Programové cíle sociální firmy zaměstnávající osoby se zdravotním postižením

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra Sociální politiky a sociální práce Magisterská diplomová práce Programové cíle sociální firmy zaměstnávající osoby se zdravotním postižením Bc. Lada Sadílková Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. Konzultant: Mgr. Josef Horňáček Brno 2014 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, a že jsem všechny použité zdroje, ze kterých jsem při jejím zpracování čerpala, uvedla v seznamu literatury. V Brně dne 14. 5. 2014 Bc. Lada Sadílková 2

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především svému konzultantovi Mgr. Josefu Horňáčkovi za podmětné rady a připomínky, věnovaný čas a vstřícný přístup během konzultací diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat sociálnímu Call centru Kolibřík a jmenovitě panu řediteli Ing. Josefu Novotnému a paní supervizorce a personalistce Idě Pařilové za poskytnutí důvěry a časového prostoru, vstřícného přístupu a za ochotu spolupracovat při vzniku případové studie. Poděkování patří také rodičům za trvalou podporu a důvěru během studií a mému partnerovi za oporu a poskytnutí zázemí, během kterého mohla následující diplomová práce vzniknout. 3

Obsah Úvod... 8 Teoretická část... 10 1. Sociální firma a její teoretické vymezení... 10 1.1. Teoretická východiska sociální firmy... 11 1.2. Společenská odpovědnost firem... 13 1.3. Sociální ekonomika... 14 1.4. Sociální podnikání... 15 1.5. Sociální podnik... 16 1.6. Sociální firma... 17 1.6.1. Standardy sociální firmy... 19 1.6.2. Ekologický kontext sociální firmy... 19 1.7. Shrnutí... 20 2. Sociální firmy v kontextu České republiky... 20 2.1. Založení sociální firmy... 21 2.2. Financování sociálních firem... 22 2.3. Aktéři ovlivňující činnost sociálních firem... 22 2.4. Výsledky šetření v ČR... 24 2.5. Další vývoj sociálního podnikání v ČR... 26 2.5.1. Navrhovaná opatření ke zlepšení sociálních firem v ČR... 27 2.6. Shrnutí... 28 3. Problematika definování kategorie osob se zdravotním postižením... 28 3.1. Rozlišení pojmů postižení, handicap a invalidita... 29 3.2. Vývoj klasifikace zdravotního postižení... 30 3.3. Vymezení pojmu osoby se zdravotním postižením... 31 3.4. Modely zdravotního postižení... 32 3.4.1. Individuální a sociální model postižení... 33 4

3.5. Shrnutí... 34 4. Osoby se zdravotním postižením a trh práce... 35 4.1. Pracovní trhy... 35 4.2. Znevýhodněné osoby na trhu práce... 37 4.3. Dlouhodobá nezaměstnanost... 38 4.4. Statistická data OZP na trhu práce... 39 4.5. Legislativa při zaměstnávání osob se zdravotním postižením... 40 4.5.1. Legislativní opatření vyplývající ze zákona o zaměstnanosti... 40 4.6. Bariéry zdravotně postižených osob při vstupu na pracovní trh... 42 4.7. Motivace osob se zdravotním postižením k účasti na trhu práce... 42 4.8. Shrnutí... 43 5. Programová teorie... 43 5.1. Akční model... 44 5.2. Vztah mezi komponenty konceptuálního rámce programové teorie... 45 5.3. Shrnutí... 46 Empirická část... 47 6. Metodika... 47 6.1. Metodika a strategie výzkumu... 47 6.1.1. Případová studie... 48 6.1.2. Klasifikace případových studií... 49 6.2. Výzkumné otázky... 49 6.2.1. Hlavní výzkumná otázka... 50 6.2.2. Dílčí výzkumné otázky... 50 6.3. Operacionalizace... 50 6.4. Technika sběru dat... 51 6.5. Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování... 51 6.6. Etická dilemata výzkumu... 52 5

7. Výzkum... 53 7.1. Předmět a cíl výzkumu... 53 7.2. Průběh sběru dat... 53 8. Interpretace výsledků šetření... 55 8.1. Proč se organizace rozhodla pro implementaci strategie sociálního podnikání?... 55 8.2. S jakými státními a komunitními partnery sociální firma spolupracuje?... 60 8.3. Kdo jsou zaměstnanci starající se o cílovou skupinu a jaká je jejich náplň práce?... 63 8.4. Jaká je cílová skupina znevýhodněných zaměstnanců v sociální firmě?.... 66 8.5. Jaké faktory na úrovni mikro-roviny ovlivňují programové varianty a strategie sociální firmy?... 70 8.6. Jaké faktory na úrovni makro-roviny ovlivňují programové varianty a strategie sociální firmy?... 74 8.7. Jakými veřejnými či interními protokoly se sociální firma řídí?... 77 Závěr... 80 Hodnocení přínosů programu pro cílovou skupinu... 86 BIBLIOGRAFIE:... 88 Anotace... 93 Annotation... 94 Jmenný a věcný rejstřík... 95 Přílohy... 98 1. Příloha č. 1 Kritéria jednotlivých standardů sociální firmy dle Focus Praha... 98 2. Příloha č. 2 Znevýhodněné skupiny na trhu práce podporované OP LZZ...... 104 3. Příloha č. 3 Právní formy sociálních podniků v ČR... 106 6

4. Příloha č. 4 SWOT analýza sociální ekonomiky a sociálního podnikání...... 109 5. Příloha č. 5 Nástroje APZ určené pro zvýšení uplatnění OZP na trhu práce... 111 6. Příloha č. 6 Prvky akčního modelu programové teorie... 112 7. Příloha č. 7 Schéma dílčích výzkumných otázek... 114 Stať... 118 8. Úvod... 118 9. Teoretická východiska... 119 9.1. Sociální ekonomika, sociální podnikání, sociální firma... 119 9.2. Osoby se zdravotním postižením na trhu práce... 121 9.3. Programová teorie a akční model... 121 10. Metodologie výzkumu... 122 11. Interpretace výsledků šetření... 124 12. Závěr... 126 12.1. Hodnocení přínosů programu pro cílovou skupinu... 129 Bibliografie:... 131 7

Úvod Diplomová práce se bude zabývat programovými cíli konkrétní sociální firmy z Brna, která se orientuje na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V úvodu se zmíním, proč jsem si následující téma diplomové práce vybrala. Koncepty sociální ekonomiky a sociální firmy jsou v České republice relativně novým fenoménem, který se teprve dostává do povědomí společnosti. Sociální firma je formou sociálního podnikání, které ve svých strategických cílech usiluje o zvýšení participace marginalizovaných skupin na trhu práce a reinvestici podnikového zisku zpět do svých zaměstnanců či komunity. (Focus Praha, 2007) Z rizikových skupin na trhu práce jsem se zaměřila na osoby se zdravotním postižením, které patří v České republice do skupiny znevýhodněných osob na pracovním trhu, a zároveň se jedná o početně významně zastoupenou skupinu. Přestože existuje řada legislativních opatření na podporu zaměstnanosti zdravotně postižených osob, státu se dlouhodobě nedaří výrazně snižovat počet nezaměstnaných osob se zdravotním postižením (Michalík a kol., 2011). Sociální firmy, které se prvořadně neorientují na dosahování co nejvyššího zisku, ale usilují o sociální cíle, proto nabízí novou alternativu mezi státem a trhem a vytvářejí účelově řadu pracovních míst primárně určených pro znevýhodněné osoby na trhu práce. Zájmem mé diplomové práce bylo poznání programu konkrétní fungující sociální firmy, která poskytuje zaměstnání OZP. Proto jsem se rozhodla pro design případové studie, která umožňuje porozumět komplexnímu sociálnímu fenoménu a také vztahům v rámci zkoumaného případu i k okolnímu světu (Jelínková, 2011). Cílem práce pak bylo zjistit, jaké programové cíle tato sociální firma má a jaké nástroje při jejich dosahování využívá. Záměrem symbolického cíle je představení sociální firmy jako vhodné alternativy pro zaměstnávání rizikových skupin na trhu práce s důrazem na porozumění kontextu, ve kterém sociální firma reálně funguje. Diplomová práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a empirickou, přičemž pojítko těchto dvou částí tvoří akční model programové teorie dle Chena. V prvních pěti kapitolách teoretické části definuji pojmy, které se vztahují k hlavní výzkumné otázce a jejichž vymezení považuji za důležité pro porozumění zkoumanému tématu. Při jejich tvorbě jsem vycházela jak z odborné literatury, tak z množství internetových zdrojů vážících se k dané problematice. V teoretické části vymezuji koncept sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálních firem, pro které v českém prostředí zatím neexistuje 8

jednotné formální vymezení. Je nastíněna současná situace sociálních firem v kontextu ČR a analýza dat zjištěných z probíhajících šetření sociálních podniků a sociálních firem. Dále se zabývám problematikou definování osob se zdravotním postižením a jejich postavením na trhu práce společně s bariérami a legislativními opatřeními usilujícími o jejich odstraňování. V poslední kapitole je poté stručně představena programová teorie a akční model (Chen, 2005), který následně využívám v empirické části práce. Programová teorie tvoří teoretický rámec, ze kterého případová studie vychází a který se snaží ověřit. Zároveň akční model programové teorie určuje strukturu případové studie a jeho jednotlivé komponenty byly využity jako dílčí výzkumné otázky, na jejichž základě mohla být v závěru zodpovězena hlavní výzkumná otázka: Jaké programové cíle a nástroje pro jejich dosahování využívá sociální firma zaměstnávající osoby se zdravotním postižením? Aplikačním cílem práce je propojení teoretických poznatků týkajících se sociálního podnikání, sociálních firem a zaměstnávání OZP s programovou teorií v reálném prostředí. Sociální podnikání a provozování sociálních firem je v ČR zatím novým konceptem, proto si práce klade za cíl zjistit, jak funguje sociální firma v praxi a jaké programové cíle a nástroje k jejich dosahování firma volí. Získané poznatky poslouží jak zkoumané sociální firmě jako zpětná vazba programových strategií, tak pro zvýšení informovanosti a publicity o činnosti konkrétní sociální firmy i sociálních firem obecně. Sociální firmy usilují o větší státní podporu a formální postavení na trhu, proto je třeba zvyšovat povědomí o jejich činnostech a účelech. Diplomové práce na téma sociálního podnikání a sociálních firem jsou také uveřejňovány na platformě České sociální podnikání a slouží jako zdroj informací pro stávající a začínající sociální podnikatele i pro studenty zabývající se tématikou sociální ekonomiky a sociálního podnikání. 9

Teoretická část 1. Sociální firma a její teoretické vymezení V posledních několika letech se v České republice začíná prosazovat a rozvíjet nový koncept sociální ekonomiky 1, jakožto třetího sektoru. Tématu se v české literatuře věnuje především Dohnalová (2009). Možnosti sdružování a vytváření různých organizací a podniků nabízí v moderní občanské společnosti veřejný sektor, který je mezi státem a trhem a jednotlivými občany. Je nazýván třetím sektorem 2, vedle veřejného státního sektoru a soukromého ziskového tržního sektoru. (Dohnalová, 2009, s. 7) Tento trend společně s příklady dobré praxe lze vystopovat především v zemích západní Evropy, kde již řadu let tento model sociálního podnikání úspěšně funguje. Sociální podnikání se zaměřuje ve svých strategických cílech mimo jiné na zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce a sociální firmy začínají tvořit novou alternativu při řešení této celospolečenské otázky. Schéma č. 1 Společnost a vztah mezi veřejným sektorem, soukromým sektorem a sociální ekonomikou. Veřejný sektor (Stát) Soukromý sektor (Trh) Třetí sektor (Sociální ekonomika) Zdroj: Podle Dohnalová, 2006, in Dohnalová, 2009 1 Sociální ekonomika má významnou úlohu v místních podmínkách, neboť bezprostředně reaguje na konkrétní problémy a na potřeby občanů a vychází z dobrovolné kolektivní iniciativy. (Dohnalová, 2009, s. 7) 2 Pro třetí sektor se někdy užívá také označení třetí systém, sociální ekonomika, solidární ekonomika, občanský sektor, neziskový sektor nebo dobrovolnický sektor. (Dohnalová, 2009). V zahraničí se charakteristiky subjektů sociální ekonomiky a občanského sektoru často překrývají, odlišnost koncepce sociální ekonomiky od koncepce občanského sektoru je spojena s výkladem rolí subjektů třetího sektoru a s očekáváními, která má třetí sektor naplňovat sledování sociálního cíle, ekonomickou aktivitu (podnikání), a tím zvyšování podílu samofinancování, vytváření ekonomických statků a poskytování tržních služeb zejména v místních podmínkách při zachování požadavků občanského sektoru (inovace, důvěra, dobrovolnost). (Dohnalová, 2009, s. 7) 10

1.1. Teoretická východiska sociální firmy Koncept sociální firmy vychází z etických a humanistických základů. Základní myšlenkové přístupy mají své kořeny v sociální práci a existenciální filosofii. Charakteristika a standardy sociálních firem zase vycházejí z konceptu společenské odpovědnosti firem, sociální ekonomiky a sociálního podnikání. (Focus Praha, 2007). Psychosociální přístup - jedním z principů, který je využíván v sociálních firmách, je psychosociální přístup. Základní teze byla formulována již roku 1917 Mary Richmondovou, která se ve své práci zabývala diagnostikou sociálních podmínek jedinců a individuální sociální prací s klientem. (Navrátil, 2001) Dále tento koncept rozvíjela především Florence Hollisová, která poprvé formulovala model nazvaný psychosociální přístup a identifikovala hlavní procesy intervence, jimiž určila modifikaci prostředí, psychologickou podporu, posilování schopností klienta vnímat externí realitu a posilování schopností klienta vnímat intrapersonální realitu. (Navrátil, 2001, s. 43) Obecný teoretický rámec psychosociálního přístupu vychází z teorie systému, ekologického přístupu a psychodynamických konceptů. Člověk je vždy zasazen do konkrétní situace, která by měla být reflektována a jedinec na tuto situaci nějak reaguje. Tento přístup tak předurčuje postoje a zásady, které by měla sociální firma zaměstnávající znevýhodněné osoby na trhu práce dodržovat a zohledňovat. Důležitá je především individualizace, nehodnotící postoj, respekt, zachování důvěry a akceptace jinakosti. (Biestek in Navrátil, 2001). Humanistické a existencionální teorie - tyto přístupy vnímají člověka jako autonomní osobnost, která má vždy stejnou hodnotu. Jedinci jsou považováni za experty na svůj vlastní život a jejich názory, postoje a interpretace jsou platné a cenné. (Navrátil, 2001) Hodnoty pocházející z humanismu jsou východiskem většiny etických kodexů nejen v sociální práci, ale také u firem, které se rozhodnou sociálně podnikat. V rámci teoretického základu humanismu a existencionalismu vzniklo několik směrů, ze kterých zde uvedu ty, které se dotýkají sociálního podnikání. Přístup orientovaný na klienta ten na rozdíl od psychosociálního přístupu staví do oblasti zájmu význam vnitřního JÁ a možnost osobního růstu. Nezaměřuje se na prostředí jedince, člověk je vnímán jako proces, který je celoživotně ve vývoji. Dle Rogerse (in Navrátil, 2001, s. 51) člověk: 11

Má právo na vlastní důstojnost a rozvoj, jeho podstata je přirozená a jeho lidskou osobnost je třeba respektovat Je schopen si uvědomovat své vlastní hodnoty a řídit se jimi, být odpovědný k sobě i druhým Je schopen uspořádat a hodnotit své vlastní pocity, myšlenky a chování Je schopen se sám rozvíjet a utvářet pozitivní vlastnosti Je schopen konstruktivní změny a osobnostního vývoje V rámci tohoto přístupu je každý člověk vnímán jako autonomní bytost, která za sebe nese zodpovědnost a může se svobodně rozhodovat v rámci své životní situace. Na každou osobu by tak mělo být nahlíženo jako na osobnost, kterou je nutno vnímat zde a nyní (Rowe in Navrátil, 2001, s. 50), bez stereotypů či předsudků a s nárokem na svůj osobní prostor a svobodu. Tzn., že jedinec by měl mít také nárok svobodně vykonávat zaměstnání a tím se rozvíjet a naplňovat svou potřebu seberealizace. Některé znevýhodněné skupiny však na trhu práce nemohou zcela svobodně uplatňovat své pracovní strategie, protože jejich postavení je ztíženo stigmatizací či klasifikací zdravotní či sociální diagnózy. Sociální firmy by měly zajišťovat všem zaměstnancům stejné pracovní podmínky a autonomii bez rozlišování mezi neznevýhodněnými a znevýhodněnými zaměstnanci. Existencionální teorie a logoterapie Koncept V. E. Frankla, vychází z teze, že základní potřebou je vůle ke smyslu. Hledání smyslu je podstatnou kategorií lidské motivace. Podstatou je poskytnutí pomoci a opory jedinci, aby se dokázal zorientovat a získal energii a odvahu pro hledání vlastního sebeurčení. (Navrátil, 2001, s. 61). Z tohoto hlediska lidská práce a zaměstnání poskytuje v životě jedince nezastupitelné místo a dává mu smysl a řád. Dopomáhá důstojné existenci, přináší nejen nezávislost a materiální prospěch, ale také možnost seberealizace, společenské užitečnosti. Napomáhá mimo jiné v navazování nových sociálních vztahů, zvyšování sebeuplatnění a sebeúcty. Pro osoby zdravotně postižené je komplikované těchto stavů sebenaplnění a sebeurčení dosáhnout. (Focus Praha, 2007) Přitom pro zdravotně postiženého jedince je kontakt se zdravými lidmi v rámci výkonu zaměstnání často jedinou příležitostí k integraci a zapojení do běžného života. Výše zmíněné teoretické přístupy využívané především v sociální práci s klienty tvoří hodnotový rámec sociálních firem, v jejichž středu by měli stát zaměstnanci individuality se specifickými potřebami. 12

1.2. Společenská odpovědnost firem Společenská odpovědnost firem 3 je v České republice v posledních letech stále rozšířenější model odpovědného podnikání, které reaguje na neustále se globalizující trhy a tržní chování podniků. Sociální firmy 4 vycházejí částečně ze zásad a principů CSR a využívají je při formulování cílů a strategií sociálního podnikání. V pramenech nelze nalézt jednotnou definici CSR (Kuldová, 2010). Jedním ze způsobů vysvětlení této skutečnosti může být neukotvenost v české legislativě. Trnková (2004) zdůvodňuje tento fakt tím, že CSR je založena na dobrovolnosti firem, které se rozhodnou CSR aplikovat nad rámec povinných opatření, neexistují žádné konkrétní vymezující hranice, jež by určovaly rozsah uplatnění CSR v rámci konkrétních firem. CSR je konceptem, který se rozhodne firma dobrovolně naplňovat v rámci svého podnikání a stvrzuje s tím, že se bude spoluzodpovídat za blaho a udržitelný rozvoj moderní společnosti, ale zároveň bude usilovat o zachování konkurenceschopnosti a ziskovosti (Kuldová, 2010). Pro vystižení podstaty a porozumění problematice CSR jsem se rozhodla zde uvést definici Dytrta (2006, s. 103) CSR může být definována jako dobrovolná integrace sociálních a ekologických ohledů v součinnosti se zainteresovanými stranami do podnikatelských činností firmy. Jde o proces budování důvěry různých zainteresovaných stran ve fungování firmy, který nebude jen sledovat úzké ekonomické cíle, ale bude prospěšný ze širších společenských aspektů. CSR je spojována s transformací strategie podniku z Profit only, zaměřeného výhradně na zisk společnosti na tzv. strategii Triple-bottom-line, neboli tři Pé (Pavlík, Bělčík a kol., 2010). Tato strategie zahrnuje 3 pilíře: People, Planet, Profit. Charakteristické rysy CSR se dají rozdělit do tří rovin aktivit (Steinerová, Václavíková, Mervart, 2008, s. 2) : ekonomická činnost firmy (Profit) sociální rozvoj (People) ochrana životního prostředí (Planet) 3 Termín společenská odpovědnost firem se velmi často zkracuje. V literatuře se lze setkat s těmito typy zkratek: česká SOF a anglická CSR (Corporate Social Responsibility), zde budu využívat častější zkratku CSR. 4 I přes blízkost konceptů CRS a sociální firmy nelze považovat každou společnost, která se hlásí a naplňuje CSR zároveň za sociální firmu. Sociální firma je charakteristická zaměstnáváním určitého procenta znevýhodněných osob a reinvesticí zisku viz níže, což není podmínkou pro firmy, které se rozhodnou pro formu společensky odpovědného podnikání. 13

Sociální firmy zaměstnávající osoby se zdravotním postižením budou využívat především sociálního pilíře CSR. 1.3. Sociální ekonomika Koncept sociální ekonomiky vznikl v západní Evropě na prahu 21. století jako reakce na měnící se globalizovanou společnost, ekonomickou krizi a krizi sociálního státu. Jak uvádí Bednáriková a Francová (2011), sociální podnikání existuje ve společnosti již delší dobu, pojem sociální ekonomika se však začíná objevovat až po roce 2000 a její vývoj je silně závislý na historických a kulturních souvislostech jednotlivých zemí. Dle Dohnalové (2009) je v České republice dostatek předpokladů k pochopení významu třetího sektoru a přijetí koncepce sociální ekonomiky, nejsou však v současné době ještě příliš zavedené. Sociální ekonomika v ČR existuje, avšak není stejně jako sociální podniky dosud formálně definovaná, chybí legislativní ukotvení, nevznikl dosud orgán na vládní ani jiné úrovni, jehož předmětem by byla sociální ekonomika a je všeobecně nízké povědomí o obsahu tohoto pojmu. (Dohnalová, 2009, s. 8) Pokoušela jsem se v této práci uvést takové definice sociální ekonomiky, které by byly uplatnitelné v kontextu České republiky. Členská schůze TESSEA 5 upravila a přizpůsobila evropské pojetí tohoto pojmu tak, aby lépe zapadalo do souvislostí a stavu sociální reality v ČR: Pojem sociální ekonomika vnímáme jako souhrn aktivit uskutečňovanými subjekty sociální ekonomiky, jejichž cílem je zvýšit zaměstnanost v místních podmínkách anebo uspokojit další potřeby a cíle komunity v oblasti ekonomického, sociálního a environmentálního rozvoje. (Bednáriková, Francová, 2011, str. 14) Komplexnější definici poté nabízí také Evropský ekonomický a sociální výbor EU, zde jsou zároveň vyjmenovány základní prvky sociální ekonomiky, vyplývající ze sociálních cílů: Společnou charakteristikou subjektů sociální ekonomiky je akcentování sociálních cílů, důraz na prvky podnikání, avšak nikoli potřeba maximálního obratu a zisku. Jejich základními hodnotami jsou solidarita, sociální soudržnost, sociální 5 TESSEA je zkratka pro Tematickou síť pro sociální ekonomiku, která vznikla v rámci stejnojmenného projektu č. CZ.1.04./5.1.01/12.00021, podpořeného z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, který byl realizován v letech 2009 až 2011. (Bednáriková, Francová, 2011, s. 7) 14

odpovědnost, demokratické řízení, participace občanů a autonomie. Jsou kombinací podnikatelského zaujatí a ohledů k veřejnému zájmu. (Focus Praha, 2007, s. 13) Koncept sociální ekonomiky vychází z premisy, že sociální stát již nemůže v plné míře zabezpečovat či podporovat všechny sociální potřeby svých obyvatel. Dochází ke snižování státní podpory a vlády předávají některé své tradiční úkoly do rukou soukromých organizací a podniků. (Dohnalová, 2009, s. 10) Je tedy nutné přenést část zodpovědnosti na veřejný sektor. Komerční pojetí a volný pracovní trh však také nejsou dostatečným řešením a nevyhovují nárokům moderní demokratické společnosti, které požadují především dostupnost služeb a uplatnění veřejného zájmu. Sociální ekonomika byla tedy vymezena, aby zastávala roli prostředníka mezi veřejným a soukromým sektorem, hájila sociální cíle státu a komunity, přispívala místnímu rozvoji, ale byla finančně na státu nezávislá a zisková. 1.4. Sociální podnikání Sociální podnikání 6 je ekonomickou činností s ohledem na sociální cíle komunity. Je prospěšné společnosti a životnímu prostředí. TESSEA vyzdvihuje jeho důležitou roli v místním rozvoji a častém vytváření pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Tato činnost však není pro sociální podnikání podmínkou. Nejčastěji využívanou definicí sociálního podnikání je definice schválena v roce 2002 ve Velké Británii: Sociální podnikání je podnikání s primárně sociálními cíli, jehož hospodářský zisk je v prvé řadě znovu investován do podnikání za stejným účelem nebo do rozvoje místní komunity, spíše než aby se jednalo o podnikání vedené potřebou maximalizovat zisk pro zainteresované osoby či vlastníky. (Social Enterprise, 2002, s. 13) V definici uvedené ve Výzvě k podpoře sociálního podnikání v ČR (2009) je tato premisa dále rozvíjena v širších souvislostech jako: Činnost podporující solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálů, zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udržitelného rozvoje. 6 Je třeba vnímat rozdíl mezi sociální ekonomikou a sociálním podnikáním. Sociální ekonomika je považována za širší kategorii, do které kromě sociálních podniků patří také podpůrné a finanční instituce a NNO, které vykonávají určité ekonomické aktivity a nejsou při tom sociálním podnikem. 15

1.5. Sociální podnik Definicí tohoto konceptu lze nalézt v teorii i praxi mnoho. Lze říci, že můžeme tento pojem považovat za do jisté míry pružný a přizpůsobivý potřebám toho, kdo tuto kategorii definuje a k jakému účelu. Nejednoznačnost především mezi definicí sociálního podniku a sociální firmy lze nalézt také v řadě pramenů, ze kterých čerpá tato práce. Některé z nich nerozdělují sociální podnik a sociální firmu, já jsem se však rozhodla tyto dva termíny rozlišovat a dále se je pokusím v kapitole věnované sociální firmě vzájemně vymezit. Problém nejednoznačnosti definice může být zapříčiněn skutečností, že sociální podniky nemusí být legislativně stanoveny. (Focus Praha, 2007) Legislativa dosud neupravuje sociální podnik jako právní formu sociálně odpovědného podnikání. Přesto má sociální podnik jasnou strukturu znaků, které jej charakterizují. Tuto skutečnost lze demonstrovat na velmi obecné definici, kterou uvádí např. britská Social Enterprise Coalition 7. Ta si pod sociálním podnikem představuje takový podnik, který vytváří podnikatelskou aktivitu za účelem naplňování určených sociálních cílů. Je to jednoduše podnikání, které mění svět k lepšímu. Tuto všeobecnou, abstraktní definici je nutno pro pochopení řešené problematiky více konkretizovat. TESSEA vidí pod sociálním podnikem subjekt sociálního podnikání, který splňuje principy sociálního podniku. Sociální podnik naplňuje veřejně prospěšný cíl, který je formulován v základních dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu tzv. trojího prospěchu (triple bottom line) ekonomického, sociálního a environmentálního. (Bednáriková, Francová, 2011, s. 15) Základní principy sociálního podniku dle Výzvy k podpoře sociálního podnikání (2009) jsou: Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statusu Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál Specifické financování a použití zisku Místní rozměr 7 Zdroj: http://www.socialenterprise.org.uk/about. Vlastní překlad autorky. Video charakterizující fungující sociální podniky: http://www.youtube.com/watch?v=zjfx2cxjiqu. 16

Charakteristické znaky sociálních podniků dle Focus Praha (2007, s. 14) Orientace na podnikání sociální podniky jsou přímo zaměřeny na tržní produkci výrobků nebo služeb. Sociální cíle Sociální podniky mají explicitně vymezené sociální a/nebo environmentální cíle. Sociální vlastnictví sociální podnik může být založen na spoluúčasti stakeholderů, kteří řídí podnik a jsou odpovědní za sociální, environmentální a hospodářský dopad. Zisk může být rozdělen mezi zainteresované strany nebo využit ve prospěch komunity. Aby mohl být podnik prohlášen za sociální, je třeba, aby byl subjektem soukromého práva 8, splňoval výše uvedené charakteristické znaky, byl svou povahou, formou podnikání a strategickými cíli podnikáním sociálním. Např. mít sociální poslání zabudováno do struktury a systému řízení podniku a mít určen způsob, jak budou využity zisky z podnikatelské činnosti k financování rozvoje komunity a investování do zaměstnanců. 1.6. Sociální firma Potom, co zde byly charakterizovány sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik, dostávám se k hlavnímu tématu této práce, kterému se budu podrobně věnovat v rámci empirické části. Sociální firma vychází z principů sociální ekonomiky, je modelem sociálního podnikání a jedná se o konkrétní formu sociálního podniku. Problematické je zde především zaměňování pojmů sociální podnik a sociální firma. Ač se podnik a firma využívají v praxi coby synonyma, zde budu rozlišovat mezi sociálním podnikem, coby subjektem nadřazeným a sociální firmou, která může být pouze jednou z variant sociálního podniku. Stejně tak však mohou být sociálním podnikem také např. družstva, občanská sdružení, atd., která se nezaměřují na zaměstnávání znevýhodněných osob, ale mají jiné sociální či ekologické cíle sloužící k rozvoji komunity. Charakteristickým znakem, který je typický pro sociální firmu, je zaměstnávání určitého procenta znevýhodněných osob na trhu práce 9. 8 Subjekty soukromého práva jsou: družstva, občanské sdružení, obecně prospěšné společnosti, církevní právnické osoby, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a osoby samostatně výdělečně činné. Nepatří zde příspěvkové organizace a obce (Focus Praha, 2007, s. 14) 9 V literatuře se lze setkat ještě s jiným termínem, odpovídajícím charakteristice sociální firmy a tou je integrační sociální podnik. (Bednáriková, Francová, 2011). V anglické literatuře se pro sociální firmy 17

Mezinárodně uznávaná definice sociální firmy přijatá platformou Confederation of European social Firms, Employment initiatives and social Co-operatives (CEFEC) v roce 1996 se skládá z následujících bodů 10 : Sociální firma je vytvořena za účelem zaměstnávání lidí s postižením nebo jinak znevýhodněných na trhu práce. Jedná se o podnikatelský subjekt, který užívá vlastní tržně orientované výrobky zboží a služeb k naplňování svých sociálních cílů. Podstatný počet zaměstnanců jsou lidé s postižením nebo jiným znevýhodněním na trhu práce. Každý zaměstnanec dostává tržní mzdu nebo plat odpovídající jeho práci (bez ohledu na produktivitu práce) Pracovní podmínky by měly být rovné mezi znevýhodněnými a neznevýhodněnými zaměstnanci. Všichni zaměstnanci by měli mít stejná práva a povinnosti Hodnoty sociálního podnikání dle Social Firms UK 11 : Enterprise Podnikání sociální firmy kombinují tržní orientaci se sociálními cíli a společenským posláním. Sociální firma by měla získávat ze svých podnikatelských činností minimálně 50 % příjmů. Employment Zaměstnávání sociální firma vytváří pracovní prostředí, které zajišťuje všem zaměstnancům podporu, příležitost a smysluplnou práci. Procento znevýhodněných zaměstnanců musí přesahovat zákonem stanovenou hranici. V ČR je tato hranice v přepočtu na celé úvazky minimálně 25 %. Empowerment Integrace/nezávislost sociální firma usiluje o sociální a ekonomickou integraci znevýhodněných lidí tím, že je zaměstnává. Klíčovým nástrojem k tomuto cíli je plnohodnotný pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy a posílení ekonomické nezávislosti prostřednictvím vyplácení tržních mezd zaměstnancům. uvádí zkratka WISE (Work Integracion Social Enterprise). Dostupné např. na: http://www.socialfirmsuk.co.uk/about-us 10 Citováno z: http://www.socialnifirmy.cz/images/lineck%c3%a1_v%c3%bdzva.pdf 11 Citováno z: http://www.socialfirmsuk.co.uk/about-social-firms/what-social-firm. Přeloženo a upraveno pro ČR autorkou. 18