SPOLEČNOST PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, SPOL. S R.O. ŠERÁNKOVA 32, 616 00 BRNO, tel.: 549 256 241, e-mail: spzp@volny.cz PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY k.ú. PLENKOVICE Zodpovědný projektant: Ing. Ludmila BÍNOVÁ, CSc. autorizovaný projektant ÚSES BRNO, ÚNOR 2012
OBSAH 1. ÚVOD 3 2. POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ 3 3. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 4 3.1 Reliéf 4 3.2 Horniny 4 3.3 Půdy 4 3.4 Podnebí 4 3.5 Vodstvo 4 3.6 Biota 5 4. CHARAKTERISTIKA AKTUÁLNÍHO STAVU KRAJINY 6 5. BIOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ 7 6. KONCEPCE NÁVRHU ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY 8 6.1 Územní systém ekologické stability v nadřazené ÚPD (ZÚR) 8 6.2 Místní (lokální) územní systém ekologické stability 8 strana 7. STANOVENÍ PODMÍNEK PRO VYUŽITÍ PLOCH BIOCENTER A BIOKORIDORŮ 10 8. BIOCENTRA A BIOKORIDORY JAKO VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ OPATŘENÍ 10 9. ZÁVĚR 11 10. TABULKOVÁ ČÁST 12 10.1 Biocentra 13 10.2 Biokoridory 15 2
1. ÚVOD Pro katastrální území Plenkovice byl ÚSES vymezen v generelové podobě a také v rámci ÚAP ORP Znojmo. Proto bylo v roce 2011 zadáno ověření všech skladebných částí místního ÚSES jako podklad pro územní plán obce Plenkovice, který vymezuje místní ÚSES a zajišťuje jeho návaznost na sousední katastry. Vymezený místní ÚSES byl konzultován se zpracovatelem ÚP Ing.arch. M. Sohrem. Při zpracování Plánu místního územního systému ekologické stability (M ÚSES) pro k.ú. Plenkovice byly jako podklady použity následující materiály: ÚTP Nadregionální a regionální územní systém ekologické stability ČR (Bínová, Culek 1996) výsledky vlastního terénního průzkumu nové biogeografické členění ČR bioregiony a biochory (Culek 2005) letecké snímky ÚAP obce s rozšířenou působností Znojmo (2010) Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje Územní plány obcí Hluboké Mašůvky, Kravsko (2004 2010) Koncept ÚP Znojmo (2011). 2. POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Řešené území (k.ú. Plenkovice) se nachází v severní části bývalého okresu Znojmo a nedaleko města Znojmo. Je v působnosti ORP Znojmo a jeho rozloha činí 437 ha. Katastrální území je málo členité, převažují plošiny a táhlé mírné svahy, které jsou členěny zvlněnými úpady a kratšími strmými svahy. Zcela výjimečné je skalnaté údolí Plenkovického potoka. Ve funkčním využití výrazně převažují zemědělské půdy, které činí 359 ha. Lesa je zde pouze 19 ha a vodních ploch 23 ha. Poměrně vysokým podílem jsou zastoupeny orné půdy (320 ha), část těchto pozemků je svažitých a erozně ohrožených. Koeficient ekologické stability je velmi nízký a na řešeném území je nedostatek trvalé vegetace. Trvalé travní porosty činí pouze 29 ha. Na řešené území zasahuje ze severu Přírodní park Jevišovka, který zabírá území s vyšší ekologickou stabilitou a vyšší přírodní hodnotou. Převažujícím funkčním využitím je zemědělství, ostatní funkce jsou zastoupeny méně až nepatrně (dopravní, průmyslová výroba, lesní hospodářství). Řešené území se nalézá na 4 mapových listech základní mapy 1:10 000, a to 34-11-11, 34-11-16, 33-22-15 a 33-22-20. Obr. 1 Kaplička a hezký jerlín u silnice. 3
3. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 3.1 Reliéf Podle geomorfologického členění GGÚ ČSAV se zájmové území řadí do těchto jednotek: Provincie: Česká vysočina Soustava: II Česko-moravská soustava Podsoustava: IIC Českomoravská vrchovina Celek: IIC-7 Jevišovická pahorkatina Podcelek: IIC-7D Znojemská pahorkatina Okrsek: IIC-7D-i Citonická plošina Citonická plošina je částí Znojemské pahorkatiny. Jedná se o plochou pahorkatinu, která je tvořená v severozápadní části bítešskou rulou, ve střední části svory, svorovými rulami, křemenci a v jižní části granodiority a žulami dyjského masívu. Plochý povrch je zvlněn rozevřenými údolími vodních toků. Převládají zde pole, doplněná drobnými borovými lesíky s dubem. 3.2 Horniny V substrátu převažuje bítešská rula na severu, kterou doplňují svory, svorové ruly, migmatity, granulity, granodiority a žuly dyjského masívu. Četné jsou pokryvy deluviálních hlinitopísčitých a hlinitokamenitých sedimentů v depresích. V jihovýchodní části se objevují vápnité spraše a hlinité sedimenty v nivách. 3.3 Půdy V půdním pokryvu převažují hnědozemě s ostrovy hnědozemních černozemí. Objevují se také luvizemě a kambizemě. V drobných nivách jsou glejové fluvizemě nebo splachové hlinité sedimenty, občas hnědozemě. 3.4 Podnebí Řešené území náleží dle Quitta (1970) do mírně teplé klimatické oblasti MT11, která je ze severovýchodu ovlivněna teplou klimatickou oblastí T2. Klima je mírně teplé až teplé a mírně suché s teplotními sumami 2400 2700 C za vegetační období. 3.5 Vodstvo Zájmové území je odvodňováno Plenkovickým potokem a Mramotickým potokem a jejich bezejmennými přítoky. Všechny potoky jsou zregulovány. Jejich břehové porosty jsou mezernaté nebo zcela chybí. 4
Plenkovický potok pramení u Šumné ve výšce 430 m n.m a ústí zprava do Jevišovky u Plavče ve 255 m n.m. Plocha povodí činí 74,2 km 2, délka toku 18,2 km a průměrný průtok u ústí činí 0,11 m 3.s -1. Mramotický potok pramení u Vracovic ve výšce 435 m n.m a ústí zprava do Plenkovického potoka u Plenkovic ve 309 m n.m. Plocha povodí činí 25,4 km 2, délka toku 12,7 km a průměrný průtok u ústí 0,04 m 3.s -1. Na řešeném území jsou dva rybníky, a to Plenkovický rybník a Spodní rybník. Plenkovický rybník má rozlohu 19 ha. Jedná se o průtočný rybník na Plenkovickém potoce. Spodní rybník je také průtočný rybník na Plenkovickém potoce. Podle regionalizace povrchových vod (Vlček, 1971) spadá toto území do oblasti nejméně vodné se specifickým odtokem pouze do 3 litrů s -1.km 2, s malou retenční schopností a silně rozkolísaným odtokem během roku. Nejvodnějšími měsíci jsou únor a březen. Obr. 2 Plenkovický rybník s ostrovem po rekonstrukci. 3.6 Biota Podle regionálně fytogeografického členění (BÚ ČSAV 1987) se řešené území nachází na rozhraní dvou fytogeografických obvodů, a to Panonské termofytikum a Českomoravské mezofytikum. Zasahuje do dvou fytogeografických okresů, a to Moravské podhůří Vysočiny a Znojemsko-brněnská pahorkatina. Rekonstrukčními individuálními vegetačními jednotkami jsou zde podle geobotanické mapy (Mikyška a kol. 1970) na většině území dubohabrové háje (Carpinion betuli). V jižní části katastru sem zasahují subxerofilní doubravy (Potentillo-Quercetum pannonicum, Lithospermo-Quercetum). Potenciální vegetaci tvoří mozaika hercynských černýšových dubohabřin (Melampyro nemorosi-carpinetum) a bikových doubrav (Luzulo albidae-quercetum). Na malých plochách lze předpokládat i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum), a na lokálně teplejších polohách také středoevropské mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum). V potočních nivách lze předpokládat olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum) nebo bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Na odlesněných plochách se mohou objevit teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a v nivách vegetace svazu Calthion. 5
4. CHARAKTERISTIKA AKTUÁLNÍHO STAVU KRAJINY Současnou krajinu zkoumaného katastru lze definovat jako krajinu převážně zemědělskou, která je silně antropogenně ovlivněna a dlouhodobě obhospodařovaná. Koeficient ekologické stability je zde velmi nízký. Lesních porostů je na řešeném území nedostatek a mají nevhodnou druhovou skladbu. Převažují borovice lesní, modříny a akáty. U vodních toků se objevují kanadské topoly, olše, jasany a také akáty. Břehové porosty jsou mezernaté, část vodních toků je bez porostů. Také Plenkovický rybník má nedostatečné břehové porosty. Zemědělská půda v současnosti zahrnuje 359 ha, z toho připadá na ornou půdu 320 ha, a to v rozlehlých blocích. Ekologická rovnováha byla v minulosti narušena vytvářením velkých bloků svažitých orných půd a likvidací mezí s rozptýlenou dřevinnou vegetací. Většina trvalých travních porostů byla rozorána. Území je postiženo vodní erozí i větrnou erozí. Návrh KPÚ tyto problémy nevyřešil. Severní část katastru je součástí Přírodního parku Jevišovka. Jeho hranice je v současné době upravována. Přírodovědně zajímavé a půvabné je skalnaté údolí Plenkovického potoka za Plenkovickým mlýnem, které je součástí přírodního parku. Obr. 3 Skalnaté údolí Plenkovického potoka je součástí přírodního parku. Na k.ú. Plenkovice nejsou registrovány významné krajinné prvky (VKP), jsou zde však VKP ze zákona, a to lesy, vodní toky, údolní nivy a rybníky. Významné stromy Na řešeném území nejsou vyhlášeny památné stromy, ale rostou zde významné starší stromy. Jedná se většinou o lípy malolisté nebo lípy velkolisté. U silnice do Přímětic rostou dvě krásné lípy malolisté se SH 4-5 a další lípa se SH 3-4. U kapličky při vjezdu do údolí Plenkovického potoka je jerlín japonský (Sophora japonica) se SH 4. Další starší lípy malolisté rostou na návsi (SH 4) a dvanáct lip je před hřbitovem (SH 3-4). Hezká starší lípa malolistá (SH 4) se nachází v extravilánu u křížku na lokalitě Za hájkem. 6
5. BIOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Řešené území patří do hercynské biogeografické podprovincie a do 1.23 Jevišovického bioregionu (Culek a kol. 2004). V zájmovém území lze vymezit dva typy biochor, a to -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. vegetačního stupně a -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. vegetačního stupně. -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. vegetačního stupně V terénu se střídají měkce modelované úseky plošin, časti izolovaných, táhlých mírných svahů zvlněných úpady s pestřejšími segmenty s kratšími strmými svahy. Ty pak bývají členěny stržemi a splachovými rýhami, pahorky a zahlubujícími se vodními toky. Substrát tvoří pestrá mozaika hornin sestávající z ortorul, pararul, migmatitů, svorů, granulitů a granulitových rul s ojedinělými vložkami amfibolitů a hadců. Četné jsou pokryvy deluviálních a deluviofluviálních hlinitopísčitých až hlinitokamenitých sedimentů ve splachových depresích. Vyskytují se i ostrůvky spraší, sprašových hlín a miocénních sedimentů. V půdním pokryvu se střídají kambizemě (vesměs typické) na skalních horninách a na hlinitých pokryvech typické i hnědozemní černozemě nebo hnědozemě. Časté jsou i přechody mezi půdami. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2700 C. Vyvýšené části jsou nadprůměrně exponovány účinkům větru, v údolích lze předpokládat sklony k častější tvorbě lokálních inverzí. Potenciální vegetaci tvoří bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum), na malých konvexních plochách lze předpokládat i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Humóznější úpatí hostí hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). V malých potočních nivách se vyskytují nejčastěji bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Na extrémních odlesněných stanovištích lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio- Phleion phleoidis, na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. Převažující skupiny typů geobiocénů (v závorce je uvedeno % zastoupení): 2AB-B2 (4), 2AB3x (50), 2B3x (38), 3AB3x (5), 2BC5a (3). Cílové ekosystémy: Přirozené: HDH - dubohabřiny, XDA xerotermní acidofilní doubravy; náhradní: XT xerotermní trávníky. -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. vegetačního stupně Sprašové plošiny tvoří velmi monotónní reliéf, nepatrně zpestřený mělkými dlouhými úpady a ojedinělými malými nivami zpravidla autochtonních toků. Substrát tvoří vápnité spraše a okrajově sem zasahují z podloží křídové sedimenty. V nivách jsou splachové hlinité sedimenty. V Jevišovickém bioregionu převažují hnědozemě s ostrovy hnědozemních černozemí. Půdy mají převážně tmavě šedou barvu. Klima je relativně teplé a srážkově podprůměrné (T2). Na plošinách jsou podmínky pro rozvoj větrné eroze, ale teplotní přízemní inverze jsou pouze středně silné, významné jsou však regionální inverze v nížinách. Základní typ potenciální přirozené vegetace tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na lokálně teplejších polohách mohou doprovázet středoevropské mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum). V potočních nivách lze 7
předpokládat olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných plochách se mohou objevit teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nivách vegetace svazu Calthion. Převažující skupiny typů geobiocénů (v závorce je uvedeno % zastoupení): 2BD3x (98) a 2C5a (2). Cílové ekosystémy: Přirozené: HDH - dubohabřiny, XDSX subxerotermní doubravy. Skupiny typů geobiocénů řešeného území (STG) 2BD3: lipové bukové doubravy (Fagi-querceta tiliae) 2B3: typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica) 2AB3: kyselé bukové doubravy (Fagi-querceta) 2BC4-5a: jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta inf.) 2AB-B2: zakrslé doubravy vyššího stupně (Querceta petraeae humilia sup.) 2C5a: topolojilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta populi inf.) 3AB3: dubové bučiny (Querci-fageta) 6. KONCEPCE NÁVRHU ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY Na řešeném území byl vymezen pouze místní (lokální) územní systém ekologické stability. Koncepční řešení ÚSES vychází z biogeografické diferenciace území, z potřeby navázat na plány místních ÚSES na sousedních katastrech, a to k.ú. Mramotice, Přímětice, Hluboké Mašůvky a Kravsko. 6.1 Územní systém ekologické stability v nadřazené ÚPD (ZÚR) Ve vydaných ZÚR Jihomoravského kraje není na řešeném území vymezen nadregionální ani regionální ÚSES. Nejbližší nadregionální biocentrum Jankovec je vymezeno až na sousedním katastru. 6.2 Místní (lokální) územní systém ekologické stability Na řešeném území byla vymezena celkem 4 lokální (místní) biocentra a 6 lokálních (místních) biokoridorů. Reprezentovány byly všechny reprezentativní STG, pro oba typy biochor. Pro vymezení místního ÚSES bylo rozhodující zajištění návaznosti na sousední katastry Přímětice, Mramotice, Hluboké Mašůvky, Kravsko a na územní plány Znojmo (koncept) a ÚP Hluboké Mašůvky. Větev lokálního ÚSES po hydricky normálních stanovištích propojuje ÚSES na k.ú. Hluboké Mašůvky a k.ú. Mramotice. Biokoridor LK1 vychází z NRBC Jankovec a pokračuje přes k.ú. Hluboké Mašůvky, kde se v LBC 1 Za hájkem vrací na řešené území. Tady pokračuje LK6 do LBC 4 Úzký a LK5 do LBC 3 U Mramotic, které zasahuje i na sousední katastr. 8
Druhá větev po hydricky normálních stanovištích propojuje ÚSES na k.ú. Hluboké Mašůvky a k.ú. Přímětice. Biokoridor LK2 spojuje LBC 2 Kněžháj a LK3, tento biokoridor pak ústí do LBC na k.ú. Přímětice. Minimální rozloha lokálních biocenter je 3 ha, mokřadních biocenter 1 ha a kombinovaných biocenter 6 ha. Minimální šíře lokálních biokoridorů je 15 m a jejich maximální délka je 2 km. Součástí místních územních systémů ekologické stability jsou rovněž interakční prvky, které zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní méně stabilní až nestabilní krajinu. Vytvářejí specifické existenční podmínky rostlinám i živočichům. V interakčních prvcích nacházejí prostředí pro život opylovači kulturních rostlin a predátoři omezující hustotu populací škůdců. Stávajícími interakčními prvky jsou ekotonová společenstva křovinatých lad a lemů i břehové porosty a silniční stromořadí, které nejsou biokoridory. Velmi pozitivně působícím plošným interakčním prvkem jsou travinobylinná společenstva, která ve formě lučních porostů by měla být uplatňována zejména v údolních nivách potoků a na erozně ohrožených prudkých svazích. Navrhované interakční prvky byly rozděleny na čtyři typy: IP 1 jedná se o dosadbu alejí kolem stabilizovaných polních cest, místních komunikací a silnic, doporučuji domácí druhy dřevin dle příslušných STG, popř. ovocné dřeviny do alejí v blízkosti obce, pokud by měly doprovodné porosty sloužit jako větrolamy, pak se nepoužívají ovocné dřeviny, šíře větrolamů by měla být podstatně menší než u biokoridorů, tj. maximálně 7 m a velký význam by měly alespoň aleje doplněné keři. IP 2 jedná se o dosadbu břehových a doprovodných porostů kolem vodotečí a vodních ploch, doporučuji domácí druhy stromů a keřů pro příslušná STG, nevhodné jsou ovocné dřeviny. IP 3 jedná se o dosadbu soliterních dřevin k drobným sakrálním stavbám (kříže, boží muka), které dotváří krajinný ráz, doporučuji domácí druhy stromů, a to lípu malolistou, dub zimní, javor mléč. IP 4 jedná se o vegetaci v prostorách bývalé skládky, doporučuji domácí druhy stromů pro příslušná STG. 9
7. STANOVENÍ PODMÍNEK PRO VYUŽITÍ PLOCH BIOCENTER A BIOKORIDORŮ Územní systém ekologické stability je součástí koncepce uspořádání krajiny a jeho nefunkční části budou zakresleny na výkrese veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací. V textové části územního plánu budou stanoveny tyto podmínky pro využití ploch biocenter a biokoridorů. Podmínky pro využití ploch biocenter hlavní využití: plocha přírodní zajišťující podmínky pro ochranu přírody a krajiny přípustné využití: ochrana přírody a krajiny podmíněně přípustné využití: lesní plochy pouze v případě, že se jedná o lesní biocentra převážně s přirozenou skladbou dřevin, a extenzivní zemědělské využití (TTP) v plošně omezeném rozsahu podmíněně přípustné využití: dopravní a technická infrastruktura pouze v případě, že prokazatelně neexistuje alternativní řešení nepřípustné využití: ostatní způsoby využití Podmínky pro využití ploch biokoridorů hlavní využití: plocha přírodní zajišťující podmínky pro ochranu přírody a krajiny přípustné využití: ochrana přírody a krajiny podmíněně přípustné využití: lesní plochy pouze v případě, že se jedná o lesní biokoridory, vodní toky podmíněně přípustné využití: dopravní a technická infrastruktura pouze v případě, že prokazatelně neexistuje alternativní řešení nepřípustné využití: ostatní způsoby využití 8. BIOCENTRA A BIOKORIDORY JAKO VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ OPATŘENÍ Biocentra a biokoridory, která jsou nefunkční nebo částečně funkční, budou zakreslena na výkrese veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací. Seznam biocenter a biokoridorů jako VPO: LBC 2 Kněžháj LBC 3 U Mramotic Lokální biokoridory LK 2, LK 3, LK 4, LK5, část LK6 Všechna ostatní biocentra a biokoridory na řešeném území sice potřebují změnu druhové skladby porostů, ale jsou na stabilizovaných plochách. Jejich stav bude zlepšován pouze způsobem hospodaření, což není obsahem ÚP. 10
9. ZÁVĚR Navržený územní systém ekologické stability je pouze jedním z předpokladů k obnově ekologické rovnováhy krajiny. Dalšími nutnými předpoklady k větší stabilitě krajiny jsou ekologičtější způsoby hospodaření jak v lese, tak i na zemědělské půdě, zlepšení čistoty vod a omezení větrné i vodní eroze. Plán místního ÚSES je zapracováván do územního plánu sídla a po jeho vydání se stává závazným podkladem, který může být postupně realizován do funkční podoby. Na všechny skladebné části ÚSES, které jsou schváleny v rámci územního plánu mohou obce i další subjekty žádat dotace z Operačního programu životního prostředí, SFŽP, Programu péče o krajinu i z dotačních titulů MZe. Tyto dotace se týkají biocenter, biokoridorů i všech interakčních prvků (alejí, břehových porostů, protierozních opatření). Nezbytná je ochrana všech stávajících ekologicky stabilních částí krajiny, a to především lesů, liniových dřevinných společenstev, alejí ovocných stromů a také všech významných vzrostlých stromů v obci i jejím okolí. Přírodovědně velmi hodnotné území je legislativně dostatečně zajištěno vyhlášením Přírodního parku Jevišovka. Zvýšenou pozornost zasluhuje síť stávajících interakčních prvků, která je významným krajinotvorným prvkem, který vytváří typický krajinný ráz. Interakční prvky (aleje) a břehové porosty všech vodotečí je důležité doplňovat. Při komplexních pozemkových úpravách je nezbytné požadovat obnovu systému protierozních mezí, které vytváří specifický typ krajiny a jsou významným prvkem krajinného rázu. Pro k.ú. Plenkovice byly KPÚ dokončeny, ale návrh společných zařízení neřeší tuto problematiku. Na katastru není v současné době vyčleněna pro potřeby zakládání ÚSES žádná státní a obecní půda. Revitalizace vodních toků a také další zatravňování, popř. zalesňování patří mezi velmi vhodná a doporučená opatření zvyšující ekologickou stabilitu a obohacující krajinný ráz tohoto území. Významná je také realizace dalších protierozních opatření a parková úprava obcí. Obr. 4 Zemědělská krajina kolem Plenkovic. 11
10. TABULKOVÁ ČÁST 10.1 Biocentra 10.2 Biokoridory 12
10.1 Biocentra 1. Název a číslo: 1 Za hájkem 2. Katastr: Plenkovice, Hluboké Mašůvky 3. Mapový list: 34-11-11 4. Typ a biogeografický význam: lokální biocentrum reprezentativní 5. Geobiocenologická typizace: 2B3, 2AB3 6. Minimální výměra: 3 ha 7. Navržená výměra: 3,2 ha 8. ZCHÚ, EVL, PO, přírodní park: Přírodní park Jevišovka 9. Současný stav: Biocentrum bylo vymezeno na k.ú. Hluboké Mašůvky a na řešené území zasahuje pouze menší část. Je situováno na lesní porosty s převahou borovic a modřínů. V rámci LHP by bylo vhodné zkvalitnit druhovou skladbu a dosázet duby zimní, javory a lípy. 10. Využívání: les 11. Stupeň ekologické stability: 3, 3-4 12. Cílové ekosystémy: typické bukové doubravy, dubové bučiny 1. Název a číslo: 2 Kněžháj 2. Katastr: Plenkovice 3. Mapový list: 34-11-16 4. Typ a biogeografický význam: lokální biocentrum reprezentativní 5. Geobiocenologická typizace: 2B3, 2AB3 6. Minimální výměra: 3 ha 7. Navržená výměra: 3 ha 8. ZCHÚ, EVL, PO, přírodní park: ne 9. Současný stav: Součástí biocentra je menší lesík s převahou listnatých dřevin (dub, lípa, javor, akát) na svahu. Větší část by se měla založit na svažitých orných půdách, a to z dřevin přirozené skladby dle příslušných STG. 10. Využívání: orná půda, les 11. Stupeň ekologické stability: 1, 3 12. Cílové ekosystémy: typické bukové doubravy, dubové bučiny 13
1. Název a číslo: 3 U Mramotic 2. Katastr: Plenkovice, Mramotice 3. Mapový list: 34-11-16 4. Typ a biogeografický význam: lokální biocentrum reprezentativní 5. Geobiocenologická typizace: 2B3 6. Minimální výměra: 3 ha 7. Navržená výměra: 1 ha 8. ZCHÚ, EVL, PO, přírodní park: ne 9. Současný stav: Na řešeném území je pouze menší část biocentra. Jeho součástí jsou TTP, keřové porosty na mezích a také orná půda. Biocentrum je pouze částečně funkční a bude se zakládat na orných půdách z dřevin přirozené skladby. 10. Využívání: orná půda, TTP 11. Stupeň ekologické stability: 1, 2, 3 12. Cílové ekosystémy: typické bukové doubravy 1. Název a číslo: 4 Úzký 2. Katastr: Plenkovice 3. Mapový list: 34-11-16 4. Typ a biogeografický význam: lokální biocentrum reprezentativní 5. Geobiocenologická typizace: 2B3, 2AB3 6. Minimální výměra: 3 ha 7. Navržená výměra: 3,2 ha 8. ZCHÚ, EVL, PO, přírodní park: ne 9. Současný stav: Biocentrum je situováno na obecní pozemek, který má charakter dřevinatých lad. Převažují borovice, akáty a vtroušeně smrky. Nezbytná je změna druhové skladby a výsadba především dubů zimních, lípy malolisté a domácích druhů křovin. 10. Využívání: les, ostatní plochy 11. Stupeň ekologické stability: 2, 3 12. Cílové ekosystémy: typické bukové doubravy, dubové bučiny 14
10.2 Biokoridory LOKÁLNÍ BIOKORIDORY Název STG Délka (m) LK 1 2B3, 2AB3 600 LK 2 2B3 200 LK 3 2B3, 2AB3 1900 LK 4 2B3 300 LK 5 2BD3 700 LK 6 2B3, 2AB3 1600 Využití SES les 3 orná půda 1 orná půda, TTP 1, 3 orná půda 1 orná půda 1 orná půda, les 1, 3 Cílové ekosystémy typické bukové doubravy dubové bučiny typické bukové doubravy typické bukové doubravy dubové bučiny typické bukové doubravy lipové bukové doubravy typické bukové doubravy dubové bučiny 15