Životní pojištění a penzijní reformy

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Životní pojištění a penzijní reformy Diplomová práce Autor: Kateřina Šťastná Finance Vedoucí práce: doc. Ing. Miroslav Flaška, CSc. Praha duben 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a v seznamu uvedl/a veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, resp. místě bydliště dne Kateřina Šťastná

Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Miroslavovi Flaškovi, CSc. za obětovaný čas, odbornou pomoc, ochotný přístup, cenné připomínky a rady, které mi poskytl v průběhu zpracování této diplomové práce.

Anotace Hlavním cílem této práce je objasnit možnosti uplatnění životního pojištění v penzijní reformě. V první části jsou obecné informace týkající se důchodových systémů, penzijních systémů ve světě a historie důchodového pojištění v České republice. Další část je zaměřena na demografický vývoj a třetí část práce se věnuje penzijní reformě v České republice. Část práce je zaměřena na životní pojištění a jeho komparaci s doplňkovým penzijním spořením. V závěru z práce vyplývá možnost částečného využití životního pojištění jako nástroje vhodného k zajištění na stáří a nutnost pokračování penzijních reforem. Klíčová slova: životní pojištění, penzijní systémy, penzijní reformy, demografický vývoj, analýza Annotation The main objective of this work is to clarify the possibilities of life insurance in the pension reform. In the first part of the general information regarding pension systems, pension systems in the world and the history of pension insurance in the Czech Republic. Another part is focused on demographic trends and the third part is devoted to pension reform in the Czech Republic. Part of the work is focused on life insurance and its comparison with supplementary pension savings. At the end of the work shows the possibility of partial use of life insurance as a tool suitable provision for old age and the need for continued pension reforms. Key words: life insurance, pension schemes, pension reform, demographic trends, analysis

Obsah Úvod... 7 Zvolené metody zpracování... 9 1. Důchodový systém v České republice... 10 1.1. Důchodové systémy... 10 1.1.2. Financování důchodových systémů... 11 1.1.3. Porovnání metod průběžného a kapitálového financování... 13 1.1.4. Tři pilíře penzijního systému... 16 1.2. Penzijní systémy ve vybraných zemích... 17 1.2.1. Dánsko... 18 1.2.2. Holandsko... 21 1.2.3. Slovensko... 22 1.2.4. Maďarsko... 24 1.2.5. Polsko... 26 1.2.6. Nastavení penzijních systému ve světě... 27 1.3. Historický vývoj sociálního zabezpečení v České republice... 31 1.4. Důchodový systém v ČR v roce 2012... 33 1.4.1. Pilíř I... 34 1.4.2. Pilíř III... 36 1.5. Současná podoba důchodového systému... 38 2. Demografický vývoj... 39 2.1. Změny v demografickém vývoji... 39 2.2. Prognóza demografického vývoje v zemích Evropské unie... 42 2.3. Prognóza demografického vývoje v České republice... 44 2.3.1. Očekávaný vývoj počtu obyvatel... 45 2.3.2. Očekávaný vývoj věkového složení... 46 5

3. Penzijní reforma v České republice... 50 3.1. Důvody reformy... 52 3.2. Důchodový systém od 1. 1. 2013... 53 3.2.1. Základní důchodové pojištění I. pilíř... 53 3.2.2. Důchodové spoření - II. pilíř... 56 3.2.3. Doplňkové penzijní spoření III. pilíř... 61 3.3. Pokračování penzijní reformy... 69 4. Životní pojištění... 72 4.1. Základní podoby životního pojištění... 73 4.1.1. Pojištění pro případ smrti... 74 4.1.2. Pojištění pro případ dožití... 74 4.1.3. Smíšené životní pojištění... 76 4.2. Modifikované podoby smíšeného životního pojištění... 77 4.2.1. Univerzální životní pojištění... 77 4.2.2. Investiční životní pojištění... 77 4.2.3. Moderní investiční životní pojištění... 78 4.3. Státní podpora... 80 4.4. Připojištění v životním pojištění... 81 4.5. Vývoj pojistného trhu v oblasti životního pojištění... 82 4.6. Technická úroková míra (TUM)... 85 5. Výsledky komparace... 86 5.1. Komparace penzijního spoření a životního pojištění... 86 5.1.1. Vliv státní podpory... 86 5.1.2. Vliv nákladů... 90 5.1.3. Vliv zdanění výnosů... 95 Seznam použité literatury... 101 6

Úvod Penze a penzijní systém je aktuální téma, které se dotkne téměř každého člověka. Zajištění potřeb na stáří je důležitým bodem, kterým se s přibývajícím věkem zaobírá převážná většina obyvatel nejen České republiky. Ve světě existují různé systémy, kterými se obyvatelé jednotlivých států zajišťují v postproduktivním věku. Nicméně je v této souvislosti vhodné uvést, že neexistuje ideální penzijní systém, který by byl naprosto spravedlivý ke všem skupinám obyvatelstva a byl by vhodný pro všechny státy. Každá jednotlivá země vychází z nějakého historického vývoje a měla by při nastavování svého penzijního systému vzít v úvahu historické zvyklosti jeho obyvatel. V současnosti jsou moderním přístupem k důchodovým systémům systémy založené na více pilířích. Tímto přístupem je zajištěna diverzifikace finančních prostředků na stáří a zároveň je tak zajištěna určitá úroveň příjmů každého jednotlivce. Cílem této práce je objasnit úlohu a význam životního pojištění v penzijní reformě v České republice. Hlavním cílem práce je pak analýza a komparace doplňkového penzijního spoření a životního pojištění. V kapitole důchodový systém v České republice jsou popsány důchodové systémy v obecné rovině a v případě dvou nejběžnějších jsou uvedeny také jejich výhody a nevýhody. Zastavím se u penzijních systémů používaných v zahraničí a to zejména v Evropě. V další části se dotknu historie důchodových systémů v České republice, a to jak do roku 1990, tak i po tomto datu. Podrobněji se zastavím u důchodového systému platného v roce 2012, neboť v této době byl penzijní systém České republiky naposledy založen pouze na dvou pilířích. Velmi okrajově se dotknu současného penzijního systému, kterým se budu podrobně zabývat v rámci kapitoly penzijní reforma v České republice. Druhá část práce je věnována demografickému vývoji a prognóze vývoje v České republice i v zahraničí. Třetí část se zabývá penzijní reformou v České republice a to jednak důvody, které vedly k reformám, tak i podrobným popisem důchodového systému postavenému od 1.1.2013 na třech pilířích. Podrobněji jsou popsány všechny tři pilíře a zároveň se v této části zabývám 7

také výhodami a nevýhodami jednotlivých pilířů. Rovněž je v této kapitole nastíněn možný vývoj penzijního systému v České republice. Čtvrtá kapitola je věnována životnímu pojištění. Pojištění je zde popsáno z hlediska druhů životního pojištění, jsou zde uvedeny podmínky pro možnost uplatnění daňových výhod, možnosti nejčastějších připojištění a také vývoj životního pojištění a technické úrokové míry. Pátá kapitola je zaměřena na analýzu a komparaci doplňkového penzijního spoření a životního pojištění. Nalezneme zde porovnání obou produktů z hlediska státní podpory, nákladovosti a z hlediska zdanění výnosů. V závěru bych ráda našla odpověď na otázku, zda je životní pojištění vhodný nástroj pro zajištění na stáří, případně jakým směrem by se životní pojištění mohlo ubírat. 8

Zvolené metody zpracování Pro vypracování diplomové práce bylo potřebné nejprve vyhledat a seznámit se s odbornou literaturou zabývající se penzijními systémy, důchodovým zabezpečením, demografií a životním pojištěním. Problematika důchodového systému je velice rozsáhlá a úzce souvisí s veřejnými financemi v zemi. Pro studium penzijního systému v České republice a v zahraničí jsem také použila studii OECD, studii Výkonného týmu, studii Poradního expertního sboru a zprávy důchodové komise. Na závěr jsem provedla analýzu životního pojištění a doplňkového penzijního spoření z hlediska státní podpory, zdanění výnosů a vlivu nákladů. Veškerá data jsou zpracována softwarem Microsoft Office do tabulek a grafů, které jsou použity v jednotlivých kapitolách. 9

1. Důchodový systém v České republice Základním účelem důchodového systému je zabezpečit obyvatele v různých sociálních situacích. V zemích s rozvinutým finančním systémem se v rámci důchodového systému jedná o nějaký transfer peněžních prostředků od produktivní generace ke generaci postproduktivní. V jednotlivých státech se tyto transfery liší a rozdíly je možné nalézt například ve způsobu přerozdělení finančních prostředků mezi generacemi. V souvislosti s penzijními systémy můžeme uvést dvě krajní řešení. První možností jak zajistit ztrátu příjmu jedince, který se nachází v konkrétní sociální situaci (např. odchod do starobního důchodu), je nahrazení příjmu plně ze strany státu. Druhou extrémní možností je ponechat náhradu výpadku příjmů zcela na každém jednotlivci. Většina států ve svých důchodových systémech kombinuje v různém zastoupení obě varianty. 1 1.1. Důchodové systémy V literatuře můžeme najít celou řadu kritérií, která se používají k popisu a třídění penzijních systémů. Jedním z nich je rozdělení systémů podle jejich provozovatelů na veřejný a soukromý sektor. Prakticky ve všech státech je provozování penzijního systému rozloženo mezi státní i soukromý sektor. V jednotlivých zemích se však liší poměr zastoupení soukromého a veřejného pilíře v důchodovém systému. V České republice, stejně jako ve většině zemí, je veřejným provozovatelem penzijního systému stát. Státní provozování důchodového systému obnáší zodpovědnost vlády za výběr příspěvků a vyplácení penzí. Standardně můžeme v této souvislosti najít dva druhy výplaty důchodů: Paušální penze (flat-rate) všichni účastníci systému mají nárok na důchod ve stejné výši bez ohledu na výši jejich výdělků v době, kdy byli ekonomicky aktivní. Penze spjaté s výdělky (earnings-related) výše penze je závislá na výši mezd z doby, kdy byli účastníci systému ekonomicky aktivní. 1 GREGOROVÁ, Z.: Důchodové systémy. První vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 212 s. ISBN 80-210-2003-2. 10

V případě soukromých penzijních systémů je zodpovědnost za výběr příspěvků a výplatu penzí na straně privátní sféry. V praxi jsou nejčastěji zastoupeny dva přístupy: Penzijní plány organizovány zaměstnavateli Individuální penzijní účty jsou spravovány penzijními fondy a občané si po dobu své ekonomické aktivity spoří na své stáří. Dalším pohledem na důchodové systémy může být rozdělení podle dávkově definovaných nebo příspěvkově definovaných penzijních plánů. Dávkově definované systémy garantují určitou výši důchodu v závislosti na faktorech jako počet let, po které jedinec odváděl příspěvky do systému, výše příjmů jedince za určité období a výše akruálního parametru, který bývá dán zákonem. Tento systém umožňuje každému poměrně přesně určit výši budoucího důchodu již mnoho let před dosažením důchodového věku. V příspěvkově definovaných penzijních systémech hradí účastníci stanovenou příspěvkovou sazbu, ale výše jejich budoucích penzí závisí kromě výše odvedených příspěvků také na míře výnosu investovaných úspor na kapitálovém trhu. To má za následek nižší míru jistoty ohledně výše vyplácené penze. Účast v penzijních plánech může obecně být dobrovolná nebo povinná. Ve vyspělých zemích jsou obvykle veřejné penzijní systémy povinné a účast v soukromých systémech bývá dobrovolná. Tato situace je do značné míry dána vývojem důchodového pojištění, ale nelze přehlédnout, že se role povinných soukromých penzijních systémů ve vyspělých zemích pozvolna zvyšuje. 1.1.2. Financování důchodových systémů Financování penzijních systémů můžeme rozdělit do pěti kategorií, od průběžného až po zdánlivě fondový přístup. 1.1.2.1. Průběžné financování (PAYG pay as you go) Tento způsob financování je založen na mezigenerační solidaritě a redistribuci. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo hradí příspěvky na sociální zabezpečení, ze kterého jsou hrazeny důchody současným penzistům. Stejně tak budou penze těchto obyvatel, až dosáhnou 11

důchodového věku, hrazeny z příspěvků jejich dětí. 2 Při průběžném financování se tedy dávky vyplácejí ve stejném období, v jakém byly příspěvky hrazeny. Fungování tohoto systému je závislé na poměru mezi množstvím příjemců penzí a množstvím jednotlivců, kteří hradí příspěvky na sociální zabezpečení. Tento způsob financování je často používán u základního penzijního systému s povinnou účastí. 3 1.1.2.2. PAYG s nárazníkovým fondem V zásadě se jedná o PAYG systém, který v minulosti dosahoval nebo v současnosti dosahuje finančních přebytků. Tyto přebytky jsou investovány na kapitálovém trhu a tím přinášejí do systému dodatečné finanční prostředky. 4 1.1.2.3. Plně fondový systém (metoda kapitálového financování) Výše penze v plně fondovém systému se zcela odvíjí od celkové naspořené částky příspěvků jednotlivce a na dlouhodobé míře výnosu z aktiv peněžního fondu. Při kapitálovém financování je upozaděna mezigenerační solidarita a každý jednotlivec tak může očekávat, že ze systému obdrží to, co si průběžně naspořil. Důchodový systém financovaný plně fondovým systémem potřebuje poměrně dlouhý čas k tomu, aby mohl začít vyplácet příslušné dávky. 1.1.2.4. Částečně fondový systém Částečně fondový systém leží mezi PAYG a plně fondovým systémem. V praxi se často jedná o dva povinné pilíře, kdy jeden pilíř je založen na průběžném financování a druhý na plně fondovém přístupu. 2 Bezděk V.: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (Současný stav a potřeba reforem) I. a II. díl. Praha: Česká národní banka, 2000, 125 s. [online] [cit. 2015-01-28]. 3 GREGOROVÁ, Z.: Důchodové systémy. První vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 212 s. ISBN 80-210-2003-2. 4 Bezděk V.: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (Současný stav a potřeba reforem) I. a II. Díl. Praha: Česká národní banka, 2000, 125 s. [online] [cit. 2015-01-28]. 12

1.1.2.5. Notional funding Snahou tohoto přístupu je zkombinovat výhody průběžně placeného systému s výhodami plně fondového přístupu. Z hlediska skutečného toku prostředků zůstává tento přístup systémem s PAYG financováním, avšak z hlediska určení výše penze při odchodu do důchodu se snaží napodobit plně fondový systém. Každý účastník má v notional funding systému svůj hypotetický individuální účet, na který se jednotlivci připisují jím odvedené příspěvky a jejich zhodnocování v čase. Toto zhodnocení je závislé na hypotetické míře výnosnosti systému a je nejčastěji definováno jako míra růstu základu, z něhož jsou hrazeny příspěvky. Vhodnou aproximací základu se jeví objem mezd a platů. Při takovéto definici míry výnosu a základny je možné reagovat nejen na změny v průměrné mzdě, ale i v nabídce pracovních sil. Výše penze notional funding systému je přímo závislá na celkových hypotetických úsporách jednotlivce a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života generace nastupujících důchodců. Úspory na účtech účastníků jsou však pouze hypotetické, protože prakticky jsou veškeré příspěvky použity na průběžné vyplácení důchodů. V obecné rovině není pro financování penzijních systémů rozhodující, zda se jedná o penzijní plány provozované veřejným nebo soukromým sektorem. Ve většině případů však platí, že státní systémy jsou financovány PAYG přístupem a penzijní plány v soukromé sféře jsou financovány plně fondově. 1.1.3. Porovnání metod průběžného a kapitálového financování Při porovnávání obou nejčastěji používaných metod financování penzijních systémů je nutné se zaměřit na základní výhody a nevýhody jednotlivých přístupů a zároveň se podívat na to, jak podléhají různým rizikům. Oba systémy jsou do určité míry spjaty s demografickým rizikem. V případě průběžného financování (PAYG) vede nepříznivý demografický vývoj, tj. stárnutí populace, ke špatné finanční situaci těchto systémů. To je způsobeno rostoucím množstvím příjemců dávek a zároveň klesajícím množstvím přispěvatelů. V této souvislosti dochází také k nadměrné mezigenerační redistribuci, tj. od ekonomicky aktivních k příjemcům dávek, i intra generační redistribuci, která souvisí s diferenciací penzijních dávek podle výše příjmu, úrovně vzdělání, pohlaví apod. Určitou dávku závislosti na demografickém vývoji vykazují i fondové systémy. Při poklesu pracovníků se může stát kapitál relativně nadbytečný a jeho výnosnost může poklesnout. 13

Takový efekt by však neměl být při kapitálovém financování příliš významný a demografickým rizikem jsou tedy více ovlivněny průběžné systémy. Také v případě politického rizika, tj. rizika, že výše důchodů může být ovlivněna politickým rozhodnutím, není ani jeden ze systémů před tímto rizikem plně chráněn. Avšak vzhledem k velké nejistotě panující kolem legislativních změn, např. důchodové reformy, jsou PAYG systémy k tomuto riziku náchylnější než systémy fondové. Naproti tomu je riziku kapitálového trhu plně vystaven fondový systém. Jedná se totiž o riziko zahrnující riziko fluktuace míry výnosnosti dosahované penzijními fondy, riziko inflace při vyjádření budoucích penzijních závazků v nominálních hodnotách a také riziko vyplývající z pohybu devizového kurzu, pokud jsou investice penzijního fondu prováděny na mezinárodních trzích. Jak však ukazuje německý penzijní systém, i přesto stále dominuje nejnižší zaznamenaný výnos na kapitálovém trhu nad nejvyšším zaznamenaným výnosem PAYG systému. Jedním z trochu opomíjených rizik je riziko rodinné. V mnoha zemích s průběžným penzijním systémem je výše důchodu jednoho partnera více či méně spjata s příjmovou situací druhého z manželů. To v době zvýšené rozvodovosti vede k nižší penzi toho z manželů, který měl přerušovanou vlastní výdělečnou historii. Příspěvkové penzijní systémy, tedy převážně fondové systémy, tomuto riziku nepodléhají. Riziko dlouhověkosti sebou nese fakt, že penzijní úspory mohou být zcela vyčerpány ještě za života jedince. Průběžné systémy jsou proti tomuto riziku naprosto imunní, naproti tomu penzijní systémy financované kapitálově nedokáží riziko dlouhověkosti zcela eliminovat. Dalším možným negativním dopadem průběžného financování penzijních systémů je jeho působení na trh práce. Tyto systémy často umožňují předčasný odchod do starobního důchodu jako řešení vysoké nezaměstnanosti. Předčasný odchod do důchodu často není postihován dostatečným snížením vyplácených dávek a na druhé straně není dostatečně zvýhodněn dobrovolný odklad odchodu do důchodu za oficiální důchodový věk. Navíc velmi slabá vazba mezi odvedenými příspěvky do průběžného důchodového systému a obdrženými penzijními dávkami může vést k nárůstu šedé ekonomiky, kdy mladší generace mohou vnímat příspěvky jako daň z práce a může je to motivovat jednak ke snaze o vyhnutí se dani, tak i k nižší nabídce práce. Naproti tomu v případě kapitálového financování je velmi silná vazba mezi výší příspěvků do penzijního systému a vyplácenou dávkou v důchodovém věku. Z tohoto 14

důvodu nemusí docházet k tomu, že by příspěvek do penzijního systému byl vnímán jako dodatečná daň a tím může dojít ke snížení rizika šedé ekonomiky. Také v oblasti předčasných starobních důchodů je důchod takového jedince adekvátně snížen.5 Porovnání výhod a nevýhod průběžného a fondového financování a porovnání příspěvkově a dávkově definovaných systémů je uvedeno na obrázku 1. Obrázek 1 Srovnání průběžného (PAYG) a fondového (FF) financování, příspěvkově (DC) a dávkově (DB) definovaný důchodový systém Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí: Závěrečná zpráva PES [online] [cit. 2015-01-30]. 6 Jak je z výše uvedeného zřejmé, oba systémy jsou výrazně odlišné jak z hlediska výhod, tak i z hlediska nedostatků. Oba způsoby financování také čelí různým druhům rizik. V současnosti je možné vysledovat trendy k více pilířovým penzijním systémům skládajícím se ze soukromých i státních pilířů. 5 Bezděk V.: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (Současný stav a potřeba reforem) I. a II. Díl. Praha: Česká národní banka, 2000, 125s. [online] [cit. 2015-01-28]. 6 Ministerstvo práce a sociálních věcí: Závěrečná zpráva PES[online] [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/8896/2010_06_03_zaverecna_zprava_final_cistopis.pdf 15

1.1.4. Tři pilíře penzijního systému V literatuře i ve světě se jako nejvhodnější uspořádání důchodových systémů jeví model postavený na třech pilířích. Prvním pilířem je důchodový systém, který je zajišťován státem, druhý pilíř bývá založený na příspěvkově definovaných penzijních fondech, včetně zaměstnaneckých systémů a třetí pilíř je tvořen dobrovolnými fondy. 1.1.4.1. I. pilíř (základní důchodový systém) Základní všeobecný důchodový systém bývá povinný, univerzální a garantovaný, kdy stát zajišťuje a garantuje jeho fungování, solventnost apod. Obvykle zahrnuje všechny obyvatele na území státu, bývá financován průběžnou metodou financování a je založen na principu sociální solidarity mezi generací ekonomicky aktivní a generací pobírající dávky. Z tohoto pilíře jsou poskytovány dávky, které nahrazují příjem jednotlivce a jsou poskytovány v závislosti na výši výdělku v průběhu ekonomicky aktivního života a na počtu let, po které byl jedinec ekonomicky aktivní. Výše dávek může být poskytována buď jako jednosložková nebo dvousložková. V případě vyplácení jednosložkové dávky je ve výši důchodu zohledněna pouze výše výdělků a počet let, po které byl jedinec ekonomicky aktivní. Jako další varianta jednosložkového důchodu může být také tato dávka odvozena od životního minima. Při dvousložkovém důchodu se dávka skládá z části, která většinou pokrývá životní minimum a druhé části, která je závislá na výši příjmů a době ekonomické aktivity. 1.1.4.2. II. pilíř (doplňkový důchodový systém) Doplňkové důchodové systémy vznikají ze soukromé aktivity, bývají dobrovolné a představují nadstavbu základního důchodového systému. Doplňkové důchodové systémy jsou nejčastěji financovány kapitálovou metodou, kdy se z příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů nebo jiných účastníků tvoří fond. Finanční prostředky získané fungováním fondu a příspěvky účastníků mohou být použity výhradně ve prospěch pojištěných. Nejčastěji se jedná o doplňkové systémy, které fungují jako nadstavba základního důchodového systému. Existuje ale i varianta, kdy je možné se vyvázat ze základního důchodového systému a nahradit jej doplňkovým důchodovým systémem. V takovém případě se jedná o doplňkový důchodový systém existující vedle základního důchodového systému. 16

1.1.4.3. III. pilíř (důchodové spoření) Důchodové spoření je zcela individuální a mělo by eliminovat finanční výpadek při dosažení důchodového věku, tj. doplnit příjem ze základního důchodového systému (I. pilíř) a doplňkového důchodového systému (II. pilíř) na úroveň příjmu v době, kdy byl jedinec ekonomicky aktivní. Nejčastěji tento pilíř využívají jedinci, kteří se neúčastní povinných důchodových systémů a jedinci s vyššími příjmy, pro které by dávky ze základního a doplňkového důchodového systému představovali velký propad životní úrovně. Stát může důchodové spoření zatraktivnit formou daňových výhod. 1.2. Penzijní systémy ve vybraných zemích 7 Ve světě jsou využívány různé přístupy k penzijním systémům, přesto důchodové systémy v mnoha zemích zažívají v posledních letech významné reformy týkající se prodlužování důchodového věku, změn ve způsobu výpočtu nároku na starobní důchod a dalších opatření vedoucích k úsporám v penzijních systémech. Všechny země čelí podobným problémům a to jak zajistit udržitelnost penzijního systému a zároveň jak zajistit občanům odpovídající příjem v penzi. Ve velkých průběžných systémech, zejména v kontinentální Evropě, jsou hlavním tématem otázky týkající se zajištění odpovídající životní úrovně ve stáří tak, aby náklady na důchodový systém nebyly pro příští generace příliš vysoké s ohledem na demografický vývoj. Státy s menšími státními systémy, jako jsou anglicky mluvící země, se snaží o zajištění životní úrovně ve stáří prostřednictvím rozšíření pokrytí soukromých důchodových systémů a zvyšováním jejich příspěvků. Jednotlivé země používají různé typy a kombinace penzijních schémat, které je možné rozdělit do základních kategorií podle systému výplaty starobního důchodu. Dávkově definovaný systém je založený na výpočtu starobní penze s ohledem na délku placení příspěvků a na individuálním příjmu jednotlivce. Příjem z tohoto systému je poskytován veřejným sektorem. 7 OECD: Pensions at a Glance 2013 - OECD 2013 [online] [cit. 2015-04-10]. Dostupné: http://www.oecdilibrary.org/finance-and-investment/pensions-at-a-glance-2013_pension_glance-2013-en 17

V příspěvkově definovaných systémech jsou příspěvky účastníků investovány na kapitálových trzích a výše penze je tak závislá nejen na výši příspěvků, době hrazení, ale také na vývoji investice. Testované nebo cílené plány mají vyšší význam pro nižší příjmové skupiny obyvatelstva, kterým jsou vypláceny vyšší dávky, zatímco lépe ekonomicky postaveným jedincům jsou dávky redukovány. V těchto plánech závisí výše dávky také na příjmech z jiných zdrojů nebo na příjmu a majetku. Všechny země mají záchranné systémy tohoto typu, ale někdy se vztahují pouze na malé množství starých lidí, kteří měli mnohokrát přerušenou svou kariéru. Systém minimálního důchodu sdílí mnoho funkcí se systémem testovaných nebo cílených plánů, ale s tím rozdílem, že hodnota dávky je závislá pouze na důchodovém příjmu. V tomto systému není dávka ovlivněna jinými příjmy, např. z úspor. Základní schéma (Basic) je založeno na dávkách vyplácených plošně ve stejné výši, tj. každému starobnímu důchodci náleží penze v určené výši nebo je výše vypláceného důchodu závislá pouze na odpracovaných letech bez ohledu na výši příjmu jedince. Systém založený na bodech je postaven na principu bodového ohodnocení na základě výdělku pracovníka. Při nároku na starobní důchod se přidělené penzijní body sečtou a vynásobí se jimi hodnota stanoveného důchodu, tím jsou přidělené penzijní body zahrnuty do pravidelné výplaty důchodu. Fiktivní příspěvkové plány jsou založeny na individuálních účtech účastníků, které jsou vedeny pouze na knihách řídícího orgánu. Při odchodu do starobního důchodu je nahromaděný fiktivní kapitál převeden do penzijních dávek na základě průměrné délky života. 1.2.1. Dánsko Dánsko je podle agentury Mercer, která se zabývá hodnocením důchodových systémů, zemí s nejlepším penzijním systémem na světě za rok 2013. 8 8 Mercer (2013); Melbourn Mercer Global Pension Index; Australian Centre for Financial Studies; Melbourn. [online] [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: http://globalpensionindex.com/2013/melbourne-mercer-global-pensionindex-2013-report.pdf 18

V Dánsku je k dispozici veřejné základní schéma, ze kterého jsou vypláceny finanční prostředky nejvíce znevýhodněným penzistům. Zároveň také penzijní systém obsahuje schéma založené na individuálních příspěvcích a navíc je jeho součástí povinný zaměstnanecký program pokrývající asi 90 % zaměstnanců. Základní důchodový věk je v Dánsku 65 let, který bude postupně navyšován na hodnotu 67 let. Pobírání plné starobní penze z veřejného systému vyžaduje, aby jedinec bydlel v Dánsku minimálně 40 let. Zároveň musí být splněna podmínka hrazení příspěvků do systému po celou dobu produktivní fáze života. Tento systém (ATP) byl v Dánsku zaveden v roce 1964. Základní důchod Základní důchod odpovídá asi 17 % průměrné mzdy, tj. 68 556 DKK. Zároveň je zde začleněn individuální test příjmů jednotlivce, který redukuje základní důchod v případě příjmu přesahující zhruba 75 % průměrné mzdy. Příjem přesahující tuto hranici je snížen o 30 %. Cílený důchod Plná penze z cíleného důchodu dosahuje výše 71 196 DKK ročně pro jednotlivce nebo 34 416 DKK v případě páru. Konkrétní částky jsou testovány proti všem zdrojům osobního příjmu (včetně ATP a zaměstnaneckých fondů). Je-li osobní příjem domácnosti vyšší než 64 300 DKK, je cílený důchod snížen o 30,9 % z přebytku příjmu jednotlivce. Osobní příjem domácností párů je kalkulován na příjem převyšující 128 900 DKK ve výši 16 %. Starobní důchod vyplácený z veřejného systému dosahuje výše 11 200 DKK. Veřejné starobní důchody jsou každoročně upravovány v závislosti na průměrné mzdě. Dánsko motivuje zaměstnance k pozdějšímu odchodu do starobního důchodu speciálním odpočtem, kdy si každý pracující důchodce může odečíst ze svých příjmů až 30 000 DKK ročně při výpočtu základního a cíleného důchodu. Zaměstnanecké fondy Zaměstnanecké fondy jsou plně příspěvkově definované a jsou povinně sjednávány na základě kolektivní smlouvy. Pokrytí systému je téměř celoplošné a příspěvky se pohybují mezi 9 % - 17 % z příjmu. Předpokládaný výnos dosahuje 1,5 % z příspěvků. Fondy pracují 19

také s podílem na zisku a s úmrtností v daném fondu. Od roku 2000 musí být pro výpočet důchodu použity unisex úmrtnostní tabulky. ATP (the Danish Labour Market Supplementary Pension) ATP je zákonné, plně fondové, kolektivní pojištění založené na příspěvkově definovaném financování. Důchod je poskytován od důchodového věku 65 let ve formě doživotní penze a paušální pozůstalostní penzí pro závislé osoby v případě smrti jednotlivce. ATP zahrnuje všechny zaměstnance a téměř všechny příjemce sociálního zabezpečení. Dobrovolný je pouze pro osoby samostatně výdělečně činné. Tímto systémem je kryta téměř celá populace a blíží se absolutní univerzálnosti. Příspěvkem je pevná částka, která se liší pouze podle počtu odpracovaných hodin. Zaměstnanec i zaměstnavatel přispívají z této částky pevně stanoveným poměrem, kdy na příspěvek zaměstnavatele připadají 2/3 a na příspěvek zaměstnance připadá 1/3. Za posledních dvacet let byl příspěvek zvyšován víceméně v souladu s průměrnou mzdou. Starobní důchod je valorizován směrem k růstu cen a je navýšen formou bonusových příspěvků. Nový důchodový systém z roku 2008 opustil věkově diferencované garanční a bonusové fondy a zavedl jednotné schéma, kdy 80 % všech příspěvků je zahrnuto do garančního fondu a 20 % do bonusového fondu. Základní údaje Dánsko OECD Průměrná mzda USD 69 400 42 700 DKK 392 500 241 600 Stání výdaje v % HDP 6,1 7,8 Délka života při narození 79,3 79,9 ve věku 65 let 18,4 19,1 Populace 65+ % k pracujícím 29,9 25,5 Náhradový poměr hrubý v % 78,5 54,4 /53,7 čistý v % 77,4 65,8/65 Důchodový věk základní 67 20

1.2.2. Holandsko Holandský důchodový systém je postavený na dvou hlavních vrstvách sestávajících se z paušálního veřejného systému a příjmů souvisejících s profesními plány. Přestože zaměstnavatelé nemají žádnou zákonnou povinnost nabídnout svým zaměstnancům penzijní fondy, oborové smlouvy znamenají, že se zaměstnaneckých penzijních fondů účastní 91 % zaměstnanců. Základní starobní důchod se vyplácí od 65 let a také v profesních plánech je nejčastější věk odchodu do penze stanoven na 65 let. Tato hranice se bude postupně prodlužovat do věku 67 let. Základní důchod Hrubý důchod pro jednu osobu dosahuje částky 13 713 EUR ročně nebo 30 % průměrného výdělku. Pro páry činil roční důchod 19 130 EUR. Výše důchodu je spojena s čistou minimální mzdou, která je dvakrát ročně valorizována. Na základní důchod připadají 2 % za každý rok, kdy pracovník v zemi žije nebo pracuje. K dispozici je zde také systém sociální pomoci pro starší lidi a jeho hodnota je nastavena do čistého základního důchodu. Profesní plány Nizozemí má také soukromý penzijní systém s širokým pokrytím, který se na začátku roku 2012 skládal ze 4 544 penzijních fondů. Na konci roku 2012 bylo 74 oborových penzijních fondů. Za určitých okolností se mohou holandské společnosti odhlásit z těchto penzijních fondů a to v případě, že nabízejí svůj vlastní srovnatelný program. Dále zde můžeme nalézt 327 profesních plánů založených jedním zaměstnavatelem a zároveň 40 818 především menších zaměstnavatelů, kteří nabízejí profesní plány prostřednictvím systémů provozovaných pojišťovnami. Přibližně 93 % zaměstnanců je zahrnuto do dávkově definovaných systémů, ostatní zaměstnanci mají příspěvkově definované plány. Pro téměř 98 % účastníků dávkově definovaného penzijního plánu je výdělek měřen na bázi celoživotního průměrného výdělku a pro méně než 1 % účastníků je výdělek stanoven poslední mzdou. Pro zbývající zaměstnance je možná kombinace obou přístupů a to v 1 % nebo v méně než 1 % je penze stanovena fixním důchodem. 21

Většina systémů počítající s poslední mzdou je nastavena na 1,75 % z těchto příjmů za každý rok trvání pracovního poměru, z čeho vyplývá náhradový poměr ve výši 70 % po 40-leté kariéře. Při použití metody průměrného příjmu se sazba pohybuje mezi 1,75 % a 2,25 % za každý rok práce. Téměř 55 % vyplácených důchodů je valorizováno na základě růstu mezd v příslušném oboru, 42 % důchodů je indexováno na základě růstu cen a ve 3 % případů se jedná o kombinaci obou možností. Nároky na důchod jsou plně převoditelné v případě, že dochází ke změně zaměstnavatele. Penzijní plány jsou integrovány s veřejným penzijním systémem a současná daňová pravidla umožňují výplatu důchodu ze státního i soukromého systému ve výši 100 % z poslední mzdy a při odchodu do penze v 65 letech. Základní údaje Holandsko OECD Průměrná mzda USD 61 200 42 700 EUR 46 400 32 400 Stání výdaje v % HDP 5,1 7,8 Délka života při narození 80,9 79,9 ve věku 65 let 19,2 19,1 Populace 65+ % k pracujícím 27,3 25,5 Náhradový poměr hrubý v % 90,7 54,4 /53,7 čistý v % 101,1 65,8/65 Důchodový věk základní 67 1.2.3. Slovensko Veřejný penzijní systém Slovenska je založený na příjmu a je v celé řadě nastavení podobný bodovému schématu, které závisí na výši příjmu vzhledem k průměrné mzdě. Nízkopříjmová skupina obyvatelstva je chráněna minimální výší příjmů, ze které je starobní důchod vypočítán. Všichni důchodci mohou žádat o sociální pomoc. 22

Pro nárok na starobní důchod musí být splněna podmínka 15-leté účasti na důchodovém pojištění. Základní věk potřebný pro odchod do starobního důchodu je nastaven na 62 let a bude postupně prodlužován na 67 let pro muže i ženy. Důchod dle příjmu (bodový důchod) Účastníci penzijního schématu dostávají za své příspěvky přidělené důchodové body, které jsou vypočteny jako poměr individuálních příjmů a průměrného příjmu celého hospodářství. Nicméně je zde zakomponován solidární prvek v podobě snížení průměrného penzijního bodu vyššího než 1,25 a zvýšení penzijního bodu, který je nižší než 1. Koeficient pro snížení bude redukován z 84 % na 60 % a zároveň koeficient pro navýšení se bude postupně měnit z 16 % na 22 %. Nárok na starobní důchod je součtem důchodových bodů v ekonomicky aktivní fázi jedince násobeného hodnotou penzijního bodu. Hodnota penzijního bodu je stanovena v závislosti na průměrné mzdě. K dispozici je strop příjmů, od kterého nejsou hrazeny příspěvky, tato hranice je nastavena na pětinásobek průměrné mzdy. Vyplácené důchody jsou indexovány v závislosti na růstu průměrné mzdy a na růstu cenové hladiny. Tato valorizace dozná postupné změny a v budoucnosti bude závislá pouze na vývoji spotřebitelských cen domácností. Pracovníci, kteří jsou účastníky pouze veřejného důchodového systému, mají možnost získat druhou část starobní penze ze životního pojištění nebo z kombinace životního pojištění a penzijních společností. Minimální důchod Slovenská republika nemá stanovený žádný minimální důchod, ale má nastavený minimální vyměřovací základ pro důchodové účely, který je na úrovni minimální mzdy. Minimální mzda je nastavena zhruba na 41 % průměrné mzdy. Dobrovolný příspěvkově definovaný systém Od roku 2012 je výše příspěvků nastavena na hodnotu 4 % z příjmů, ale postupně by tato sazba měla vzrůst až na 6 %. Účast byla nastavena jako povinná pro všechny pracovníky, kteří zahájili svůj ekonomicky aktivní život poprvé nejdříve v lednu 2005. Ostatní měli možnost volby, zda se k tomuto schématu připojí, nebo jestli zůstanou pouze ve veřejném 23

systému. Od ledna 2013 je vstup do tohoto systému dobrovolný a je možný pouze před dosažením věku 35 let. Základní údaje Slovensko OECD Průměrná mzda USD 12 900 42 700 EUR 9 800 32 400 Stání výdaje v % HDP 7 7,8 Délka života při narození 75,3 79,9 ve věku 65 let 15,9 19,1 Populace 65+ % k pracujícím 19,2 25,5 Náhradový poměr hrubý v % 65,9 54,4 /53,7 Čistý 85,4 65,8/65 Důchodový věk základní 67 1.2.4. Maďarsko Maďarský důchodový systém je povinný, dávkově definovaný PAYG systém založený na výdělcích s kombinací minimálního důchodu. Základní věk pro odchod do starobního důchodu se postupně prodlužuje na 65 let. Podmínkou pro získání důchodu založeného na příjmech jedince i minimálního důchodu je nutné účastnit se penzijního pojištění po dobu 20 let. Pokud je tato doba minimálně 15 let, je možné získat částečný důchod. V roce 2012 proběhla reforma povinného důchodového systému a touto reformou byla také zrušena možnost předčasného odchodu do starobního důchodu. Důchod v závislosti na příjmu 24

Veřejný důchodový systém je povinný, dávkově definovaný, kde se starobní penze vypočítá jako 30 % průměrného výdělku za prvních deset let pokrytí. Za každý další rok mezi 11-25 lety dochází ke zvýšení penze o 2 %, za roky 26-36 náleží jednotlivci sazba zvýšená o další 1 %, za roky 36-40 pak další navýšení o 1,5 % a při pojištění nad 40 let náleží občanům za každý rok sazba navýšená o další 2 %. Od ledna 2012 dochází k navýšení penzí na základě inflace a zvyšování spotřebitelských cen. Minimální důchod Minimální důchod je nastaven na hranici asi 12 % průměrné mzdy. Rozhodnutí o zvýšení této částky je v kompetenci vlády a od roku 2009 je minimální důchod na stejné neměnné výši. Zrušení povinného penzijního fondu V období od 1. 11. 2010 do 31. 12. 2011 byly pozastaveny všechny platby, které byly směřovány do povinného penzijního fondu, a veškeré příspěvky byly přesměrovány do veřejného penzijního systému. Členové povinného fondu se museli do 31. 1. 2011 rozhodnout, zda zůstanou v tomto schématu, nebo jestli se vrátí do veřejného penzijního systému. Před zrušením se tohoto pilíře účastnilo více než 70 % ekonomicky aktivních obyvatel. Po jeho zrušení se pro variantu setrvání v tomto schématu rozhodlo pouze asi 3 % jednotlivců. Veškeré příspěvky na sociální zabezpečení (zaměstnanců i zaměstnavatelů) jsou od 31. 12. 2011 hrazeny na fond penzijního připojištění. Členové soukromých penzijních fondů měli možnost dobrovolných příspěvků na své osobní účty. Základní údaje Maďarsko OECD Průměrná mzda USD 12 500 42 700 HUF (mil) 2,75 9,43 Stání výdaje v % HDP 9,9 7,8 Délka života při narození 74,5 79,9 ve věku 65 let 16,1 19,1 25

Populace 65+ % k pracujícím 27,2 25,5 Náhradový poměr hrubý v % 73,6 54,4 /53,7 čistý v % 95,2 65,8/65 Důchodový věk základní 65 1.2.5. Polsko Nový systém je založený na národních fondech a lidé mladší 30 let se musí podílet na fondovém systému. Obyvatelé 30 50 let si mohli dobrovolně zvolit vstup do fondového systému, ale tento krok byl poté již neodvolatelný. Důchodový věk je stanoven na 65 let pro muže a 60 let pro ženy, ale v Polsku je plánovaný postupný růst důchodového věku pro obě pohlaví na 67 let. Pro minimální penzi jsou nezbytné příspěvky za dobu 25 let, resp. 20 let v případě žen. Důchod v závislosti na příjmu Příspěvek ve výši 12,22 % z příjmů, v případě osob, které si nemohou zvolit fondový systém je sazba nastavena na hodnotu 19,52 %, jsou připsány na fiktivní účty jednotlivců. Nominální úroková míra byla stanovena na 100 % růstu mezd a platů a zároveň nejméně ve výši dosažené inflace. Při odchodu do starobního důchodu je naakumulovaný fiktivní kapitál rozdělen na g-hodnotu tak, aby bylo možné vypočítat výši penze. G-hodnota se rovná průměrné délce života v důchodu a je stanovena z úmrtnostních tabulek statistického úřadu. V systému je stanoven strop příspěvků i výše důchodu na hodnotu 2,5 násobku průměrné měsíční mzdy pro daný rok. Důchodové dávky jsou pravidelně valorizovány tak, aby v nich byla zohledněna inflace. Minimální důchod Polsko má zavedený minimální důchod v rámci systému PAYG, který činí asi 25 % průměrné mzdy. V roce 2013 byl minimální důchod stanoven na 831,15 PLN. V novém penzijním systému je zaručený minimální důchod, který je financován ze státního rozpočtu, za předpokladu, že celkové příjmy z povinného penzijního systému jsou nižší než stanovené minimum. 26

Příspěvkově definovaný systém Účastníci, kteří se dobrovolně nebo povinně účastní fondového systému, odvádějí asi 7,3 % z celkového příspěvku do fondového schématu. Zákon o důchodech předpokládá použití unisex úmrtnostních tabulek pro stanovení věku odchodu do starobního důchodu, nejdříve však v 65 letech pro obě pohlaví. Od roku 2011 došlo ke snížení příspěvku ze 7,3 % na 2,3 % a zbývajících 5 % je uloženo na speciálním individuálním penzijním podúčtu. Podíl příspěvků přidělených na podúčty do fondů sociálního zabezpečení a fondového systému dozná změny a v roce 2017 dosáhne hodnoty 3,8 %, resp. 3,5 % do fondového systému. Základní údaje Polsko OECD Průměrná mzda USD 12 600 42 700 PLN 38 900 132 100 Stání výdaje v % HDP 11,8 7,8 Délka života při narození 76,3 79,9 ve věku 65 let 17,1 19,1 Populace 65+ % k pracujícím 21,6 25,5 Náhradový poměr hrubý v % 48,8 54,4 /53,7 čistý v % 59,5 65,8/65 Důchodový věk základní 67 1.2.6. Nastavení penzijních systému ve světě Základním bodem pro boj s chudobou ve stáří je zajištění pokrytí všech pracovníků prostřednictvím jednoho nebo více penzijních schémat. Země mají povinné veřejné nebo soukromé penzijní plány, tak aby bylo zasaženo co největší množství zaměstnanců. Mnoho zemí má zavedené programy na podporu účasti v zaměstnaneckých nebo dobrovolných penzijních připojištěních. Výše příspěvku v jednotlivých vybraných zemích, který je odváděn zaměstnancem a zaměstnavatelem do veřejného důchodového systému je uveden v následující tabulce. 27

Tabulka 1 Příspěvky do veřejného penzijního systému Pension contribution rate (per cent of gross earnings) Employee 2012 Employer 1994 1999 2004 2009 2012 2012 Austria 22,8 22,8 22,8 22,8 22,8 10,3 12,6 Belgium 16,4 16,4 16,4 16,4 16,4 7,5 8,9 Canada 5,2 7,0 9,9 9,9 9,9 5,0 5,0 Chile 29,8 29,8 29,8 28,8 1,0 Czech Republic 26,9 26,0 28,0 28,0 28,0 6,5 21,5 Estonia 35,0 22,0 22,0 2,0 20,0 Finland 18,6 21,5 21,4 21,6 22,8 5,2 17,7 France 21,5 16,7 16,7 16,7 16,7 6,8 9,9 Germany 19,2 19,7 19,5 19,9 19,6 9,8 9,8 Greece 20,0 20,0 20,0 20,0 20,0 6,7 13,3 Hungary 30,5 30,0 26,5 33,5 34,0 10,0 24,0 Israel 6,1 6,9 6,9 3,9 3,1 Italy 28,3 32,7 32,7 32,7 33,0 9,2 23,8 Japan 16,5 17,4 13,9 15,7 16,8 8,4 8,4 Korea 6,0 9,0 9,0 9,0 9,0 4,5 4,5 Luxembourg 16,0 16,0 16,0 16,0 16,0 8,0 8,0 Netherlands 17,9 17,9 17,9 17,9 17,9 17,9 0 Poland 19,5 19,5 19,5 19,5 9,8 9,8 Slovak Republic 28,5 27,5 26,0 18,0 18,0 4,0 14,0 Slovenia 24,4 24,4 24,4 15,5 8,9 Spain 29,3 28,3 28,3 28,3 28,3 4,7 23,6 Sweden 19,1 15,1 18,9 18,9 18,4 7,0 11,4 Switzerland 9,8 9,8 9,8 9,8 9,8 4,9 4,9 Turkey 20,0 20,0 20,0 20,0 20,0 9,0 11,0 United States 12,4 12,4 12,4 12,4 10,4 4,2 6,2 OECD34 19,2 19,3 20,0 19,6 19,6 8,4 11,2 EU27 23,8 22,5 22,6 8,0 14,6 Zdroj: OECD: Pensions at a Glance 2013 - OECD 2013[online] [cit. 2015-04-10]. 9 Průměrný příspěvek do státního penzijního systému se v evropských zemích nachází na hodnotě 22,6 % z hrubého příjmu, přičemž zaměstnanec hradí průměrně z této částky 8 % a zaměstnavatel 14, 6 %. Přiměřenost penze je dalším z bodů, kterými se zabývají vlády jednotlivých zemí. Přiměřenosti důchodového příjmu lze dosáhnout adresním důchodovým příjmem, redistribucí 9 Dostupné: http://www.oecd-ilibrary.org/finance-and-investment/pensions-at-a-glance-2013_pension_glance- 2013-en 28

nebo kombinací obou přístupů. Soukromé penze hrají stále důležitější roli v zajištění příjmů na stáří. Hrubý náhradový poměr, tj. poměr průměrné hrubé mzdy k průměrnému důchodu, se v případě veřejného systému v zemích OECD nachází na hranici 41 %, při započítání soukromého povinného schématu je hrubý náhradový poměr 54 %. Pokud připočítáme také dobrovolné soukromé systémy, dosáhneme hrubým náhradovým poměrem na hranici 68 %. Hrubý náhradový poměr podle příjmů v jednotlivých zemích uvádí následující obrázek. Obrázek 2 Hrubý náhradový poměr Zdroj: OECD: Pensions at a Glance 2013 - OECD 2013[online] [cit. 2015-04-10]. 10 Podobná situace je i v případě čistého náhradového poměru, který vykazuje v případě veřejných systémů průměrnou úroveň 49 %, při zahrnutí povinných soukromých schémat 64 % a včetně dobrovolných systémů již dosahuje průměrně na hodnotu 79 % průměrného příjmu. 10 Dostupné: http://www.oecd-ilibrary.org/finance-and-investment/pensions-at-a-glance-2013_pension_glance- 2013-en 29

Prodloužení ekonomicky aktivního života je možnost jak dosáhnout vyšších nároků na důchod a zlepšit přiměřenost jednotlivé penze. Tohoto cíle lze dosáhnout prodloužením věku potřebného pro odchod do starobního důchodu, poskytování finančních pobídek za práci v důchodovém věku a omezení nebo vyloučení možnosti předčasného důchodu. Ve světě se lze setkat s různě nastavenými limity pro odchod do penze, nejčastěji je však hranice nastavena na věk 65 let, popř. 67 let. Tuto hranici přesahují z vybraných zemí pouze Anglie s 68 roky a Česká republika, která má v současnosti nastaveno postupné zvyšování důchodového věku bez omezení. V níže uvedeném schématu jsou uvedeny základní důchodové věky v jednotlivých vybraných zemích v závislosti na důchodovém systému platném v roce 2013. Tabulka 2 Věk odchodu do starobního důchodu ve vybraných zemích Země Systém Základní důchodový věk Země Systém Základní důchodový věk Země Systém Základní důchodový věk Anglie Basic/DB 68 Island Basic/T 67 Polsko NDC/DC 67 Austrálie T 67 DB(Occ) 67 Portugalsko DB 65 DC 67 Itálie NDC 67 Rakousko DB 65 Belgie DB 65 Izrael Basic/T 67/64 Řecko DB 67 Chile Basic/T 65 DC 67 Slovensko Points 67 DC 65/60 Japonsko Basic/DB 65 DC 67 Česká republika DB 69 Korea DB 65 Slovinsko DB 65 Dánsko Basic/T 67 Kanada Basic/T 67 Španělsko DB 67 DC 67 DB 65 Švédsko Min 65 Estonsko Points 65 Lucembursko DB 65 NDC 65 DC 65 Mexiko Min 65 DC 65 Holandsko Basic 67 DC 65 Švýcarsko DB 65/64 Finsko Min 65 Maďarsko DB 65 DB(Occ) 65/64 DB 65 Německo Points 67 Turecko DB 65 30

Francie DB 67 Nový Zéland Basic 65 USA DB 67 DB(Occ) 67 Norsko Min 67 Irsko Basic/T 68 NDC/DC 67 Zdroj: vlastní zpracování na základě dat OECD 11 1.3. Historický vývoj sociálního zabezpečení v České republice Historie sociálního zabezpečení sahá v České republice již do roku 1771 a 1781, kdy bylo zákonem zavedeno doživotní vyplácení penzí vybraným důstojníkům císařské armády a státním úředníkům. Později byla stanovena pravidla pro výplatu penzí státním zaměstnancům. Od té doby rostl nejen počet příjemců dávek, ale rozšiřovalo se i množství druhů vyplácených dávek. Postupně došlo k rozšíření o výplaty dávek v nemoci, při invaliditě nebo dávky pro pozůstalé. Rakousko-Uhersko přijalo v roce 1887 zákon o povinném úrazovém pojištění a v roce 1888 pak zákon o povinném nemocenském pojištění dělníků a nižších úředníků. Od počátku 20. století bylo přiznáno starobní pojištění úředníkům pracujícím v soukromém sektoru a příslušníkům svobodných povolání. 12 I v meziválečném období probíhaly významné změny v oblasti sociálního zabezpečení. V roce 1924 byl vyhlášen zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. V té době se jednalo o velmi pokrokový právní předpis, který zavedl pojištění dělnických profesí pro případ invalidity a stáří. Pojištění se vztahovalo na pracovníky, kteří na území Československé republiky vykonávali práce nebo služby na základě pracovního, služebního nebo učňovského poměru a zároveň je nevykonávali příležitostně nebo jako vedlejší zaměstnání. V té době měl každý svůj pojišťovací průkaz a své číslo. Pojistné hradili pojištěnci podle jedné z deseti tříd, do kterých byli zařazeni na základě výše své mzdy. Lidé zařazení do jedné třídy hradili jednotné pojistné a zároveň pobírali jednotný důchod. Starobní 11 Basic základní schéma, T testované nebo cílené, DB dávkově definovaný důchodový systém, DC příspěvkově definovaný důchodový systém, Min. minimální důchod, NDC fiktivní příspěvkové plány, Occ profesní plány. Pokud je u věku rozdílný důchodový věk pro muže a ženu je uveden M/Ž. 12 POTŮČEK, M.: Sociální politika. První vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 0-85850-01- X. 31

důchod náležel pojištěnci bez rozdílu pohlaví po dovršení 65 let, pokud opustil zaměstnání nebo jeho výdělek poklesl alespoň o polovinu mzdy zdravého zaměstnance a po uplynutí čekací doby, která byla stanovena na 150 příspěvkových týdnů. Zákon z roku 1948 zrušil všechny předchozí zákony v této oblasti a mělo docházet k rozšiřování, zdokonalování a rozvoji dávkové soustavy. V další fázi vývoje se mělo národní pojištění stát obecným pro všechny občany při co nejširším rozsahu sociálních událostí a při co nejvhodnějším způsobu zabezpečení. Zákonem z roku 1951 bylo nemocenské pojištění odděleno od důchodového pojištění, byl zrušen fondový způsob hospodaření a prostředky začaly být vypláceny přes Státní úřad důchodového zabezpečení. Později převzal vyplácení důchodů Státní úřad sociálního zabezpečení a v roce 1967 pak Úřad důchodového zabezpečení v Praze. 13 Reformou důchodového pojištění v roce 1957 došlo ke snížení věkových hranic při odchodu do důchodu a vyplácení dávek bylo více navázáno na výši platu, délku zaměstnání a kategorii povolání. 14 Tento zákon porušil princip jednotnosti při výplatě dávek tím, že rozdělil pracovníky do tří kategorií a stanovil výhodnější podmínky pro přiznání dávek preferovaným kategoriím. Zákon č. 101 z roku 1964 zavedl progresivní zdanění důchodů a tím silně oslabil princip zásluhovosti a zavedl tak další deformaci důchodového systému. V roce 1975 byl opět posílen princip zásluhovosti tím, že tato deformace byla zrušena. Zároveň bylo sjednoceno důchodové zabezpečení zaměstnanců a rolníků. Poslední předrevoluční úprava systému proběhla v roce 1988. 15 Po listopadu 1989 si nové společenské a ekonomické podmínky vyžádaly i změny v sociálním zabezpečení. Zákon z roku 1990 změnil působnost orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. To umožnilo vznik nové soustavy orgánů státní správy působící v oblasti 13 ČSSZ: 80 let sociálního pojištění; [online] [cit. 2015-03-04]; dostupné: http://www.cssz.cz/nr/rdonlyres/5572a3be-22cd-46d3-a31f-2ba0076c1c63/0/publikace_80letsp.pdf 14 POTŮČEK, M.: Sociální politika. První vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 0-85850-01- X. 15 KREBS, V. a kol.: Sociální politika. Čtvrté, přepracované a aktualizované vydání. Praha: ASPI a.s, 2007. 504 s. ISBN 978-80-7357-276-1 32

sociálního zabezpečení České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), která převzala rozsáhlou databázi svých předchůdců. 16 Během 90. let docházelo k postupnému odstraňování diskriminace a zvýhodnění určitých skupin obyvatelstva, které bylo zakomponováno ve starém důchodovém systému. V roce 1994 byl přijat zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem a v následujícím roce byl zahájen proces postupného zvyšování věkových hranic potřebných pro odchod do starobního důchodu. Cílem těchto kroků bylo snížení nadměrné štědrosti důchodového systému a zároveň snaha o snížení hrozící finanční nerovnováhy. Od roku 1997 je omezen zápočet některých náhradních dob na 80 %. Větší změny nastaly v důchodovém systému v roce 2003, kdy došlo k rozhodnutí o dalším zvyšování důchodového věku, k omezení možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu, omezení zápočtu doby studia na 80 % a zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění z 26 % na 28 % při současném snížení sazby pro příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Celkové zatížení pracujících se tak nezměnilo. Od roku 2010 byla zrušena doba studia jako náhradní doby, bylo schváleno další prodlužování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu a postupné prodlužování doby potřebné pro vznik nároku na starobní důchod. V roce 2011 byla schválena tzv. malá důchodová reforma, která přinesla zrychlené sjednocování důchodového věku pro muže a ženy, změny v redukčních hranicích a sazbách zápočtu, postupné prodlužování doby pojištění pro zjištění osobního vyměřovacího základu až na základ celoživotní. Od 1. 1. 2013 byl zaveden II. pilíř a zároveň byl přijat zákon o doplňkovém penzijním spoření. O důchodové reformě je blíže pojednáno ve 3. kapitole. 1.4. Důchodový systém v ČR v roce 2012 Důchodový systém v této době fungoval na dvou pilířích, z nichž první byl povinný, státem garantovaný a založený na průběžném financování. Druhý, resp. třetí pilíř byl dobrovolný ve formě penzijního připojištění. 16 ČSSZ: 80 let sociálního pojištění; [online] [cit. 2015-03-04]; dostupné: http://www.cssz.cz/nr/rdonlyres/5572a3be-22cd-46d3-a31f-2ba0076c1c63/0/publikace_80letsp.pdf 33

1.4.1. Pilíř I Státní důchod představoval v roce 2012 hlavní zdroj příjmů většiny starobních důchodců. V tomto roce dosahoval průměrný důchod hodnoty 10 552 Kč a průměrná mzda se pohybovala na úrovni 24 320 Kč, tzn. že hrubý náhradový poměr důchodu k průměrnému výdělku činil 50,2 % 17. Česká správa sociální zabezpečení v roce 2012 vyplácela dávky více než 2,3 milionu starobních důchodců. 18 První pilíř byl systémem s průběžným financováním, kdy Česká správa sociálního zabezpečení ročně vybrala cca 300 mld. Kč na odvedeném pojistném. Odvody do prvního pilíře tvořily 28 % hrubé mzdy zaměstnanců, kdy 6,5 % bylo strháváno zaměstnanci, a 21,5 % z hrubých mezd zaměstnanců odváděl zaměstnavatel. 19 Takto vybrané pojistné bylo průběžně přerozděleno mezi populaci, která již nebyla vlivem věku ekonomicky aktivní. Tento systém je založen na principu solidarity ekonomicky aktivní části populace s populací v postproduktivní fázi. Každý účastník důchodového systému má garanci státu, že bude po splnění podmínek a dosažení důchodového věku dostávat penzi z I. pilíře. To sebou přináší otázku o dlouhodobé udržitelnosti tohoto pilíře v návaznosti na demografický vývoj, tj. stárnutí populace. Této tématice se podrobněji věnuji v kapitole 2. 1.4.1.1. Podmínky pro přiznání starobního důchodu Nárok na starobní důchod vznikl v roce 2012 po dosažení důchodového věku a potřebné doby pojištění, která se skládala z doby účasti na pojištění a náhradních dob pojištění. Potřebná doba účasti na pojištění se odvíjí od roku, ve kterém daná osoba dosáhla důchodového věku. V roce 2012 tato doba činila 28 let. 20 Náhradní doba pojištění je období, za které se neodvádí pojistné, ale které se za určitých podmínek započítává do potřebné doby pojištění. Jedná se 17 Důchodová reforma: Průměrná mzda v ČR: 24 320 korun. Průměrná penze? 10 550 korun. [online] [cit. 2015-03-04]Dostupné z: http://www.duchodovareforma.cz/aktuality/prumerna-mzda-v-cr-24-320-korun-prumernapenze-10-550-korun/ 18 Ministerstvo práce a sociálních věcí: Důchody [online] [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/12950 19 Finance.cz: Sociální pojištění zaměstnanců [online] [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/mzda/odvody-socialniho-a-zdravotniho-pojisteni/zamestanec-socialnipojisteni/ 20 ČSSZ: Starobní důchody [online] [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/duchodovepojisteni/davky/starobni-duchody.htm 34

například o dobu pobírání dávek při dočasné pracovní neschopnosti, o dobu pečování o dítě do 4 let apod. Úplný výčet náhradních dob je uveden na stránkách České správy sociálního zabezpečení a v zákoně č. 155/1995. 21 Pro stanovení důchodového věku platila tato pravidla: Pojištěnci narození před rokem 1936 muži získávají nárok na starobní důchod ve věku 60 let, ženy ve věku 53 57 podle množství vychovaných dětí. Pojištěnci narození v letech 1936 1977 u této věkové kategorie dochází k postupnému narůstání věku potřebného pro přiznání nároku na starobní důchod, konkrétní věkové hranice jsou uvedeny v příloze 1. Pojištěnci narození po roce 1977 - důchodový věk se stanoví tak, že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977. Zvyšování důchodového věku je známá a hojně používaná metoda při úpravě důchodového systému. Tímto způsobem se často řeší problémy důchodových systémů související s demografickým rizikem, tj. se stárnutím obyvatelstva. Zvýšením věkové hranice potřebné pro přiznání starobního důchodu dojde k prodloužení ekonomicky aktivní doby jedince, a tím také k delšímu období hrazení příspěvků do důchodového systému. 1.4.1.2. Výpočet důchodu V rámci prvního pilíře se uplatňoval dávkově definovaný systém výplaty důchodů, který se skládal ze základní a procentní výměry. Základní výměra v roce 2012 byla pro všechny důchody stanovena ve výši 9 % z průměrné mzdy, tj. 2 270 Kč. Procentní výměra byla stanovena na základě výpočtového základu při použití redukčních hranic a počtu odpracovaných let. Nastavení redukčních hranic v roce 2012: Do částky první redukční hranice ve výši 11 061 Kč se osobní vyměřovací základ započítával ze 100 %. 21 ČSSZ: Náhradní doba pojištění [online] [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/duchodovepojisteni/ucast-na-pojisteni/nahradni-doba-pojisteni.htm 35

Z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice ve výši 29 195 Kč se osobní vyměřovací základ započítával z 28 %. Z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice ve výši 100 548 Kč se osobní vyměřovací základ započítával z 16 %. Nad třetí redukční hranici (100 548 Kč) se osobní vyměřovací základ započítává z 8 %. 22 Při výpočtu starobního důchodu je základním vstupním parametrem vyměřovací základ. Pro účely vyměřovacího základu se pro odchody do důchodu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 započítávaly pouze průměrné výdělky v letech 1986 2011, které se násobily příslušným koeficientem nárůstu. Výsledné hodnoty jednotlivých let po součtu představovaly osobní vyměřovací základ. Koeficient nárůstu byl stanoven pro každý rok odlišně a jejich konkrétní hodnoty jsou uvedeny v příloze 2. Výpočtový základ se stanovil na základě výše vyměřovacího základu při použití výše uvedených redukčních hranic. Procentní výměra byla stanovena na hodnotu 1,5 % a vypočítala se ze součinu výpočtového základu a počtu odpracovaných let. Minimální výše procentní výměry byla stanovena na částku 770 Kč, ale mohla být dále ještě upravena v závislosti na dřívějším nebo pozdějším odchodu do starobního důchodu. 23 1.4.2. Pilíř III Druhý, resp. třetí pilíř tvořilo v roce 2012 dobrovolné penzijní připojištění se státní podporou. Smlouva se uzavírala do 60 let, ale po uplynutí 15 let bylo možné požádat o výplatu výsluhové penze a vybrat tak polovinu naspořené částky včetně státních příspěvků. Předčasné ukončení smlouvy, tzv. odbytné, bylo možné již po 1 roce trvání. Při uzavření penzijního 22 Finance.cz: Výpočet důchodu v letech 2013 až 2015 [online] [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/341056-vypocet-duchodu-v-letech-2013-az-2015/ 23 Výpočet.cz: Popis výpočtu důchodu [online] [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.vypocet.cz/popisvypoctu-duchodu/ 36

připojištění garantovaly penzijní společnosti zachování vložených příspěvků účastníků. 24 To na jedné straně dávalo účastníkům tohoto pilíře jistotu, že nemohou dosáhnout záporného zisku, ale na druhé straně byly penzijní společnosti nuceny investovat finanční prostředky velmi opatrně. Z tohoto důvodu bylo dosahováno pouze nízkého zhodnocení. Výše zhodnocení příspěvků, kterého v tomto roce dosáhly jednotlivé penzijní společnosti je uvedeno v tabulce 2. Tabulka 3 Zhodnocení penzijních fondů v letech 2010-2012 Název penzijního fondu 2010 2011 2012 AEGON Penzijní fond, a.s. 2,11 1,6 2,21 Allianz penzijní fond, a.s. 3,0 2,69 1,85 AXA penzijní fond, a.s. 1,47 1,47 1,23 ČSOB Penzijní fond Stabilita, a.s. 1,49 1,71 1,84 Generali penzijní fond, a.s. 2,1 0,3 1,2 ING Penzijní fond, a.s. 2,1 2,1 1,75 Penzijní fond České pojišťovny, a.s. 2,0 1,5 2,2 Penzijní fond České spořitelny, a.s. 2,34 2,07 1,63 Penzijní fond Komerční banky, a.s. 2,23 2,0 1,58 Zdroj: Opojištění [online] [cit. 2015-03-09] 25 Pokud vezmeme v úvahu výši inflace, která v roce 2012 dosáhla průměrné roční hodnoty 3,3 26, dojdeme k závěru, že žádná penzijní společnost nedosáhla zhodnocení, které by bylo alespoň ve výši inflace. Rok 2012 byl poznamenán očekávanou změnou podmínek penzijního připojištění, kdy penzijní připojištění podle starých podmínek bylo možné sjednat do 30. 11. 2012. Ke konci roku 2012 dosáhl počet penzijně připojištěných více než 5 150 000 osob a průměrný příspěvek jednotlivců dosahoval částky 565 Kč měsíčně. Zároveň v tomto roce vzrostl i počet 24 Penzijní společnost České pojišťovny: Rozdíly mezi starým a novým penzijním připojištěním [online] [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.pfcp.cz/vse-o-penzich/klient/rozdily-mezi-starym-a-novym-penzijnimpripojistenim.html 25 Opojisteni.cz: Zhodnocení prostředků účastníků penzijních fondů za rok 2012[online] [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://m.opojisteni.cz/produkty/penzijni-pripojisteni/zhodnoceni-prostredku-ucastniku-penzijnichfondu-za-rok-2012/ 26 Český statistický úřad: Míra inflace [online] [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xs/redakce.nsf/i/mira_inflace 37

zaměstnanců, kteří dostávali od svých zaměstnavatelů příspěvek na penzijní pojištění na více než 990 000. Průměrný příspěvek zaměstnavatelů činil 700 Kč měsíčně. 27 1.5. Současná podoba důchodového systému Dlouhodobá neudržitelnost dosavadního penzijního systému postaveného na dvou pilířích stála za postupnými změnami, které jsou do důchodového systému implementovány. Pokračuje prodlužování věku, ve kterém je možné žádat o starobní důchod a zároveň se prodlužuje doba, po kterou jedinec musí hradit příspěvky sociálního pojištění. Změny také doznaly redukční hranice, které jsou v současnosti pouze dvě. V roce 2013 byl zaveden II. pilíř důchodového systému, který je dobrovolný a je spravován soukromými penzijními společnostmi. Podrobněji se budu současnou podobou důchodového systému zabývat v kapitole penzijní reforma v České republice. 27 Asociace penzijních společností ČR: Komentář k ekonomickým výsledkům za 4. čtvrtletí 2012 [online] [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://www.apfcr.cz/cs/komentare-dane/komentar-k-vysledkum-za-rok-2012.html 38

2. Demografický vývoj Jedním z faktorů, který se podílí na penzijním systému a jeho reformách, je bezpochyby demografický vývoj. Změny ve struktuře obyvatelstva se odrážejí v udržitelnosti důchodového systému a evokují nutnost jeho reforem. V této kapitole se zaměřím na stárnutí obyvatelstva a prognózu demografického vývoje. 2.1. Změny v demografickém vývoji Demografické stárnutí populace postihuje od poloviny 20. století ve větší či menší míře všechny vyspělé země. Jeho počátky jsou úzce spojeny s postupnou demografickou revolucí, která se vyznačovala výrazným poklesem plodnosti a úmrtnosti, snižováním kojenecké úmrtnosti a prodlužováním doby dožití při narození. V důsledku toho docházelo k výrazným změnám ve struktuře populace směrem ke stárnutí populace. V České republice se změny spojené s demografickým přechodem začaly projevovat v 90. letech dvacátého století. Hlavními projevy jsou odkládání mateřství do vyššího věku, nárůst různorodosti ve formách soužití, rostoucí počty dětí narozených mimo manželství a pokles porodnosti pod hranici, která zaručuje přirozenou obnovu počtu obyvatelstva. Tyto aspekty společně se zlepšováním úmrtnostních poměrů mají za následek zintenzivnění stárnutí populace. 28 Pojem stárnutí je třeba rozdělit na dvě kategorie, a to z pohledu jednotlivce a populace. U jednotlivce se jedná o biologický proces, který je permanentní a omládnutí není možné. Naproti tomu stárnutí populace je možné omladit zvýšením podílu mladých věkových skupin. Demografické stárnutí populace může být vyvoláno dvěma faktory. Stárnutí na základně věkové pyramidy je způsobeno zpomalením růstu mladých věkových skupin, zejména snížením porodnosti a plodnosti. Stárnutí na vrcholu věkové pyramidy je dáno snižováním měr úmrtnosti ve vyšším věku, tj. prodlužování naděje dožití a dožívání se vyššího a vysokého věku. 29 28 Demografie.cz: Demografické stárnutí a jeho dopady [online] [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclid=764 29 Demografie.cz: Stárnutí [online] [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_starnuti= 39

Základní demografickou charakteristikou populace je rozdělení populace podle pohlaví a věkových skupin. Nejčastější je členění na tři skupiny obyvatelstva nejmladší věková skupina do 14 let, produktivní skupina 15 64 let a nejstarší věková skupina nad 65 let. 30 Již od konce 80. let je možné sledovat klesající podíl věkové skupiny do 14 let. Tato klesající tendence byla ještě urychlena během 90. let, kdy je zároveň viditelný postupný nárůst nejstarší věkové skupiny, tj. osob starších 65 let. V roce 2007 došlo k vyrovnání podílů obou skupin a od tohoto roku je již v populaci skupina nejstarších osob zastoupena ve větší míře než skupina do 14 let. 31 Velký pokles nejmladší věkové skupiny ukazuje na změnu v reprodukčním chování a tento pokles trval až do roku 2003. Charakteristikou demografického vývoje je růst průměrného věku při narození dítěte. Potenciální rodiče plánují pořízení dítěte po ukončení studia, které zamýšleli až v okamžiku dostatečného ekonomického zázemí. Tento vývoj však není neobvyklý, průměrný věk matek při porodu v 50. letech minulého století byl podobný průměrnému věku matek dnes. V souvislosti s demografickým vývojem je nutné se také zabývat migrací. Migrace v sobě zahrnuje různé věkové skupiny, nejčastěji se však jedná o ekonomicky aktivní populaci. Zahrnutí migrující populace je obtížné z důvodu obtížného monitoringu migrujících lidí. Změny v demografické struktuře Změny v demografické struktuře se projevují ve třech základních oblastech, tj. stárnutí obyvatelstva, změny v počtu obyvatelstva a stárnutí nebo mládnutí pracovní síly. 32 Stárnutí obyvatelstva Změny v hlavních věkových skupinách současně s prodlužováním naděje na dožití a dožíváním se vyššího a vysokého věku se odrážejí také v průměrném věku obyvatelstva, který vzrostl z 36,5 roku v roce 1991 na 41,5 roku v roce 2013. 30 SLANÝ, A. a kol: Faktory konkurenceschopnosti (komparace zemí V-4), Brno, 2007, ISBN 978-80-210-4455-5 31 Český statistický úřad: Ediční plán 2014 [online] [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/130055-14 32 SLANÝ, A. a kol: Faktory konkurenceschopnosti (komparace zemí V-4), Brno, 2007, ISBN 978-80-210-4455-5 40

Demografické stárnutí se netýká pouze České republiky, ale podobný vývoj ve věkové struktuře je viditelný ve 27 zemích Evropské unie. V roce 1990 byla věková skupina 0-14 let zastoupena poměrem 19,47 % na celkové populaci Evropské unie, zatímco v roce 2012 tvořila tato skupina 15,62 %. Opačný vývoj je možné sledovat ve věkové skupině 65+, která byla v roce 1990 zastoupena poměrem 13,73 % v celkové populaci a v roce 2012 již tento poměr činí 17,86 %. Ze států Evropské unie byl v roce 2012 zaznamenán nejvyšší podíl mladých lidí v Irsku (21,6 %) a nejnižší v Německu (13,2 %). Pokud se jedná o věkovou skupinu 65+, byl nejvyšší podíl zaznamenán v Itálii (20,8 %) a Německu (20,6 %). Naproti tomu nejnižší podíl této věkové skupiny byl zaznamenán v Irsku (11,9 %). 33 Tyto změny ve věkových skupinách se projevují i v rostoucím průměrném věku obyvatelstva (graf 4). Průměrný věk 27 států Evropské unie vzrostl z 35,2 let zaznamenaný v roce 1990 na 41,9 let v roce 2013. Průměrný věk ve všech státech v EU se pohybuje mezi 35,5 roků v Irsku a 45,3 let v Německu. Tím se potvrzuje relativně mladé, resp. staré složení obyvatelstva v těchto dvou státech. Vývoj průměrného věku obyvatel Evropské unie a České republiky v období 1991 2013 je znázorněný na grafu 1. Graf 1 Průměrný věk populace EU 27 a České republiky v letech 1991-2013 Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z Eurostatu a Českého statistického úřadu 34 33 Eurostat: Population structure and ageing [online] [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/population_structure_and_ageing 34 Eurostat: Population structure and ageing [online] [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/population_structure_and_ageing; Český statistický 41

Změny počtu obyvatel V 90. letech došlo k mírnému snižování počtu obyvatelstva České republiky, jehož důvodem byl přirozený úbytek obyvatelstva, který nebyl kompenzován migrací. V současnosti počet obyvatelstva mírně stoupá, z důvodu zvýšené porodnosti silných populačních ročníků ze 70. let minulého století. Stárnutí nebo mládnutí pracovní síly Změny ve věkových skupinách se promítají do ekonomické struktury obyvatelstva a přispívají tak významnou měrou k věkovému složení pracovní síly. Vliv demografických změn je však ovlivněn oblastí ekonomicko-sociální, zejména nastavením důchodového systému a systému vzdělávání. Z hlediska složení pracovní síly můžeme ve vývoji nalézt několik zákonitostí: stabilní podíl ekonomicky aktivních mužů ve věkové skupině 30 50 let, pokles ekonomické aktivity žen v reprodukčním věku z důvodu mateřské dovolené a pokles ekonomické aktivity mladých lidí ve věkové skupině 18 30 let z důvodu vzdělávání. 35 2.2. Prognóza demografického vývoje v zemích Evropské unie 36 Poslední prognózu demografického vývoje vydal Eurostat v roce 2013, kde se zabývá předpokládaným vývojem do roku 2080. Počet obyvatelstva v EU by měl dosáhnout vrcholu kolem roku 2050 a od tohoto data by mělo v Evropské unii docházet k postupnému snižování celkové populace obyvatelstva. Ze srovnání věkových pyramid v letech 2013 a 2080 je zřejmý předpokládaný nárůst věku populace. Do roku 2080 bude mít pyramida tvar bloku, který se oproti roku 2013 zužuje ve středu pyramidy a zároveň dochází k rozšíření na jejím vrcholu. úřad: Ediční plán 2014 [online] [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/130055-14 35 SLANÝ, A. a kol: Faktory konkurenceschopnosti (komparace zemí V-4), Brno, 2007, ISBN 978-80-210-4455-5 36 Eurostat: Population structure and ageing [online] [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/population_structure_and_ageing 42

Obrázek 3 Pyramida populace 2013 a 2080 v EU 28 Zdroj: Eurostat: Population structure and ageing [online] [cit. 2015-03-17]. 37 Předpokládaná změna struktury populace v hlavních věkových skupinách je zřejmá z obrázku 2. Zde se očekává trvale klesající podíl obyvatel v produktivním věku, zatímco starší obyvatelé budou pravděpodobně představovat stále větší podíl na celkovém počtu populace. V roce 2080 by lidé ve věku 65+ měli již dosahovat poměru 28,7 % z obyvatelstva Evropské unie. 37 Eurostat: Population structure and ageing [online] [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/population_structure_and_ageing 43

Obrázek 4 Struktura obyvatelstva podle hlavních věkových skupin v UE 28 Zdroj: Eurostat: Population structure and ageing [online] [cit. 2015-03-17]. 38 2.3. Prognóza demografického vývoje v České republice 39 Pro nastínění nutnosti penzijních reforem je důležitá prognóza demografického vývoje obyvatelstva České republiky, zejména s ohledem na stárnutí populace a předpokládaný vývoj počtu obyvatelstva. Nejaktuálnější studií zabývající se tímto tématem je Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100, která byla zveřejněna Českým statistickým úřadem v roce 2013. Prognóza je zpracována ve třech variantách nízká, střední, vysoká. Střední varianta je považována za nejpravděpodobnější, ale výsledky je nutné spíše interpretovat jako vymezení předpokládaného vývoje dvěma krajními variantami. V tabulce 1 jsou uvedeny základní údaje pro všechny tři varianty. 38 Eurostat: Population structure and ageing [online] [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/population_structure_and_ageing 39 Český statistický úřad: Ediční plán 2013 [online] [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/4020-13 44

Tabulka 4 Základní parametry projekce Rok Úhrnná plodnost Naděje dožití (muži / ženy) Saldo migrace nízká střední vysoká nízká střední vysoká nízká střední vysoká 2012* 1,45 1,45 1,45 75,0 / 80,9 75,0 / 80,9 75,0 / 80,9 10 293 10 293 10 293 2015 1,45 1,45 1,45 75,6 / 81,4 75,8 / 81,6 75,9 / 81,8-996 8 934 18 864 2030 1,45 1,50 1,52 78,2 / 83,8 79,5 / 85,1 80,6 / 86,1 2 226 11 659 21 110 2050 1,45 1,56 1,61 81,1 / 86,2 83,0 / 88,0 84,6 / 89,3 5 571 14 384 23 291 2100 1,45 1,56 1,61 84,2 / 88,8 86,6 / 91,1 88,4 / 92,9 10 350 17 671 25 400 * reálná data Zdroj: Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100. [online] [cit. 2015-03-20] 40 Přestože projekce zveřejněná v roce 2009 předpokládala i v nízké variantě růst úhrnné plodnosti, prognóza z roku 2013 je již v této oblasti méně optimistická a udává úhrnnou plodnost v nízké variantě na úrovni roku 2012. Ve všech variantách je očekáván nárůst naděje dožití při narození, tedy růst střední délky života. Studie předpokládá, že růst střední délky života bude ve všech variantách vyšší v případě mužů než v případě žen. Ve střední variantě se jedná o nárůst 11,6 roků u mužů oproti 10,2 roky u žen. Nicméně i přes tento rostoucí trend u mužů bude v roce 2100 střední délka života žen vyšší než střední délka života mužů. 2.3.1. Očekávaný vývoj počtu obyvatel Naplní-li se předpoklady porodnosti, úmrtnosti a migrace bude v blízké budoucnosti nahrazen přírůstek obyvatelstva jeho úbytkem. Při naplnění střední varianty projekce se bude počet obyvatel zvyšovat až do roku 2018 a dosáhne počtu 10,54 mil. osob. Podle vysoké varianty bude nejvyšší počet obyvatel v roce 2027, kdy bude žít na území České republiky 10,66 mil. obyvatel. Podle výsledků studie rostla populace v České republice přirozenou měrou naposledy v roce 2012 a tak budou veškeré přírůstky obyvatelstva zapříčiněny migrací. Nízká varianta předpokládá snižování obyvatelstva již od počátku projekce. Podle této varianty bude 40 Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100 [online] [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4 45

snižování populace zaznamenáno vlivem stagnující porodnosti a zároveň záporné migrace na počátku projekce. Počty a pohyb obyvatel je uveden v tabulce 2. Tabulka 5 Počet a změna obyvatel ve střední variantě Počet obyvatel v tis. (stav 1.1.) 2011 2021 2031 2041 2051 2061 2071 2081 2091 2101 Celkem 10 487 10 528 10 374 10 098 9 778 9 337 8 781 8 308 7 965 7 684 Muži 5 147 5 175 5 097 4 967 4 825 4 611 4 347 4 139 3 987 3 854 Ženy 5 340 5 353 5 276 5 130 4 953 4 726 4 434 4 169 3 978 3 829 2011-2020 2021-2030 Pohyb obyvatel a přírůstky/úbytky v tis. (průměr let) 2031-2040 2041-2050 2051-2060 2061-2070 2071-2080 2081-2090 2091-2100 Živě narození 101,3 83,5 81,6 82,6 72,5 69,1 68,9 63,6 60,5 Zemřelí 107,3 110,0 121,6 128,3 131,5 140,3 132,5 114,9 106,1 Přirozený přírůstek -6,0-26,5-40,0-45,8-59,0-71,2-63,7-51,3-45,6 Saldo migrace 10,2 11,1 12,4 13,8 14,9 15,6 16,3 17,0 17,5 Celkový přírůstek 4,1-15,4-27,6-32,0-44,1-55,6-47,3-34,3-28,1 Zdroj: Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100. [online] [cit. 2015-03-20] 41 Studie ukazuje na snížení počtu obyvatelstva na počátku roku 2101 o 13 42 % oproti stavu na prahu projekce, tj. snížení ze současného stavu 10,52 mil. o 6,1-9,1 mil. obyvatel. Nejvyšší úbytky jsou očekávány v období 2050-2080. 2.3.2. Očekávaný vývoj věkového složení Současné složení populace se vyznačuje relativně nízkým počtem i podílem dětí, silnou skupinou v produktivním věku a zatím poměrně nízkým podílem osob ve vyšším věku. Tento stav se však bude v budoucnosti dynamicky vyvíjet ve prospěch stárnutí populace. Podíl dětí do 15 let poroste až do roku 2019, kdy dosáhne hladiny 15,4 %. V následujících 20 letech by mělo dojít k poklesu podílu dětí do 15 let na úroveň 12,1 %. Po zbývající hodnocené období bude podíl dětí kolísat mezi 12-13 %. 41 Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100 [online] [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4 46

Výraznější změny nastanou ve skupině osob 15-64 let, kdy se předpokládá pokles podílu osob v produktivním věku ze současných 70 % na 55 % koncem století. Počet obyvatelstva v produktivním věku dosáhl svého maxima pravděpodobně v roce 2009, kdy dosahoval výše 7,43 mil. Podle střední varianty bude významně klesat podíl osob v této skupině mezi lety 2040 a 2060. V tomto období by měl klesat počet osob v produktivním věku ze šesti na pět milionů a dále pak až na 4,25 milionů na horizontu projekce. Graf 2 Změny počtu seniorů Počet obyvatel nad 65 let věku 4,0 Počet obyvatel v mil. 3,0 2,0 1,0 0,0 nízká varianta střední varianta vysoká varianta Rok Zdroj: Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100. [online] [cit. 2015-03-20] 42 Nejvýraznější změny budou zaznamenány v seniorské kategorii 65 a více let. V roce 2057 by měl kulminovat počet osob v této věkové skupině a v tomto období může také dojít ke zdvojnásobení počtu v seniorské kategorii ze současných 1,7 mil. na 3,2 mil. Do konce prognózovaného období můžeme očekávat pokles seniorů na 2,5 mil. osob. Základním rysem české populace bude stárnutí obyvatelstva a relativní zastoupení seniorů v populaci se zvýší z 1/6 až na 1/3. Změna struktury obyvatelstva je na první pohled zřejmá i ze stromů života, které vypracoval Český statistický úřad, viz graf 3. 42 Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100 [online] [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4 47

Graf 3 Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku v letech 1950, 2000, 2050 a 2101 Věková skladba obyvatelstva k 1.1.1950 Věková skladba obyvatelstva k 1.1.2000 Česká republika Česká republika Projekce obyvatelstva k 1.1.2050 Projekce obyvatelstva k 1.1.2101 Česká republika Česká republika Zdroj: Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100. [online] [cit. 2015-03-20] 43 43 Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100 [online] [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4 48

Trend stárnutí obyvatel je také zřetelný z vývoje průměrného věku obyvatel České republiky. Ten v roce 2011 činil necelých 41 let, naproti tomu bude průměrný věk na konci prognózovaného období téměř 50 let. Rozdílný vývoj základních skupin povede k výrazným změnám v jejich poměrech. Poměr mezi skupinami nad 65 let a dětí do 15 let udává index stáří. Od roku 2007 je pro věkovou skladbu obyvatel České republiky typická situace, kdy skupina osob nad 65 let početně převyšuje skupinu dětí. V roce 2011 dosahoval počet seniorů 107,6 osob na 100 dětí. Tento trend bude pokračovat v budoucnu zvýšeným tempem. Tabulka 6 Charakteristiky věkového složení populace, střední varianta 2011 2021 2031 2041 2051 2061 2071 2081 2091 2101 Počet obyvatel v tis. ve věku: 0-14 let 1 522 1 613 1 332 1 231 1 262 1 144 1 061 1 055 996 937 15-64 let 7 328 6 710 6 525 5 990 5 342 5 029 4 902 4 545 4 359 4 248 65+ let 1 637 2 205 2 516 2 876 3 174 3 163 2 818 2 708 2 610 2 499 Průměrný věk 40,9 43,2 45,9 47,8 48,9 49,8 49,8 49,3 49,5 49,8 Index stáří (65+/0-14) 107,6 136,7 188,9 233,6 251,5 276,4 265,5 256,7 262,1 266,7 Index ek.zatížení (0-14,65+/15-64) 43,1 56,9 59,0 68,6 83,0 85,6 79,1 82,8 82,7 80,9 Index ek.zatížení B (0-19,65+/20-64) 55,4 69,1 73,3 82,2 98,2 103,3 94,5 98,5 99,3 96,6 Index ek.zatížení (odhad STD)* 68,1 74,4 73,3 74,8 83,8 83,3 73,0 66,7 65,1 60,4 * vymezení produktivní a neproduktivní složky odráží posunující se věkovou hranici nároku na starobní důchod Zdroj: Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100. [online] [cit. 2015-03-20] 44 K charakterizování ekonomického zatížení se používá index, porovnávající neproduktivní a produktivní část obyvatelstva. Vzhledem k prodlužující se době vzdělávání se jeví jako vhodnější použití indexu zahrnující produktivní skupinu obyvatelstva 20-65 let. 44 Český statistický úřad: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100 [online] [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4 49

3. Penzijní reforma v České republice Dlouhou dobu byl penzijní systém v České republice postaven pouze na průběžném financování, tj. důchody byly vyplaceny ve stejném období, ve kterém byly vybrány příspěvky sociálního zabezpečení. Demografické změny, ke kterým došlo v porevolučním období, předznamenaly nutnost změn v penzijním systému. V roce 1994 byly započaty změny tohoto systému založeného na jediném pilíři přijetím zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Tento nový pilíř byl postaven pouze na občanském principu a neumožňoval účast zaměstnavatelů, tj. kolektivní nebo zaměstnanecký princip. Až do roku 1999 nemotivovaly občany k penzijnímu připojištění žádné daňové úlevy. V tomto roce byla přijata novela zákona o penzijním připojištění, která významně změnila systém důchodového připojištění. Touto novelou došlo k posílení bezpečnosti systému, především zvýšením základního jmění a zpřísněnou kontrolou, a k posílení motivačních prvků. Nově byla zavedena možnost odpočtu částky 12 000 Kč ročně z daňového základu pří měsíční spořící částce min. 1 500 Kč. Zaměstnavatelům bylo umožněno odečíst si ze základu daně částku, kterou přispěl na penzijní připojištění zaměstnanců do výše 3 % z vyměřovacího základu pro sociální pojištění. V roce 2004 byla založena odborná, tzv. Bezděkova komise, která měla za úkol připravit podklady pro rozhodnutí o důchodové reformě. Výstupem analýz byla závěrečná zpráva, kterou Bezděkova komise schválila a kterou následně přijali i představitelé jednotlivých politických stran. Ve své zprávě komise prezentovala i základní neboli nulovou variantu penzijní reformy, která měla za cíl prezentovat účet při politické nečinnosti. Efekt na sebe nenechal dlouho čekat a politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně dospěly k rozhodnutí o nutnosti důchodové reformy. Politická jednání probíhala až do voleb v roce 2006. K polické shodě při řešení penzijního systému však nedošlo a následující politické období bylo ve jménu hledání podpory pro důchodovou reformu. V lednu 2010 byl založen poradní expertní sbor pod vedením Vladimíra Bezděka, tzv. druhá Bezděkova komise. Cílem tohoto týmu odborníků byla aktualizace projekce vývoje důchodového systému a doporučení směru jeho úprav. Odborníci nalezli shodu v nezbytnosti důchodové reformy, ale v konkrétních parametrech a opatřeních se jejich názory již 50

rozcházely. Došlo k vytvoření dvou variant většinová, počítající s povinným vstupem do druhého pilíře a varianta menšinová, která byla založena na posílení třetího pilíře. 45 V závěrečné zprávě poradního expertního sboru (PES) se jako zajímavé a z dnešního pohledu předvídavé jeví odmítnutí dobrovolného opt-outu, tj. dobrovolného vstupu do II. pilíře. PES se nepřiklonil k variantě opt out důchodové reformy 46 zejména z důvodu, že významná část obyvatelstva by pravděpodobně nevstoupila do druhého pilíře. To by oslabilo naplnění cílů spočívajících ve větší diversifikaci a zásluhovosti důchodového systémů. 47 V roce 2011 byla stanovena expertní skupina, která se zabývala přípravou předdůchodů, které by umožňovali odejít pojištěncům, kteří se účastnili penzijního připojištění se státním příspěvkem, do důchodu před dosažením důchodového věku s využitím těchto financí pro překlenovací období. Dále se skupina zabývala stanovením věku pro odchod do starobního důchodu. V témže roce proběhla, tzv. malá důchodová reforma, která byla odstartována nutností úprav redukčních hranic a sazeb, které vycházely z rozhodnutí Ústavního soudu. Malá důchodová reforma v sobě zahrnovala řadu změn a opatření, která měla napravit nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců. Jednou ze stěžejních změn, které v ní byly obsaženy, byla změna redukčních hranic a změna sazeb, pomocí kterých dochází k zápočtu průměrného příjmu do výpočtového základu. Změnu přinesla také v oblasti základní výměry důchodu, která byla nově navázána na průměrnou mzdu a její výše byla stanovena zákonem. S cílem posílení vazby mezi pojistným a vypláceným důchodem přichází malá důchodová reforma se změnou v oblasti prodlužování rozhodného období pro stanovení osobního vyměřovacího základu ze 30let na období celoživotní. V rámci jejího zavedení byly schváleny i další změny týkající se prodlužování věku odchodu do důchodu a zrychleného zvyšování důchodového věku žen. 48 45 Rudolfová, V.: Historie důchodového systému v ČR; 2014 [online] [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2014/07/v.-rudolfov%c3%a1-historie-v%c3%bdvojed%c5%afchodov%c3%a9ho-syst%c3%a9mu-v-%c4%8cr-%c4%8derven-2014.pdf 46 Vyvedení části pojistného (3 p.b.) z PAYG na základě dobrovolného rozhodnutí občana do individuálního spořícího pilíře podmíněné dodatečnými příspěvky občana do téhož pilíře (3 p.b.) 47 Poradní expertní sbor: Závěrečná zpráva PES, [online] [cit. 2015-03-23]; dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/8896/2010_06_03_zaverecna_zprava_final_cistopis.pdf 48 Rudolfová, V.: Historie důchodového systému v ČR; 2014 [online] [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2014/07/v.-rudolfov%c3%a1-historie-v%c3%bdvojed%c5%afchodov%c3%a9ho-syst%c3%a9mu-v-%c4%8cr-%c4%8derven-2014.pdf 51

Důchodový systém v roce 2012 je podrobněji popsán v první kapitole. 3.1. Důvody reformy Penzijní systém v České republice byl před reformou založen na dvou pilířích, kdy první pilíř byl průběžně financovaný, dávkově definovaný, účast v něm byla povinná a míra pokrytí zahrnovala prakticky 100 % obyvatelstva. Účast ve třetím pilíři byla zcela dobrovolná. Předpokládaný demografický vývoj, tj. stárnutí populace a poklesem porodnosti, má významný vliv na penzijní systém. Nutností penzijní reformy se v roce 2000 zabýval Vladimír Bezděk ve své publikaci Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem), kde publikoval základní variantu, tj. variantu vývoje důchodového systému při zachování stávajícího nastavení. Modelace byla provedena ve třech variantách vývoje optimistické, základní a pesimistické. Ve všech variantách by podle scénářů došlo k prohlubujícím deficitům penzijního systému. V základní variantě by podle této studie došlo k růstu deficitů v roce 2010: -1,6 % HDP, 2020: 3,5 %, HDP 2050: 7,3 % HDP, a v roce 2070 by dosáhl výše 5,3 % HDP. Rostoucí deficity by způsobili zvyšující se zadlužení celého systému a v roce 2035 by zadlužení přesáhlo výši 100 %. Penzijní připojištění jako doplňující zdroj příjmů při odchodu do starobního důchodu neplnilo v roce 2000 zcela svůj účel, zejména vzhledem k nízké výši příspěvků účastníků, které v té době dosahovali pouze 2,7 % průměrné hrubé mzdy. Také věkové složení třetího pilíře bylo poměrně vysoké a nejčastěji byla zastoupena věková skupina 50 54 let. 49 Závěrečná zpráva výkonného týmu, tzv. první Bezděkovi komise, z roku 2005 se také zabývala nutností reforem. Tato komise se shodla na závěru, že vzhledem ke zvyšujícímu se deficitu penzijního systému a vysoké míře a objemu příjmové redistribuce je potřeba zásadní reforma důchodového systému. Komise doporučovala pokračující zvyšování důchodového věku, zdrženlivost ve valorizaci důchodů a zavedení fondového příspěvkově definovaného pilíře. Základní varianta předpokládala, že dlouhodobě bude deficit penzijního systému 49 Bezděk V.: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (Současný stav a potřeba reforem) I. a II. Díl. Praha: Česká národní banka, 2000, 125 s. 52

dosahovat hodnoty 4 5 % HDP a systém tak bude kumulovat dluh ve výši téměř 100 % HDP v roce 2065. 50 V závěrečné zprávě poradního expertního sboru z roku 2010, tzv. druhé Bezděkovi komise, byla zveřejněna prognóza základní varianty, která vycházela z předpokladu, že legislativa prvního pilíře zůstane zafixována v podobě z roku 2010, důchodový věk se bude zvyšovat podle novely zákona z roku 2008, valorizace důchodů bude probíhat pouze na úrovni zákonného minima a indexace redukčních hranic a základní výměry důchodu bude kopírovat vývoj průměrné mzdy. Výsledkem základní varianty je téměř shodný výstup jako v roce 2005, kdy se předpokládá propad ročních deficitů důchodového systému na 4 % po roce 2050 a jedna třetina výdajů tak v této době nebude kryta pojistným. Celkový kumulovaný dluh důchodového systému v roce 2065 přesáhne 100 % HDP. 51 V prognózách udržitelnosti prvního pilíře nalezneme shodu v názoru, že vzhledem k demografickému vývoji je důchodový systém dlouhodobě neudržitelný a zásadní penzijní reformy jsou nutné. Také politické strany dospěly k rozhodnutí, že důchodová reforma je nezbytná a od roku 2013 je v platnosti nový penzijní systém, který se opírá o tři pilíře. 3.2. Důchodový systém od 1. 1. 2013 Jako velká důchodová reforma se nazývají zákony přijaté v letech 2011 a 2012, jež jsou účinné od 1. 1. 2013. Velká důchodová reforma přinesla zásadní změny v hrazení příspěvků na důchodové pojištění i ve vyplácení důchodu. Reformou došlo k zavedení II. pilíře, který je založen na fondovém systému a je příspěvkově definovaný. II. pilíř je postaven na tzv. opt-out formě, která v případě důchodové reformy znamená možnost jednotlivce částečně se vyvázat ze státního důchodového pojištění (I. pilíř) ve prospěch soukromého penzijního pojištění. 3.2.1. Základní důchodové pojištění I. pilíř První pilíř penzijního systému je založen na průběžném financování, na principu solidarity a je povinný. Průběžné financování znamená, že pojistné odvedené ekonomicky aktivním 50 Výkonný tým: Závěrečná zpráva Výkonného týmu, 2005 [online] [cit. 2015-03-23] dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2235/zaverecna_zprava.pdf 51 Poradní expertní sbor: Závěrečná zpráva poradního expertního sboru, 2010 [online] [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/8896/2010_06_03_zaverecna_zprava_final_cistopis.pdf 53

obyvatelstvem je přerozděleno občanům pobírajícím starobní nebo jiný důchod. Princip solidarity je založen na vyšších příspěvcích, které do sociálního systému odvádějí občané s vyššími příjmy, přičemž tyto zvýšené odvody nejsou ve stejném poměru zohledněny při výpočtu starobního důchodu. Zároveň se jedná o solidaritu mezi občany ekonomicky aktivními s občany, kteří již ekonomicky aktivní nejsou. Podle údajů ministerstva financí tvoří příjem ze základního důchodového pojištění 95 % příjmu důchodců. 52 Princip solidarity má však významný vliv na výši příjmu v důchodu, resp. na propad příjmu jedince při vstupu do starobního důchodu. Na grafu 4 je zobrazen pokles příjmů jedince při odchodu do starobního důchodu vzhledem k výši. Z tohoto výstupu je zřejmé, že s rostoucím platem sice roste i důchod, ale při porovnání s čistou mzdou dochází k prohlubujícímu se propadu příjmu a tím i životní úrovně jednotlivce při odchodu do starobního důchodu. Graf 4 Výše starobního důchodu podle výše hrubého příjmu a poměr čisté mzdy ke starobnímu důchodu Zdroj: Výpočet na základě důchodové kalkulačky Ministerstva práce a sociálních věcí. Výpočet pro muže ročníku narození 1975. 53 52 Ministerstvo práce a sociálních věcí: Důvody reformy [online] [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10407/22022011_p1.pdf 53 Ministerstvo práce a sociálních věcí: Důchodová kalkulačka [online] [cit. 2015-03-22 ]. Dostupné z: http://duchodovakalkulacka.mpsv.cz/www/?rok_narozeni=1975&pohlavi=1&mzda=10000&vynos=1&save=vy po%c4%8d%c3%adtat&_form_=calc 54

Odvody do prvního pilíře je nutné rozdělit podle toho, jestli se jedinec účastní pouze prvního pilíře nebo se účastní i spoření v pilíři druhém. Za účastníka pouze prvního pilíře se do základního důchodového pojištění odvádí 28 % hrubé mzdy, zatímco za účastníka prvního i druhého pilíře je do základního důchodového pojištění odváděno 25 % hrubé mzdy. Rozdíl ve výši 3 % je formou opt-out odvedeno do druhého pilíře. Pro nárok na starobní důchod je nutné splnit podmínky pro přiznání penze, tj. stanovený důchodový věk a dosažení potřebné doby pojištění, která se skládá z doby účasti na důchodovém pojištění a náhradních dob pojištění. Při výpočtu starobního důchodu je použit obdobný postup, který byl používán v roce 2012 a který je podrobněji popsán v první kapitole. Nicméně oproti roku 2012 došlo ke změně redukčních hranic, které jsou rozhodující pro výpočet penze. Nastavení redukčních hranic od roku 2015: Do částky první redukční hranice ve výši 44 % průměrné mzdy se osobní vyměřovací základ započítává ze 100 %. Do částky druhé redukční hranice ve výši 400 % průměrné měsíční mzdy se osobní vyměřovací základ započítává z 26 %. Nad částky nad druhou redukční hranici se nepřihlíží. 54 Zákonem je stanoveno také zvyšování vyplácených důchodů, které se provádí pravidelně každý rok v lednu. Základní pravidla: Zvýšení důchodu u průměrného starobního důchodu činí 100 % růstu cen a také 1/3 růstu reálné mzdy; základní výměra důchodu je zvyšována na základě růstu průměrné mzdy a procentní výměra je zvyšována na základě růstu spotřebitelských cen. Růst indexu spotřebitelských cen je zjišťován v období 12 měsíců a to do srpna roku, jenž předchází zvyšování důchodu. Mimořádně se důchody zvýší, pokud růst cen dosáhl alespoň 5 %. 54 Ministerstvo práce a sociálních věcí: Důchodové pojištění [online] [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/617 55

Výhody a nevýhody I. pilíře Základní důchodové pojištění je spravované státem, kdy stát je zodpovědný za výběr příspěvků důchodového pojištění a zároveň nese odpovědnost za výplatu penzí. První pilíř s sebou tedy nese jistotu určité penze pro každého účastníka, který splní předepsané podmínky pro přidělení starobního důchodu. Na druhou stranu s sebou tento systém nese riziko změny parametrů pro výpočet penzí. Vláda může tyto parametry změnit kdykoliv a tak nelze dopředu předvídat výši starobního důchodu jednotlivce. Vysoké příspěvky na základní důchodové pojištění nedávají záruku na vysokou penzi v důchodovém věku. Ani při účasti ve II. nebo III. pilíři však tato jistota není a to především z důvodu investování finančních prostředků na kapitálových trzích. Vzhledem k tomu, že první pilíř je průběžný, nejsou prostředky odvedené do něho odvedené součástí dědictví. Častou motivací vlády ke změně parametrů I. pilíře je negativní demografický vývoj. Při průběžném financování je udržitelnost systému úzce navázána na množství ekonomicky aktivních obyvatel. S prodlužující se dobou dožití roste i množství osob, kterým je vyplácen starobní důchod a s klesající porodností klesá i množství ekonomicky aktivních osob, které do průběžného systému přispívají. Velikost důchodů je odvozena od průměrné mzdy, inflace a nařízeních vlády. Obecně je první pilíř výhodnější pro osoby s nižšími příjmy, přibližně na úrovni první redukční hranice, kde je nejvíce zvýrazněn princip solidarity. 3.2.2. Důchodové spoření - II. pilíř Zavedení druhého pilíře do důchodového systému České republiky je novinkou, která má dopad i na státem spravovaný základní důchodový systém. Vstup do II. pilíře je zcela dobrovolný, ale v případě vstupu je nutné setrvat v systému až do doby, kdy dosáhne účastník důchodového věku, tj. do doby přiznání důchodu z I. pilíře. Účast vzniká na základě registrace smlouvy o důchodovém spoření v Centrálním registru smluv, který vede Specializovaný finanční úřad. Primárně je druhý pilíř určen pro osoby mladší než 35 let. Starší jedinci se mohli pro tento krok rozhodnout do poloviny roku 2013. 56

Jak již bylo uvedeno v úvodu kapitoly, II. pilíř byl zaveden ve formě opt-out v rozsahu 3 % mzdy, o které je snížen příspěvek jednotlivce na důchodové pojištění. Kromě zmíněných 3 % hrubé mzdy je účastník povinen odvést ještě další 2 % hrubé mzdy na vybraný penzijní fond soukromé penzijní společnosti. 55 Příspěvky do fondu jsou hrazeny obdobně jako v případě příspěvků pouze do prvního pilíře, ale s tím rozdílem, že do základního státního důchodového systému je odváděno pouze 25 % hrubé mzdy na místo 28 %. Dalších 5 % je účastníkem hrazeno do fondů II. pilíře, tzn. že účastníkům vzroste celkový odvod na penzijní připojištění na 30 % oproti 28 %, které hradí jedinci, kteří se účastní penzijního systému pouze v I. pilíři. Zmíněných 5 % příspěvků z hrubé mzdy jsou jediné prostředky, které jsou do tohoto systému odváděny. Není možné příspěvky zvýšit nebo snížit, nejsou možné jednorázové vklady nebo příspěvky zaměstnavatele. Při výpadku příjmu není do fondů druhého pilíře odváděna žádná částka. Prostředky účastníků jsou investovány na kapitálovém trhu a jsou odděleny od majetku penzijní společnosti. Ze zákona jsou společnosti povinny nabízet účastníkům 4 fondy s různou mírou rizika: 56 Důchodový fond státních dluhopisů investice většinou do státních dluhopisů ČR, neinvestuje do akcií Konzervativní důchodový fond investice zejména do státních dluhopisů i dluhopisů evropských institucí (ECB, MMF, Investiční banka) a do korporátních dluhopisů s vysokým ratingem, neinvestuje do akcií Vyvážený důchodový fond investice do dluhopisů jako konzervativní složky, umožňuje investovat do akcií max. 40 % Dynamický důchodový fond investice do akcií max. 80 % Vliv na konečnou výši úspor má také výše poplatků, které jsou za správu účtovány. Zákon o důchodovém spoření z tohoto důvodu výši poplatků omezuje a penzijní společnost tak má nárok na dva typy odměny za správu majetku důchodových fondů z objemu majetku důchodového fondu a z dosaženého zhodnocení prostředků v důchodovém fondu. Zákonem je také stanovena horní hranice odměny za nabízení a zprostředkování uzavření smlouvy na 55 Ministerstvo financí České republiky: II. pilíř důchodové spoření [online] [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/penzijni-sluzby-a-systemy/ii-pilir-duchodove-sporeni 56 SYROVÝ, Petr: Jak si spořit na důchod; Grada Publishing a.s., 2012, ISBN 978-80-247-4479-7 57

3,5 % průměrné mzdy. Maximální výše poplatků za správu je uvedena v následující tabulce. Tabulka 7 Přehled poplatků (maximální výše) Poplatky odvozené z výše majetku důchodového fondu Poplatek z dosaženého zhodnocení prostředků v důchodovém fondu Důchodový fond státních dluhopisů 0,3 % - Konzervativní fond důchodový 0,4 % 10 % Vyvážený důchodový fond 0,5 % 10 % Dynamický důchodový fond 0,6 % 10 % Zdroj: Callido investice [online] [cit. 2015-03-30] 57 Volba investiční strategie je zcela na klientovi, avšak penzijní společnost doporučuje klientovi nejvhodnější strategii. Zákon obsahuje pojistku ve formě převodu finančních prostředků do méně rizikových penzijních fondů a to pro klienty, kterým zbývá do data odchodu do důchodu méně než 10 let. O chystaném převodu finančních prostředků je penzijní společnost klienta povinna informovat, přičemž klient může tuto variantu odmítnout. Na konečnou výši úspor bude mít kromě poplatků také významný vliv výnos investic. Jakých výnosů investice dosáhnou, není možné dopředu přesně určit. Při odhadu očekávaného výnosu se vychází z dosaženého výnosu podobné investice v minulosti. Investice do státních dluhopisů přinesla v průměru zhodnocení asi 1 %, při započtených nákladech a inflaci. Průměrný výnos 1 % znamená, že investice neztratí hodnotu, ale ani se nijak nezhodnotí. Vyvážený fond dosáhl v průměru výnos cca 1 % - 1,5 %. Průměrné výnosy dynamického fondu jsou 3 % - 4 %. 58 57 Callidoinvestice.cz: Důchodové fondy poplatky za správu [online] [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://ucastnicke-fondy-srovnani-penzijni-sporeni-callido.cz/duchodove-fondy-poplatky.za-spravu-duchodovesporeni 58 SYROVÝ, Petr: Jak si spořit na důchod; Grada Publishing a.s., 2012, ISBN 978-80-247-4479-7 58

Zákon umožňuje také změnu jednotlivých fondů i změnu penzijní společnosti. Zároveň je zákonem stanoven maximální poplatek za tyto změny a to ve výši 500 Kč za změnu investiční strategie a 800 Kč za změnu penzijní společnosti. 59 Po dosažení důchodového věku má účastník druhého pilíře možnost volby výplaty důchodu: Doživotní penze výše penze je vypočtena z naspořených finančních prostředků a předpokládané době dožití. Pokud se pojištěnec dožije vyššího věku, než bylo předpokládáno, bude mu penze vyplácena z majetku fondu. Doživotní penze s pozůstalostní penzí výše penze je vypočtena z naspořených finančních prostředků a předpokládané době dožití, avšak se zohledněním faktu, že v případě úmrtí pojištěnce je pozůstalým vyplácen důchod ve stejné výši ještě po dobu 3 let. Renta po dobu 20 let penze je vypočtena z naspořených finančních prostředků, které jsou rozpočítány na období 20 let. Poté náleží pojištěnci důchod pouze z prvního pilíře. 60 Jakmile účastník splní podmínky pro čerpání prostředků z důchodového spoření, převede penzijní společnost naspořené finanční prostředky na účet pojišťovny, kterou si účastník druhého pilíře zvolí. Výplatu důchodu bude poté provádět podle zvolené varianty pojišťovna. Při úmrtí jedince účastnícího se důchodového připojištění je nutné rozlišovat dvě situace. První variantou je úmrtí během fáze spoření na důchod a ve druhém případě dochází k úmrtí účastníka během čerpání starobního důchodu. Při smrti účastníka během spořící fáze se naspořené prostředky stávají součástí dědictví. V tomto případě dochází k dědění celé naspořené částky, tj. včetně částky, která byla vyvedena z I. pilíře. Pokud je dědic účastníkem důchodového připojištění, jsou zděděné finanční prostředky z II. pilíře připsány ve prospěch jeho účtu. Není-li dědic účastníkem II. pilíře jsou finanční prostředky vyplaceny jednorázově a v případě dědění nezletilými dětmi jsou finanční prostředky vypláceny postupně během 5 let. Zemře-li účastník důchodového spoření během fáze pobírání starobního důchodu, dochází 59 SYROVÝ, Petr: Jak si spořit na důchod; Grada Publishing a.s., 2012, ISBN 978-80-247-4479-7 60 Rudolfová, V.: Historie důchodového systému v ČR; 2014 [online] [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2014/07/v.-rudolfov%c3%a1-historie-v%c3%bdvojed%c5%afchodov%c3%a9ho-syst%c3%a9mu-v-%c4%8cr-%c4%8derven-2014.pdf 59

k dědění pouze za předpokladu, že byla zvolena výplata renty na 20 let a tato doba výplaty ještě nebyla dodržena. V této souvislosti by ještě byla možná výplata pozůstalostní penze při zvolení varianty doživotní penze s pozůstalostní penzí. 61 Účastník důchodového spoření si mohl v roce 2013 zvolit z 6 penzijních společností, které druhý pilíř začaly nabízet. V této době se jednalo o společnosti Allianz penzijní společnost, Penzijní společnosti České pojišťovny, Penzijní společnost České spořitelny, ČSOB Penzijní společnost, KB penzijní společnost a Raiffeisen penzijní společnost. V roce 2014 došlo k převodu klientů z Raiffeisen penzijní společnosti na Penzijní společnost České pojišťovny. 62 Výhody a nevýhody II. pilíře Jedna z největších výhod účasti ve druhém pilíři je vlastnictví naspořených finančních prostředků účastníkem. Při úmrtí účastníka jsou finanční prostředky na účtu důchodového spoření součástí dědictví. Peníze na individuálním důchodovém účtu u penzijních společností jsou ve fázi spoření 100 % chráněny před výkonem exekuce. Exekucí je možné postihnout finanční prostředky ve III. pilíři, který tak před hrozbou exekuce není žádným způsobem chráněn. Dále je možné exekucí postihnout i výplatu penze z druhého pilíře. 63 Výhodné může pro účastníka II. pilíře být i možnost zvolit se délku výplaty starobního důchodu. Vzhledem k tomu, že variantu výplaty bude účastník volit až v okamžiku, kdy bude vstupovat do starobního důchodu, umožňuje takto nastavený systém lépe zhodnotit šance na dožití s ohledem na zdravotní stav účastníka. Nespornou výhodou druhého pilíře je skutečnost, že v případě úmrtí účastníka jsou prostředky součástí dědictví. Tento aspekt druhého pilíře s sebou nese určitou jistotu finanční podpory pro pozůstalé, pokud účastník zemře ve fázi spoření nebo při výplatě penze na 20 let, příp. doživotní penze s pozůstalostí penzí. 61 Ministerstvo práce a sociálních věcí: Naspořené prostředky z druhého pilíře jako předmět dědictví [online] [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13514/tz_070912a.pdf 62 Reiffeisen.cz: Penzijní společnost [online] [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: https://www.rb.cz/o-bance/obance/skupina-raiffeisen/raiffeisen-penzijni-spolecnost/ 63 Česká televize: Na druhý pilíř je i exekutor krátký [online] [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/210958-na-druhy-pilir-je-i-exekutor-kratky/ 60

Jednou z výhod vstupu do důchodového spoření se může jevit skutečnost, že se zde neprojevuje prvek solidarity a také se neuplatňují redukční hranice a výplata důchodu je tak zcela navázána na celoživotní příjem člověka. Toto je výhodné zejména pro vyšší příjmové skupiny. V roce 2012 vytvořil Národohospodářský ústav studii na téma Český důchodový systém na rozcestí: Pro koho je výhodný přechod do druhého pilíře? Tato studie dospěla k závěru, že vstoupit do druhého pilíře by se vyplatilo až 50 % mužů a 30 % žen. Přínos systému je však poměrně nízký a pohybuje se na úrovni jedné poloviny ročního příjmu. Z příloh č. 4 a 5 je zřejmé, že tento systém je vhodný pro většinu mužů do 40 let, u žen je přechod na druhý pilíř vhodný spíše pro vyšší příjmové skupiny. Obecně se dá říci, že vstup do druhého pilíře je vhodný pro vyšší příjmové skupiny a pro mladší věkové ročníky. Nicméně navrhovaná reforma je natolik opatrná, že nelze předpokládat podstatné zlepšení příjmů budoucích penzistů. 64 Do určité míry lze za nevýhodu považovat nemožnost vystoupení z druhého pilíře a také zavázaní se k placení příspěvků ve výši 2 % hrubé mzdy. V souvislosti s důchodovým připojištěním nelze pominout ani rizika spojená s investováním na kapitálových trzích. Jako určitá nevýhoda může být vnímána skutečnost, že finanční prostředky ve fondech důchodového spoření jsou nelikvidní. Aby mohlo dojít k výplatě z druhého pilíře, je nutné splnit určité předpoklady. Rozhodujícím kritériem pro začátek výplaty penze je dosažení důchodového věku a přiznání důchodu z prvního pilíře. Nicméně tato nevýhoda má své opodstatnění v uzamčení finančních prostředků výhradně pro období ekonomické neaktivity jedince a tím znemožnit použití těchto financí na jiný účel. 3.2.3. Doplňkové penzijní spoření III. pilíř Doplňkové penzijní spoření je jednou z možností spoření na důchod a slouží jako doplněk k předchozím dvěma pilířům. Vstup do třetího pilíře je zcela dobrovolný a záleží na každém jednotlivci, jestli tuto možnost využije. Na rozdíl od předchozích dvou pilířů není doplňkové 64 IDEA CERGE EI: SCHNEIDER, O.; ŠATAVA, J.: Český důchodový systém na rozcestí: Pro koho je výhodný přechod do druhého pilíře? [online] [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: http://idea.cergeei.cz/documents/studie_2012_04.pdf 61

penzijní spoření přímo navázáno na mzdu jednotlivce, ale jedná se o dobrovolné spoření na důchod, kde si každý účastník může zvolit příspěvek ve výši, která odpovídá jeho finančním možnostem. Výši příspěvku je možné během spoření měnit, lze vkládat jednorázové vklady a na doplňkové penzijní spoření může přispívat i zaměstnavatel. Stát v tomto případě motivuje jedince ke spoření na důchod formou státního příspěvku a zároveň možností uplatnit daňový odpočet. Státní příspěvek pro účastníka penzijního připojištění a doplňkového penzijního pojištění je závislý na výši příspěvku jednotlivce do penzijních fondů. Od roku 2013 došlo k úpravě pravidel vypláceného státního příspěvku, tj. státní příspěvek je vyplácen účastníkovi, který spoří nejméně 300 Kč za měsíc. V takovém případě činí státní příspěvek 90 Kč. Maximální výše státního příspěvku je nastavena na hodnotu 230 Kč, kterou je možné získat při částce spoření 1 000 Kč a vyšší. Zároveň s touto úpravou došlo také ke změně podmínek pro daňový odpočet účastníka. Daňový základ si může účastník snížit maximálně o částku 12 000 Kč ročně, avšak pouze za příspěvek, který přesahuje částku 1 000 Kč měsíčně. Daňové výhody přináší doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění také pro zaměstnavatele, kteří si mohou uplatnit v daňovém přiznání příspěvek až do výše 30 000 Kč za zaměstnance. Změna v přidělování státního příspěvku měla pozitivní dopad do průměrného příspěvku účastníka penzijního připojištění, který se zvýšil o více než 100 Kč oproti roku 2012. V doplňkovém penzijním připojištění byl průměrný příspěvek účastníka v roce 2013 na úrovni 749 Kč a v penzijním připojištění dosahoval průměrný příspěvek hodnoty 568 Kč měsíčně. S rostoucím příspěvkem účastníka a v případě doplňkového penzijního spoření také s rostoucím počtem účastníků vzrostl také průměrný státní příspěvek. V roce 2013 vzrostl průměrný měsíční státní příspěvek v penzijním připojištění o 9 Kč na částku 117 Kč. Průměrný státní příspěvek v účastnických fondech dosahoval v tomto roce hodnoty 143 Kč. V penzijním připojištění došlo v roce 2014 k nárůstu průměrného státního příspěvku na částku 119 Kč a v doplňkovém penzijním spoření na úroveň 148 Kč měsíčně. Z obrázku 13 je zřejmá změna v rozdělení smluv se státním příspěvkem. Zatímco v roce 2012 dosahovalo na maximální státní příspěvek 50 % účastníků v roce 2013 je již tento poměr zhruba poloviční oproti stavu předchozího roku. Změna limitů pro státní příspěvek vedla také k procentuálnímu navýšení smluv, které mají částečný nárok na státní příspěvek a také ke zvýšenému počtu smluv bez nároku na státní příspěvek. Celkově dosahuje na nějaký státní příspěvek zhruba ¾ účastníků penzijního připojištění. 62

Obrázek 5 Podíly smluv se státním příspěvkem v penzijním připojištění Zdroj: Ministerstvo financí České republiky: Zpráva o vývoji finančního trhu 2013 [online] [cit. 2015-04 06] 65 Počet účastníků třetího pilíře kulminoval v roce 2012, kdy byl zaznamenaný zvýšený zájem o vstup do fondů penzijního připojištění ovlivněný očekávanými změnami v důchodovém systému v roce 2013. Od tohoto roku celkový počet účastníků třetího pilíře klesá a tento pokles není vyvážen ani rostoucím počtem účastníků v doplňkovém penzijním spoření. Vývoj počtu účastníků doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění je zřejmý z tabulky 8. 65 Ministerstvo financí České republiky: Zpráva o vývoji finančního trhu 2013; [online][cit. 2015-04 06] dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/monitoring/vyvoj-financniho-trhu/2013/zprava-o-vyvojifinancniho-trhu-v-roce-2-17959 63