Řízení zásob v konkrétním podniku (POPIS STAVU, SROVNÁNÍ S TEORIÍ A ZHODNOCENÍ)

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku Řízení zásob v konkrétním podniku (POPIS STAVU, SROVNÁNÍ S TEORIÍ A ZHODNOCENÍ) BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Silvie Kudrová Vedoucí bakalářské práce: Ing. František Kalouda, MBA, CSc. Znojmo, duben 2009

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Akademický rok: 2008/2009 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor Bakalářský studijní program Obor Silvie Kudrová Ekonomika a management Účetnictví a finanční řízení podniku Název tématu: Řízení zásob v konkrétním podniku (POPIS STAVU, SROVNÁNÍ S TEORIÍ A ZHODNOCENÍ) Zásady pro vypracování: 1. Vypracování návrhu obsahu práce a jeho projednání s vedoucím bakalářské práce. 2. Prostudování odborné literatury a získání praktických poznatků a podkladů pro vypracování bakalářské práce. 3. Průběžné konzultování dosažených výsledků s vedoucím bakalářské práce. 4. Navržení vhodné metody pro analýzu vybraného podniku. 5. Provedení analýzy získaných dat, jejich zpracování a porovnání výsledků s teoretickými poznatky. 6. Případné doporučení možných změn v podniku.

Rozsah práce: 40 Seznam odborné literatury: 1. PATÁK, M. Podnikový finanční management. 1. vyd. Praha: Idea Servis, 2006. 234 s. ISBN 80-85970-52-X. 2. PREISLEROVÁ, D. Ekonomika pro střední školy, pro podnikatele. 1. vyd. Brno: MC nakladatelství, 1995. 159 s. 3. SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4., aktual. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 1992. 452 s. ISBN 80-247-1992-4. 4. SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4., přepr. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 475 s. ISBN 80-7179-892-4. Datum zadání bakalářské práce: září 2008 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2009 L. S. Silvie Kudrová autor Ing. František Kalouda, MBA, CSc. vedoucí bakalářské práce Prof. PhDr. Miroslav Foret, CSc.

Abstrakt Tato práce se zabývá řízením zásob v podniku Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo. Řízení zásob je pro podnik důležité. V zásobách je uložena značná část finančních prostředků, proto by jim měla být věnována značná pozornost. Teoretická část vymezuje základní pojmy z oblasti řízení zásob v podniku. Informace jsou získány z odborné literatury. Praktická část se zaměřuje na stav zásob ve výrobním družstvu. Popisuje činnost družstva, skladové zásoby a jejich vývoj a dva hlavní směry výroby. Závěrečná část dává prostor pro zhodnocení získaných poznatků. Abstrakt Diet Arbeit beschäftigt sich mit der Bestandsführung in der Gesellschaft Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo. Inventory Management ist für das Unternehmen wichtig. In den Beständen ist großer Teil der Finanzmittel gespeichert, deshalb widmen sie große Aufmerksamkeit werden sollte. Der theoretische Teil werden die grundlegenden Konzepte der Bestandsführung im Gesellschaft. Die Informationen sind aus der Fachliteratur eingebracht. Der praktische Teil konzentriert sich auf die Bestände in dem Produktionsteam. Sie beschreibt die Tätigkeit von Genossenschaften, die Bestände und ihrer Entwicklung und zwei Hauptlinien der Produktion. Der letzte Abschnitt bietet Raum für die Auswertung der gemachten Erfahrungen.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně dle pokynů vedoucího Ing. Františka Kaloudy, MBA, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny odborné a literární zdroje, které cituji. Ve Znojmě, dne 1. 11. 2009... Silvie Kudrová

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Františku Kaloudovi, MBA, CSc. za odborné připomínky a cenné rady, kterými přispěl k vypracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat ekonomkám družstva paní Miladě Hýžové a Ing. Zdeňce Strachotové za jejich čas, ochotu a za poskytnutí podkladů a informací pro vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD... 9 CÍL PRÁCE A METODIKA... 10 1. Teoretická část... 11 1.1 Vývoj podmínek řízení... 11 1.2 Řízení oběžného majetku... 12 1.3 Teorie zásob... 13 1.3.1 Význam zásob... 13 1.3.2 Vývoj zásob... 14 1.3.3 Řízení nákupu... 17 1.3.3.1 Charakteristika dodavatelských řetězců... 18 1.3.4 Řízení zásob... 19 1.4 Strategie řízení zásob... 23 1.4.1 Typy strategií řízení zásob... 24 1.5 Metody řízení zásob... 24 1.5.1 Metoda ABC... 24 1.5.2 Metoda JIT (japonský název Kanban)... 25 1.6 Kontrola hospodaření se zásobami... 26 1.6.1 Rychlost obratu zásob... 27 1.6.1.1 Obrátka zásob... 27 1.6.1.2 Doba obratu zásob... 27 1.7 Modely řízení zásob... 28 1.7.1 Charakteristika modelů... 28 1.7.2 Charakteristika parametrů v modelech... 28 1.7.3 Deterministické modely... 29 1.7.3.1 Model optimální velikosti objednávky (EOQ)... 29 1.7.4 Stochastické modely... 31 1.7.4.1 Miller Orrův model... 31 2 Vlastní práce... 32 2.1 Firma Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo... 32

2.1.1 Historie a působení družstva... 32 2.1.2 Předmět činnosti družstva... 33 2.1.3 Vnitřní organizační struktura... 34 2.1.4 Struktura zaměstnanců... 36 2.2 Skladové zásoby... 37 2.2.1 Oceňování zásob... 37 2.2.2 Specifikace zásob... 38 2.3 Proces nakupování... 42 2.4 Ověřování nakupovaného produktu... 43 2.4.1 Vstupní kontrola... 43 2.4.2 Zápisy o vstupní kontrole... 43 2.4.3 Hodnocení dodavatelů... 44 2.5 Řízení výroby... 45 2.5.1 Typy výroby... 45 2.5.2 Výrobní příkazy... 46 2.6 Vývoj zásob... 48 2.6.1 Stav zásob... 48 2.6.2 Doba obratu výrobků... 50 ZÁVĚR... 52 POUŽITÉ ZDROJE.. 55 Odborné publikace 55 Internetové zdroje.. 55 Diplomové a bakalářské práce.. 56 Ostatní zdroje. 56 SEZNAM TABULEK.... 57 SEZNAM OBRÁZKŮ... 57 SEZNAM GRAFŮ..... 57 SEZNAM PŘÍLOH........57

ÚVOD Každá organizace, ať zisková či nezisková, hospodaří s určitým majetkem. Řízení tohoto majetku a jeho využívání pro dosažení podnikových cílů je nedílnou součástí práce manažerů na všech úrovních řízení dané organizace. Tato práce se zabývá řízením zásob, které je součástí řízení oběžného majetku podniku. Oběžný majetek je nezbytnou součástí majetkové struktury, informující o složení hospodářských prostředků potřebných pro výrobní a obchodní aktivity firmy. Jejich rovnovážný stav a složení napomáhá k udržení dlouhodobé ekonomické stability firmy. Pro podnik je velmi důležité udržovat optimální množství oběžného majetku. Při malém množství dochází k nehospodárnému nakládání s investičním majetkem, což vede ke zpomalování chodu podniku i produkce. Vyšší množství naopak vyvolává zbytečné náklady. Problematika řízení zásob je jednou z nejdůležitějších oblastí managementu podniku. Spočívá v zajištění takové výše zásob, která zabezpečí plynulé zásobování, výrobu i prodej s co nejnižšími celkovými náklady. Zásoby jsou činitelem, který významně ovlivňuje hospodářský výsledek každého podniku i jeho pozici na trhu, proto by jim měla být věnována náležitá pozornost. Vysoké zásoby snižují riziko jejich nedostatku, umožňují využití množstevních slev a uspokojit každou zakázku. Na druhé straně zvyšují jak potřebu finančních zdrojů, tak náklady na skladování. Růst zásob bývá také signálem hrozících finančních potíží. Představuje tedy systém činností, spočívající v prognózách, analýzách, plánování, operativních činnostech a kontrolních operacích v rámci jednotlivých zásob i v rámci zásob jako celku. 9

CÍL A METODIKA PRÁCE Předmětem bakalářské práce je řízení zásob v konkrétním podniku. Správné řízení zásob znamená pro podnik konkurenční výhodu, ale především i splnění požadavků zákazníků. Cílem této práce je na základě teoretických poznatků zjistit stav zásob v analyzovaném podniku a jaký způsob řízení se v tomto podniku používá. Podkladem pro zjištění těchto informací jsou interní materiály a diskuse s pracovníky družstva. První část je zaměřena na získání teoretických znalostí z problematiky zásob a způsobu jejich řízení. Zabývá se metodami, strategiemi a modely řízení zásob. Informace jsou získány z odborných publikací zabývajících se daným tématem. V praktické části je popsána aktuální situace řízení zásob ve výrobním družstvu Dřevotvar Znojmo. Výsledkem bude srovnání informací s teoretickými poznatky a zhodnocení situace ve výrobním podniku. 10

1 Teoretická část 1.1 Vývoj podmínek řízení Problematika organizace a řízení výroby a nákupu zákonitě patří k jednomu ze stěžejních pilířů jak podnikatelského zájmu průmyslové praxe, tak studijních programů na podnikově zaměřených fakultách či fakultách s technicko-ekonomickými obory. Řada pojmů, které v oblasti managementu výroby a nákupu běžně v praxi používáme, se zdá být starými a dostatečně známými. Známe však vždy jejich obsah? Víme i přes různé softwarové aplikace, jak uvedené informace vznikají, kde nalezneme základní vstupní údaje? Jestliže toto nejsme dostatečně schopni poznat, pak jsme pouhými interprety výpočtů, které nejsme schopni ovlivňovat co do jejich faktorů tak, abychom opravdu mohli o výrobě, případně odbytu či nákupu rozhodovat, dosahovat předpokladů pro získání konkurenční výhody. [7] Vycházejme ze skutečnosti, že výroba musí zajistit nejen požadavky zákazníků, ke kterým se upíná úsilí firmy, ale současně i konkurenční výhodu jednoduše řečeno jako výhodu z jedinečnosti či minimalizace nákladů. Moderně řízená firma z hlediska výše popsaných tendencí makro i mikroprostředí vyžaduje bezpochyby výrobu: realizující požadavky trhu kapacitně vyhovující vybavenou vhodnou technologií schopnou zajistit žádanou jakost otevřenou snižování nákladů organizovanou pro přizpůsobivost zajištěnou výrobními faktory (kvalita, množství, čas) vybavenou kvalifikovanými pracovníky dosahující potřebné produktivity plně inovativní [7] Především je třeba vycházet se slučitelnosti či neslučitelnosti marketingové koncepce podnikání a výroby, nákupu, případně odbytu. Jde o závažné podnikové skutečnosti, kterými výrobní podnik realizuje své cíle. [7] 11

1.2 Řízení oběžného majetku Oběžný majetek se takto nazývá podle toho, že je neustále v pohybu neboli v oběhu. Vyskytuje se v podniku v různých formách, mění svůj charakter a jedna jeho forma přechází v druhou [10]: peníze -> zásoby materiálu -> nedokončená výroba -> výrobky -> pohledávky -> peníze Výdaje vynaložené na oběžný majetek se obvykle rychle vracejí podniku v tržbách. Z každé původní koruny by tak na konci tohoto procesu mělo být korun o něco víc [4]. Rychle a beze ztrát jsou k úhradě závazků použitelné pouze peníze. Pohledávky je možné přeměnit v peníze rychleji než zásoby [10]. Oběžný majetek je nezbytnou a podstatnou součástí majetku podniku a jeho majetkové struktury. Existuje ve všech podnicích, bez ohledu na jejich organizačně-právní podobu, velikost, druh podnikatelské činnosti, věcné, ekonomické a jiné podmínky hospodaření, vyjadřuje velmi pestré formy umístění podnikového kapitálu. Potřeba oběžného majetku a nezbytnost kapitálového krytí je předmětem řízení jak věcného (hmotného), tak i řízení finančního. [3] Řízením oběžného majetku se rozumí vědomá podniková činnost zahrnující analýzu, stanovení a udržování optimální výše, struktury a míry využívání tohoto majetku odpovídající potřebám, možnostem a cílům daného podniku. Přitom se vychází ze záměrů podnikatelské činnosti, respektuje se situace podniku a podmínky na trhu zboží, práce a kapitálu, využívá se technických i ekonomických aspektů ovlivňujících potřebu oběžného majetku, navazuje se na řízení ostatních podnikových aktivit, s nimiž toto řízení musí být koordinováno. Charakteristickým příkladem je už jenom řízení fixního majetku, kdy tentýž stálý majetek může vázat různou velikost oběžného majetku. S ohledem na finanční řízení, na oběžný majetek zprostředkovaně působí též regulační opatření a nástroje státu ve sféře daní, úroků, měnových kursů a deviz, respektive ve finančním hospodaření podniků. [3] 12

Řízení oběžného majetku v sobě věcně zahrnuje [3]: řízení celkové potřeby oběžného majetku řízení zásob řízení pohledávek řízení peněžních prostředků financování oběžného majetku 1.3 Teorie zásob 1.3.1 Význam zásob Nejvýznamnější položku oběžného majetku podniku představují zásoby. Zásobami chápeme tu část užitných hodnot, které byly vyrobeny a ještě nebyly spotřebovány. Zásoby tvoří především časový, místní, kapacitní či sortimentní nesoulad mezi výrobou a spotřebou a kryjí předvídané a nepředvídané výkyvy a poruchy. Negativní vliv spočívá v tom, že váží kapitál, spotřebovávají další práci a prostředky a nesou s sebou i riziko znehodnocení, nepoužitelnosti či neprodejnosti. [9] Zásoby zahrnují dvě velké skupiny: nakupované od dodavatelů, tj. především skladovaný materiál a zboží vyrobené vlastní hospodářskou činností, tj. (hotové) výrobky, nedokončenou výrobu (včetně polotovarů) a zvířata (určitého charakteru určení). Spíše výjimečně se ve vlastní režii pořizuje skladový materiál a zboží [13] Podle 9 vyhlášky 500/2002 podnik udržuje zásoby v následujících skupinách majetku [8]: Materiál - suroviny, pomocný materiál, náhradní díly, obaly a obalové materiály. Materiál představuje veškeré suroviny, které vstupují do výrobního procesu a jsou součástí konečného výrobku. Stejně tak tato položka představuje vše, co umožňuje podniku zajišťovat výrobní proces. 13

Nedokončená výroba a polotovary - materiál, který již byl částečně opracován. Tato položka je mezistupněm mezi materiálem a hotovým výrobkem. Veškeré produkty, které již prošly výrobním procesem a nelze je považovat za materiál, ale ani za hotový výrobek, tvoří nedokončenou výrobu. Výrobky - finální produkt Výrobky jsou konečným produktem podniku. Tyto výrobky tak představují vlastní výrobu, která je v konečné fázi určena k prodeji, nebo spotřebě uvnitř daného podniku. Zvířata - mladá chovná zvířata, zvířata ve výkrmu, kožešinová zvířata, ryby, včelstva, hejna slepic apod. Účetní jednotka může současně vlastnit živý inventář, který zahrnuje nejrůznější druhy zvířat. Dané druhy jsou pak podle zákona o účetnictví rozdělovány do společných skupin. Zboží - produkty zakoupené za účelem následného prodeje v nezměněné podobě. Podnik kromě vlastní výroby nabývá také nejrůznějších movitých věcí určených pro následný prodej. Zbožím tak máme na mysli movité věci podniku a veškeré výrobky vlastního výrobního procesu, které podnik dále zpeněžuje. [8] Velikost zásob by měla být na jedné straně co nejmenší, zejména kvůli co nejnižšímu objemu peněz, který je v nich vázán, ale třeba také v souvislosti s kapacitou a počtem skladů a pracovníků v nich. Na druhé straně je ovšem vhodné mít k dispozici co možná nejvíce zboží pro dostatečnou pohotovost dodávek, neboli pro co největší úroveň služeb a uspokojení zákazníků. Jelikož se jedná o protichůdné požadavky, musí vedení podniku či zodpovědní manažeři volit vhodný kompromis. Investování do zásob představuje mnohdy jednu z největších finančních položek našich podniků, proto by mu měla být věnována náležitá pozornost. [9] 1.3.2 Vývoj zásob V zásobách je umrtvena značná částka peněz, podnik proto musí poměrně přesně znát výši zásob v korunách i hmotných jednotkách, které potřebuje ke své výrobě a jaké množství musí mít v každém okamžiku na skladě. [4] 14

Kolik zásob musí podnik mít na konci i na počátku roku tak, aby jich tam bylo dostatečné množství, ale aby zbytečně nevázaly mnoho peněz, závisí na jejich druhu. Z tohoto hlediska hovoříme o běžné (obratové) zásobě, pojistné zásobě, technické zásobě, sozonní zásobě, havarijní zásobě apod. [4] Běžnou (obratovou) zásobou rozumíme tu část zásob, která kryje potřeby (požadavky na výdej materiálu) v období mezi dvěma dodávkami. V průběhu dodacího cyklu (vzdálenost mezi dodáním dvou po sobě následujících dodávek) kolísá tedy její stav mezi minimální (resp. pojistnou) zásobou a maximální zásobou (stavem bezprostředně po dodávce). Průměrná běžná zásoba se v podmínkách blížících se plynulé a rovnoměrné spotřebě rovná polovině průměrné dodávky. Pojistná zásoba je ta část zásoby, která kryje odchylky od plánované (průměrné) spotřeby, od plánované (průměrné) délky dodacího cyklu nebo výše dodaného množství. V některých výrobních procesech se minimální a pojistná zásoba ztotožňují. Obecně se pojistná zásoba pohybuje kolem relativně stálé výše a je v tomto smyslu předmětem normování. Technickou zásobou se rozumí množství materiálu, které má krýt potřebu nezbytných technologických požadavků na přípravu materiálu před jeho použitím ve vlastním procesu transformace. Typickými příklady jsou vysychání dřeva, zrání odlitků, z čehož je zřejmé, že jde většinou o zajištění standardní jakosti vstupujícího materiálu pro celou výrobní dávku. Je dána technickými parametry technologických zásad. [5] Sozonní zásoba slouží ke krytí spotřeby, pokud: probíhá rovnoměrně během celého roku, ale zásobu je možno doplňovat jen v určitém období (v sezonně) nebo naopak spotřeba je sezonní, ale zásobu je nutno vytvářet postupně nebo se jedná o sezonní předzásobení sezonní spotřeby Havarijní zásoba se vytváří tam, kde by nedostatek materiálu mohl způsobit závažné poruchy v celém výrobním procesu. Je typická např. pro určité druhy náhradních dílů v elektrárnách apod. [5] 15

Obrázek č. 1: Vývoj zásob a jejich charakteristiky Zdroj: Ing. Preislerová, Ekonomika, 1995 Nejčastěji sledované zásoby: maximální zásoba minimální zásoba objednací zásoba okamžitá zásoba průměrná zásoba [11] Maximální zásoba představuje nejvyšší stav zásoby, kterého je dosaženo v okamžiku nové dodávky. Minimální zásoba vyjadřuje stav zásoby těsně v okamžiku před příchodem nové dodávky na sklad. Je dána součtem pojistné, technologické a havarijní zásoby. Pokud podnik technologickou a havarijní zásobu neudržuje, je totožná se zásobou pojistnou. [11] 16

Objednací zásoba (také se nazývá jako bod objednávky nebo signální stav zásoby) ukazuje takovou výši zásoby, při níž je třeba vystavit objednávku tak, aby nová dodávka došla nejpozději v okamžiku, kdy skutečná zásoba dosáhne úrovně minimální zásoby. Okamžitá zásoba muže být vyjádřena buď jako fyzická nebo dispoziční zásoba. - Fyzická zásoba udává velikost skutečné zásoby ve skladu k určitému časovému okamžiku. - Dispoziční zásoba se rovná fyzické zásobě, zmenšené o velikost uplatněných, ale ještě nesplněných požadavků na výdej a zvětšené o velikost již odeslaných, ale dosud nevyřízených objednávek na doplnění zásoby. Průměrná zásoba představuje v ideálním případě aritmetický průměr denních stavů fyzické zásoby za určité (zpravidla roční) období. [11] Smyslem zásob je zajistit bezporuchový a plynulý výdej skladovaných položek do spotřeby. Výše bude vždy ovlivněna požadavkem jištění před poruchami, které mohou ovlivnit dispoziční množství v jednotlivých typech skladů. Poruchami v tomto smyslu mohou být: výkyvy či neplnění dodávek (od dodavatelů, z předchozích výrobních fází nebo v odvádění hotových výrobků z výrobního procesu), tj. objemový faktor vytváření zásob výkyvy v dodávkovém cyklu (od dodavatelů, ale i v rámci výrobního procesu mezi jednotlivými provozy apod.), tedy časový faktor vytváření zásob. [5] 1.3.3 Řízení nákupu Otázky související s managementem nákupu a zásob se týkají každého podniku, bez ohledu na obor působnosti odvětví, výroby, obchodu či služeb, ale i bez ohledu na to, zda jde o organizaci hospodářskou či neziskovou. Pojem nákup a materiálové hospodářství používáme jako synonyma. Pro objekt této činnosti používáme neutrální název materiál, podobně jako v účetnictví. Pod tento pojem z hlediska nákupu obecně zahrnujeme nejen základní, případně dosud neopracované, suroviny, ale i různé sestavy a polotovary i hotové výrobky. Dále mohou být objektem nákupu stroje a zařízení, obchodní zboží a služby. [7] 17

Předmětem nákupní činnosti není tedy materiál v užším slova smyslu, ale každý fyzický produkt a každá služba, které podnik nemůže sám vyrobit a je zde odkázán na externí dodávky. [7] Nákup představuje proces, který na jedné straně zahrnuje úkoly realizované na nákupním trhu, jejichž úkolem je zajistit výrobní materiál, zařízení a služby pro interní zákazníky ve výrobě, výzkumu/vývoji, pomocných a obslužných procesech i ve správě. To vyžaduje mít k dispozici nástroje, na základě kterých je možno analyzovat potřeby, jejich přesnou specifikaci, hledat potenciální dodavatele, hodnotit je, samozřejmě s cílem vytváření dlouhodobých pozitivních vztahů s dodavatelem. Na druhé straně z toho vyplývají úkoly, které musí nákup plnit uvnitř firmy, tj. plánování množství a termínů spotřeby, řízení zásob, určování a optimalizace dodacích množství a termínů, tj. provádění materiálové dispozice. V neposlední řadě je to účast na příjmu materiálu na straně vstupu do firmy a na jeho skladování. [7] Úkoly nákupu lze obecně shrnout takto: ujasnění potřeb stanovení velikosti a termínů potřeby, sledování potřeby hledání dodavatelů volba dodavatele tvorba objednávky kontrola a zúčtování dodávky skladování vyskladnění [7] 1.3.3.1 Charakteristika dodavatelských řetězců Dodavatelské řetězce a jejich řízení patří v současné době k oblastem, o něž je velký zájem mezi odborníky. Termínem dodavatelský řetězec (Supply Chain) byl označen řetězec (či lépe řečeno síť) firem, podílejících se na dodávce výrobků a služeb, a to od získávání surovin až po uspokojení konečného zákazníka. [9] Jedná se tedy o celý systém složený z výrobců či zpracovatelů, distributorů, prodejců (velkoobchodníků i maloobchodníků) a zákazníků, který zahrnuje činnosti, jako je např. návrh výrobku, obstarání a řízeni materiálu a zásob, vlastni 18

výrobu, marketing, logistiku, vyřizováni objednávek, zákaznický servis, atd. Všechny subjekty v dodavatelském řetězci jsou propojené především tokem zboží či materiálu, informací a kapitálu, a to jak ve směru k zákazníkům či odběratelům (downstream), tak ve směru k dodavatelům (upstream) [9]: Obrázek č. 2: Základní toky v dodavatelských řetězcích Zdroj: Kuncová, VŠE Praha, 2006 1.3.4 Řízení zásob Specifickým souborem aktivit, které se v podmínkách rovnovážné tržní ekonomiky stávají dominantním úkolem nákupního managementu v podniku, je řízení zásob. Nákupní útvar odpovídá za řízení výrobních zásob, které zahrnují velmi početný a rozmanitý sortiment. [6] Řízení nákupu a zásob musí vycházet z následujících informací: stav objednávek, termíny objednávek, výše objednávek a rozsah skladování. Problém určení optima jednotlivých veličin, které mohou mít z hlediska přibližování k maximu či minimu opačné tendence, musí být řešen na základě požadavku minimalizace celkových nákladů. V úvahu přicházejí zejména náklady [7]: náklady pořizovací souvisí s každou tvořenou objednávkou (náklady na přepravu, vystavení a odeslání objednávky, administrativní činnost) náklady skladovací náklady na prostory, manipulaci, úroky, ztráty ze skladování (u jednotlivých manipulačních činností jde o komplexní kalkulaci nákladů) náklady nedostatku tj. zejména náklady vzniklé chybným určením výše a času spotřeby, ale i cenové diference, pokuty, ušlý zisk, prostoje kapacit, ztráta zboží a ztráta goodwilu [7] 19

Uvedené náklady je třeba brát v úvahu při každém rozhodování konkrétního případu. Tzn. při určování optimálního okamžiku objednání, optimálního stavu zásob, optimálního objednacího množství. [7] Řízení zásob tvoří soubor relativně samostatných činností, jejichž účelem je (na základě zaměření a programu činnosti podniku) zajišťovat plynulý, bezporuchový chod výroby a prodeje potřebným množstvím zásob. A to v odpovídající struktuře, kvalitě, ve správné době, na potřebném místě, při minimálních nákladech spojených s hospodařením se zásobami. Zahrnuje analýzu minulého a současného vývoje a především určování budoucího předpokládaného vývoje zásob a jeho hodnocení. Je součástí celkového řízení aktiv (majetku a majetkové struktury) podniku a zároveň podkladem pro finanční, kapitálové krytí zásob. [3] Pohyb a tok výrobků jsou klíčové koncepty v řízení zásob (a rovněž v celém dodavatelském řetězci), neboť když se tok zastaví, přidá se hodnota (pokud ovšem skladovaný výrobek není ten, který získává na hodnotě dlouhodobě). Je-li tok výrobků důležitý, proč bychom tedy potom měli na skladě udržovat nějaký stav zásob? [1] Následuje souhrn důvodů: Odstranění vazby mezi nabídkou a poptávkou. Sklady vlastně stojí mezi nabídkou a poptávkou, kde je možné objevit následující příklady zásob: - zásoby z dodávek surovin pro zavedení výroby - v podobě probíhající práce a rozpracovaných výrobků, možná předpokládaných výrobků na zakázku - zásoba konečných výrobků pro okamžité vyřizování zakázek Bezpečnost / ochrana, například - ochrana proti nejistotě vůči dodavatelům - pokrytí neočekávané poptávky - fyzická ochrana, zajištěná skladovým objektem Očekávání poptávky, například - zvyšování poptávky z důvodu sezony nebo reklamy - slevy za dodávky velkého množství zboží 20

Poskytování služeb odběratelům (vnitřních a vnějších), například - cyklické zásoby hotových výrobků - dostupnost pohotovostní zásoby pro případ neočekávané poptávky [1] Úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která umožňuje kvalitní splnění jejich funkce vyrovnávat časový a množstevní nesoulad mezi procesem výroby u dodavatele a spotřeby u odběratele. Dále tlumit či zcela zachycovat důsledky náhodných výkyvů těchto dvou navazujících procesů včetně jejich logistického propojení. [6] Operativní řízení zásob má zabezpečit udržování konkrétních druhů zásob materiálů v takové výši a struktuře, odpovídající potřebám vnitropodnikových spotřebitelů (uživatelů). A to s minimálním vynaložením nákladů na jejich pořizování, doplňování, skladování, udržování a správu i nákladů vznikajících v důsledku případného neuspokojení náhodně kolísajících potřeb. [6] Pro operativní řízení zásob lze využít i tzv. zásobovací rovnici. KS = PS + N S kde: KS = konečný stav zásob PS = počátečný stav zásob N = nákup zásob během období S = spotřeba zásob během období [2] Strategické řízení zásob, někdy také finanční řízení zásob, je představováno souborem rozhodnutí o množství finančních zdrojů, které podnik může z celkových disponibilních zdrojů optimálně vyčlenit na jejich finanční krytí. [6] Úroveň řízení zásob zejména ovlivňují následující faktory [5]: vnější - nákupní marketing - doprava 21

- umístění podniku - pružnost dodavatelů vnitřní - technická příprava výroby - úroveň logistických procesů - charakter výrobního procesu - rozsah sortimentu - charakter spotřeby (trend) - úroveň řízení a zainteresovanost [5] Ve finančním účetnictví zásoby vylepšují účetní rozvahu podniku. Nicméně skladování s sebou nese rovněž náklady, což se projevuje v peněžním zisku a ve výkazech ztrát. Obrat zásob také znamená prodej a zisky v obchodním podnikání; tedy čím rychlejší je obrat zásob, tím větší je ziskovost. Klíčové aspekty, o kterých je nutno v rámci řízení zásob uvažovat, jsou: Určení výrobků, které budou skladovány, a místo, kde budou skladovány. Udržení stavu zásob, který je potřeba k uspokojení poptávky. Udržení nabídky. Stanovení kdy objednat (načasování). Stanovení kolik objednat (množství). [1] Řízení zásob je tedy metodou, jak řídit tok výrobků v dodavatelském řetězci a dosáhnout požadované úrovně služeb za přijatelnou cenu. Je to otázka nalezení rovnováhy mezi náklady na skladování a cenou za poskytování požadované služby na úrovni, kterou si přeje odběratel či spotřebitel. Výše zásob však na jedné straně nemůže být nedostatečná (váznoucí provoz), ale ani nadbytečná (dodatečné náklady správy, neefektivní využití finančních zdrojů). Je-li objem zásob vysoký, pak je vysoká i cena služby; je-li na skladě málo zásob, pak budou nízké jak náklady, tak i úroveň služby. Ideálním cílem jsou nicméně nízké náklady a vysoká úroveň služby. [1] 22

Obrázek č. 3: Vztah nákupu a skladování Zdroj: SYNEK, Miloslav a kolektiv, Manažerská ekonomika, 2007 1.4 Strategie řízení zásob Zásoby jsou pro podnik zcela nepostradatelné. Umožňují vytvoření úspor nákladů na přepravu, využití množstevních slev a zejména podporují zákaznický servis. Jestliže chce podnik zásoby optimalizovat, musí mít možnost regulovat jejich množství. Hlavním kritériem pro optimalizaci většinou bývají celkové náklady (minimum) nebo výše očekávaného zisku (maximum). Cílem optimalizace je zjištění, kdy a jaké množství zásob objednávat, aby cílová funkce dosáhla požadovaného extrému. Tento extrém se nachází v situaci, kdy podnik má dostatečnou výši zásob a zároveň jsou s nimi spojeny minimální náklady či maximální zisk. Optimalizace by měla eliminovat případ, kdy jsou v zásobách vázány značné oběžné prostředky, které způsobují růst nákladu a zastarávání skladových zdrojů. [15] 23

1.4.1 Typy strategií řízení zásob Systém řízení zásob poptávkou => jedná se o tažný systém, kdy jsou zásoby doplňovány v případě potřeby v okamžiku, kdy jejich množství klesne pod předem stanovenou minimální hranici. Aplikace tohoto systému předpokládá neomezenou zásobu produktu u dodavatele, což je v reálném světě málo pravděpodobné. Systém řízení zásob plánem => tlačný systém funguje na základě předem stanoveného podrobného plánu doplňování zásob v jednotlivých časových obdobích. Takovéto stanovení je možné za předpokladu předvídatelné poptávky a budoucích požadavků odběratelů. Aby systém fungoval tak, jak má, je nutné podrobné sledování pohybu zásob a vysoký stupeň centralizace řízení materiálového toku v podniku. Kombinovaný systém řízení zásob => tento systém se využívá zejména v situacích, kdy je nutné respektovat změny prostředí. V určitých případech bude přirozenější aplikovat tažnou strategii a v jiných naopak strategii tlačnou. [15] 1.5 Metody řízení zásob 1.5.1 Metoda ABC Položek zásob je několik druhů. Podnikatelský subjekt může ovšem skladovat jednu konkrétní položku (kvalitativně shodný polotovar ve shodných jednotkách), ale současně též položky, jejichž kvalita a naturální jednotky jsou naprosto odlišné. V případě sledování konkrétních položek jsou metody řízení zásob poměrně snadné. V případě, kdy je však podnik schopen skladovat těchto položek velké množství, není sledování individuálních hodnot dost dobře proveditelné. Současně je i takovéto sledování značně nákladné. V tomto případě je pak efektivnější jednotlivé položky rozčlenit do skupin. Pro efektivní rozhodování o stavu, přírůstku, nutné změně a trendu položek je dobré jednotlivým druhům přiřadit určitou váhu důležitosti. Tedy, věnovat různým položkám zásob různou míru pozornosti. [8] 24

Základem metody ABC je diferenciace zásob do 3 skupin. Na každou z dané skupiny zásob je pak aplikován rozdílný způsob řízení. Tato metoda využívá Paretova pravidla (80:20) při rozdělování zpracovávaných materiálů. [8] Skupina A představuje zásoby s vysokou hodnotou a menším počtem položek (vlna na příze, ocelové ingoty na odlitky apod.). Jejich hodnota má hlavní podíl na celkové roční hodnotě spotřebovaných materiálů. Je účelné podrobně sledovat a plánovat stav zásob na základě optimalizačních propočtů a norem stavu zásob. Uplatňuje se precizní způsob řízení a permanentní kontrola zásob. Skupina B obsahuje položky, u kterých celkový počet položek odpovídá podílu na celkové spotřebě. Tyto zásoby jsou méně často sledovány a upřednostňuje se udržovat větší zásoby a objednávat větší dodávky (barvivo na látky, dřevo na výrobu pian apod.). Skupinu C představují zbývající položky, tj. položky s velkým počtem druhů a nízkým podílem na celkové spotřebě. Zásoby jsou sledovány minimálně, významně větší je objem pojistné zásoby (šrouby a matky při výrobě aut, lepidlo na lepení bot). [8] Typickým kritériem pro zařazení do skupin může být [5]: Skupina A 20 % položek, které mají 80 % podíl na celkovém obratu. Skupina B dalších 30 % položek, které mají 15 % podíl na celkovém obratu. Skupina C zbývající položky, které mají zhruba 5 % podíl na celkovém obratu. 1.5.2 Metoda JIT (japonský název Kanban) Cílem této metody je stav, kdy zásoby dosahují nulového objemu. Předpokladem je, že odběratel má sjednané smlouvy se svými dodavateli zásob a je možné dohodnout přesné termíny zásobování tak, aby zásoby mohly být ihned využity ve výrobě. Základem je dodání materiálu odběrateli přímo do jeho výrobních prostor, aby mohly být zásoby ihned využity ve výrobě. Proto odběratel vyčleňuje svému dodavateli prostory v areálu své firmy. Tento postup je ovšem závislý na přesnosti dodavatelů opožděním dodávky dochází k pozastavení výroby. [8] 25

V ideálním případě tento princip dokáže ušetřit náklady na skladování, evidenci zásob, pojištění apod. Realita však klade systému řadu překážek existence nekvalitních výrobků, spolehlivost dopravy, vznikající poruchy v celé délce zásobovacího řetězce atd. [8] Metoda JIT tak vyžaduje: - přímou kontrolu kvality, - pravidelné a spolehlivé dodávky, - blízkost výroby, - spolehlivé komunikace, - poskytování bezprostředních informací u odběratele, - princip jediného zdroje (dlouhodobé smlouvy). Metoda JIT přináší odběrateli řadu výhod: - nižší ceny při nákupu při zajištění 100% kvality, - úspory z eliminace vstupní kontroly, - úspory na skladování (sklady, pracovníci, energie), - snížení vázanosti kapitálu v zásobách. Pro dodavatele to znamená: - zkrácení průběžné doby, - snížení vázanosti kapitálu v zásobách, - snížení zásoby rozpracované výroby, - snížení zásoby hotových výrobků. [8] 1.6 Kontrola hospodaření se zásobami Důležitou součástí řízení zásob je samozřejmě kontrola hospodaření s nimi. Pro kontrolu hospodaření se zásobami se používají rychlost a doba obratu zásob. [12] 26

1.6.1 Rychlost obratu zásob Rychlost pohybu zásob při vytváření a poskytování produktu se vyjadřuje ukazateli obrátka a doba obratu. Tyto ukazatele charakterizují rychlost procesu přeměny finančních prostředků vložených do nákupu surovin, materiálu a nakupovaných dílů v zásoby rozpracovanosti, poté v zásoby hotových výrobků (nacházejících se výrobě, resp. v různých fázích distribuce) a v tržby, po jejichž inkasování může dojít k opakování celého koloběhu. [12] 1.6.1.1 Obrátka zásob Obrátka zásob udává, kolikrát se za rok průměrná zásoba přemění v tržby. Vyjadřuje tedy počet obratů. [12] Průměrnou zásobu lze při rovnoměrné spotřebě určit: maximální zásoba + minimální zásoba 2 1.6.1.2 Doba obratu zásob Doba obratu zásob vyjadřuje dobu, za kterou zásoby projdou jednotlivými fázemi koloběhu až po přeměnu v tržby. Čím je tato doba kratší, tím menší množství zásob je v logistické síti vázáno. [12] 27

1.7 Modely řízení zásob 1.7.1 Charakteristika modelů Veškeré modely řízení se v základu odvíjejí od charakteru poptávky. Nejprve je nutné určit, zda je poptávka deterministická, tzn. pevně daná (např. spotřeba polotovaru při výrobě nějakého výrobku je určena objemem výroby, který je předem daný), nebo stochastická, tzn. neurčitá a lze ji odhadovat pouze na základě jistých pravděpodobností (např. stochastická poptávka je poptávka po zboží nově uváděném na trh). Na základě analýzy (např. EW matice) je důležité určit, zda u nějaké skladové položky může nastat nedostatek její zásoby. Jestliže podnik chce tuto situaci eliminovat, musí vytvořit tzv. pojistnou zásobu, která dokáže krýt výkyvy poptávky. Při řízení zásob je nezbytné počítat s časovým nesouladem, který vzniká mezi vytvořením objednávky a doručením zásob do místa určení, tudíž je velmi důležitým mezníkem bod znovuobjednání, který musí předcházet vyčerpání skladové zásoby. [15] Nejčastějším optimalizačním kritériem v modelech zásob bývá minimalizace celkových nákladu nebo maximalizace dosahovaného zisku. Náklady se dále dělí na náklady skladovací, které se vztahují ke každé jednotce zásoby umístěné ve skladu. Jedná se o podíl na nájmu, pojištění, manipulaci se zbožím či spotřebu energie. Další část celkových nákladu tvoří pořizovací náklady, které souvisí s každou tvořenou objednávkou (např. náklady na přípravu, vystavení a odeslání objednávky, administrativní činnost). Poslední složkou jsou náklady z nedostatku zásoby. Takovéto náklady vznikají z neuspokojené poptávky a muže se jednat o penále, ztrátu z přerušení výroby či ušlý zisk za nerealizovaný obchod. [15] 1.7.2 Charakteristika parametrů v modelech V oblasti objednávek sledujeme [13]: rytmus objednávky - časový interval mezi pravidelně se opakujícími objednávkami, rytmus dodávky - časový interval mezi pravidelně se opakujícími dodávkami, pořizovací lhůta dodávky (PLD) - časový interval, který uplyne od okamžiku objednávky (kdy odešleme objednávku) do okamžiku dodávky (kdy máme zboží na 28

skladě). PLD muže být deterministická nebo stochastická. V nejjednodušších modelech se PLD zanedbává a volí se okamžik objednávky = okamžik dodávky. [13] Objednávky se řídí podle dvou základních strategií: objednávka je vystavena v okamžiku, kdy zásoba klesne na předem stanovenou mez, která označuje jeho bod znovuobjednávky. Je tedy třeba plynule sledovat stav zásob a při poklesu na stanovenou mez objednat dodávku. Při tomto procesu provádíme spojité sledování zásoby. Všechny objednávky mají stejnou velikost (ale délka intervalu mezi nimi se může lišit). Počet objednávek (dodávek) za jednotku času označujeme jeho intenzitu objednávek (dodávek) časové intervaly mezi objednávkami jsou konstantní. V těchto intervalech se sleduje velikost zásoby a dle ní se objedná příslušné množství. V tomto systému jsou zásoby sledovány periodicky. Intenzita objednávek je konstantní, liší se jejich velikostí. [13] 1.7.3 Deterministické modely Známe-li předem přesně velikost potřeby, která má být ze zásoby uspokojována, a není třeba ani u dodávek od dodavatele počítat s náhodnými výkyvy, je zřejmě bezpředmětné vytvářet jakoukoli pojistnou zásobu. Proto všechny deterministické modely optimalizují pouze obratovou složku zásoby a nákladové optimum se hledá pouze pomocí nákladů na skladování jednorázových nákladů na doplnění zásoby. V praxi se jen zcela výjimečně vyskytují situace, které by nebyly ovlivněny nejistotou a mohly být zobrazovány deterministickými modely. [13] 1.7.3.1 Model optimální velikosti objednávky (EOQ) Model EOQ (Economic Order Quantity) je jedním z nejstarších (formulovaný roku 1915), ale dosud jedním z nejpoužívanějších modelů. Aby mohl být aplikován, musí být poptávka předem známá a čerpání zásob ze skladu rovnoměrné. Dále je nutné, aby velikost a pořizovací lhůta objednávek byla konstantní. [15] Nákupní cena je nezávislá na velikosti objednávky (neuvažují se množstevní slevy), není připuštěn vznik nedostatku zásoby, k doplnění skladu 29

dochází v okamžiku jeho vyčerpání. Předpokládá se, že dodavatel bude mít objednávané zboží vždy k dispozici. V praxi se často model EOQ I používá pro zachycení předpokládaných jevů a pro výpočet možné optimalizace. [15] Pro určení optimální velikosti objednávky se nejčastěji používá přístup minimalizace celkových nákladů spojených s objednávkou a skladováním zboží, jehož výsledkem je výpočetní vztah známý pod zkratkou EOQ (Economic Order Quantity) [9]: Q opt = (2 * S * N p ) / N s kde: q* = optimální velikost objednávky při minimalizaci nákladů (EOQ), S = plánovaná spotřeba za období, N s = skladovací náklady, N p = pořizovací náklady Ze získaného výsledku lze odvodit následující veličiny [2]: - průměrná optimální zásoba = Q opt / 2 - optimální počet dodávek = S / Q opt - dodávkový cyklus = (Q opt / S) * počet dní Celkové náklady na zásoby (CN) získáme jako součet fixních nákladů FN na všechny objednávky a variabilních nákladů VN spojených se skladováním zboží v průběhu roku [9]: CN = FN + VN = N s * q/2 + N p * S/q Minimální celkové náklady na zásoby získáme ze vzorce [9]: CN* = 2 * S * N s * N p 30

1.7.4 Stochastické modely Při rozhodování o řízení stavu zásob je nutné uvažovat i vznik případného nedostatku zásoby. Je třeba rozhodnout, zda je akceptovatelné, aby zásoba v nějakém okamžiku nebyla k dispozici. S tímto termínem souvisí i otázka vytvoření tzv. pojistné zásoby, jejíž velikost ovlivňuje pravděpodobnost vzniku nedostatku zásoby. Při řízení zásob je dále třeba brát do úvahy i čas, který uplyne od vystavení a odeslání objednávky na danou jednotku zásoby do okamžiku než zásoba skutečně přijde na sklad. Tento interval se označuje jako pořizovací lhůta dodávky. Pořizovací lhůta dodávky může být rovněž deterministická nebo stochastická. [16] 1.7.4.1 Miller Orrův model Tento model vychází z předpokladu, že stav oběžných aktiv (zásob, peněžních prostředků) v podniku se v průběhu času mění velmi nepravidelně. Snahou každého podniku je, aby se výše skladových zásob pohybovala v určitých hranicích, tj. mezi maximálním a minimálním limitem. Toto rozpětí závisí na cash flow, nákladů na prodej cenných papírů a nepřímo také na úrokové sazbě. [2] Základním parametrem Miller Orrova modelu je dolní hranice zásob DH (minimální množství, pojistná zásoba). Potom rozpětí R mezi dolní a horní hranicí HH je dáno vztahem: R = 3 * [(3 * N p * rozptyl dodávek) / (4 * N s )] 1/3 Pak bod návratu BN, tedy úroveň zásob, kdy je nutno zásoby doplnit nebo je naopak transformovat do jiné, likvidnější majetkové formy (která nese zisk) je dán vztahem: BN = DH + R / 3 Tyto modely byly původně vytvořeny v souvislosti s poptávkou po hotovosti, tedy po penězích. Jeho využití v řízení zásob je dáno analogií mezi penězi a zásobami jako oběžných aktiv podniku. [2] 31

2. Vlastní práce 2.1 Firma Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo Obchodní jméno: Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo Sídlo: Znojmo, Družstevní 3615/8 PSČ: 670 27 IČ: 00030619 Právní forma: výrobní družstvo Zapisovaný základní kapitál: 5 000 000,- Kč Základní členský vklad: 4 000,- Kč Logo: 2.1.1 Historie a působení družstva Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo je družstvo téměř se šedesátiletou tradicí. První stolařské družstvo ve Znojmě bylo založeno roku 1946. Zakládající družstvo mělo 31 členů. V roce 1950 družstvo přijalo nový název DŘEVOTVAR, lidové stolařské družstvo ve Znojmě, a mělo již více než 100 členů. Zřejmě nejúspěšnější období bylo v letech 1965 až 1990, kdy se družstvo extenzivně rozvíjelo, mělo více než 600 členů a na území okresu Znojmo zřídilo několik provozoven a vlastních prodejen. Dále provozovalo praktickou výuku učňů. Sortiment v té době byl velmi různorodý nábytek, čalounění, rákosový nábytek, kovové regály, lyžařské hole. V roce 1992, ve změněných politických a hospodářských podmínkách, se družstvo transformovalo, zůstalo však stále jedním právním subjektem s názvem DŘEVOTVAR, výrobní družstvo Znojmo. Splátky úvěrů a výplata transformačních podílů představovaly pro družstvo existenční problémy. Následovalo zrušení všech výrobních aktivit kromě nosného programu (= hlavní provoz ve Znojmě) a prodej některých uvolněných prostor. Došlo také ke značnému snížení pracovníků a členů družstva až na současných 130 zaměstnanců (z toho je 32

100 členů družstva a z celkového počtu zaměstnanců je 34 žen). Koncem roku 2006 se družstvo vypořádalo s výplatou všech splatných podílů členům a se splacením úvěrů. V ostatních nemovitostech, které pronajímá, má dostatečnou rezervu majetku. Od roku 1952 je družstvo členem Svazu českých a moravských výrobních družstev a od roku 2006 je družstvo členem Klastru českých nábytkářů, se kterým se zúčastňuje výstav nábytku a snaží se získat odbyt na Ukrajině. Družstvo spolupracuje s předními českými architekty. Také bylo několikrát oceněno za své produkty Design centrem ČR. Družstvo je držitelem certifikátu systému jakosti ISO 9001/2001 pro činnost Výroba a montáž nábytku, komplexní zařizování interiérů. Základem systémového zajištění jakosti je dobré vedení, které se podílí nejpodstatnější měrou na dodržení jakosti analýzou úkolů, které mají být splněny, využitím zkušeností a poznatků k jejich splnění, personální politikou firmy včetně péče o kvalifikaci personálu a v neposlední řadě vytvořením takové organizační struktury a pracovního prostředí v ní, že je možné plnit jednotlivé úkoly se zcela jasným vymezením odpovědnosti každého pracovníka. Příručka jakosti představuje nejvyšší úroveň dokumentace v systému řízení jakosti družstva a je prohlášena vedením družstva za závazný řídící dokument a od svého schválení je závazná pro všechny zaměstnance družstva. 2.1.2 Předmět činnosti družstva a) truhlářství b) výroba čalounění c) výroba kartonů d) sušení řeziva e) silniční motorová doprava f) broušení dřevoobráběcích nástrojů g) koupě a prodej zboží mimo zboží vyhrazeného zvláštními předpisy h) ubytovací služby i) projektová činnost v oboru truhlářském 33

Hlavní činností družstva je truhlářská výroba. Hlavní produkci tvoří výroba bytového nábytku, výroba kancelářského nábytku a výroba na zakázku. Družstvo se orientuje na výrobu dýhovaného nábytku, který je ve vyšší cenové skupině, a proto i prodejnost je náročnější. Na hospodářský výsledek družstva má stále vliv velká konkurence na tuzemském trhu s nábytkem. Cílem je vyrábět nábytek vysoké kvality a cenově konkurovat nábytku z dovozu. Vývoz nábytku probíhá v oblasti sériově vyráběného nábytku, a to na Slovensko a do Maďarska. Rovněž se začaly realizovat zakázky v Rusku a v Rakousku a přes obchodní firmy jsou realizovány do celého světa. 2.1.3 Vnitřní organizační struktura Družstvo je rozděleno na samostatná hospodářská střediska a středisko správní. Střediska nemají právní subjektivitu. Hospodářská střediska jsou utvářena podle těchto zásad: 1) HS tvoří uzavřený odpovědnostní okruh hospodářské činnosti s jednoznačně vymezenou působností 2) v čele HS stojí jediný odpovědný vedoucí 3) činnost HS je plánována, evidována a kontrolována 4) za hospodářské středisko je možno účelně a hospodárně - sledovat potřebu pracovníků - sledovat výkony, náklady a hospodářský výsledek 5) každému HS jsou svěřeny potřebné výrobní fondy a další prostředky, základní počet nezbytných pracovníků. HS nese odpovědnost za svěřené majetkové hodnoty, za řádné hospodaření a jejich efektivní využívání 6) Hospodářská střediska jsou rozdělena na výrobní a nevýrobní Správní středisko sídlící na Družstevní ulici ve Znojmě je členěné na následující úseky: sekretariát, který zabezpečuje - řízení porad vedoucích úseků 34

- řízení schůzí představenstva družstva - organizaci členských schůzí - činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany - činnost spojenou s ochranou životního prostředí - péči o HM, nákup a prodej HM, nákup energií - činnost rekreačních zařízení ekonomický úsek, který zabezpečuje - zpracování účetnictví za družstvo celkem včetně správy všech daní - mzdovou a personální agendu - plánování, tvorbu cen a fakturaci - řešení právních sporů - zodpovídá za zavedení a udržování systému managementu jakosti - zodpovídá za řízení dokumentů a archivaci obchodní a technický úsek, který zabezpečuje - řízení celkové obchodní činnosti družstva - prodej výrobků a služeb - zpracování předvýrobní a výrobní dokumentace - zpracování THN spotřeby materiálu a spotřeby mezd - vydává výrobní příkazy a vyhodnocuje jejich plnění - vývoj a propagaci výrobků a činnosti družstva výrobní úsek, který zabezpečuje - řízení celkové výrobní činnosti družstva - zpracování sortimentních podkladů pro vydávání VP - nákup materiálu a ostatního zboží na hospodářská střediska - vývoj výrobků Výrobní hospodářská střediska: 11 Znojmo, Družstevní 8 (výroba nábytku truhlářství, sušení řeziva, výroba kartonů) 35

Nevýrobní hospodářská střediska: 06 Blížkovice (pronájem budov) 10 Olbramkostel (skladovací prostory a pronájem budov) 21 Kuchařovice (provozní pracoviště) 221 Dětský tábor Podhradí (rekreační zařízení) 223 Chata malá Bítov (rekreační zařízení) 24 Znojmo, Družstevní 8 (dopravní středisko) 26 Znojmo, Družstevní 8 (středisko údržby zámečnictví, broušení dřevoobráběcích nástrojů) 32 Znojmo Otmara Chlupa (prodejna koupě a prodej zboží, mimo zboží vyhrazeného zvláštními předpisy) 2.1.4 Struktura zaměstnanců Celkový počet zaměstnanců je 130, z toho je 100 členů družstva. Z celkového počtu zaměstnanců je 34 žen. Tabulka č. 1 a č. 2: Vzdělání a zařazení zaměstnanců Vzdělání: Zařazení z toho ženy Základní 21 Výrobní dělníci 72 18 SO 75 POP a režijní 21 4 ÚSO 27 ÚSV 4 THP 37 12 VŠ 3 Zdroj: interní podklady družstva Vrcholovou odpovědnost za řízení lidských zdrojů má předseda družstva, odpovědnost za plnění požadavků na vzdělání a personální evidenci má mzdová účetní. Systém firemního vzdělávání probíhá v družstvu plánovaně, tzn. na základě legislativních period jednotlivých typů školení, případně na základě operativní potřeby družstva. Nově 36

nastupující pracovníci absolvují vstupní školení, při kterém jsou seznámeni s pravidly o BOZP, PO a SMJ na pracovišti. Toto je zaznamenáno v osobní kartě pracovníka. Dále jsou prováděna periodická školení v profesích: obsluha dřevoobráběcích strojů, zdvihací zařízení, vazač, svářeč, elektro, obsluha kotelny, řidič. Odborná způsobilost stávajících pracovníků je dána jejich vzděláním, praxí a pracovním zařazením. Vzdělání a praxe technickohospodářských pracovníků je dle potřeby doplňována odbornými školeními. 2.2 Skladové zásoby 2.2.1 Oceňování zásob Nakoupené zásoby materiálu jsou oceňovány pořizovacími cenami zahrnutými ve vnitropodnikovém ceníku materiálů. Ostatní náklady pořízení (doprava, clo, apod.) a cenové rozdíly vyplývající z rozdílných nákupních cen jsou vedeny na analytických účtech a postupně rozpuštěny do nákladů dále uvedenými vzorci. U drobného hmotného majetku účtovaného do zásob jsou pořizovací náklady součástí ceny. Cenové rozdíly celkem nesmí činit více než 2,5 % ke konci účetního období. U jednotlivých druhů materiálu se provádí přecenění průběžně v roce, pokud cenová odchylka je větší než 5 %. Zásoby vytvořené vlastní činností jsou oceňovány ve vlastních nákladech, tj. v přímých nákladech včetně rozpuštěné plánované výrobní režie. Vzorce pro rozpuštění nákladů pořízení a cenových rozdílů do nákladů u materiálu a zboží: P % = (Dz + Dp) / (Zz + Zp) Rd = V * P / 100 37

Kde: P = procento přepravy ze zásob materiálů (případně ostatních nákladů pořízení) Dz = stav pořizovacích nákladů na počátku měsíce Dp = přírůstek pořizovacích nákladů za běžný měsíc Zz = stav zásob materiálů a zboží na počátku měsíce Zp = přírůstek stavu zásob materiálů a zboží za běžný měsíc V = výdej materiálů za běžný měsíc Stejný postup je i při rozpuštění cenových rozdílů, s tím, že stav a přírůstek pořizovacích nákladů je nahrazen stavem a přírůstkem cenových rozdílů. Dřevotvar, výrobní družstvo Znojmo ke své činnosti využívá ekonomický systém POHODA. Jedná se o jeden z nejrozšířenějších ekonomických softwarů v České a Slovenské republice. Ekonomický systém POHODA je komplexní účetní a ekonomický software pro malé, střední a větší firmy z řad fyzických i právnických osob. Beze zbytku splňuje nároky na ekonomické systémy pro vedení účetních agend a řízení firmy. 2.2.2 Specifikace zásob MATERIÁL Materiál se dělí dle druhu určení: 1) Základní hmoty, které při výrobním procesu přechází zcela nebo zčásti přímo do výrobku a tvoří jeho podstatu. Jsou obsaženy v technicko-hospodářských normách materiálu (THN) a v kalkulacích výrobků (např. dřevotříska) 2) Pomocný přechází také do výrobku, ale netvoří jeho podstatu. Je obsažen v THN (např. lak, brusivo) 3) Provozovací nepodílí se přímo na výrobku, ale jsou zapotřebí pro provoz organizace. Nejsou obsaženy v THN (např. mazadla, palivo, čisticí prostředky) 4) Náhradní díly předměty určené k uvedení hmotného majetku do původního stavu. 5) Obaly slouží ochraně a dopravě nakoupeného materiálu, zboží a vlastních výrobků. Obaly mohou mít charakter pomocného materiálu (např. kartony) nebo provozovacího (např. vlnitá lepenka proložena mezi kusy nábytku při přepravě). 38