle uvedeného obrázku. 1. Vstupní hodnoty a požadavky Teplota vnitřního vzduchu v zimě t i = 21 o C, kombinovaný provoz systému v extrémním zimním období. Počet 145 osob, distribuce vzduchu obdélníkovými vyústkami a čtyřhranným potrubím. A=18000 B=14300 SV = 4200 Odérové mikroklima - 25 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění 2. Řešení Výchozí pro řešení úlohy je problematika proudění vzduchu v prostoru, postižitelná obrazy proudění a rychlosti vzduchu v pobytové oblasti. řešení Nejjednodušší představuje: řešení představuje: - Určení objemových průtoků vzduchu - Řešení distribuce vzduchu - Návrh vzduchotechnického potrubí - Grafické řešení 3. Výstupy řešení Vyústka Numerické řešení a grafické výstupy vyžadující tabulkové hodnoty a technické údaje výrobků přesahují rozsah opor. Jsou uvedeny v [2]. 4.6 Úkol Zadání kontrolního úkolu. Úkolem je navrhnout systém nuceného větrání včetně strojovny pro místnost níže uvedeného obrázku. Počet osob v místnosti 25. 8600 8300 201 SV 4200 4.7 Kontrolní otázky Systémy větrání, klasifikace, účel, použití Výměny vzduchu v budovách a místnostech Princip, funkce a návrh přirozeného větrání Princip, funkce, sestavy a návrh nuceného větrání Princip, funkce, sestavy a návrh teplovzdušného vytápění Účelové větrání, havarijní větrání a místní větrání Účinnost výměny vzduchu v místnostech - 26 (28) -
Závěr 5 Závěr 5.1 Shrnutí Systémy větrání a teplovzdušného vytápění tvoří základní systémy pro tvorbu interního mikroklimatu budov. Systémy větrání zabezpečí nezbytnou výměnu vzduchu v budovách s pobytem osob. Systémy nuceného větrání umožňují řízenou výměnu vzduchu a jsou nezbytné pro místnosti a prostory s větším vývinem škodlivin a vyššími požadavky na úroveň vnitřního prostředí. Umožňují i řízenou výměnu vzduchu v rekonstruovaných zateplených bytech. Systémy přirozeného větrání pracují jen s malými objemovými průtoky vzduchu a jejich funkce je zcela závislá na vnějších klimatických podmínkách. Z uvedeného důvodu jsou vhodné pro větrání malých a pomocných místností budov. Systémy větrání zajistí zejména odérovou složku mikroklimatu, systémy nuceného větrání pak i složku aerosolovou Systémy teplovzdušného vytápění pak umožňují prostory vytápět a zajistit i výměnu vzduchu. Podrobnější popis systémů uvádí [1]. 5.2 Studijní prameny 5.2.1 Seznam použité literatury [1] Gebauer, G., Rubinová, O., Horká H. Vzduchotechnika. Brno, ERA 2005 [2] Hirš, J., Gebauer, G., Rubinová O. Vzduchotechnika příklady a návrhy. Brno, Cerm 2006 [3] Chyský, J., Hemzal, K., a kol. Větrání a klimatizace. Bolit, Brno 1993 [4] Jokl, M. Zdravé obytné a pracovní prostředí. Praha, Academia 2002 [5] Názvoslovný výkladový slovník z oborů techniky prostředí. Přílohy časopisu VVI 2001 a 2002 [6] ČSN 12 0000 Vzduchotechnická zařízení. Názvosloví [7] ČSN 12 7010 Vzduchotechnická zařízení. Navrhování větracích a klimatizačních zařízení. Všeobecná ustanovení [8] ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov [9] Vyhláška MZ č. 6/2003, kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb [10] Nařízení vlády č. 523/2002, kterým se stanoví podmínky ochraně veřejného zdraví zaměstnanců, které upravuje Nařízení vlády č. 178/2001, kterým se stanoví podmínky ochraně veřejného zdraví zaměstnanců - 27 (28) -
TZB-Vzduchotechnika, modul BT02-07, Systémy větrání a teplovzdušného vytápění 5.2.2 Seznam doplňkové studijní literatury [11] ČSN EN 832 Tepelné chování budov Výpočet potřeby energie na vytápění Obytné budovy [12] ČSN EN ISO 7730 Mírné tepelné prostředí - Stanovení ukazatelů PMV a PPD a popis podmínek tepelné pohody [13] ČSN EN 13 142 Větrání budov - Součásti/výrobky pro větrání bytů - Požadované a volitelné výkonové veličiny [14] ČSN EN 13 465 Větrání budov - Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v obydlích [15] ČSN EN 13 779 Větrání nebytových budov - Základní požadavky na větrací a klimatizační zařízení [16] ČSN ISO 13791 Tepelné chování budov Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení Základní kritéria pro validační postupy [17] ČSN ISO 13792 Tepelné chování budov Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení Zjednodušené metody [18] Vyhláška MZ č. 107/2001 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných [19] Vyhláška MZ č. 108/2001 Sb., ze dne 8. 3. 2001, kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení. Od roku 2004 se připravuje novela [20] Vyhláška MPR č. 137/1998 o obecných technických požadavcích na výstavbu [21] Nařízení vlády č. 441/2004, kterým se stanoví podmínky ochraně veřejného zdraví zaměstnanců 5.2.3 Odkazy na další studijní zdroje a prameny [22] www.tzbinfo.cz - 28 (28) -