Náš Domov 49/2018. Květen 2018

Transkript

1 Náš Domov 49/2018 Květen 2018

2 Květen narozeniny budou slavit Hodál Ján let Masopustová Magdalena let Mistrová Jindřiška let Šubrtová Božena let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!

3 23.5. John Vladimír Polzová Jana Svátek v květnu slaví Svátek práce Den vítězství Státní svátky Významné dny Mezinárodní den svobody tisku Den slunce Den hasičů Mezinárodní den porodních asistentek Den Evropy Světový den astmatu Světový den Červeného kříže Vzpomínkový den na ty, kdo ztratili svůj život během druhé světové války Mezinárodní den ošetřovatelek Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem Den Matek Mezinárodní den rodiny Světový den proti mozkové mrtvici Evropský den Slunce Světový den informační společnosti Evropský den Slunce Mezinárodní den muzeí Evropský den parků Ručníkový den

4 Týden solidarity s národy bez správního teritoria Mezinárodní den ztracených dětí Den Afriky Mezinárodní den počítačů Mezinárodní den mírových jednotek OSN Svátek sousedů Světový den bez tabáku Den otevírání studánek Co bylo 6.4. se Ježíškova vnoučata splnila velký sen p. Hrdiny a on mohl po dlouhé době jako řidič usednout do auta.moc děkujeme

5 Užili jsme si SUPER sluníčkový víkend kytička vyloudí úsměv na tváři každého.. a ještě kávička..

6

7

8 a nebo nás sestřičky překvapí zmrzlinou se šlehačkou díky s p.tománkovou a p.šubrtovou jsme navštívili ZOO

9 příště se chystáme na přání p.tománkové navštívit Safari Co bude. ÚT 1.5. SVÁTEK PRÁCE ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 3.5. INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA NÁKUP PRO UŽIVATELE PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU

10 XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT 8.5. STÁTNÍ SVÁTEK - DEN VÍTĚZSTVÍ ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 16:00 SETKÁNÍ S PEJSKY ČT :30 VÝROBA UTOPENCŮ PÁ :30 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO :30 ČTENÍ 10:30 SETKÁNÍ S VEDENÍM DOMOVA ÚT :00 VYSTOUPENÍ SBORÁČKU NÁKUP PRO UŽIVATELE ST :00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE 9:30 / 13:30 PEČENÍ + OSLAVA NAROZENIN ČT :30 PROMÍTÁNÍ FILMU / VÝLET ZOO SAFARI PÁ :30 DOPOLEDNÍ KLUB PO :30 ČTENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT :00 BEJVÁVALO PÁ INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA XXXX PO :30 ČTENÍ NÁKUP PRO UŽIVATELE ÚT :00 PRODEJ TEXTILU 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT :30 DOPOLEDNÍ POSEZENÍ

11 Pro zasmání

12 Řešení z minulého čísla: Malá nápověda: dírou v podzemí se dalo projít do Kuksu pod zámek.. Hrad Choustníkovo TAK KDOPAK UHODL? A dnes: Nápověda Stráží ho dva obři a jednou za rok se nahoře prochází Bílá paní..

13 Když se potká uživatelka a PSS v nemocnici a jsou z nich pacientky, nemusí to být vždy smutné shledání

14 Jak vznikl.. výtah ARCHIMÉDES: TĚLESO POLOŽENÉ DO VÝTAHU Již ve 3. století př. n. l. cítili lidé potřebu ulehčit si zvedání těžkých břemen do výšin. Vynalezli tak první zdvihadla, předchůdce dnešních výtahů. Slavný učenec Archimédes nejen nořil tělesa do kapaliny, ale také sestrojil první výtah velmi podobný těm, kterými jezdíme dnes. Kabina visela na konopném laně a do výšky ji zvedal ruční vrátek neboli rumpál. Císař Nero (37 68 n. l.) vlastnil výtah s prvním bezpečnostním prvkem případný pád tlumily nafouknuté kožené měchy. Výtah používaný o mnoho let později papežem ve Vatikánu byl poháněn šlapacím kolem. O králi Slunce, Ludvíku XIV. ( ), se traduje, že velmi nerad chodil do schodů. I proto mu jeho dvorní stavitel Velayer v roce 1743 postavil výtah, tehdy nazývaný jako létající židle. Jako první použil protizávaží, které vyvažovalo konstrukci výtahu. Ve Francii si výtah nesměl zřídit výtah nikdo kromě krále. Prvním výtahem v obytném domě byl zřejmě výtah Erharda Weigela zřízený roku 1670 v Jeně. Všichni prapředkové dnešního výtahu byli tedy pohánění lidskou, případně zvířecí silou. Důležitým mezníkem nejen pro výtahářství byla průmyslová revoluce. Za její symbol je považován vynález parního stroje. A ten byl v oblasti konstrukce výtahů náležitě využit.

15 V roce 1830 v anglickém městě Derby postavili Angličané Frost a Strutt první výtah na parní pohon. PNEUMO, HYDRO A TY DALŠÍ V roce 1845 byl vynalezen první pneumatický výtah, o rok později byl uveden do provozu také první výtah s hydraulickým pohonem. Píst byl vložen do podzemního válce a kapalina (tehdy voda, dnes hydraulický olej), byla vstřikována do válce. Píst se tlakem vody zvedal a klesal, a tím se pohyboval i výtah. Tok vody ovládala obsluha lana určeného pro regulaci proudu vody. Hydraulické výtahy byly zvedány pístnicí umístěnou pod kabinou výtahu, nepotřebovaly tedy protizávaží ani bezpečnostní zařízení kabina výtahu klesala samotíží pouze takovou rychlostí, jakou se odpouštěla voda zpod pístu. Tento výtah byl instalován v císařském paláci ve Vídni. Později byla obsluha lany nahrazena pákovým ovládáním, které bylo přesnější a plynulejší. ZA VŠÍM HLEDEJ OTISE Éra nových výtahů byla započata v roce 1853 vynálezem výtahu s použitím lana, kladky a závaží. Tento výtah zvedal břemena podél šachtové zdi. Výtah měl tedy podobu dnešní konstrukce: po stranách byl veden vodítky a měl

16 bezpečnostní zařízení, tzv. zachycovače, které v případě přetržení lana zabrzdily kabinu výtahu. Za tímto vynálezem stojí dnes už výtahářská legenda Elisha G. Otis. Otisův výtah byl samozřejmě mnohem výkonnější než jeho předchůdci, a tak byl nainstalován nejprve v New York Crystal Palace, kde překonával 2 podlaží, a později (v roce 1857) v obchodním domě E. V. Haughwout Co. v New Yorku. Obsluhoval 5 podlaží rychlostí 0,2 m/s, což na tehdejší dobu byla nevídaná rychlost. (Pro porovnání, dnešní výtahy jezdí obvyklou rychlostí do 2,5 m/s, nejrychlejší výtah na světě v Chalífově věži v Dubaji jezdí rychlostí 18 m/s, což je 65 km/h.) VÝTAH PANA SIEMENSE V roce 1880 instaloval německý elektrotechnik a podnikatel Werner von Siemens výtah s elektrickým pohonem na průmyslové výstavě v Mannheimu. Jeho výtah měl elektromotor umístěný přímo pod podlahou a otáčel ozubeným pastorkem, který se tak posunoval po ozubeném hřebenu. S vývojem technologie se přesunul motor nad nejvyšší podlaží, kde poháněl lanový buben. Kabina tak byla opět zavěšena na lano. Nakonec však převládlo řešení, kdy je lano přehozeno přes lanovnici, kde je na jedné straně lano kabiny a na straně druhé lano závaží (tzv. lanové neboli trakční výtahy). Toto řešení nabídlo staronové použití závaží. Uspořila se tak energie a bylo možné používat výtahy do výškových budov. Tam byly bubnové výtahy nepoužitelné

17 vzhledem k délce lana by tyto bubny dosahovaly neúnosných rozměrů. V roce 1903 nahradil elektrický výtah ozubené převody a umožnil tak přepravovat náklad až 100 poschodí. Původní jednorychlostní motory byly nahrazeny motory multirychlostními a technologie elektromagnetu nahradila ruční přepínání a brzdění. Výtahy byly vybaveny ovládacími tlačítky a signálními systémy. JAK TO BYLO V ČESKU První (nákladní) výtah sestrojila ústecká firma Breitfeld-Daněk (jeden z předchůdců ČKD) v roce 1876 v pivovaru v Litoměřicích. Tato společnost se i později věnovala konstrukci především nákladních výtahů pro velké průmyslové podniky. S počátky výtahářství v Čechách jsou spjata jména jako Jan Prokopec, A. Bílek či Edvard Schliegl. VÝTAH KRÁLOVSKOU ZÁLEŽITOSTÍ První elektrický výtah s tlačítkovým zařízením jezdil v pražském hotelu Modrá hvězda. Také následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'este si nechal ve svém sídle na zámku Konopiště postavit výtah. O tom, že výtahy byly v minulosti královskou záležitostí, nás může přesvědčit kromě nechuti ke schodům Ludvíka XVI. a Františka Ferdinanda d'este také nález pozůstatků jednoho z prvních výtahů u nás na zámku v Ploskovicích (datuje se do 20. let 18. století). Ve stejné době jako výtah v Ploskovicích vzniká pro potřeby Fedninanda V. Dobrotivého výtah na zámku v Zákupech - ten je nestarším dochovaným výtahem v českých zemích. V letohrádku Belaria v zahradě českokrumlovského zámku se dochoval unikátní předchůdce jídelního výtahu.

18 Připravené jídlo bylo tímto mechanismem přepraveno přímo do středu hodovní tabule. Rohovor s p.geislarovou Narodila jsem se v Horním Starém Městě u Trutnova. Rodičovské lásky jsem si užívala hodně, protože jsem jedináček. S rodiči jsme bydleli v Horním Starém Městě v malém nájemním domku č.333. K němu patřila malá zahrádka, na které naši pěstovali běžnou zeleninu. Tatínek tam měl malou králíkárnu a v ní choval pár králíků. Táta pracoval v Hradci Králové v továrně na válce do praček. Maminka pracovala v německé továrně na mokrém sále, kde se spřádal len. Dřív nebyla klasická škola, ale učili jsme se u jedné paní v domku. Bylo nás tam pár žáků různého věku. Do měšťanky jsem chodila do Trutnova. Moje první práce za peníze byla v malém obchodu s galanterií. Majitelka mě tam naučila vyšívat polštáře a pak je prodávala. To mě moc bavilo. Další práce nebyla pěkná, ale lépe placená. Šla jsem pracovat stejně jako maminka do továrny na len. Za války jsem naštěstí nebyla totálně nasazená. Asi proto, že moje maminka byla Němka. Přestože jsem byla jedináček, moc hraček jsem neměla. Většina z nich byla ze dřeva a měla jsem jednu panenku, kterou mně koupil tatínek. Když mám možnost, tak ráda utrácím peníze, právě za různé hračky, divím se, co všechno dnešní děti můžou mít. Co bych já za to tenkrát dala. Jako slečna jsem chodila cvičit se spolkem ATUS do naší tělocvičny. Chodilo tam hodně mladých lidí a taky pěkný kluci. Seznámila jsem se tam se svým mužem. Po dvou letech jsme se vzali. Pronajali jsme si malý byt blízko mých rodičů. Když se nám

19 narodil syn, odstěhovali jsme se do Dvora Králové do většího bytu. Manžel pracoval jako listonoš. Já uklízela v nemocnici. Když jsem šla do důchodu, přišlo mě hloupý, být doma. Jsem ráda mezi lidmi, a tak jsem šla na pár hodin uklízet do lékárny. S manželem jsme hodně jezdili na kole do Trutnova nakupovat hezké oblečení. Vzpomínám na hezkou dovolenou u moře v Jugoslávii. Byla jsem překvapená, že tam vaří úplně jiná jídla než tady. A v hotelu jsem se cítila jako královna, byl to tam pro mě úplně jiný svět. Jen ta cesta autobusem byla pro mě moc dlouhá. Protože mi přibyly roky a už nemám tolik sil, šla jsem bydlet sem do DD. Největší rána pro mě byla, když mně zemřel manžel a za pár let i můj jediný syn v 63 letech. Zůstala mně snacha a vnoučata, ale to víte, to už není ono. Krev není voda. Vnoučata mám ráda, ale je to mládí a mají svůj život. Největší radost jsem měla, když vloni všichni přijeli na oslavu mých narozenin. Přála bych si ještě vidět, jestli stojí můj rodný dům č.333 v Horňáku. Pokud tam už není, alespoň vidět to místo a navštívit hrob mého syna. Jsem vděčná své jediné kamarádce Janě Ševčíkové, která je sice mnohem mladší, ale je to jediný člověk, se kterým si můžu zavzpomínat na svůj život. Děkujeme za rozhovor a příště třeba s Vámi.. s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová