Pohyb buněk a organismů



Podobné dokumenty
BROWNŮV MOLEKULÁRNÍ POHYB

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Přeměna chemické energie v mechanickou

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Název: POZOROVÁNÍ PRVOKŮ

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 2

VY_32_INOVACE_ / Prvoci Prvoci jednobuněční živočichové

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

ZOOLOGIE Laboratorní práce č. 3 Téma: Pozorování prvoků

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely

Šablona č.i, sada č. 2. Buňka, jednobuněční. Ročník 8.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Cytologie. Přednáška 2010

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Soustava trávicí- prvoci až ploštěnci

Struktura a funkce biomakromolekul

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

II. SVALOVÁ TKÁŇ PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ (ŽÍHANÁ) = svalovina kosterní

Základy buněčné biologie

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

(říše) CHROMALVEOLATA CILIOPHORA - nálevníci

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

PRVOCI tělo je tvořeno jedinou buňkou (jednobuněčné organismy)

důležité organely= jádro- jedno jádro/více stejnocenných jader/ dvě různocenná jádra

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Biologie - Sexta, 2. ročník

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

Soustava krycí od protist po hlístice

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Epitely a jejich variace

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Rozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Didaktický učební materiál pro ZŠ INOVACE A ZKVALITNĚNÍ VÝUKY PROSTŘEDNICTVÍM ICT Mgr. Radovan Vlček Vytvořeno: červen 2011

Funkce svalové soustavy a typy pohybů

Pohyb přípravný text kategorie A, B

Příprava mikroskopických preparátů

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Příprava mikroskopických preparátů

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

BUŇKA I. Základní morfologické charakteristiky buňky. Vlastní struktury buňky (biologické membrány, cytoskelet, cytoplasma)

ENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Rostlinná buňka příprava mikroskopického preparátu (laboratorní práce)

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Přírodopis, zoologie, buňka, jednobuněční

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Fyziologie svalové činnosti. MUDr. Jiří Vrána

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Otázka: Jednobuněční živočichové. Předmět: Biologie. Přidal(a): stejsky. Živočichové

Otázka: Prvoci a chromista. Předmět: Biologie. Přidal(a): Olinka95. Prvoci. Základy: Způsob výživy

očekávaný výstup Člověk a příroda 2. stupeň P rozlišit jednotlivé skupiny živočichů a znát hlavní zástupce ročník 8. č. 2 název

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

BUŇKA VY_52_INOVACE_03. Ročník: 6. Vzdělávací oblast.: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Program kursu Rostlinná buňka

ročník 7. č. 19 název

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Transkript:

Pohyb buněk a organismů Pohybové buněčné procesy: Vnitrobuněčný transpost organel, membránových váčků Pohyb chromozómů při dělení buněk Cytokineze Lokomoce buněk (améboidní a řasinkový pohyb) Svalový pohyb

Vnitrobuněčný transport Transport měchýřků sekreční dráhy z Gogliho komplexu k membráně Transport nervovým vláknem Proudění cytoplasmy Podílejí se na něm mikrotubuly i mikrofilamenta a s nimi asociované molekulové motory. Bílkoviny asociované s mikrotubuly: kinesiny a dyneiny Bílkoviny asociované s mikrofilamenty: myosiny Jedná se o transformaci chemické energie v mechanickou

Améboidní pohyb Vysílání výběžků s vysokým obsahem aktinových vláken ve směru pohybu buňky Přelévání cytoplasmy spojené s kontrakcemi buňky pomocí mikrofilament a myosinu Např. u jednobuněčných měňavek a monocytů a makrofágů.

Pohyb bičíků a řasinek eukaryot Mikrotubuly a molekulové motory dyneiny Řasinky kinocilie: 9 párů mikrotubulů plus dva uprostřed, spojeny několika asociovanými proteiny V buňce ukotveny v tzv. bazálních tělíscích Na povrchu kryty membránou

Řasinky jsou drobné a pokrývají buď celý povrch buňky nebo jsou na povrchu buňky určitých okrscích. Typické jsou pro jednobuněčná eukaryota nálevníky, nebo pro buňky dýchacího epitelu. Bičíky mají základní strukturu shodnou se strukturou řasinky. V buňce jich bývá nízký počet. Vyskytují se u jednobuněčných organismů (krásnoočka) ale i u buněk, které jsou součástí mnohobuněčných organismů (spermie, plaménkové buňky vylučovací soustavy bezobratlých apod.) Modifikace bičíku je někdy označována jako undulující membrána (trypanosomy).

Svalový pohyb Pouze ve specialisovaných buňkách svalových tkání Změna délky sarkomer svalového vlákna Posun aktinových vláken podél vláken myosinových Klíčová je přítomnost Ca 2+ iontů, které se váží na troponin a způsobí změnu jeho konformace. Následně se mění i konformace tropomyosinu, který je navázán na aktinové vlákno. Aktin se touto změnou uvolní z vazby na tropomyosin a může se vázat na myosin, čímž dojde k posunu filament.

Svalový pohyb

Dráždivost Taxe - pohyby jednobuněčných eukaryot v reakci na podnět Fototaxe, chemotaxe (oxygenotaxe) Tropismy koordinované pohyby vyšších rostlin Foto-, geo-, hydro-, thigmotropismus pohyby úponků popínavých rostlin při ovíjení kolem opory Nastie pohyby vyšších rostlin Fotonastie, termonastie

Úkoly: 1. Práce s měřítky viz návod na volném listu 2. Trvalý preparát Amoeba 3. Pozorování řasinkového pohybu prvoků. Připravit nativní preparát z kultury prvoků, nebo ze senného nálevu a obarvit neutrální červení (barví vakuoly) případně malachitovou zelení (barví mitochondrie v hypoxii). Při delším působení barviv dojde k postupnému usmrcení prvoků. Pokud je pohyb příliš intenzívní, možno pod sklíčko přidat několik vláken vaty a prvoky takto omezit v pohybu. Připravíme si několik preparátů dle času. Kultury prvoků: Paramecium caudatum, Paramecium multinucleata Blepharisma (zobačenka) Colpidium colpoda (bobovka) Senný nálev různé druhy prvoků, většinou nálevníci 4. Oxygenotaxe prvoků: preparát prvoků připravíme záměrně tak, aby pod sklíčkem byly vzduchové bubliny. Sledujeme, zda se prvoci hromadí u těchto bublin. 5. Chemotaxe prvoků: připravíme preparát z kultury prvoků a pod sklíčko dáme krystalek soli. Ihned přiklopíme krycím sklíčkem a pozorujeme zda se pohyb prvoků změní v přítomnosti soli, případně kterým směrem se pohybují.

Nálevníci: Volně žijící i parazitičtí prvoci Komplikovaná stavba buněčného povrchu (kortex, trichocysty) Komplexy organel s potravní nebo osmoregulační funkcí Makronukleus, mikronukleus, rozmnožování konjugací (spájení) Schopnost encystace

Paramecium: CS: cytostom ER: endopl. retikulum EX: exkreční orvor POV: potravní vakuola PUV: pulsující vakuzola RK: radiální kanál T: trichocysty A: ampula VPV: vznikající potravní vakuola CP: cytopyge

Colpidium colpoda (bobovka) Blepharisma (zobačenka)

Použité zdroje a obrázky: Sedlák E.: Zoologie bezobratlých, MU Brno, 2003 Bártová a kol.: Návody k praktickým cvičením z biologie, VFU Brno 2007 Paleček: Biologie buňky, 1996 Nečas a kol.: Obecná biologie, H&h Jinočany, 2000