Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Anotace Tematický celek zaměřený na období nejstarší literatury je zpracován do prezentace, která je určena pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Prezentace seznámí žáky s jednotlivými autory a pojmy daných období. Tematické celky je vhodné doplnit kontrolními otázkami, popř. využít materiály DUM k tomu určené a zaměřené. Autor Mgr. Petra Hrnčířová Období tvorby Říjen 2012 Obory Tematická oblast Klíčové pojmy Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor 1. ročník Literární výchova Nejstarší literatura světa, mytologie orientální literatury, antika, starověké Řecko a Řím Druh učebního materiálu Cílová skupina Věková skupina Výklad Žák 15-20 let
Orientální kultury Nejstarší písemné památky byly vytvořeny orientálními kulturami. Orientální literatury jsou souhrnem písemnictví nejstarších asijských civilizací. Jedná se o počátek písemnictví v celosvětovém měřítku vůbec. Zpočátku jen úřední, správní a náboženské dokumenty byly postupně doplňovány také uměleckou literaturou v dnešním slova smyslu. Nejstarší památky byly vytvořeny v době, kdy v Evropě vládl pravěk.
Sumerská literatura = umění Mezopotámie (mezi Eufratem a Tigridem, dnešní Irák) - (3500-539 př.n.l.) Sumerové vynalezli nejstarší způsob záznamu řeči - obrázkové písmo, z něhož se vyvinulo písmo klínové. Epos o Gilgamešovi" - je považován za nejstarší dílo světové literatury. Hrdinou je bájný král města Uruk a jeho přítel, prožívali spolu řadu dobrodružství při své cestě za nesmrtelností. Tragicky hrdinův uděl vyplývá z vědomí konečnosti lidského života. Staroegyptská literatura = umění starého Egypta (kromě Mezopotámie nejstaršího centra lidské civilizace) - (konec 4. tisíciletí). Texty pyramid" - soubor zaříkadel a úvah, založeno na bohaté mytologii, náboženství a na kultu smrti (víra v posmrtný život)
Indická literatura Rozvíjela se na rozsáhlém území zejm. dnešního Pákistánu a Indie (jejím centrem se stalo povodí řek Indus a Ganga) - (2500 př.n.l.) Nejstaršími indickými památkami jsou védy" - Indové v nich velebili své bohy a vyjadřovali své představy o světě a vesmíru. Védy se později staly posvátnými knihami hinduismu. Mahábhárata" - nejrozsáhlejší epos světové literatury (přes 220000 veršů), je encyklopedií indických kulturních tradic popisující bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody. Kámasútra" (Umění milovat) - slavné světské dílo z počátku letopočtu od Vátsjájany, je příručkou sexuálního života bohaté městské společnosti. Čínská literatura Čínská kultura má smysl pro pečlivé zaznamenávání historie, úctu k autoritám, (od 2.tisícil. př.n.1.) Konfucius (5.st.př.n.1.)- Hovory" - prozaické dílo plné morálních a etických rad pro život člověka ve společnosti (nadčasová platnost).
Arabská literatura = umění, které vychází z principů islámu (rozvíjelo se od 7. st n.l.) Korán " - základní text islámu zachycuje zjevení proroka Muhammada, dílo ustavuje celkový kodex muslimského života a dává zaklad islámského práva. Tisíc a jedna noc" - soubor lidových vyprávění princezny Šeherezády z období raného středověku.
Hebrejská literatura V úzkém slova smyslu se jedná o umění starověkých palestinských Židů užívajících hebrejský jazyk. Největším přínosem pro světovou kulturu se stala Bible " - (Písmo svaté) - nejčtenější a nejrozšířenější kniha na světě. Je to soubor textů, pravidel náboženské viry a morálky. Skládá se ze Starého a Nového zákona. Bible je základní knihou 2 světových náboženství: judaismu (tj. židovského náboženství = Starý zákon) a křesťanství (Starý i Nový zákon). Starý zákon - je psán hebrejsky, obsahuje základ židovského náboženství, obsahuje Pět knih Mojžíšových ( je v nich vylíčeno stvoření světa, a člověka, život Adama a Evy, prvotní hřích, zavraždění Ábela Kainem, potopa světa...), dále Knihy proroků a Spisy. Nový zákon - je psán řecky, tvoří ho nejstarší památky křesťanské literatury z 1. a 2. st. n. l., obsahuje 4 evangelia (Marek, Matouš, Lukáš, Jan), která vyprávějí o životě a umučení Ježíše Krista, dále Skutky apoštolů (o působení Kristových žáků). Překlady bible se objevuji od 2. st.n.l., dnes se odhaduje překlad do 495 jazyků, jednotlivě postavy, příběhy a podobenství se staly mocným inspiračním zdrojem pro světové umění.
Bible Kralická (1613): Genesis, 1.kapitola (úryvek) 1. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. 3. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. 4. A viděl Bůh světlo, že [bylo] dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. 5. A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. 6. Řekl také Bůh: Buď obloha uprostřed vod, a děl vody od vod! 7. I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. 8. I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. 9. Řekl také Bůh: Shromažděte se vody, [kteréž jsou] pod nebem, v místo jedno, a ukaž se [místo] suché! A stalo se tak. 10. I nazval Bůh [místo] suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že [to bylo] dobré. 11. Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, [a] bylinu vydávající símě, [a] strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.
Antické základy evropské kultury Antika = novodobé označení pro starověké období, ve kterém byly vytvořeny v řecké a římské společnosti kulturní hodnoty, jenž se staly základem evropské vzdělanosti. Za antické období bývá nejčastěji označována doba: 14.stol. př.n.l. - 4. stol. n.l. Iniciátory a časově staršími tvůrci antické kultury byli Řekové, kteří žili na velmi výhodné křižovatce cest mezi starými orientálními civilizacemi. Kromě toho tu byly také příznivé podmínky jako moře, mírné podnebí... Mezi významné představitele z oblasti filozofie patřil SOKRATES (filozofie v rozmluvách, Vím, že nic nevím"), PLATÓN (založil školu Academia, kde se bezplatně vyučovalo rétorice, politice a fyzice) a ARISTOTELES (byl vychovatelem Alexandra Velikého). Významným představitelem z oblastí přírodních věd byl např. ARCHIMÉDES - matematik, mechanik, astronom a vynálezce - je pokládán za největšího vědce starověku, objevil Archimédův zákon, zabýval se pákou, nakloněnou rovinou... Mezi kulturní památky patří např. alegorické malby, Dionýsovo divadlo v Athénách nebo nejstarší dochované divadlo v Epidauru.
Platón Aristotelés Archimédés Sókratés
ŘECKÁ LITERATURA (8.stoI.př.n.l. - 2. a l.stol.př.n.l., do expanze Říma) 1. období archaické (do 6.stol. př. n. l.) V této době vznikají 2 veledíla řeckého písemnictví - eposy Ílias" a Odyssea" - za jejich tvůrce byl považován slepý básník HOMÉR. O jeho životě není mnoho známo, dobu vzniku eposů můžeme rovněž určit jen přibližně - předpokládá se, že obě skladby existovaly po dlouhou dobu pouze v ústním podání - definitivní podobu získala asi v 8.stol.př.n.l. Ílias, Odyssea o něco později. Odborníci poukázali též na některé názorové odlišností (na život a na svět) obou skladeb. Ílias - o trojské válce, Odyssea - o návratu krále Odyssea na ostrov Ythaka. Znaky homérského eposu: rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech, bohatá dějovost, množství postav, popisné pasáže i lyrické vložky, členění do zpěvů, kapitol, detailní popisy, přirovnání... a tudíž zpomalení děje, hl. postavy jsou výjimeční hrdinové, zdrojem ÚLS, mýty. Mezi další významné tvůrce patří básník ANAKREON - psal složitou poezii, nebo básnířka SAPFÓ - psala naopak lehkou poezii. Jako tvůrce bajky vynikl EZOP.
2. období attické (5.-4.stol. př. n.l.) Existuje nadále epické i lyrickè basnictvî, avšak dominujícím se stalo drama! Vyvinulo se z obřadních her. Náměty k dramatům byly čerpány z mytologie (bájesloví). Hlavní jednající osobou byl původně sbor, (pak se těžiště přesouvalo na náčelníka sborů) Vlastním zakladatelem tragédie se stal Aischylos, který zavedl 2. herce na scéně a tím umožnil dialog. Tragédie: = druh dramatu, který ukazuje hrdinu v konfliktu s vnějšími silami, nebo s vlastním nitrem. Tento konflikt vede k tragickému konci, antická tragédie čerpá z mytologie, hrdinové jsou odvážní a stateční, nebo krutí a samolibí, konflikt, existence chóru (sboru), který vyjadřuje veřejné mínění, forma: verš.
AISCHYLOS - nejznámější z jeho dramat je Oresteia" - nazvaná podle syna krále Agamemnóna, vůdce řecké výpravy k Tróji. Aischylos se tu dotýká myšlenky, že lidské činy mohou soudit zase jen lidé a ne bohové. SOFOKLÉS - dokonalil tragédii zavedením 3. herce, zhušťoval děj a omezoval zpěvy sboru. Jeho hlavni zásluhou je prohloubení dramatičnosti - nejdramatičtější z jeho dochovaných her je Král Oidipus" - tragédie člověka trestaného za viny, jichž se dopustil nevědomky. Dále drama Elektra" a Antigona". EURÍPIDES - zdařile vykreslil postavy žen, proto také láska hraje v jeho dramatech větší úlohu, než dosud, - tragédie Médea"
Antigona (Ukázka pochází z části, ve které si Kreon povolá Antigonu k výslechu poté, co je přistižena při pohřbu Polyneika.) KREON (k Antigoně): A ty mi pověz zkrátka, bez oklik zda znalas vyhlášku a zákaz můj? ANTIGONA: Ó znala, jak by ne: byl znám přec všem. KREON: A osmělila ses jej přestoupit? ANTIGONA: Ten zákaz přec mi neohlásil Zeus, ani Dike, družka bohů podsvětních, zde takové nám řády nedala. A nemyslila jsem, že takovou má moc tvůj zákon dalť jej smrtelník! by mohl platit víc než nepsané a neochvějné bohů zákony. Ty nežijí jen včera nebo dnes, však věčně, aniž víme, kdo je dal. A pro ně nechtěla jsem od bohů být trestána, i nelekla jsem se zde ničí vůle. Věděla jsem přec, že zemru: jak by ne? I kdybys ty to nebyl vyhlašoval. Zemru-li však před svým časem, to mám za zisk jen. Kdo žije v hojných strastech jako já, zdaž není pro něj ziskem zemříti? Však zdá-li se ti čin můj zpozdilý, aj, kárá zpozdilec mou zpozdilost. NÁČELNÍK: Ta dívka jeví drsnost po drsném své otci: neumí zlu ustoupit. KREON: Však věř, že mysl příliš zarytá se nejspíš zhroutí. Ocel nejtvrdší když zkřehne, v žáru ohně svařena, se nejčastěji zláme, popraská; a nepatrnou uzdou zkrotí se i bujné koně. Kdo je otrokem svých bližních, nesmí smýšlet vysoko.
Komedie: = veselohra, komický účinek, žert, zesměšňuje jevy života -šťastný, smírný konec ARISTOFANÉS - nejslavnější autor komedií - jeho dílo je úzce spjato s událostmi politického a kulturního života Athén. Ptáci" - symbolicky v nich představuje ideální společnost i důvody, proč taková společnost musí zákonitě ztroskotat Filozofická próza: PLATÓN - filozof: Svá díla píše formou dialogu. Základem jeho filozofie je představa o světě idejí, který existuje nezávislé na našem světě. Ústava' - představy o státě a jeho fungování. Řečnictví: DEMOSTHENES - nejslavnější athénský řečník, proslul svými plamennými projevy proti Filipu Makedonskému - tzv. filipiky - podle něho se tak nyní označuji prudké bojovné řeči.
3. období helénistické (4.-l.stol.př. n. l. - po dobyti Řecka Alexandrem Makedonským) Řecko je začleněno do říše Alexandrovy, Athény ztrácejí význam - vzniká méně literárních děl - objevuje se více děl vědeckých a filozofických. Literární díla: V oblasti lit děl je to tzv. nová komedie - MENADROS - jemná charakterizace postav, shovívavý pohled na svět - na novou komedii navazuje římská komedie! Dále básník THEOKRITOS - tvůrce tzv. idyl, v nichž poukazuje na krásnou přírodu. Věda: -je zastoupena např. ARCHIMÉDEM, filozofie stoicismem (tzv. stoický klid - být lhostejný k věcem, které nemůžu změnit - viz. osud - ZENON, SENECA, DIOGENES), epikureismem (zakladatelem EPIKUROS - za nejvyšší dobro považuje slast, cílem života je vyhýbat se strastem, ataraxie - klid duše) a skepticismem (hl. principem je pochybnost, nauka o tropech - argumentech pochybnosti)
ŘÍMSKÁ LITERATURA (od 3.stol.př.n.l. - 5.stol. n. l.) Začíná se rozvíjet přibližně ve 3. stol.př.n.l., v době, kdy do řeckých oblastí začíná pronikat moc římského státu. Římská literatura tedy vznikla po ovládnutí Řecka Římem - došlo k převzetí řecké kultury Římany + nové prvky a náměty. období archaické (3.-l. stol.př.n.l.) Jde o seznámeni s řeckou literaturou, překlady, přejímání podnětů a literárních druhů i žánrů + začíná i vlastni tvorba -vzniká tzv. římská komedie - na základě helénistické nové komedie - přidáním lidových prvků. Oblíbeným představitelem římské komedie byl PLAUTUS - ve svých hrách využívá jiskrný humor, vtip, fraškovitost, hudební doprovod. Např. Komedie o hrnci" - jadrná latina. drsný vtip. Plautovými komediemi se později inspiroval např. Moliére (hra Lakomec), Shakespeare,
FORUM ROMANUM KOLOSEUM
období zlaté = zlatý věk (1.stol.př.n.l. - poč. n.l.) Někdy je též nazýváno jako období Cicerovo. Je charakteristické rozvojem řečnictví, poezie a historie. Řečnictví: CICERO - významný římský řečník a filozof, autor celé řady soudních a politických řečí a filozofických děl. Lyrika: VERGILIUS - zaujímal ve své době přední postaveni díky talentu i vzhledem k tomu, že jeho tvorba nejlépe odpovídala záměrům císaře Augusta - epos Aeneis" [énejs ] - na oslavu Augustova rodu. HORATIUS - básník a autor eposů se společenskou tematikou, často s ostrým kritickým zaměřením. Satiry"- ironizuje zde vady lidského charakteru. OVIDIUS - básník, snad nejnadanější autor antické literatury, jeho poezie je svěží a plná fantazie - analyzuje milostný cit ve všech jeho podobách - Umění milovat" - sbírka duchaplných rad mužům i ženám, jak si získat a udržet lásku. Dále Proměny" - tzv. metamorfózy - soubor 250 básnicky zpracovaných bájí s tématem proměny. Historie: Historickou prózu pěstoval CAESAR - politik, vojevůdce a spisovatel, psal memoáry (paměti) Zápisy o válce galské " - vytvořil tak cenný pramen pro poznání nejstarších dějin Německa, Francie a Anglie - jsou to slohově vytříbené paměti.
období stříbrné = stříbrný věk (zejm. 1.,2.stol.n.l. už úpadek, - 6.stol.n.l.) Je to období, které následuje po zlatém období - počínaje smrtí Augustovou a konče smrtí císaře Traiana - je zde již znatelný úpadek tvůrčích sil. V této době zaujala významné místo satira - především 2 její představitelé IUVENALIS a MARTIÀLIS. Nejvšestrannější osobností stříbrného období byl básník, dramatik, filozof a politik SENECA,(byl též vychovatelem a rádcem císaře Nera), byl vyznavačem stoické filozofie - dílo O duševním klidu ". Avšak největším autorem 2.pol. 1. stol. byl historik TACITUS -psal stručně, hutně a jen to podstatné, v díle Germanium" se objevují zprávy i o našem území. 2.stol.n.l. = období úpadku.
Zdroje: SOCHROVÁ M.: Literatura v kostce. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1996. ISBN 80-85768-95-X HÁNOVÁ, E., JEŘÁBKOVÁ, E.: Odmaturuj z literatury. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 80-86285-37-5 http://cs.wikipedia.org/wiki/epos_o_gilgame%c5%a1ovi http://cs.wikipedia.org/wiki/k%c3%a1mas%c3%batra http://cs.wikipedia.org/wiki/kor%c3%a1n http://cs.wikipedia.org/wiki/bible http://bible.cz/public/kapitola.phtml http://cs.wikipedia.org/wiki/plat%c3%b3n http://cs.wikipedia.org/wiki/archim%c3%a9d%c3%a9s http://cs.wikipedia.org/wiki/aristotel%c3%a9s http://cs.wikipedia.org/wiki/s%c3%b3krat%c3%a9s http://cs.wikipedia.org/wiki/hom%c3%a9r http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/sofokles/antigona.html#ixzz22zldis6g http://frantina.webovastranka.cz/image/1562/9220 www.jaroska.cz/elearning/dk/prezentace/starovek/anticke_recko.ppt http://cs.wikipedia.org/wiki/egyptsk%c3%a9_pyramidy http://cs.wikipedia.org/wiki/architektura_starov%c4%9bk%c3%a9ho_%c5%98%c3%adma http://cs.wikipedia.org/wiki/koloseum