FORUM URBES MEDII AEVI VI. SUROVINOVÁ ZÁKLADNA A JEJÍ VYUŽITÍ VE STŘEDOVĚKÉM MĚSTĚ THE RESOURCE BASE AND ITS UTILISATION IN THE MEDIEVAL TOWN

Transkript

1 FORUM URBES MEDII AEVI VI. Příspěvky ze 7. ročníku mezinárodní konference FORUM URBES MEDII AEVI konané v kongresovém sále Mendelovy univerzity května 2008 ve Křtinách Proceedings of the 7 th year of the FORUM URBES MEDII AEVI international conference held in the congress hall of Mendel University, Křtiny in 13 th 16 th May 2008 SUROVINOVÁ ZÁKLADNA A JEJÍ VYUŽITÍ VE STŘEDOVĚKÉM MĚSTĚ THE RESOURCE BASE AND ITS UTILISATION IN THE MEDIEVAL TOWN Vydává obecně prospěšná společnost Archaia Brno o. p. s. Vydáno s podporou Grantové agentury AVČR (projekt č. 404/09/1966) / Published with the support of the Czech Foundation of Sciences (project No. 404/09/1966) Brno 2011 ARCHAIA BRNO o. p. s.

2 ARCHAIA BRNO o. p. s. FORUM URBES MEDII AEVI VI. Recenzované periodikum/reviewed periodical Vydavatel/Published by: Archaia Brno o. p. s. Adresa redakce/address: Bezručova 15, Brno Tel./Fax: Předseda redakční rady/editor in-chief: Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Výkonný redaktor/executive editor: PhDr. Rudolf Procházka, CSc. Členové redakční rady/editorial board: PhDr. Peter Baxa, PhDr. Jiří Doležel, PhDr. Viktor Ferus, Mgr. Petr Hrubý, PhD., Mgr. Vojtěch Kašpar, David Merta, Mgr. Marek Peška, Mgr. Jaroslav Podliska, PhD., PhDr. Rudolf Procházka, CSc. Technická redakce/technical board: Mgr. Soňa Mertová Recenzenti/Reviewers: Mgr. Jan Havrda, Mgr. Petr Kočár, prof. RNDr. František Krahulec, CSc., PhDr. Jiří Merta, prof. PhDr. Josef Unger, CSc. Překlady/Translations: Mgr. Irma Charvátová, PhDr. Jitka Seitlová Jazyková korektura/language editing: PhDr. Jitka Skorkovská, PhDr. Sonja Schürmann Sazba a grafická úprava/typesetting and graphic design: Archaia Brno o. p. s. Obálka/Cover: Černá a fialová s. r. o. Tisk/Print: Tiskárna Didot, spol. s. r. o. Náklad/Print run: 500 ks Brno 2011 ISBN: ISSN:

3 Obsah Slovo úvodem str. 3 Introduction Einleitung Rudolf Procházka Úvod do problematiky středověkých technologických postupů opracování str. 4 stavebního kamene Introduction to Mediaeval Technological Procedures in the Working of Building Stone Einführung in die Problematik mittelalterlicher technologischer Verfahren bei der Bausteinbearbeitung Michal Cihla Michal Panáček Tehelne v slovenských mestách v stredoveku a novoveku str. 26 Brickyards in Slovak Towns in the Middle Ages and the Modern Age Ziegeleien in slowakischen Städten im Mittelalter und in der Neuzeit Marián Čurný František Javorský Surovinová základna Pohanska u Břeclavi str. 46 Resource Base of the Pohansko Settlement, near Břeclav Die Rohstoffbasis von Pohansko bei Břeclav/Lundenburg Petr Dresler Reste eines mittelalterlichen Wasserhebewerkes str. 62 und eines aus der türkischen Zeit in Buda Remains of a Mediaeval Water Pump, Traces of Another, from Ottoman Buda Pozůstatky středověkého čerpadla a dalšího z tureckého období v Budě Gabriella Fényes Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu str. 68 Metallurgy Below Prague Castle Das Hüttenwesen im Suburbium der Prager Burg Jan Havrda Jaroslav Podliska K výrobě a variabilitě stavební keramiky ve středověkém a novověkém Brně str. 98 The Manufacture and Variability of Building Ceramics in the Mediaeval and Modern-Age Brno Die Produktion und Variabilität der Baukeramik im mittelalterlichen und neuzeitlichen Brünn Petr Holub Ťažba a použitie baraneckých pieskovcov v stredoveku str. 122 The Mining and Use of the Baranec Sandstones in the Middle Ages Abbau und Verwendung der Baranec-Sandsteine im Mittelalter Alžbeta Hornáčková Hornické a úpravnické areály na českomoravské vrchovině a jejich str. 128 vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Mining and Metal-Processing Areas in the Czech-Moravian Highlands and Their Connection with Contemporaneous Towns in the 13 th Century Beziehungen zwischen den Bergbau- und Aufbereitungsarealen und den Städten in der Montanlandschaft Českomoravská vrchovina (Böhmisch-Mährisches Bergland) während des 13. Jahrhunderts Petr Hrubý Petr Hejhal Vápenka před branou svatého Benedikta str. 176 A Lime Kiln Outside the St. Benedict Gate, Prague Kalkofen vor dem St.- Benedikt-Tor in Prag Petr Juřina Jan Zavřel Zásobování města Brna železem v období středověku str. 184 Supplying Brno with Iron in the Middle Ages Eisenversorgung der Stadt Brünn im Mittelalter Jiří Merta Mineralogicko-petrografická charakteristika pálenej strešnej krytiny z Bratislavského hradu str. 194 The Mineralogical and Petrographic Characteristics of Bratislava Castle Fired Roofing Tiles Mineralogiosch-petrographische Charakteristik der Dachziegel Peter Nagy Miloš Gregor Historický kameňolom litavských vápencov v Devíne pri Bratislave str. 204 A Historical Quarry of Leitha Limestone in Devín, near Bratislava Historischer Steinbruch Litauer Kalksteine in Devín bei Bratislava Daniel Pivko 1

4 Obsah Archeologické doklady výroby z /14. století v jihovýchodní části Brna str. 212 ve vztahu k vývoji zástavby Archaeological evidence of production in the 12 th 13 th /14 th centuries in the south-west part of Brno with relation to the development of the built-up area Archäologische Produktionsbelege aus dem /14. Jahrhundert im Südostteil der Stadt Brno/Brünn im Bezug auf die Bebauungsentwicklung Rudolf Procházka Wann es zw 7 jarn chumpt Medieval and early modern woodland management in Moravia str. 252 Středověké a raně novověké lesní hospodaření na Moravě Péter Szabó Archeologický výzkum pozůstatků zahloubeného pravoúhlého objektu se vstupní šíjí str. 260 na náměstí Jana Žižky z Trocnova v Čáslavi Archaeological Research into the Remains of a Sunken Perpendicular Building with an Entrance Spine in náměstí Jana Žižky z Trocnova Square, Čáslav Archäologische Untersuchung der Restbestände einer rechteckigen Grube mit einem rampenartigen Eingang vom Platz Jana Žižky z Trocnova in Čáslav Martin Tomášek Jolana Šanderová Rostlinné zbytky jedním z pramenů pro interpretaci čáslavského středověkého objektu str. 276 Vegetal remains as one of the sources for interpretation of the Čáslav Medieval object Věra Čulíková Pylová analýza vzorků z archeologického objektu 1502 v Čáslavi str. 304 Pollen Analysis of Samples from Archaeological Site 1502, Čáslav Pollenanalyse der Proben aus dem archäologischen Objekt 1502 in Čáslav Vlasta Jankovská Zvonařská dílna na náměstí Republiky v Praze str. 308 Bell Workshop in the Republiky Square in Praha (Prague) Glockengiesserei auf dem Republiky Platz in Praha (Prag) Martin Vyšohlíd Seznam autorů str. 324 List of Authors 2

5 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska Metallurgy Below Prague Castle Research in the historical centre of Prague in the last ten years has yielded a large amount of information on early-mediaeval ironwork production which, in all probability, played a key role in the economy of the early Przemyslid state. The contribution centres upon the oldest core of the Prague pre-location agglomeration situated in today s Malá Strana. As well as an expanded list of archaeological evidence of the production and processing of iron in the area between the late 8 th and 13 th centuries, including 32 locations as of 2010, the article presents what has been revealed by research into the three largest ironwork sites in the area. The article covers localities and technical approaches at the time and place, resources and the identification of paleometallurgical material, including the functions of the sites unearthed. A separate chapter is devoted to the ways in which changes in the Prague agglomeration affected ironworking in the period preceding the formation of a high-mediaeval town. Úvod Od poslední souhrnné studie, která se zabývala výrobou a zpracováním železa v raně středověké Praze včetně otázky možných surovinových zdrojů, uběhl již delší čas (Havrda Podliska Zavřel 2001). Výsledky nových výzkumů realizovaných v uplynulém desetiletí přinesly nové, dosud detailněji nepublikované archeologické prameny k danému tématu. V předloženém příspěvku se pokusíme poukázat na důležité poznatky zjištěné při zpracovávání hmotných dokladů činnosti středověkých železářů v Praze, a to na příkladu tří výrobních okrsků objevených při archeologických výzkumech na území Malé Strany (obr. 1, 2, 3). Vzhledem k délce trvání malostranského osídlení a jeho významu pro utváření celé pražské podhradní aglomerace je zde možné velice názorně sledovat vývojové tendence výrobních aktivit, které se postupem času měnily pod vlivem hospodářských, urbanistických, ale také společenských změn odehrávajících se v Praze v průběhu 9. až 13. století. Obr. 1 Praha v rozsahu městské památkové rezervace s vyznačením jednotlivých katastrů. Malostranský areál vyznačen čtvercem a šipkou. Zobrazil J. Hlavatý. 68

6 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Dosavadní studium vývoje malostranského podhradí Obr. 2 Praha Malá Strana s vyznačením lokalit s doklady středověké výroby a zpracování železa století. Komentář k jednotlivým lokalitám viz kapitola Soupis archeologických dokladů středověkých železářských aktivit na území Malé Strany. Popisované lokality v textu A: Nerudova čp. 249; B: Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp. 459; C: Hellichova čp Zobrazil J. Hlavatý. V raném středověku se pod Pražským hradem, sídelním hradem přemyslovských knížat, rozkládalo opevněné podhradí (obr. 25, 26). O jeho vývoji v nejstarším období středověké minulosti vypovídají především archeologické prameny (Čiháková Dragoun Podliska 2000; poslední rekapitulace stavu výzkumu Čiháková Havrda 2008). Z jejich svědectví je zřejmé, že na podobu sídelního útvaru měla vliv celá řada faktorů vycházejících jak z přírodního rámce území, tak především z politické a hospodářské role pražské aglomerace jako centra raného českého státu. Archeologické poznávání teritoria dnešní Malé Strany je stejně jako v případě jiných stále živých městských organismů záležitost dlouhodobá, založená v naprosté většině na nesystémové volbě výběru místa výzkumu. Řada nálezů přináší svou výpověď až po delší době, kdy dojde k zahuštění dokumentačních bodů v jednom prostoru. Při poznávacím procesu je tak archeology našeho pracoviště kladen důraz na precizní terénní výzkum odhalené terénní situace s komplikovanou stratigrafií včetně důsledné separace nálezů a odběru ekofaktů (Čiháková 2004c; Čiháková Havrda 2008, 196 ad.). Jejich systematický sběr a evidence pod gescí jedné instituce pak umožňují provádět pravidelnou bilanci takto zjištěných poznatků. Během uplynulého desetiletí se tak prostřednictvím nových nálezů podařilo prohloubit znalosti o vzhledu jednotlivých částí raně a vrcholně středověkého opevnění malostranského podhradí a jeho vnitřním členění (Čiháková 2009; Čiháková Havrda 2008; Havrda 2008; Havrda Tryml 2006a; 2007; Podliska Havrda Kovář 2003). Oproti předcházejícímu období přibyly nové informace o podobě raně středověkých cest, veřejných prostranství a uspořádání komunikačního systému podhradí jako celku (Čiháková 2007a; 2008a; 2008b; Čiháková Müller 2008; Cymbalak Podliska 2009). V menší míře byla publikována nová zjištění zaměřená na formy raně i vrcholně středověké profánní a sakrální architektury v podhradí (Čiháková Kovář 2006; Čiháková Müller 2006; Havrda Tryml 2009a). Obdobným způsobem se podařilo rozšířit naše poznatky o problematice nezemědělských aktivit jeho obyvatel, přičemž nálezy spojené s výrobou a zpracováním kovů patří dosud k nejčetnějším (Čiháková Havrda 2008, ; Podliska 2005; Podliska Zavřel 2006; Zavřel 1997b). 69

7 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska Archeologické doklady nezemědělských aktivit v malostranském podhradí Obr. 3 Praha Malá Strana, panoramatický snímek území s vyznačením popisovaných lokalit a krajinných komponent. A: Nerudova čp. 249; B: Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp. 459; C: Hellichova čp Foto: M. Frouz. Obdobně jako v případě výzkumu podobných raně středověkých sídelních aglomerací i v případě malostranského podhradí představuje poznání výrobních aktivit jeden ze stěžejních úkolů urbánní archeologie. Specializovaná řemeslná produkce se s rozvojem tržní směny stala důležitým znakem raně středověkých sídelních útvarů v zázemí opevněných hradů. Škála projevů těchto aktivit pak odráží jejich význam v hospodářství daného regionu. Dosavadní výzkumy z plochy Malé Strany přinesly řadu prokazatelných dokladů souvisejících s nezemědělskou činností jejích obyvatel, avšak neskýtají zcela reprezentativní obraz původního stavu. Je to dáno především dlouhodobým osídlením daného prostoru, ve kterém působení člověka na již archeologizované sídelní situace mělo za následek výraznou fragmentarizaci či celkové zničení možných pozůstatků po této činnosti. A tak pouze invazivně se projevující výrobní technologie zanechaly v historickém nadloží dostatečně vypovídající stopy, které můžeme spojit s některými formami nezemědělské výroby. Mezi takové činnosti lze tak na základě výhradně movitých nálezů řadit textilní výrobu (Čiháková Havrda 2008, 208, 217). Ve specifické podobě je v tomto prostoru doložena ještě specializovaná forma sklářské činnosti (Zavřel 2003b). Objemově a škálou projevů se však nejvýrazněji do malostranských terénů zapsaly provozy spojené s metalurgií kovů, předně však železa, jejíž doklady byly v různých podobách zjištěny na celé ploše sledovaného areálu (obr. 2). Raně středověká výroba a zpracování železa v malostranském prostoru Surovinová základna Zdroje železných rud zpracovávaných ve středověku v pražské oblasti je možno hledat přímo v horninách pražské pánve a jejího nejbližšího okolí (obr. 4). Z nemnoha dosavadních rozborů rudních surovin získaných při archeologických výzkumech vyplývá, že v pražské předlokační aglomeraci byly zpracovávány ordovické hematitové rudy. Nejbližší známé lokality jsou v Praze ve Vokovicích v okolí Červeného vrchu (přibližně 3,5 km západně od Malé Strany). Různorodost úlomků železných rud nalézaných při výzkumech však nasvědčuje tomu, že se zde zpracovávaly rudy z několika ložisek. Jako další připadá v úvahu ložisko v Tróji, vzdálené asi 7 km severně od centra podhradí (Havrda Podliska Zavřel 2001). Z posledních let je významný objev výchozu kvalitní železné rudy v ulici Úvoz při západním okraji Malé Strany (Zavřel 2000, 518). Současně se k výrobě železa používaly limonity z báze denudačních reliktů českého křídového útvaru. Je možné uvažovat o původu velké části rud zpracovávaných ve středověku pražskými železáři v areálu na petřínském vrchu (Zavřel 2001, 25) a jeho západním okolí. Pro provoz raně středověkých maloobjemových pecí by stačila i ložiska o těžitelném objemu pouze několik metrů krychlových, například některé zvětralinové pláště bazických vyvřelin nebo polohy bahenních rud v nivních sedimentech (Havrda Podliska Zavřel 2001). V římském období se tento typ kvartérních limonitů těžil a tavil v nivě Říčanského potoka severozápadně od Říčan (Kuna Waldhauser Zavřel 1989, 39; Malkovský 2008, 218). Tyto rudy vznikají za vhodných podmínek v inundacích nevelkých vodotečí a v mělkých depresích, v místech, kde se nacházejí podzemní vody obohacené sloučeninami železa. Ve stojatých vodách pak dochází k vysrážení železa nejčastěji ve formě limonitu a vznikající železitý sediment vytváří povlaky, vrstvičky, čočky a vložky o mocnosti až 20 cm. Obsah železa se obvykle pohybuje okolo %. Taková ložiska, která často nedosahovala velkých rozměrů, byla pro snadnou přístupnost rychle vytěžena. Značné komplikace při geologickém mapování eventuálních ložisek přináší v současnosti hustá velkoměstská zástavba. Z tohoto důvodu je v některých případech velmi obtížné přesněji určit lokalitu těžby, ale na základě znalostí geologických poměrů zájmového území je možné vytipovat místa, kde mohla být žádaná surovina v minulosti získávána (Havrda Podliska Zavřel 2001). Přímo pod pražským Vyšehradem, na okraji nivy Botičského potoka byl v letech objeven raně středověký železářský metalurgický areál předběžně datovaný do 11. století (Wallisová 2006, 74). Kromě různých výrobních objektů a hutnického a kovářského odpadu zde bylo identifikováno a vyseparováno několik desítek kilogramů bahenních limonitů, z nichž některé kusy nesly stopy částečného natavení (upražení). Díky nálezovým okolnostem je možné předpokládat, že se jedná o rudy lokální, získávané v blízkosti místa zpracování. Zda se bahenní limonity vytvářely v prostředí opuštěných meandrů blízkého Botiče, nebo se jednalo o luční limonit srážející se v pramenech bohatých železem, mohou napovědět probíhající archeobotanické rozbory. Na více vzorcích rud se totiž zachovaly zřetelné otisky rostlin (Podliska Zavřel 2006, 392). 70

8 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Obr. 4 Pražská sídelní aglomerace a její okolí s vyznačením lokalit se zdroji železných rud. 1: Trója; 2: Vokovice; 3: Úvaly; 4: Hradčany (Úvoz); 5: Jinočany; 6: Nučice; 7: Krahulov; 8: Chýnice; 9: Petřín; 10: Říčany; 11: niva Botiče pod Vyšehradem (Na Slupi). Zobrazil J. Hlavatý. Archeologické doklady metalurgie železa Stav pramenné základny V roce 2001 byl publikován první soupis známých archeologických dokladů raně středověké výroby a zpracování železa z území historického centra Prahy (Havrda Podliska Zavřel 2001). Do přehledu byly zahrnuty nálezy od konce 19. století do roku Na katastru Malé Strany bylo do tohoto roku evidováno celkem šestnáct lokalit z časově širšího období od 9. do sklonku 13. století. V letech se podařilo rozšířit pramennou základnu o dalších šestnáct lokalit (obr. 2). Jednalo se jak o jednotlivé solitérní nálezy, tak i o větší specializované areály. Nejrozsáhlejší výrobní okrsek byl objeven v letech při výzkumu objektu bývalého dominikánského kláštera mezi ulicemi Karmelitskou a Nebovidskou (parcely domů čp. 387 a 459, soupis lokalit č. 20 a 21). Je možné konstatovat, že výrazný nárůst pramenné základny archeologických dokladů výroby a zpracování železa se po roce 2007 znatelně zpomalil. To je dáno především menším počtem realizovaných stavebních akcí v historickém centru Prahy. Soupis archeologických dokladů středověkých železářských aktivit na území Malé Strany (stav k roku 2010) 1. Praha 1-Malá Strana, Nerudova ppč. 1001, v místech bývalých kasáren. Nález zbytků hutnických pecí, silně vypálené jámy s kotlovitým dnem o rozměrech v průměru 70 cm a hloubce 70 cm, vyplněné železnou struskou. Dat.: století. Lit.: Píč ; Praha 1-Malá Strana, Klárov ppč. 710, na hřišti jižně od předmostí Mánesova mostu. Výzkum v letech odkryl pozůstatky pece vyplněné struskou a pohozené výfučny. Dat.: století. Lit.: Hrdlička 1972; Praha 1-Malá Strana, na blíže neznámém místě jižního úpatí areálu Pražského hradu. V roce 1938 a 1946 zde došlo k nálezu skupiny vypálených kotlovitých jam se struskou, interpretovaných jako nístěje výhní nebo jámových pecí. Dat.: 10. století. Lit.: Borkovský Praha 1-Malá Strana, Malostranské náměstí čp. 258 (Lichtenštejnský palác). Při rekonstrukci objektu byly archeologickým výzkumem dokumentovány intenzivní doklady železářské výroby. Žárem vypálený objekt poskytl při vzorkování několik kilogramů železářské strusky. Dat.: polovina 10. století. Lit.: Čiháková Zavřel Praha 1-Malá Strana, Malostranské náměstí čp. 258 (Lichtenštejnský palác). Na parcele doložena intenzivní výrobní činnost, dokumentovány byly zahloubené objekty s vypálenými stěnami. Dat.: 2. pol. 12. století. Lit.: Čiháková Zavřel 1993, Praha 1-Malá Strana, Šporkova čp Ve svahu hradčanského ostrohu zachycena zahloubená pec interpretovaná jako železářská. Nález bochánkovitého slitku železa, strusky a amorfního železa. Dat.: století. Lit.: Havrda 1995; Praha 1-Malá Strana, Malostranské náměstí horní část, ppč V mladohradištním horizontu prozkoumány četné vyhřívačky s několika zahloubenými výrobními objekty neznámé funkce. Dat.: 11. století. Lit.: Čiháková Zavřel

9 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska 8. Praha 1-Malá Strana, Valdštejnské náměstí čp. 17 (senát). V horizontu konce 11. století nalezeny vyhřívačky dokládající řemeslnou aktivitu. Dat.: století. Lit.: Čiháková Tvrdík Praha 1-Malá Strana, Karmelitská čp. 450 (Tyršův dům). V ploše zachyceny objekty sloužící k výrobě či zpracování železa v podobě vyhřívací výhně a části jam určených patrně k tavbě železa. V kontextu objektů četné zlomky rud, struskovité slitky, železné lupy a dřevěné uhlí. Dat.: století. Lit.: Zavřel 1989; Tryml Zavřel Praha 1-Malá Strana, Tržiště čp. 366 (Vratislavský palác). V prostoru zahrady na úpatí vrchu Petřín odkryty železářské pícky vyplněné struskou a několika kousky železných rud. Dat.: 2. polovina 10. století. Lit.: Zavřel 1995a. 11. Praha 1-Malá Strana, Nerudova čp Výzkumem zachycen zahloubený objekt s větším množstvím strusky, kousky železa a limonitu. Dat.: století. Lit.: Zavřel 1995b; 1997a. 12. Praha 1-Malá Strana, Malostranské náměstí čp V souvrství 9. století nalezen zlomek výfučny spolu s keramikou s límcovitými okraji. Dat.: 9. století. Lit.: Čiháková Praha 1-Malá Strana, Maltézské náměstí čp. 471 (Nostický palác). Výzkumem v západním křídle paláce prozkoumána část nenarušené plochy železářského areálu s objekty na zpracování železného polotovaru ve dvou horizontech. Starší horizont obsahoval skupinu kruhových výhní kotlovitého tvaru s výrazně vypálenými stěnami. Mladší rozměrné výhně vanovitého tvaru byly vybudované souběžně vedle sebe. Přítomnost kůlových jam v blízkosti výhní mohla souviset s lehkým zastřešením dílenského provozu. Vedle keramického materiálu vzorkováním získáno nevýrazné množství strusky. Dat.: 12. počátek 13. století. Lit.: Podliska Praha 1-Malá Strana, Hellichova čp. 632, ppč. 363, 352/2. Rozsáhlým archeologickým výzkumem zachycen železářský výrobní okrsek o 16 pecích s početnou příměsí železářské strusky a zlomků rud z Petřína. Dat.: 13. století. Lit.: Zavřel 2003a; Zavřel Tryml 2001; Zavřel Čiháková Praha 1-Malá Strana, Karmelitská ul., čp. 528, 529. Do výplně raně středověkého příkopu opevňujícího podhradí byl zahlouben pyrotechnologický objekt nejasné funkce. Dat.: 12. století. Pramen: Michal Tryml ústní sdělení; Tryml 2004, Praha 1-Malá Strana, Malostranské náměstí čp. 2. V roce 2005 byl dokončen záchranný výzkum při rekonstrukci budovy. Vedle běžných movitých nálezů bylo z rozebíraných vrstev pod stavbou rotundy sv. Václava vyzdviženo i množství železářské strusky a kousků železné rudy. Dat.: století. Lit.: Čiháková 2007b. 17. Praha 1-Malá Strana, Tržiště čp V průběhu stavebních úprav dokumentovány v liniovém výkopu zbytky raně středověkého železářského okrsku. Zachyceno několik pecí, větší množství strusky a úlomky železných rud. Dat.: 9. a 10. století. Lit.: Zavřel Praha 1-Malá Strana, Nerudova čp Při výzkumu raně středověké fortifikace v jižní části objektu dokumentováno mocné souvrství železářského odpadu situované za její vnitřní stěnou. Kromě asi 346 kg strusky byly ve stejném kontextu nalezeny kusy železné rudy a keramické výfučny (dyzny). Na jiném místě objektu, opět za vnitřní stranou opevnění, se nalézaly dva zahloubené objekty pyrometalurgické funkce. Dat.: 2. polovina století. Lit.: Havrda Podliska 2003, 89; Praha 1-Malá Strana, Malostranské náměstí čp. 258 (Lichtenštejnský palác). Při výzkumu byla odkryta situace částečně zahloubené dřevozemní stavby interpretované jako kovárna. Z vlastní konstrukce stavby byly zastiženy základy dvou stěn z dřevěných klád, úroveň podlahy a množství strusky. V průběhu 10. století byl objekt pravděpodobně důkladně přestavěn. Pod výkopem pro podlahu z 10. století se dochovaly starší fragmenty série ohnišť se struskou a bytelně zpevněného pravoúhlého místa, které mohlo tvořit základ pro pracovní plochu s kovadlinou. Dat.: století. Lit.: Čiháková 2004a, Praha 1-Malá Strana, Karmelitská čp V průběhu rozsáhlého záchranného výzkumu byly v raně středověkém sídlištním souvrství odhaleny pozůstatky po metalurgické výrobě. Vedle reliktů několika desítek zahloubených pyrotechnologických zařízení bylo z objektů a přilehlých uloženin vyzvednuto množství železářské strusky a dalšího paleometalurgického materiálu. Dat.: 2. pol století. Lit.: Havrda Tryml 2006b, 325; Havrda Tryml 2007, Praha 1-Malá Strana, Nebovidská čp V rámci stejného výzkumu sousedícího s lokalitou č. 20 byly prozkoumány zbytky rozsáhlejšího metalurgického areálu, odděleného od sousedícího okrsku raně středověkou fortifikací. Na zkoumané 72

10 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu ploše byly odhaleny pozůstatky celkem 67 zahloubených pyrotechnologických zařízení (torza nístějových částí pecí?, pražicí či vyhřívací výhně?). Součástí nálezového souboru získaného z objektů a okolních vrstev bylo poměrně malé množství železářské strusky, zlomky keramických výfučen (dyzen) a též kousky železných rud různých typů. Doložena zde byla i metalurgie barevných kovů. Ta však spolu s některými pyrotechnologickými objekty náleží spíše až 13. století. Dat.: 2. pol století. Lit.: Havrda Tryml 2006b, 325; Havrda Tryml 2007, Praha 1-Malá Strana, Sněmovní čp Pod vrcholně středověkými navážkami a komunikačními vrstvami byly dokumentovány raně středověké situace se zahloubeným pyrotechnologickým objektem. Dat.: století. Lit.: Havrda 2009, Praha 1-Malá Strana, Sněmovní čp. 1. Prozkoumáno narušené mladohradištní souvrství obsahující objekty s vypálenými stěnami, označené jako vyhřívačky. Dat.: století. Lit.: Čiháková Zavřel 1998, Praha 1-Malá Strana, Hellichova ppč Při severní straně ulice dokumentován 100 m dlouhý výkop pro kanalizaci. V kontextu středověkého horizontu bylo ve výkopu zjištěno torzo jednoho většího zahloubeného objektu i části výrobních zařízení (pecí?) v podobě tří mělkých mísovitých zahloubených objektů s výrazně vypálenými stěnami i dny. Snad se jedná o pokračování výrobního železářského areálu ze 13. století, který byl archeologicky prozkoumán před výstavbou domu čp. 632 v místě bývalého hřiště, jižně od západního konce Hellichovy ulice. Obdobné objekty byly zachyceny i uprostřed dnešní ulice ve výkopu pro plynovod realizovaný v roce Dat.: 2. polovina polovina 13. století. Lit.: Havrda Tryml 2009b, Praha 1-Malá Strana, Saská ppč U jižní paty Karlova mostu prozkoumána situace výrobního provozu, který byl interpretován jako kovářská dílna. Pracoviště tvořily výhně, z nichž se zachovala jen propálená dna, doplněná v některých případech límcem z jílovité hlíny. Prostor mimo provozní zařízení pokrýval popel. Z přilehlých vrstev byly získány nehojné kousky strusky a zbytky blíže neanalyzovaného kovu. Dat.: 2. polovina 13. století. Lit.: Čiháková Praha 1-Malá Strana, Letenská čp a Josefská čp. 28. Nedaleko od okraje zaniklého holocenního koryta Vltavy, které vymezovalo jádro středověkého osídlení, byly nalezeny stopy po zpracování kovů. Dle autorů výzkumu zde bylo dokumentováno několik postupně vzniklých výhní (vyhřívaček). Dat.: 2. polovina 13. století. Lit.: Čiháková Müller 2009, Praha 1-Malá Strana, Tomášská čp. 20. Výrobní železářské aktivity jsou doloženy nálezy kousků železné rudy a objevem torza zahloubeného mísovitého objektu s propáleným dnem a stěnami. Dat.: století. Lit.: Cymbalak Havrda Praha 1-Malá Strana, Vlašská ppč Výzkumem zachyceny železářské objekty zahloubené do podloží s malým množstvím strusky. Dat.: století. Pramen: M. Tryml (ústní sdělení). 29. Praha 1-Malá Strana, Újezd ppč. 1053, před čp Při výzkumu dokumentován zahloubený objekt s větším množstvím strusky a keramiky. Dat.: 13. století. Lit.: Tryml Zavřel Praha 1-Malá Strana, Újezd čp V průběhu výzkumu v zadní části dvora odhaleny zbytky železářské tavicí pece obložené diabasem a zbytky několika dalších jam, patrně výhní se struskou. Dat.: 13. století. Lit.: Huml Praha 1-Malá Strana, Újezd ppč. 1053, 1054 a Při plošně rozsáhlé stavební akci v ulici zachyceny rozptýlené pyrometalurgické objekty výhňového vzhledu s polohami strusky, snad železářským odpadem vysypané komunikace. Dat.: století. Lit.: Čiháková 2004b. 32. Praha 1-Malá Strana, Nerudova čp V liniovém výkopu v přízemí domu byl dokumentován zahloubený objekt s vypálenými stěnami i dnem, patrně pyrotechnologického původu. V zásypu se nacházely zlomky nádob s kalichovitou profilací okraje. Dat.: 10. století. Lit.: Havrda 2003, 310. Srovnání vybraných výrobních areálů V letech 1999 až 2005 proběhly v prostoru Malé Strany tři větší plošné záchranné výzkumy (obr. 2, 3). Na zkoumaných lokalitách byly doloženy početné doklady metalurgie železa od 10. do 13. století. Výrobní areály se nacházely jak v centrální části malostranského podhradí, tzn. v okolí Malostranského náměstí (Nerudova čp. 249), tak i vně nejstaršího opevněného prostoru, v oblasti jižně od Maltézského náměstí (areál bývalého dominikánského kláštera v Karmelitské čp. 387 a Nebovidské čp. 459). Třetí ze zkoumaných lokalit se již nalézala na okraji souvisle osídlené plochy centra, a to na úpatí vrchu Petřín, jižně od kostela sv. Vavřince (Hellichova čp. 632). Lokality svou dislokací představují ukázkové příklady výrobních jednotek, které svou polohou reflektují postupný urbanistický vývoj pražského podhradí od jeho raně středověkých počátků až po lokaci právního města v polovině 13. století. 73

11 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska Exkurz metodika vyhodnocení železářského odpadu Jednotnou metodikou byly zpracovány nálezové soubory železářského odpadu ze dvou malostranských výzkumů (Nerudova čp. 249, Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp. 459) a též z výzkumu Na Slupi na Novém Městě pražském. V rámci deskripce tohoto typu materiálu byly na základě nálezů ze zmíněných akcí vytvořeny vzorníky, které obsahují reprezentativní výběr jednotlivých typů strusek (obr. 29). Vzorníky jsou uloženy v archeologickém odboru Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze. Tento způsob snad usnadní další srovnávací analýzy při práci s nálezy z dalších železářských lokalit. Dosavadní stav zpracování a publikace výsledků se omezují na několik lokalit z pražského pravobřeží. Zpracované soubory však byly řádově menší: Staré Město Uhelný trh 18,8 kg (Havrda 2000, 135); sídliště u sv. Petra, Nové Město Na Poříčí 42,8 kg (Nováček 2000, 221) a zjišťovací výzkum v bývalých kasárnách na náměstí Republiky, Nové Město 10,4 kg (Nováček 2002, 296). Detailnější dělení železářského odpadu do jednotlivých typologických kategorií/typů (obr. 9.): Typ T-I nístějový kruhový slitek plankonvexního tvaru Typ T-II nístějový oválný slitek plankonvexního tvaru Typ T-III varia, amorfní hrudkovité tvary (blíže nerozlišeno) Typ T-IV lesklé a skelné silikátové pěny Typ T-V struska s písčitohlinitými výmazy nebo částmi pecních stěn Typ T-VI kompaktní kusy strusky kovového vzhledu s vysokou objemovou hmotností Typ T-VII struskovité krusty lávového vzhledu (odpichová struska) Typ T-VIII atypické struskovité krusty Typ T-IX nezařaditelné slitky podobné struskám Typ T-X strusky a slitky z neželezné metalurgie (fragmenty se zelenými povlaky sekundární povlaky mědi, hnědočervená sklovitá hmota často s obsahem olova) Pro snadnější porovnání typů železářského odpadu je však vhodnější dělení pouze do šesti základních skupin: A. Nístějové slitky, kruhové, ojediněle i oválné (T-I a T-II) B. Amorfní blíže neurčitelné tvary (T-III) C. Skelné silikátové pěny (T-IV) D. Strusky kovového vzhledu (T-VI a T-VII) E. Struskovité krusty (T-V, T-VIII a T-IX) F. Ostatní odpad, např. olovnatá skla neželezná metalurgie (T-X) Lokalita A Praha 1, Nerudova čp. 249 (obr. 2, lokalita č. 18) (autoři výzkumu J. Havrda a J. Podliska) V rámci rozsáhlého záchranného výzkumu na parcele domu a zahrady byly prozkoumány pozůstatky raně středověké fortifikační soustavy malostranského podhradí včetně úseků přiléhajícího zázemí. Celková plocha archeologicky rozebraných terénů dosahovala zhruba 270 m 2. Při dokumentaci zbytků raně středověké hradby s příkopem, datované do doby kolem poloviny 10. století (dendrochronologické datování sloupu ze zadní stěny hradby přineslo datum 940+x), byla na její severní straně zachycena výrazná deponie železářského odpadu s vysokým podílem přepálených kamenů a uhlíků (obr. 5, 6). Souvrství se opíralo o zadní stěnu hradby a svou bází nasedalo již do částečně zaplněného příkopu, který se táhl podél vnitřní strany hradby. Vrchní partie hradby s korunou byla kompletně odstraněna snad již v průběhu vrcholného středověku, bezpečně však v raném novověku v souvislosti s výstavbou měšťanských domů a později palácové stavby. Stratigrafická pozice zřetelně potvrzovala její uložení po výstavbě a částečném narušení hradebního tělesa a vnitřního příkopu. Z uloženin bylo získáno větší množství variabilního metalurgického odpadu doprovázeného kousky železných rud a desítkami provozně znehodnocených zlomků trubicovitých keramických výfučen (dyzen). V blízkém sousedství, ve vzdálenosti asi 35 m od předchozího popisovaného místa, se opět v kontaktu s vnitřní stěnou hradby nacházel zahloubený objekt pyrotechnologické funkce obsahující zvýšené množství zlomků strusky a železných rud. Na základě keramiky obsahující nádoby s kalichovitou profilací okrajů byla zdejší výrobní aktivita datována do 2. poloviny 10. až 1. poloviny 11. století. Situování v rámci sídlištní aglomerace Výrobní okrsek byl situován na jižní svah hradčanského ostrohu. Ve vztahu k centru malostranského podhradí se jednalo spíše již o periferní polohu, avšak stále zahrnutou do jeho opevněného areálu v bezprostředním kontaktu s raně středověkou hradbou (obr. 5, 6). Pouze teoreticky lze předpokládat, že činnosti spojené s hutněním železa zaujaly místo vymezené menším příkopem podél vnitřní stěny hradby. Přímá vazba na sídlištní zástavbu zde nebyla zjištěna, i když v místech dnešního vnitřního nádvoří byly ve stejné stratigrafické úrovni zjištěny objekty sídlištního rázu včetně reliktů nedochovaných dřevozemních staveb. Pouze teoreticky se lze na základě nálezu situace odpadního souvrství opřeného o vnitřní stěnu hradby domnívat, že možným místem k provozu výrobních aktivit mohla být dnes již nedochovaná koruna hradebního tělesa dosahující šíře 6 8 m. Celkový rozsah a podoba výrobního okrsku nám však i přes řadu zjištění zůstávají utajeny. Výrobní objekty V nevelké vzdálenosti od severní strany hradby se nalézal rozsáhlý zahloubený objekt, jehož jeden rozměr dosahoval asi 4,5 m a hloubka činila minimálně 2 m. Objekt vyplňovaly uloženiny obsahující vedle běžného sídlištního odpadu i výraznější koncentrace železářského odpadu (struska, uhlíky). Na jiném místě v blízkosti hradby, avšak stratigraficky mladším než hradební těleso, se nalézal jeden mírně zahloubený oválný objekt s vypálenými stěnami o rozměru 0,8 1,4 m. Z jeho výplně se podařilo získat větší množství strusky, uhlíků, popela a zlomků keramických výfučen (obr. 5:5; 10). 74

12 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Obr. 5 Lokalita Nerudova čp. 249 (soupis č. 18) s vyznačením nálezové situace. 1: průběh raně středověké hradby; 2: příkop; 3: průběh menšího příkopu na vnitřní straně hradby; 4: obdélný objekt s diabasy; 5: pyrotechnologický objekt sj. 894; 6: poloha železářského odpadu. Grafické vysvětlivky: tmavě šedé: zkoumaná místa; světle šedé: předpokládaný rozsah či průběh odhalených situací; husté šrafování: zkoumaná plocha s dosaženou úrovní podloží; bíle: nezkoumaná plocha objektu; spádnice: průběh sklonu příkopu; čerchovaná linie s označením A A : průběh řezu nadložím, viz zobrazení níže. Zobrazil J. Hlavatý. Obr. 6 Lokalita Nerudova čp. 249 (soupis č. 18), řez A A : historickým nadložím s pozůstatkem raně středověkého opevnění a železářského odpadu. 1: těleso hradby; 2: příkop; 3: průběh menšího příkopu na vnitřní straně hradby; 4: poloha železářského odpadu; 5: kamenná destrukce čelní stěny hradby. Zobrazil J. Hlavatý. S metalurgickou aktivitou patrně souvisel i mírně zahloubený objekt obdélného půdorysu o velikosti 0,7 0,9 m zaplněný minetami a diabasy (celkem 134 ks), které byly ve středověku běžně využívány jako vyhřívací kameny pro úpravnické účely zpracování kovových polotovarů (obr. 5: 4). Značné obtíže nám způsobuje výklad funkce odhalených objektů. Přestože v nálezovém souboru byly zastoupeny kousky železné rudy a strusky typově spojované s primární výrobou železa, nalezené objekty nesplňují naše představy o podobě tavicích pecí tak, jak je známe z jiných výrobních lokalit (Pleiner 2000, 171, 184, 185). Spíše než o pece se mohlo jednat o zařízení k úpravě železného polotovaru, tzv. vyhřívací výhně, nebo rudy tzv. pražicí výhně. 75

13 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska Obr. 7 Nerudova čp Podíl jednotlivých skupin/typů železářského (archeometalurgického) odpadu dle počtu fragmentů. Celkový počet činil kusů. Obr. 8 Nerudova čp Hmotnostní podíl jednotlivých skupin/typů železářského (archeometalurgického) odpadu. Celková hmotnost souboru činila 346,1 kg. Produkty a odpady výroby Při výzkumu bylo získáno kusů strusky včetně struskových až kovových slitků o celkové hmotnosti 346,1 kg. Vzhledem ke značné variabilitě získaných kusů byl celý soubor typologicky roztříděn a kvantifikován (obr. 9). Základem roztřídění souboru se stala makroskopická deskripce nálezů, při které byly sledovány vzhledové vlastnosti popisovaného nálezu, jakými je především barva, tvar, struktura povrchu, fyzikální vlastnosti (magnetismus) a druhotné příměsi. Na uvedeném základě byly strusky rozděleny do celkem deseti základních typů a následně sloučeny do šesti skupin (obr. 7, 8 a 29). Soubor nebyl dosud podroben některé z praktikovaných geochemických, petrologických a metalografických analýz. Skupina Charakteristika Typ Kusů Hmotnost v g A Nístějové slitky T-I T-II B Amorfní neurčitelné tvary T-III C Skelné silikátové pěny T-IV ,5 D Strusky kovového vzhledu T-VI ,5 T-VII ,5 T-V E Struskovité krusty T-VIII T-IX F Ostatní odpad (včetně dokladů zpracování neželezných kovů) T-X Celkem Obr. 9 Celkový přehled zastoupení jednotlivých kategorií železářského odpadu na lokalitě Praha 1, Nerudova čp Objemově nejvýraznějším typem v souboru byla skupina B (typ T-III) zahrnující obsahově variabilní odpadní materiál tvořící z celkové hmotnosti souboru takřka polovinu. Jednalo se o amorfní zlomky hnědočerné barvy, většinou hojně porézní, často s výrazným limonitovým povlakem s příměsí kousků dřevěného uhlí nebo jiných anorganických prvků (zrna křemene). Mezi početné, avšak opět obtížně interpretovatelné odpady náležel typ T-VIII zastoupený tvarově amorfními struskovými krustami šedé barvy bez výraznějších příměsí. K obdobné kategorii strusek náležela kategorie T-V obsahující strusku natavenou na hliněné stěny pecních konstrukcí nebo výmazů. Klasifikace příslušnosti uvedených typů odpadu je znesnadněna absencí spolehlivých znaků typických pro určité etapy výrobní či zpracovatelské technologie. Podstatně lépe můžeme přiřadit druhou a třetí, váhově nejvýraznější kategorii odpadu označenou jako skupina A (typ T-I a T-II). Jejich charakteristický tvar v podobě kruhových a oválných plankonvexních nístějových slitků o průměru cm, s váhou v rozmezí g, někdy s hojnou příměsí zatavených uhlíků, je řadí do skupiny výhňového odpadu, který je tradičně spojován s technologickou fází kovářského zpracování vytaveného železa. S primární výrobou železa z rud jsou pak 76

14 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu spojovány skupiny odpadů typu T-VI, T-VII, ve kterých jsou zastoupeny hmotově kompaktní strusky kovového zabarvení s vyšší hmotností, případně typy odpichových strusek lávového vzhledu s charakteristickým keříčkovitým tvarem. Specifickou formu metalurgického odpadu představovaly v převaze lehké, bělavě šedě i černě zbarvené silikátové pěny se skelným povlakem a nízkým obsahem železa (skupina C, typ T-IV). I v tomto případě je možné uvažovat o jejich příslušnosti k primární i sekundární etapě metalurgie železa. Výpověď souboru železářského odpadu z Nerudovy ulice umožňuje i přes komplikace s jejich rozlišením domnívat se, že na uvedené lokalitě byl provozován celý proces výroby železa až po jeho sekundární zpracování do podoby polotovaru. Suroviny železné rudy Celkem bylo nalezeno dvaatřicet kusů hornin o průměrné velikosti 3 6 cm, ojediněle až 12 cm, které je možné označit jako železné rudy (obr. 30:1, 2, 3). Polovina nalezených zlomků prošla procesem pražení. Zastoupeny byly různé typy tmavě hnědofialových či cihlově červených celistvých kusů železitých kůr tvořených oxidickými formami minerálů železa: limonit, hematit, goethit, lepidokrokit (celkem 9 kusů), limonitické kůry (10 kusů) a jeden kus hematitu. Nejvýraznější skupinu nálezů je však možné zařadit k tzv. limonitickým bahenním rudám (celkem 12 kusů, z toho 10 bylo postiženo pražením). Textura některých nalezených kusů byla žárem velmi silně pozměněna. Některé fragmenty, které se patrně při pražení nalézaly na okraji pražicí výhně, byly vysokou teplotou poznamenány pouze na jedné straně. Výskyt tohoto typu železářské suroviny byl v raně středověkých pražských kontextech dosud potvrzen pouze při výzkumech v ulicích Na Slupi v Praze 2 a v Karmelitské (čp. 387) v Praze 1. Předmětná malostranská lokalita je tak dalším místem metropole, kde se podařilo tento typ železných rud zaznamenat. Technické vybavení dílen K technickým součástkám technologických zařízení náležel rozsáhlý soubor sedmdesáti fragmentů keramických trubicovitých výfučen vyzvednutý z objektů a vrstev s metalurgickým odpadem (celkem z 34 kontextů; obr. 10). Stavem dochování se jednalo o zlomky dosahující délky do 10 cm. Rozměry vnějšího průměru výfučen se pohybovaly kolem 4,5 5,5 cm, vnitřní otvor dosahoval 1,5 2 cm, výjimečně 2,4 cm (Podliska Zavřel 2006, 397). Podle analogií z mimopražských nálezů lze původní celkovou délku těchto keramických nástavců k měchům odhadnout na cm (Pleiner 2000, ). Dokladem jejich použití při pyrotechnologické činnosti byly na vnější straně většiny z nalezených zlomků charakteristické struskové povlaky. Svým počtem se jedná o dosud největší vyhodnocený soubor výfučen z pražského podhradí. Obr. 10 Keramické výfučny (dyzny), výběr z nálezů lokality Nerudova čp. 249 (soupis č. 18). Kresba S. Svatošová, grafické zpracování J. Hlavatý. 77

15 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska Lokalita B Praha 1, Karmelitská čp. 387 Nebovidská čp. 459 (obr. 2, lokality č. 20, 21) (autoři výzkumu J. Havrda a M. Tryml) V letech proběhl rozsáhlý záchranný archeologický výzkum v jižní části Malé Strany v jihozápadním sousedství Maltézského náměstí, v bloku domů dnes vymezeném ulicemi Újezd, Karmelitská, Hellichova, Nebovidská a Harantova (obr. 11). Plocha, kde došlo k úplnému rozebrání nadložní stratigrafie až do úrovně podloží, dosahovala m 2. Nejstarší vrstva osídlení byla reprezentována pouze několika nevýraznými malými objekty, z nichž byla získána keramika s límcovitou profilací okraje (konec 9. až počátek 10. století). Následný časový horizont představují nevelké zahloubené objekty s keramikou s kalichovitou profilací okraje a s jejich deriváty ( století), rozmístěné po celé ploše, a sídlištní souvrství dokumentované v severní části. V průběhu tohoto období byla jižní část podhradí opevněna 15 m širokým příkopem a dřevohliněnou hradbou. Přesnou dobu zániku opevnění je obtížné určit. Dle nálezů zlomků nádob s archaicky zduřelým okrajem ostřejší profilace ve svrchní partii zásypu lze klást konečné zaplnění příkopu a zarovnání terénu předběžně do průběhu 12. století. Souvislé intenzivní osídlení areálu vně fortifikace patrně začíná již na konci 11. století, kdy nastupuje keramika s archaicky zduřelým okrajem. Je pravděpodobné, že železářský areál jižně od příkopu zde mohl existovat jak v době provozu opevnění, tak po jeho zániku (obr. 2, lokalita 21, obr. 11 a obr. 12). Tomu nasvědčuje i nález reliktů několika pyrotechnologických objektů (nejasné funkce) zahloubených do výplně příkopu. V severní části zkoumané plochy se nacházely pyrotechnologické objekty, které lze na základě nálezů keramiky s kalichovitým okrajem a jejích derivátů datovat do druhé poloviny 10. a 11. století (obr. 2, lokalita 20; obr. 11). Zpracování výzkumu stále probíhá. Přesněji určit období fungování (dobu vzniku a zánik) fortifikace bude velmi obtížné ne-li nemožné, protože většina relevantních stratigrafických vztahů byla zničena již ve vrcholném středověku a následně při výstavbě dominikánského kláštera v 17. a 18. století (Havrda Tryml 2006a; 2009a). Obr. 11 Lokalita Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp. 459 (soupis č. 20, 21) s vyznačením nálezové situace. 1: průběh příkopu raně středověkého opevnění; 2: zkoumaná plocha s dosaženou úrovní podloží; 3: plocha nezkoumaná či zkoumaná částečně; 4: archeologicky prozkoumané pyrotechnologické objekty. Zobrazil J. Hlavatý. 78

16 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Obr. 12 Výřez z plochy železářského areálu v Nebovidské čp. 459 (soupis č. 21) s vyznačením nejvýznamnějších paleometalurgických objektů. 1: kamenná zástavba; 2: zahloubené objekty různého stáří; 3: zkoumaná plocha s dosaženou úrovní podloží; 4: archeologicky prozkoumané pyrotechnologické objekty. Zobrazil J. Hlavatý. Obr. 13 Praha 1, Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp. 459 (soupis č. 20, 21). Plocha výzkumu s vyznačením distribuce strusky v rámci sond 3 3 m. Nalezený železářský odpad byl dle hmotnostního zastoupení rozdělen do 5 kategorií: 1: 0 0,7 kg; 2: 0,7 1,9 kg; 3: 1,9 4 kg; 4: 4 7 kg a 5: 7 13 kg. Do první a druhé kategorie spadaly nálezy, které je možné označit jako zbytkový odpad, běžně volně rozptýlený v historickém nadloží pražské sídelní aglomerace. Třetí skupina již může souviset se železářskou výrobou v blízkém okolí. Jako čtvrtá byla vyčleněna skupina s hmotnostním zastoupením 4 7 kg. Poslední skupinu s nejvyššími hodnotami (4 13 kg) lze považovat za intencionální výrobní či zpracovatelský odpad v kontextu výrobních objektů. Zpracoval M. Semerád, zobrazil J. Hlavatý. 79

17 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska Obr. 15 Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp Mísovitý pyrotechnologický objekt s vypálenými stěnami a uhlíky na dně. Vlevo nahoře negativ po rozebraném pyrotechnologickém objektu (sonda H01, objekt V1352). Foto J. Hlavatý. Situování v rámci sídlištní aglomerace Objevený výrobní okrsek byl situován na jižním rovinatém předpolí nejstaršího opevněného centra malostranského podhradí. V průběhu 10. či 11. století se tato poloha dostala do nově ohrazené plochy, ale část areálu se nalézala i vně nové fortifikační linie. Místo výroby bylo v blízkosti fortifikace, a to z obou jejích stran, za hradbou i před příkopem. Rozsah místa s výrobním provozem lze určit pouze přibližně. Jeho západní okraj byl snad vymezen komunikací spojující levobřežní podhradí s jihem. Jedná se o dnešní Karmelitskou ulici na úpatí Petřína. Směrem k východu výrobní okrsek pokračoval. Uvedené tvrzení je založeno na výsledcích výzkumu učiněného v západním křídle Nostického paláce čp. 471 (obr. 2, lokalita 13), kde byla odkryta nenarušená plocha s pozůstatky železářských objektů (Podliska 2000). Obr. 14 Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp Profil raně středověkým nadložím s řezem do podloží zahloubeným pyrotechnologickým objektem (sonda C02, objekt V007). Foto J. Hlavatý. Výrobní objekty Při výzkumu byly nalezeny pozůstatky sto osmnácti pyrotechnologických zařízení (torza nístějových částí pecí?, pražicí či vyhřívací výhně?, obr. 11, 12, 14, 15, 16, 17, 28). U některých silně narušených reliktů je funkční interpretace obtížná. V několika případech by se též mohlo jednat o pece potravinářské, pro něž bylo typické dno vyložené říčními valouny. Na ploše výzkumu příslušely hlavně horizontu století. V severní části, na ploše chráněné hradbou a příkopem, bylo dokumentováno čtyřicet pět pyrotechnologických objektů, v místě zaniklého příkopu pouze šest a v jižní části zkoumané plochy, vně raně středověké fortifikace, jich bylo nalezeno celkem šedesát sedm (obr. 11). Je zajímavé, že v těsném sousedství vnější hrany příkopu, v pásu širokém přibližně 10 m výrobní zařízení chyběla. Z celých objektů byly zastoupeny převážně kruhové až oválné jámy se dny i stěnami do červena vypálenými. Průměrná míra zahloubení se pohybovala od 0,3 do 0,5 m (obr. 14; 15 a 28:V0007, V0026, V0056, V0057). Některé objekty byly znatelně mělčí (obr. 28:V1353). Jejich původní podoba však mohla být odlišná, ale vlivem pozdější intenzivní sídlištní aktivity došlo k jejich výraznému narušení. V menší míře byly zaznamenány objekty oválné (protáhlé). K rozměrově výjimečným patřil nejjižněji dokumentovaný objekt o rozměrech 4,25 0,7 m a hloubce 0,55 m (obr. 16 a 28:V0860). K odlišným patřil i nejsevernější z dokumentovaných objektů. Protože však jeho větší část zasahovala mimo stavbou narušovaný terén, nebylo možné zjistit jeho tvar a délku. Při minimální šířce objektu 0,65 m byla výjimečná hloubka, která dosahovala přinejmenším 0,75 m, přičemž vypálené stěny byly takřka kolmé (obr. 17 a 28:V1187). Funkční interpretace velké většiny odhalených struktur není jednoznačná. Mohlo se jednat jak o zařízení sloužící k úpravě železného polotovaru (vyhřívací výhně), tak o objekty, ve kterých docházelo k úpravě rudy (pražicí výhně). Je však pravděpodobné, že v jednom objektu mohly probíhat obě zmíněné výrobní fáze, a to i krátce po sobě. Bez dalších dokladů (koncentrace upravené rudy, polotovary) tak nelze blíže specifikovat jednotlivé výrobní procesy a s nimi spjaté objekty. Nemůžeme též vyloučit, že některá z odkrytých zařízení byla původně tavicími pecemi. Oválný objekt o rozměrech 1,8 1,2 m, hluboký 0,7 m (obr. 28:V0354) interpretujeme jako do podloží vtesanou pec sloužící k primární produkci železa. Z výrobních objektů se dochovaly pouze nejspodnější zahloubené partie dna výhní, eventuálně nístějové části šachtových pecí. V tomto případě by bylo nutno předpokládat, že 90 % jejich hmoty bylo beze stopy odstraněno. Jako nepřímý doklad existence nezahloubených částí metalurgických pecí lze považovat nálezy různě velkých fragmentů vypálených hliněných krust, na jejichž jedné straně byla přitavena struska, v rámci kategorií železářského odpadu zahrnutá do typu V (obr. 29). V několika případech byly zjištěny i trojnásobné superpozice železářských objektů, které dokládají poměrně dlouhé působení železářů na lokalitě. 80

18 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Produkty a odpady výroby Při poměrně značné velikosti výrobního areálu se při exkavaci podařilo nalézt relativně malé množství železářské strusky (obr. 13). Bylo získáno kusů strusky (včetně struskových až kovových slitků a natavených částí pecních stěn) o celkové hmotnosti 248,8 kg (obr. 20). Struska byla nalezena převážně v horizontu datovaném keramikou s archaicky zduřelou profilací okraje (konec 11. začátek 12. století). Menší množství strusky se nalézalo i v mladších situacích. Tyto nálezy je však možné považovat za starší příměs a jejich původ je spjat s raně středověkým železářským okrskem. S použitím stejné metodiky aplikované na soubor železářského odpadu z výzkumu z roku 2002 v Nerudově čp. 249 byla provedena makroskopická deskripce celého souboru. Sledovány byly charakteristické vlastnosti (tvar a velikost, barva, struktura povrchu, lesk, sekundární povlaky, měrná hmotnost pórovitost, příměsi). Evidovány byly i magnetické vlastnosti nálezů. Celkově bylo definováno devět typů (obr. 18, 19, 29; viz Exkurs). Obr. 16 Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp Výrazně protáhlý zahloubený pyrotechnologický objekt s vypálenými stěnami a dnem. Jižní část objektu narušená mladšími zásahy je bez vypálení (sonda F91, objekt V860). Foto J. Hlavatý. Obr. 17 Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp Řez výrazně zahloubeným pyrotechnologickým objektem s vypálenými stěnami a dnem (sonda M28, objekt V1187). Foto J. Hlavatý. Obr. 18 Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp Podíl jednotlivých skupin/typů železářského (archeometalurgického) odpadu dle počtu fragmentů. Celkový počet činil kusů. Obr. 19 Karmelitská čp. 387 a Nebovidská čp Hmotnostní podíl jednotlivých skupin/typů železářského (archeometalurgického) odpadu. Celková hmotnost souboru činila 248,8 kg. 81

19 Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Jan Havrda Jaroslav Podliska Obr. 20 Celkový přehled zastoupení jednotlivých kategorií železářského odpadu na lokalitě Praha 1 Karmelitská čp. 387 Nebovidská čp K nejpočetněji zastoupené kategorii patřily, stejně jako na většině obdobných lokalit, značně variabilní, blíže neurčitelné tvary (skupina B, typ III). Tento typ tvořil z celkové hmotnosti souboru více než třetinu. Druhou nejpočetněji zastoupenou kategorii tvořily větší kruhové a oválné plankonvexní nístějové slitky o průměru nejčastěji okolo 7 10 cm, ojediněle až 17 cm, o průměrné hmotnosti g, výjimečně až g (skupina A, typ I a II celkem 28 % z celkové hmotnosti strusky). Přibližně čtvrtinu z hmotnostního zastoupení reprezentovaly kusy kompaktní strusky kovového vzhledu s vysokou objemovou hmotností a méně i struska lávovité textury (skupina D, typ VI a VII). Další dobře vydělitelnou kategorii metalurgického odpadu představovaly lehké, bělavě šedě i černě zbarvené silikátové pěny (skupina C, typ IV) se skelným povlakem a nízkým obsahem železa (10 % z celkového počtu kusů strusky, pouze 5 % z celkové hmotnosti souboru). Zastoupení dalších dílčích makroskopicky rozlišených typů železářského odpadu (struskovité krusty, obtížně zařaditelné slitky podobné struskám, strusky s písčitohlinitými výmazy nebo částmi pecních stěn) je zřejmé z přiložené tabulky (obr. 20). V roce 2011 byl zahájen též výzkum geochemický, petrologický a metalografický. Jeho výsledky ještě nejsou k dispozici. Pro srovnání je zatím možné použít například analýzy strusek z říčanského hutnického areálu ležícího jihovýchodně od Prahy (Zavřel 2008a). Skupina Charakteristika Typ Kusů Hmotnost v g A Nístějové slitky T-I T-II B Amorfní neurčitelné tvary T-III ,9 C Skelné silikátové pěny T-IV D Strusky kovového vzhledu T-VI ,5 T-VII T-V ,5 E Struskovité krusty T-VIII ,5 T-IX F Ostatní odpad (včetně dokladů zpracování neželezných kovů) T-X ,5 Celkem V rámci plochy výzkumu byl proveden pokus o analýzu distribuce strusky na zkoumané ploše, který vycházel z celkového hmotnostního zastoupení v jednotlivých sondách o velikosti 3 3 m. Ukázalo se, že nálezy strusky se koncentrovaly hlavně do dvou míst. První se nalézalo severně od raně středověké fortifikace a druhé jižně od ní. Tyto výsledky jsou ve shodě s výskytem pyrotechnologických objektů (obr. 13). Kromě paleometalurgického materiálu spjatého s výrobou a úpravou železa byly nalezeny i doklady zpracování a výroby neželezných kovů. V nálezovém souboru bylo shledáno několik drobných slitků na povrchu se sekundárními zelenými povlaky sloučenin mědi a též několik hnědočervených sklovitých hmot o vyšší objemové hmotnosti. Podle analogických nálezů na lokalitě Na Slupi v Praze 2 lze tyto materiály považovat za olovnatá skla, která vznikají při tavbě rud neželezných kovů a úpravárenských či prubířských procesech. Může se jednat též o odpad doprovázející výrobu stříbra či mědi, případně dalších kovů. Pomocí mikroanalýz kovových hrudek byla v jejich hmotě prokázána přítomnost slitin cínového bronzu s výraznými koncentracemi mědi, cínu, olova a stříbra s příměsí mědi (Zavřel 2006). Nálezy zřejmě svědčí o možné existenci vyspělého metalurgického pracoviště zabývajícího se výrobou či zpracováním cínového bronzu a stříbra. Suroviny železné rudy Specifický soubor nálezů představovaly potenciální rudy železa (67 ks) ve formě tmavě fialových až okrových či cihlově červených celistvých kusů železitých kůr celkem 10 ks (obr. 30), tvořené oxidickými formami minerálů železa (limonit, hematit, goethit, lepidokrokit). Dále se zde vyskytly železité konkrece (2 ks), limonitické sraženiny kolem kořenů vegetace (2 ks) a silně železitý pískovec (1 ks). K železářským surovinám lze bezpochyby zařadit tzv. limonitické bahenní rudy (celkem 52 ks). Na některých se nalézaly četné ploché okuje, v jednom případě limonit obalil dva keramické střepy. Byly zaznamenány též otisky dřev. Jedná se o usušené a zřejmě i upražené limonitové bahno rezavých, až tmavě hnědooranžových barev, které se dobývalo ze sedimentačního prostoru v tekutém stavu. Při jeho zpracování se do ještě měkké hmoty dostaly výše popsané příměsi (okuje, střepy) a na povrchu se vytvořily otisky (Zavřel 2008b). Limonitické bahenní rudy byly zatím v rámci archeologického výzkumu pražské předlokační aglomerace potvrzeny pouze na dvou lokalitách, a to Na Slupi na Novém Městě a v Nerudově ulici čp. 249 na Malé Straně. Technické vybavení dílen Z této kategorie bylo získáno dvacet zlomků z minimálně dvanácti keramických výfučen (dyzen), které však pocházejí pouze z pěti kontextů (výplní vrstev). Jeden konec výfučen byl vždy mírně zúžen a byla k němu přitavena struska. Jednalo se o části, které zasahovaly až do pecního prostoru. K výjimečnějším nálezům patřil odlomený konec trubice, ke kterému byl přitaven blok strusky o velikosti cm, silný 10 cm. K nejzachovalejším patřila výfučna o průměru 4,5 cm s otvorem 1,7 2,2 cm a dochovanou délkou 16,3 cm. Průměr trubic se pohyboval od 4,4 do 5,5 cm. Jejich světlost činila 1,7 2,2 cm (obr. 21). 82

20 Jan Havrda Jaroslav Podliska Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu Obr. 21 Keramické výfučny (dyzny), výběr z nálezového souboru lokality Karmelitská čp. 387, Nebovidská čp. 459, (soupis č. 20, 21). Kresba S. Svatošová, grafické zpracování J. Hlavatý. 83