PERSPEKTIVY VÝVOJE A NÁVRHY OPATŘENÍ POLITIKY

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav managementu a Svaz vinařů České republiky PERSPEKTIVY VÝVOJE A NÁVRHY OPATŘENÍ POLITIKY VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ A ROZVOJE VENKOVA V JIHOMORAVSKÉM REGIONU Projekt Národní agentury pro zemědělský výzkum QF 3276 Brno a Velké Bílovice, 2006

Řešitelský kolektiv: Svaz vinařů České republiky Ing. Pavel Krška Ing. Martin Půček Ing. Jiří Sedlo, CSc. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ing. Helena Chládková, Ph.D. Ing. Jiří Duda, Ph.D. Ing. Renata Kučerová, Ph.D. Ing. Dagmar Kudová Ing. Stanislava Lišková Prof. Ing. Zdeněk Pošvář, CSc. Prof. Ing. Emil Svoboda, CSc. Prof. Ing. Pavel Tomšík, CSc. Doc. Ing. Pavel Žufan, Ph.D.

OBSAH 1. Úvod 2 2. Stav vinohradnictví a vinařství v České republice v roce 2005/2006 5 2.1 Vinohradnictví..... 6 2.2 Vinařství...... 15 2.3 Zahraniční obchod. 18 2.3.1 Dovoz vína... 18 2.3.2 Vývoz. 22 2.3.3 Očekávaný vývoj. 23 2.4 Domácí poptávka 23 2.5 Evropská a národní legislativa a opatření v sektoru vína. 27 2.5.1 Evropská legislativa, probíhající reforma 27 2.5.2 Národní legislativa.. 29 2.5.3 Opatření SOT s vínem.. 30 2.5.4 Opatření v rámci HRDP/EAFRD. 31 2.5.5 Národní opatření v sektoru vína.. 31 2.6 Vinařský fond.. 32 2.7 Nevládní organizace v oboru vinařství 33 2.8 Vzdělávání, výzkum, poradenství 34 3. Základní charakteristika vinohradnictví a vinařství v EU (27) 35 3.1 Stručná charakteristika vinařství v EU 37 3.2 Základní rozdíly trhu vína v ČR a ve vinařských zemích EU.. 39 4. Silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby vinohradnictví a vinařství v ČR 42 4.1 Silné stránky vinohradnictví a vinařství v ČR. 42 4.2 Slabé stránky vinohradnictví a vinařství v ČR. 44 4.3 Hrozby vinohradnictví a vinařství v ČR... 45 4.4 Příležitosti vinohradnictví a vinařství v ČR.. 46 5. Podmínky rozvoje a konkurenceschopnosti vinohradnictví a vinařství ČR do roku 2020. 47 5.1 Politické a právní podmínky rozvoje 47 5.1.1 Reforma SOT s vínem v EU. 47 5.1.2 Změny v přístupu ČR. 48 5.2 Ekonomické podmínky rozvoje odvětví.. 50 5.3 Konkurence. 52 5.4 Výzkum, zavádění nových poznatků do praxe a poradenství. 55 5.5 Propagace 56 5.6 Rozvoj tradice, folklóru a vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu. 58 6. Závěr.. 59 Použitá literatura 60

1. Úvod Vinařství patří k základním charakteristikám některých částí České republiky, i když není celoplošně rozšířeno. Málo který jiný obor činnosti je tak výrazně teritoriálně svázán s určitým územím, a to platí pro celou Evropu. Taky si to v některých hlavních městech záhy uvědomili a od středověku byla vydávána řada nařízení regulující vinařství v daných státech. V některých městech, jako například ve Vídni, je dokonce zakázáno klučit vinice bez jejich nové výsadby. Bohužel v našem hlavním městě tomu tak dosud není a z městských vinic zbyly většinou jen názvy městských částí a ulic. Aby obdobné neplatilo za sto let pro celou republiku, byla zpracována tato koncepce. Po roce 1989 byl značný odpor k plánování hospodářství. Ale bez krátkodobějších či dlouhodobějších plánů nelze ekonomiku (státu, kraje, menšího území) cíleně rozvíjet. Platí to i pro USA a pro EU ještě výrazněji, jak jsme se již měli možnost přesvědčit. Bezkoncepčnost znamená pro danou oblast ochuzování. Trh je regulován ve větší či menší míře v každém státě světa. Nadcházející období je charakteristické tím, že v českém vinařství proběhly značné změny v souvislosti se vstupem ČR do EU a v nejbližších letech se uskuteční reforma celého trhu s vínem v EU. Aby bylo možné dostatečně hájit zájmy ČR při této reformě, musí být jasno v tom, čeho chceme dosáhnout, a to i v dlouhodobějším výhledu. Z důvodu nepromeškání poskytované příležitosti je nanejvýš vhodné mít zpracovánu koncepci rozvoje vinařství. Její nejdůležitější část by se měla týkat nejbližších let ještě před reformou, ale i předpokládaného desetiletí po reformě trhu s vínem EU. Vzhledem k životnosti vinic kolem 25 let to není nijak přehnané období, na druhou stranu se z minulosti ukazuje potřeba reformy vždy asi po deseti letech. 2

2. Stav vinohradnictví a vinařství v České republice v roce 2005/2006 Vinohradnictví a vinařství v ČR se podílí na konečné rostlinné produkci přibližně 5 %, ale v některých oblastech má mimořádný význam. V Jihomoravském kraji se podílí vinohradnictví a vinařství na celkové zemědělské produkci kraje přibližně 1/5 (téměř 2 miliardy Kč), což je nejvíce ze všech oborů zemědělství. Nachází se zde přibližně 94 % plochy vinic ČR, např. jen v okrese Břeclav je to 49 % plochy vinic ČR, o které pečuje 59 % zaevidovaných pěstitelů ČR. V některých vinařských obcích přesahuje podíl evidovaných pěstitelů 1/3 produktivního obyvatelstva obce. Vezmeme-li v úvahu, že povinnost registrace pěstitele platí až od plochy 0,10 ha vinice, je pak význam vinařství včetně samozásobení ještě větší. Například ve Velkých Bílovicích činí podíl evidovaných pěstitelů révy 1/3 produktivního obyvatelstva města, avšak počet vinných sklepů určených ke zpracování hroznů na víno přesahuje dokonce 50 % počtu domácností. Jenom pěstitelů révy je v ČR zaregistrováno přes 20 tisíc, výrobců vína kolem 850. Stávající rozsah vinařství v ČR představuje přímé zaměstnání na plný úvazek asi pro 10 tisíc přepočtených osob, bez započtení samozásobitelů, agroturizmu a dodavatelů vinařských potřeb (částečně i z jiných zemí). Skutečný počet osob, který se přímo vinařstvím zabývá (převážně částečně) je několikanásobně vyšší, odhadem kolem 50 tisíc osob. Obor se tak významnou měrou podílí na zaměstnanosti na venkově, převážně v Jihomoravském kraji. Jedním z cílů ČR je i zachování osídlení venkova. Současně se vinohradnictví nachází převážně v oblastech s jednou z nejvyšších nezaměstnaností v rámci republiky (listopad 2006: 8,7 až 12,4 %). Vinice významným způsobem tvoří charakteristický ráz krajiny a podílí se na tvorbě kyslíku (jeden hektar vinice vytvoří více kyslíku než např. hektar lesa). Nezanedbatelné je i propojení vinařství s místní kulturou a tradicí. Po roce 1989 došlo na trhu s vínem ke značným změnám, dalšími mezníky byl rozpad česko-slovenské federace v roce 1993, zavedení zákona č. 115/1995 Sb. (vinařský zákon) a vstup ČR do EU. V ČR se nachází dvě vinařské oblasti Morava a Čechy. Vinařská oblast Čechy je zařazena ve vinařské zóně A, zatímco Morava v zóně B. To má přímý dopad na možnost zvyšování cukernatosti moštů. Členění do vinařských podoblastí a jejich rozsah jsou patrné z následujícího grafu: Graf č. 1 Členění ČR do vinařských podoblastí dle plochy vinic Velkopavlovická 27% Znojemská 19% Mělnická 2% Litoměřická 2% Slovácká 25% Mikulovská 25% 3

2.1 Vinohradnictví Běžná produkce sazenic révy vinné dosud není podrobena testování na virózy, v roce 2001 stát zahájil program, který umožnil následné zakládání prostorových izolátů a v nejbližších letech by mohly být produkovány certifikované sazenice z našeho množitelského materiálu. V roce 2002 Jihomoravský kraj významně podpořil technický izolát révy a teplomilného ovoce v Lednici na Moravě, jinak běží částečná dotace MZe na testování v tomto izolátu. Produkce sazenic se v rámci ČR od roku 1997 zvyšovala ze 400 tisíc kusů na 1,6 mil. kusů v letech 2001 až 2003. Na potřebnou každoroční obnovu vinic je zapotřebí asi 2,5 mil. kusů sazenic, v roce 2002 bylo zapotřebí přes 4 miliony kusů, v roce 2003 až 6,5 milionů kusů a v roce 2004 7,5 milionů kusů sazenic. To znamená, že na tuzemském trhu byl nedostatek našich sazenic a jejich potřeba byla kryta dovozem. Počínaje rokem 2005 bylo naopak našich sazenic ze sklizně 2004 na trhu (1,3 mil. ks) více než byla poptávka (400 tisíc ks), obdobně tomu bylo při výsadbě v roce 2006 (nabídka 1,1 mil. ks, poptávka 400 tis. ks). Vinohradnické podniky byly finančně vyčerpány předcházejícími výsadbami a omezily výsadby na minimum, i přes možnost využití programu restrukturalizace. V letech 2007 až 2009 (před reformou trhu EU) očekáváme postupný nárůst výsadeb vinic až na potřebných cca 700 ha ročně. Velkou roli zde hraje změna vlastníka či pěstitele v minulých letech a skutečnost, že pěstitelé měli možnost vysadit nové vinice během krátkého období. Mají tak část výsadeb ještě v odrůdové skladbě pro ně ne právě nejvhodnější a využijí možností programu restrukturalizace vinic. Graf č. 2 Obnova vinic v letech 1989-2006 2000 1800 Plocha (ha) 1600 1400 1200 1000 800 600 skutečná výsadba výsadba nutná k prosté reprodukci 400 200 0 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 Rok 2002 2003 2004 2005 2006 Z hlediska školkařských podniků asi dojde v nejbližších dvou letech k dalšímu útlumu a poté ke stabilizaci přeživších podniků. Ty už ale budou muset produkovat konkurenceschopné certifikované sazenice, tudíž musí toto období využít k výsadbám množitelských porostů v kategorii základní množitelský materiál, což vyžaduje značné výdaje. V ČR se bude ročně obnovovat asi 700 ha, bude zapotřebí přibližně 2,5 mil. kusů certifikovaných sazenic ročně. Část bude pokryta dovozem, o zbytek se postará jeden specializovaný větší a několik středních školkařských podniků v celkovém počtu pod deset a s úzkým kontaktem na šlechtění révy. Přes 30 % plochy vinic ČR má vyšší věk než je z ekonomického hlediska vhodné k dalšímu udržování. I z tohoto důvodu lze očekávat rozběh běžné obnovy vinic. Nové výsadby z posledních sedmi let nebyly doprovázeny odpovídajícím klučením, takže se sice zvýšila 4

plocha vinohradů, ale současně staré vinice zůstaly jako zátěž pro budoucnost. Náhrada těchto přestárlých vinic plodnými vinohrady bude vyžadovat investici ve výši přibližně 6 miliard Kč, což je asi hodnota hroznů z šesti sklizní. Samozřejmě nejde o částku, kterou by měli pěstitelé obdržet na dotacích, ale o částku, kterou by museli během nejbližších deseti let investovat, kdyby chtěli udržet stávající rozsah vinohradnictví pro příštích dvacet let. Zde je nutné zvážit celkový rozměr, protože trvalé podfinancování bude znamenat trvalou ztrátu a následkem bude stejně úbytek plochy. Takže pokud nebude dostatek prostředků v oboru, je vhodnější snížit plochu o přestárlé vinohrady. Postupně dochází k obměně odrůd, v nových výsadbách v letech 2002 až 2005 tvoří modré odrůdy 45 %, i když v rámci ČR modré odrůdy tvoří jen 34 % ploch. Jde o módní záležitost, ale pěstitelé se jí musí podřídit. Například v roce 1915 se na Moravě pěstovaly ze 2/3 bílé a z 1/3 modré odrůdy. Před tím bylo více bílých, především Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský. V polovině třicátých let bylo z vypěstovaných hroznů na Moravě produkováno asi 25 % červeného a 75 % bílého vína. V roce 1945 se bílé odrůdy podílely 45 % na celkové ploše vinic Moravy, modré 27 % a smíšená sadba 28 %. Do konce šedesátých let minulého století se zvyšovalo zastoupení modrých odrůd, další vlna modrých odrůd přišla koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let a zatím poslední, stále pokračující, po roce 1995. V roce 1996 činil podíl modrých odrůd ve výsadbách jen 20 % plochy. K nově nastupujícím odrůdám, které budou pro ČR rozhodující, patří Ryzlink rýnský, Pinot gris, Frankovka, Pinot noir, Sauvignon, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké. Naopak se postupně rozloučíme s odrůdami Veltlínské červené rané, Neuburské, Muškát Ottonel a Irsai Oliver. Do roku 2020 si svůj význam, i když ustupující, zachovají odrůdy Müller Thurgau, Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský, z modrých pak ještě nějaký čas Modrý Portugal. Otázkou jsou naše novošlechtění pokud jim nebude věnována dostatečná publicita, budou odsouzeny k zániku. Z těch, které byly na trhu již delší dobu lze považovat za perspektivní odrůdy André, Muškát moravský, Cabernet Moravia, Pálava a Aurelius. Jinak máme řadu dalších nových odrůd, kterými se můžeme odlišit od okolních států a některé z nich nám mohou dobře posloužit i při ekologizaci vinohradnictví. Jejich uplatnění bude záviset na preferencích v rámci trhu s vínem. Graf č. 3 Výsadba 2002-2005 Modrý Portugal 5% Svatovavřinecké 7% ostatní modré 7% Ryzlink rýnský 10% Pinot gris 9% Zweigeltrebe 8% Sauvignon 8% Pinot noir 9% Chardonnay 6% Frankovka 9% ostatní bílé 12% Tramín 5% Pinot blanc 5% 5

Graf č. 4 ostatní modré 5% Modrý Portugal 4% Pinot noir 4% Zweigeltrebe 5% Odrůdová skladba ČR 2006 Müller Thurgau 11% Veltlínské zelené 11% Frankovka 7% Ryzlink vlašský 8% Svatovavřinecké 9% Ryzlink rýnský 7% ostatní bílé 19% Pinot blanc 5% Sauvignon 5% Graf č. 5 Průměrné stáří odrůd ve výsadbách vinic 2006 Veltlínské červené rané Ryzlink vlašský Neuburské Veltlínské zelené Müller Thurgau Svatovavřinecké Muškát Ottonel Irsai Oliver Rulanské bílé Modrý Portugal Pálava průměr všech odrůd André Tramín červený Ryzlink rýnský Muškát moravský Frankovka Zweigeltrebe Sylvánské zelené Neronet Aurelius Sauvignon Rulanské šedé Rulandské modré Chardonnay Cabernet Sauvignon 0 5 10 15 20 25 30 6

Dosahovaný průměrný výnos hroznů je téměř o 20 % nižší než tomu bylo před pětadvaceti lety. Z hlediska vyjádření trendu za celé stejné období činí pokles výnosu 10 %. Pravděpodobnou příčinou je extenzifikace produkce hroznů, tj. snižování vstupů vynechávání pracovních operací, hnojení a rovněž odklon od zavlažování vinic. Své jistě zapříčiňuje i velký podíl přestárlých vinic a v každém případě záměrná regulace výnosu v některých podnicích s cílem dosažení vyšší kvality hroznů. Průměrný výnos za posledních deset let činí 5,5 t/ha, ale značně kolísá. Příčinou kolísání jsou přírodní podmínky severního okraje pěstování révy v Evropě, které lze ale částečně eliminovat, i když se tak zatím neděje. Graf č. 6 Výnos v t/ha 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Výnos hroznů Výnos Desetiletý průměr Lineární (Desetiletý průměr) y = -0,0333x + 6,2764 R 2 = 0,2076 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 Rok Graf č. 7 16 14 12 Průměrný výnos hroznů v podnicích ČR max. min. průměr Výnos v t/ha 10 8 6 4 2 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Rok V grafu je uveden průměrný výnos za celou ČR v daném roce a nejnižší a nejvyšší průměrný podnikový výnos v rámci souboru podniků z výběrového šetření prováděného po zavedení vinařského zákona. Soubor zahrnoval asi 1/3 plochy vinohradů ČR. 7

Průměrná cukernatost hroznů se v letech 1995 až 2006 pohybovala v rozmezí od 15,8 do 21,2 o NM. Vztah mezi průměrným výnosem hroznů a cukernatostí: Graf č. 8 Výnos a cukernatost hroznů 9 Výnos 22 Výnos hroznů (t/ha) 8 7 6 5 4 3 Cukernatost Lineární (Výnos) Lineární (Cukernatost) y = 0,0145x + 5,3015 R 2 = 0,0013 y = 0,3423x + 16 R 2 = 0,5519 21 20 19 18 17 16 Cukernatost ( NM) 2 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Rok 15 Během posledních dvanácti let (od nabytí účinnosti vinařského zákona) je průměrný výnos přibližně konstantní, zatímco cukernatost se zvýšila o přibližně 20 %. Ale významnou roli zde zřejmě hrají i poměrně teplé ročníky posledních let, které révě svědčí. Graf č. 9 28 Průměrná cukernatost hroznů v podnicích ČR Cukernatost ve stupních NM 26 24 22 20 18 16 14 max. min. průměr 12 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Rok V uplynulých devatenácti letech byly ve vinohradnictví plně pokryty náklady prodejem hroznů pouze v roce 1999 a 2003, v letech 1996, 2000, 2001, 2002 a 2004 k tomu nebylo daleko. Za to ztráta z let 2005 a 2006 dosahuje hodnot z let 1989 až 1993. 8

Graf č. 10 Kč/kg hroznů 30 25 20 15 10 Rentabilita vinohradnictví Prům. prodejní cena hroznů Průměrné náklady na 1 kg 5 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Rok Od roku 1997, kdy dosáhla průměrná cena hroznů 15,- Kč/kg, až do roku 1999 cena klesala na 11,30 Kč/kg. Pak se opět zvyšovala, až dosáhla v roce 2003 úrovně z roku 1997. Následovaly dva roky poklesu prodejní ceny hroznů završené ročníkem 2006 na úrovni cen roku 1996. Přitom výnosy hroznů z hektaru se během posledních dvou let výrazně snížily, takže rentabilita produkce hroznů se v nich po letech 1999 až 2004 dostává zpět na úroveň ztráty v letech 1989 až 1998. Ceny hroznů v roce 2006 oproti roku 2005 stouply a dosáhly téměř průměru z roku 2004, ale nedosáhly cen z roku 2003. Toto zvýšení odpovídalo meziročnímu zvýšení cukernatosti a bylo vykoupeno nižším výnosem. Snížil se i cenový rozdíl mezi bílými a modrými hrozny na nejnižší stav od roku 2002, tento trend trvá a asi nabude na dynamičnosti s narůstajícím podílem plodných ploch vinic osázených modrými odrůdami. V letech 2002 až 2006 se tento cenový rozdíl ve vyjádření pětiletého trendu snížil z 3,50 Kč/kg na 2,20 Kč/kg. Ale k cenovému zlomu ve prospěch bílých odrůd zřejmě v ČR dojde až kolem roku 2015. Graf č. 11 18 16 Průměrná cena moštových hroznů v ČR y = -0,41x + 16,27 R 2 = 0,2873 Cena v Kč/kg 14 12 10 8 6 4 2 0 bílé modré průměr Lineární (bílé) Lineární (modré) y = -0,22x + 12,94 R 2 = 0,0595 2002 2003 2004 2005 2006 Rok 9

Podíl ověřených hroznů vhodných k produkci vín s přívlastkem se v ČR pohybuje od 1,3 % (1996) do 30 % (2005) celkového objemu sklizně. Většina z ověřených hroznů náleží do pozdního sběru (0,5 až 19 %), výběru dosahuje pouze 0,1 až 7,8 % sklizených hroznů (data za roky 1996 2005). Graf č. 12 % sklizených hroznů 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Vliv ročníku na množství ověřených hroznů a cukernatost Kabinet Pozdní sběr Výběr a výše Cukernatost Lineární (Kabinet) Lineární (Pozdní sběr) Lineární (Výběr a výše) 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Ročník 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Průměrná cukernatost hroznů NM Celé období je třeba rozdělit při analýze na dvě části na období poznávání (od zavedení vinařského zákona do roku 2000) a na období reakce na tržní situaci (od roku 2001). Při hodnocení první poloviny musíme tedy brát v úvahu i zavádění nových produktů na trh. Obecně platí, že po celé sledované období se zvyšuje zájem o produkci ověřených hroznů, tedy o surovinu k získávání vína s přívlastkem. Momentálně tvoří tyto hrozny asi 1/3 celkové produkce ČR a zatím nelze rozborem stanovit, na jaké hranici se tento nárůst zastaví. Určitě se to ale nebude výrazně lišit od uvedené 1/3. Z analýzy uplynulých deseti ročníků také vyplývá, že hrozny pro kabinetní víno jsou produkovány v relativně stabilním množství bez větší závislosti na cukernatosti a také se jejich produkce oproti hroznům vhodným k získávání přívlastkového vína obecně příliš nezvyšuje. Hrozny k produkci pozdního sběru zaznamenaly největší nárůst podílu na v Česku sklizených hroznech, ale už se zde projevuje vliv ročníku, tedy dosažená průměrná cukernatost hroznů v daném roce. Podíl hroznů k produkci vín od výběru hroznů výše se rovněž stále zvyšuje, je nejvýše závislý na ročníku a zatím patří ke specialitám. Je nutné zdůraznit, že hodnocena zde byla jen surovina k produkci vína příslušné kategorie. Ta byla často následně sestupněna pěstitelem či zpracovatelem na kategorii nižší. Výsledný podíl vína příslušné kategorie je uveden v části 2.2. Z hlediska odrůdové skladby ověřených hroznů tvořily v roce 2005 více než ¼ hrozny odrůd burgundské rodiny, s 10 % následoval Ryzlink rýnský, se 7 % Ryzlink vlašský a Sauvignon, 6 % zaujala Frankovka. Modré odrůdy tvořily 27 % ověřených hroznů. Jde tedy o podstatně jiné zastoupení, než jaká je současná odrůdová skladba vinic. 10

Graf č. 13 Chardonnay 9% Ověřený původ hroznů v roce 2005 Pinot noir 7% Pinot blanc 6% Pinot gris 6% Müller Thurgau 5% Tramín 4% Sauvignon 7% Ryzlink vlašský 7% Frankovka 6% Ryzlink rýnský 10% Zweigeltrebe 4% ostatní 29% Největší podíl ověřených hroznů v roce 2005 náležel v případě kabinetního vína odrůdě Müller Thurgau (18 %), Veltlínské zelené (11 %), Ryzlink vlašský a Frankovka (10 %). Největší podíl hroznů vhodných k získávání pozdního sběru vykazovaly odrůdy Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené (12 %), Chardonnay a Ryzlink vlašský (8 %) a Frankovka (7 %). V případě výběru z hroznů se na ověření nejvíce podílely hrozny odrůdy Chardonnay (17 %), následované Sauvignonem (13 %) a Rulandským modrým (12 %). V kategorii výběr z bobulí pocházelo nejvíce hroznů z odrůd Tramín (20 %), Rulandské šedé (17 %) a Chardonnay (15 %). Odrůdy burgundské skupiny se sice na ploše podílí pouze 16 %, ale na ověřených hroznech 28 %. Obdobně Tramín je vysázen na 3 % vinic, ale u ověřovaných hroznů tvořil 4 % a především v kategorii výběrů a výše. Ryzlink rýnský je vysázen na 7 %, avšak na ověřovaných hroznech se podílel 10 %. Naopak Müller Thurgau se na výsadbách vinic podílí 11 %, ale mezi ověřenými hrozny činil jeho podíl pouze 5 %, obdobně Veltlínské zelené (11/9 %). Téměř ¾ veškeré plochy vinic jsou obhospodařovány podniky s výměrou nad 5 ha, což dává dobrý základ pro budoucí rentabilitu. Necelých 10 % obhospodařují podniky s plochou 1 až 5 ha, které v budoucnu buď svůj podnik zvětší nebo prodají. Podniky s plochou vinic do 1 ha obhospodařují asi 3.000 ha a pokud nezaniknou tak zůstanou jako vedlejší zaměstnání či pro samozásobení, i když z hlediska počtu je jich nejvíce. 11

Rozložení pěstitelů z hlediska jimi obdělávané plochy vinohradů uvádí následující graf: Graf č. 14 Podniky pěstitelů révy Osázená plocha; 74% 0,00-0,19 ha 0,20-0,99 ha 1,00-4,99 ha 5,00 a více ha Počet pěstitelů 23% Počet pěstitelů; 71% Počet pěstitelů 4% Počet pěstitelů; 2% Osázená plocha; 10% Osázená plocha; 7% Osázená plocha; 9% Z celkové plochy vinic je v ČR zapojeno do systému kontrolovaného ekologického vinohradnictví jen 25 ha (4 podniky), ačkoliv tento systém byl zpracován a zaveden v ČR již v letech 1990-1991. Výrazně lepší stav je u kontrolované integrované produkce, do které je v ČR zapojeno již přes 7.000 ha vinic. Oba systémy jsou dotovány převážně z prostředků EU. Od roku 2007 bylo možné přejít na nový systém dotací, MZe ČR to ale administrativně nezvládlo a proto bude možné v ČR zařazení do nového systému až pro rok 2008. Nově je řešena i ochrana vinic proti zvěři a špačkům. V rámci restrukturalizace je možné finančně podpořit opatření pasivní (plot, ochrana kmínku, automatické plašiče) či aktivní (hlídání). V roce 2006 nabyla ve vinařské oblasti Morava účinnosti vyhláška, která za určitých podmínek umožňuje odstrašovací střelbu na okraj hejna špačků. Dle výběrového šetření z přibližně ¼ plochy vinic ČR byly v roce 2006 využívány jednotlivé metody následovně: 12

Graf č. 15 Využití metod ochrany před špačky v roce 2006 kombinace obou 53% bez ochrany 7% vyhláška 4% jiné metody 36% Z 89 sledovaných podniků s vinicemi využilo 26 podniků vyhlášky o odchylném postupu (ochranná střelba), 66 podniků využilo jiných metod a 18 podniků ochranu vůbec neprovádělo. Naopak kombinaci obou způsobů využil 21 sledovaný podnik. 2.2 Vinařství V ČR existují kapacity pro zásobení tuzemského trhu vínem přibližně ze 70 %, těmto neodpovídá produkce hroznů, která po roce 2006 může pokrýt asi 55 % spotřeby vína ČR. Zbývajících 45 % vína je třeba dovážet. Co se struktury produkovaného vína týká, je těžké přesně na litr stanovit produkci a tím i podíl jednotlivé kategorie vína na tuzemské produkci vína z daného roku, protože víno může být předloženo k zatřídění buď ihned ještě v roce sklizně hroznů nebo i za několik let. V každém případě lze z delší časové řady usuzovat na určitý podíl. Od roku 1996 je tuzemské víno tvořeno z 30 % až 60 % vínem stolním, z 35 % až 60 % vínem jakostním a z 1 % až 15 % vínem s přívlastkem. Přitom víno s přívlastkem se prodává především přímo, tj. ze dvora, do vinoték, specializovaných obchodů a v gastronomii. Naopak stolní a jakostní víno dominuje v supermarketech, někdy jde i o balení v krabicích nebo PET-lahvích. Část stolního vína se dostává do oběhu jako přímý prodej sudového vína do nádob přinesených spotřebitelem. I když cukernatost hroznů přesahuje hodnotu umožňující produkovat jakostní víno a případně víno s přívlastkem, je každoročně podstatná část vína prodávána jako víno stolní. Důvodů je více, ale patří k nim prodej sudového vína konečnému spotřebiteli, kdy potřebné formality v případě jakostního vína by zbytečně zvyšovaly cenu vína. Zde jde především o tzv. zemské víno. Jde o druh stolního vína, u kterého může být uváděn název odrůdy a přitom nepodléhá povinnému zatřídění. Vyskytuje se již ve všech vinařských členských státech EU. 13

Graf č. 16 % vína celkem 60 50 40 30 20 Množství stolního a zatříděného vína z celkové sklizně v jednotlivých letech Stolní Jakostní Kabinet Pozdní sběr Výběr a vyšší 10 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Ročník sklizně Dalším důvodem tak vysokého podílu stolního vína je přibližně 18.000 pěstitelů s plochou vinic do 1 hektaru. Jde prakticky výhradně o fyzické osoby, tedy domácnosti, které část produkce používají pro své samozásobení vínem. Vzhledem k tomu, že v průměru tvoří taková domácnost 2 dospělé osoby a občas přijímá návštěvy i z nevinařských oblastí, může se spotřeba vína v těchto domácnostech pohybovat až kolem 100 tisíc hl ročně, aniž by docházelo k jakémukoliv prodeji vína nebo jeho vyskladnění ze sklepa. Jde tedy o činnost naprosto legální, obdobnou u nás oblíbenému samozásobení ovocem či zeleninou. Celkem se toto samozásobení podílí v závislosti na výnosu hroznů v daném roce asi 12 až 18 % na celkové tuzemské produkci vína. Je logické, že při spotřebě vína z vlastní produkce nikdo nemá potřebu podstupovat složitý a časově i finančně náročný proces zatřiďování vína jen pro ten pocit, že sám konzumuje víno oficiálně zatříděné do určité kategorie, protože sám nejlíp ví co popíjí. Jen velmi zřídka přitom jde o víno, které by jinak nemohlo být zatříděno jako víno jakostní. Výrazně se oproti letům 1996 až 2001 v letech 2002 až 2004 zvýšilo využití ověřených hroznů k výrobě vína s přívlastkem. V případě kabinetu nebylo využito už jen necelých 30 % hroznů, hrozny pro pozdní sběr a hrozny vhodné k získávání výběru jsou téměř plně využívány. Až do srpna roku 2000 bylo podle vinařského zákona povoleno do některých vín přidávat téměř 50 % dovezeného vína a tuto směs označovat jako víno z České republiky. Tím mohou být mírně zkresleny i výše uvedené údaje. Dále bylo možné vyrábět víno z dovezených moštů a v praxi se používala i dovezená hroznová šťáva. To znesnadňovalo kontrolu kvality vína. V posledních letech již jakékoliv dovezené víno musí být jako takové označeno a v rámci EU není podstatné, zda byly dovezeny hrozny, sudové nebo již lahvové víno. Z hroznů pocházejících ze třetích zemí, stejně jako z takových moštů, není na území členských států EU povoleno získávat víno. Do budoucna se předpokládá snížení průměrného věku vinic a tím, spolu s dalšími opatřeními, zvýšení průměrného výnosu. Ten však v žádném případě nemůže dosáhnout hranice běžné v Německu a bude se tak pohybovat mezi 7 a 9 t/ha. V každém případě však proti zvýšené produkci bude stát zvýšená spotřeba vína. Ta nyní činí přibližně 16 až 17 litrů na osobu a rok a trend je dále narůstající. Z hlediska struktury vinohradnicko-vinařských podniků účastnících se trhu s vínem se zabývá přibližně 5 % podniků současně pěstováním révy vinné, prodejem i nákupem hroznů, z nich pouze asi pro polovinu jsou všechny tyto činnosti významné pro jejich podnikání. 14

Pěstováním révy vinné za účelem prodeje hroznů a vlastním zpracováním max. 10 % sklizně se zabývá 20 % počtu podniků hospodařících na 1/3 plochy vinohradů ČR. Jde o skupinu pěstitelů orientovaných na prodej hroznů. Naprostá většina z nich pracuje na základě dlouhodobějších smluv s odběrateli hroznů, průměr smluvně předem dohodnutého množství se pohybuje kolem 75 %. Tato skupina má větší problém pokrýt každoročně vynaložené náklady. Pěstování révy vinné a současnému zpracování všech hroznů sklizených ve vlastním podniku (bez nákupu a prodeje hroznů) se věnuje asi 15 % podniků s 5 % celkové plochy vinic ČR. Jde o skupinu pěstitelů orientovaných výhradně na zpracování vlastních hroznů, která neupřednostňuje vysoký výnos hroznů, ale prodej konečného produktu vína. Často je výnos hroznů během vegetace ještě záměrně snižován s cílem zvýšení kvality. Pěstování révy vinné, zpracování všech hroznů sklizených ve vlastním podniku a případnému nákupu hroznů do 30 % objemu vlastní sklizně se věnuje přibližně 40 % podniků, které obdělávají asi 20 % celkové plochy vinic ČR. Platí zde obdobné závěry jako u předcházející skupiny. Nakupujících podniků (vlastní sklizeň do 10 % a bez prodeje hroznů) je asi 15 %. Tyto podniky obhospodařují necelé 1 % plochy vinic ČR. Nakupují přibližně 80 až 90 % veškerého nákupu tuzemských hroznů. Podíl smluvně předem zajištěných hroznů tvořil přibližně 90 % nakoupeného objemu. Pro tuto skupinu podniků je vlastní vinohradnictví spíše prestižní záležitostí než činností orientovanou k přímému dosažení zisku. Z hlediska určení plochy vinic ČR je 1/2 plochy využívána k pěstování hroznů za účelem prodeje zpracovatelským podnikům. Vinice určené záměrně k produkci vína přímo pěstitelem tvoří v ČR 1/4 plochy. Zbývající plocha je volná, tvoří asi ¼ výměry vinic ČR a využívá se podle řady faktorů k oběma předcházejícím účelům. Pěstitel se rozhoduje podle principu nabídky a poptávky v každém roce jak s hrozny naloží. Graf č. 17 Zpracování hroznů v pěstitelském podniku a jejich prodej (2000-2006) příležitostní rozhodnutí 25% zpracováno pěstitelem 26% prodej hroznů 49% 15

Podíl v jednotlivých letech: Graf č. 18 100 Zpracování hroznů v podniku a jejich prodej 90 80 Prodáno zpracovatelům Zpracováno pěstitelem 70 Podíl v % 60 50 40 30 20 10 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Rok Při zjišťování příčin, co vede k rozhodnutí z uvedené ¼ plochy vinic prodat hrozny či je zpracovat ve vlastním podniku vyšlo najevo, že během uvedených 7 let existuje trend zvyšování prodeje hroznů (přibližně z 50 na 60 %), dále že podíl prodeje hroznů se snižuje s rostoucím výnosem a stejně tak i s rostoucí cukernatostí. Naopak změny prodejní ceny hroznů neznamenají změnu podílu prodaných hroznů, tzn. že cena je stanovována či během sklizně upravována tak, aby v každém roce byla přibližně stejná motivace hrozny prodat. 2.3 Zahraniční obchod V posledních třech letech se pohybuje pasivní zahraniční obchodní bilance vínem na úrovni 1,5 až -2,5 miliardy Kč ročně. Dovoz vína nad jeho vývozem každoročně převažuje v objemu 1,0 až 1,3 milionu hl. V terminologii předpisů ES je za dovoz a vývoz považováno přemístění zboží mezi EU a třetími zeměmi, stejné přemístění mezi členskými státy je nazýváno převozem. Pro zjednodušení zde budeme pokládat za dovoz a vývoz každé překročení hranic ČR. Aby byly dobře podchyceny změny po vstupu ČR do EU, podívejme se na vývoj zahraničního obchodu rok před vstupem a první a druhý rok po vstupu. Všechny údaje se vztahují vždy k datu vstupu, tedy jde o období od 1. 5. do 30. 4. 2.3.1 Dovoz Do roku 2000 mohlo být dovezené víno přidáváno do vína z ČR, konkrétně v případě jakostního známkového vína až do množství nižšího než 50 % objemu, čehož bylo také 16

hojně využíváno. Stejně tak se dováželo značné množství moštů, což od vstupu do EU je možné jen z členských zemí EU. Graf č. 19 Dovoz vína do ČR (mil. litrů) 60 50 40 2003/2004 2004/2005 2005/2006 30 20 10 0 Itálie Rakousko Španělsko Maďarsko Slovensko OSTATNÍ Je patrné, že u největších exportérů, v případě Itálie trvale narůstá objem vína, stejně jako v případě Maďarska, i když zde je objem výrazně nižší. Rok před vstupem ČR do EU se relativně vyrovnaně podílely na dovozu vína Itálie, Rakousko a Španělsko. Rok po vstupu se tento podíl zachoval, jenom objem dovozu se zvýšil. Itálie v posledních třech letech zvyšovala objem k nám dováženého vína o více než 50 % ročně. Celkový objem k nám dováženého vína se oproti stavu před vstupem do EU zvýšil v obou prvních letech asi o 40 %. Z hlediska finančního vypadal dovoz vína následovně: Graf č. 20 Dovoz vína do ČR (tis. Kč) 1000000 800000 2003/2004 2004/2005 2005/2006 600000 400000 200000 0 Itálie Rakousko Španělsko Maďarsko Slovensko OSTATNÍ 17

Z grafů vyplývá, že i když největší objem vína se dováží z pěti členských zemí EU, ostatní státy se významně podílí na fakturovaných částkách, tedy dováží se z nich dražší víno. Hodnota dováženého vína se po vstupu do EU zvýšila v obou letech o 1 miliardu Kč oproti stavu před vstupem ČR do EU (z 1,6 na 2,6 mld. Kč). V objemu vína se stále dováží výrazně více vína v obalech nad 2 litry než do 2 l, ve finančním vyjádření je tomu opačně. Dovoz vína v obalech do 2 l narůstá rychleji než dovoz v obalech nad 2 l: Graf č. 21 Dovoz vína do ČR v obalech do 2 l (mil. l) 20 18 2003/2004 2004/2005 2005/2006 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Itálie Rakousko Španělsko Maďarsko Slovensko Francie OSTATNÍ Stále ještě vede Španělsko, ale Itálie rychlým tempem dotahuje. Výrazně se zvýšil i dovoz z Maďarska, nejdražší (z hlediska ceny) Francie rovněž narůstá. Při porovnávání toho, kolik finančních prostředků odplynulo do které země to vypadá úplně jinak, vedou společně Itálie, Francie a Španělsko, ale výrazně narůstají i ostatní země: Graf č. 22 Dovoz vína do ČR v obalech do 2 l (tis. Kč) 700000 600000 500000 2003/2004 2004/2005 2005/2006 400000 300000 200000 100000 0 Itálie Rakousko Španělsko Maďarsko Slovensko Francie OSTATNÍ 18

Dovoz vína v obalech nad 2 l, tedy tzv. sudového se v objemovém vyjádření po vstupu ČR do EU zvýšil asi o 30 %, ale následující rok zase poklesl na úroveň 117 % dovozu před vstupem. Obdobně tomu bylo i ve finančním vyjádření: Graf č. 23 Dovoz vína do ČR v obalech nad 2 l (mil. l) 40 35 30 25 2003/2004 2004/2005 2005/2006 20 15 10 5 0 Itálie Rakousko Španělsko Maďarsko Slovensko Argentina OSTATNÍ Z hlediska států nyní jasně vede Itálie, Rakousko zcela ztratilo svou pozici. Na druhé místo se dostalo Maďarsko, a platí to pro objem dovozu i pro finance: Graf č. 24 Dovoz vína do ČR v obalech nad 2 l (tis. Kč) 400000 300000 2003/2004 2004/2005 2005/2006 200000 100000 0 Itálie Rakousko Španělsko Maďarsko Slovensko Argentina OSTATNÍ 19

2.3.2 Vývoz Vývoz vína každoročně narůstá, zvláště v objemovém vyjádření. Narůstá i podíl vývozu na Slovensko. Stále ale dovážíme ze Slovenska víno za vyšší částku než za jakou vyvážíme. Celkový vývoz ve finančním vyjádření činí 5 až 7 % dovozu a 10 až 14 % tuzemské produkce. Graf č. 25 Vývoz vína z ČR (mil. l) 4 3,5 3 Slovensko Celkem Lineární (Slovensko) Lineární (Celkem) 2,5 2 1,5 1 0,5 0 2003/2004 2004/2005 2005/2006 Graf č. 26 Vývoz vína z ČR (tis. Kč) 150000 100000 50000 0 Slovensko Celkem Lineární (Celkem) Lineární (Slovensko) 2003/2004 2004/2005 2005/2006 Celkový vývoz vyjádřený v jednotkách objemu činí 2 až 3 % objemu dováženého vína. Ve vývozu vína naprosto převažuje vývoz vína v obalech do 2 l a tento podíl stále narůstá. Za sledované 3 roky se ve finančním vyjádření zvýšil ze 76 % na 86 %. Podíl Slovenska na exportu tohoto druhu balení se zvýšil z 66 % na 88 %. V objemovém vyjádření se podíl vína do 2 l na celkovém exportu zvýšil ze 78 % na 91 %. Podíl Slovenska pak z 92 % na 96 %. 20

2.3.3 Očekávaný vývoj S postupující globalizací a uvolňováním ochranných bariér bude narůstat i obchodní výměna jak v rámci členských zemí EU, tak především v rámci členských zemí WTO. V EU již existuje volný pohyb zboží včetně toho důsledku, že co nezakoupí v třetí zemi například ČR, zakoupí to jiný členský stát EU a k nám to přiveze. Zkrátka dovozu se nevyhneme. Opačně ale bude narůstat i vývoz vína z ČR, i když asi ne takovým tempem jako v posledních letech. V nejbližším desetiletí asi přesáhne vývoz vína z ČR 20 % tuzemské produkce. Až na výjimky půjde o víno v lahvích. Stejně tak poroste i dovoz vína do ČR a i zde to bude pomalejší růst než tomu bylo těsně po vstupu do EU, kdy padly celní zábrany. V posledních letech s nízkou sklizní hroznů se do ČR dovážely 2/3 spotřeby vína. Po roce 2007, kdy budou v plné plodnosti nové výsadby vinic z období před vstupem do EU, lze očekávat v průměru dovoz asi ½ spotřebovaného vína. Po roce 2010 se tento podíl bude snižovat, protože bude narůstat spotřeba vína v ČR až se přiblíží evropskému průměru. Výsadby vinic jsou limitovány předpisy ES, takže pokud nedojde ke zrušení zákazu nových výsadeb, je maximální strop tuzemské produkce vína stanoven. Další nárůst spotřeby se proto musí pokrývat dovozem. Od roku 1990 spotřeba vína trvale roste. V roce 1990 to bylo přibližně 12 l na osobu a rok, nyní se pohybuje kolem 17 l. Evropský průměr je přibližně 34 l a pomalu klesá, takže předpokládáme, že se s evropským průměrem potkáme někdy za dvacet let na čísle blížící se 25. V současnosti při dovozu převažuje víno sudové nad lahvovým. Tento poměr se v budoucnu asi změní. Nyní také naprosto převažuje nejlevnější stolní víno nad dražším jakostním. Patříme k členským zemím EU s nejnižší průměrnou cenou dováženého vína. I zde lze očekávat vývoj směrem ke kvalitě a vyšší ceně. 2.4 Domácí poptávka Poptávku po konkrétním druhu zboží či služby vyjadřuje jeho spotřeba. Co se týče spotřeby vína, dá se říci, že v jednotlivých zemích velmi kolísá, všeobecně však převažuje stagnující, případně mírně klesající tendence roční spotřeby vína na obyvatele. V roce 2005 dosáhla v České republice spotřeba vína na obyvatele hodnoty 16,8 l a na celkové spotřebě alkoholických nápojů se podílí 8,9 %. Očekává se, že se konzumace vína bude i nadále zvyšovat, a to zejména vzhledem ke zvětšující se nabídce na trhu, rostoucímu povědomí lidí o konzumaci vína, rostoucí koupěschopnosti obyvatelstva a přiměřenějším spotřebitelským cenám v důsledku silnější konkurence ze zahraničí. Vývoj spotřeby alkoholických nápojů v letech 1990 až 2003 dokumentuje Tabulka 1. Tab. 1 Vývoj spotřeby alkoholických nápojů v ČR 1990 1995 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 index Ukazatel 04/05 Víno 14,8 15,4 16,0 16,1 16,2 16,2 16,2 16,3 16,5 16,8 101,8 Pivo 155,2 156,9 161,1 159,8 159,9 156,9 159,9 161,7 160,5 163,5 101,9 Ostatní lihoviny (40%) 7,2 7,9 8,2 8,3 8,3 8,2 8,3 8,4 7,6 7,8 102,6 Celkem 177,2 180,2 185,3 184,2 184,4 181,3 184,4 186,4 184,6 188,1 101,9 Pramen: ČSÚ 21

Spotřebitelské ceny jakostního vína bílého kolísaly v letech 2001 2005 v rozmezí 59,40 Kč.l -1 a 62,76 Kč.l -1. U jakostního vína červeného mezi 70,26 Kč.l -1 a 71,85 Kč.l -1 (viz.tab. 2). Tab. 2 Orientační průměrné spotřebitelské ceny v letech 2001 až 2005 v Kč.l -1 Druh vína 2001 2002 2003 2004 2005 Jakostní víno bílé 62,76 59,40 61,97 62,05 61,65* Jakostní víno 70,26 71,80 71,85 71,47 71,15* červené Pramen: TIS ČR SZIF [19] a vlastní výpočty, * ceny jsou uvedeny jen za 1. pololetí Spotřeba vína v ČR i zahraniční obchod s touto komoditou se v roce 2005 zvýšily. Je to důsledek nejen zjednodušení obchodní výměny po vstupu ČR do Evropské unie (EU), ale také změny životního stylu. Spotřebitelé postupně upouštějí od nákupu levnějších vín z kategorie stolních a začínají se stále častěji orientovat na kvalitnější nabídku jakostních a zemských vín, a to jak z tuzemské tak i zahraniční produkce. Spotřeba vína v ČR stoupá každoročně o tři až pět procent a nyní se pohybuje okolo 17 litrů na osobu a rok, ale zatím nedosahuje průměrné spotřeby v EU, která je přes 30 litrů na osobu. V roce 2004 se celosvětově vypilo 30 miliard lahví vína, v roce 2008 je předpokládaná spotřeba už 31,7 miliard lahví vína. Preference spotřebitelů se zaměřují především na vína lehká, svěží s ovocnými tóny. Očekává se, že spotřeba vína v ČR i nadále poroste, a to zejména vzhledem ke zvětšující se nabídce vína na trhu, rostoucímu povědomí lidí o konzumaci vína, rostoucí koupěschopnosti obyvatelstva a přiměřenějším spotřebitelským cenám v důsledku silnější konkurence ze zahraničí. Za účelem zjištění preferencí spotřebitelů byl proveden průzkum trhu, kdy chování spotřebitelů na trhu vína bylo posuzováno podle toho jak často, jak mnoho, kde a při jakých příležitostech pijí lidé víno, jaká vína preferují, jak často a kde víno nakupují a co je při nákupu ovlivňuje. Z vyhodnocení dotazníků, na které odpovědělo 1000 spotřebitelů byly získány následující hlavní souhrnné poznatky: 41,1 % respondentů pije víno téměř denně nebo alespoň jednou týdně 14,9 % jednou za půl roku nebo méně často a 2,7 % respondentů nepije víno vůbec 13,2 % respondentů, vypije při běžné konzumaci méně než 0,2 l vína 49,8 % vypije při běžné konzumaci 0,2 0,5 l 28,2 % vypije při běžné konzumaci 0,5 0,7 l a 8,8% respondentů vypije při běžné konzumaci více než 0,7 l vína. Frekvence pití vína se mění v čase. Ve srovnání s dřívějším období 30,3 % respondentů pije v současné době víno častěji a zřejmě u nich hraje hlavní roli kvalita vína. Neboť jako důvody častějšího pití vína respondenti uváděli: 1. víno mi více chutná 40,6 % 2. víno je kvalitnější 23,1 % 3. je větší nabídka 17,8 % Pouze 15,8 % uvedlo, že v současné době pijí víno méně než dříve, a to z těchto důvodů: 1. zdravotní 43,1 % 2. vysoké ceny vína 19,6 % 3. řízení automobilu 13,9 % Nejčastěji pijí respondenti víno doma (76,5 %) a nejčastější příležitostí k pití vína jsou rodinné oslavy (41,9 %). Na druhém místě pijí respondenti nejčastěji víno u přátel (15,4 %) a na třetím místě v restauracích a vinárnách (6,2 %). 28,4 % z respondentů pije víno 22

kdykoliv, když dostanou chuť. Pouze 14,0 % respondentů pije víno k jídlu, tak jak je to často běžné v zahraničí. Průzkum potvrdil známé skutečnosti pokud se týká poměru oblíbenosti bílého a červeného vína. 40,8 % respondentů preferuje bílé víno a 38,8 % červené víno, i když u zákazníků supermarketů či hypermarketů je tento poměr opačný (32,8 % jich preferuje víno bílé a 40,4 % víno červené). Barva je samozřejmě velmi hrubým dělícím prvkem a vyjádřením preferencí, nicméně pro řadu konzumentů představuje tento faktor první faktor volby. Z hlediska jakostních tříd jsou nejoblíbenější vína odrůdová jakostní (u 52,6 % respondentů), na druhém místě vína s přívlastkem (u 16,2 % respondentů) a na třetím místě vína známková (u 12,6 % respondentů). Nejvíce respondentů, (62,3 %), nakupuje víno v intervalech jednou až několikrát měsíčně, 25,6% respondentů (v souboru zákazníků vinoték 35,6 %) nakupuje víno jednou až několikrát týdně a 12,1 % jednou až 5x ročně. Zákazníci (respondenti) ze supermarketů nakupují víno především v supermarketech a je jich 73,2 % a 52,8 % respondentů z vinoték nakupuje víno především ve vinotékách. Nejpreferovanějším místem nákupu vína podle souboru celkem jsou: supermarkety či hypermarkety, v nichž nakupuje víno 51,0 % respondentů vinotéky, v nichž nakupuje víno 28,0 % respondentů přímo u vinaře, kde nakupuje víno 7,2 % respondentů. Pořadí faktorů, podle nichž se respondenti rozhodují při nákupu vína jsou: typ vína bílé nebo červené (30,4 %) cena (21,0 %) druh vína stolní, jakostní odrůdové, (17,0 %) odrůda (11,1 %) zkušenost (10,6 %) oblast, země původu (3,4 %) výrobce (2,2 %) ročník (1,4 %) doporučení (1,2 %) vzhled lahve (0,7 %) etiketa (0,3 %) Pokud se týká ceny vína, je pro 51,4 % nejpřijatelnější v rozmezí od 51 do 100 Kč, i když 14,1 % respondentů označilo za přijatelnou cenu 101-150 Kč a 9,4 % 151-200 Kč. 15,6 % zákazníků vinoték připouští cenu 201-250 Kč a v této zákaznické skupině se vyskytují i respondenti, kteří jako přijatelnou cenu připouštějí cenu i nad 300 Kč. Při ceně vína do 30 Kč pochybuje 50,8 % a při ceně do 50 Kč 35,9 % respondentů o jeho kvalitě. Tuzemská vína preferuje 86,4 % respondentů. Ze zahraničních vín jsou nejoblíbenější vína francouzská, kterým dává přednost 2,8 % a ve skupině zákazníků vinoték 4,0 % z respondentů. Pořadí oblíbenosti a preference prvních deseti odrůd/vín obsazují vína tuzemského původu a to: 1. Frankovka, 2. Cabernet Sauvignon, 3. Müller Thurgau, 4. Veltlínské zelené, 5. Rulandské bílé, 6. Modrý Portugal, 7. Svatovařinecké, 8. Chardonnay, 9. Ryzlink vlašský, 10. Bohemia sekt. 23

Většinu tuzemského vína uvádí na trh velké zpracovatelské podniky, které obchodují především prostřednictvím potravinářských velkoobchodů. Specializované maloobchody vínem a vinotéky zásobují především menší výrobci. Přímý prodej ze dvora stejně jako zásilková služba je pouze doplňkem a v příjmech výrobců hraje podružnou roli. Pro zvyšování konkurenceschopnosti producentů vína je nezbytné v procesu výroba obchod spotřeba poznávat nejen názory a chování spotřebitelů, ale také obchodníků. Následující poznatky zahrnují odpovědi majitelů vinoték a vedoucích úseků prodeje vína v supermarketech a hypermarketech. Podle výpovědi respondentů, průměrný měsíční prodej vína v jedné vinotéce daného souboru činí 1330 l, z toho je 82,2 % vín tuzemského a 17,8 % vín zahraničního původu, přičemž nejvíce zahraničních vín prodávají vinotéky v Praze a Středočeském kraji (27,4%) a nejméně v kraji Jihomoravském (9,7 %). Poměr prodeje bílého a červeného vína je přibližně 1:1. Větší podíl bílého vína požadují zákazníci Severomoravského, Olomouckého a Zlínského kraje (54,1 %) a naopak 54,5 % červeného vína z celkového objemu prodeje prodají vinotéky v Praze a ve Středočeském kraji. Největší zájem o kvalitnější vína je v Jihomoravském kraji, kde z celkového množství vína prodaného ve vinotékách sledovaného souboru bylo 80,6 % vín jakostních odrůdových a přívlastkových. Pozitivní je, že v celostátním průměru podíl prodeje těchto vín činil 67,0 %. Z vín přívlastkových připadalo 42,9 % na pozdní sběr. Typický zákazník vinoték je častěji muž středního věku, s vyšším vzděláním a vyššími příjmy, náročnější, preferující kvalitní tuzemská vína. Na základě dosavadního vývoje prodeje vína, nákupního chování zákazníků 90 % respondentů odhaduje, že do roku 2010 se poptávka po víně ve vinotékách zvýší o 12 % z toho o 9 % po víně tuzemského a o 11 % po víně zahraničního původu. Tři čtvrtiny respondentů z vinoték jsou přesvědčeni, že tuzemští výrobci vín jsou schopni rychle reagovat na změny poptávky a obstát v zahraniční konkurenci. Ve srovnání s vinotékami bylo průměrné množství vína prodaného za měsíc v jednom supermarketu či hypermarketu sledovaného souboru 3x vyšší a činilo 4030 l. Rovněž podíl prodaného zahraničního vína byl vyšší a činil 25,3 % oproti 17,8 % ve vinotékách. V celkovém objemu prodeje vína mírně převažuje (52,4 %) víno červené a naopak podíl jakostních odrůd a přívlastkových vín činí pouze 34,5 %. Stolní a známková vína se v supermarketech na objemu prodeje vín podílí 65,5 % v Jihomoravském kraji dokonce 76,2 %. Typický zákazník, který nakupuje víno v supermarketech se od zákazníka vinoték liší především tím, že má nižší vzdělání, nižší příjmy a jako konzument je méně náročný na kvalitu vína, preferuje především cenu a teprve na druhém místě tuzemská vína a podléhá vlivu reklamy. Respondenti očekávají, že prodej vína v supermarketech vzroste do roku 2010 o 11 %. 95,3 % respondentů se domnívá, že tuzemští výrobci jsou schopni rychle reagovat na změny poptávky a 90,9 %, že tuzemští výrobci v zahraniční konkurenci obstojí. U respondentů tedy převažuje názor, že poptávka na trhu vína poroste, přičemž z odpovědí vyplývá, že ve srovnání s koncem roku 2003 lze v roce 2010 očekávat následující zvýšení poptávky a spotřeby vína (Tab.3). Tab. 3 Očekávané zvýšení poptávky v roce 2010 Víno Zvýšení poptávky v roce 2010 vinotéky supermarkety Víno celkem 12% 11% Víno tuzemského původu 9% 10% 24

Víno zahraničního původu 11% 9% Víno bílé 10% 10% Víno červené 12% 13% Charakteristickým rysem vývoje na trhu vína v ČR jsou změny u objemu a struktury nabídky. Podle odpovědí respondentů se v období od založení do konce roku 2003 zvýšila celková nabídka vín ve vinotékách v průměru o 50% a supermarketech v průměru o 20%. Podle odpovědí respondentů dochází rovněž ke změně ve struktuře nabídky. Ve vinotékách se zvyšuje podíl tuzemských a v supermarketech podíl zahraničních vín. Obr.1 Struktura nabídky tuzemských a zahraničních vín v době založení obchodní jednotky a ke konci roku 2003 Grafy č. 27 a 28 Vinotéky Supermarkety 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 31% 48% 69% 52% založení vinotéky 2003 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 20% 80% založení supermarketu 32% 68% 2003 tuzemské zahraniční tuzemská zahraniční 2.5. Evropská a národní legislativa a opatření v sektoru vína 2.5.1 Evropská legislativa, probíhající reforma Víno je v EU regulováno prostřednictvím Společné organizace trhu (SOT) s vínem. SOT v tehdejším EHS byla zavedena nařízením Rady v roce 1970. Přibližně každých deset let probíhá reforma, aby se řízení trhu uzpůsobilo skutečnému stavu sektoru. Stalo se tak v letech 1979, 1987 a 1999. V současnosti platí nařízení Rady (ES) č. 1493/1999. Je to základní nařízení pro sektor vína, na které pak navazují prováděcí nařízení Komise (ES). Během prvních dvaceti let existence SOT postupně narostl počet různých souvisejících nařízení tak, že přesáhl stovku. Tím se celý systém stával nepřehledným. Ještě v roce 1987 byla vydána dvě základní nařízení Rady pro víno jedno pro víno stolní a druhé pro jakostní. Minulá reforma legislativu zjednodušila zůstalo jediné základní nařízení pro víno a asi polovina prováděcích nařízení. Dále byla zavedena restrukturalizace vinic, čímž se převedla část prostředků z následného ničení vína na prevenci. Dosud platná legislativa ES v sektoru vína je postavena na: Zákazu nových výsadeb vinic a tím je dáno omezení maximální produkce vína v EU Opatřeních podporujících likvidaci vína, jeho export Opatřeních podporujících jiné využití hroznů než k výrobě vína Opatřeních podporujících přizpůsobení se produkce hroznů poptávce (restrukturalizace vinic) Opatřeních řešících krizové stavy 25

Nynější reforma je tedy již čtvrtá a nové nařízení Rady by mělo nabýt účinnosti v roce 2008 nebo spíš v roce 2009. Současně je to první reforma, které se můžeme aktivně účastnit, tu minulou jsme jenom sledovali v rámci přípravy na vstup ČR do EU. Současná reforma je skutečně zapotřebí. Vinařství EU se již několik let nachází v krizi a ta byla přenesena naším vstupem do EU i do ČR. Důvodů krize v Evropě je řada, k těm nejzávažnějším patří výrazně narůstající dovoz vína do EU a podstatně pomalejší nárůst vývozu, pokles spotřeby vína v tradičních vinařských zemích, stále se snižující ochrana trhu v rámci dohod WTO, ale i nevhodné nástroje řízení trhu EU. Evropa přitom byla po staletí největším světovým vývozcem vína. Graf č. 29 16 Vývoj dovozu a vývozu vína v EU 14 12 Množství (mil. hl) 10 8 6 4 2 0 Dovoz Vývoz Lineární (Dovoz) Lineární (Vývoz) 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006? 2007? 2008? 2009? 2010? Rok Podporujeme reformu jako způsob řešení krize. Cílem je posílení konkurenceschopnosti vůči třetím zemím, zjednodušení pravidel trhu, podpora evropského vinařství, zohlednění zdravotních aspektů a ochrany spotřebitelů. A pro ČR je důležité i spravedlivé rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivé členské státy. Komise postavila návrh reformy na převedení finančních prostředků určených na řízení trhu s vínem do vyklučení 400 tisíc ha vinic, na liberalizaci SOT s vínem a na převodu odpovědnosti z Rady na Komisi. S tímto pojetím nelze souhlasit, i když s většinou navržených opatření ano. Klučení vinic v navrženém rozsahu a následná deregulace jdou proti sobě a bude to znamenat otevření se třetím trhům, za cenu vyhozených 2,4 miliardy Eur během pěti let. Rovněž ve vzájemném rozporu je zákaz tradičního zvyšování cukernatosti řepným cukrem a současně liberalizace enologických postupů (např. povolení dovozu vína z USA takto upraveného a k tomu s přídavkem až 30 % vody!). Převedení odpovědnosti z Rady na Komisi by sice urychlilo přijímání potřebných opatření, ale mohlo by to být v rozporu s názory některých členských států. 26