Masarykova univerzita. Denis Ivanovič Fonvizin v kontextu ruské literatury a společenského myšlení 2. poloviny 18. století

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Filologicko areálová studia Bc. Karolína Šimáčková Denis Ivanovič Fonvizin v kontextu ruské literatury a společenského myšlení 2. poloviny 18. století Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Josef Šaur, Ph.D. 2017

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury V Brně dne

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu mé práce Mgr. Josefu Šaurovi, Ph.D. za jeho trpělivost, odborné vedení a inspirativní připomínky, které byly přínosné nejen pro vznik mé diplomové práce, ale i pro celé mé studium. Mé díky patří také mým prarodičům, kteří mi byli podporou po celou dobu mého studia.

Obsah Úvodem... 6 1 K pramenům... 11 1.1 Denis Ivanovič Fonvizin v díle ruských autorů... 11 1.2 Fonvizin v české odborné literatuře... 16 1.2.1 Fonvizinova tvorba v českém překladu... 17 1.3 Denis Ivanovič Fonvizin ve světové literatuře... 18 2 Metodologie... 20 2.1 Hermeneutický kruh... 20 2.1.1 Předporozumění a předsudek... 21 3 Osvícená carevna a ruská společnost... 23 3.1 Petr III. a Manifest o svobodě šlechty... 23 3.2 Osvícenský absolutismus Kateřiny Veliké... 25 3.2.1 Velká instrukce kontra velká iluze... 26 3.2.2 Zákonodárná komise... 28 3.3 Ruský společenský život v době vlády carevny Kateřiny II.... 29 3.3.1 Vliv francouzské kultury na ruskou společnost... 30 3.3.2 Общественное движение... 33 4 Fenomén: satirické časopisy... 35 4.1 Čtenářská obec Kateřinina Ruska... 36 4.2 Nikolaj Ivanovič Novikov a jeho žurnalistická činnost... 37 4.2.1 Dialog Novikova a carevny Kateřiny II.... 39 4.3 Spolupráce Denise Ivanoviče Fonvizina a Nikolaje Ivanoviče Novikova... 41 4.4 Poslední léta spolupráce Denise Fonvizina a Nikolaje Novikova... 43 5 Denis Ivanovič Fonvizin v diskuzi s Kateřinou II... 46 5.1 Časopis carevny Kateřiny II.... 46 5.2 Fonvizin a jeho přímá konfrontace carevny... 46 5.3 Fonvizinova stížnost carevně Kateřině... 50 5.4 Poslední pokus Denise Fonvizina aktivně se účastnit veřejného života... 51 6 Reflexe vztahu ruské šlechty a nevolnictva v díle Denise Fonvizina... 53 6.1 K Bohu vysoko a k caru daleko... 54 6.2 Fonvizin a problematika nevolnictví... 56 7 Denis Ivanovič Fonvizin a Nikita Ivanovič Panin... 58 7.1 Můj Fonvizin... 60 7.2 Projekt: Pavel Petrovič... 60 4

7.3 Projekt bratří Paninů ve spolupráci s Denisem Ivanovičen Fonvizinem... 62 7.3.1 Kritika carevnina Ruska... 63 7.3.2 Favoritismus... 64 7.3.3 Zákonománie... 64 7.3.4 Ruská situace očima Denise Ivanoviče Fonvizina... 65 7.3.5 Role státníka... 66 7.3.6 Svoboda a právo vlastnit... 67 7.3.7 Právo národa povstat... 68 7.3.8 Nevolnictví... 68 8 Denis Ivanovič Fonvizina a jeho zpověď... 70 8.1 Fonvizin o rodinném zázemí... 71 8.2 Fonvizin o vzdělání... 73 8.3 Fonvizin o víře... 74 8.4 Shrnutí... 76 Závěrem... 77 Резюме... 82 Seznam pramenů a literatury... 84 5

Úvodem Čtenáři se do rukou dostává diplomová práce, která se, jak už její název napovídá, zabývá osobností Denise Ivanoviče Fonvizina (1745 1792) 1 a jeho politickými a společenskými názory, které byly utvářeny na pozadí druhé poloviny 18. století. Denis Ivanovič Fonvizin je nejen v českém prostředí, ale i ve světě znám především svojí dramatickou tvorbou. Fonvizinovy komedie jsou dodnes překládány a jsou předmětem mnoha literárních bádání. Ačkoliv, nebo možná právě proto, že je Fonvizin jako ruský dramatik dobře znám, stojí jeho další tvorba spíše v pozadí. Z Fonvizinových politických a společenských postojů jsou nám známy především ty, které byly vyjádřeny v komediích Бригадир a Недоросль. Z důvodu velkého množství již zpracovaného materiálu se tato diplomová práce nezabývá ani Fonvizinovými dramaty, která jsou v práci zmíněna spíše okrajově, ani Fonvizinovou biografií. 2 Cílem této práce je představit Denise Ivanoviče Fonvizina jako autora filozofických a publicistických děl a vykreslit jej jako politického a společenského činitele, který je vzpomínán pro svou dramatickou tvorbu, avšak neměl by být zapomínán pro texty filozofického a politického charakteru. Diplomová práce nemá být kompletní sondou do autorovy tvorby a života. Cíl, který si autorka práce klade, je představit politické a společenské postoje autora, kterého můžeme považovat za jednoho ze zakladatelů ruského politicko-společenského myšlení. Záměrem práce je proto vytvořit ucelený obraz společenských myšlenek a politických postojů, které autor vyjádřil ve svých textech. Tyto postoje jsou pomocí hermeneutiky dokazovány na vybraných dílech a následně konfrontovány s historickými skutečnostmi. Autorka diplomové práce pracuje s tvrzením, že na ruské půdě vznikala a stále vzniká literatura, jejíž funkce nebyla a není vždy pouze estetická. Literatura v ruském prostředí často nahrazovala filozofii či poskytovala prostor pro vyjádření politických postojů a v Rusku měla téměř vždy velmi výsadní postavení. 3 Role ruské literatury byla velmi odlišná od postavení literatury, které známe z jiných evropských zemí. Umění a literatura zaujímají v ruském prostředí jedinečné funkce právě proto, že v mnohých dějinných etapách byly jediným 1 ШЕЛОХАЕВ, Валентин В. и др. Российский либерализм середины XVIII начала XX века : енциклопедия, Москва, 2010, s. 992. 2 Biografií Fonvizina je zpracována např. БЛАГОЙ, Дмитрий Д. Д. И. Фонвизин. Москва, 1945. МУРАТОВ, Михаил В. Денис Иванович Фонвизин. Москва, 1953. РАССАДИН, Станислав Б. Фонвизин. Москва, 1980. РАССАДИН, Станислав Б. Умри, Денис, или неугодный собеседник императицы. Москва, 2008. ЛЮСТРОВ, Михаил Ю. Фонвизин. Москва, 2013. Fonvizinovým dramatům se pak věnovali např. НИКИШОВ, Юрий М. Фонвизин классицист и (или) реалист? Тверь, 2010. ИСАКОВИЧ, Ирина В. Бригадир и Недоросль Д. И. Фонвизина. Ленинград, 1979. КЛЮЧЕВСКИЙ, Василий О. О Недоросле Фонвизина. In: КЛЮЧЕВСКИЙ, Василий О. Сочинение в девяти томах. IX. Материалы разных лет. Москва, 1990. 3 POSPÍŠIL, Ivo a kol. Panoráma ruské literatury, Boskovice 1995, s. 21. 6

prostředkem pro vyjádření osobní i společenské nespokojenosti a potřeby transformace. 4 Na rozdíl od ruského prostředí můžeme v historii západní Evropy spatřit společenská hnutí, která existovala v nejrůznějších formách a která poskytovala prostor pro společenský či politický dialog. Vzájemné názorové bitvy se zde odehrávaly v různých institucích, jakými byl například parlament, zemstva, legální politické strany, apod. 5 Pro takovou společenskou diskuzi neexistoval v Rusku prostor. Byla to právě literatura, která tuto mezeru částečně zaplnila, a která tak ruské společnosti otevřela prostor pro vyjádření vlastních myšlenek a postojů. Vláda carevny Kateřiny Veliké je pro tento jev velmi příznačná. Byla to právě Kateřina II., která - ať už úmyslně či nikoliv - otevřela prostor pro společenskou diskuzi, jejímž nástrojem se stala literatura. I Fonvizinova tvorba byla součástí literatury, jejíž primární funkcí bylo vyjádřit autorovy názory a kritické postoje směrem k ruské společnosti. Ve Fonvizinových dílech však nenajdeme pouze kritiku společenských poměrů a politického uspořádání, ale také autorovy představy o možné transformaci vládního aparátu. Materiál, který by pojednával o Fonvizinovi jako o společenském a politickém mysliteli, který literaturu používal především jako nástroj pro vyjádření vlastních politických i kulturních postojů, v českém jazyce prakticky neexistuje a je nutno podotknout, že takový materiál je velmi těžké dohledat i v ruské či světové literatuře. Absence takového zdroje vede autorku práce k jejímu napsání. První kapitola diplomové práce je věnována především pramenům a zdrojům, o které se tato práce opírá. V dané kapitole je zahrnut výčet jednotlivých materiálů, které autorka považuje za nezbytné pro vznik této práce, a které se více či méně objektivně věnují postavě a tvorbě Denise Ivavnoviče Fonvizina. Je také zmiňováno, jak byla osobnost Denise Ivanoviče Fonvizina probádána v českém, v ruském i ve světovém odborném prostředí. Druhá kapitola se věnuje metodologii, která je při výzkumu používána. Popisován je hermeneutický postup, který autorka práce využívá při analýze jednotlivých Fonvizinových děl. Je vysvětlena problematika předporozumění a předsudku, se kterými se čtenář literárního díla potýká před přečtením textu. Kapitola také popisuje, proč je důležité znát nejen vnitřní okolnosti díla (např. zasazení díla do autorova života a tvorby), ale také vnější souvislosti (např. historický kontext, dobové souvislosti). 4 Tyto tendence jsou nejvíce patrné především v literatuře 19. století. Avšak společenský přetlak je možné vyčíst i v literatuře 18. století, zejména pak v druhé polovině. 5 PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura (1789 1917). Praha, 1977, s. 207. 7

Třetí kapitola je věnována době, ve které Denis Ivanovič Fonvizin žil, a především pak době, v níž tvořil. Ačkoliv se Denis Fonvizin narodil v historické epoše, kdy Rusku vládla carevna Alžběta Petrovna, jeho literární tvorba a společenská angažovanost již spadala do doby, kdy ruské zemi vládla carevna Kateřina II. 6 Tato kapitola popisuje společenské a kulturní reformy Kateřiny II., které ovlivnily ruskou inteligenci, Denise Ivanoviče Fonvizina nevyjímaje. Autorka práce vychází z přesvědčení, že nelze pochopit autorovy společenské a politické postoje, které jsou obsaženy v jeho tvorbě, pokud není dostatečně pochopen dobový kontext. Popisován je vliv francouzské kultury na ruskou společnost, který se silně odrazil i v díle a soukromé korespondenci Denise Ivanoviče. Součástí této kapitoly jsou také Fonvizinovy dopisy z Francie, ve kterých Denis Ivanovič Fonvizin vyjádřil názor na příjimání francouzských vlivů do ruské kultury. Vysvětlen je mimo jiné i pojem общественное движение, který s dobou vlády Kateřiny Veliké bezpochyby úzce souvisí a jenž byl velmi důležitý pro vývoj ruské inteligence. Čtvrtá kapitola je věnována satirickým časopisům, které v době vlády carevny Kateřiny II. představovaly velký pokrok v ruském společenském i politickém myšlení. V této kapitole je zachycen vznik satirických časopisů v době vlády Kateřiny II. a následně je představen Nikolaj Ivanovič Novikov, jeden z nejvýznamnějších satiriků 60. a 70. let 18. století, který je v práci zmiňován především kvůli spolupráci s Denisem Fonvizinem. V této kapitole jsou ve stručnosti představeny časopisy Nikolaje Ivanoviče Novikova, prostřednictvím nichž Denis Ivanovič Fonvizin vyjadřoval své politické a společenské názory. Byly to právě tyto časopisy, na kterých Fonvizinovi mezi lety 1769 1774 vycházelo velké množství literárních textů. Pátá kapitola se zabývá dialogem carevny Kateřiny Veliké a Denise Ivanoviče Fonvizina, který byl uskutečněn prostřednictvím carevnina satirického časopisu Собеседник любителей российского слова. Páteří této kapitoly je Fonvizinova korespondence s carevnou, ve které Fonvizin kladl carevně otázky týkající se ruské společnosti a politiky. Prostřednictvím nich carevnu Kateřinu krizitoval a měl výhrady i vůči ruské společnosti. Z této korespondence jsou zároveň vyvozovány tazatelovy postoje, které vůči carevně, její politice a ruské společnosti zaujímal. Ve druhé polovině 18. století se výrazně změnilo postavení ruské šlechty. Zhoršení postavení nevolnictva v ruské společnosti bylo těmto změnám přímo úměrné. Šestá kapitola tyto změny popisuje s cílem zachytit ve Fonvizinově tvorbě jeho názory na postavení ruské šlechty, ale i ruského nevolnictva, o němž se v době vlády carevny Kateřiny II. začalo hojně diskutovat. 6 Kateřina II. usedla na trůn v roce 1762 a vládla až do své smrti v roce 1796. 8

Předposledí kapitola diplomové práce je věnována spolupráci Denise Ivanoviče Fonvizina s Nikitou Ivanovičem Paninem. Zmiňováno je Fonvizinovo dílo Слово на выздоровление его императорского высочества государя цесаревича и великого князя Павла Петровича в 1771 годе, které je kritikou carevny Kateřiny a její vlády. Představováno je dále to myšlenkové pole, ve kterém se Fonvizin s Paninem názorově shodovali, a které nakonec vedlo k vytvoření dokumentu, jehož cílem bylo vymezení základního právního rámce a předložení nového reformního řešení tehdejších ruských společenských problémů. Takový dokument bychom dnes mohli nazvat konstitucí, která měla důsledně vymezit státní uspořádání ruské země. Jedná se o Fonvizinovo Рассуждение о непременных государственных законах, které se stalo předmluvou a vysvětlením pro dokument Nikity Ivanoviče Panina. Toto Fonvizonovo dílo je považováno za vrcholné dílo Fonvizinova politicko-společenského myšlení. 7 Poslední kapitola zmiňuje jedno z posledních Fonvizinových děl s názvem Чистосердечное признание в делах моих и помышлениях, jež bylo nápsano za účelem hluboké vnitřní zpovědi, avšak nyní je považováno za autorovu autobiografii. Fonvizinovým záměrem bylo sepsat text, v němž by sám interpretoval vlastní názory a politické postoje, které pomocí své literární tvorby vyjadřoval. Záměr Denise Ivanoviče Fonvizina nebyl splněn, dílo zůstalo nedokončeno. Tento text má povahu autorových osobních vzpomínek, ze kterých však vyplývají vlivy, které působily na formování Fonvizinových společenských a politických postojů. Na závěr úvodu si autorka dovoluje zmínit několik málo poznámek týkajících se formální úpravy práce. Data do roku 1917 jsou v diplomové práci uváděna tak, jak jsou zapsána v jednotlivých pramenech, tedy podle juliánského kalendáře. V poznámkách pod čarou jsou čísla stran uváděna tak, jak je označil sám autor. V některých materiálech jsou průvodní slova označována římskými číslicemi. Toto číslování stran dodržuje i autorka diplomové práce z důvodu snadného dohledání daných zdrojů. Vzhledem k tomu, že v českém jazyce vyšly překladem pouze Fonvizinovy komedie, jsou v práci všechna díla uváděna v ruském originále. V případě děl, u kterých se běžně vyskytuje a je používán český překlad, je tento název uváděn v závorkách, například Большой наказ (Velká instrukce). V poznámkovém aparátu jsou jednotlivé ruskojazyčné prameny a zdroje uváděny v originále. V práci jsou často citovány jednotlivé statě ze satirických časopisů N. I. Novikova, které tvoří značnou část diplomové práce. Ruské satirické časopisy vycházející v době vlády 7 ŠAUR, Josef. Ke kořenům ruského liberalismu. Slovanský přehled, 2010, č. 1-2, s. 19. 9

Kateřiny II. byly shromážďovány a znovu vydávany především v Sovětském svazu. Nejobsáhlejším z nich je pak vydání Pavla Berkova z roku 1951, 8 ze kterého autorka práce čerpá. Toto vydání je rozděleno na čtyři části, jež odpovídají jednotlivým satirickým časopisům N. I. Novikova. V poznámkovém aparátu je následně uváděno, z jakého časopisu stať pochází, avšak pro přehlednost je dodrženo číslování stran publikace jako celku. 8 БЕРКОВ, Павел Н.(ред.). Сатирические журналы Н. И. Новикова. Moсква, 1951. 10

1 K pramenům Pro napsání této diplomové práce mi dostatečně posloužily fondy knihoven v České republice, zejména pak fond Slovanské knihovny v Praze, který poskytuje širokou škálu pramenů, jako jsou například nejstarší překlady zahraničních děl, které Fonvizin přeložil do ruského jazyka. Dobře dostupné jsou také sekundární zdroje, které mi poskytly širokou škálu informací pojednávajících nejen o autorovi, ale i o dobovém kontextu. Ve fondu Slovanské knihovny je k dohledání značná část Fonvizinova díla, jehož součástí jsou i důležité prameny osobní povahy v podobě dopisů, které byly adresovány jeho rodině a přátelům. Ačkoliv jsou Fonvizinovy práce poměrně dobře dostupné, počet vědeckých prací, které se zabývají samotným autorem a jeho tvorbou, je poměrně nízký. Jak již bylo naznačeno v úvodu práce, Fonvizin je zmiňován především v souvislosti s dramatem. Tyto komedie jsou také v souvislosti s osobností Denise Ivanoviče Fonvizina nejčastější předmětem výzkumu, a to nejen v Rusku, ale i ve světě. Publicistické a filozofické texty často stojí v pozadí autorovy tvorby a samostatně prakticky nevycházejí. Tato část tvorby však nebyla zcela zapomenuta a je součástí velkých souborných vydání Fonvizinových děl. Pokud bychom měli datovat období největšího zájmu o Fonvizinovo dílo, zmíníme v první vlně první polovinu 19. století, kdy byly vydány první soubory Fonvizinových děl, a ve které také vznikla první Fonvizinova biografie. 9 Druhou vlnu zájmu o Fonvizinovu osobu zaznamenáváme od druhé poloviny 20. století. V této době vznikla drtivá většina reedic Fonvizinovy tvorby a z této doby pochází i velké množství biografií o autorovi. 1.1 Denis Ivanovič Fonvizin v díle ruských autorů Již v první polovině 19. století začaly vznikat rozsáhlé výbory Fonvizinových děl, které však, nehledě na vydavatele, obsahují téměř vždy totožná díla autora. 10 Příkladem takového souborného díla je reedice, která byla vydána v Moskvě v roce 1830. 11 Toto vydání bylo rozděleno do čtyř částí, přičemž ve třetím díle se snad poprvé objevila Fonvizinova 9 ВЯЗЕМСКИЙ, Петр А. Фон-Визин. Санктпетербург, 1848. 10 Pod většinu svých děl se Fonvizin nepodepsal, některá vycházela pod pseudonymem. Dodnes nejspíše nejsou známa všechna díla, která byla napsána perem Denise Ivanoviče Fonvizina. 11 БЕКЕТОВ, Платон П. (ред.), ФОНВИЗИН, Денис И. Полное собрание сочинений, Москва, 1830. Kniha je rozdělena do čtyř částí a je opatřena předmluvou, která je podepsána pseudonymem Пл. Бek, s největší pravděpodobností se jedná o Platona Petroviče Beketova, který byl autorem sbírky literárních portrétů významných ruských historických osobností. 11

nedokončená autobiografická zpověď Чистосердечное признание в делах моих и помышлениях. 12 Významné dílo o Fonvizinovi bylo vydáno v roce 1848 knížetem Petrem Andrejevičem Vjazemským. 13 Toto dílo je význačné nejen proto, že se jedná o první Fonvizinovu biografii, ale také z toho důvodu, že se jedná o první biografii ruského spisovatele vůbec. Jak sám autor v předmluvě k této knize uváděl, tento materiál vznikal dlouhá léta a jednotlivé kapitoly vycházely v dobových časopisech a novinách, kterými byly například časopis Современник, Литературная газета Барона Делвига a některé literární sborníky. 14 V biografii z roku 1848 nenalezneme pouze stručný životopisný medailon a výběr z tvorby Denise Fonvizina; Petr Vjazemskij ve své knize zpracoval Fonvizinův život v rozsáhlých souvislostech, ve kterých nechybí ani autorovo subjektivní hodnocení vlády Kateřiny II. Zmiňovány jsou také společenské, kulturní i politické okolnosti, které se odehrávaly nejen v Rusku, ale i v západní Evropě, a které - ať přímo, či nikoliv - měly vliv na Fonvizinovu tvorbu. 15 Je nesporné, že biografie, které vyšly v carském Rusku, vnímaly Fonvizina především jako dramatika a satirika. 16 Vždyť slávu Fonvizinovi přinesly právě jeho dvě komedie. 17 Soubor Fonvizinových děl z roku 1856 obsahuje i jeho životopis, avšak autor čerpal především z biografie knížete Vjazemského. Toto dílo je pro nás cenné a zmiňujeme ho proto, že obsahuje sebrané dobové novinové články, v nichž se o Fonvizinovi psalo. Dílo také poskytuje výčet prací, o kterých se s jistotou vědělo, že byly napsány Fonvizinem. 18 Zmínky o Fonvizinovi a jeho postavení v ruské literatuře se objevují i v dílech velkých ruských autorů, kterými byli například Alexandr Sergejevič Puškin nebo Vissarion 12 Tomuto dílu se bude věnovat poslední kapitola diplomové práce. 13 ВЯЗЕМСКИЙ, Пeтр А. Фон-Визин. Санктпетербург, 1848. 14 Tato kniha zprvu neprošla cenzurou. Cenzoři svůj zákaz odůvodnili neaktuálností tématu. ВЯЗЕМСКИЙ, Пeтр А. Фон-Визин. Санктпетербург, 1848, s. I II. 15 Nesmíme však zapomenout, že dílo je plodem jistě cenným, nikoliv však objektivním. Jedná se o biografii, která vznikla v první třetině 19. století, tedy v době, kdy Ruskému impériu vládl car Mikuláš I. a jeho autoritářský režim. Kniha musela být napsána tak, aby prošla cenzurou. Jak navíc kníže Vjazemskij píše, kniha byla dokončena v roce 1830 (ačkoliv vydána byla až o osmnáct let později), tedy jen pět let po prosincovém povstání děkabristů. V této souvislosti je také potřeba vzpomenout fakt, že synovec Denise Ivanoviče Fonvizina, Michail Alexandrovič Fonvizin byl členem děkabristického spolku, který seznámil jeho členy s projekty svého strýce Denise I. Fonvizina a Nikity I. Panina. Dílo Vjazemského je však dodnes velmi ceněno, především pro poskytnutí některých velmi důležitých biografických faktů. 16 Srov. ФОНВИЗИН, Денис И. Полное собрание сочичений Д. И. Фонвизина. Москва, 1830. ВЯЗЕМСКИЙ, Пeтр Андреевич. Фон-Визин. Санктпетербург, 1848. ФОНВИЗИН, Денис И. Избранные сочинения. Санктпетербург, 1856. 17 ВЯЗЕМСКИЙ, Петр А. Фон-Визин. Санктпетербург, 1848, s.19. 18 Autor první části, která má být představením Denise Ivanoviče Fonvizina uvádí, že Fonvizin napsal 36 děl (ve skutečnosti se autor ve svém díle zmýlil a špatně očísloval vyjmenovaná díla, kterých by tak ve skutečnosti mělo být 37). Dále se uvádí, že Fonvizin přeložil 15 děl z cizích jazyků. Dnes již ovšem víme, že počet Fonvizinových děl je mnohem větší. 12

Grigorjevič Bělinskij. Alexandr Sergejevič Puškin poprvé vyslovil názor, že Fonvizin byl více než odvážným satirikem, když v roce 1822 ve svých Заметках по русской истории XVIII века označil Denise Ivanoviče Fonvizina za přítele svobody. 19 Denise Ivanoviče Fonvizina v díle Vissariona G. Bělinského můžeme dohledat v sebraných spisech z let 1834 1840. 20 V časopise Молва vycházela Bělinskému pravidelně rubrika s názvem Литературные мечтания. Bělinskij zde komentoval mimo jiné oblíbenost autorových komedií. Důvodem této oblíbenosti bylo (podle Bělinského) to, že se v postavách z Fonvizinových komedií zrcadlila ruská společnost. Zdůrazňoval, že postavy, které se v jeho komediích vyskytovaly, nebyly pouhými výtvory autorovy fantazie, ale představují věrné kopie ruského lidu druhé poloviny 18. století. Bělinskij také upozornil na další Fonvizinova díla, která označil za hodnotnější, než byly jeho komedie, avšak autor se v nich dle Bělinského jeví jako společenský pozorovatel, nikoliv jako umělec. 21 Text Bělinského, který měl být zaměřen na Denise Fonvizina, byl nazván Úplné sebrané spisy D. I. Fonvizina. Úvodní stať měla být průvodním slovem k dalším dvěma statím, které měly pojednávat právě o Fonvizinovi. Tato pojednání však nakonec vypracována nebyla. Fonvizinova tvorba je v průvodním slově Bělinského považována za důležitou nejen pro její uměleckou hodnotu, ale především proto, že jsou Fonvizinova díla významná pro umění ruského národa a zachycují momenty historického a společenského vývoje Ruska. 22 Fonvizinův satirický um ocenil také Alexandr Gercen, který o Fonvizinovi řekl: Fonvizin se svým satirickým talentem prohlédl rub věcí; hořce se vysmál té polobarbarské společnosti i její upocené snaze o civilizaci. 23 Fonvizinovy komedie byly vydávány takřka nepřetržitě, dodnes existují v mnoha vydáních, a to jak samostatně, tak ve velkých souborných vydáních, které shromažďují ruské komedie. Po roce 1848, kdy vyšlo Vjazemského dílo Фон-Визин, vzniklo ještě několik dalších více či méně obsáhlých vydání vybraných Fonvizinových děl. 24 19 Citováno dle: МАКОГОНЕНКО, Григорий П. In: Жизнь и творчество Д. И. Фонвизина: ФОНВИЗИН, Денис И. МАКОГОНЕНКО, Григорий П, (ред.). Драматругия, Поэзия, Филологические работы, Переводы художественных произведений. Москва, 1959, s.vi. 20 V České republice vyšly Bělinského stati a recenze v překladu ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. BĚLINSKIJ, Vissarion G. Stati a recense 1834-1840. 1. vyd. Praha, 1956. 21 BĚLINSKIJ, Vissarion G. Stati a recense 1834-1840. Praha, 1956, s. 94-95. 22 Tamtéž, s. 612. 23 Citováno dle: Vladimír Svatoň: Fonvizinovy hořké komedie. In: FONVIZIN, Denis Ivanovič. Komedie: Brigadýr: Výrostek. Praha, 1960, s. 9. 24 Např.: ФОНВИЗИН, Денис И. Сочинения Фон-визина. Санктпетербург, 1852. БРИЛИАНТ, Семен М. Фон-Визин: Его жизнь и литературная деятельность. Санкпетербург, 1892. ВЕДЕНСКИЙ, Арсений И. (ред.). Сочинения Дениса Ивановича Фонвизина: Полное собрание оригинальных произведений, Санктпетербург. 1893. ТИХОНРАВОВ, Николай С. Материалы для полного собрания сочинений Д. И. Фонвизина, Санкпетербург, 1894. БУНИН, Иван А. (ред.). Русские писатели: Д. И. Фонвизин. Бригадир. Недоросль. В. В. Капнист. Ябеда. А. С. Грибоедов. Горе от ума. Париж, 1921. 13

Názor na Fonvizina se změnil až v souvislosti s koncem carismu a změnou státního uspořádání. Obzvláště velké pozornosti se Fonvizin jako spisovatel a nově také především jako společenský činitel dočkal v druhé polovině 20. století, kdy se autorova tvorba opět začala vydávat a zájem o Fonvizinovu osobu výrazně vzrostl. 25 Byla to právě druhá polovina 20. století, kdy se na ruské půdě začala objevovat literatura věnující se spisovatelům, kteří se z jakéhokoliv důvodu protivili panovnické vůli. Tento zájem sovětské literatury se pochopitelně dotkl i těch autorů, jež žili za vlády carevny Kateřiny II. Denis Ivanovič Fonvizin byl vždy považován za dramatika, popřípadě za tvůrce satirických statí, avšak byl to například Grigorij Makogonenko, který Fonvizina označil za zakladatele ruské prózy a nezapomněl také na Fonvizinova politická díla. Makogonenko představil Fonvizina jako bojovníka proti samoděržaví Kateřiny II. Fonvizonovu tvorbu považoval také za předzvěst díla Путешествие из Петербурга в Москву (Cesta z Petrohradu do Moskvy) Alexandra N. Radiščeva. 26 Se změnami v ruské společnosti přicházela také změna ve vnímání osobnosti Denise Fonvizina a jeho doby. Zatímco biografie před Říjnovou revolucí mluvily o Fonvizinovi jako o dramatikovi, komediografovi, satirikovi a překladateli, literatura druhé poloviny 20. století vnímala Fonvizina především jako společenského činitele, který bojoval proti instituci nevolnictví a proti carismu. Nejen v souvislosti s Fonvizinem se také objevily pojmy, které do této doby používány v souvislosti se spisovateli nebyly, a které nám často mohou podat poněkud mylnou informaci o Fonvizinových politických postojích. Fonvizin a další autoři druhé poloviny 18. století jsou čtenáři představováni jako revolucionáři či nebojácní bojovníci proti feudalismu. 27 Je tak nutné podotknout, že v této literatuře často nacházíme informace, které jsou psány účelově a Fonvizinovy postoje jsou dezinterpretovány. Pojmout celou škálu prací, které byly o Fonvizinovi v Sovětském svazu vydány, by bylo pro účely této práce nadbytečné. 28 Pravdou však je, že tímto bádáním byla Fonvizinova biografie velmi dobře zmapována. 25 Srov. ФОНВИЗИН, Денис И. Избранное. Киев, 1957. ФОНВИЗИН, Денис И. Избранное. Москва, 1983. БРОДСКИЙ, Николай Л. (ред.). Избранные сочинения и письма. Д. И. Фонвизин. Москва, 1946. ПИГАРЕВ, Кирилл В. (ред.). Творчество Фонвизина. Москва, 1954. 26 ФОНВИЗИН, Денис И. и МАКОГОНЕНКО, Григорий П. (ред.). Драматругия, Поэзия, Филологические работы, Переводы художественных произведений. Москва, 1959, s. V. 27 Rozuměj feudalismus v marxistickém pojetí. 28 Další biografické medailony, které v Sovětském svaze vznikly jsou pro nás důležité zejména pro dotvoření si obrazu o Fonvizinově životě. Většinou nám tyto materiály poskytnou dobře zpracovanou genealogii autora a je zde také dobře zpracována celková chronologie Fonvizinova života, což velmi usnadňuje orientaci mezi jednotlivými souvislostmi. Srov. БЛАГОЙ, Дмитрий Д. Д. И. Фонвизин. Москва, 1945. МУРАТОВ, Михаил В. Денис Иванович Фонвизин. Москва, 1953. 14

Jeden z největších, nejznámějších a nejúplnějších souborů Fonvizinových děl, jenž rozhodně stojí za zmínku a jenž se stal také velkou oporou při vzniku této práce, je dvoudílný soubor Fonvizinových děl, který sestavil Georgij Pantalejmonovič Makogonenko. 29 Makogonenko se postaral nejen o vydání Fonvizinových děl opatřil je také vlastními poznámkami, jež slouží k vysvětlení dobového kontextu a nabízejí některé možnosti interpretace. 30 První díl souboru Fonvizinových děl obsahuje dramata, filozofické práce a překlady literárních děl Denise Ivanoviče Fonvizina. 31 V druhém díle jsou pak obsažena Fonvizinova prozaická díla, publicistické práce a dopisy z cest, které byly adresovány rodině, přátelům a kolegům z ministerstva zahraničních věcí. 32 Makogonenkův soubor Fonvizinových děl můžeme považovat za největší přínos socialistické literatury do bádání o Denisi Fonvizinovi, o čemž svědčí skutečnost, že koncem 20. století začínají nejen v ruském prostředí, ale i v zahraničí vycházet díla o Fonvizinovi, která se mnohdy opírají o tento největší soubor Fonvizinových děl z roku 1959. Již kníže Vjazemskij v první biografii o Fonvizinovi (1848) mluvil o tom, že autor k postavám ve svých dramatech přistupoval velmi kriticky. Makogonenko ve svém díle nepředstavil Fonvizina pouze jako klasicistního autora a osvícenského společenského myslitele, ale upozorňoval i na možnost, že právě ve Fonvizinově díle můžeme spatřit kořeny pozdějšího realismu. V dramatech již podle Makogonenka nebyla dodržována striktně klasicistní pravidla. Fonvizinovy postavy odpovídaly skutečným postavám a jejich řeč byla přímo závislá na tom, z jaké sociální vrstvy hlavní postavy pocházely. 33 Jurij Michailovič Nikišov v roce 2010 vydal dílo Фонвизин: классицист и (или) реалист? V tomto díle se zabýval otázkou, zdali byl Fonvizin opravdu autorem komedií, kterého bychom měli řadit do období ruského klasicismu, když lze v jeho díle spatřit kořeny ruského realismu. 34 29 Makogonenko se ve svém bádání nezaměřoval pouze na Denise Fonvizina, ale vydal biografie dalších významných autorů a společenských činitelů kateřinského Ruska, jako byli například Alexandr Nikolajevič Radiščev nebo Nikolaj Ivanovič Novikov. 30 ФОНВИЗИН, Денис И. и МАКОГОНЕНКО, Григорий П. (ред.). Драматругия, Поэзия, Филологические работы, Переводы художественных произведений. Москва, 1959. 31 ФОНВИЗИН, Денис И. и МАКОГОНЕНКО, Григорий П. (ред.). Драматругия, Поэзия, Филологические работы, Переводы художественных произведений. Москва, 1959. 32 ФОНВИЗИН, Денис И. и МАКОГОНЕНКО, Георгий П. (ред.). Проза, Публицистика, Письма и дневники. Москва, 1959. 33 Григорий П. Макогоненко: Жизнь и творчество. In: ФОНВИЗИН, Денис И. и МАКОГОНЕНКО, Григорий П. (ред.). Драматругия, Поэзия, Филологические работы, Переводы художественных произведений. Москва, 1959, s. XXI-XXIV. 34 НИКИШОВ, Юрий М. Фонвизин: классицист и (или) реалист. Тверь, 2010, s. 29. 15

Alexej Striček dokončil v roce 1994 svou doktorskou práci s názvem Денис Фонвизин: Россия епохи просвещения. 35 Je to právě Alexej Striček, který předložil snad nejkomplexnější studii o Denisi Fonvizinovi. Striček čerpal z Fonvizinovem napsaných děl, které pak uváděl v dobových souvislostech, na nichž následně demonstroval Fonvizinovy politické a společenské názory. 1.2 Fonvizin v české odborné literatuře Odborná díla, která by však pojednávala o Fonvizinovi, jeho tvorbě a významu v českém prostředí, takřka neexistují. Denis Ivanovič Fonvizin se objevuje v širších přehledech ruské literatury, kde je povětšinou zaznamenán jako autor komedií; dále můžeme Fonvizinovo jméno spatřit v krátkých bibliografických medailonech ruských autorů a v souvislosti s ruským dramatem druhé poloviny 18. století. Tomáš G. Masaryk o Fonvizinovi mluvil jako o dramatikovi a kritikovi ruských mravů. Masaryk však také upozornil na to, že to nebyl Nikolaj M. Karamzin, který jako první ve svých dílech použil moderní ruský jazyk. Toto prvenství připisoval Masaryk autorům kateřinského Ruska, jmenovitě pak Fonvizinovi. 36 Denise Ivanoviče Fonvizina a jeho dílo krátce zmiňuje například Martin C. Putna ve své knize Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity, ve které o Fonvizinovi mluví v souvislosti s jeho německým původem a nazývá ho zakladatelem ruského divadla. 37 Fonvizinova publicistická a filozofická tvorba je pro českou odbornou literaturu téměř neprozkoumanou oblastí. Fonvizinovi se ve svém bádání věnuje Josef Šaur, který o Fonvizinovi napsal několik odborných článků do vědeckých časopisů. Jednou z takových studií, ve které se Šaur zmiňuje o Fonvizinovi, je článek Ke kořenům ruského liberalismu, který byl uveřejněn v časopise Slovanský přehled. Zde je zpracováno téma počátků liberalismu v ruském prostředí. Fonvizin je zde zmiňován především v souvislosti s osobností Nikity Ivanoviče Panina. Šaur upozorňuje na Paninův projekt, jehož ambicemi bylo stát se budoucí ruskou konstitucí, a ve kterém sehrál důležitou roli právě Denis Ivanovič Fonvizin. Je zde také zdůrazněno, že Fonvizin, podobně jako další ruští pokrokoví myslitelé, kritizoval ruský systém a protivilo se mu nevolnictví i tyranie ruských carů. Jak ale studie upozorňuje, ruští myslitelé a společenští činitelé (Fonvizina nevyjímaje) oproti 35 СТРИЧЕК, Алексей. Денис Фонвизин: Россия епохи просвещения. Москва, 1994. 36 MASARYK, Tomáš G. Rusko a Evropa: studie o duchovních proudech. Praha, 1995, sv.11, s. 89. 37 PUTNA, Martin C. Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity. Praha, 2015, s. 39. 16

západoevropským myslitelům stále poněkud zaostávali před Západem. 38 Ze studie je zřejmé, že počátky ruského liberalismu Šaur spatřuje už v době vlády Kateřiny II., konkrétně i v některých velmi pokrokových myšlenkách Denise Ivanoviče Fonvizina. Josef Šaur také poukázal na společné znaky, které vykazují dvě Fonvizinova díla, Недоросль a Рассуждение о непременных государственных законах. 39 O Fonvizinovi se ve svém díle Kapitoly z ruských dějin 18. století věnuje také Radomír Vlček, jenž Fonvizina zmiňuje především v souvislosti s Nikitou Ivanovičem Paninem. 40 1.2.1 Fonvizinova tvorba v českém překladu Jak již byl zmíněno, v českém prostředí je Fonvizin znám především díky svým dvěma komediím, Бригадир a Недоросль. Pro první z těchto děl se v českém jazyce vžil překlad Brigadýr, komedie Недоросль je pak nejčastěji překládána jako Výrostek. Tyto dvě komedie byly do českého jazyka přeloženy nejednou. Součástí těchto překladů jsou předmluvy českých literárních vědců, například předmluva Vladimíra Svatoně ve vydání Fonvizinových dvou komedií Бригадир a Недоросль. 41 Vladimír Svatoň o Fonvizinovi mluvil především jako o významném komediografovi druhé poloviny 18. století. Ve zkratce však také upozornil na jeho publicistickou činnost, která měla pomoci Fonvizinovi názorově dozrát. V předmluvě jsou pak Fonvizinova dramata analyzována. Prvním z překladů Fonvzinova dramata u nás je překlad Vincence Červinky z roku 1923, který do českého jazyka přeložil komedii Недоросль pod názvem Mazánek. 42 Dílo Бригадир v českém jazyce poprvé vyšlo ve vydavatelství DILIA pod názvem Pan generál aneb Zmařená svatba v překladu Ivana Růžičky v roce 1959. 43 Obě nejznámější a nejpřekládanější Fonvizinova dramata vyšla také v roce 1960 pod názvem Komedie: Brigadýr a Výrostek. 44 Toto dílo bylo vydáno Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v překladu Milady Pošarové a Ivana Růžičky. Předmluvu, která je také stručným biografickým medailonem autora, napsal Vladimír Svatoň. 38 Jedná se například o problematiku pojmu občan (graždanin). Pokud Fonvizin mluví o občanech Ruska stále má na mysli šlechtu a měšťanstvo, tedy minoritu mezi obyvateli Ruska. ŠAUR, Josef. Ke kořenům ruského liberalismu. Slovanský přehled, 2010, č. 1-2, s. 19. 39 Josef Šaur: Denis Ivanovič Fonvizin jako politický myslitel. In: Dialog kultur VIII: sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Hradec Králové 20. 21. ledna. Hradec Králové, 2015, s. 188-197. 40 VLČEK, Radomír. Kapitoly z ruských dějin 18. století. Brno, 2014, s. 142-145. 41 Vladimír Svatoň: Fonvzinovy hořké komedie. In: FONVIZIN, Denis Ivanovič. Komedie: Brigadýr: Výrostek. Praha, 1960. 42 FONVIZIN, Denis Ivanovič. Mazánek. Praha, 1923. 43 FONVIZIN, Denis Ivanovič. Pan generál aneb Zmařená svatba. Praha, 1959. 44 FONVIZIN, Denis Ivanovič. Komedie: Brigadýr: Výrostek. Praha, 1960. 17

1.3 Denis Ivanovič Fonvizin ve světové literatuře Denis Ivanovič Fonvizin a jeho tvorba nezůstala bez povšimnutí ani ve světě. Studií, souborů děl a biografií, které - ať už okrajově, či důkladně - reflektují osobnost Denise Ivanoviče Fonvizina, bychom ve světové odborné literatuře jistě našli více oproti těm, o kterých pojednává následující podkapitola. Avšak pro vytvoření této práce byly nezbytné materiály, které v české či ruské literatuře nenajdeme a jež se soustředí na Denise Fonvizina jinak než jako na dramatika. Jednou z takových knih je The political and legal writing of Denis Fonvizin. 45 Jedná se o anglický překlad Fonvizinových politických a společenských děl, které vybral, přeložil a poznámkami opatřil Walter Gleason. Autor v úvodu k této knize vysvětluje záměr, který ho vedl k jejímu vytvoření. Upozorňuje na to, že jeho cílem nebylo napsat biografii autora či popsat jej jako dramatika. Walter Gleason předložil překlady vybraných Fonvizinových děl, které čerpal z druhého dílu sbírky G. Makogonenka. 46 Další významnou studií, která se nezabývá primárně Denisem Ivanovičem Fonvizinem, ale přesto je velmi důležitá pro pochopení historické a společenské situace Ruska druhé poloviny století, je kniha The politics of Catherinian Russia: The Panin party, která byla napsána Davidem L. Ranselem, 47 profesorem historie. Tato studia představuje především osobu Nikity Ivanoviče Panina, nejedná se však o biografický medailon, nýbrž o velmi důkladně vystavěnou studii důležitých politických momentů druhé poloviny 18. století. Tento materiál poskytuje mnohá vysvětlení, která vedou k pochopení společenských a politických vazeb kateřinského Ruska. Významným dílem, které vnímá Fonvizina z jiného úhlu, než bylo dosud běžné, je dílo Breaking ground: travel and national culture in Russia from Peter I to era of Puskin. 48 Jedná se o materiál, který sbírá a následně zpracovává korespondenci jednotlivých ruských myslitelů a společenských činitelů, kterým bylo umožněno odjet cestovat po západní Evropě. Autorkou této knihy je Sara Dickinson, která se zabývá nejen obsahem deníků a dopisů, které byly ruskými cestovateli zasílány z jejich cest, ale především motivací, která vedla k napsání těchto úvah. Dílo této autorky dodnes představuje velice vzácný zdroj, který vede k důslednému pochopení autorových postojů. Co se Fonvizina týče, předkládá Sara Dickinson především Fonvizinovy dochované dopisy z cest po Francii a dále jeho deníky, které si vedl v době, kdy kvůli nemoci pobýval v lázních (mimo jiné i v Karlových Varech). 45 GLEASON, Walter (ed.). The Political and Legal Writings of Denis Fonvizin. Michigan, 1985. 46 ФОНВИЗИН, Денис И. и МАКОГОНЕНКО, Георгий П. (ред.). Проза, Публицистика, Письма и дневники. Москва, 1959. 47 RANSEL, David L. The politics of Catherinian Russia: the Panin party. New Heaven, 1975. 48 DICKINSON, Sara. Breaking ground: travel and national culture in Russia from Peter I to the era of Pushkin. Amsterdam, 2006. 18

Dalším významným materiálem, který mimo jiné analyzuje Fonvizinovy dopisy z cest, je kniha Dereka Offorda Journeys to a graveyard. Perceptions of Europe in Classical Russian Travel writting. 49 49 OFFORD, Derek. Journeys to a graveyard. Perceptions of Europe in Classical Russian Travel writting. Netherland, 2010. 19

2 Metodologie Jak již bylo řečeno v úvodu, nedílnou součástí diplomové práce je interpretace autorových děl, pomocí kterých dospějeme k definování postavení Denise Ivanoviče Fonvizina v prostředí ruské společnosti druhé poloviny 18. století. Práce se opírá o hermeneutické pochopení autorových děl, které jsou konfrontovány s dobovými skutečnostmi, popřípadě komparovány s díly dalších autorů, kteří tvořili ve stejné době jako Denis Ivanovič Fonvizin. Cílem je dosažení objektivních výsledků, které by vypovídaly o dalších skutečnostech týkajících se Fonvizina a jeho společenských postojů. Nástrojem, který má pomoci autorce pochopit autorovo dílo, je mimo jiné hermeneutika. Jedná se o nauku o výkladu a interpretaci literárního textu. Samotné slovo hermeneutika vzniklo z řeckého herméneuein, což v překladu znamená vyjasnit či učinit věci jasnými. 50 2.1 Hermeneutický kruh Pod pojmem hermeneutický kruh se skrývá kruhová struktura procesu porozumění společenským, dějinným a duchovním skutečnostem. Hermeneutický kruh je modelem, v němž se hermeneutické vědomí interpreta pohybuje v kruhovém pohybu od celku (tzn. komplexnějšího, obecnějšího vnímání objektu) k části (tzn. specifičtějšímu, zvláštnímu či dílčímu vnímání objektu) a dospívá ke stále lepšímu a lepšímu porozumění textu. 51 Jinými slovy se jedná o postupný proces, ve kterém porozumění materiálu a z něj odvozené zobecnění vede k následné korekci a prohloubení původního chápání interpreta. 52 Při konfrontaci materiálu s dějinnými skutečnostmi však musíme brát v potaz fakt, že interpretovaný materiál sám určuje podmínky, za kterých mu lze porozumět. Model hermeneutického kruhu umožňuje, aby byl proces porozumění potencionálně nekonečný. Každý objekt interpretace (v našem případě literární či věcný text) má v podstatě nekonečně mnoho vymezitelných částí, které mohou být interpretovány mezi sebou či ve vztahu ke komplexitě interpretovaného objektu. 53 V této práci bude interpretovaným objektem nejčastěji dílo samotného autora, které bude konfrontováno s dějinnými skutečnostmi za účelem obecného zjištění autorových společenských a politických postojů. 50 GRONDIN, Jean. Úvod do hermeneutiky. Praha, 1997, s. 5. 51 HROCH, Jaroslav, KONEČNÁ, Magdaléna a HLOUCH, Lukáš. Proměny hermeneutického myšlení. Brno, 2010, s. 46. 52 Cit. dle: HROCH, Jaroslav, KONEČNÁ, Magdaléna a HLOUCH, Lukáš. Proměny hermeneutického myšlení. Brno, 2010, s. 47. 53 Tamtéž, s. 48. 20

K porozumění historických skutečností musíme splňovat jeden ze základních požadavků teorie porozumění, kterým je tzv. přemístění se do druhého. V procesu, ve kterém se přemístíme do horizontu zkoumaného materiálu, se nám otevírá životní i dějinná situace, ve které text vznikl. V tomto momentě jsme schopni respektovat a objektivně posuzovat individualitu textu. 2.1.1 Předporozumění a předsudek Předporozumění je subjektivní východisko, se kterým interpret přichází před zkoumaný materiál. Předporozumění v sobě zahrnuje mnoho dílčích prvků, které jsou přímo závislé na osobnosti a subjektivitě interpreta. Významný představitel recepční estetiky Hans Robert Jauss mluví o tzv. horizontu očekávání. 54 V souvislosti s předporozuměním zkoumaného textu se také hovoří o předběžném vědomí čtenáře, jež představuje důležitou motivaci interpreta pro zkoumání daného textu. Již první přečtení pak opravuje představy předběžného vědomí. 55 Pohyb hermeneutického kruhu se tak odehrává od části k celku a od celku k části a je vymezen předporozuměním interpreta. Předporozumění vytváří filtr, pomocí kterého interpret rozumí objektu právě skrze ty aspekty, které odpovídají struktuře očekávání smyslu obsaženého v jeho předporozumění. 56 V souvislosti s tímto očekáváním se objevuje další pojem, který můžeme nazvat předsudek, jenž však v této situaci není vnímán nikterak pejorativně. Předsudek je v procesu hermeneutického kruhu vnímán jako vědomí, se kterým přicházíme před zkoumaný materiál; hovoří se tedy o něčem, z čehož interpret ve svém poznávání vychází. Teprve při získání nových poznatků můžeme své předsudky ohodnotit jako správné či mylné. 57 V souvislosti s porozuměním textu je také často opakován pojem časový odstup. Petr Pokorný ve své knize Hermeneutika jako teorie porozumění hovoří o problematice časového odstupu, která se skrývá v časové vzdálenosti, se kterou jsou spojeny kulturními odlišnostmi, což se může jevit jako bariéra vedoucí k plnějšímu porozumění interpretovaného objektu. 58 Časový odstup umožňuje kontinuitu mezi minulostí a přítomností. Tento vztah má pak umožnit adekvátní pochopení dějinného subjektu nejen ve vztahu k minulosti, nýbrž i k současnosti. 59 Časový odstup má tak interpretovi umožnit pochopení nejen současných, ale i minulých jevů. Hroch ve své knize zdůrazňuje, že ačkoliv se v hermeneutice uplatňuje časový 54 Tamtéž, s. 51. 55 Tamtéž, s. 52. 56 Tamtéž, s. 53. 57 Tamtéž, s. 53. 58 Cit. dle: HROCH, Jaroslav, KONEČNÁ, Magdaléna a HLOUCH, Lukáš. Proměny hermeneutického myšlení. Brno, 2010, s. 54-55. 59 HROCH, Jaroslav, KONEČNÁ, Magdaléna a HLOUCH, Lukáš. Proměny hermeneutického myšlení. Brno, 2010, s. 54. 21

odstup, neznamená to, že by hermeneutické poznání rezignovalo na bádání, které má vést k co možná největší míře objektivity. Při snaze o hermeneutickou objektivitu se tak snažíme eliminovat vlastní domněnky a nepodložené dojmy právě tím, že odmítáme zjednodušené a zkratkovité postupy, a předmět zkoumání se snažíme pochopit v jeho vlastní hloubce a složitosti. 60 V souvislosti s mírou objektivity se vynořuje problematika správnosti. Upozorňováno je na to, že relativita správnosti je důsledkem relativity hermeneutických schopností interpreta a také důsledkem míry porozumění dějinnému charakteru. H. Gadamer uvádí, že porozumění významu a smyslu textu spočívá ve schopnosti klást otázky, které vyvstávají při jeho interpretaci. Zároveň je pak nezbytná schopnost na tyto otázky odpovídat, a to nejen v individuální reflexi, ale také ve vědeckém dialogu. 61 Proces porozumění tedy nemůže být konfrontován pouze s vnitřními myšlenkovými procesy interpreta. Hroch se v knize přiklání k rozšířenému názoru, že interpretace textu musí směřovat k jeho zobjektivnění, dále má za úkol obohatit individualitu interpreta o nové zkušenosti, vytvářet jeho kulturní obzor, ale i kritický vztah ke světu. Na závěr této kapitoly zdůrazníme, že v procesu zkoumání ať už literárních či věcných textů je nesmírně důležité usilovat o komplexní shromáždění údajů, které o sobě předmět zkoumání podává v rámci širokého společenského a kulturního kontextu (ústní svědectví kulturní památky, historické prameny). 62 Právě z tohoto důvodu je součástí práce také exkurz do dějiny ruské společnosti 2. poloviny 18. století. 60 Tamtéž, 55 56. 61 Tamtéž, s. 56 57. 62 Tamtéž, s. 60. 22

3 Osvícená carevna a ruská společnost Kateřina II., ruská panovnice vládnoucí od roku 1762 až do své smrti v roce 1796, byla panovnicí, nad jejíž vládou se dodnes vedou dlouhé diskuze. Přínos carevny Kateřiny II. ruské zemi je často považován za nejednoznačný, a to i z toho důvodu, že její vláda přinesla zemi mnoho kontrastů, které budou v následující části práce popsány. Cílem této kapitoly je charakterizovat společenské ovzduší, ve kterém Denis Ivanovič Fonvizin tvořil, a na které také reagoval. Jednalo se tedy o období vlády carevny Kateřiny Veliké, která na trůn usedla po palácovém převratu, při kterém svrhla svého manžela Petra III. 3.1 Petr III. a Manifest o svobodě šlechty Petr III. 63 nevládl své zemi ani rok, když jej jeho manžela Kateřina II. 28. června roku 1762 připravila o ruský trůn, následně jej nechala vsadit do pevnosti Ropša, kde velmi záhy za podivných okolností zemřel. Navzdory krátké vládě, kterou bychom mohli nazvat spíše epizodickou, a pochybnostem o carově duševním zdraví, dal Petr III. Rusku dokument, který navždy změnil postavení ruské šlechty. Manifest o zrušení státní služby vešel v platnost 18. února 1762. Postavení ruské šlechty bylo do té doby závislé na povinné službě ve státní správě či v armádě. Manifestem z roku 1762 byly tyto povinnosti, které měl ruský šlechtic vůči panovníkovi, zrušeny a nahrazeny byly pouze pomyslným morálním závazkem vůči státu. 64 Car Petr III. tak podepsal dokument, který prakticky zrušil jeden ze základních pilířů ruského samoděržaví. 65 Ruská šlechta byla osvobozena od povinnosti sloužit panovníkovi, věnováno jí bylo také právo svobodně disponovat s vlastním majetkem, tedy s půdou, 66 a v neposlední řadě byl také šlechtici vydán pas, který byl nezbytný pro cestu do ciziny. Odjezd do zahraničí byl navíc možný i v případě, že by důvodem cesty byl vstup do služeb cizího panovníka. Jednalo se tedy o velmi nečekané obnovení práva na svobodný odchod z Ruska, které zrušil již Ivan III. 67 Ačkoliv Petr III. vydal tento velmi pokrokový manifest, kterým dokončil proces osvobození šlechty, jeho ostatní kroky - zejména ty v zahraniční politice - jej záhy učinily nepohodlným. 63 Petr III. vládl od 26. prosince 1761 do 28. července 1762. 64 ŠVANKMAJER, Milan. Kateřina II.: lesk a bída impéria. Praha, 1970, s. 173. 65 Tamtéž, s. 173. 66 Pozitivním rysem byl mimo jiné fakt, že se šlechtici vrátili do svých venkovských sídel a starali se o jejich povznesení. VLČEK, Radomír. Kapitoly z ruských dějin 18. století: geneze a vývoj ruského impéria. Brno, 2014, s. 124. 67 PIPES, Richard. Rusko za starého režimu. Praha, 2004, s. 168. 23

Vzpomeňme krátce období sedmileté války, 68 ve které Rusko za carevny Alžběty Petrovny válčilo proti Prusku. Po carevnině smrti car Petr III. kvůli své fanatické lásce ke všemu pruskému a Friedrichu Velikému uzavřel nejen mírovou smlouvu s Pruskem, ale vzápětí také dohodl spolupráci Ruska a Pruska. Tento Petrův krok, který nepramenil ze zájmů země, ale ze zájmů velmi osobních, přinesl Rusku značné ztráty. Rusko tak ze dne na den naprosto změnilo svou zahraniční politiku a zradilo své dosavadní spojence a přišlo také o finanční injekci v podobě kontribucí. 69 Friedrich II. tak jistě nepřeháněl, když prohlásil cara Petra III. za svého nejlepšího ministra. 70 Další z kroků Petra III., kterými sám oslabil své postavení na ruském trůně, byl fakt, že tento muž byl luterán, který nikdy - na rozdíl od své manželky Kateřiny Alexejevny - neprojevil zájem o ruskou zemi a její specifika. Petr III. nikdy nebyl ochoten přijmout pravoslaví a jako následník trůnu se pravoslavným ritům posmíval. Záměrem Petra III. bylo dokonce zakázat v zemi pravoslaví a zavést zde luteránství. I další kroky, které car Petr III. za své vlády uskutečnil, vedly k tomu, že na konci června roku 1762 dozrála situace, pro kterou se půda připravovala již několik měsíců. Názory nejvyšší ruské šlechty byly v postoji k caru Petru III. jednotné. Ovšem v otázce budoucího nástupce trůnu se velmi lišily. Nikita Ivanovič Panin, ruský diplomat, později vychovatel careviče Pavla I. a ministr zahraničí, směřoval své kroky k tomu, aby se Kateřina II. stala pouze regentkou svého (tehdy šestiletého) syna. Byl to právě Nikita Ivanovič Panin, který v Rusku sehrál důležitou roli při formování nového politického a společenského myšlení. V roce 1762 však svůj boj s Kateřinou Velikou prohrál. Na začátku příprav převratu nestála otázka, zdali bude převrat proti duševně slabému Petrovi III., který navíc jako ruský car odmítal vše ruské, 71 uskutečněn. O nutnosti svržení cara Petra III. nebylo pochyb. Klíčovou otázkou bylo to, jak bude převrat proveden. Jak již bylo zmíněno, objevovaly se hlasy, které pracovaly s myšlenkou Kateřinina dočasného regentství. Kateřininy ambice se však s myšlenkou regentství jejího syna Pavla Petroviče neslučovaly. Carevič Pavel nebyl Kateřininým jediným soupeřem. Ve hře o trůn byl také bezejmenný vězeň, car Ivan Antonovič, kterému, ačkoliv žil praktický celý svůj život ve vězení, dokonce celá říše přísahala svou věrnost. 72 V přípravě převratu se Kateřina II. obrátila 68 Sedmiletá válka trvala od roku 1756 do roku 1763. V tomto období se na ruském trůně vystřídali tři panovníci. 69 VLČEK, Radomír. Kapitoly z ruských dějin 18. století. Brno, 2014, s. 126-127. 70 Cit dle: ŠVANKMAJER, Milan. Kateřina II. Lesk a bída impéria. Praha, 1970, s. 39. 71 Petr III. nejen naprosto obrátil směr zahraniční politika Ruska, ale také chystal plán, ve kterém by zakázal ruské pravoslaví a celé Rusko by se podle jeho přestav mělo stát luterány. I tento fakt dokazuje, jak málo Petr III. znal zemi, které měl vládnout a jak jednouché bylo sesadit jej z ruského trůnu. 72 Ivan VI. se stal carem, krátce po svém narození v roce 1740, jeho regentkou pak byla jeho matka Anna Leopoldovna. Při státním převratu Alžběty Petrovny v roce 1741 byl car vsazen do vězení, kde žil až do své smrti v roce 1764. 24