Synagoga v Jiãínû Petr ULIâN Není-li uvedeno jinak, je autorem fotografií a kreseb P. Uliãn. Obr. 1. Indikaãní skica stabilního katastru mûsta Jiãín, 1842, detail Îidovské ulice se synagogou, 2001. 1 a dvorsk Îid, kterému byl jako prvnímu Îidovi udûlen císafiem lechtick titul, Jakub Ba evi z Treuen Bergenu, získal spoleãnû se sv m str cem Leonem domy pfiímo na jiãínském námûstí. Cílem jejich nákupû bylo jistû na základû vévodova konceptu získat postupnû od jiãínsk ch mû ÈanÛ cel západní blok domû na severní stranû námûstí, v jehoï zadní ãásti jiï vyrostla mincovna. Jiãín tí Îidé také tehdy dostali povolení ke stavbû synagogy, k její realizaci v ak jiï pro Vald tejnovu smrt v roce 1634 a Ba eviho útûk do Mladé Boleslavi nedo lo. 6 Její umístûní si lze ale s ohledem na tradiãní poïadavky pfiedstavit nûkde uvnitfi skupovaného domovního bloku. Takov to areál s reprezentativním umístûním, plánovitû budovan pfiímo uprostfied mûsta, nemá v dûjinách ãesk ch ÎidÛ obdoby. OdráÏel nepokry- V Evropû je jen málo zemí, kde mohli Îidé i pfies trvalou perzekuci Ïít od stfiedovûku aï do osudné druhé svûtové války a kde se zachovaly stavební památky z tohoto dlouhého období. Jednou z tûchto zemí jsou âechy. Pfies tuto v jimeãnost a pfies v jimeãnost, jakou pfiedstavovala tato kulturnû bohatá men ina v ãeském prostfiedí, se architektura ãesk ch synagog dodnes netû í velké pozornosti. ZáÏitek z náv tûvy právû obnovené synagogy v Jiãínû v ak mûïe b t jednou z cest, jak se k tomuto fenomenálnímu svûtu pfiiblíïit. Jako vût ina ãesk ch synagog i ta jiãínská byla za druhé svûtové války po odsunu místní obce do koncentraãního tábora zavfiena a po pozdûj ím odstranûní mobiliáfie slouïila dlouhá léta jako sklad bylinek. Paradoxnû díky tomuto vyuïití s nenároãn mi poïadavky unikla zdevastování nebo zbofiení, které potkalo velkou ãást dal ích synagog. 1 Po roce 1989 pfie la do soukrom ch rukou a v roce 2001 byla získána Îidovskou obcí v Praze, pod jejímï patronátem byl tento mimofiádnû dobfie dochovan pfiíklad synagogy barokního typu v letech 2002 2008 úspû nû obnoven. Îidovské osídlení v Jiãínû 2 je doloïeno jiï ve druhé polovinû 14. století, a lze tedy pfiedpokládat, Ïe se Îidé do mûsta vysazeného nûkdy kolem roku 1304 mohli stûhovat jiï brzy po jeho zaloïení. JiÏ roku 1362 se pfiipomíná Îidovská ulice, 3 patrnû dne ní Lindnerova, v jiïní ãásti mûsta a v následujících letech i fiada Ïidovsk ch domû. Îidé mûli tehdy vlastní správu se star ím, jmenovan m v roce 1389 jako magister Iudaeorum. 4 Jak lze soudit z charakteru dochovan ch staveb na jiïní stranû mûsta, zakupovali se zde nejbohat í mû Èané. Koncentrace Ïidovsk ch domû v nejjiïnûji poloïené ulici jistû navíc plynula z toho, Ïe mûstská brána, jíï procházela cesta z Prahy, leïela pûvodnû pod stykem ulice Lindnerovy a Smifiické. Kdokoli tehdy pfiicházel do mûsta od Prahy, míjel je tû pfied vstupem na námûstí Ïidovské domy. Po vypovûzení ÎidÛ z âech v roce 1542 zûstala v Jiãínû jen jediná rodina, která byla navíc pokfitûná, a vracení Ïidovského obyvatelstva zpût do mûsta probíhalo pomalu. 5 Krátkou, ale pro dûjiny jiãínsk ch ÎidÛ mimofiádnû v znamnou dobou bylo období vlády vévody Albrechta z Vald tejna. Jeho finanãník, b val primas praïské Ïidovské obce 1 Snímky z této doby otiskli Rivka DORFMAN, Ben-Zion DORFMAN: Synagogues without Jews and the Communities that built and used them, Philadelphia 2000, s.181 186. 2 K historii Ïidovského osídlení v Jiãínû viz Ferdinand MENâÍK: Dûjiny mûsta Jiãína. Díl I. Od zaloïení aï do roku 1620. Dílu I. svazek I., Jiãín 1902, s. 112, 117 118 a 130; Antonín MARTÍNEK: Dûjiny ÎidÛ v Jiãínû, in: Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce v âechách v minulosti a pfiítomnosti I., Brno-Praha 1934, s. 199 203; Josef JIRâÁK: Pfiíspûvky k dûjinám jiãínsk ch ÏidÛ ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Roãenka spoleãnosti pro dûjiny ÎidÛ v ãeskoslovenské republice 5, 1933, s.137 152; t Ï: Pfiíspûvky k dûjinám jiãínsk ch ÏidÛ ve století osmnáctém a devatenáctém, in: Roãenka spoleãnosti pro dûjiny ÎidÛ v ãeskoslovenské republice 6, 1934, s. 423 434; Jaroslav MENCL: Historická topografie mûsta Jiãína, ãást I, Jiãín 1940, s. 193 201. 3 F. MENâÍK, cit. v pozn. 2, s. 130. 4 F. MENâÍK, cit. v pozn. 2, s. 130; A. MARTÍNEK, cit. v pozn. 2, s. 199. 5 A. MARTÍNEK, cit. v pozn. 2, s. 200. 6 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 193 194. 433
Obr. 2. Jiãín, synagoga, celkov pohled od severov chodu po zbofiení domu ãp. 102, v popfiedí tehdy bourané hradby a vlevo pozdûji rovnûï odstranûn dûm ãp. 80. (Fotoarchiv Regionálního muzea a galerie, F 6851) Obr. 3. Jiãín, synagoga, celkov pohled od jihov chodu, 2009. 2 3 tû místo, které jiãínsk m ÎidÛm v ãele s Jakubem Ba evim jako jedné z hlavních souãástí ekonomiky fr dlantského vévodství patfiilo. Po zániku fr dlantského vévodství na li jiãín tí Îidé nového ochránce v hrabûti Rudolfovi z Tiefenbachu. Ten jim aã proti zemskému zákonu udûlil v roce 1651 dekret, pozdûji je tû doplnûn a roz ífien, umoïàující jim Ïít ve mûstû aï v poãtu jedenácti rodin. 7 Neustálé stíïnosti kfiesèanské vût iny na jinovûrné sousedy nakonec v roce 1716 vedly ke zru ení dekretu, následovanému v roce 1734 pfiíkazem k vystûhování, kter v ak nebyl nikdy ani pfies opakované rozkazy proveden. Pfies neustál útisk naopak v prûbûhu 17.a 18.století stoupal poãet Ïidovsk ch domû. V roce 1716 a 1726 jich bylo est, 8 josefínsk katastr jich zná jiï devût, stejnû jako stabilní katastr z roku 1842. V prûbûhu 17. století se Ïidovské osídlení soustfiedilo v severov chodním koutû mûsta. Zakladatelem této kolonie kolem dne ní Îidovské ulice byl nov jiãínsk pán, hrabû Vojtûch ze ternberka. Ten v roce 1689 koupil ãtyfii domy, pozdûj í ãp. 103 106 (VI IX), a prodal je obratem ÎidÛm. O rok pozdûji pak k nûmu pfiikoupil protilehl nároïní dûm ãp. 100 na rohu do ulice Palackého. Jiãínská obec, která si pfiála takto vzniklou enklávu pfii svátcích, kdy nejãastûji propukaly kfiesèanské v buchy nenávisti, dobfie uzavfiít, se rozhodla v roce 1767 je tû dokoupit dva sousední domy IV a V a následnû je prodat nov m Ïidovsk m majitelûm. 9 Novû vybrané místo bylo relativnû privilegované, protoïe bylo chránûno mûstskou hradbou, a k tomu mûlo dobré vyhlídky na pfieïití, protoïe bylo dostateãnû vzdálené od v ech mûstsk ch kostelû. To se ukázalo jako prozíravé, takïe kdyï byl jiãínsk m ÎidÛm oznámen roku 1726 v nos, podle kterého se mûli tak jako jiní Îidé v ãesk ch mûstech pfiestûhovat do vût í vzdálenosti od kostelû, nebylo pro to patrnû uãinûno Ïádné opatfiení ani vyhotoven poïadovan plán, jako v pfiípadû jin ch Ïidovsk ch ãtvrtí. 10 Druhá polovina 18. století pfiedstavovala pro jiãínské Îidy urãité zabezpeãení jejich situace ve mûstû, které bylo provázeno jejich novou obchodní orientací. JiÏ roku 1747 se nové pfiíleïitosti ujal Joachim Friedländer, kter si pronajal obchodování s tabákem. Následoval jej Îid Markus, jenï mûl od roku 1753 aï do roku 1795 pronajat prodej kofialky, kter mu aï do roku 1772 pfiiná el v razné pfiíjmy. 11 Do souvislosti s tûmito zv en mi pfiíjmy jiãínsk ch ÎidÛ je moïné dát i první zmínky o budovû synagogy. O její existenci se dozvídáme ze zprávy jiãínského purkmistra pfiednesené na shromáïdûní obce 22. kvûtna 1773. Jeho informace, Ïe si Îidé postavili na své kole synagoze hvûzdu velikosti nikdy neb valé, vyvolala velk rozruch. ShromáÏdûní obãané proto vyslali k jiãínskému dûkanovi dva obecní star í s dotazem, zda ÎidÛm dala k instalovaní hvûzdy povolení konsistofi v Hradci Králové. KdyÏ zjistili, Ïe ÎidÛm bylo dovoleno pouze postavit kolu, jak kdysi stávala, bylo nafiízeno, aby je tû téhoï dne do západu slunce byla hvûzda odstranûna, nebo se tak stane násilím. Jiãínsk m ÎidÛm nezbylo neï uposlechnout a hvûzdu odstranit. 12 V dal ím pramenu, v ocenûní ma- 7 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 138 140. 8 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 144 149; J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 196. 9 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 197 201. 10 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 147; F. ROUBÍK: Plánky obcí v âechách s vyznaãením Ïidovsk ch obydlí z r. 1727, in: âasopis spoleãnosti pfiátel ãesk ch 39, ã. 2 3. 11 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 149. 12 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 149. 434
4 5 jetku Ïidovské obce v Jiãínû z roku 1784, je uvádûna synagoga jako nová, zcela z kamene vystavûná a klenutá stavba v cenû 4000 zl. 13 Pro stavbu synagogy bylo vybráno místo za ohybem ulice vedoucí od námûstí, kde zûstal obtíïnû zastaviteln prostor, zaplàovan aï od poloviny 15. století. Prvnû je zde dûm, pozdûji znám pod ãíslem IV, pfiipomínán v roce 1459. Po roce 1558 zde byl postaven nov objekt, zvan kolem roku 1600 kvûli pfiilehlé vûïici V ba tû, 14 kter patrnû stál na místû dne ní synagogy. 15 Pfiipomínaná star í modlitebna nebo synagoga, která zde nûkde stávala, asi nebyla nijak v raznou stavbou, jinak by byla rozpoznatelná na vedutû mûsta Josefa Sikory z roku 1756. Obdélná hmota nové synagogy byla orientována k v chodu, s jiïním prûãelím odsazen m hluboko za uliãní ãáru Îidovské ulice. Toto odsazení bylo vynuceno zachováním dnes jiï zbofieného domu ãp. 102 (ã. IV a V podle josefínského a stabilního katastru), kter hlavní prûãelí synagogy ãásteãnû zakr val. PrÛhled z hlavních pfiístupov ch ulic dále blokovala hmota dnes rovnûï zbofieného domu ãp. 80 na konci ulice âelakovského. Odsazení synagogy od uliãní fronty ale umoïnilo vznik malého nástupního a shromaïìovacího prostranství, ze kterého bylo moïné alespoà ãásteãnû vnímat i její architekturu. Jiãínská synagoga je pozoruhodnû dobfie dochovan pfiíklad pozdnû barokní synagogy s podéln m jednolodím, jaké byly pod vlivem velk ch barokních praïsk ch synagog stavûny v ãesk ch mûstech aï do 19. století. 16 Její exteriérová architektura je zámûrnû prostá, podmínûná jistû restrikcí ze strany katolické administrativy. Stûny ãlení jen prostá pûlkruhová okna a pilastry, kolem nichï se zalamuje bohatûji profilovan architráv kladí. Jeho vlys je na jiïním prûãelí rytmizován trojicemi konkávnû projmut ch pilífikû, vycházejících typologicky ze zredukovan ch volut. âást tohoto pseudotriglyfu se dobfie dochovala pod stfiechou pozdûj ího schodi tû na Ïenskou tribunu, zde nikoli vyná en m pilastrem, kter tady chybûl kvûli pfiístavku schodi tû, ale profilovanou konzolou. Jak vypadaly títy synagogy, není známé, po po- Ïáru v roce 1840 byly vyzdviïeny nové títy pouze jednoduchého trojúhelného tvaru. 13 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 197. 14 F. MENâÍK, cit. v pozn. 2, s. 117 a pfiiloïené plány Jiãín 1450 a Jiãín 1620. 15 Základy objektû pfiedcházejících synagoze a b val ch domû ãp. 80 a 102, zbofien ch za asanace Îidovské ulice, byly odkryty v roce 2002. Petr ULIâN : Opevnûní mûsta Jiãína, in: PrÛzkumy památek, XI, 2004, ã.1, s.128 139. 16 Následující text vychází z tûchto prûzkumû Petr ULIâN : Stavebnû historick prûzkum synagogy v Jiãínû, 2001; t Ï: Dokumentace obloïení stûn, dfievûné podlahy a vyhodnocení sondáïí v synagoze v Jiãínû, 2002; t Ï: Hloubkov prûzkum synagogy v Jiãínû, 2002. Architektufie jiãínské synagogy se podrobnû vûnoval Arno PA ÍK: History and Renovation of Jiãín Synagogue, in: Judaica Bohemiae, XL, 2004, s. 104 122. Jeho text je z poloviny pfiepis m ch nepublikovan ch prûzkumû a zde prezentovaného ãlánku. Popis stavby uvádí také Zdenûk WIRTH v nevydané práci Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském. Politick okres Jiãínsk, 1908, ÚDU AV âr, DSF, pozûstalost ZdeÀka Wirtha, s. 41 42. 6 Obr. 4. Jiãín, synagoga, pohled smûrem ke schránce na Tóru pfied rekonstrukcí. (Foto Tomá Rasl, 1999) Obr. 5. Jiãín, synagoga, pohled smûrem ke schránce na Tóru po rekonstrukci, 2009. Obr. 6. Jiãín, synagoga, rekonstrukce zasklení okna, 2003. 435
Stavba synagogy byla vymûfiena na mírnû nepravidelném obdélném pûdoryse, dosahujícím v interiéru maximálnû 18 na 11 praïsk ch loktû (10,8 na 6,5 m) a v exteriéru pfii síle zdí zhruba 1,5 lokte (90 cm) maximální velikosti 21,5 na 14 loktû (12,7 na 8,2 m). Rozdíl délky stavby vlivem zkosení západní stûny nepfiesahuje pûl lokte. Svou velikostí odpovídá obvykl m a patrnû pfiedepsan m rozmûrûm malomûstsk ch synagog. Ukazuje to povolení z 13. dubna roku 1765 k roz ífiení synagogy v nedalek ch Hofiicích od hradeckého biskupa Hefimana Hanibala. Podle nûho mûla stavba uvnitfi dosahovat rozmûrû 18 na 12 loktû, zvenãí 14 loktû, stejnû jako v ka se stfiechou. ZároveÀ bylo podmínûno, Ïe budova musí b t zvenãí prostá v ech ozdob. 17 Nepravideln pûdorys jiãínské synagogy byl ovlivnûn snahou o maximální vyuïití nestandardní parcely. V délce necel ch dvou metrû se stavba sv m západním prûãelím pfiimkla ke star ímu domu ãp. 103 (ã. VI), zatímco severov chodním nároïím byla synagoga zaloïena pfiímo do zdi mûstského opevnûní, která obíhala severní a v chodní fasádu stavby. ZaloÏení na staticky nejisté hradební zdi poblíï hradebního pfiíkopu si vyïádalo zpevnûní vnû hradeb zaloïen m opûrákem. Díky nûmu zûstala ãást hradeb svázaná s opûrákem v hmotû synagogy i po zbofiení zdi v roce 1907. Hlavní vstup do synagogy byl na západní stranû hlavního prûãelí a byl pûvodnû rámován pískovcov m ostûním, z nûhoï byl pfii opravû nalezen vy- lapan práh. Pfied hlavní vchod byla zfiejmû brzy po dostavûní synagogy pfiistavûna otevfiená pfiedsíà, sklenutá na robustní pískovcov sloup, ze které bylo pfiístupné i nekové schodi tû vedoucí na Ïenskou tribunu. Îe se s pfiedsíní poãítalo jiï pfii projektu, ukazuje konzolovité zkrácení pilastru nad ní. Konstrukãní detaily, jako pfiizdûní na spáru patra pfiedsínû nebo zakrytí pfiekladu portálu nízkou plackovou klenbou, ukazují ale na v stavbu v pozdûj í fázi. Na konci 19. století byla v chodní arkáda pfiedsínû zaslepena a opatfiena drobn m kruhov m oknem s litinov m rámem a do prûãelní arkády byly osazeny dvefie. Tím se stal b val hlavní portál zbyteãn a byl odstranûn. V roce 1840 synagoga vyhofiela 18 a nekové schodi tû bylo nahrazeno pfiím m jednoramenn m schodi tûm, pfiístupn m od jihu samostatn m vstupem. Z pûvodního neku zûstal jen v prûãelní stûnû vybran pûlkruhov v klenek. Na mezipodestu schodi tû, leïící pfied vstupem na tribunu, bylo zfiejmû moïné vstoupit i z pfiilehlé místnosti prvního patra sousedního domu ãp. 103, ve které je v tûchto místech jen tenkou plentou zazdûná nika. Star í stfiechu si ãást patra pfiedsínû uchovala pfied vstupem na tribunu a stopy odstranûného dílu jsou patrné na stûnû domu ãp. 103 pod stfiechou nového schodi tû. Témûfi intaktnû dochovan jednolodní prostor interiéru synagogy je zaklenut valenou klenbou pûlkruhového profilu s trojúheln mi v seãemi, vyztu- Ïenou pasy pfiecházejícími na stûnách v pilastry. Stfiední a v chodní pole je prohloubeno vpadl m polem, chybûjícím u západního pole, kde se pfiedpokládalo vût í zatíïení od konstrukcí Ïenské tribuny. K mimofiádnû harmonickému dojmu z interiéru pfiispívá mnohonásobnû se opakující pûlkruhov motiv objevující se v rûzné velikosti a rytmu ve struktufie stavby vpadlá pole jsou zavr ena pûlkruhov m pasem, kter se pne nad pûlkruhov mi záklenky oken, a tok klenby rytmizují pasy, modelující také vizuálnû dominantní pûlkruhové líce v chodní a západní stûny. âistotu hmot doplàují úseky fiíms pod nábûhem klenby zalomené kolem pilastrû a jejich hmotné volutové hlavice. Pfii zemi byly pilastry zaloïené na kubickém soklu, kter se ale dochoval jen u jihozápadního z nich, ostatní byly vãetnû dolní ãásti pilastrû kvûli lavicím a dfievûnému obloïení dodateãnû zkráceny profilovan m podseknutím. Podobnû byly dodateãnû odsekány ãtyfii hlavice pfii roz ifiování Ïenské tribuny. Liturgie synagogy se odehrávala kolem dvou bodû schránky na Tóru, zpravidla umístûné ve v chodní stûnû, a místa, kde byla Tóra ãtena, coï byl podle stfiedoevropsk ch zvyklostí stfied synagogy. Kolem tohoto ohrazeného a vyv eného místa zvaného bima se také koncentricky rozmís- Èovala sedadla ãlenû komunity. Vût ina bim byla ale z interiérû synagog odstranûna vlivem reformace v prûbûhu druhé poloviny 19. století a místo ke ãtení se pfiesunulo pfied schránku na Tóru, coï se stalo také v Jiãínû. Pfii obnovû jiãínské synagogy bylo nalezeno dostateãné mnoïství pozûstatkû po této odstranûné bimû, takïe ji bylo moïné rekonstruovat jak teoreticky, tak fyzicky. Její kontury se r sovaly jiï v kamenné dlaïbû nalezené pod novodobou dfievûnou podlahou v místech novûj ích ciheln ch v plní. Po vyzdviïení v plní byl pak odkryt její kompletní základ. Bima byla ãtvercová, o stranû dlouhé 235 cm, tedy 4 lokty, pfii síle zdi 20 cm, a byla zaloïená témûfi ve stfiedu synagogy, jen o 50 cm posunutá v chodním smûrem od geometrického stfiedu. V souladu s tradicí byly nalezeny stopy jednoho vstupu v podobû otisku dlaïdice ze severozápadního rohu, na stranû západní stûny. Oproti tradici v ak místo diagonálnû poloïeného protûj ího vstupu ve v chodní stûnû byla celá tato stûna vypu tûna a zûstaly z ní jen 15 cm hluboké anty. Absenci stûny dokládaly pískovcové dlaïdice nalezené v místech jejího pfiedpokládaného prûbûhu. Dal í dochované maltové otisky po dlaïdicích uvnitfi bimy ukázaly, Ïe vnitfiní podlaha nebyla v rozporu s tradicí vyv ena nad okolí. Neobvykle komponovaná bima jiãínské synagogy se podobala unikátnû dochované bimû synagogy ve v chodoãeské LuÏi. Ta byla rovnûï celou svou v chodní stranou otevfiena smûrem ke schránce, ke které ale byla oproti jiãínské celá pfiisunuta. 19 Obû bimy jsou tak dokladem pozoruhodné promûny, která jiï koncem 18. století anticipovala radikální zmûny liturgického provozu provádûné po polovinû 19. století. Stûny bimy byly ukonãeny kamennou fiímsou, jejíï ãtyfii fragmenty byly druhotnû zazdûny do pfiizdívky pfied schodi tû ke schránce. Nejvût í nalezen fragment je zároveà nároïní, s jen 5 cm irokou antou. ímsy byly profilované smûrem ven a jejich fragmenty si dodnes zachovaly v razn ãervenohnûd nátûr. Na spodním okraji nároïního fragmentu fiímsy se také dochovaly stopy okrové barvy, kterou byly natfieny vnitfiní stûny. Obdobnou kombinaci barev má i bima Pinkasovy synagogy v Praze, pocházející ze stejné doby. Podle analogií z dal ích synagog lze pfiedpokládat, Ïe vnûj í stûny jiãínské bimy lemovaly lizénové rámy stejné barevnosti jako fiímsa. Pole mezi nimi mohla b t opatfiena bíl m nátûrem, protoïe v tenké naváïce pod druhotnou dlaïbou na místû bimy byly nalezeny kusy takto zabarvené omítky. 20 Na parapetu bimy byla osazena kovaná mfiíï, po níï se na fragmentech fiímsy dochovaly vrtané kruho- 17 E. ZWIEFELHOFER: Dûjiny ÎidÛ v Hofiicích v Podkrkono í, in: Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce, s. 188. Hofiická synagoga byla následnû pfiestavûna v roce 1767. Podle zachovan ch pfiedpisû pro synagogu v blízkém Turnovû, stavûnou po poïáru v roce 1707, byla naproti tomu vyïadována stavba nepomûrnû men í, o vnûj í délce 13,25 a vnitfiní 11,75 lokte, pfii ífii 8 loktû a celkové v i 9 loktû. Hugo SEGER: Dûjiny ÎidÛ v Turnovû, in: Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce, s. 680. 18 Terezie DUBINOVÁ: Report on the Jiãín Fire of 23 June 1840 (Found in the Genisah of Jiãín Synagogue), in: Judaica Bohemiae, XL, 2004, s. 123 124. 19 K synagoze v LuÏi viz Václav SVÁTEK: Dûjiny ÎidÛ v Lu- Ïi, in: Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce, s. 394 395; Arno PA ÍK: Rekonstrukce Ïidovsk ch památek v âeské republice, in: Zprávy památkové péãe, 59, 1999, ã.9, s. 317 a obr. 5 na s. 315; t Ï: BudeÈ to zapsáno pro budoucí. Zpráva o rekonstrukci vzácné pozdnû barokní synagogy v LuÏi ve v chodních âechách, in: Ro Chode, 65, srpen 2003, s. 12 13. 20 Pfii rekonstrukci byl vnitfiek stûn bimy natfien bíle, lizény zelenû a vpadlé pole ãervenû. 436
7a 7b 8 9 Obr. 7a. Jiãín, synagoga, rekonstrukce pûdorysu pfiízemí v roce 1773. (Zamûfiení M. Fuchs, 2001; kresba a doplnûní Petr Uliãn, 2009) Obr. 7b. Jiãín, synagoga, rekonstrukce pûdorysu pfiízemí v roce 1840. (Zamûfiení M. Fuchs, 2001; kresba a doplnûní P. Uliãn, 2009) Obr. 8. Jiãín, synagoga, pûdorys pfiízemí se zakreslením odkryté dlaïby, tmavû jsou zv raznûny pûvodní prvky, 2002. Obr. 9. Jiãín, synagoga, pûdorys a pohledy na podlahu a obloïení pfiízemí, 2001. 437
10 438
10 Obr. 10. Jiãín, synagoga, odkryté fragmenty bimy a star- ích konstrukcí, 2003. Obr. 11. Jiãín, synagoga, fragment nároïní ãásti fiímsy ukonãující parapet zaniklé bimy, nalezen v konstrukcích schodi tû ke schránce, 2003. vé otvory. Îádn otvor se v ak kupodivu nenacházel na jediném nalezeném nároïním kusu, trn mfiíïe byl naopak nalezen v jeho ãele. Pfiedstavu o tvarování dává dochovaná mfiíï bimy v LuÏi, s mnoha je tû renesanãními motivy, které se opakovaly i v mfiíïi galerie nedaleké synagogy v Turnovû. Jiãínská mûla ale jednu zvlá tnost ve vzdálenosti 30 cm od v chodního kraje bimy se v pûvodní dlaïbû nalezly ãtyfii otvory po mfiíïi o délce 215 cm, nahrazující chybûjící v chodní stûnu. Byla pravdûpodobnû pfiipojena k bimû; jen tak lze vysvûtlit ono uchycení v ãelu nalezeného fragmentu fiímsy. 21 Po strïení bimy byla ãelní mfiíï zachována a pfii zfiizování dfievûné podlahy na konci 19. století byla vyzvednuta a uloïena do nové podlahy na stejném místû, jak na to ukazovaly stopy po ukotvení. Schránka na Tóru aron ha-kode stojí ve stfiedu v chodní stûny synagogy a dodrïuje tak pfiibliïnû poïadovanou orientaci k Jeruzalému. Traduje se, Ïe edikulová architektura rámující schránku byla údajnû upravena z barokního oltáfie, získaného z b valého jezuitského kostela sv.ignáce v Jiãínû v roce 1773. 22 Dfievûn nástavec dekorovan rokajemi pochází z doby stavby synagogy a byl tehdy orámován malovanou sytû ãervenou draperií, asi nejstar í nalezenou nástûnnou malbou synagogy. Samotná schránka na Tóru je obezdûná dfievûná skfiíà, vysunutá z posvátn ch dûvodû mimo obvod synagogy. V úpravû datované nalezen m nápisem do roku 1830 byla dfievûná skfiíà potaïena plátnem a vymalována malífiem J.Tich m z Jiãína. 23 Tehdy byly asi osazeny i nové dvoukfiídlé dvefie. Vnitfiek skfiínû obsahoval po stranách úchytky pro tyã a byl vûtrán dodateãnû vylomen m prûduchem. Sloupová architektura schránky vrcholí rozeklan m a volutovû stoãen m kladím ukonãen m vázami s rokajem, zalamovan m nad páry sloupû, korunovan ch robustnûji proveden mi pseudokorintsk mi hlavicemi. I kdyï byly inspirovány kfies- Èansk mi oltáfii a v jiãínském pfiípadû dokonce asi pfiímo z jednoho oltáfie adaptovány, odkazovaly v synagoze tordované sloupy na alamounûv chrám, z nûhoï údajnû pocházely podobné sloupy chované v bazilice sv. Petra v ímû. Jako symbol demonstrace kulturního a historického bohatství Ïidovského národa se tento motiv po stranách aronu ha-kode asi poprvé objevil v fiímské synagoze Il Tempio v dobû vrcholící rekatolizace a první gettoizace ÎidÛ. Stejn motiv byl pouïíván i na oponách a v kniïních ilustracích, jako napfiíklad v díle Netzah Yisrael praïského rabína Jehudy ben Löwyho. Edikulov motiv byl v tûchto pracích zfiejmû chápán jako symbol obnoveného Chrámu a Mesiá e, kter pfiijde skrze zobrazenou sloupovou bránu. 24 Symbolick v znam mûl i mal otvor nad schránkou, objevující se v této poloze jiï od stfiedovûk ch synagog. 25 Z opon zakr vajících schránku evidoval v roce 1908 Zdûnûk Wirth nejstar í, darovanou Isákem Goliothem v roce 1819, která byla vy ívaná zlatem a stfiíbrem (ornament rostlinn v plochách, svrchu tabulka nápisu a po bocích vázy s kyticemi). Dal í byla pestrá hedvábím vy itá, z 1. pol. 19. stol: Tfii arkády maurské, pod nimi z váz stromy rûïové, na nich ptáci, nejv e páv. V arkádách visí lampy, nejv e 6 okének s kyticemi ve vázách. 26 Z konce 19. století se v muzejních sbírkách Îidovského muzea v Praze dochovala fiada dal ích opon a draperií a také vûãné svûtlo. 27 Na zavû ení opony a draperie se nad schránkou dochovaly tfii kovové tyãe s háãkem a na kaïdé stranû trojice kladek na jejich staïení. PÛvodní schodi tû ke schránce bylo odstranûno, zûstala po nûm pouze stopa o ífice 250 a hloubce 140 cm, patrná v pûvodní kamenné dlaïbû. Jeho stupnû byly uloïeny mezi boãními stûnami, z nichï byly nalezeny základové konstrukce. Schodi tû bylo pfiímé a obsahovalo zfiejmû jen tfii stupnû, pfiiãemï posledním stupnûm bylo jiï plató pfied samotnou schránkou. V pravé 21 ProtoÏe toto fie ení nálezové situace nebylo k dispozici pfii rekonstrukci, byla nalezená fiímsa osazena na protûj í stranû bimy. 22 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 197 a 327 uvádí, Ïe se jednalo o b val oltáfi sv. Sekundiny, kter byl v kostele sv. Ignáce zfiízen po poïáru v roce 1681. Zdenûk WIRTH: Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském. Politick okres Jiãínsk (rukopis nedatované poznámky), ÚDU AV âr, DSF, W-A-XXIIIb, s. 131, dodává, Ïe sloupková architektura tohoto oltáfie byla provedena v roce 1719. Wirth dále soudí, Ïe oltáfi mûl b t do synagogy pfienesen aï po opravû kostela v roce 1900, kdy byly v echny star í oltáfie z lodi odstranûny. Transferu oltáfie v tak pozdní dobû odporují zji tûní, podle kter ch byla spodní sloupová architektura schránky vãetnû soklu osazena pfii stavbû synagogy. Ze snímkû zru en ch oltáfiû je znám pouze oltáfi Panny Marie Ru ánské, publikovan Bedfiichem PROFELDEM: Kostel sv. Ignáce v Jiãínû, Jiãín 1906, obr. 12 na s. 26, kter je zcela odli ného typu neï architektura schránky. Wirth v ak uvádí, Ïe oltáfi sv. Sekundiny byl pfiesn m pendantem tohoto oltáfie. Z toho plyne, Ïe stávající orámování schránky nemohlo b t upraveno z oltáfie zru eného v roce 1900. 23 Nápis tvofií dva oddíly; oba jsou nûmecké, prav je ale psán hebrejskou kurzivou. Prv nápis v pfiekladu zní: KdyÏ kvûli v e zniãujícímu ãasu Ïádn tah tûtce jiï rozpoznateln nebude, tak buì tûm na svûtû pozdûj ím pfiinejmen ím mé jméno v pamûti uchované. J. Tich malífi v Jiãínû 9. ãervence 1830. Druh, hûfie ãiteln nápis rozvíjí téma prvého a dodává pro dal í generace, Ïe tento chrám byl obnoven v roce 1830. Z nûkolika jmen je ãitelné pouze Baruch ben Meir. Pfiepis a pfieklad Jan Kindermann a Terezie Dubinová. 24 Bracha YANIV: The Origin of the Two-Column Motif in European Parokhot, in: Jewish Art, 15, 1989, s. 16 43; Annette WEBER: Ark and Curtain: Monuments for a Jewish Nation in Exile, in: Bianca Kühnel (ed.), The Real and Ideal Jerusalem in Jewish, Christian and Islamic Art, Jewish Art, 23 24, 1997 1998, s. 89 99. Schránku rámovanou tordovan mi sloupy mûly ãeské synagogy v Drmoule, KÛzové, KynÏvartu, Novém BydÏovû, Tachovû a v sousedním Turnovû. Viz Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce v âechách v minulosti a pfiítomnosti I., Brno Praha 1934. 25 Centrální okénko bylo i ve Staronové synagoze v Praze, kde je vlastnû jeho poloha vzhledem k pouïité koncepci dvoulodí problematická. Zdenka MÜNZEROVÁ: Staronová synagoga v Praze, Zvlá tní otisk z Roãenky spoleãnosti pro dûjiny ÎidÛ v âeskoslovenské republice, Praha 1932, s. 10. 26 Z. WIRTH, cit. v pozn. 16, s. 41. 27 ProtoÏe textilie i hmotné pfiedmûty jsou registrovány bez rozli ení ve svozu jiãínského okresu, kde bylo více Ïidovsk ch obcí a synagog, není u vût iny pfiedmûtû moïné bezpeãnû urãit jejich pûvod. Podle jmen dárcû, znám ch z Jiãína, je moïné za jiãínsk povaïovat plá tík na Tóru darovan Volfem Kantorem a jeho manïelkou Fajgele v roce 1858 (ã. 65828), draperii darovanou Menachem Polakem a jeho Ïenou Rezl v roce 1895 (ã. 57411) a oponu darovanou Rejzl, manïelkou Mo e Tobiata z Jiãína v roce 1890 (ã. 57424). Dvû Z. Wirthem uvádûné opony se bohuïel ve sbírkách Îidovského muzea Praha nenalézají. Za pfieklad nápisû dûkuji Terezii Dubinové, za pomoc s vyhledáním materiálû dûkuji pracovníkûm Îidovského muzea Praha Magdû Veselské, Pavle Máãové a Miroslavu Kunto- ovi. 439
Obr. 12. Jiãín, synagoga, pohled k tribunû po rekonstrukci, 2009. Obr. 13. Jiãín, synagoga, Ïenská tribuna po rekonstrukci, 2009. Obr. 14. Jiãín, synagoga, architektonická studie obnovy interiéru synagogy, podéln a pfiíãn fiez, 2002. 12 13 ãásti bylo vynecháno místo pro kantora, jak pro to svûdãí pozûstatek svûtle zelenû malované omítky na soklu schránky nalezen velmi nízko nad zemí, kter by jinak musel b t zakryt schodi tûm. Pravdûpodobnû v roce 1830 bylo celé schodi tû rozebráno a jednotlivé stupnû byly druhotnû pouïity pro nové dvouramenné schodi tû. Prvky pûvodního schodi tû byly pfiitom hrubû pfiitesány a slouïily jako podklad pro dfievûné oblo- Ïení, po kterém se dochovaly stopy na omítce soklu. Obû symetrická ramena schodi tû dosahovala jen 50 cm ífiky, s v jimkou nejspodnûj- ích stupàû, které byly protaïeny ke dvûma kamenn m sloupûm, pfiedstaven m pfied schodi tû a malé pódium u schránky. Sloupy pozdnû empírového v razu vrcholily ploch mi hlavicemi s jemnû propracovan m dekorem provazcû, perlovce a vejcovce, nasazen mi skrze kalichovitû vybrané hrdlo na kanelovan dfiík. Profilovaná patka stála na zdûné kubické podezdívce, pfiedsazené pfied sytû ãervenohnûdû natfiené ãelo pódia. V plochém vrcholu hlavic bylo vyhloubeno lûïko pro osazení svícnû, které byly pozdûji nahrazeny plynov mi lampami. O jejich pûvodní monumentální podobû si lze udûlat pfiedstavu podle synagogy v Turnovû, kde byly osazeny obdobné sloupy, dodnes nesoucí mohutné svícny se zakroucen mi rameny. 28 Tyto dva sloupy, v podobné asociaci jako u sloupû edikuly, asi mûly pfiedstavovat Jakín a Boáz, stojící kdysi pfied alamounov m chrámem. Nûkdy na konci 19. století bylo úzké dvouramenné schodi tû ke schránce prohloubeno o 40 cm, pfiiãemï byly posunuty i oba sloupy. Do pfiizdívky pfied star í ãelo pódia byly zazdûny fragmenty polychromovan ch fiíms z tehdy zbofiené bimy. Nové ãelo pódia bylo pfiekryto dfievûnou deskou, schody zûstaly rovnûï dfievûné. Se sloupy byla pfienesena i star í mfiíï, dekorovaná hrotit mi oblouãky. V západní ãásti synagogy byla pfiíãkou od hlavního sálu oddûlena pfiedsíà, jejíï základy byly nalezeny pod mlad í dlaïbou. Stopy po pfiíãce byly ukryty i na boãních stûnách v podobû hrubû uta- Ïeného tukového pásu, k nûmuï byla na spáru dodateãnû pfiíãka pfiipojena. Vstup do hlavního sálu byl zfiejmû ve stfiedu stûny na ose synagogy, rámovan po stranách okny. Pfiíãka nesla Ïenskou galerii s parapetem nasazen m na trám s jemnû profilovanou tukovou fiímsou. Pfii roz ifiování a zvy ování tribuny byl tento trám druhotnû pouïit v podlaze a zde nalezen pfii rekonstrukci. PÛvodnû byla pfiedsíà kryta tukovan m stropem s fabionem, nahrazen m pfii zv ení tribuny bednûn m podhledem. ProtoÏe se prostor pod tribunou ukázal jako velmi tmav, bylo v severní stûnû dodateãnû prolomeno malé okno. Zadní stûnu pfiedsínû ãlenila trojice nik se segmentov m pasem a s lavicemi, z nichï stfiední nesla je tû pfied rekonstrukcí smaltovan títek s ãíslem 71. Roz- ifiování je patrné i na tribunû samotné, jejíï prkna podlahy byla pozdûji nastavována. Pfii rekonstrukci byly také nalezeny kapsy po trámu pûvodního parapetu. K prvnímu roz ífiení, nebo teprve k postavení tribuny do lo kolem roku 1809, jak dolo- Ïil dendrochronologick prûzkum. 29 Podle téhoï prûzkumu byla datována dal í úprava do doby kolem roku 1871. Z tohoto období zfiejmû pocházely i lavice s tradiãními pûlkruhov mi ãely o ífice 36 38 cm a v ce 104 cm, jejichï stopy byly patrné v bednûném obloïení stûn. V severní ãásti byly ãtyfii fiady a v jiïní jen tfii, oddûlené pûlmetrovou uliãkou. Ve velmi dobrém stavu se dochoval parapet tribuny s pultem a skfiíàkami na modlitební knihy. Zvlá tností západní pfiedsínû bylo, Ïe nebyla podle tradice vyv ená nad podlahu hlav- 28 H. SEGER, cit. v pozn. 17, s. 680. 29 Josef KYNCL: Znaleck posudek ã. 287 27/03 na dendrochronologick prûzkum trámû z vestavûné galerie synagogy v Jiãínû, Îidovská ul., 2003. 440
441 14
15 442
ního sálu, ale naopak se z ní jedním stupnûm stoupalo vzhûru. DÛvody pro to asi byly statické. Jak bylo zji tûno nedaleko od základû bimy, byla tûsnû pod dlaïbou vedena kovová táhla stahující celou budovu, patrnû z obavy pfied ujetím svaïujícího se terénu za hradbou. KvÛli v ce tûchto kotev tedy nebylo moïné podlahu poloïit níïe. Pfii opravû v roce 1905 byly v echny nepravidelnosti v podlaze odstranûny, pfiíãka a bima byly zbofieny a cel prostor sjednocen jednou dfievûnou podlahou. Nové lavice byly podle kostelního vzoru v echny orientovány k v chodu a obvodové stûny pokrylo do v e 125 cm dfievûné bednûní. V echny lavice byly po druhé svûtové válce vytrhány, a tak jen z patrn ch stop je zfiejmé, Ïe na jiïní stranû bylo pût fiad lavic a na severní osm. Mezi nimi byla vynechána uliãka vydláïdûná z kamenn ch desek, pozdûji pfiekryt ch kameninov mi dlaïdicemi. V prostoru po stranách schránky bylo moïné urãit dva páry proti sobû hledících lavic, pfiilehl ch k jiïní a severní zdi synagogy, oddûlené mezerou, ve které byl sedák. Pfied lavice byl zepfiedu pfiedsazen parapet kotven do podlahy táhly. Interiér synagogy b val osvûtlen fiadou trojramenn ch kovan ch nástûnn ch svûtel, jejichï pozûstatky byly nalezeny na pûdû (v genize). Vedle nich byl nalezen i jeden dvouramenn závûsn svícen, kter mohl b t urãen pro osvûtlení bimy nebo schránky. Z kleneb zfiejmû pûvodnû visely ãtyfii velké svícny na táhlech uchycen ch do kovan ch ok, z nichï jedno je patrné v jiïní ãásti stfiedního pole klenby. Pfii pozdûj í plynofikaci vystfiídaly kované nástûnky plynové lampy a ve vrcholu klenby byly zavû eny dva lustry, z nichï centrální je dokumentován je tû na pováleãné fotografii. Asi v roce 1905 byly také novû osazeny rámy oken a vyplnûny vitráïí s leptan m rostlinn m vzorem a se znakem esticípé hvûzdy nahofie. Od roku 2002, kdy zaãaly první práce na obnovû jiãínské synagogy, aï do roku 2008, kdy byla po desetiletích opût slavnostnû otevfiena, pro la tato témûfi zapomenutá stavba neuvûfiitelnou promûnou. Nejvût í zásluhu na jejím pfievratném znovuzrození mají kompletnû obnovené malby, jejichï pfievaïující molková modfi vzbuzuje v náv tûvníkovi pocit nadpozemského prostoru. Stfiedy v ech tfií polí klenby byly dekorovány typick mi synagogálními malovan mi zrcadly s listov mi korunami v samém centru. Hrany v seãí a styk klenby s pasy byly provázeny sytû rûïovou li tou pokrytou molkovû modr mi ãtyfilisty. Modfi pokr vala v echny neãlenûné stûny synagogy, zatímco tektonické prvky pilastrû a rámû vpadl ch polí byly ponechány v pfiirozené slonovinové barvû. Autorem tûchto maleb byl patrnû J. Tich, kter v synagoze maloval v roce 1830, nebo anonymní malífi, kter zde mohl pracovat po poïáru v roce 1840, kdy jak uvádí v genize nalezen zápis byla synagoga okrá lena v emi druhy ozdob, aãkoli zpráva uvádí, Ïe interiér poïárem po kozen nebyl. 30 Pfii rekonstrukci byla také na nalezen ch základech a s pouïitím originálních fragmentû parapetní fiímsy znovu postavena centrální bima. Stûna pfiedsínû mohla b t obnovena jen v náznaku, v echno její ãlenûní je novotvarem evokujícím pravdûpodobnou pûvodní podobu. Îenská tribuna byla zkrácena do velikosti, jakou mûla po prvním prodlouïení, s pouïitím dochovaného dfievûného parapetu. Obnoveny byly i chybûjící ãásti kamenné dlaïby, vût inou z pûvodních prvkû, které jen byly pfii dfiívûj ích opravách pfieloïeny na jiné místo. Ze secesních okenních vitráïí v ak byly pro nedostatek prostfiedkû obnoveny pouze horní hvûzdy. V exteriéru doznal zmûnu v chodní tít, kterému byla navrácena fiímsa kladí, strïená po poïáru v roce 1840. Zazdûn vchod do genizy byl opût otevfien a zakryt pûlkruhovou Ïaluzií podle obnoveného Ïaluziového okna v západním títû, z nûhoï se v genize na el fragment rámu. Pfii novém vydláïdûní okolí byla také v dlaïbû vyznaãena zaniklá hradba s ba tou. 31 Aãkoli jiãínská Ïidovská komunita jiï neexistuje, je její b valá synagoga Ïiv m monumentem, kter na rozdíl od doby jeho vzniku mûïeme dnes vnímat jako neseparovan, i kdyï jen fragmentární obraz náhle zaniklého svûta. 16 Obr. 15. Jiãín, synagoga, odkrytá struktura schodi tû pfied schránkou, pûdorys a fiez, 2002. Obr. 16. Jiãín, synagoga, svícny nalezené v genize. 1 a 2 závûsn dvouramenn svícen, 3 a 4 fragment trojdílného nástûnného svícnu, 2003. 30 T. DUBINOVÁ, cit. v pozn. 18, s. 124. 31 Architektonickou studii a projektovou dokumentaci provedl Petr Uliãn, restaurátorské práce nástûnn ch maleb vedla Jana Waisserová, schránku na Tóru obnovila Markéta Havlínová. Stavební práce zaji Èovala pod dozorem Arna Pafiíka z Îidovského muzea Praha a Mojmíra Malého z Matana a. s. vynikající firma Tomá e Hlaváãka. Na obnovû se velk m dílem podíleli i Jan Kindermann a Terezie Dubinová, kter m bych chtûl tímto podûkovat za vzácn ãas stráven pfii spoleãném poznávání ukryt ch dûjin jiãínské synagogy. Za cenné rady a konzultace bych chtûl podûkovat i Arnu Pafiíkovi a Mojmíru Malému. 443