Veřejná správa v EU Základní cíle a poslání integračních procesů Hlavní vývojové etapy
Struktura studia Úvod do základních integračních tendencí v Evropě Vývojové etapy evropského integračního procesu Základní dokumenty a koncepce Instituce Evropských společenství Politiky EU (společné, koordinované) Evropa 2020 Evropský správní prostor Vybrané otázky komparace evropských správních systémů
Literatura Lacina, L., Ostřížek, J. a kol., Učebnice evropské integrace Barrister et Principal, Praha LACINA, Karel a Vladimír ČECHÁK. Evropské systémy veřejné správy. Praha: VŠFS, 2005 http://europa.eu/index_cs.htm Další literatura a prameny
Zakončení kurzu Prezenční forma: přednášky + seminář Kombinovaná forma: závěrečný test Termíny Konzultace: trhlinova@email. cz, KH OKRUHY KE ZKOUŠCE - Hlavní vývojové etapy EU a jejich význam pro integraci - Hlavní evropské instituce (EP, EK, Soudní dvůr, ECB, Rada EU, Výbor regionů, HSV, EIB, Eurostat) - Primární a sekundární právo EU, způsob přijímání rozhodnutí - Hlavní typologie evropských politik zemědělská politika, doprava, kohezní politika, obchodní politika, vnitřní trh, politika ochrany spotřebitele ) - Základní prvky a principy evropského správního prostoru
Veřejná správa v EU Kombinovaní 1+2 přednáška Hlavní vývojové etapy Evropské integrace 5
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (1) nejvyšší míra integrace na světě 27 zemí, 496 mil. obyvatel rozsáhlý spotřebitelský trh fungující vnitřní trh liberalizace pohybu zboží, služeb, kapitálu vysoká úroveň spotřeby kvantita i kvalita zátěž životního prostředí demografická struktura
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (2) vysoká míra sociálního zabezpečení pokles konkurenceschopnosti (nižší míra zahraničních investic) x výnosy z rozsahu paternalismus a sociální stát rigidita trhu práce, rozsáhlé sociální zabezpečení nezaměstnanost vysoká úroveň veřejné spotřeby (vzdělání, kultura, zdravotní péče, bezpečnostní záruky, ochrana spotřebitelských práv, ) vysoká míra redistribuce důchodů vysoké daňové zatížení
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (3) nízká vybavenost přírodními zdroji závislost na dovozu protekcionismus nižší investice do vědy a výzkumu technologické zaostávání za USA a Japonskem
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (4) Provázanost Heterogenita Společné politiky EU Ekonomická výkonnost Makroekonomická stabilita Sociální politika Ochrana životního prostředí Energetické koncepce + diference politické, strategické, bezpečnostní
Hlavní specifika EU jako politického subjektu akcentace demokratických principů, ochrana lidských práv různý přístup k bezpečnostním aspektům nadstandardní vztahy EU k 77 rozvojovým zemím (tzv. skupina ACP)
Jean Monnet Robert Schuman VÝVOJ EVROPSKÉ INTEGRACE
Počáteční impulsy k evropské integraci 1. východisko z války: snaha o uspořádání mezinárodních vztahů po 2. sv. válce, které by předcházely případným dalším konfliktům, urychlení politických a společenských změn, zrychlení hospodářského rozvoje typické pro poválečné období několik pokusů o integraci ve 40. letech (Skandinávská unie, Benelux, Francita) 1949 RVHP překonání psychologických bariér 2. rostoucí mezinárodní propojení ekonomik vyšší efektivnost (výnosy z rozsahu), vyšší specializace, zmírňování rozdílů, vědecko-technická spolupráce 3. obrana před sílící konkurencí na světových trzích
Poválečná situace rekonverze ekonomik přelom v pojetí úlohy státu posílení jeho pozice v ekonomice regulace, státní intervencionismus, zestátňování rozpad světové ekonomiky studená válka, zpřetrhání tradičních (obchodních) vazeb politické aspekty evropské integrace
Hlavní milníky evropské integrace (1) 1952 platnost ESUO 1958 platnost Římských smluv o EHS a Euratomu 1965 dosažení pásma volného obchodu 1968 vznik Evropských společenství, celní unie 1973 1. rozšíření ES 1981, 1986 jižní rozšíření ES 1987 platnost Jednotného evropského aktu
Hlavní milníky evropské integrace (2) 1993 spuštění vnitřního trhu, vznik EU Maastrichtskou smlouvou 1994 platnost evropského hospodářského prostoru 1995 severní rozšíření EU 1997 Agenda 2000 (příprava na další rozšíření) 1999 spuštění EMU, platnost Amsterodamské smlouvy 2000 Smlouva z Nice
Hlavní milníky evropské integrace (3) 2003 platnost smlouvy z Nice 2004 východní rozšíření EU, politická dohoda o Ústavě pro Evropu 2007 2. východní rozšíření EU, podpis Lisabonské smlouvy 2009 ratifikace Lisabonské smlouvy 2012 a dále federalizace Evropy
1952-58 Zakládající státy 1986 3. rozšíření: Španělsko, Portugalsko 1973-1. rozšíření: Spojené království, Dánsko, Irsko 1995 4. rozšíření: Rakousko, Finsko, Švédsko 1981 2. rozšíření: 2004 5. rozšíření: ČR, SR, Maďarsko, Polsko,
2007 6. rozšíření: Rumunsko, Bulharsko Kandidátské země: Turecko, Makedonie Potenciální kandidátské země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo
zemí Členské státy Evropské unie Kandidátské a potenciální kandidátské země
ESUO (1951) 1952 Pařížská smlouva sektorové integrační seskupení vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí cíle podpora hospodářského růstu racionální dělba práce vyšší produktivita udržení nepřetržité zaměstnanosti
Euratom (1957) 1958 cíle podpora rozvoje jaderného průmyslu rozvoj výzkumu sjednocení bezpečnostních norem pokrok v mírovém využívání jaderné energie
EOS Evropské obranné společenství 1952 členové ESUO umožnit vyzbrojování západního Německa v rámci tzv. evropské armády při institucionálním uspořádání podle vzoru ESUO obrana = citlivá oblast suverenity ztroskotalo na odmítnutí Francie
EHS (1957) 1958 Římská smlouva strategické cíle: celní unie do 12 let společný trh do 15 let další cíle zavedení společných politik ve 3 oblastech: zemědělství, zahraniční obchod, doprava zavedení společných pravidel hospodářské soutěže udržení konkurence uvnitř EHS koordinace hospodářských politik v měnové i fiskální oblasti (koordinovaný postup, ne společné politiky!) vytvoření institucí: Shromáždění (později EP), Rada, Komise a Soudní dvůr sbližování legislativy v hospodářské oblasti
Jednotný evropský akt 1987 první reformulace Římských smluv cíle pro další integrační fázi: - posilování politické spolupráce cesta k EU - vytvoření jednotného vnitřního trhu - sbližování hospodářských a měnových politik právní zmínka o EMU - rozšíření politik ES o sociální a kohezní politiku - rozšíření koordinovaných politik o výzkum a technický rozvoj a ochranu ŽP - nové formulování úkolů zahraniční politiky znění jedním hlasem (koordinace stanovisek, pak teprve společný postoj ES)
Schengenské dohody spolupráce států v rámci tzv. schengenského prostoru 1985 a 1990 podepsány dohody zakládající schengenskou spolupráci Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie a Německo 14. června 1985 - Dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích: zrušení kontrol na společných hranicích při pohybu státních příslušníků členských států Evropských společenství a usnadnění pohybu zboží a služeb 19. června 1990 - Úmluva k provedení Schengenské dohody: ustanovení o konkrétních opatřeních, zrušení kontrol pohybu všech osob - nejenom státních příslušníků členských států ES Schengenský protokol - Protokol o začlenění schengenského acquis do rámce EU (1. května 1999)
Schengenská spolupráce odstranění kontrol osob na vnitřních hranicích společná sada pravidel vztahujících se na lidi přecházející vnější hranice členských států EU harmonizace podmínek vstupu a pravidel vzhledem k vízům pro krátkodobé pobyty posílená policejní spolupráce (včetně práv na přeshraniční ostrahu a bezprostřední přeshraniční pronásledování) silnější soudní spolupráce prostřednictvím rychlejšího systému vydávání a přesunu výkonu trestních soudních rozhodnutí vytvoření a rozvoj Schengenského informačního systému (SIS)
Státy Schengenské dohody K zakládající pětici států se dále připojily: /1995 Itálie 27. listopadu 1990 /1998 Španělsko a Portugalsko 25. června 1991 /1995 Řecko 6. listopadu 1992 /2000 Rakousko 28. dubna 1995 /1998 Dánsko, Finsko a Švédsko 19. prosince 1996 /2001 Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko 21. prosince 2007 Švýcarsko 12. prosince 2008 Lichtenštejnsko 19. prosince 2011 Norsko a Island se zapojily na základě zvláštní dohody o přidružení v roce 2001. Velká Británie (1999/2000) a Irsko (2000/2002) se k Schengenu připojily jen částečně (zejména v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, boje proti drogám a SIS). Bulharsko, Kypr a Rumunsko nejsou plnoprávnými členy schengenského prostoru.
Jednotný evropský akt přijat 1986, Lucemburk (platnost 1987) Reakce na eurosklerózu, ekonomické problémy Evropy Vytvoření jednotného vnitřního trhu (k r. 1992), nový impuls evropské integraci právní rámec politické spolupráce propojení Evropského parlamentu a Rady procedura spolurozhodování pro oblast vnitřního trhu hlasování na základě kvalifikované většiny hospodářská a sociální soudržnost spolupráce ve výzkumu, vědeckotechnickém rozvoji a ŽP hospodářská a měnová politika Založení Evropské Rady 28
Vývoj evropské integrace: 90. léta 1990: sjednocení Německa 1992: Maastrichtská dohoda Smlouva o EU 1993: Kodaňská kritéria 1994 vznik Evropského hospodářského prostoru 1995 páté rozšíření EU 1996 ČR podává žádost o členství 1997 Amsterodamská smlouva 1997-1998 zahájení přístupových jednání 1999 zavedení Eura v bezhotovostním styku, vznik ECB 29
Maastrichtská smlouva 7.2.1992, Maastricht Smlouva o EU vytvoření hospodářské a měnové unie společné občanství společná zahraniční a bezpečnostní politika Policejní a soudní spolupráce Cíle : - Podpora trvale udržitelného hospodářského a sociálního pokroku - Mezinárodní identita - Ochrana práv a zájmů občanů EU - Podpora spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí 30
31
Maastrichtský chrám 3 základní pilíře EU 1.pilíř: tři původní společenství + evropské instituce cíle: hospodářská a měnová unie; společný trh; společná průmyslová, daňová a kulturní politika; regionální a sociální fondy; výzkum a technologický rozvoj prostředky: právní akty, nařízení, směrnice, doporučení a rozhodnutí Vytvoření jednotného vnitřního trhu. S vnitřním trhem úzce souvisí vytváření hospodářské a měnové unie. Do prvního pilíře dále náleží společné politiky v oblasti zahraničního obchodu, zemědělství a dopravy a patří sem i řada dalších, koordinovaných a tzv. podpůrných politik. První pilíř má tzv. supranacionální neboli nadnárodní charakter 32
Maastrichtský chrám 3 základní pilíře EU 2.pilíř: společná zahraniční politika, společná obranná politika, společná bezpečnost cíle: bezpečnost; lidská práva; demokracie; právní stát; mír prostředky: společné postoje a společné akce členských zemí Od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost (1993) Evropská unie vytváří Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Právním základem SZBP je Hlava V Smlouvy o EU. Podle článku 11 je cílem SZBP: zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu Unie, posilovat její bezpečnost, zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost, podporovat mezinárodní spolupráci a rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod. 33
II. pilíř Druhý pilíř EU má mezivládní charakter, rozhodovací i výkonné pravomoci zůstávají v rukou členských zemí. Motivy pro vznik II. pilíře Amsterdamská smlouva ve snaze posílit koordinaci a prezentaci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU vytvořila funkci Vysokého představitele pro SZBP, který pomáhá Radě s koordinací SZBP a může Unii zastupovat navenek. Od roku 1999 tento post zastává bývalý generální tajemník NATO Javier Solana.
Maastrichtský chrám 3 základní pilíře EU 3.pilíř: justice a vnitřní politika 35 cíle: volný pohyb osob; spolupráce při udělování azylu, v imigrační politice, celní politice, právu, v boji proti drogám, mezinárodní kriminalitě a terorismu; spolupráce v občanských a trestních záležitostech prostředky: společné postoje, mezinárodní smlouvy, Europol, Evropský policejní úřad Třetí pilíř, jehož právní základ tvoří Hlava VI Smlouvy o EU, pomáhá při vytváření Evropské unie jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Jeho jádrem je policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a spolupráce při předcházení a potírání rasismu a xenofobie. Negativní jevy, na které EU v rámci třetího pilíře zaměřuje svoji pozornost, zahrnují organizovanou i neorganizovanou kriminalitu, obchod s lidmi, trestné činy proti dětem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi, korupci a další.
III. pilíř třetí pilíř má mezivládní charakter a také v jeho rámci je nejdůležitějším orgánem Rada ministrů. Prostředky, kterými zde Unie dosahuje svých cílů, tvoří spolupráce policejních, celních a justičních orgánů členských zemí, spolupráce prostřednictvím agentur Europol a Eurojust a postupná harmonizace trestního práva. Motivy pro vznik 3. pilíře
Nové oblasti spolupráce koordinace politiky v oblasti obchodu, cel, posilování konkurenceschopnosti, výzkumu, sociálních aspektů, turistiky, civilní obrany, energetiky, ekologie Transevropské sítě Veřejné zdraví Rozvojová spolupráce Ochrana spotřebitele vzdělávání 37
Maastrichtská smlouva harmonogram zavádění eura a budování měnové unie Vznik EMI ECB, ESCB Maastrichtská kriteria 38
Maastrichtská smlouva Posílení pozice Parlamentu právo spolurozhodovat s Radou ZVýboru regionů, posílení role Regionální politiky Subsidiarita prohloubení pojmu občanství EU: právo volit a být volen petiční právo právo odvolání k euro-ombudsmanovi Sociální charta 1993: od 1.1. začíná fungovat jednotný vnitřní trh 39
Kodaňská kritéria 22.6.1993 kritéria pro všechny nové země žádající o členství: stabilní demokratický systém institucí založený na úctě k lidským právům přátelské vztahy a spolupráce se sousedními státy plně rozvinuté tržní hospodářství plně začleněná legislativa EU (Acquis communautaire) do národní legislativy 40
Vývoj evropské integrace 1997: Amsterodamská smlouva revize Maastricht.smlouvy, zdůraznění sociální politiky, začlenění Sociální charty cíle: přiblížit se k občanům, důraz na zaměstnanost a práva jednotlivce odstranit překážky volného pohybu a posílit bezpečnost zajistit, aby hlas Evropy bylo více slyšet ve světě zajistit větší efektivitu institucí EU návrh Agendy 2000 41
Amsterodamská smlouva koordinace postupů podporujících: zaměstnanost posílení sociální politiky, životní prostředí, veřejné zdraví, spolupráci v boji proti drogám, terorismu a kriminalitě, harmonizaci přistěhovalecké, vízové a zahraniční politiky Mechanismus konstruktivní neúčasti Posílená spolupráce 42
Agenda 2000 zveřejněna 15.7.1997 schválena Berlín, 1999 Agenda 2000, za silnější a širší Unii soubor reforem modernizace klíčových politik a příprava rozšíření EU reakce na žádosti o rozšíření 43
Agenda 2000 hlavní body: perspektivy rozvoje EU a jejích politik po roce 2000 vliv rozšíření na EU jako celek finanční rozpočet po roce 2000 beroucí v úvahu možnost budoucího rozšíření 44
Smlouva z Nice podepsána 26.2.2001, Nice reforma orgánů EU v souvislosti s rozšířením základ pro vytvoření konsolidovaných znění Smlouvy o EU a Smlouvy o ES Změna počtů a hlasování E. institucí institucionální reforma příprava na rozšíření: - rozšíření principu většinového hlasování na 29 oblastí - hlasování v Radě ministrů EU: počet hlasů adekvátní podílu obyvatelstva na celkové populaci EU + 3 velké státy mohou přehlasovat ostatní - počet komisařů v EK: velké státy se vzdají 2. komisaře, celkem max. 27 komisařů; po dalším rozšíření další negociace - posílení pravomocí předsedy EK (možnost odvolávat komisaře) - počet poslanců EP 720, později 736 Eurojust 45
Smlouva z Nice ne zásadní posuny v hospodářské oblasti co do stupně integrace nový strategický cíl EU pro příští desetiletí: stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou + udržitelný růst + více a lepších pracovních míst + větší sociální soudržnost: - modernizace evropského sociálního modelu - informační společnost: akční plán e-europe - vytvoření evropského výzkumného prostoru - dokončení vnitřního trhu
Vývoj evropské integrace 2000: 2001: 2002: summit Evropské rady Nice (dohody o rozšíření EU o státy střední a východní Evropy) příprava EU na rozšíření od 1.1. 12 států zavedení eura (1.4. 2002) 47
Smlouva o ústavě pro Evropu 2002 2003 Evropský konvent formulace návrhu přijata v Bruselu, 17.-18.6.2004 podepsána v Římě 29.10.2004 2005 ztroskotal ratifikační proces (zamítnutí v referendech ve Francii a Nizozemí) ani mezinárodní smlouva, ani ústava nebyla nikdy ratifikována --- Lisabonská smlouva 48
Výhrady vůči Ústavní smlouvě délka, nepřehlednost zrušení principu jednomyslnosti přednost před právem členských zemí přeměna na evropský superstát demokratický deficit nedostatečná rovnováha mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní obranná politika ekonomická politika
Vývoj evropské integrace 2004: od 1.5. 2004 rozšíření EU o 10 nových členů (ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko) 2007: rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko vstup Slovinska do měnové unie Německé předsednictví: zahájení diskusí o Lisabonské smlouvě 50
Lisabonská smlouva podepsána 13.12.2007 nutná ratifikace všemi 27 státy platnost od 1. 12. 2009 mění stávající zakládající smlouvy EU (tj. Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES) aniž by je nahrazovala 51
Obsah Lisabonské smlouvy EU získá právní subjektivitu snížení počtu eurokomisařů na 2/3 počtu člen. států předseda Evropské rady volený na 2,5 roku ministr zahraničí spojení funkce úřadu vysokého představitele pro zahr. a bezp. politiku a komisaře pro zahraniční vztahy snížení počtu poslanců EP na 751 (max. 96, min. 6 na 1 zemi) hlasování kvalifikovanou většinou v radě ministrů: min. 55% MS s min. 65% obyv. EU rozšíření oblastí s hlasováním kvalifikovanou většinou (jednomyslnost zůstává: zahr. politika, daně, sociální politika, změny smluv EU)
Obsah Lisabonské smlouvy princip oboustranné flexibility možnost vystoupit z EU rozšíření pravomocí Evr. soudního dvora a EP v rámci spolurozhodování o přijímání nové legislativy zvýšení práva národních parlamentů požadovat u EK změnu návrhů, u kt. je pochybnost o překročení pravomocí
Lisabonská smlouva 1. Demokratičtější a transparentnější Evropa: posílená úloha Evropského parlamentu (spolurozhodování s Radou) větší zapojení národních parlamentů silnější hlas pro občany (1 mil.občanů předkládání návrhů) rozdělení pravomocí vystoupení z EU (poprvé v historii) 54
Lisabonská smlouva 2. Efektivnější Evropa: efektivní rozhodování (rozhodování kvalifikovanou většinou) stabilnější a efektivnější institucionální rámec (např.předseda Evropské rady) vyšší akceschopnost EU v zájmu kvality života občanů EU (např. boj proti terorismu a trestné činnosti, bezpečnost) 55
Lisabonská smlouva 3. Evropa práv a hodnot, zajišťující svobodu, solidaritu a bezpečnost: účinnější prosazování demokratických hodnot EU zakotvení Listiny základních práv posílení svobody občanů EU solidarita mezi členskými státy (např. teroristický útok, pohromy) větší bezpečnost pro všechny 56
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EU Listina základních práv obsahuje preambuli a 54 článků seskupených do sedmi kapitol V preambuli vyjádřily členské státy své rozhodnutí spojovat se do stále užší Unie a založit prostor svobody, bezpečnosti a práva. Zároveň se zde uvádí nejdůležitější inspirační zdroje, o něž se Listina Základních práv EU opírá Kapitola I: DŮSTOJNOST (Lidská důstojnost, právo na život, právo na integritu osobnosti, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení a trestů, zákaz otroctví a nucených prací) Kapitola II: SVOBODY (Právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, ochrana údajů osobního charakteru, právo uzavřít sňatek a založit rodinu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu a právo na informace, svoboda shromažďování a sdružování, svoboda v oblasti umění a vědy, právo na vzdělání, svoboda volby povolání a právo na práci, svoboda podnikání, právo na vlastnictví, právo na azyl, ochrana v případě odsunu, vyhoštění či vydání osob)
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EU Kapitola III: ROVNOST (rovnost před zákonem, ochrana před diskriminací, kulturní, náboženská a jazyková odlišnost, rovnost mezi muži a ženami, práva dětí, práva starších osob, integrace postižených osob) Kapitola IV: SOLIDARITA (právo pracovníků na informace a konzultace v rámci podniku, právo na kolektivní vyjednávání a akce, právo na zprostředkování práce, ochrana v případě neoprávněného propuštění ze zaměstnání, spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, zákaz zaměstnávat děti a ochrana mladistvých v práci, rodinný a profesionální život, sociální zabezpečení a sociální pomoc, ochrana zdraví, přístup ke službám obecného ekonomického zájmu, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele) Kapitola V: OBČANSTVÍ (právo volit a být volen ve volbách do EP, právo volit a být volen ve volbách do místních zastupitelstev, právo na uspokojivé správní řízení, právo na přístup k dokumentům, ombudsman, petiční právo, svoboda pohybu a pobytu, diplomatická a konzulární ochrana)
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EU Kapitola VI: SPRAVEDLNOST (právo na účinné odvolací řízení a na nestranný soudní proces, presumpce neviny a práva obhajoby, zásady zákonnosti a přiměřenosti trestů, právo nebýt souzen či trestně stíhán dvakrát za stejný trestný čin) Kapitola VII: VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ (působnost, rozsah zaručených práv, rozsah ochrany, zákaz zneužití práv)
VÝJIMKY Z LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE Výjimku z Listiny základních práv EU si vyžádala Velká Británie, Česká republika a Polsko Výjimky Polska a VB jsou obsaženy v Protokolu č. 30. ČR se spokojila s Deklarací č. 53 -> Prohlášení České republiky k Listině základních práv Evropské unie. Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu dne 3. listopadu 2009 Prezident republiky podmínil ratifikaci Lisabonské smlouvy sjednáním stejných záruk k Listině základních práv EU, jaké si vyjednalo Polsko a Velká Británie -> vláda proto vyjednala pro ČR možnost přistoupit k Protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království Cílem Protokolu č. 30 není vyloučit aplikaci Listiny základních práv EU na území těchto států, ale pouze upřesnit výklad těch ustanovení Listiny, která nejsou jednoznačná a mohla by být předmětem extenzivní interpretace Soudním dvorem EU
VÝJIMKY Z LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE Prezident České republiky Václav Klaus žádal výjimku k Listině z obavy z prolomení Benešových dekretů Velká Británie byla vedena obavami, aby Listina základních práv EU neovlivnila její sociální zákonodárství Polsko si Protokol vyjednalo s ohledem na úpravu rodinného práva v Polsku zejména jako pojistku, aby manželský svazek nemohly uzavírat homosexuální páry
Lisabonská smlouva 4. Evropa jako globální aktér: soudržnost evropské politiky vnějších vztahů funkce představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropský útvar pro vnější činnost právní subjektivita - posílení vyjednávací pozice na mezinárodní scéně posílení spolupráce i menší skupina států 62
Lisabonská smlouva zahrnuje Smlouvu o EU (SEU) Smlouvu o fungování EU (SFEU) Protokoly, přílohy, prohlášení Listina základních práv EU 63
Shrnutí evropských integračních procesů Tendence o prohlubování ekonomické i sociální integrace, reakce na ekonomické problémy a vnější ohrožení politická unie hospodářská a měnová unie jednotný vnitřní trh celní unie zóna volného obchodu Rozšiřování evropského prostoru hranice? 64
Nejdůležitější dokumenty EU Římské smlouvy Schengenské dohody Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Kodaňská kritéria Amsterodamská smlouva Agenda 2000 Smlouva z Nice Evropská ústava Lisabonská smlouva 65
Současné integrační procesy a výzvy Podpora politické integrace Podpora ekonomické integrace 66
Politická integrace Federalizace Evropská armáda Evropské ministerstvo zahraničí Evropská víza Přímá volba prezidenta Vytvoření evropské vlády Nové způsoby hlasování Dobrovolné členství 67
Ekonomická integrace Fiskální smlouva (VB, ČR) Postavení ECB, vytvoření bankovní unie Evropský stabilizační mechanismus (ESM): na pomoc zemím eurozóny, které mají problémy s plněním závazků, záchranný fond Společné pojištění vkladů Evropské ministerstvo hospodářství Evropský sociální fond Centrální rozpočet eurozóny 68
Polemika Rychlé integrační kroky x postoje občanů, demokracie Otázka národní suverenity Dvourychlostní Evropa (vysoká míra integrace x prohlubování jednotného trhu a snižování administrativních překážek) nerovnoměrné vymáhání pravidel jednotného trhu složitost právních předpisů, kdy některé činnosti upravuje až 27 různých pravidel 69
Strategie Evropa 2020 1. zvýšení zaměstnanosti populace v aktivním věku (až k 75% úrovni); 2. zajištění investic do oblasti vědy, výzkumu a inovací ve výši 3% HDP; průmyslová politika 3. redukce emisí CO2 o 20%; 4. zvýšení zapojení mladé generace do vysokoškolského studia (až na 40%) 5. Program pro nové dovednosti a pracovní místa 6. snížení počtu Evropanů žijících pod oficiální hranicí chudoby o 20 miliónů lidí. 70