Ekonomika. Ing. Anna Luxová

Transkript

1 Ekonomika Ing. Anna Luxová

2 AUTOR Ing. Anna Luxová NÁZEV DÍLA Ekonomika ZPRACOVAL(A) Vyšší odborná škola a Střední škola slaboproudé elektrotechniky KONTAKTNÍ ADRESA Novovysočanská 48/ Praha 9 POČET STRAN 78 INOVACE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMU STŘEDNÍ ŠKOLY SLABOPROUDÉ ELEKTROTECHNIKY PROSTŘEDNICTVÍM VIZUALIZACE TECHNICKÝCH SITUACÍ V ELEKTROTECHNICE A IT Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

3 VYSVĚTLIVKY Definice Zajímavost i Poznámka Příklad Shrnutí Výhody Nevýhody

4 ANOTACE Modul je určen pro studenty maturitního oboru L/01 Mechanik elektrotechnik. Je koncipován ve smyslu Rámcového vzdělávacího programu v návaznosti na ŠVP. Modul popisuje základní ekonomické pojmy, principy tržního hospodářství a podnikání. Vzhledem k tomu, že v hospodářské praxi vstupují v platnost stále nové právní předpisy včetně dokumentů, je nutné k tomuto přihlédnout a jednotlivé změny průběžně sledovat a učivo aktualizovat. CÍLE Zapůjčením čtečky s uloženým modulem a umístěním modulu na Moodle SŠ umožníme studentům rozvíjení nových, moderních forem studia. V modulu je umístěno množství různých příkladů k řešení, které mohou studenti samostatně zpracovávat a výsledky své práce mohou porovnávat s ostatními studenti v Moodle SŠ. LITERATURA [1] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění [2] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění [3] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění [4] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění [5] Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění [6] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění [7] Čistá Lydia: Ekonomika pro střední odborná učiliště a širokou veřejnost 1, citace, Nakladatelství Fortuna, Praha 2008, ISBN [8] Čistá Lydia: Ekonomika pro střední odborná učiliště a širokou veřejnost 2, citace, Nakladatelství Fortuna, Praha 2007, ISBN [9] Integrovaný portál MPSV -

5 Obsah 1 Úvod do ekonomiky Základní ekonomické pojmy Výroba a výrobní faktory Hospodaření Tržní ekonomika Trh a jeho charakteristika Zboží, peníze, cena, poptávka, nabídka Podnikání Podstata podnikání, právní úprava Podnikatel Živnostenské podnikání Zákon o obchodních společnostech a družstvech Živnostenské podnikání v rámci EU Pracovníci Pojem a význam pracovní síly Personální činnost Pracovní poměr Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Podnik Majetek podniku Dlouhodobý majetek a hospodaření s dlouhodobým majetkem Oběžný majetek Náklady Výnosy Výsledek hospodaření... 75

6 1 Úvod do ekonomiky Ekonomika je hospodářská činnost jednotlivých zemí. Ekonomie je mezioborová věda, která zkoumá, jak různé společnosti užívají omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak jsou tyto produkty rozdělovány mezi jednotlivé osoby a skupiny společnosti. Ekonomie Zkoumá změny v ekonomice jako celku Ukazuje, jak v ekonomice všechno souvisí se vším Pomáhá vypracovávat hospodářskou politiku Je nezbytná k pochopení klíčových celospolečenských problémů Pomáhá popsat, vysvětlit a předpovídat ekonomické chování. Mikroekonomie (mikros = malý) se věnuje chování jednotlivých ekonomických subjektů a trhů. Zabývá se: Tvorbou cen jednotlivých druhů statků a služeb Fungováním trhů v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence Makroekonomie (makros = velký) se zabývá chováním ekonomiky jako celku. Zde patří: Hospodářský růst země Hrubý domácí produkt Inflace Zaměstnanost a nezaměstnanost Stabilizační hospodářská politika vlády 6

7 1.1 Základní ekonomické pojmy Potřeba Potřeba je vrozený nebo získaný požadavek lidského organismu, který si člověk uvědomuje jako pocit nedostatku a má snahu jej odstranit. Potřeby dělíme: 1. z hlediska způsobu uspokojování a) potřeby hmotné (materiální) b) potřeby nehmotné (duševní) 2. z hlediska podstaty člověka a) potřeby biologické (fyziologické) b) potřeby kulturní 3. z hlediska naléhavosti na jejich uspokojení a) potřeby nezbytné (existenční) b) potřeby zbytné 4. z hlediska toho, koho se týkají a) potřeby individuální b) potřeby společenské (kolektivní) 5. z hlediska času a) potřeby současné b) potřeby budoucí 6. z hlediska volání potřeb a) potřeby prvotní (hlavní) b) potřeby druhotné (doplňkové) 7. z hlediska četnosti výskytu a) potřeby stálé (trvalé) b) potřeby občasné pravidelné nebo nepravidelné 7

8 8. z hlediska ekonomické teorie, ale i hospodářské praxe a) potřeby ekonomické b) potřeby neekonomické 8

9 Uspokojování potřeb Statky Statky jsou užitečné předměty, které mají určité vlastnosti (upotřebitelnost). Jsou zpravidla produktem lidské práce nebo přírody, a lze jimi uspokojit lidské potřeby. i Ve vyspělé společnosti je většina statků vyráběna pro uspokojování potřeb jiných lidí, než jsou sami výrobci. Takovéto statky nazýváme zbožím. Statky členíme z několika hledisek: 1. z hlediska podstaty statků a) Statky hmotné (materiální) b) Statky nehmotné (nemateriální, duchovní) 2. Z hlediska jejich dosažení a) Ekonomické /hospodářské) statky b) Volné statky 3. Z hlediska účelu použití a) Kapitálové (výrobní) statky (dlouhodobý majetek, oběžný majetek) b) Spotřební statky (předměty jednorázové spotřeby, předměty dlouhodobé spotřeby) i Rozdíl mezi spotřebními a výrobními statky nespočívá ani tak v jejich vlastnostech, ale spíše v jejich určení. Služby Služby jsou užitečné cizí činnosti uspokojující fyzické nebo duševní lidské potřeby převážně svým vlastním průběhem. i Služby jsou činnosti, které obnovují užitnou hodnotu věcí. Jejich výsledkem obvykle není nový výrobek. 9

10 Struktura služeb Spotřeba Spotřebou rozumíme proces užití statků (výrobků) a poskytnutí služeb k uspokojení lidských potřeb. Potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím spotřeby statků a služeb. Vytvořené služby a statky především spotřebovává obyvatelstvo. Část statků a služeb, které byly někde vytvořeny, spotřebováváme k vytváření k vytváření dalších služeb a statků a neslouží k přímé mu uspokojování lidských potřeb. V továrnách, kde se vytvářejí nové statky, tam se jiné spotřebovávají.aby mohla továrna vyrábět, potřebuje k výrobě statků stroje a materiál, které vyrobil někdo jiný. Vytvořte 2 takové případy. Statky členíme z několika hledisek: 1. spotřeba výrobní (nepřímá) 2. spotřeba nevýrobní (přímá) a) osobní (individuální spotřeba) b) Společenská (veřejná) spotřeba 1. spotřeba postupná 2. spotřeba jednorázová 10

11 Ke kterému druhu spotřeby zařadíte: užití osobního automobilu pro vlastní dopravu majitele, pro dopravu lékařů ve zdravotnickém zařízení užití nákladního automobilu pro stěhování nábytku rodiny, pro rozvoz zboží do prodejen užití obvazu nebo léku v domácnosti nebo v nemocnici užití stavebního materiálu při stavbě tovární haly a při stavbě rodinného domku Životní úroveň Životní úroveň je stupeň uspokojování hmotných a duševních potřeb lidí a souhrn životních podmínek, za nichž jsou tyto potřeby uspokojovány. Průměrný měsíční příjem pracovníků v ČR se proti předcházejícímu období zvýšil z ,- Kč na ,- Kč. Lze z toho usoudit, že se zvýšila životní úroveň? 11

12 Životní prostředí Životní prostředí je soubor vnějších podmínek živých i neživých, které jedince obklopují. Je to část světa, s níž je člověk ve vzájemném působení. Ovlivňuje jej svým chováním a sám si ho přizpůsobuje. Zařaďte příslušná opatření v oblasti ochrany životního prostředí do skupiny, do které svou povahou patří. Některá opatření se mohou týkat i více skupin. Z uvedených skupin vytvořte do sešitu 4 sloupce: ochrana ovzduší; ochrana čistoty vod; ochrana před hlučností; ochrana estetiky prostředí. Do sloupců zařaďte: Budování čistíren odpadních vod; konstrukce automobilů s nižším obsahem jedovatých výfukových plynů zlepšování složení umělých hnojiv; nekuřácké diskotéky; budování areálů zdraví; instalování odlučovačů popílku a kouřových plynů; budování závodů s uzavřeným oběhem vody; vysazování lesů a lesoparků; budování dopravních obchvatů měst; budování průmyslových objektů v dostatečné vzdálenosti od bytové a občanské výstavby; záměna autobusů za trolejbusy. 12

13 1.2 Výroba a výrobní faktory Výrobní proces Výroba neboli výrobní proces představuje sled vzájemně souvisejících a na sebe navazujících činností, které přetvářejí přírodu, její předměty a síly v užitečné věci pomocí výrobních faktorů. Výsledkem výrobního procesu je výrobek nebo věcná služba. Členění výrobního procesu Pracovní prostředky představují přeměnu materiálu ve výrobek působením lidské práce za pomocí strojů a nástrojů. Činitelé pracovního procesu: 1. lidský činitel, tj. člověk, schopný konat práci, tzv. pracovní síla; 2. věcné činitele, tj. hmotné statky, které člověk při práci používá a) prostředky postupné spotřeby - dlouhodobý majetek (prostředky, které se při opakování pracovního procesu mohou používat vícekrát, slouží další dobu a přitom se postupně opotřebovávají) prostředky jednorázové spotřeby) 13

14 b) prostředky jednorázové spotřeby materiál (řadíme ho do skupiny oběžného majetku) Nepracovní procesy jsou takové složky výrobního procesu, které se uskutečňují bez působení lidské práce. Práce Práce je účelná, cílevědomá lidská činnost, která s využitím přírodních zdrojů a kapitálu vytváří statky a poskytuje služby k uspokojování lidských potřeb. Cenou za práci je mzda. Cílevědomost lidské práce spočívá v tom, že si člověk nejdříve určí cíl, jehož chce prací dosáhnout, zvolí postup a připraví prostředky, jež bude při práci používat. Potom práci vykoná. Tuto svoji činnost neustále zlepšuje a vytváří dokonalejší statky a služby. Cílevědomostí se lidská práce liší od činnosti zvířat, která jednají pudově. Nositelem práce je člověk pracovní síla. Pracovní silou není člověk sám, ale jeho schopnost pracovat (nemocní lidé nejsou pracovní silou). Souhrn fyzických a duševních schopností člověka konat práci se nazývá pracovní síla. Intenzita práce je množství práce vynaložené za jednotku času. Produktivita práce vyjadřuje účinnost (efektivnost) vynakládané práce. Měří se množstvím produkce za jednotku času. 14

15 Proces rozdělení pracovních činností mezi jednotlivce a skupiny lidí označujeme jako dělbu práce. Jedna skupina zajišťuje materiál, další skupina jej zpracovává, jiná skupina výrobky prodává. Dělba práce umožňuje specializaci. Specializace vyjadřuje zaměření jednotlivců a skupin lidí na určitý druh práce, popř. až na určité pracovní operace či úkony. Specializací pracovníka na určitý druh práce, kterému se vyučil a pro který získal kvalifikaci, označujeme jako povolání či profesi. Kooperace vyjadřuje propojení jednotlivých specializovaných pracovních činností, tedy spolupráci jednotlivců a skupin k získání statků a služeb. Uveďte příklady kooperace: Mezi vyučujícím ekonomiky a učitelem odborného vyučování Mezi zubním lékařem a zubní laboratoří Mezi průmyslem a zemědělstvím 15

16 Práce člověka v podniku může mít však také charakter činnosti řídící nebo výkonné. Řídící činnosti (funkce řízení) zahrnují: a) Stanovení cílů podniku b) Rozhodování o činnostech, které povedou k cíli c) Plánování d) Organizování e) Vedení lidí, kontrolu, zda bylo cílů dosaženo Výkonné činnosti zajišťují plnění úkolů v podniku. Jsou to činnosti, při nichž bezprostředně vznikají výkony (výrobky nebo služby), např. obsluha strojů, administrativní práce, úklid. 16

17 Posuďte, který ze dvou pojmů v závorkách je správný: Hlavní náplní administrativní pracovnice je psaní korespondence na počítači. Převažuje práce (fyzická- duševní), (jednoduchá-složitá),(produktivníneproduktivní),(mechanická-tvůrčí). Kapitál Kapitál představuje prostředky získané z předchozí výroby, které slouží k další hospodářské činnosti. Hodnoty, které přináší, jsou zpravidla vyšší než ty, co byly do hospodářské činnosti vloženy. Výnosem kapitálu je zisk a úrok. Výrobní (reálný, hmotný) kapitál zahrnuje investiční kapitál (budovy, zařízení, stroje, dopravní prostředky, silnice) a provozní kapitál neboli oběžný (nakoupené suroviny, materiál, vyrobenou a dosud neprodanou produkci podniku, tzv. výrobky). Finanční (peněžní) kapitál nemůže bezprostředně vyrábět statky, ale slouží k získání výrobního (reálného, hmotného) kapitálu a ostatních výrobních faktorů a k placení za práci pracovníků. Jsou to peněžní prostředky buď v hotovosti, nebo na bankovním účtu (bezhotovostní forma platebního styku). Fiktivní kapitál představuje cenné papíry, např. akcie, dluhopisy apod. (Dluhopis je cenný papír, s jehož držením je spojeno právo majitele požadovat splacení dlužné částky a vyplácení výnosů z něj k určitému datu a povinnost osoby oprávněné vydávat dluhopisy tyto závazky splnit.) 17

18 Zdroje kapitálu: 1. vlastní kapitál a) vklad soukromého vlastníka b) vklady spoluvlastníků do podnikání c) akciový kapitál, který vznikne prodejem emitovaných (vydaných) akcií d) vklad státu do státního podniku (tzv. kmenové jmění) e) vklad členů družstva (tzv. nedělitelný fond) 2. cizí kapitál a) dluhy podniku b) půjčky c) úvěry od bank Pokus tyto zdroje kapitálu použijeme na pořízení majetku, hovoříme o investování. Chceme založit firmu. Následující údaje jsou kvůli názornosti zjednodušené. Máme k dispozici úspory ,- Kč, zdědili jsme budovu s pozemkem v odhadní ceně ,- Kč. Potřebujeme nakoupit stroje a zařízení v ceně ,- Kč a postupně nakupovat zásoby až do hodnoty ,- Kč. Jaká je celková potřeba kapitálu a podíl vlastního kapitálu a cizích zdrojů? ŘEŠENÍ 18

19 Vypočítáme velikost cizích zdrojů: Od potřeby kapitálu odečteme vlastní kapitál: = ,- Kč Vypočítáme podíl vlastního kapitálu a cizích zdrojů: a) podíl vlastního kapitálu = 40% b) podíl cizích zdrojů = 60% Celková potřeba kapitálu je ,- Kč, z toho podíl vlastního kapitálu představuje 40 % a podíl cizích zdrojů 60 %. Vypočtený podíl vlastního kapitálu je přiměřený. Výsledek výroby i Výsledkem výrobního procesu je výrobek (automobil) nebo věcná služba (oprava automobilu). Výrobkem je jakýkoli hmotný statek nebo služba, jež vznikly ve výrobním procesu a jsou předmětem směny na trhu a určeny k uspokojování lidské potřeby. 19

20 Členění výrobků 20

21 1.3 Hospodaření i Základní ekonomický problém každé společnosti spočívá v tom, jak s omezenými zdroji co nejlépe uspokojit lidské potřeby. Hospodaření je úsilí o dosažení nejvýhodnějšího poměru mezi vynaloženými prostředky (náklady) a dosaženými výsledky (výnosy) při uspokojování potřeb. Hospodařením se rozumí účelné nakládání s prostředky, které má společnost k dispozici. Dobře hospodařit znamená vytvářet statky a služby a počínat si při tom úsporně, tzn. účelně vynakládat prostředky a práci na jejich vytváření. Při hospodaření je nutné prosazovat zásady (principy) hospodárnosti: a) získávat maximální výsledky z určitého množství zdrojů b) získávat potřebný výsledek s minimálními zdroji Úroveň hospodaření Čím vyšší je úroveň hospodaření, tím více dokonalejších statků a služeb dokáže hospodářství vytvořit, a tím lépe mohou být uspokojeny lidské potřeby. Úroveň úsilí o řešení základního ekonomického problému: co (jaké statky produkovat a v jakém množství) jak a pro koho (kdo tyto statky potřebuje a bude je kupovat) Vztah mezi velikostí užitku a vynaloženými prostředky se nazývá efektivnost výstupy efektivnost = vstupy Podle svých zkušeností uveďte příklady dobrého a špatného hospodaření v domácnosti, ve škole, v místě odborné praxe a v místě bydliště. Hospodářský proces i Hospodaření není jednorázovým aktem, protože člověk jako jedinec, ale i celá lidská společnost musí uspokojovat své potřeby neustále. To vede k nepřetržité hospodářské činnosti, které říkáme hospodářský proces (reprodukce). 21

22 Hospodářským procesem rozumíme neustále se opakující hospodářské jevy a činnosti, jejichž konečným cílem je co nejlepší uspokojování lidských potřeb v daných podmínkách. V podnicích k tomu přistupuje ještě druhý cíl dosažení zisku. Výroba je hlavní fází hospodářského procesu, protože spotřebovat můžeme jen to, co bylo vyrobeno. Oběh představuje ty činnosti, které se uskutečňují od okamžiku ukončení výroby až po předání výrobků spotřebiteli. Jeho hlavní činností je rozdělování a směna. Podstata rozdělování spočívá v dělení hotových výrobků mezi členy společnosti. V tržní ekonomice se rozdělování uskutečňuje především prostřednictvím tržních vztahů na základě nabídky a poptávky. Jedním ze základních nástrojů rozdělování je mzda, což je cena práce a vzniká na trhu práce. Směna dokončuje oběh v tom smyslu, že každý účastník výroby vyměňuje svůj podíl na výrobě za konkrétní pro sebe potřebné výrobky. Směna se realizuje prostřednictvím peněz. Rozsah směny je opět výsledkem poptávky a nabídky na trhu. Spotřeba představuje činnost, při které dochází k uspokojování lidských potřeb (užití výrobků a služeb). 22

23 Přírodní podmínky zahrnují ty činitele hospodářské činnosti, které nejsou výsledkem lidské práce. Jde o nerostné bohatství, půdu, vodní poměry, podnebí apod. Společenský řád patří mezi ty činitele, které podporují nebo ztěžují překonávání překážek na cestě k hospodářskému rozvoji a ke zvyšování životní úrovně. Tam, kde společenský řád nedovoluje vyniknout osobnosti a omezuje soukromé vlastnictví a podnikání, nejsou vytvořeny dobré podmínky pro zdravý hospodářský růst. Národní bohatství představuje ty činitele, které jsou výsledkem lidské práce. Jsou to stroje, nástroje, podniky, dopravní prostředky, hotové výrobky, kulturní instituce apod. Obyvatelstvo se svými tradicemi, úrovní vzdělání, pracovní morálkou má pro výsledky hospodářského procesu mimořádný význam. 23

24 2 Tržní ekonomika 2.1 Trh a jeho charakteristika Trh je oblast, která určuje pravidla, podle nichž dochází k výměně činností mezi jednotlivými účastníky trhu prostřednictvím směny zboží. Směnu zprostředkovávají peníze. Na trhu se střetává poptávka a nabídka. Funkce trhu Trh vytváří podmínky, na jejichž základě jsou rozhodnutí jednotlivých ekonomických subjektů sladěna tak, že to umožňuje úspěšně odpovědět na otázky: Co vyrábět? Jak vyrábět? Pro koho vyrábět? i Trh se tak stává nejdokonalejším regulátorem a stimulátorem ekonomického rozvoje. Tržní subjekty Na trhu se setkávají kupující a prodávající, aby prostřednictvím peněz směnili své výrobky a služby. Protože se tyto subjekty zúčastňují trhu, hovoříme o tržních subjektech. 24

25 Účast státu v ekonomice se zaměřuje zpravidla na: 1. udržování tržního prostředí a) Obchodní zákoník b) Živnostenský zákon c) Daňové zákony d) Zákoník práce aj. 2. udržování rovnoměrného vývoje ekonomiky a) ovlivňuje růst nebo pokles spotřeby a investic podněcuje nebo tlumí hospodářský růst b) zmírňuje hloubku výkyvů ve vývoji ekonomiky 3. ochranu životního prostředí 4. poskytování obecně prospěšných statků a) organizace územně správních celků (dříve rozpočtové organizace) b) organizace, které samostatně hospodaří s majetkem státu a které se nezaměřují na zisk (obrana státu, čištění a údržba komunikací, veřejné osvětlení, péče o městskou zeleň aj.) 5. péčí o sociálně potřebné skupiny obyvatelstva 25

26 Stát svoji hospodářskou a sociální politiku uplatňuje pomocí přímých nástrojů (příkazů, zákazů), ale především pomocí nástrojů nepřímých (daní, cla, výdajů státního rozpočtu apod.). Typy trhů Ekonomické subjekty (podniky, domácnosti) se setkávají převážně na trhu, kde mezi nimi dochází k výměně zboží. Podle toho, co je předmětem koupě a prodeje rozeznáváme: 1. Trh zboží a služeb a) Trh spotřebních statků b) Trh kapitálových statků 2. Trh výrobních faktorů (tj. trh práce, půdy a kapitálu) 3. Trh finanční a) Trh peněžní netermínované vklady krátkodobé úvěry, směnky aj. b) Trh kapitálový střednědobé a dlouhodobé termínované vklady a úvěry aj. c) Trh devizový - devizové prostředky jsou peněžní prostředky v cizí měně ve formě valut nebo deviz Podle vztahu nabídky a poptávky rozlišujeme: 1. Trh nasycený nabídka je větší než poptávka 2. Trh nenasycený nabídka je menší než poptávka Podle míry zapojení ekonomiky do mezinárodní dělby práce rozeznáváme: 1. Trh otevřený pokud velká část produkce, zejména zpracovatelského průmyslu, směňuje se zahraničím 2. Trh uzavřený podíl směny domácí produkce se zahraničím je nízký Podle množství druhů zboží a služeb na trhu známe: 1. Trh agregátní (celková) trh veškerého zboží 2. Trh dílčí trh jednoho druhu zboží Z hlediska územního se trh člení na: 1. Trh místní 2. Trh národní 3. Trh světový 26

27 Z hlediska konkurence rozlišujeme: 1. Trh konkurenční soutěž domácích i zahraničních dodavatelů o získání odběratele 2. Trh monopolizovaný jde o výsadní postavení jednoho dodavatele na trhu Konkurence Konkurence je forma hospodářské soutěže mezi výrobci či prodávajícími nebo kupujícími. Na jejím základě dochází ke zvyšování technické úrovně, kvality, užitnosti, produkce, rozšiřování výroby, a tím ke snižování cen. Konkurence motivuje k inovaci výrobků, prodeje i služeb. Cenová konkurence podstatou je využívání tvorby cen jako nástroje konkurenčního boje. Necenová konkurence jde především o metody konkurenčního boje založené na kvalitě, technické úrovni výrobku, designu apod. Dokonalá konkurence na trhu působí velké množství malých firem, z nichž žádná nemá významný podíl na trhu. Monopol jediná firma tvoří celou nabídku odvětví. Přirozený monopol vzniká tendence k monopolu (zpravidla místnímu) přirozeně, protože jedna firma vyrábí levněji než více firem. Oligopol vyznačuje se malým počtem firem vyrábějících celou nebo převážnou většinu nabídky odvětví. Monopolistická konkurence vyznačuje se velkým množstvím malých nebo středních podniků. Výrobky jednotlivých firem jsou diferencovány. Výrobek 27

28 každé firmy má do jisté míry odlišné vlastnosti, které jsou často pro tuto firmu typické. 28

29 2.2 Zboží, peníze, cena, poptávka, nabídka Zboží Zboží je výsledkem lidské práce. Jde o výrobek, který může být hmotným statkem (věcí, předmětem) nebo službou, uspokojující svými vlastnostmi lidské potřeby, a který je předmětem směny (prodeje, koupě) uskutečňované na trhu. Za zboží nelze považovat volné statky, samozásobitelskou produkci a netržní služby. Určete, v kterých případech jde o produkci zboží (statku nebo služby): modelář si vyrobil model letadla; matka ušila dceři šaty, které jí darovala; lékař provedl našemu dítěti operaci; švadlena ušila na zakázku šaty. Vlastnosti zboží Aby byla možná směna na trhu, musí mít zboží určité vlastnosti, které se projevují v 1. užitné hodnotě zboží, která vyjadřuje souhrn vlastností, kterými lze uspokojit lidské potřeby 2. hodnotě zboží, která vyjadřuje množství výrobních faktorů, jež bylo do výroby tohoto zboží vloženo 3. směnné hodnotě zboží, která udává poměr, ve kterém se směňuje jedno boží za druhé. Cenná hodnota vyjádřená v penězích představuje cenu zboží. Peníze Peníze vznikly jako zvláštní druh zboží, ve kterém všechno ostatní zboží vyjadřuje svou hodnotu. 29

30 Vysvětlení: Bezhotovostní karty plastikové peníze. Depozitní peníze peníze na vkladových a úvěrových účtech. Peníze plní základní tři funkce, a to: 1. prostředek směny vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnu na trhu. 2. míry hodnot vyjadřuje schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb 3. uchovatele hodnot vyplývá z toho, že peníze umožňují udržovat hodnoty v čase. Požadavky kladené na peníze Aby peníze mohly plnit uvedené funkce, musí splňovat určité požadavky. Musí být především: 1. dělitelné tzn., že kromě základní měnové jednotky obíhají její zlomky a násobky (např. stokoruny) 2. snadno přenosné papírové peníze, mince, platební karty 3. obtížně padělatelné ochranné prvky na bankovkách, internetové převody programově zabezpečeny 4. stabilní- tzn., že musí mít stálou kupní sílu 30

31 Cena Cena je množství peněz, které bude za kupované a prodávané zboží zaplaceno. Cena statků a služeb, za níž se kupuje a prodává a trhu v určitém čase, je cena tržní. Tato cena se stanoví na základě dohody mezi dodavatelem a odběratelem, jde tudíž o tržní cenu smluvní. Cenou práce je mzda, která představuje příjem, za kterou si lidé kupují spotřební statky. Cenou peněz je úrok. Poptávka Poptávka je množství statků a služeb (určitého zboží), které jsou kupující ochotni a schopni při daných podmínkách (při určité ceně v určitém čase a místě) koupit. Mluvíme o tzv. koupěschopnosti spotřebitelů. Cena bývá klíčovým faktorem. Poptávka vyjadřuje závislost mezi množstvím produkce a jeho cenou. Pokud bychom dané údaje chtěli vynést do grafu, ve kterém nezávisle proměnná P (cena) je na svislé ose a závisle proměnná Q (poptávané množství) je na vodorovné ose, dostaneme poptávkovou křivku, která klesá zleva doprava a je specifická pro určitý trh v určitém čase. Poptávková křivka ukazuje, za jakou cenu jsou spotřebitelé za jinak stejných okolností ochotni nakoupit určité množství zboží. Tento jev označujeme jako zákon klesající poptávky, který říká, že s rostoucí cenou klesá poptávkové množství. Posun poptávkové křivky Dosud jsme předpokládali, že poptávané množství určitého statku je závislé na jeho ceně. Z praxe však víme, že množství statků, které jsou kupující ochotni koupit, závisí i na jiných faktorech, než je cena. Tyto ostatní změny znázorňujeme 31

32 pomocí posunu poptávkové křivky. Změnou některého z faktorů vzniká nová poptávková křivka. Faktory, které ovlivňují poptávkovou křivku: 1. cena kupovaného zboží 2. ceny substitutů substitut je zboží, které nahrazuje sledovaný druh zboží (maso hovězí maso vepřové, káva čaj) 3. ceny komplementů komplement je statek, který doprovází spotřebu určitého výrobku a kupuje se zároveň s ním (televizor a elektřina, automobil a benzín) 4. výše příjmů dojde-li ke zvýšení příjmů, posune se poptávková křivka směrem doprava 5. zvyky a změny v preferencích kupujících, tj. v potřebách, zájmech, módě Typy poptávky 1. agregátní (celková) poptávka je souhrnem všech zamýšlených koupí 2. individuální poptávka vyjadřuje poptávku jednoho kupujícího po veškerém zboží 3. dílčí poptávka představuje poptávku všech kupujících po jednom druhu zboží Nabídka Nabídka je množství statků (určitého zboží), které výrobci dobrovolně dodají na trh při určité ceně. Nabízení množství je závislé především na ceně. Nabídka vyjadřuje závislost mezi množstvím nabídkové produkce a jeho cenou. S rostoucí cenou stoupá nabídkové množství. Tento jev označujeme jako zákon rostoucí nabídky. Jestliže nabídku znázorníme graficky, dostaneme nabídkovou křivku, která vyjadřuje ochotu výrobců prodat při určité ceně určité množství statků a stoupá zleva doprava. 32

33 Faktory, které ovlivňují nabídkovou křivku: 1. cena prodávaného zboží 2. změny cen substitutů dojde-li ke zvýšení ceny jednoho substitutu, sníží se nabídka druhého 3. ceny komplementů 4. výrobní náklady pokud jsou náklady nízké, je z hlediska zisku nejlépe vyrábět velké množství statků se stejnými ekonomickými zdroji a zvýšit tak nabízené množství 5. ceny alternativních výrobků alternativa znamená možnost volby mezi dvěma nebo více výrobky 6. změny výrobních podmínek např. výkyvy počasí (snižují nebo zvyšují úrodu), sezónnost, státní regulace Typy nabídky 1. agregátní (celková) nabídka je celková nabídka veškerého zboží na trhu od všech výrobců 2. individuální nabídka vyjadřuje nabídku jednoho výrobce 3. dílčí nabídka představuje nabídku jednoho výrobku od více výrobců Vzájemné působení poptávky, nabídky a ceny na trhu Z výkladu poptávky a nabídky je patrné, že kupující a prodávající na trhu mají protichůdné zájmy. Kupující se snaží koupit pokud možno co nejvíce zboží za co nejnižší ceny. Kupujících je na trhu značné množství a mají možnost vybrat si zboží, které je pro ně výhodné. Prodávající se snaží prodat zboží co nejvíce a pokud možno za co nejvyšší cenu. Prodávajících se účastní na trhu zpravidla větší množství a vzájemně si konkurují. Nastává boj o zákazníka. Prodávající se snaží získat kupující tím, že nabízejí příznivější podmínky cenu, kvalitu, rychlost dodání, servis a v neposlední řadě je důležitý i ochotný personál s odbornými znalostmi. Vzájemné působení nabídky a poptávky vyjadřuje skutečnost, že cena je závislá na nabídce, ale současně platí, že poptávané a nabízené množství je závislé na ceně. Velikost nabídky se neustále mění, a tím se mění i ceny zboží. Kolísání cen při střetávání nabídky a poptávky tak působí jako regulátor výroby. Ceny, které vznikají na základě nabídky a poptávky, nutí výrobce, aby vyráběli hospodárně (s nízkými náklady) a aby vyráběli technicky dokonalé výrobky v množství, které jsou spotřebitelé ochotni koupit. Tím jsou vedeni k co nejvyšší účinnosti vynaložených prostředků a práce. Ten výrobce, který není schopen obstát v konkurenci s jinými výrobci, tj. vyrábět příslušnou kvalitu za určitou cenu, zaniká. Čím je cena určitého zboží na trhu vyšší, tím více výrobců přichází 33

34 na trh a chce prodat své zboží. Je-li cena na trhu nízká, výrobci nemají zájem prodávat za tuto nízkou cenu a výrobu redukují, nabízení množství zboží na trhu se snižuje. Mezi nabízeným a poptávaným množství a cenou existuje zpětná vazba. Převyšuje-li poptávka nabídku, cena stoupá a naopak, převyšuje-li nabídka poptávku, cena klesá. Jak jsme již uvedli, platí i obrácený vztah. Vysoká cena snižuje poptávku a zvyšuje nabídku, názká cena zvyšuje poptávku a snižuje nabídku. 34

35 3 Podnikání 3.1 Podstata podnikání, právní úprava Podstatou podnikání je samostatné rozhodování podnikatele o oboru podnikání (co bude vyrábět nebo jaké služby bude poskytovat) kde bude vyrábět (umístění podniku) jak bude vyrábět nebo poskytovat služby (organizace podniku) kolik zdrojů do své činnosti vloží a kde je získá (míra použití cizího kapitálu) jak použije získané prostředky (rozdělení zisku) jakou právní formu pro svou činnost zvolí (živnost, obchodní společnost apod.) Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu, tj. dosažení zisku. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze uspokojováním potřeb jiných osob výrobou výrobků nebo poskytováním služeb. Kromě tohoto cíle zisk podněcuje podnikatelský subjekt k založení podniku a nutí ho k prosazování zásady hospodárnosti a efektivnosti při provádění všech činností. Podnikání, podobně jako většina lidských činností a vztahů, je vymezeno a upraveno právními normami. Právní norma je všeobecně závazné pravidlo chování, vydané státními orgány v předepsané formě a vynutitelné státní mocí. Nejvyšší právní normou státu je Ústava České republiky a ústavní zákony. Ostatní zákony z nich musí vycházet. Zákon o obchodních korporacích Tento zákon se věnuje, jak již z jeho nadpisu vyplívá, zákonné úpravě obchodních společností, a to, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným akciové společnosti a družstev. Živnostenský zákon Tento zákon upravuje podmínky živnostenského podnikání (dále jen "živnost") a kontrolu nad jejich dodržováním. Občanský zákoník Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. 35