Evropské souvislosti českého neolitu 2. Teoreticky o neolitizaci Evropy Mgr. Josef Dufek 2013
Jádrové oblasti PPNA-B Šíření PPNA-B do Malé Asie Šíření PPN v Egejdě Šíření monochromní KE Šíření impresso-cardial KE Šíření malované KE Šíření LNK Šíření euroasijské lovecko-sběračské KE Kavkazský neolit Nejisté trasy šíření neolitizace Upraveno podle: mapy.cz
Základní hypotézy o neolitizaci Evropy Invaze davů? Infiltrace skupinek? či Cesty kulturních héroů?
Model demické difuze Veliké či malé populace neolitiků vyrážejí v důsledku demografických a dalších tlaků ze svých sídel v Anatólii a na Blízkém východě. Vybaveni tzv. neolitickým balíčkem obsazují nová teritoria s vhodnými klimatickými podmínkami. Domácí mezolitické obyvatelstvo (pokud existuje) vyženou, vyhladí nebo asimilují (akulturují). Po zalidnění okupovaného území se proces opakuje a část jejich přímých potomků kolonizuje nová území. Model aplikuje znalosti o velkých historických invazích/ migracích (např. keltská expanze, germánskoslovanské stěhování národů nebo osmanská expanze)
Model kulturní difuze (akulturace) Místní mezolitické populace přijímají a dále šíří neolitický způsob života bez podstatného osobního (genetického) přispění neolitických populací pocházejících z Blízkého východu. Neolitický balíček tak má být šířen za pomoci směny a osobních kontaktů pohyblivých mezolitiků. Někdy je přijímána možnost působeni tzv. kulturních héroů jednotlivců šířících mezi mezolitiky neolitický balíček. Jako historické paralely je možno uvést šíření křesťanství v římské říši či Studená válka včetně vývoje postkomunistických států a starověké mytické hrdiny (např. Prométheus, Quetzalcoatl).
Varianty modelu demické difuze Podle: Ammerman Cavali-Sforza 1984
Model demické difuze A (Model kolonizace/vlnového šíření) Neolitičtí kolonisté opouštějí v důsledku demografického vývoje či neúrod svá sídla v Anatólii a na Blízkém východě. Vybaveni tzv. neolitickým balíčkem obsazují nová teritoria s vhodnými klimatickými podmínkami. Domácí mezolitické obyvatelstvo (pokud existuje) vyženou, vyhladí nebo asimilují. Po zalidnění okupovaného území opět vyrážejí jejich přímí potomci (postupně čím dál více kontaminovaní mezolitickými geny) kolonizovat nová území. Samotná migrace představuje vždy poměrně krátkodobý proces, ve kterém poměrně početná populace kolonizátorů obsadí pro neolitické zemědělství vhodné území. Zakladem snaha provázat archeologický materiál s genetikou a RC datováním. Childe 1929; Böhm 1941; Childe 1958; Ammerman Cavalli-Sforza 1984; Lichardus Lichardus-Itten 2003; Gkista a kol. 2003.
Podle: Rase 2008
Podle: Rase 2008
Podle: Rase 2008
Mapa hustoty předovýchodních genetických linií Nahoře: mapa rozložení nejmladších RC datovaných mezolitických lokalit. Dole: mapa rozložení nejstarších RC datovaných neolitických sídlišť. Isochronové linie jsou po 500letých rc intervalech. Data jsou nekalibrované roky BP Podle: Gkiasta et al 2003.pdf; Tichý 2001 Trendová analýza stáří raně N sídlišť.
Model demické difuze B (Model výběrové pionýrské kolonizace) Malé skupinky neolitiků pronikají na území obývané mezolitiky. Usazují se na pro zemědělství nejkvalitnějších půdách a mohou existovat dlouho paralelně vedle původní loveckozběračské populace která muže mít odlišné ekologické a ekonomické potřeby (spíše nízká úroveň akulturace). Díky relativně většímu demografickému růstu by měly mezolitiky v dlouhodobém horizontu postupně na daném teritoriu nahrazovat respektive asimilovat či vytlačovat. Zvelebil 1986
Podle: Tichý 2001; Keefer 1993
Podle: Cziesla 2011 Ukázka přechodové zóny zprostředkující kontakty mezi LnK a pozdním mezolitem/ Kulturou Ertebølle. Zajímavý jev představuje plošné rozšíření BI na tomto území oproti výběrovému rozšíření dalších součástí neolitického balíčku.
Podle: Cziesla 2011
Model demické difuze C (Model dosažitelnosti) 1. fáze dosažitelnost: lovci a sběrači znají zemědělství z doslechu a díky směně některých artefaktů a produktů. 2. fáze náhrada: A. mezolitici přijímají částečně nebo úplně za své některé prvky neolitického balíčku (NB). Malé skupiny kolonistů, či dokonce jednotlivci, tak představují jakési kulturní héroe, prométeie, misionáře či manažery neolitizace. B. mezolitici ať již už užívající některé prvky NB nebo ne, jsou vystaveni přímé konkurenci neolitických kolonistů při využívání půdy a dalších zdrojů. 3. fáze upevnění: neolitici vyhnali či akulturovali mezolitiky. Jsou usazeni na nejlepších půdách, provozují intenzivní zemědělství a expandují do nových oblastí. Zvelebil 1986, Tichý 2001, Pavlů 2005.
Podle: Tichý 2001; Keefer 1993
Podle: Gronenborn 2010 Rozšíření pozdně mezolitických artefaktů kultury Ertebølle na sídlištích LnK I
Model demické difuze D (model přímého předávání zkušenosti) 1. fáze, dosažitelnost: na území obývaném mezolitiky, (znajících z doslechu a směny neolitické artefakty či produkty) pronikají a usazují se v rámci výběrové kolonizace malé skupinky neolitiků. 2. fáze, náhrada: mezolitici buď převzali neolitický způsob života (či jeho jednotlivé části) a nebo přestali soutěžit se zemědělci. 3. fáze, upevnění: Nositelé neolitického způsobu života provozují zemědělství na nejlepších půdách a jejich skupiny dále expandují do nových oblastí. Mezi jednotlivými komunitami neolitiků probíhá intenzivní výměna informací, předmětů, produktů a lidí (vzájemné navštěvování a shromažďování). Pravděpodobně, též někdy dochází ke konkurenčním střetům mezi samotnými neolitiky. Dlouhodobý proces nevyhnutelně svázaný s dlouhodobou akulturací původních mezolitických populací. Tichý 2001.
Model přímého předávání zkušenosti Denelova kvalifikace zemědělských hranic Podle: Tichý 2001
Varianty modelu démické difuze podle Rona Pinhasi M1a: šíření neolitiků s různou mírou míšení s lokálními mezolitiky napříč prostorem. M2 (model kompletního nahrazení) : přicházející neolitici v daném prostoru vyhlazují či vyhánějí lokální populace mezolitiků aniž by se s nimi nějakým výraznějším způsobem mísily. M1b (model zpožděného míšení) A: Prvotní vlna neolitiků se šíří prostorem bez výraznějšího míšení s lokálními mezolitickými populacemi. B: teprve později dochází k míšení s lokálními populacemi mezolitiků M3 (model geografických regionů a vzdálenosti od populačního zdroje): tento model zohledňuje různý stupeň a způsob míšení příchozích neolitiků s lokálními mezolitiky (od genetického vyhlazení až po intenzívní míšení obou populací). Podle: Pinhasi 2003
Varianty modelu kulturní difuze Podle: Lubell 2004
Autochtoní model Podle: Pinhasi 2004
Neolitici Autochtoní model kulturní difuze Mezolitici Domácí inovace Podle: Keefer 1993
Teistický/ideologický model Neolit se šíří mezi lovečsko-sběračskými komunitami skrze svět víry a idejí. Komponenty NB se šíří skrze změnu myšlení a rozvíjení teistickoideologických hodnot. Toto šíření podporuje a graduje vysoká mobilita mezolitických populací. Ty jakmile přijdou do styku s neolitiky rychle přebírají prvky neolitického balíčku a šíří je dál. Hodnoty a myšlenky spolupráce, sdílení, solidarity, vzájemnosti, úcty a vážnosti byly středobodem tehdejšího života a jejich udržování bylo důležitější než kolísající podoba obývaného světa. Technologickoekonomické faktory nabyli díky schopnostem mezolitiků vybírat konkrétní řešení důležité. Soudržnost v krajině rozptýlených komunit byla udržována pravidelným shromažďováním, výměnou dárků, pohoštěním a účastí na rituálu. Neolit jako takový však nebyl homogenní ale měl mnoho různých podob. Nejbližší paralela: šíření křesťanství v rámci Římské říše. Svéráznou obdobu by mohla představovat též počáteční fáze španělské rekonquisty na americkém kontinentě. Hoder 1990, Whittle 1999, Cauvin 2003, Pavlů 2005.
Model obchodních (směných) sítí Vytvořen Agátou Reingruber pro oblast Egejského moře. Odmítá možnost rozsáhlejší kolonizace Řeckého poloostrova neolitickými populacemi ze západní Anatólie. Místo ní předpokládá četné kontakty malých skupinek neolitických obchodníků s řeckými mezolitiky, kteří výběrově přijímaly jednotlivé aspekty neolitického balíčku a dále je sami rozvíjely.
Počátek neolitu v Egejdě podle A. Reingruber. Chronologicky odlišné okruhy pečetítek Podle: Reingruber 2011
Model dopadu významných klimatických událostí a ekologických barier Je založen na předpokladu o zásadním významu dopadu rychlých klimatických změn na lidská společenství. Podle: Gronenborn 2009
Podle: Gronenborn 2009; Clare Wenninger 2010
Oblast jezer na JZ Turecka Hacilar Karucay Upraveno podle: mapy.cz
Hacilar IIA Rekonstrukce opevněných sídlišť a předpokládaný rozsah území teritoriálně vůči sobě vymezených skupin na JZ Anatolie. Podle: Clare a kol. 2008 Karuçay Höyük
Teorie ekologických barier předpokládá, že rychlost šíření anatolského nelitu Evropou určovala nutnost přizpůsobit neolitický balíček místním klimatickým podmínkám. Teprve po této adaptaci bylo možné pokračovat v kolonizaci/akulturaci dalších oblastí Podle: Rase 2008
Podle: Reingruber 2011
Genetika a neolitizace Evropy Základní předpoklad: genetický materiál moderních předovýchodních a evropských populací nám dokáže poskytnout relevantní data o kontaktech mezolitiků a prvních zemědělců. Tyto geny je možné identifikovat a chronologicky datovat. Druhým zásadním bodem je představa, že recetní populace nalézající se dnes na konkrétním teritoriu v sobě nese geny svých předků kteří žili na tomto konkrétním teritoriu kontinuálně přinejmenším posledních cca 8 000 let. Výsledky genetických analýz provedených na kosterních pozůstatcích pocházejících z mezolitu a především neolitu (LnK) tyto předpoklady příliš nepotvrzují a naopak naznačují, že dnes velice vzácné genetické linie byly naopak v neolitu značně rozšířené.
Zdroj: Wikipedie
Podle: Benz 2000
Studijní literatura a zdroje Tichý, R. 2001: Expedice Monoxylon. Pocházíme z mladší doby kamenné, Jan Grešo tiskárna Jáhen (úvod, 6-15, závěr, 178-183). Zvelebil, M. 2001: The agricultural transition and the origins of Neolithic society in Europe. Documenta Praehistorica XXVIII, 1-26. Pinhasi, R. 2003: A new model for the spread of the first farmers in Europe. Documenta Praehistorica XXX, 1-47. Gkista, M. et al 2003: Neolithic transition in Europe: the radiocarbon record revised. Antiquity 77/295, 45-62. Gronenborn D. 2009: Climate fluctuations and trajectories to complexity in the Neolithic: towards a theory. Documenta Praehistorica XXXVI, 97-110. Clare, L. Weninger, B. 2010: Social and biophysical vulnerability of prehistoric societes to rapid Climate Chenge. Documenta Praehistorica XXXVII, 283-292. Pluciennik, M. 2006: Clash of cultures? Archaeology and genetics. Documenta Praehistorica XXXIII, 39-49. Budja, M. 2011: Early neolithic pots and potters in Western Eurasia. In Želko Tomičić (ed.) Panonski prepavijasni osviti. Zbornik radova posvećenih Korneliji Minichreiter uz 65 obletnici života.