Uplatnění německých teplokrevných hřebců v reprodukci Českého teplokrevníka Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu s šlechtění zvířat Uplatnění německých teplokrevných hřebců v reprodukci Českého teplokrevníka Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Eva Sobotková, Ph.D. Vypracoval: Bc. Markéta Doležalová Brno 2012

2 PROHLÁŠE Í Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Uplatnění německých teplokrevných hřebců v reprodukci Českého teplokrevníka vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne. podpis diplomanta.

3 PODĚKOVÁ Í Děkuji vedoucí práce Ing. Evě Sobotkové, Ph.D., za odborné vedení, poskytnuté informace a pomoc při získávání podkladů k diplomové práci. Dále děkuji ing. Holíkovi za poskytnutá data, ing. Dvořákové a ing. Teplému z ÚEK ve Slatiňanech za ochotu a poskytnuté informace. Také bych chtěla poděkovat svým rodičům za podporu a umožnění studia na vysoké škole.

4 ABSTRAKT Cílem práce bylo zhodnocení uplatnění německých teplokrevných hřebců v reprodukci Českého teplokrevníka. Podkladovou databázi tvořily údaje, které byly získány ze záznamů Ústřední evidence koní ve Slatiňanech a z databáze VSEKOM. Ke statistickému zpracování databáze jsme použili základní statistické ukazatele a metodu GLM- lineární model s pevnými efekty. V případě statisticky průkazného vlivu sledovaného efektu jsme metodou mnoho násobného porovnávání Tukey B stanovili rozdíly mezi jednotlivými plemeny. Použili jsme statistický program UNISTAT verze 5.1 Objevili jsme statistickou průkaznost u vlivu plemenné příslušnosti u faktorů - průměrně připouštěno na rok a průměrně připuštěno na rok. Vliv plemenné příslušnosti byl u těchto faktorů statisticky průkazný, u faktoru délky působení v chovu dokonce vysoce statisticky průkazný. Vysoká statistická průkaznost vlivu plemenné příslušnosti byla u faktoru délky působení v chovu zjištěna u plemene Bavorský teplokrevník, statistická průkaznost vlivu plemenné příslušnosti na průměrný počet připuštění na rok byla zjištěna u plemene Westfálský teplokrevník. Do roku 1989 působilo v českém chovu celkem 15 německých hřebců, změnou politické situace po roce 1989 došlo k otevření hranic a začaly hromadné importy německých teplokrevných hřebců, především nejvýkonnějších plemen, jako jsou Holštýnský a Hannoverský teplokrevník. Zjistili jsme, že v chovu ČT se v letech nejvíce uplatňovalo plemeno Holštýnský kůň (7143 připuštění), dále Hannoverský kůň (4971 připuštění). Mezi jednotlivci se z importovaných hřebců nejvíce prosadil hřebec Rock n Roll s celkem 634 připuštěními a 329 narozenými hříbaty, z hřebců českého chovu hřebec Minerál se 727 připuštěními a 376 narozenými hříbaty. K největšímu rozvoji inseminace došlo v období let a statistické vyhodnocení neprokázalo statisticky průkazný vliv způsobu plemenitby na % zabřezávání. Klíčová slova: plemenitba, hřebec, připouštění, Český teplokrevník, plemena koní

5 ABSTRACT The aim of the thesis was to evaluate the use of German warmblood stallions in reproduction of the Czech warmblood horse. Database used for the evaluation was created from data belonging to the central horse registry as well as the VSEKOM database. For statistic utilization we used basic statistical indicators and included them into GLM linear model with fixed effects. In case of statistical significancy we used multiple comparison method Tukey B for evaluation of the differences between breeds. The statistical software UNISTAT vision 5.1 was used. We revealed statistically significant difference between the breed of the stallion and the average number of matings per year and statistically highly significant difference between the breed of the stallion and the lenght of his breeding career. The statistical difference between the breed of the stallion and the lenght of breeding career was higly significant for the Bavarian warmblood, the statistical difference between the breed of the stallion and the average number of matings per year was significant for the Westphalian horse. Until 1989 fifteen stallions of German origin were used in Czech warmblood population. The change of political situation after 1989 allowed massive imports of German warmblood sires, belonging especially to breeds with the best performace results, such as the Holsteiner and the Hannoveraner. We also found out that in the era of the most used breeds in the Czech warmblood population was the Holsteiner (7143 matings) and the Hannoveraner (4971 matings). The most used imported individual was stallion Rock n Roll (329 born foals out of 634 matings), the most used domestic individual was stallion Minerál (376 born foals out of 727 matings). In the era of there was a significant growth in the use of artificial insemination. Nevertheless, statistical evaluation didn t prove any significant differencies between the method of breeding (natural/artificial insemination) and the gestation ratio. Keywords: breeding, stallion, covering, Czech warmblood, horse breeds

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁR Í PŘEHLED Význam chovu koní Historie a vývoj chovu koní na našem území Chov koní na našem území do poloviny 16. století Vývoj chovu koní od poloviny 16. století do poloviny 19. století Vývoj chovu koní na našem území do roku Vývoj chovu koní od roku 1950 do současnosti Nejvýznamnější oblasti chovu a šlechtění teplokrevných koní, vznik hřebčínů a hřebčinců Plemeno Český teplokrevník Plemena používaná při šlechtění Českého teplokrevníka Hannoverský teplokrevník Holštýnský teplokrevník Trakénský kůň Oldenburský kůň Westfálský teplokrevník Bavorský teplokrevník Ostatní německá teplokrevná plemena Nejvýznamnější plemeníci podílející se na vzniku ČT Nejvýznamnější němečtí plemeníci ovlivňující plemeno ČT v letech Nejvýznamnější němečtí plemeníci ovlivňující plemeno ČT v letech Nejvýznamnější němečtí plemeníci ovlivňující plemeno ČT v letech Požadavky na hřebce pro zařazení a využívání v plemenitbě ČT MATERIÁL A METODIKA VÝSLEDKY A DISKUZE Analýza využití hřebců německých plemen a českých hřebců v plemenitbě ČT Zastoupení hřebců německých plemen a českých hřebců v plemenitbě ČT Zhodnocení období dle využití hřebců německých plemen a českých hřebců v plemenitbě ČT Srovnání zastoupení plemeníků německých plemen a českých hřebců v období Zhodnocení období z hlediska zastoupení německých hřebců Zhodnocení období z hlediska zastoupené hřebců českého chovu Zhodnocení délky působení v chovu ve vztahu k počtu připuštění a narozených hříbat Zhodnocení hřebců z hlediska množství připouštění a potomstva... 61

7 Zhodnocení připouštění a množství hříbat u hřebců německých plemen Zhodnocení připouštění a množství potomstva u českých hřebců Roční průměry připouštění a narozených hříbat u hřebců německých plemen i hřebců českého chovu Zhodnocení rozvoje a vlivu inseminace na výsledky hřebců v reprodukci Rozvoj inseminace a její vliv na úspěšnost zabřezávání ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY SEZ AM TABULEK A GRAFŮ SEZ AM ZKRATEK PŘÍLOHY...86

8 1 ÚVOD Největší vliv na počátek vývoje chovu teplokrevného koně v Čechách měly požadavky zemského chovu na mohutného hospodářského koně, který by byl využitelný pro práci v zemědělství. Tato potřeba zapříčinila hromadné importy nejtěžších teplokrevných plemen s převahou oldenburského. Oldenburský kůň se tak stal základním stavebním kamenem ve šlechtění teplokrevných koní u nás a oldenburští hřebci se stali zakladateli několika genealogických linií. Zapojení mechanizačních prostředků v zemědělství a zrušení jezdeckých složek armády znamenalo prudké snižování stavů koní a také odlišné požadavky na exteriér a výkonnost. Ve šlechtění teplokrevníka se začali více uplatňovat zástupci původních anglických polokrevných kmenů, jako jsou Przedswit, Gidran a Furioso. Nezanedbatelný význam v přeměně těžkého hospodářského koně na koně všestranně využitelného se zaměřením na sport měl také anglický plnokrevník, jehož použití je žádoucí dodnes. Sloučením všech teplokrevných koní dříve označovaných jako anglický polokrevník, moravský teplokrevník a český teplokrevník vznikl v roce 1984 oficiální název plemene Český teplokrevník. Šlechtění Českého teplokrevníka je dnes obdobně jako u většiny evropských teplokrevných plemen orientováno na sportovní výkonnost, čemuž je podřizován chovný cíl i šlechtitelský program. Otevřenost plemenné knihy umožňuje připařování nejvýkonnějších teplokrevných plemen koní, přičemž značné oblibě se těší německá teplokrevná plemena koní, po desetiletí šlechtěná na sportovní výkonnost. V chovu ČT se uplatňují i zástupci dalších evropských sportovních plemen koní, jako je KWPN, Selle francais, belgický teplokrevník a další, nicméně zástupci německých teplokrevníků jsou po dlouhá léta nejvyužívanější a mají značný podíl na přestavbě plemene ČT z všestranně užitkového koně na koně sportovně zaměřeného. Velký význam pro šlechtění koní a rychlejší chovatelský pokrok má inseminace, která sama o sobě má rovněž velmi dlouhou historii, avšak její výraznější rozvoj na našem území byl zaznamenán po druhé světové válce. Jako každá reprodukční metoda i inseminace s sebou však přináší jistá úskalí a je proto důležité zaměřit se na prozkoumání jejích výsledků v porovnání s výsledky přirozené plemenitby a odstraněním možných nedostatků dát co největší prostor uplatnění skutečného potenciálu připouštěných hřebců. Cílem práce bylo zhodnocení uplatnění německých teplokrevných hřebců v reprodukci Českého teplokrevníka. 8

9 2 CÍL PRÁCE Cílem naší práce bylo: zmapovat vývoj chovu Českého teplokrevníka charakterizovat plemeno Český teplokrevník a německá teplokrevná plemena koní zhodnotit průběh importu plemenného materiálu do ČR a jeho využití v reprodukci Českého teplokrevníka charakterizovat a zhodnotit nejvýznamnější hřebce německých teplokrevných plemen koní využívaných ve šlechtění Českého teplokrevníka 9

10 3 LITERÁR Í PŘEHLED 3.1 Význam chovu koní Datum zdomácnění koně nelze přesně stanovit, protože středisek zdomácnění tohoto zvířete bylo více a ležela vesměs na dosud málo prozkoumaných územích nomádských kmenů (EDWARDS, 1994). Údaje autorů se v datu zdomácnění koně liší, DUŠEK (1992) uvádí zhruba let př. n. l., MAHLER (1995) asi let př. n. l. Kompromis tvoří údaj MISAŘE a JISKROVÉ (2001), kteří pro datum zdomácnění koně udávají období mezi a lety př. n. l. Dávno před tím, než se člověku podařilo koně zkrotit, představovala stáda divokých koní pro paleolitické lovce cenný zdroj potravy (EDWARDS, 1994). Zkrocený kůň sloužil lidem k ostraze stád ostatních druhů domestikovaných zvířat, přesunům na nová stanoviště a v neposlední řadě k rozšiřování území. V 17. století měl kůň výsadní postavení v zemědělství, které mu vydrželo až do poloviny 20. století, kdy jej vytlačili palné zbraně a parní stroje (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). 3.2 Historie a vývoj chovu koní na našem území Chov koní na našem území do poloviny 16. století Historický vývoj chovu koní na našem území se dle několika autorů dá rozdělit do několika hlavních období, ve kterých docházelo k diferenciaci jednotlivých typů chovaných koní a to především na základě politických a společensko-ekonomických vlivů, které byly určujícím faktorem pro šlechtění požadovaného typu koně (DUŠEK, 1992, MISAŘ, 2011). MISAŘ (2011) uvádí, že rozvoj chovu koní závisel především na potřebě, kulturní vyspělosti a technických možnostech civilizací a právě na základě těchto podmínek docházelo k postupné diferenciaci používaných typů, které se později stávaly výchozí základnou pro šlechtění lokálních a kulturních plemen koní. DUŠEK (1992) dodává, že i když při psaní historie chovu koní tedy vycházíme z raného středověku, nelze přehlédnout skutečnost, že kůň sloužil lidstvu již několik tisíciletí předtím. 10

11 Nejstarší věrohodné historické zprávy o chovu koní na území Čech, Moravy i Slovenska jsou poměrně málo početné (MISAŘ, 2011). O existenci první písemné zmínky o chovu koní na území našeho státu, která existuje v análech fuldských z roku 871, se shodně zmiňují DUŠEK (1992) i MISAŘ (2011), přičemž druhý jmenovaný dodává, že dalším písemným dokladem z tohoto období je celní tarif z Reffenstettenu z roku 903. Určité zmínky o chovu koní v našich zemích se však objevují již při jejich osidlování Slovany v 6. století, kdy však ještě koně nebyli využíváni ve vojenství. Další zmínky pochází ze 7. a 8. století, tedy doby hradištní, kdy koně nabývali na významu. Dlužno dodat, že chov koní měl u východních Slovanů bohatou tradici a některé slovanské národy žily kočovným způsobem života a jejich obydlím byly tedy vozy. Za zmínku stojí i skutečnost, že neboť v této době byli koně i zvířaty obětními, byli rovněž zdrojem masa. Z dostupných materiál lze vyčíst, že koně chovaní v těchto stoletích v našich zemích byli v typu koní mongolských, tarpanovitých, dále nordických a rozšiřovat se začal i chov koní západních (MISAŘ, 2011). Jelikož lidstvo ve středověku vstoupilo do nové epochy, vytvořily se i pro chov koní nové podmínky, které se však postupně měnily v závislosti na společenském a hospodářském vývoji. V době začínajícího rytířství a změnou funkčního využití koní ve vojenství se postupně měnily požadavky na typ koní, především se zvyšovaly nároky na jejich mohutnost (DUŠEK, 1992). Spolehlivějším důkazem úrovně chovu koní v Čechách je Zpráva o dobytku koňském z roku 1560, ve které se její autor - rytíř Jan Dobřenský - pochvalně zmiňuje o koních z krajů čáslavského a nymburského (MISAŘ, 2011) Vývoj chovu koní od poloviny 16. století do poloviny 19. století Nastávající novověk s sebou přinesl rychlý rozvoj palných zbraní a teda potřeba výrazně změnit techniku válek a strukturu vojsk. Způsob boje vyžadoval u koní vysokou pohyblivost, výkonnost a pohotovost v reakcích na jezdcovy pomůcky. Těmto požadavků nejlépe vyhovovali koně španělští a jejich chov díky tomu pronikl na naše území. Jedním z největších míst soustředění koní této krve se stal v roce 1579 založený hřebčín Kladruby nad Labem. V této době se začala postupně věnovat pozornost i takzvanému zemskému chovu a tím začalo docházet k vytváření domácích rázů. Ve 11

12 východních Čechách převládal teplokrevný kůň a v jižních Čechách tažný kůň netolický, který měl v sobě větší podíl krve koně západního typu (DUŠEK, 1992). Během třicetileté války utrpěl chov koní značné škody a po jejím skončení nastal úpadek zemského chovu. V této době se velmi uplatnili těžší koně italsko-španělského původu, kteří nabyli velké obliby jako reprezentační karosiéři pro tah těžkých kočárů a potřeby ceremoniálu. Zatímco hřebčíny šlechty měly velmi dobrou úroveň, zemský chov byl stále v převážném útlumu, čemuž měla zabránit početná chovatelská opatření (DUŠEK, 1992). V 18. století se však opět začala měnit struktura plemen koní a sice tak, jak ji vyžadoval rozvíjející se průmysl. Tehdy se stala rozhodující rychlost v dopravě a tažná síla. Španělští koně tedy ztráceli na významu a prosazovali se koně anglických plemen. Významným okamžikem se stalo vydání nařízení císaře Karla VI. z roku 1736, které ukládalo šlechtě pečovat o chovu koní. Na jeho činnost v chovu koní navázala jeho dcera Marie Terezie, která vydala předpisy v letech 1755 a 1756 a především pak patent z roku 1763 k zavedení jednotného vedení chovu koní (DUŠEK, 1992). MISAŘ (2011) k tomu dodává, že zemský chov byl svěřen vojenskému velení. Roku 1782 byly v Čechách zřízeny 4 stanice císařských hřebců a to při útvarech jezdeckých pluků v Brandýse nad Labem, Chlumci nad Cidlinou, Pardubicích a Poděbradech. Důsledkem pravomoci armády ve šlechtění byl růst počtu plemeníků vydržovaných státem a změna jejich plemenné příslušnosti. V průběhu 19. století proto v hřebčincích narůstal počet plemeníků odchovaných rakousko-uherskými hřebčíny a s nimi nabývali převahy reprezentanti rakousko-uherských polokrevných kmenů (MISAŘ, 2011). Dalším mezníkem ve vývoji plemenitby byl vznik tzv. dualismu v roce 1867, jehož důsledkem bylo přerušení přílivu plemeníků konsolidovaného typu i původu z uherských hřebčínů Mezöhegyes a Kisbér do hřebčinců v Čechách a na Moravě. Hřebčíny Radovec a Piber však nebyly schopny pokrývat potřeby českého chovu a tak bylo řízení chovu koní roku 1869 svěřeno Ministerstvu orby. Armáda svůj vliv na šlechtění koní uplatňovala dozorem nad správou hřebčinců a hřebčínů a preferovala chov ušlechtilých, konstitučně tvrdých koní. Snahu rolnického chovu rozšířit chov chladnokrevníků omezovala nákupem mohutnějších anglonormanských, norfolkských, hannoverských, východofríských a oldenburských hřebců. Rozdílné potřeby armády a 12

13 ostatních uživatelů přiměly monarchii chov koní rajonizovat, přičemž bylo území monarchie rozděleno do pěti chovných oblastní se stanoveným posláním: 1. norická oblast 2. oblast chovu těžkého pracovního koně 3. oblast chovu středně těžkého vozového a dělostřeleckého koně 4. oblast chovu lehčího jezdeckého a vozového koně 5. oblast chovu lehkého jezdeckého koně a soumara, (MISAŘ, 2011). Čechy a Morava spadaly do dvou oblastí - oblast chovu těžkého pracovního koně a oblast chovu středně těžkého tažného i jezdeckého koně. Čechy spadaly do oblasti prvé, Morava druhé (MISAŘ, JISKROVÁ 2001). Plemenitbu v zemském chovu v Čechách zajišťovaly hřebčince Nemošice, Písek, Plzeň, Praha a plemeníci byli doplňováni z produkce hřebčínů Radovec a Piber, importem, nákupem v zemském chovu a z hříbáren. Nejvýznamnější hříbárnou byla hříbárna v Nových Dvorech u Písku, zřízená roku 1878, která se významně podílela na vývoji šlechtění koní i po vzniku ČSR (MISAŘ, 2011) Vývoj chovu koní na našem území do roku 1950 Díky zintenzivnění zemědělství, rozvoji dopravy a přetrvávajícím požadavkům armády ve druhé polovině 19. století došlo ke spontánnímu rozvoji chovu koní. Chovatelé volali po mohutných teplokrevných a zejména pak chladnokrevných koních, čemuž se státní správa snažila zabránit importováním nejtěžších teplokrevných plemen - koně východofrízského a oldenburského (DUŠEK, 1992). Toto období bylo v chovu koní charakteristické intenzivním růstem nejen kvantitativním, ale i kvalitativním, což vedlo ke dvojím plemenářským změnám. V prvním případě se jednalo o příliv oldenburského koně do teplokrevného chovu a v druhém k rozšíření chladnokrevného koně. Šíření chladnokrevného koně v našich zemích mělo vliv i na vývoj koně teplokrevného, a zatímco na Moravu se dostávali především oldenburští hřebci středního rámce, do Čech byli importování hřebci téhož plemene, ale větší mohutnosti a často s vadami exteriéru a fundamentu (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). MISAŘ (2011) konstatuje, že v poválečných letech bylo třeba obnovit stavy koní a zajistit kontinuitu šlechtění. Tímto úkolem byly pověřeny především státní hřebčince, 13

14 které ač byly podřízeny ministerstvu zemědělství, jejich správou byly pověřená důstojníci remontní služby. K tomu autor dodává, že do roku 1924 se chov koní řídil zákony a předpisy bývalé monarchie a významným mezníkem ve vývoji plemenitby se proto stalo vydání zákona č. 169/1924 Sb., který stanovil zásady a podmínky její realizace (MISAŘ, 2011). Další etapou, v této době poměrně již velmi dynamicky se rozvíjejícího chovu koní u nás, bylo dočasné ukončení nebo omezení oldenburských importů a začátek produkce vlastních hřebců a to jak hřebčinských, tak i ze zemského chovu. BŘEZINOVÁ (1961) k tomu dodává, že v roce 1924 došlo k poslednímu hromadnému importu oldenburských hřebců. Jelikož ovšem hřebci z kladrubského hřebčína neuspokojovali požadavky zemského chovu, započalo se znovu s dovozem mohutných koní oldenburských a po roce 1930 nově i hannoverských. MISAŘ (2011) dodává, že v v roce 1930 převažovali v českém chovu chladnokrevníci, kteří tvořili 60% celkového stavu koní. Tento fakt dokládá i BÍLEK (1955), svým konstatováním, že více než polovinu stavu koní v našich krajích tvořil kůň chladnokrevného typu a chov teplokrevného koně byl zastoupen především hřebci těžších plemen. Významnou roli v tvorbě ustáleného plemene hráli v této době hřebčince, především v Písku a v Nemošicích. Ve druhém jmenovaném došlo k založení prvních genealogických linií osvědčených oldenburských hřebců (DUŠEK, 1992). Jednalo se především o hřebce 49 Bystrý (Ehler), 544 Genius (Gerd) a 209 Rexius (Rex). Mimo tyto hřebce působili v nemošické oblasti plemeníci kmenů Gidran, Furioso a Przedswit. Obdobně tomu bylo i v Písku, kde vznikla vůbec nejmohutnější genealogická linie českého teplokrevníka importovaného hřebce 606 Essex (Essex) pokračující prostřednictvím jeho syna Eskamotér. Název český teplokrevník byl od roku 1944 oficiálně používán pro koně teplokrevného chovu založeného na oldenburských importech, pocházeli-li ze zemského chovu. Období let bylo obdobím velkého rozvojem chladnokrevného chovu a teprve až události po druhé světové válce významněji zasáhly do teplokrevného chovu a to dvojím způsobem. V době okupace naše chovy sice utrpěly odvody koní, ale naproti tomu okupační úřady nebránily chovatelské práci. Naopak se snažily zavádět do našeho chovu německá plemena. Důkazem je nařízení německého vedoucího úředníka živočišné výroby v ministerstvu zemědělství v Praze, že v kladrubském hřebčíně budou připouštět hannoverští plemeníci Dolling a Schwall (DUŠEK, 1992). 14

15 ŠTENCL (1976) píše, že v těchto letech tvořily základnu chovu koní především státní hřebčince. DUŠEK (1992) dodává, že přechod fronty v roce 1945 však již znamenal pro celou živočišnou výrobu a speciálně odvětví chovu koně velké ztráty, ale na druhé straně zůstala v Čechách značná část kořistních koní převážně původu hannoverského, trakénského a východopruského, která významně ovlivnila náš chov - především hannoverští plemeníci Alarm a Almhirt. Poválečný vývoj chovu koní můžeme označit jako období převratných změn ve vztahu k užitkovému typu. Zapojení mechanizačních prostředků v zemědělství a zrušení jezdeckých složek armády znamenal prudké snižování stavů koní a také odlišné požadavky na exteriér a výkonnost (DUŠEK, 2001) Vývoj chovu koní od roku 1950 do současnosti V polovině 50. let byla vypracována norma ČSN Plemenní koně, která mimo jiné rozdělila koně na tyto užitkové typy - mnohostranně užitkový, jednostranně užitkový sportovní a jednostranně užitkový tažný. Ve druhé polovině 60. let nastává v našich zemích rozmach jezdeckého sportu a s ním i požadavky na množství kvalitních sportovních koní. Uspokojit je bylo úkolem hřebčínů. Nejvýznamnějšími v této oblasti se stali hřebčíny Albertovec a Nemošice (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). MISAŘ (2011) píše, že poptávka po jezdeckých koních vzrostla uvolněním politických poměrů v roce 1968, avšak původní zdroje šlechtění byly velmi omezeny zmohutněním populace těžkými teplokrevnými plemeny. Zároveň dodává, že korektorem zemského chovu se stal anglický plnokrevník. Počty zástupců tohoto plemene v plemenitbě teplokrevných koní na základě tohoto požadavku prudce vzrostly. Rok 1970 byl významný maximálním poklesem početních stavů koní, který v tomto roce činil cca kusů, což byl oproti roku 1955, kdy byl stav koní kusů, propastný rozdíl (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Vývoj celkových početních stavů koní od roku 1955 do současnosti mapuje tabulka č. 1. a graficky zobrazuje graf č

16 Tab. č. 1: Vývoj početních stavů koní v letech 1955 až 2010 Rok Početní stav koní Rok Početní stav koní (Zdroj: Přednášky z předmětu Chov koní, přednášející ing. Eva Sobotková, Ph.D., doc. ing. Iva Jiskrová, Ph.D.) Graf č. 1: Vývoj početních stavů koní v ČR v letech 1955 až 2010 (Zdroj: Přednášky z předmětu Chov koní, přednášející ing. Eva Sobotková, Ph.D., doc. ing. Iva Jiskrová, Ph.D.) Charakteristickým rysem teplokrevného chovu v 70. a 80 letech byla změna užitkového zaměření na produkci jezdeckých a sportovních koní a v roce 1984 vznikl administrativním sloučením všech teplokrevných koní dříve označovaných jako 16

17 anglický polokrevník, moravský teplokrevník a český teplokrevník oficiální název plemene Český teplokrevník (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). MISAŘ (2011) dodává, že současný princip šlechtění Českého teplokrevníka byl zahájen v letech a v tomto období se autoritou šlechtění stala Asociace svazů chovatelů koní. Později převzal funkci uznaného chovatelského sdružení Svaz chovatelů českého teplokrevníka, který je správcem plemenné knihy ČT a garantem postupu jeho šlechtění. Tentýž autor konstatuje, že zánik šlechtitelských chovů (s výjimkou ŠCH Humburky) je brzdou dalšího vývoje šlechtění a uznání statutu chovatele nepozvedlo chovatelskou kázeň, ale právě naopak (MISAŘ, 2011). Z údajů Ústřední evidence koní k vyplývá, že při celkovém stavu přes 73 tis. kusů koní je Český teplokrevník při počtu kusů nejpočetněji zastoupeným plemenem a tvoří 28% z celé populace koní chovaných na našem území. Počet klisen Českého teplokrevníka zapsaných do PK byl v roce , počet hřebců zapsaných do PK ČT v roce 2010 byl 192 (SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA KONĚ, 2010). 17

18 3.3 ejvýznamnější oblasti chovu a šlechtění teplokrevných koní, vznik hřebčínů a hřebčinců Nejvýznamnější oblasti chovu koní jdou ruku v ruce se vznikem hřebčínů a hřebčinců, protože ty byly většinou zakládány při vojenských útvarech a jednotkách. Při psaní historie hřebčínů a hřebčinců na našem území musíme nahlédnout do pramenů sahajících až do novověku, kdy s rozvojem palných zbraní došlo ke změně techniky válek a způsob boje nyní vyžadoval u koní vysokou pohyblivost, pohotovost a reaktivnost na pomůcky jezdce, tedy pravý opak taktiky, která byla využívána až doposud. Pro tento způsob boje byli do našich zemí dováženi koně španělského původu, kteří byli soustřeďováni v mnohých hřebčínech zřízených pro tento účel (DUŠEK, 1992). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) doplňují, že selský chov koní byl v 16. století decimován válečnými taženími a tento úpadek, protože představoval ohrožení vojenských potřeb, si vynutil další zřizování šlechtických a dvorních hřebčínů, z nich pro nás asi nejvýznamnější- hřebčín v Kladrubech nad Labem byl založen roku DUŠEK (1992) k tomu dodává, že z množství hřebčínů zřízených ve světě pro chov španělských koní se do dnešní doby (mimo oblast Iberského poloostrova) kromě kladrubského hřebčína zachoval pouze o rok mladší hřebčín v Lipici (DUŠEK, 1992). Příliv orientálních koní a zejména pak koní starošpanělských, italských a holštýnských je charakteristickým rysem pro období 17. a 18. století, které bylo zároveň i začátkem nové éry v chovu koní v Čechách, stejně jako zakládání hřebčínů a hřebčinců. Chov koní, který byl do této doby víceméně nesystematický a bez uplatňování jakýchkoli opatření usměrňujících plemenitbu, si vzal pod patronát císař Karel VI., který vydal v roce 1736 první nařízení ke zlepšení situace v produkci koní. Na jeho práci navázala jeho dcera Marie Terezie, jejíž patent z roku 1763 ukládal krajským vládám povinnost soupisu hřebců a klisen vhodných k plemenitbě (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). DUŠEK (1992) doplňuje, že v následujícím roce vydala císařovna další nařízení, které mělo mimo jiné spravovat zřizování erárních hřebčinců. MISAŘ a JISKROVÁ (2001) zdůrazňují, že za nejdůležitější mezník v našem chovu koní z tohoto období je považováno nařízení císaře Josefa I. z roku 1780, podle něhož byla organizací a řízením zemského chovu koní pověřena vojenská správa. Ta převzala všechny vhodné 18

19 plemenné hřebce a hřebčí stanice byly zřizovány u jednotlivých jezdeckých vojenských útvarů. Staly se tak základem vývoje českých a moravských hřebčinců (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Roku 1782 byly v Čechách zřízeny 4 stanice císařských hřebců a to, jak již bylo zmíněno, při útvarech jezdeckých pluků v Brandýse nad Labem, Chlumci nad Cidlinou, Pardubicích a Poděbradech. V prvním zmíněném bylo roku 1789 umístěno České hřebčinecké a remontní stanoviště, později přesunuté do Pardubic a roku 1874 do Prahy (MISAŘ, 2011). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádějí, že do tohoto období spadá i změna ve správě chovu koní, kterým bylo roku 1869 pověřeno Ministerstvo orby. Toto opatření bylo důsledkem velkého tlaku chovatelů koní, kteří volali po mohutném těžkém teplokrevníku, který by vyhovoval požadavkům na koně vhodného pro zemědělské práce. Armáda si nicméně udržela dozor nad hřebčíny a hřebčinci, ve kterých dále prosazovala chov ušlechtilých, rychlých a výkonných jezdeckých koní (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). MISAŘ (2011) dodává, že plemenitbu v zemském chovu v Čechách zajišťovaly hřebčince Nemošice, Písek, Plzeň a Praha a plemeníci byli doplňováni z produkce hřebčínů Radovec a Piber, nákupem v zemském chovu a z hříbáren. Podle MISAŘE (2011) byla nejvýznamnější hříbárnou hříbárna v Nových Dvorech u Písku zřízená roku 1878, jejímž posláním byl nákup a odchov hřebečků ze zemského chovu a důvodem zřízení byla vysoká potřeba plemeníků, kterou produkce korunních hřebčínů nedokázala pokrýt. Autor jedním dechem dodává, že se hříbárna Nový Dvůr významně podílela na vývoji a šlechtění koní i po vzniku ČSR (MISAŘ, 2011). Chov koní byl první světovou válkou silně zdecimován, a proto bylo po vzniku samostatné Československé republiky nutné obnovit předválečné stavy koní a zajistit kontinuitu šlechtění. Základnou obnovy stavů koní a jejich šlechtění byly především státní hřebčince (MISAŘ, 2011). Jedním z nejvýznamnějších byl hřebčinec v Nemošicích, který spadal do oblasti Čech. MISAŘ (2011) o nemošickém hřebčinci uvádí, že byl zřízen na počátku 19. století jako vojenský hřebčín a jeho původním posláním byl chov starokladrubského koně. V roce 1830 však byla jeho činnost ukončena, avšak záměr zachovat vybudované objekty pro chov koní přetrval a v letech tam vojenská správa přemístila 19

20 hřebčí stanice z Pardubic, Josefova, Chlumce nad Cidlinou a jednu stanici blíže nespecifikovanou (MISAŘ, 2011). V roce 1876 došlo k administrativnímu sloučení stanic a vznikl tak hřebčinec s kapacitou zhruba 100 plemeníků. Autor dodává, že správa hřebčince zajišťovala plemenitbu ve východních, severních a části středních Čech (MISAŘ, 2011). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) konstatují, že se nemošický hřebčinec soustředil na vytvoření všestranně použitelného českého teplokrevníka na podkladě oldenburského koně. MISAŘ (2011) k tomu dodává, že tuzemští i importovaní oldenburští plemeníci byli kombinováni s klisnami pocházejícími z rakousko-uherských polokrevných kmenů a případné nedostatky tohoto křížení měly být později korigovány ušlechtilými, prochovanými a korektními hřebčínskými plemeníky (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Pro rychlé dosažení požadovaných vlastností a korekci nedostatků se začaly vytvářet genealogické linie osvědčených hřebců. Takzvané oldenburské linie byly jedním ze základních kamenů při výstavbě plemene Český teplokrevník (MISAŘ, JISKROVÁ 2001). Nejrozšířenější linií byla linie založená oldenburským plemeníkem českého chovu 496 Bystrý (MISAŘ, 2011) 496 Bystrý (hnědák nar po importu 496 Ehler z matky 41 Furioso IX-25 Rad.) pocházel z nejlepší a nejoblíbenější oldenburské linie založené anglonormanským hřebce Norman 710 a za své devatenáctileté působení v chovu po sobě zanechal jedenáct synů a 35 vnuků (SIXTA, 2006). V tomto údaji se SIXTA (2006) rozchází s MISAŘEM (2011), který uvádí dvanáct synů a 37 vnuků. Jako hlavní pokračovatele této linie uvádí DUŠEK (1992) syny 466 Bystrý rohoznický a 492 Bystrý rohoznický (DUŠEK, 1992). Tentýž autor uvádí, že druhou nejrozšířenější linií byla linie založená importovaným oldenburským hřebcem 544 Genius. 544 Genius, roku 1919 narozený hnědák po otci Gerd 2358 z matky Luculla po Edelmann 1527 založil u nás linii, která dle MISAŘE (2011) nevynikala tak konsolidovaným typem, jako linie založená hřebcem 496 Bystrý, ale zároveň dodává, že její předností byla mohutnost. SIXTA (2006) s DUŠKEM (1992) se shodují v názoru, že tato linie nad ostatní vynikala prostornou mechanikou pohybu. Hlavními pokračovateli této linie byli hřebci 438 Genetik, 341 Geněk a především 493 Gen, který se významně zasloužil o rozšíření této linie svými 18 syny zařazenými do zemského chovu (SIXTA, 2006). Třetí a dle MISAŘE (2011) nejméně početnou a zároveň i nejméně významnou linií byla linie založená importovaným oldenburským hřebcem 209 Rexius, vraníkem 20

21 narozeným roku 1920 po Rex 2581 z Persika po Gustav 2152, s hlavním pokračovatelem 456 Rexiusem robouským (MISAŘ, 2011). Mimo uvedené oldenburské linie působili v nemošické oblasti plemeníci kmenů Gidran, Furioso a Przedswit, jejichž úloha spočívala především v korekci vlastností. (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001) Hřebčinec Nemošice byl samostatným podnikem do roku 1960, kdy byl včleněn do PP Kladruby nad Labem (DUŠEK, 1992). V současné době sídlí v areálu nemošického hřebčína návazné reprodukční centrum firmy ERC Mnětice a slouží jako pracoviště zabývající se reprodukcí klisen, inseminací převážně zmrazeným spermatem vysoce kvalitních hřebců, nadstandardními službami pro klisny s reprodukčními problémy a embryotransferem. ( Zároveň je sídlem Svazu chovatelů Slovenského teplokrevníka v České republice. ( Spolu s v polovině 70. let zrušeným nemošickým hřebčincem zajišťoval a dodnes zajišťuje plemenné hřebce pro oblast Čech také hřebčinec Písek, který je v současnosti spolu s moravským hřebčincem Tlumačov jediným zařízením tohoto typu (DUŠEK, 1997). Vůbec první písemná zmínka o hřebčinci v Písku pochází z roku 1791, kdy se rozhodovalo o jeho umístění v obecním statku poblíž tehdy ještě stojící Putimské brány - ve Švantlově dvoře. ( Tvůrci webových stránek píseckého hřebčince uvádějí, že první zmínka o stanovišti hřebců jako takovém pochází z roku ( DUŠEK (1992) zmiňuje, že velitelství českých připouštěcích a remontovacích stanovišť, které bylo ustanoveno roku 1789 v Brandýse nad Labem, zakotvilo roku 1892 v Písku, kde tak dalo základ píseckému hřebčinci (DUŠEK, 1992). Významným okamžikem bylo založení hříbárny Nový Dvůr u Písku v roce 1878, která administrativně podléhala píseckému hřebčinci, a jejím posláním byl především odchov hřebečků nakoupených v zemském chovu. Do roku 1952 byla hříbárna samostatným ústavem a poté byla společně s hříbárnou v Humňanech založenou v roce 1946, připojena k hřebčinci v Písku. Novodobá historie hřebčince v Písku se začala psát roku 1902, kdy byla vystavěna nová budova. Postupným rušením hřebčinců v Plzni, Bzí a Staré Boleslavi vznikaly stále větší kapacitní nároky a písecký hřebčinec se stal jedním z jejich útočišť (DUŠEK, 1992). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádějí, že písecká oblast se vyznačovala chovem nejmohutnějších teplokrevných koní postavených opět na oldenburských hřebcích, což 21

22 bylo z části dáno faktem, že byl Písek centrem oblasti chladnokrevného chovu (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). DUŠEK (1992) dodává, že zde došlo k založení genealogické linie oldenburského koně, k jejímuž založení byl vybrán importovaný oldenburský hřebec 606 Essex, narozený v roce 1910 po Essex 1875 z Caecilie Tato linie představovala nejmohutnější typ českého teplokrevníka a nejvýznamněji ji šířil syn 31 Eskamotér. Autor doplňuje ještě další hřebčí linii založenou hřebcem 373 Vrchota, narozeném roku 1920 opět po importu 657 Ergo z matky po 313 Kašpar (DUŠEK, 1992). Písecký hřebčinec byl samostatným státním podnikem až do konce roku 1960, kdy nastaly poměrně výrazné změny v jeho začlenění sice: - od r byl začleněn pod Státní plemenářskou správu, - od roku 1966 byl začleněn do Plemenářského podniku Veselí nad Lužnicí, - od roku 1973 byl začleněn do Plemenářského podniku Kladruby nad Labem - od roku 1989 byl začleněn do Plemenářského podniku Netolice. Od roku 1991 se stává samostatným odštěpným závodem Státního plemenářského podniku Praha a roku 1993 se konečně stává opět samostatným státním podnikem. ( Pro oblast Moravy měl zajišťovat a dodnes tuto funkci plní hřebčinec v Tlumačově. Zmínky o tlumačovském dvoře se z historického hlediska objevují již v roce V roce 1667 se uvádí pánský dvůr v Tlumačově pro černý dobytek s ovčínem, přičemž objekt sloužil svému účelu až do roku 1720, kdy byl vybudován dvůr nový a ten následně přestavěn na hřebčinec. Ministerstvo zemědělství, které již od roku 1921 zamýšlelo centralizovat tři stávající moravské hřebčince, a sice v Hodoníně, Hejčíně a Opavě, získalo z Pozemkového úřadu zbytkový velkostatek v Tlumačově, který se skládal celkem z pěti dvorů- Tlumačov, Skály, Terezov, Buňov a Otrokovice a měl celkovou výměru asi 533 ha. Dvůr na Buňově byl upraven na hříbárnu s volnými stájemi pro odchov hřebečků vykoupených ze zemského chovu a dvůr na Skalách byl upraven a k chovu koní využíván od roku 1926, kdy zde byli ustájeni hřebci z Hejčína. ( Hlavním posláním hřebčince bylo zajišťovat plemenitbu v zemském chovu koní. Zemský chov koní byl od roku 1924 řízen inspektory chovu koní při zemědělské radě v Brně a Opavě. Od roku 1948 řídil plemenitbu v zemském chovu koní Krajský národní 22

23 výbor a to až do roku V tomto roce přechází plemenářská služba ke Státnímu hřebčinci Tlumačov, který se v roce 1961 přejmenoval na Státní plemenářský ústav Tlumačov. V roce 1960 dostává ústav nový úkol chovat klusáka pro dostihové účely. Chov byl převzat od Státního statku Olomouc, hřebčína Bělecký mlýn a umístěn nejprve na Peškově, později na Skalách. ( V roce 1965 se SPÚ Tlumačov slučuje s místním JZD a jeho výměra se několika násobně zvětšuje. ( DUŠEK (1992) k historii tlumačovského hřebčince dodává, že dalším významným rokem byl rok 1967, kdy dochází k další výrazné změně v jeho činnosti, a sice sloučení s hřebčínem Napajedla a jejich začlenění do nově zřízeného plemenářského podniku. O několik let později, v roce 1972 byl k němu připojen hřebčín v Albertovci, jako odštěpný závod a také Žďár nad Sázavou, který byl však v šest let později delimitován jako samostatný plemenářský podnik (DUŠEK, 1992). K se Středisko chovu koní Tlumačov osamostatnilo od Plemenářského podniku Tlumačov a bylo zařazeno jako samostatný závod koncernového podniku Státní plemenářský podnik Praha. Od tohoto data začalo opět samostatné hospodaření hřebčince. Od byly sloučeny oba hřebčince působící v České republice, a to Tlumačov a Písek, v jeden podnik, aby přesně za sedm měsíců, ke dni rozhodnutím Ministerstva zemědělství a výživy, došlo k jejich opětovného rozdělení a Zemský hřebčinec Tlumačov se stává samostatným podnikem. Oproti původnímu hřebčinci má pouze objekty v Tlumačově, na Skalách a Buňově, s celkovou výměrou 307 ha. ( Rozdíl mezi nuancí českého a moravského chovu je obecně znám a i autoři DUŠEK (1992) s MISAŘEM (2011) se shodují v zálibě moravských chovatelů v ušlechtilých, temperamentních a chodivých koních, kdežto v Čechách se silně projevoval vliv mohutných oldenburských hřebců. Je tedy nasnadě, že v chovu teplokrevníka na Moravě dominovali zástupci rakousko-uherských polokrevných kmenů. Ponejvíce to byl kmen Furioso a Przedswit, v menším rozsahu kmen založený arabským hřebcem a nesoucím jeho jméno Gidran a také lehkonozí koně kmene Shagya (DUŠEK, 1992, MISAŘ, 2011). 23

24 Dalším velmi významným a ve své době velmi slavným chovatelským zařízením byl hřebčín Netolice. O dlouhodobé tradici chovu koní v okolí Netolic svědčí několik záznamů. První z nich pochází dokonce již z roku 1614 a píše se v něm o zřízení schwarzenberského hřebčína na Kratochvíli. Z téhož století pochází i zmínka o chovu koní na Petrově Dvoře (DUŠEK, 1992). Poněkud komplikovanou historii netolického hřebčína přehledně shrnul MISAŘ (2011), který konstatuje, že Později se dvory zasvěcené chodu schwarzenberských jezdeckých a kočárových koní vícekrát měnily. Spolu s DUŠKEM (1992) pak autor shodně uvádí, že v 19. století fungovaly hřebčíny v Nové Oboře a v Čimelicích a schwarzenberský chov fungoval v Novém Dvoře až do roku 1924 (MISAŘ, 2011). Po vzniku státních statků v roce 1948 byly bývalé schwarzenberské dvory opět využity k chovu koní a roku 1960 se stal hřebčín součástí Státního plemenářského podniku (DUŠEK, 1992). MISAŘ (2011) doplňuje, že posláním nově zřízeného chovu bylo zajištění remont pro armádu, která v této době ještě nebyla plně mechanizována. Tomu byl podřízen i chovný cíl a výběr plemenného materiálu, který směřoval k produkci výkonného vojenského jezdeckého koně. DUŠEK (1992) dále uvádí, že základní stádo klisen sestávalo především z kořistních a vojenských klisen získaných převážně od armády, část pocházela ze zemského chovu a část byla nakoupena v hřebčínech. Na tyto klisny byli v prvním desetiletí připařováni plemeníci 1119 Furioso XI, anglický polokrevník kladrubského chovu a kořistní rakouský hřebec 1645 Furioso - 2. Potomstvo druhého jmenovaného hřebce podle autora vynikalo předpoklady ke sportovní výkonnosti (DUŠEK, 1992). Významnou událostí pro netolický hřebčín bylo zrušení jezdeckých složek v armádě, které mělo za následek změnu chovného cíle, kterým se nově stal mohutný teplokrevník hospodářského typu postavený, stejně jako jeho předchůdci, na plemeni oldenburský teplokrevník a stádo netolických klisen bylo, až na malou část, zmohutňováno. Uvedená skupinka vynikajících klisen byla posléze vyčleněna do malého stáda s cílem produkce sportovních koní. K této skupince koní bylo po likvidaci xaverovského hřebčína přiřazeno pět polokrevných klisen a celé toto tzv. speciální stádo bylo zapouštěno především plnokrevnými hřebci (DUŠEK, 1992). MISAŘ (2011) uvádí, že v roce 1961 došlo ke zrušení státního statku Hostouň a do netolického teplokrevného stáda přibylo 40 klisen českého teplokrevníka. Požadovanou přestavbu tohoto polokrevného stáda na požadovaný typ těžkého 24

25 teplokrevníka mělo zajistit připařování zemských plemeníků, z nichž se nejvíce prosadil hřebec 1117 Eskamot po 111 Eskamotér písecký. DUŠEK (1992) dodává, že se na přestavbě stáda dále významně podíleli ještě hřebci 493 Gen a z uvedené linie Essex dále 1019 Esál a 1670 Eskat. Tentýž autor dále zmiňuje hřebce Furioso XXXIX a Furioso XXXVII, kteří byli do chovu zařazeni v roce 1965 a druhý zmiňovaný hřebec tehdejší chov obohatil pěti dcerami a osmi syny zařazenými do základního stáda, potažmo zemského chovu (MISAŘ, 2011). MISAŘ (2011) dále konstatuje, že další vývoj s sebou přinesl zásadnější změny ve změně užitkového směru, kterým se stal mnohostranně užitkový kůň s převládajícím jezdeckým typem. Přestavba byla realizována především prostřednictvím hřebců německých teplokrevných plemen. Nejvýznamněji se do historie nejen netolického chovu zapsali hannoverští hřebci Alarm III a Servátor a trakénský plemeník Quoniam. DUŠEK (1992) doplňuje hřebce Doremit, Diktant a Lumen. Tentýž autor uvádí, že v letech 1981 až 1983 byl využit další německý import Kornett a v roce následujícím hřebec Libero. Bez zajímavosti jistě není údaj DUŠKA (1992), že v této době byla výstavba základního stáda ovlivněna z 31% hřebcem Servátor, z 21% hřebcem Quoniam, a ze 17% hřebcem Alarm III. Tento údaj jasně vypovídá o silné preferenci německých teplokrevníků v chovu Českého teplokrevníka již v době jeho utváření (DUŠEK, 1992). Stejný závěr konstatuje i MISAŘ (2011), který doplňuje údaj z roku 1989, kdy hřebčín vlastnil 80 teplokrevných klisen. Stejný autor dodává, že smutný ortel nad budoucností perspektivního chovu vyřkla privatizace, po které byl hřebčín prodán majiteli, jež byl dle slov autora v oboru hipologie nezasvěceným laikem a následným rozprodáním tento chov zanikl (MISAŘ, 2011). K pojmům ve světě chovatelů koní patřil a dodnes patří hřebčín Albertovec, jehož zašlá sláva snad bude díky několika zasvěceným obnovena. Pro naši práci je albertovský hřebčín velmi významnou kapitolou, protože se velkou měrou podílel na zušlechťování Českého teplokrevníka a jeho proměně ve výkonné sportovní plemeno. Panský dvůr Albertovec (dříve Hilvetihof), založil Eduard, kníže Lichnovský, v roce Již od počátku byl Albertovec významným hospodářským střediskem a lichnovští vedli Albertovec až do roku 1945 a v roce 1952 sem byl ze Šumavy přemístěn Státní hřebčín Hostouň zaměřený na chov jezdeckých koní. ( 25

26 MISAŘ (2011) dělí na Albertovec přestěhované hostouňské plemenné jádro do šesti skupin chovných klisen: - původní kořistní klisny - pět čistokrevných východopruských dcer trakénského plemeníka Portius narozených v Hostouni - dcery poválečných hostouňských kmenových plemeníků (Furioso XIV, Przedswit III a Star of Hannover III) - dcery anglických plnokrevníků Derüs, Div, Horymír a Tulák - dcery angloarabského plemeníka 832 Omen - anglokabardinské a buďonovské klisny importované proo rozšíření genetické základny, (MISAŘ, 2011). Po vypovězení smlouvy vojenskou správou v roce 1955 byl chovný cíl hřebčína směřován potřebám československého teplokrevného chovu. Základem chovného stáda se postupně stávaly dcery plemeníka Furioso XIV, který typově sjednocoval různorodé základní stádo. I další dva zmiňovaní hřebci - Przedswit III a Star of Hannover byli významnými korektory vlastností základního stáda. Nelze opomenout, že jedním ze synů Przedswit III, nebyl nikdo jiný, než Przedswit X, nejvýznamnější pokračovatel linie, která se jako jediná z množství Przedswit na našem území zachovala (DUŠEK, 1992). Mimo tři hřebce z linie radoveckého Furiosa XIII, kteří v 50. letech působili v Albertovci s cílem produkovat mnohostranně užitkového koně, zmiňuje DUŠEK (1992) i importované hřebce Kordon a Almhirt, ke kterému MISAŘ (2011) dodává, že měl zvýšit mohutnost albertovského stáda (MISAŘ, 2011). V této době se však již chovný cíl hřebčína ustálil na produkci vícestranně užitkových koní s převahou sportovního typu. Tomuto chovnému cíli byl podřízen výběr plemeníků v čele s trakénským plemeníkem, dnes již legendou v chovu Českého teplokrevníka, hřebcem Quoniam. Tento syn trakénského plemeníka Quido z linie Dampfross narozený v roce 1954 v albertovském hřebčíně působil od roku 1958 rovných deset let a dva z jeho synů se stali v Albertovci kmenovými plemeníky (MISAŘ, 2011). DUŠEK (1992) zmiňuje Almhirtova syna Almhirt I a roku 1968 importovaného hannoverského hřebce Duellana, který zde nepůsobil dlouho a většího využité se dostalo je synovi Duellanovi I. Na skladbu původního mateřského stáda se snažilos konce 60. let vedení hřebčína navázat používáním trakénských hřebců. Mimo již 26

27 zmiňovaného Quoniama to byli hřebci Karneol, Grantast a Faharadscha a od roku 1984 hřebec Topas. Autor k importovaným hřebcům dále dodává, že v návaznosti na působení hannoverského hřebce Duellano, resp. Duellano I byli v 80. letech zařazeni další plemeníci této linie Detektiv a sice Diktant II a Dietward (DUŠEK, 1992). Pozitivní vliv albertovského hřebčína na vývoj šlechtění teplokrevníků v ČR však zastavila privatizace, v jejímž období bylo stádo postupně redukováno a s klesajícím počtem koní klesala i kvalita (MISAŘ, 2011). Počátkem roku 2000 se podařilo zanedbaný hřebčín získat Ing. Luboši Vondráčkovi, který jej spravoval do října 2005, kdy hřebčín zakoupil pan Josef Hájek. ( MISAŘ (2011) dodává, že vyhlídky na někdejší lesk a slávu albertovského hřebčína pozastavil skon pana Josefa Hájka (MISAŘ, 2011). Titulem nejstaršího chovného zařízení u nás, které se zachovalo od svého založení až dodnes, se však navzdory slávě ostatních, výše zmiňovaných chovatelských středisek, může pyšnit pouze jediný hřebčín a tím jsou Kladruby nad Labem, císařský hřebčín založený roku 1579 císařem Rudolfem II (DUŠEK, 1992). Autor však dodává, že kladrubská obora byla proslulá chovem koní ještě daleko dříve, než byl založen císařský hřebčín a právě z tohoto důvodu se čas od času objeví spekulace o přesnosti uváděného data založení kladrubského hřebčína (DUŠEK, 1992). Posláním kladrubského hřebčína byla dle autorů DUŠKA (1992) i MISAŘE (2011) produkce koní pro potřeby císařského dvorního ceremoniálu a pro armádu. Druhý jmenovaný k tomu dodává, že první chovné stádo bylo tvořeno koňmi importovanými ze Španělska, později ze severní Itálie. Dnes již známý fakt konstatuje dále i DUŠEK (1992), a sice že o rok později, roku 1580 se datuje vybudování sesterského hřebčína v Lipici, čímž došlo k rozdělení funkcí obou hřebčínů - úkolem kladrubského hřebčína se stala produkce těžkých karosiérů pro ceremoniální zápřeže a úkolem hřebčína v Lipici produkce koně lehčího typu pro jezdeckou potřebu. Za zmínku stojí rovněž fakt, že hřebčín musel být roku 1770 znovu vybudován, jelikož v roce 1757 podlehl nešťastnému požáru a kromě stájí shořela i veškerá chovatelská dokumentace. Ač původním posláním hřebčína byla výše zmíněná produkce koní pro ceremoniální účely, neubránil se ani tento výraznému průniku anglických koní do Evropy v 19. století. S ním se začalo postupně měnit i poslání kladrubského hřebčína a chov anglických koní nabýval na stále větším rozsahu (DUŠEK, 1992). 27

28 MISAŘ (2011) píše, že chov anglického plnokrevníka v kladrubském hřebčíně se rozšířil roku 1826, aby byl z finančních důvodů roku 1877 zrušen. Deset let před tím byl v Kladrubech zřízen chov mohutnějších anglonormanů, kteří byli následně zušlechťováni právě plnokrevníky ze zrušeného plnokrevného stáda. DUŠEK (1992) dodává, že ani tento chovu neměl dlouhého trvání a byl nahrazen chovem tehdy oblíbených koní clevelandských. Nicméně i ten roku 1918 zanikl a clevelandské klisny byly převedeny do polokrevného stáda. Tentýž autor se dále zmiňuje, že chov anglického polokrevníka nabyl v nově vytvořeném stádu významu a jeho výstavbě byla věnována mimořádná pozornost. Stávající stádo klisen tak rozšířilo 45 polokrevných klisen z hřebčínů Piber a Radovec, získaných jako součást likvidační podstaty rakousko-uherských hřebčínů. Základnou nově vytvářeného stáda se staly kmeny Furioso, Przedswit, Gidran a částečně i Nonius (DUŠEK, 1992). Roku 1924 bylo pro nedostatečnou mohutnost importováno 34 oldenburských klisen, jejichž vliv na zmohutnění byl sice prokazatelný, nesplnil ovšem všechna očekávání. Daleko lepší výsledky vykazovaly importy koní hannoverské krve okolo roku Poměrně známý je i fakt, že bylo teplokrevné stádo v Kladrubech rozděleno na hnědé a ryzé. První jmenované stádo bylo pozůstatkem předchozí etapy šlechtění a tvořily jej především dcery clevelandských plemeníků, na které byli připařování hřebci kmene Furioso a hnědáci kmene Przedswit. I přes počáteční nejednotnost se hnědé stádo později stalo rozhodující složkou populace teplokrevníka chované v kladrubském hřebčíně. Naproti tomu ryzé stádo bylo již od samého začátku konsolidovanější a působili v něm především plemeníci kmenů Przedswit a Gidran. Dlužno dodat, že časem diferenciace stáda na ryzé a hnědé pozbyla významu (DUŠEK, 1992). V poválečných letech byl vzhledem k měnícím se podmínkám v našem zemědělství učiněn nový pokus o zmohutnění polokrevného stáda. Po několika neúspěšných pokusech o zmohutnění importovanými i zemskými plemeníky oldenburského i hannoverského původu, se objevil hřebec, který na kladrubské klisny dobře navázal. Byl jím hannoverský tmavý ryzák Alarm (1942) po Allermeist z Scholle (DUŠEK, 1992). Tento autor se dále zmiňuje pouze o využití plemeníků Diktant a Mykonos (SF), případně pokračovatelích uvedených hřebců jako Alarm II a Alarm V, Przedswit XVI, Diktant III, dále pak Grantast a plnokrevný Veronal. MISAŘ (2011) tento výčet doplňuje o hřebce Quoniam II A, Furioso XLVIII K, Gidran XIV K a plnokrevný Diadém. V dalších etapách se jednalo o hřebce Przedswit 28

29 XIII, Diktant I, Frühesch a několik dalších hřebců anglického plnokrevníka. Tentýž autor v závěru konstatuje, že bylo teplokrevné stádo v letech 1992 až 2001 postupně redukováno, až z něj v roce 2002 zbyly pouze dvě klisny a s jeho zánikem bylo zničeno dílo několika generací českých hipologů (MISAŘ, 2011). 3.4 Plemeno Český teplokrevník Cílem šlechtění českého teplokrevníka je ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplin FEI a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký a rekreační sport a soutěže spřežení. Dospělý kůň je středního tělesného rámce s dobrými liniemi, pevného fundamentu a bez zjevných podmíněných genetických vad. Požadované tělesné míry jsou - kohoutková výška hůlková cm u klisen, cm u hřebců, obvod holeně 19,5 22 cm u klisen a 21 22,5 cm u hřebců. ( Na území České republiky byly původně chovány 2 odlišné typy teplokrevníků - tažný typ chovaný v Čechách ovlivnili především importovaní oldenburští plemeníci a jejich potomstvo, na Moravě chovaný ušlechtilejší moravský teplokrevník byl ovlivněn plemeníky rakousko-uherských polokrevných kmenů Furioso, Przedswit, Gidran (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). V období kolektivizace zemědělství byli preferováni především koně tažného teplokrevného typu a jejich intenzivnějším využíváním v chovu ztrácel moravský teplokrevník dřívější ušlechtilost, prostorné chody a konstituční tvrdost. Postupná obnova jezdecké ho typu byla později realizována korekcí vlastností anglickým plnokrevníkem a trakénským koněm. Hřebčín Albertovec čelil nebezpečí deprese z příbuzenské plemenitby šlechtěného kmene Furioso založením krevní linie Quoniam trakénský plemeníkem stejného jména. Tato linie později intenzivně ovlivnila vlastnosti teplokrevných koní v Čechách i na Moravě. Ve šlechtění však zatím dále převládal požadavek všestrannosti nad jezdeckou výkonností. Teprve růst zájmu o jezdecké koně postupně změnil koncepci šlechtění. Ústavy pro chov koní zahájily sportovní testaci koní převládajícího jezdeckého typu a cíle importu plemeníků reprezentujících plemena šlechtění na sportovní výkonnost a chovných koní z tehdejší NDR byly postupně 29

30 připravovány podmínky pro intenzivnější šlechtění na sportovní výkonnost. Tato tendence vyvrcholila importem reprezentantů plemen šlechtěných na sportovní výkonnost (Hannoverský kůň, Holštýnský kůň, Selle Francois, KWPN a dalších). Název plemene Český teplokrevník vznikl oficiálně v roce 1984 sloučením všech teplokrevných koní dříve označovaných jako anglický polokrevník, moravský teplokrevník a český teplokrevník (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Současným trendem chovu je produkce výkonných sportovních koní (SBORNÍK, 2011) Plemena používaná při šlechtění Českého teplokrevníka Hannoverský teplokrevník Počátky chovu hannoverského koně se datují již v 16. století, kdy bylo toto plemeno chováno a využito především v zemědělství a vojenství. Chov koní byl v Hannoveru hlavní náplní tamních zemědělců a zásadní vliv na něj mělo založení národního hřebčína v Celle v roce ( Tam byli ustájeni holštýnští vraníci španělské provenience a počet hřebců španělského původu postupně narůstal. V roce 1764 bylo v Celle 51 plemeníků, z nichž pouze jediný měl neidentifikovatelný původ, ostatních 50 mělo původu španělských koní. Z Celle byli z válečných důvodů hřebci přesunuti do Meklenburska a jejich místo postupně zaujímali meklenburští a pomořanští plemeníci. Většina z nich pocházela po anglických teplokrevných plemenících (DUŠEK, 1997). Od roku 1780 byl preferován vliv anglického plnokrevníka. (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001) Po roce 1870 dochází ke sjednocení chovu s přihlédnutím k původním liniím. Do této doby spadá i založení hannoverské plemenné knihy v roce 1888, jako předchůdce dnešního svazu, který byl založen v roce ( DUŠEK, 1997) V roce 1936 byly realizovány první pokusy šlechtit na sportovní výkonnost a především prostřednictvím trakénského koně a anglického plnokrevníka se stal hannoverský kůň tím, čím je dnes: celosvětově rozšířeným jezdeckým ušlechtilým a korektním teplokrevníkem pro sport a rekreaci (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001, 30

31 Hannoverský teplokrevník je velmi ušlechtilý a velmi harmonický mohutnější kůň velkého obdélníkového rámce ( cm). (DUŠEK, 1997) Hlava je suchá a ušlechtilá s pozorným okem, krk přiměřeně dlouhý, klenutý a dobře osvalený, správně nasazený a navazující na vyklenutou horní linii, lopatka dlouhá a šikmá s velkým rozsahem pohybu. Fundament je suchý, s výraznými klouby a správným zaúhlením kloubů, postoje jsou pravidelné. ( Konstitučně je hannoverský kůň velmi tvrdý, ranější kůň s vynikající prostornou mechanikou pohybu ve všech chodech, vynikající skokan (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001) Holštýnský teplokrevník Historie vzniku plemene Holštýnský teplokrevník sahá až do středověku, kdy klášter Utersen šlechtil koně pro potřeby rytířské jízdy. Dřívější typ koní chovaných v tomto klášteře byl v 16. století zušlechťován španělskými, neapolskými a orientálními plemeníky, čímž tento chov nabyl věhlasu. Holštýnští hřebci španělsko-neapolského původu se později uplatnili při šlechtění koní v hannoverském knížectví, ale i v jiných významných chovech. Základnu současného chovu tvořily staroholštýnské klisny, které měly v původech na počátku šlechtění poměrně velký podíl okcidentálního koně a pro jejich zušlechtění byli použiti koně starošpanělští. Od 19. století byli ve šlechtění používáni - obdobně jako v dalších teplokrevných chovech - angličtí plnokrevníci a koně yorkshirští (DUŠEK, 1997). Cílem tehdejšího chovu byl mohutnější karosier s prostornými chody, případně hospodářský kůň s dobrou mechanikou pohybu. Po 2. světové válce se holštýnští chovatelé přizpůsobili změně poptávky a začali šlechtit sportovního jezdeckého koně, při kterém bylo znovu použito plemeno anglický plnokrevník a dále také angloarab, hannoverský kůň a později ke zvýšení skokové potence i koně plemene Selle Francois (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Současným typem holštýnského koně je ušlechtilý, harmonický jezdecký kůň velkého obdélníkového rámce ( cm) (DUŠEK, 1997). Dobře vyjádřený pohlavní výraz u hřebců i klisen je samozřejmostí. Hlava by měla být suchá, výrazná, s velkým okem. Končetiny by měly být suché, pevné, s velkými klouby a dobře utvářenými kopyty, postoje rovné a pravidelné při pohledu ze strany, zepředu i zezadu. ( 31

32 Holštýnský kůň je konstitučně poměrně tvrdý kůň s vynikající mechanikou pohybu, výborný skokan náročnější na podmínky chovu, barvou nejčastěji hnědák a bělouš (DUŠEK, 1997) Trakénský kůň Počátky šlechtění tohoto plemene (nazývaného dříve také východopruský kůň) spadají do období působení Řádu německých rytířů na Polském území, který potřeboval konstitučně tvrdé a pohyblivé koně. Lokální typ koní (schweiken) byl proto dlouhodobě zušlechťován orientálními plemeníky (DUŠEK, 1997). V plemenitbě dominovali arabští plemeníci, od 19. století sílil vliv anglického plnokrevníka (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001) V roce 1732 byl Bedřichem Velikým založen hřebčín Trakehnen, jehož účelem bylo šlechtění jezdeckého koně pro armádu. Výžeh hřebčinských koní tvořil jeden losí paroh na levém stehně a tito koně byli označováni jako trakénští, kdežto koně zapsaní ve východopruské plemenné knize měli na stejném místě losí parohy dva. V první světové válce patřili tito koně k nejvýkonnějším jezdeckým koním, ve druhé světové válce byl však chov koní ve východním Prusku redukován a nakonec rozptýlen tak, že východopruský kůň zanikl. Část trakénského stáda byla evakuována a z těchto koní byla založena stáda koní v Německu. Zbývající část koní ukořistila postupující sovětská armáda a později se stala základním stavebním kamenem hřebčína S. M. Kirova s tehdejším SSSR (DUŠEK, 1997). Slovy trakénského chovatelského svazu trakénský kůň typově ztělesňuje drahokam mezi německými jezdeckými plemeny, přičemž povoluje všechna zbarvení a požadovaná výška je cm. ( Typický trakén je velmi ušlechtilý a harmonický jezdecký kůň středního, výrazně obdélníkového rámce, se suchou a ušlechtilou hlavou, dlouhým, štíhlým svalnatým a dobře nasazeným krkem, výrazným a dobře osvaleným kohoutkem a dobře vázanou delší horní linií. (DUŠEK, 1997) Dále jsou upřednostňovány velké, šikmé plece, pevný hřbet, dobře osvalená záď a suché končetiny s výraznými, velkými klouby, bez vad postoje a s dobrou kvalitou kopytní rohoviny. ( Trakénský kůň je konstitučně tvrdý, vytrvalý kůň s prostornou a dobře vyváženou mechanikou pohybu, stylový skokan, dobře krmitelný (DUŠEK, 1997). 32

33 V současné době je využíván ve všech hlavních odvětvích výkonnostního jezdeckého sportu a v chovu jako korektor tělesné stavby u všech plemen šlechtěných na sportovní výkonnost (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001) Oldenburský kůň Oldenburští chovatelé původně chovali těžké fríské koně zušlechtěné později starošpanělskými a tureckými hřebci (DUŠEK, 1997). Oldenburské plemeno proslavil v 17. století po celé Evropě především Anton von Oldenburg, proslulý jako skvělý (nejen) drezurní jezdec, který navázal na svého předchůdce Johanna von Oldenburga XVI, který založil mnoho drobných farem za účelem produkce válečných koní. A. von Oldenburg v roce 1612 začal přebudovávat starý klášter v obci Rastede na okraji Oldenburska na Královský hřebčín. Dále bylo Johannem v. Oldenburgem toto plemeno zušlechťováno pomocí italských, andaluských a dánských koní a brzy po nich byla velká poptávka. ( Šlechtěním oldenburských koní se zvětšoval jejich rámec a robustnost a od 19. století byli pro tento účel importováni clevelandští a yorkshirští plemeníci. Chov byl orientován na tvorbu karosiera a od roku 1861 byly vedeny dvě plemenné knihy - jedna právě pro ušlechtilého, elegantního karosiéra a druhá pro těžšího hospodářského teplokrevníka. Roku 1891 byla ale plemenná kniha sjednocena a chovným cílem se stal mohutný hospodářský teplokrevný kůň. Ke zmohutnění bylo použito normanského koně a mohutných hannoverských koní hospodářského typu. Pro korekci konstituce byl naopak použit anglické plnokrevník. Do našich zemí byl dřívější typ těžkého oldenburského koně dovážen na přelomu 19. a 20. století, přičemž se postupně změnil v moderní typ jezdeckého koně, který si však zachoval dobré vlastnosti původních oldenburských koní (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Většina oldenburských koní je cm vysoká, vraného, hnědého, ryzého nebo bílého zbarvení, seznam však zahrnuje i několik strakáčů. ( Oldenburský sportovní kůň je ušlechtilý, harmonický jezdecký kůň středního až většího obdélníkového rámce s variabilnější tělesnou stavbou v závislosti na podílech zušlechťujících plemen (DUŠEK, 1997). Hlava je suchá, ušlechtilá, krk dobře nasazený a osvalený, lopatka šikmá, hřbet přiměřeně krátký a záď kulatá, výrazně 33

34 osvalená. Končetiny jsou suché, klouby velké, postoje rovné a bez vad. ( Westfálský teplokrevník Původně se šlechtění westfálského koně vyvíjelo především na základě změn politických a ekonomických podmínek regionu, tedy bez konkrétní chovatelské koncepce a proto se chov vestfálských koní vyznačoval značnou typovou nevyrovnaností. Zřízením hřebčince ve Warendorfu v roce 1826, jehož účelem bylo zlepšení úrovně chovu koní, dostal chov jasnější kontury a ke zušlechťování byli používáni hannoverští, v menší míře oldenburští, východofríští a normanští hřebci. Nejlépe však na místní rázy klisen navazovali hřebci hannoverští a jejich prostřednictvím byl westfálský teplokrevný typ sjednocován. Po druhé světové válce byli v chovu použiti plemeníci trakénští a angloarabští s cílem zvýšit ušlechtilost westfálského chovu (DUŠEK, 1997). Chovný cíl westfálského teplokrevníka je obdobný jako u ostatních německých teplokrevných plemen a zejména připařováním blízkého Rýnského teplokrevníka a Hannoverského koně má poměrně velkou exteriérovou variabilitu. Povoleny jsou všechny základní barvy a výška cm. ( Nejblíže má však k Hannoverskému teplokrevníkovi (DUŠEK, 1997) Bavorský teplokrevník Chov koní má v Bavorsku dlouhou tradici. První záznamy o koních pocházejí již ze středověku. ( V údolí řeky Rott byl chován kočárový kůň rottaler, přičemž toto plemeno patřilo k nejstarším v Evropě a jeho kořeny sahají až do 10. století. V 18. století bylo zušlechťováno clevelandskými a normanskými plemeníky typu coba a v 19. století oldenburskými plemeníky typu karosier, jejichž vlivem došlo k výraznému zmohutnění rottalera, který tak představoval jedno z nejmohutnějších teplokrevných plemen. Typovou přestavbou v 60. letech však začalo toto plemeno zanikat tito a jím příbuzní koně se stali výchozí základnou současného chovu bavorského teplokrevníka. Po druhé světové válce byli k zušlechtění použiti angličtí 34

35 plnokrevníci a později reprezentanti německých plemen šlechtěných na sportovní výkonnost, přičemž selekčním kritériem byla výkonnost v jezdeckých disciplínách (DUŠEK, 1997). V chovu bavorského teplokrevníka jsou povoleny všechny základní barvy, upřednostňovány tmavé, přičemž převládá ryzé zbarvení jako pozůstatek šlechtění rottalera. Optimální výška se pohybuje v rozmezí cm. Žádoucí je harmonický, ušlechtilý a elegantní jezdecko-kočárový kůň středního rámce s dobře vyjádřeným pohlavním typem. Hlava je štíhlá, suchá a s velkýma očima, dobře tvarovaný krkem, hřbet a záď s dobrým osvalením, suché a čisté končetiny prosté vad postojů jsou samozřejmostí. ( Ostatní německá teplokrevná plemena Chov koní má v Německu dlouhou tradici a zušlechťovací proces německých teplokrevných plemen výrazně ovlivnil vývoj šlechtění většiny evropských teplokrevných plemen koní. Vrcholnou organizací chovu koní a jezdeckého sportu se v roce 1968 stal Německý svaz a již počátkem 60. let byla německá teplokrevná plemena systematicky zušlechťována s cílem dosáhnout rychlou typovou a výkonnostní přestavbu. Ač byly postupy jednotlivých svazů nejednotné, rozdíly mezi plemeny se postupně stíraly a německá plemena se typově sbližovala. V roce 1975 byl pro celou zemi stanoven jednotný chovný cíl, kterým byl chov německého jezdeckého koně. V současné době je diferenciace německých teplokrevných plemen záležitostí krajů a méně často jednostranného sportovního zaměření. Základem některých plemen se staly konkrétní linie hřebců (DUŠEK, 1997). Mimo plemen uvedených v kapitolách až jsou dalšími významnými německými plemeny Württemberský kůň, Meklenburský teplokrevník, Brandenburský teplokrevník, Rýnský teplokrevník, Zweibrücker, Hessenský teplokrevník, Brandenburský teplokrevník a další (DUŠEK, 1997, EDWARDS, 1994, ). 35

36 3.4.2 ejvýznamnější plemeníci podílející se na vzniku ČT Zušlechťování teplokrevných koní chovaných na našem území a postavených z velké části na koních starošpanělských a orientálních, bylo realizováno pomocí reprezentantů rakousko-uherských polokrevných kmenů. Vzniklí ušlechtilí koně však neodpovídali potřebám zemského chovu, který preferoval mohutnějšího hospodářského koně vhodného pro práci v zemědělství. Importy nejmohutnějších německých teplokrevných plemen se staly kompromisem mezi požadavky rolníků a snahou armády omezit nákup koní chladnokrevných. Někteří importovaní, převážně oldenburští, hřebci se později stali zakladateli významných genealogických linií Českého teplokrevníka (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Oblibu oldenburského plemene, coby mohutného všestranně užitkového koně s mírným temperamentem, dokládá údaj SIXTY (2006), který píše, že do roku 1950 bylo po čistokrevných oldenburských hřebcích do našeho chovu zařazeno 257 hřebců ejvýznamnější němečtí plemeníci ovlivňující plemeno ČT v letech BYSTRÝ Hnědák 496 Bystrý, narozený 1919 po 658 Ehler, z matky Furioso IX 5 pocházel z u nás nejrozšířenější a nejoblíbenější oldenburské linie založené anglonormanským hřebcem Norman 710. Bystrý působil v nemošické oblasti od roku 1924 a své devatenáctileté působení v chovu se s jedenácti syny a 35 vnuky stal zakladatelem nejrozšířenější oldenburské linie v chovu Českého teplokrevníka. Jeho potomstvo věrně dědilo typ, tvrdost, pracovitost, ale i některé nedostatky, jako např. vady fundamentu. Hlavními pokračovateli této linie byli dva jeho nejlepší synové 492 Bystrý rohovnický a 466 Bystrý rohovnický, oba z klisny po plnokrevníku Borbely. První jmenovaný měl do plemenné knihy zapsáno 19 synů, druhý osm a spolu se zástupci linie Genius vytvořili teplokrevnou populaci v nemošické oblasti (SIXTA, 2006, DUŠEK 1992). Foto: Příloha 1 36

37 GE IUS Hřebec 544 Genius, narozený 1919 po Gerd 2358, z matky Luculla po Edelmann 1527 působil stejně jako Bystrý v oblasti hřebčína Nemošice a stal se zakladatelem druhé nejvýznamnější oldenburské linie v chovu Českého teplokrevníka. Hlavními pokračovateli této linie byli 438 Genetik, 341 Geněk a 493 Gen. Poslední jmenovaný, narozený 1939 z matky po originálním oldenburském hřebci 462 Giso se významně zasloužil o rozšíření této linie, která vynikala konsolidovanějším typem a mechanikou pohybu. Po Genovi (Foto: Příloha 2) bylo do zemského chovu zařazeno 18 synů, v chovu působil do roku 1963 a krev jeho dcer a vnuček najdeme ještě dnes na pozadí rodokmenů úspěšných sportovních koní (SIXTA 2006, DUŠEK, 1992). REXIUS Méně početnou linii založil v chovu Českého teplokrevníka importovaný oldenburský hřebec 209 Rexius, narozený 1920 po Rex 2581, z matky Persika po Gustav Koně z této linie představovali žádaný typ hospodářského koně a v nemošické oblasti ovlivnili chov významnou měrou. Často jim však byly vytýkány nedostatky ve fundamentu a časem i ve ztrátě mohutnosti. Hlavním pokračovatelem této linie byl hřebec 456 Rexius robouský, z matky po 590 Kašpar Tůma (DUŠEK, 1992, MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). ESSEX V písecké oblasti založil genealogickou linii importovaný oldenburský hřebec 606 Essex, narozený 1910 po Essex 1875, z matky Caecilie Tato linie představovala nejmohutnější typ Českého teplokrevníka a výstavbu tohoto plemene ovlivnila především prostřednictvím pokračovatele 31 Eskamotér, narozeného 1924, z matky po 10 Erbgraf. Z jeho synů vynikli především 77 Eskamotér milovický z matky po 581 Gerdard, 111 Eskamotér písecký a 297 Eskamotér letský, oba z matek po 10 Erbgraf (DUŠEK, 1992, MISAŘ, 2011). MISAŘ (2011) zmiňuje ještě hřebce 208 Essex po Essex 1875 z Nerva. Dodává však, že větev založená tímto hřebcem byla méně početná. VRCHOTA Další linii, avšak rovněž méně početnou, založil v písecké oblasti působící hřebec 373 Vrchota, narozený 1920 po 657 Ergo, z matky po 313 Kašpar. Hřebec 37

38 produkoval dobré, relativně ušlechtilé potomstvo a jeho hlavním nástupcem byl hřebec 80 Vrchňák, narozený 1926 z matky po 580 Girello. Zástupci této linie se však i přes svůjj kvalitní exteriér, stali dle SIXTY (2006) obětí své doby, která byla charakterizována nástupem mechanizace a kolektivizace zemědělství (DUŠEK, 1992, SIXTA, 2006) ejvýznamnější němečtí plemeníci ovlivňující plemeno ČT v letech QUO IAM Hřebec Quoniam, mohutný hnědák narozený 1954 v bývalém Sovětském svazu po hřebci Quido (po Pytgahoras, linie Dampfross Dingo) z matky Oněga, jejíž trakénský původ byl osvědčen pouze výžehem, založil nejslavnější linii Českého teplokrevníka. Quoniam byl zakoupen roku 1955 pro hřebčín Albertovec, kde působil od roku 1957 plných deset let. Zde po něm bylo zařazeno do základního stáda 18 dcer a 5 synů do chovu, přičemž nejvíce jej proslavili dva jeho synové, jenž se v Albertovci později stali kmenovými plemeníky. Po krátkém působení na Moravě, kde velmi dobře navázal na krev moravských teplokrevníků z linií Przedswit a Furioso, byl přeložen do netolického hřebčína, kde působil v letech 1970 až Z tohoto období po něm bylo zařazeno do chovu 11 synů a 32 dcer do základního stáda. Foto: Příloha 3. Bezesporu nejvýznamnějším pokračovatelem linie Quoniam a zároveň pilířem šlechtění Českého teplokrevníka, stejně jako chovu sportovních koní, se stal hřebec Quoniam II A. Tento vraník dokonalé tělesné stavby se narodil roku 1960 z matky 331 Portius Gotika po trakénském Portius, působil střídavě v Albertovci, kde zanechal deset synů v zařazených do zemského chovu, a v Kladrubech nad Labem, kde po něm bylo do zemského chovu zařazeno celkem 18 synů. Do kmenových chovů po něm bylo zařazeno šest synů. Jeho potomci byli vynikající sportovní koně, avšak ještě úspěšnějšími otci sportovních koní byli jeho synové. Nejvýznamněji se prosadili Quoniam III A, Quoniam V A, Quoniam VI A a Quoniam VII A. Bez zajímavosti není, že synové Quoniam II A, na rozdíl od otce, byli daleko lepšími otci matek, než otců. I dnes proto můžeme potkat sportovní koně, kteří mají ve třetí a čtvrté generaci některého z jeho synů, coby mateřského otce (SIXTA, 2006, MISAŘ, 2011). Foto: Příloha 4. 38

39 KAR EOL Vraník Karneol, narozený 1966 po otci Impuls, z matky Kasandra po Sporn (linie Pythagoras) bylo v roce 1969 dovezen do hřebčína Albertovec, kde působil v letech 1970 až 1972 a 1978 až Z obou těchto období, přerušených zapůjčením do východoněmeckého Moritzburgu, po něm bylo zařazeno osm synů, z nichž výrazněji se prosadil pouze 2247 Karneol jičínský z matky po Quoniam II 94. Sám Karneol se uplatnil více jako otec matek a ač byl pro náš chov větším přínosem, než Faharadscha či Granat, zdaleka nedosáhl takových kvalit, jako Quoniam a Topas (SIXTA, 2006, MISAŘ, 2011). Foto: Příloha 5. TOPAS Třetím významným zástupcem trakénského plemene byl hřebec Topas. Tento tmavý hnědák narozený roku 1979 po otci Schwalbenzug, z matky Torosa po Ostwind, byl do hřebčína Albertovec importován v roce Sám hřebec byl při působení v chovu testován ve skokovém sportu až do stupně ST. V dosažení absolutní výkonnosti mu zabránil předčasný úhyn v roce 1988, který byl chovatelskou veřejností považován za velkou ztrátu pro český chov. Do chovu po něm bylo zařazeno sedm synů, kteří byli rovněž testování ve sportu. Nejúspěšnějším z nich, podle hodnocení potomstva metodou ČJF byl 2627 Topas 23 (Démon). Posledním dosud působícím Topasovým synem je hřebec Topas 8 (SIXTA, 2006, MISAŘ, 2011). Foto: Příloha 6. ALMHIRT Jedním z prvních importovaných hřebců hannoverského plemene byl Almhirt. Tento vraník narozený roku 1941 po otci Alwin 1799, z matky po Schwarzer Star, byl korektní hřebec dobrého exteriéru a charakteru, ve starším hannoverském typu. Almhirt působil v letech 1944 až 1959 na stanici Mladá Vožice, v jejímž obvodu měl možnost připouštět nejušlechtilejší klisny a z tohoto období pochází jeho syn 1662 Algid z matky po 270 Gidran, který působil v chovu hřebčína Netolice. V roce 1959 odešel do hřebčína Albertovec, kde po sobě zanechal čtyři syny. Nejvýznamnějším z nich byl Almhirt 20, z matky 301 Portius, v albertovském hřebčíně zařazen do chovu pod jménem Almhirt I. V chovu dodnes působí Almhirtův vnuk 333 Almhirt týnský a v roce 2011 uhynuvší a neméně úspěšný pravnuk 296 Almhirt chlumecký (SIXTA, 2006). Foto: Příloha 7. 39

40 ALARM Alarm, narozený 1942 po hřebci Allermeist, z matky Scholle po Schorze II, byl tmavý ryzák ve starém hannoverském typu a u nás se osvědčil coby producent pracovitých koní v tažném typu. Významným okamžikem bylo přidělení Alarma do kladrubského hřebčína v roce 1958, kde působil do roku Zde připustil 230 klisen a zanechal 117 potomků, z nichž 29 synů bylo zařazeno do chovu (z toho šest do tehdejších šlechtitelských chovů) a 38 dcer do kladrubského stáda. Zklamáním však byly výsledky jeho kvalitních synů v chovu. Tyto neúspěchy byly způsobeny převážně oldenburským původem připouštěných klisen, na které Alarmovi synové nenavázali. Naopak velmi kvalitní byly jeho dcery, které si často zachovávaly dobré vlastnosti matek. Jako úspěšné se projevilo spojení Alarmových dcer se syny hřebců Quoniam II a Przedswit X K (SIXTA, 2006). Foto: Příloha 8. DIKTA T Tmavý hnědák Diktant se narodil roku 1968 po otci Diskant, z matky Amselmärchen po Amselkönig II. Do chovu byl zařazen po absolvování výkonnostních zkoušek v roce 1971 v Kladrubech nad Labem, kde působil do roku 1973, než byl přesunut na dvě sezóny do nemošického hřebčína. Další dva roky působil opět v Kladrubech, kde po sobě zanechal devět dcer zařazených do základního stáda a šest synů zařazených do zemského chovu. V roce 1976 působil v Šamoríně a v letech 1977 a 1978 v hřebčíně Netolice, kde byl téhož roku poražen pro pokročilou rakovinu kopyt. Celkem bylo do zemského chovu zařazeno dvanáct jeho synů, které s ušlechtilými klisnami dávali dobré potomstvo. Do hřebčínů byli zařazeni dva jeho synové Diktant II K do Albertovce a Diktant III K do Netolic. Ani jeden z nich však nedosáhl výraznějšího úspěchu, jen potomek durhého jmenovaného z albertovský klisny po Varin se uplatnil ve všestranné způsobilosti pod jménem Tristan a v chovu pod jménem Diktant slatiňanský. Za zmínku stojí i exteriérově nejlepší potomek Diktanta, hřebec Diktant 17 z matky 900 Alarm, v kladrubském hřebčíně zařazený jako Dikatant I K (SIXTA, 2006). Foto: Příloha 9. DUELLA O Duellano, narozený roku 1963 po hřebci Duell, z matky po Almkerl 2049, byl roku 1969 zařazen do hřebčína Albertovec, kde zanechal šest klisen a dva kmenové plemeníky, kteří jej předčili, stejně jako jeho vnuci. Prvním z nich byl hřebec Duellano I 40

41 A z matky 406 Furioso XIV, narozený roku V Albertovci připouštěl v letech 1977 až 1982 a do chovu po něm bylo zařazeno šest synů. Druhým úspěšným synem byl Duellano II, narozený rovněž v roce 1970, z matky po 468 Quoniam. Tento hřebec působil a Albertovci v letech 1982 a 1983 a do chovu po něm byl zařazen syn 236 Duellano 57. Potomci Duellano 57 byli vynikající ve sportu, stejně jako jejich potomci (SIXTA, 2006). DIETWARD Hnědák Dietward se narodil roku 1966 po otci Duft, matce po Futurist I. Roku 1982 byl zakoupen a přidělen hřebčínu Albertovec, kde výborně navázal na klisny základního stáda. Zde po něm bylo do chovu zařazeno sedm synů a 35 dcer do základního stáda. Z jeho zařazených synů nejvíce vynikl a svého otce předčil 2440 Dietward 23, který působil pod jménem Dietward I a do chovu po něm bylo vybráno pět synů a šest dcer do základního albertoveckého stáda. Ač sám Dietward byl spíše ve starším a méně perspektivním typu hannoverského koně, díky svému korektnímu exteriéru, dobrému fundamentu a výborné mechanice pohybu byl v chovu náležitě využit a jeho synové a dcery působí na sportovních kolbištích i v chovu dodnes (SIXTA, 2006, MISAŘ, 2011). Foto: Příloha 10. SERVÁTOR Ryzák Servátor, narozený roku 1966 po otci Senner z matky po Gruss, byl do Albertovce importován jako dvouletý a po absolvování výkonnostních zkoušek byl zařazen do plemenitby v hřebčíně Netolice. Zde působil do roku 1980 a 47 jeho dcer bylo zařazeno do základního stáda. V roce 1977 byl zapůjčen do hřebčína Kladruby, kde po něm byly zařazeny tři klisny. Celkem bylo po Senátorovi do chovu zařazeno 13 synů, z nichž výrazněji se prosadil Servátor 21, z matky 215 Div, Servátor 46, z matky 890 Alarm, který působil v kladrubském hřebčíně pod jménem Servátor I, Servátor 51 a Servátor 53. Servátor na své potomstvo spolehlivě přenášel svůj korektní exteriér, suchý fundament a skokový potenciál. Stejně spolehlivě však jeho potomci dědili horší charakterové vlastnosti, jako neochotu k práci a špatnou jezditelnost. Právě tyto nedostatky způsobily i přes značné skokové schopnosti odklon od této linie (SIXTA, 2006, MISAŘ, 2011). Foto: Příloha

42 KORDO Hnědák meklenburského původu Kordon, narozený roku 1955 po Körling, z matky po Jörg působil českém chovu od roku 1963 a z jeho čtyř synů zařazených do plemenitby se nejvíce prosadili Kordon 15, z matky po Div, působící v chovu pod jménem Kordon I a především Kordon 32. Druhý jmenovaný hřebec byl z matky po Furioso XXVI Mot. byl významným konsolidačním prvkem novojičínského stáda, do kterého po něm bylo zařazeno 35 klisen. Synů měl v chovu zařazeno pět, z nichž nejlépe se uplatnil 256 Kordon Dusina 2 (SIXTA, 2006). ADMETOS Ryzák Admetos, narozený 1976 po otci Almansor, z matky po Semper (Senator) působil v novojičínském chovu v letech 1979 až Zařadil zde do chovu šest klisen a tři syny. Ač byl sám Admetos vynikajícího exteriéru, v českém chovu se příliš neprosadil (SIXTA, 2006). Foto: Příloha 12. LIBERO Černý hnědák Libero, narozený 1978 po otci Libanon, z matky po Argus, pocházel z linie založené plnokrevníkem Lions a do Čech byl importován v roce Po krátkém působení ve Slatiňanech byl od roku 1983 kmenovým plemeníkem v Netolicích, odkud pochází největší část jeho potomstva. V roce 1989 připouštěl ve Státním statku Benešov a o rok později v Albertovci, poté byl z chovu vyřazen. Do chovu po něm bylo zařazeno 39 potomků, z toho čtyři synové Libero 3, Libero 33, Libero 6 a Libero Všichni se v chovu poměrně dobře uplatnili, nejvíce však poslední jmenovaný. Ač Liberovo potomstvo nikdy nedosáhlo výraznějších sportovních úspěchů, lze působení jeho a jeho synů v českém chovu označit za přínos, především kvůli produkci kvalitní mateřské populace (SIXTA, 2006). FRÜHESCH Bavorský plavák Frühesch se narodil v roce 1982 po otci Frühlingsrausch, z matky po Escorial. Do naší země byl importován v roce 1985 a ve stejném roce absolvoval zkoušky výkonnosti hřebců. V letech 1986 až 1990 působil ve šlechtitelském chovu v Humburkách, kde po sobě zanechal dva syny zařazené do chovu. 391 Frühesch Měník působil v chovu jen krátký čas, více se prosadil 297 Frühesch 2, který aktivně působí v chovu dodnes. Zatím po něm bylo do plemenné 42

43 knihy zapsáno 53 klisen. Ač sám Frühesch nebyl ve sportu testován, jeho potomci již dosáhli výkonnosti stupně T v parkurovém skákání a drezuře (SIXTA, 2006, ) ejvýznamnější němečtí plemeníci ovlivňující plemeno ČT v letech LOPEZ Ryzáka Lopeze, narozeného 1978 po otci Lombard (linie Der Löwe xx), z matky po Duenkel (Duelant), můžeme beze sporu označit jako nejúspěšnějšího hřebce devadesátých let 20: století. Tento souladný ryzák měl vše, co má vysoce kvalitní plemeník mít hvězdný původ, výborný exteriér, dobrý charakter a absolutní výkonnost. Tyto atributy, ve spojení s dalšími devíti bratry po otci zařazenými v Hannoversku do chovu a dvěma z matky, předurčili tohoto hřebce k úspěšné kariéře i u nás. Z jeho dvouletého působení v Albertovci v letech 1991 a 1992 vzešli dva kvalitní synové, Lopez 11 a Lopez 17. V letech 1993 až 1998 stál Lopez v zemském chovu na Moravě, od roku 1998 v Čechách a od roku 2005 do jeho úhynu v roce 2008 působil opět na Moravě. V chovu měl Lopez zařazeno celkem šest synů, z nichž tři stále aktivně připouští, a 93 matek, z toho 70 v HPK. Jeho potomstvo vyniklo a vyniká i ve sportu, přes 30 jich dosáhlo výkonnosti stupně T (SIXTA, 2006). Foto: Příloha 13. CATTARO Cattaro, v roce 1977 narozený vraník po otci Cardinal, z matky po Allasch, byl prvním hřebcem z linie Cor de la Bryére importovaným do naší země. V našem chovu působil od roku 1991, po předchozí sportovní kariéře v Německu, která skončila až na nejvyšším stupni T v parkurovém skákání. V prvním roce působil ve šlechtitelském chovu Nový Jičín, v letech 1992 až 1999 v moravském zemském chovu. Do chovu bylo po Cattarovi zařazeno 73 dcer a dva synové Cattaro Libie a 2667 Chazar, více se prosadil druhý jmenovaný. Zpětně lze Cattarovo působení v českém chovu hodnotit kladně, jelikož přinesl dobrou skokovou potenci a dobrý charakter. Drobnou vadou na kráse, přeneseně i doslova, byl hrubší exteriér a těžší hlava, což poněkud snižovalo jeho oblibu (SIXTA, 2006, HOŠÁK, 2008). Foto: Příloha

44 COMERO Ryzák 411 Comero, narozený 1989 po otci Cicero (Cor de la Bryére), z matky po Rebel Z I (Ramiro Z), absolvoval výkonnostní zkoušky hřebců v roce 1993 a poté byl testován ve sportu do stupně S. Nejprve působil v hřebčíně Kladruby nad Labem, kde ovšem nedostal mnoho šancí, neboť teplokrevné stádo se v tuto dobu likvidovalo. V letech 2007 a 2008 působil v hřebčíně Albertovec, poté střídavě na Slovensku a u nás, dosud aktivně připouští. Do chovu po Comerovi bylo zatím zařazeno 37 dcer a čtyři synové. Dal řadu vynikajících sportovních koní úspěšných napříč disciplínami v roce 2007 dokonce zvítězil v hodnocení potomstva ve skokových soutěžích. I přes svůj vysoký věk by si hřebec jeho kvalit zasloužil daleko větší využití, než jakého se mu zatím dostalo (SIXTA, 2006, ). Foto. Příloha 15. CAROL Carol, roku 1989 narozený hnědák po otci Cascadeur (linie Cor de la Bryére), z matky po Ramiro Z absolvoval v roce 1992 výkonnostní zkoušky hřebců a poté byl testován ve sportu až do stupně T. Po likvidaci netolického chovu v roce 1993 přešel do stavu zemského hřebčince Písek a stál na stanici v Mariánských Lázních, v letech 2000 až 2002 působil v Jižních Čechách, odkud v roce 2003 odešel do Českého Meziříčí. Hřebec stále aktivně působí v chovu a zatím bylo zařazeno do plemenné knihy 76 jeho dcer. Jeho potomci se úspěšně uplatňují ve všech jezdeckých disciplínách, ve skákání a v zápřeži dokonce již na úrovni stupně T, ve drezuře do stupně S (SIXTA, 2006). Foto: Příloha 16. RADEGAST Ryzák narozený roku 1991 po otci Rafael (Ramiro Z), z matky po Wendekreis, byl po úspěšném předvýběru ve Verdenu zakoupen Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně pro její chov v Novém Jičíně. Poté tento souladný hřebec ve sportovním typu absolvoval výkonnostní zkoušky hřebců, ve kterých s přehledem zvítězil a v následujících letech své kvality potvrdil ve sportovní testaci, kdy dosáhl stupně TT v parkurovém skákání. Hřebec stále aktivně připouští a mezi chovateli je velmi žádán. Do chovu má zatím zařazeno 553 dcer a šest synů. Jeho potomci jsou velmi úspěšní na sportovních kolbištích a v parkurovém skákání a v zápřeži již dosáhli stupně T. Radegastovo klisní potomstvo je na svodech a zkouškách výkonnosti velmi vysoce hodnoceno a v parametrech výkonnost a exteriér byl ve sledovaném období 44

45 ( ) byl jednoznačně hodnocen jako zlepšovatel (SIXTA, 2006, HOŠÁK, 2012). Foto: Příloha 17. LA DRUF Roku 1987 narozený hnědák, po otci Landgraf I, z matky po Ronald (Ramiro Z), byl k nám dovezen v roce 1990 a nikdy nebyl testován ve sportu. Krátce působil v netolickém chovu a po jeho zrušení přešel do majetku hřebčince Písek, nicméně dál připouštěl na stanici Schwarzenberg u Netolic. Jeho působení bohužel v roce 1996 předčasně ukončil jeho úhyn, který byl pro český chov jednoznačnou ztrátou. Do chovu po něm kromě 55 dcer byli zařazeni i dva synové. Ač sám nesportoval, jeho potomstvo dosáhlo ve sportu nejvyšší výkonnosti stupně TT v parkurovém skákání a stupně T v drezuře a v zápřeži. Ve všestranné způsobilosti startují jeho potomci na stupni L (SIXTA, 2006, www. schct.cz, 2012). CATA GO Z Bělouš narozený v roce 1989 po otci Cantus (linie Cor de la Bryére), z matky po Ahorn Z (linie Almé Z) byl mezinárodně úspěšný v nejtěžších soutěžích a svým původem představoval ideální kombinaci holštýnsko-francouzské krve, která se ve světě osvědčila jak ve sportu, tak v chovu. V českém chovu tento mohutný, ale ušlechtilý plemeník působil v letech 2000 až 2007 a stal se mezi chovateli pojmem. O jeho oblibě svědčí 102 dcer zařazených do plemenitby a tři synové. Jeho potomstvo je rovněž úspěšné na sportovních kolbištích, kde již dosáhlo stupně T v parkurovém skákání (ROČENKA ČT, 2004, ). Foto: Příloha 18. RAMIRO- 47 Mohutný tmavý hnědák holštýnského plemene, Ramiro 47, se narodil v roce 1978 po otci Ramiro Z, z matky po Martell. Hřebec byl v SRN testován ve sportu do stupně TT, ve skoku mohutnosti překonal výšku 210 cm. V českém chovu působil v letech 1991 až 2001 a do chovu po něm bylo zařazeno 70 dcer a jeden syn. Na sportovních kolbištích byli a jsou jeho potomci rovněž velmi úspěšní, v parkurovém skákání dosáhli výkonnosti stupně TT, ve drezuře a zápřeži stupně T. Ramiro 47 je mezi chovateli ceněn především jako vynikající otec matek. Do českého chovu přinesl velkou skokovou potenci a sílu, jeho potomci však jsou často kritizování pro obtížnější jezditelnost a koukavost (ROČENKA ČT, 2004, 2005, 45

46 ROCK ROLL Bavorský hnědák Rock n Roll se narodil v roce 1990 po otci Rasso (Ramiro Z), z matky po Landgraf I a do ČR byl importován jako pětiletý po absolvování 300 denního testu. V českém chovu působí od roku 1996 a jeho domovskou připouštěcí stanicí je Páterov. V letech 1999 až 2004 působil ve Svinčicích, kde byl také sportovně testován v parkurovém skákání na mezinárodní úrovni až do stupně TT. Hřebec stále aktivně připouští a do chovu je po něm zatím zařazeno 93 dcer a dva synové 726 Regent a 977 Orido. Ve sportu dosáhlo Rock n Rollovo potomstvo výkonnosti stupně T v parkurovém skákání a S ve drezuře. Hřebec je pro svůj původ, výkonnost, charakter a exteriér mezi chovateli velmi oblíben ( 2011, ). Foto: Příloha

47 3.5 Požadavky na hřebce pro zařazení a využívání v plemenitbě ČT Úspěch či neúspěch hřebce v chovu je ovlivněn mnoha faktory. Každý hřebec působící v chovu ČT však musí splňovat jistá kritéria, která mu umožní zapsání do PKH. Tato kritéria se dají rozdělit do dvou skupin chovatelská a reprodukční. Z chovatelského hlediska bývá posuzována jeho rodokmenová hodnota, exteriérové a charakterové vlastnosti a výkonnost. Z reprodukčního hlediska je posuzována především plodnost, která je dle DUŠKA (1992) vyjádřená počtem zapuštěných a gravidních klisen a je udávána v procentech. Z chovatelského hlediska jsou kritéria zařazení hřebce do plemenitby věcí Řádu Plemenné knihy. Kritéria pro zařazení hřebců do plemenitby ČT jsou dle Řádu PK ČT následující: Ve šlechtitelském programu Českého teplokrevníka mohou působit pouze hřebci zapsaní v Plemenné knize hřebců (PKH). Řád Plemenné knihy Českého teplokrevníka nastavil následující kritéria pro zápis hřebce do PKH: - oboustranně prokazatelný původ do 4. generace předků - výborný zdravotní stav prostý geneticky podmíněných vad a chorob, dobrou plodnost podmíněnou zdravými reprodukčními orgány. Hřebec může být zapsán do PKH na doporučení Rady plemenné knihy (RPK), po schválení předsednictvem Svazu chovatelů Českého teplokrevníka (SCHČT). Do PKH mohou být dále zapsáni hřebci splňující některé z kritérií: a) Hřebci po absolvování 70-ti denního testu b) Hřebci předvybraní s prémií c) Hřebci po KMK. d) Hřebci po sportovní testaci e) Hřebci importovaní f) Hřebci anglického plnokrevníka a arabští hřebci g) Hřebci, u nichž jsou k dispozici jen inseminační dávky Hodnocení hřebců před zápisem do plemenné knihy Hřebec musí být zdráv a prost zjevných a geneticky podmíněných vad, zlozvyků a chorob. Hodnocení provádí tříčlenná komise složená ze členů RPK, předsednictva, hodnotitele. Komisi určuje předsednictvo SCHČT. 47

48 Hodnotí se - plemenný typ, pohlavní výraz, rodokmenová hodnota - stavba těla - kmih a elasticita pohybu (v klusu) s přihlédnutím k metodice posouzení - krok, Řád PK ČT ( 2012). Při realizaci plemenitby formou inseminace jsou určujícími faktory parametry ejakulátu hřebce získaného odběrem do umělé vagíny. Hodnocení spermatu: V každém odebraném ejakulátu je hodnocen objem v cm3, aktivita spermií v %, koncentrace spermií v mm3. Kontrola výskytu abnormálních spermií se provádí 1 x za 30 dnů, mikrobiální a další vyšetření 1x za 6 měsíců. Požadavky na objem, koncentraci a další vlastnosti ejakulátu se různí dle způsobu konzervace. Při krátkodobé konzervaci Objem - minimálně 10 ml Aktivita spermií - minimálně 50% Koncentrace minimálně - 0,1 106/mm3 Morfologicky normálních spermií minimálně - 60% Při dlouhodobé konzervaci Objem - 10 ml Aktivita - 70% Koncentrace - 0,12 106/mm3 Morfologicky normálních spermií- 70% Ejakulát musí být sterilní, (GAMČÍK, KOZUMPLÍK, 1976). Požadované parametry pro tvorbu inseminačních dávek (ID) Při krátkodobé konzervaci - ID musí být zřetelně označena jménem a státním registrem hřebce, označením laboratoře a datem odběru - objem 10 ml naředěného spermatu spermií - aktivita spermií 60% při dlouhodobé konzervaci - ID musí být zřetelně označena jménem a státním registrem hřebce, označením 48

49 laboratoře a datem odběru - objem 10 ml naředěného spermatu spermií - aktivita spermií 30% - do nepatogenních MO v 1 ml (LOUDA a kol., 2001) Akcelerační program - zpracováno podle Šlechtitelského programu plemene Český teplokrevník Akcelerační program je výběrovým programem, jehož cílem je urychlit selekční práci v chovu sportovních koní. Snahou je vytvořit tzv. plemenné jádro s prokázanou sportovní výkonností a kvalitním rodokmenem. Podmínky pro výběr plemenných hřebců do Akceleračního programu: 1) Vlastní výkonnost absolvování minimálně 3 parkurů st. T v jednom roce se součtem max. 8 tr. bodů - vítěz KMK 6 -ti letých v ČR (skoky) - v drezurních soutěžích dosažení GP s hodnocením 65 % a vyšším - v soutěžích všestrannosti dosažení výkonnosti stupně CIC** (dokončení v první polovině startovního pole) 2) Potomstvo dle ASH první 4 hřebci, viz. Přehled o sportovních koních ČR, Žebříček plemeníků (včetně otců matek) dle ASH ve skokových soutěžích za období od r min. 7 potomků s vlastní výkonností st. T 3) Dovezení hřebci plemen vyjmenovaných pro použití do ČT bez zvláštního souhlasu, starší 4 let, musí splňovat minimálně stejné požadavky jako hřebci domácího chovu, jejichž výkonnost musí být potvrzena dle bodu A 1) příslušnou sportovní autoritou dané země, která je členem FEI. Šlechtitelský program plemene Český teplokrevník (ROČENKA SCHČT, 2010) MARŠÁLEK (2010) k tomu dodává, že zařazení hřebce do AP s sebou nese předpoklad jeho významnějšího využití v chovu a je i určitou formou jeho propagace. V některých případech však může být zařazení do chovu či AP výsledkem dobře zveřejněné reklamy především zahraničního hřebce a nikoliv jeho kvality. 49

50 4 MATERIÁL A METODIKA Podkladem pro vytvoření databáze byly údaje, které byly získány ze záznamů Ústřední evidence koní ve Slatiňanech a z databáze VSEKOM poskytnuté inspektorem chovu koní s daty aktuálními k Do databáze byli zahrnuti hřebci, kteří vyhovovali nastaveným kritériím. Kritéria pro vymezení srovnávací základy byla: - plemenná příslušnost k některému z posuzovaných plemen - počet evidovaných potomků přesahující číslo padesát Období sledování bylo limitováno archivní dostupností údajů poskytnutých Ústřední evidencí koní a sledování tak probíhalo v období let 1970 až Podkladová databáze zahrnuje o každém hřebci následující údaje: jméno koně rok narození plemennou příslušnost rok zařazení do plemenitby ČT délku působení v chovu metodu realizace plemenitby počet připuštění počet narozených hříbat Z databáze byli vyloučeni plemeníci jiných, než námi posuzovaných plemen a plemeníci, u kterých se v jednotlivých zdrojích lišily údaje o plemenné příslušnosti. Srovnávací základu tvořilo 176 hřebců. 96 hřebců patřilo k plemeni Český teplokrevník a 80 hřebců tvořili zástupci německých teplokrevných plemen. Ke statistickému zpracování databáze a vyhodnocení vlivu faktoru plemene a způsobu plemenitby jsme použili základní statistické ukazatele a metodu GLM- lineární model s pevnými efekty. V případě statisticky průkazného vlivu sledovaného efektu jsme metodou mnoho násobného porovnávání Tukey B stanovili rozdíly mezi jednotlivými plemeny. Použili jsme statistický program UNISTAT verze

51 5 VÝSLEDKY A DISKUZE Do databáze byli zahrnuti hřebci, kteří vyhovovali nastaveným kritériím. Pro naši práci jsme zvolili kritéria - plemenná příslušnost k některému z posuzovaných plemen a počet evidovaných potomků přesahující číslo padesát. Vyloučeni byli plemeníci jiných, než námi posuzovaných plemen a plemeníci, u kterých se v jednotlivých zdrojích lišily údaje o plemenné příslušnosti. Období sledování bylo limitováno archivní dostupností údajů poskytnutých Ústřední evidencí koní a sledování tak probíhalo v období let 1970 až Údaje posledního hodnoceného období ( ) jsou relativní, protože hřebci zařazení do plemenitby v tomto období neměli tolik času na připouštění a dosažení 50 potomků, což bylo kritériem pro hodnocení. 5.1 Analýza využití hřebců německých plemen a českých hřebců v plemenitbě ČT Srovnávací základu tvořilo 176 hřebců, kteří vyhovovali nastaveným kritériím. Z toho 96 hřebců patřilo k plemeni Český teplokrevník a 80 hřebců tvořili zástupci německých teplokrevných plemen. Poměr mezi hřebci českého chovu a hřebci importovanými znázorňuje graf č hřebců 96 hřebců Importovaní němečtí hřebci Hřebci českého chovu Graf č. 2: Poměr plemeníků českého chovu a plemeníků importovaných působících v chovu ČT v letech

52 5.1.1 Zastoupení hřebců německých plemen a českých hřebců v plemenitbě ČT Importovaní němečtí plemeníci byli zástupci následujících plemen - Holštýnský teplokrevník (HOLST), Hannoverský teplokrevník (HANN), Trakénský kůň (TRAK), Bavorský teplokrevník (BAVAR) a Westfálský teplokrevník (WESTF). Třináct hřebců importovaných z Německa bylo zařazeno do kategorie Ostatní. Jedenáct z nich podle údajů plemenné knihy ČT nenáleželo ke konkrétní plemenné knize a bylo označeno názvem Německý teplokrevník, dva hřebci náleželi k doposud ne příliš známé plemenné knize Zangersheide. Tito hřebci byli zahrnuti do databáze z důvodu nezanedbatelného podílu na zušlechťování plemene Český teplokrevník. Počty zástupců jednotlivých importovaných plemen působících v plemenitbě ve sledovaném období ČT jsou uvedeny v tabulce č. 2. Tab. č. 2: Počty hřebců německých plemen působících v chovu ČT Plemeno HOLST HA BAVAR TRAK WESTF Ostatní Počet Jelikož i v rámci jedné země má každé plemeno svá specifika a různí se v mnohých vlastnostech, různí se i u nás zájem chovatelů o zástupce jednotlivých plemenných knih německých teplokrevníků, čemuž odpovídá si složení chovné základny tvořené importovanými hřebci. Procentické zastoupení hřebců jednotlivých německých teplokrevných plemen importovaných do ČR znázorňuje graf č ,25% 10,00% 3,75% 3,75% Holštýnský teplokrevník Hannoverský teplokrevník Bavorský teplokrevník Trakénský kůň 40,00% 16,25% Westfálský teplokrevník Ostatní Graf č. 3: Procentuelní zastoupení jednotlivých plemen německých importovaných hřebců 52

53 Největší uplatnění v chovu ČT podle našich výsledků nalezli zástupci holštýnského plemene, následováni hannoverským, což ve své práci potvrzuje i KRČOVÁ (2005). Tato dvě plemena jsou pro svoje vynikající sportovní schopnosti a další vlastnosti, jakými jsou exteriér, charakter, jezditelnost a ochota k práci, mezi chovateli a jezdci velmi oblíbena. Výkonnost je jedním z určujících faktorů pro zařazení hřebce do Akceleračního programu (AP), který si klade za cíl urychlit proces šlechtění plemene a vyjednotit tzv. plemenné jádro nejvýkonnějších jedinců. V porovnání s výsledky zkoumání MARŠÁLKA (2010) z roku 2010 tedy nacházíme shodu v poměru hřebců německých plemen zařazených do AP ČT. Ve sledovaném období ( ) bylo z 21 ti zástupců německých teplokrevných plemen zařazených do AP osm hřebců plemene Holštýnský teplokrevník a sedm plemene Hannoverský teplokrevník. Tři zástupce mělo plemeno Bavorský teplokrevník, pouze jeden hřebec trakénského plemene a dva zástupci ostatních německých plemen koní působících v chovu ČT, oba spadající do plemenné knihy Zangersheide. Oblibu holštýnského plemene potvrzuje i ředitel Zemského hřebčince Tlumačov, MVDr. ČERNOCKÝ (2006), který konstatuje, že genofond plemeníků tlumačovského hřebčince se v součinnosti se ŠP ČT opírá o liniovou plemenitbu zušlechťovatelů, kterými jsou zástupci tří nejvýznamnějších linií holštýnského plemene. Linie Ladykiller, Cor de la Bryére a Capitol jsou pilířem holštýnského plemene, které patří mezi nejvyspělejší plemena západních států a je možno na nich stavět celý zušlechťovací proces zemského chovu, který je zaměřen na sportovní výkonnost. Pro porovnání s chovnou základnou Českého teplokrevníka jsme zhodnotili stejné či co nejpodobnější ukazatele. Vzhledem k otevřenosti plemenné knihy ČT a k faktu, že samotné plemeno bylo v průběhu vývoje postaveno na několika plemenech, je obtížné přesně definovat pojem původní Český teplokrevník. Jak již bylo v kapitole 3.2 popsáno, Český teplokrevník vznikl zušlechťováním původních místních a krajinných rázů plemeny, jež splňovala požadavky na užitkové vlastnosti koně, které se v jednotlivých obdobích lišily. Na výstavbě plemene ČT z velké části ovlivněného španělskými a orientálními koňmi, se tedy různou měrou v průběhu let podílela těžká teplokrevná plemena jako Oldenburský kůň, Východofrízský kůň, Hannoverský kůň, Anglonormanský kůň či Trakénský kůň coby zástupce lehkého teplokrevného koně spolu se zástupci polokrevných kmenů Przedswit, Gidran, Furioso či Shagya. Kombinováním těchto a řady dalších plemen postupně vznikal Český teplokrevník a 53

54 jeho zušlechťování připařováním výkonných sportovních teplokrevných plemen koní pokračuje stále dál, bez nějaké významnější změny, která by oddělila etapu výstavby plemene od etapy dalšího zušlechťování. Jediným významnějším mezníkem, který by mohl do jisté míry datovat počátek etapy dalšího zušlechťování plemene ČT, bylo otevření hranic po roce 1989, kdy k nám začali být importováni zástupci nevýkonnějších evropských teplokrevných plemen koní. Řád Plemenné knihy Českého teplokrevníka a Šlechtitelský cíl zůstal mimo drobných změn po celou dobu jeho šlechtění neměnný a určit proto kritérium, které by objektivně vymezilo pojem Český teplokrevník, je takřka nemožné. Pro naši práci jsme si jako určující kritérium plemenné příslušnosti zvolili zemi narození hřebce, resp. příslušnost matky k plemenné knize. Hřebcem českého chovu je tedy v naší práci považován každý hřebec, který se narodil na území České republiky, z matky zapsané v plemenné knize ČT, lhostejno po jakém hřebci. Počty hřebců ČT podle plemenné příslušnosti otců jsou uvedeny v tabulce č. 3 a graficky je jejich procentické zastoupení znázorněno v grafu č. 4. Tab. č. 3: Počty hřebců českého chovu podle plemenné příslušnosti otců Plemeno otce A1/1 Původní A1/2 SF KWP Shagya ěm. plemena ČT Počet % 36% 31% 16% 5% 2% 2% A1/1 Původní A1/2 SF KWPN SHAGYA Něm. plemena ČT Graf č. 4 : Procentuelní zastoupení hřebců českého chovu podle plemenné příslušnosti otců 54

55 5.1.2 Zhodnocení období dle využití hřebců německých plemen a českých hřebců v plemenitbě ČT Srovnání zastoupení plemeníků německých plemen a českých hřebců v období V této kapitole jsme zpracovali srovnání množství českých plemeníků a hřebců importovaných v jednotlivých obdobích šlechtění Českého teplokrevníka, které grafickou formou shrnuje poznatky celé praktické části předložené diplomové práce. Z grafu č. 5 lze vyčíst, že ač bylo plemeno ČT německými koňmi ovlivňováno již od počátků našeho sledování, ve druhé dekádě byl dán prostor koním vlastního chovu, byť postavenému na zahraničních importech. V předchozím desetiletí se poměr téměř vyrovnal, což svědčí o masovém importu výkonných německých plemen koní navzdory stále přetrvávající silné konkurenci koní českého chovu. Poslední dekáda již nezpochybnitelně potvrzuje stěžejní myšlenku celé práce, kterou je stále sílící vliv výkonných zahraničních a především německých sportovních plemen koní, který je celosvětově chápán jako pozitivní trend. Poslední období ( ) ale nebylo zcela vyhodnotitelné, protože hřebci v tomto období zařazení do chovu neměli dostatek času na připouštění a dosažení počtu potomstva přesahující číslo Hřebci českého chovu Německá tepl. plemena Graf. č. 5: Srovnání kvantifikace plemeníků importu a hřebců českého chovu v jednotlivých obdobích 55

56 Zhodnocení období z hlediska zastoupení německých hřebců Dále bylo zajímavé sledovat tendence vývoje šlechtění a chovného cíle Českého teplokrevníka, a proto bylo sledované období rozděleno do čtyř období, které mělo za cíl zhodnotit změny v preferencích chovatelů a jejich zájmu o konkrétní plemena v rámci německých plemen koní i v rámci populace ČT. Sledované období jsme rozdělili na čtyři dekády a do každé z nich zařadili příslušný počet hřebců, kteří vyhovovali nastaveným kritériím. Kritériem zařazení do období byl rok zařazení do plemenitby nezávisle na délce působení hřebce v chovu, byť sahalo do období následujícího. Toto kritérium se jevilo jako nejspolehlivější indikátor vývoje chovného cíle ČT, protože délka působení v chovu je u hřebce limitována dobou jeho pronájmu daným chovatelským sdružením anebo velmi často délkou jeho života, což nevypovídá nic o jeho dalším přínosu pro chov. Naproti tomu zařazení do chovu je signálem o poptávce po plemenících jednotlivých plemen. Počty hřebců jednotlivých plemen zařazených v jednotlivých obdobích zobrazuje tabulka č. 4 a poměr mezi plemeny znázorňuje graf č. 6. Tab. č. 4: Počty hřebců německých teplokrevných plemen působících v chovu ČT v jednotlivých obdobích Období HOLST HANN BAVAR TRAK WESTF Ostatní Celkem

57 Holštýnský teplokrevník Hannoverský teplokrevník Bavorský teplokrevník Trakénský kůň Westfálský teplokrevník Ostatní Graf č. 6 : Přehled zastoupení hřebců německých teplokrevných plemen působících v chovu ČT v jednotlivých obdobích Zhodnocení období z hlediska zastoupené hřebců českého chovu V úvodu bylo zmíněno, že počet hřebců českého chovu dosáhl ve sledovaném období počtu 96. Dalším sledovaným faktorem byl faktor plemene otce jednotlivých hřebců. Kriterium zůstalo stejné a jako ČT jsme označili otce, jenž se narodil na území ČR. Ostatní otce hodnocených českých hřebců jsme dále rozdělili dle příslušnosti k plemenným knihám. Mimo ČT se v původech hřebců vyskytli hřebci plemen Shagya, Královský holandský jezdecký kůň (KWPN), Selle francais (SF), Anglický plnokrevník (A1/1), zástupci výše zmíněných polokrevných kmenů označených v tabulce Původní A1/2 a hřebci německých teplokrevných plemen bez rozlišení plemenné příslušnosti. Stejně jako u německých hřebců jsme si i u českých koní rozdělili sledované období na čtyři stejné etapy a do každé z nich zařadili příslušný počet hřebců, kteří vyhovovali nastaveným kritériím. Kritériem zařazení do období byl rok zařazení do plemenitby nezávisle na délce působení hřebce v chovu, byť sahalo do následujícího období. Tabulka č. 5 a graf č. 7 tedy zobrazují počty hřebců plemene ČT v jednotlivých obdobích se znázorněním plemenné příslušnosti otců. 57

58 Tab. č. 5: Počty hřebců českého chovu v jednotlivých obdobích a plemenná příslušnost otců Německá Období A1/1 Původní A1/2 SF KWPN Shagya ČT Celkem plemena A1/1 Původní A1/2 SF KWPN Shagya Německá tepl. plemena ČT Graf č. 7: Počty zastoupení hřebců českého chovu v jednotlivých obdobích a plemenná příslušnost otců. Z grafu č. 7 vyplývá, že tendence šlechtění Českého teplokrevníka je silně orientovaná na sportovní výkonnost, kterou má podpořit připařování kvalitních hřebců nejvýkonnějších sportovních plemen. Ve druhé dekádě je však stále patrný velmi výrazný vliv koní českého chovu, v dalších již výrazně klesá a naproti tomu se navyšuje, až téměř převládá vliv koní německého chovu. K plemeníkům, jejichž otec je považován za ČT je ovšem nutno dodat, že ve druhé až třetí generaci se opět dostaneme k importovanému, z 90% německému hřebci. Nicméně zde zůstává vliv české matky otce. V součtu se tedy dostáváme k tomu, že u 31 hřebců zapsaných jako Český teplokrevník byl otcem importovaný hřebec německého chovu. U dalších deseti hřebců byl německý hřebec v pozici děda a u dalších 15 v pozici praděda. Dostáváme se tím 58

59 k číslu 56, které označuje české hřebce, kteří má v prvních třech generacích německého předka, což značně pozměňuje naše dosavadní poznatky o hřebcích českého chovu. Neněmeckého původu tedy v hodnoceném období bylo pouhých 40 hřebců. Poslední období ( ) ale nebylo zcela vyhodnotitelné, protože hřebci v tomto období zařazení do chovu neměli dostatek času na připouštění a dosažení počtu potomstva přesahující číslo 50. Za pozitivní a chovatelsky přínosný lze považovat stále poměrně nezanedbatelný vliv anglického plnokrevníka, jenž je ve šlechtění teplokrevných koní nezastupitelný. Nezbytnost použití anglického plnokrevníka ve šlechtění sportovních koní konstatuje i MISAŘ a JISKROVÁ (2001) Zhodnocení délky působení v chovu ve vztahu k počtu připuštění a narozených hříbat Se stále se zvyšujícími nároky na výkonnost sportovních koní narůstá i počet plemeníků, kteří ať již sami nebo prostřednictvím potomstva dosáhli na nejvyšší sportovní mety. A protože prakticky s každou novou připouštěcí sezonou se objeví nový plemeník s ještě lepšími výsledky, než jeho předchůdci, ať již ve sportu či v chovu, bylo by chovatelským krokem zpět držet se starých, byť osvědčených plemeníků, na úkor nové krve. Není proto výjimkou, že hřebec působí v plemenitbě pouze velmi krátký čas, například jedno či dvě připouštěcí období. V minulosti byl obvyklý pravý opak a plemeníci působící v chovu 20 let byli standardem, hřebci působící v chovu rovné čtvrt století rovněž nebyli výjimkou. Tyto údaje se velmi liší u hřebců importovaných a hřebců českého chovu, porovnání nabízí tabulka č. 6. Tab. č. 6: Porovnání délky působení v chovu českých a německých hřebců ČT ěmecká plemena Nejčastější délka doby působení hřebců Průměrná délka doby působení hřebců Počet hřebců působících v chovu déle než 10 let Z toho v chovu stále působí

60 Počet hřebců působících v chovu déle než 15 let (z toho déle než 20 let) 61 (24) 23 (4) Z toho v chovu stále působí 0 9 Počet hřebců působících v chovu 5 a méně let 1 20 Z toho v chovu stále působí 0 5 A právě délka působení v chovu může mít a má výrazný vliv na množství připuštěných klisen a narozených hříbat. Vyhodnotíme - li tedy celkové počty připuštění či narozených hříbat vzhledem k délce působení v chovu, dostáváme další zajímavá čísla, která mění pohled na předchozí žebříčky úspěšnosti hřebců, protože hřebec působící v chovu jednu až dvě sezóny může, ale nemusí připustit stejné množství klisen, jako hřebec působící v chovu 15 let. Srovnání množství potomstva ve vztahu k délce působení v plemenitbě je zobrazeno v tabulce č. 7. Tab. č. 7: ejlepších 20 hřebců podle počtu narozených hříbat a porovnání délky působení v chovu Jméno Plem. přísl. Hříbat V chovu působil let Mineral ČT Rock'n Roll HANN Lopez HANN Catango Z HOLST Carismo HANN Quoniam VII ČT Przedswit XVIII Původní A 1/ Almhirt týnský ČT Amon ČT Ramiro - 47 s.v. HOLST Renomee Z HANN Carol HOLST Quoniam IV ČT Karneol jičínský Č Aristo Z Ostatní Frühesch BAVAR Dietward - 4 ČT Quoniam VI ČT Le Patron HANN Almhirt chlumecký ČT Cattaro HOLST

61 5.1.4 Zhodnocení hřebců z hlediska množství připouštění a potomstva Zhodnocení připouštění a množství hříbat u hřebců německých plemen Prvním hodnoceným ukazatelem byl počet připuštění hřebců jednotlivých plemen. Celkový počet připouštění importovanými hřebci byl a u jednotlivých plemen se velmi lišil, což je zobrazeno v tabulce č. 8. Tab. č. 8: Počty připuštění hřebci jednotlivých německých importovaných plemen Plemeno HOLST HA BAVAR TRAK WESTF Ostatní Počet připuštění Z těchto údajů zcela jednoznačně vyplývá obliba chovatelů holštýnského plemene, následovaného hannoverským a bavorským. Zastoupení trakénských a vestfálských hřebců je v porovnání s prvními jmenovanými téměř zanedbatelné. Výsledky kvantifikace četnosti připouštění jednotlivých plemen znázorňuje graf č. 8. 3,36% 11,62% 4,18% 15,48% 38,54% Holštýnský teplokrevník Hannoverský teplokrevník Bavorský teplokrevník Trakénský kůň Westfálský teplokrevník Ostatní 26,82% Graf č. 8: Poměr připouštění jednotlivých plemen importovaných hřebců. Při porovnání grafů č. 3 a č. 8 jsme zjistili, že procentuelní zastoupení hřebců coby zástupců jednotlivých plemen až na malé odchylky odpovídá poměru připouštění hřebců jednotlivých plemen. V obou případech s téměř dvojnásobným náskokem zvítězilo holštýnské plemeno následované hannoverským. Nepatrné odchylky u plemen holštýnského, westfálského a zástupců ostatních německých plemen byly způsobeny výraznějším prosazením jednotlivce v rámci plemene. Např. u westfálského plemene se 61

62 množství připuštěných klisen výrazně zasloužil hřebec Papillion (Pilot Firn), u ostatních plemen hřebec Aristo Z (Artos Z Cartgaho Z) a Quick Lauro Z (Quick Star Lauriston). Naše výsledky se shodují i s výsledky KRČOVÉ (2005), která uvádí holštýnské plemeno jako nejpoužívanějšího korektora skokových schopností v plemenitbě ČT. Vzhledem k tomu, že reprodukční vlastnosti jednotlivých hřebců jakožto zástupců jednotlivých plemen se mohou výrazně lišit, dalším hodnoceným faktorem úspěšnosti působení v chovu Českého teplokrevníka byl počet narozených hříbat. Množství hříbat narozených po hřebcích jednotlivých plemen z celkového počtu 9745 hříbat narozených po všech importovaných plemenících zobrazuje tabulka č. 9. Procentuelní poměr hříbat narozených po zástupcích jednotlivých plemen je pak znázorněn v grafu č. 9. Tabulka č. 10 pak zobrazuje drobné rozdíly v úspěšnosti zabřezávání klisen připuštěných zástupci jednotlivých importovaných plemen. Tyto rozdíly nejsou velké a pohybují se v rozmezí 8%, ale i tak je zajímavé sledovat, které plemeno bylo v reprodukčních ukazatelích úspěšnější. Jedinou výraznější odchylku jsme zaznamenali u westfálského plemene. Plodnost jeho zástupců jako jediného z plemen nedosáhla 50% Tab. č. 9: Počty hříbat po hřebcích jednotlivých německých importovaných plemen Plemeno HOLST HA BAVAR TRAK WESTF Ostatní Počet hříbat ,77% 3,55% 11,51% 15,83% 37,75% Holštýnský teplokrevník Hannoverský teplokrevník Bavorský teplokrevník Trakénský kůň 27,58% Westfálský teplokrevník Ostatní Graf č. 9: Poměr hříbat narozených po hřebcích jednotlivých německých plemen. 62

63 Tab. č. 10: Porovnání reprodukční úspěšnosti mezi jednotlivými německými plemeny. Plemeno HOLST HA BAVAR TRAK WESTF Ostatní Počet připuštění Počet hříbat Úspěšnost zabřezávání 52% 54% 52% 56% 48% 54% Na základě počtu připuštění a počtu narozených hříbat jsme vyhodnotili nejúspěšnější plemeno a neúspěšnějšího jednotlivce z řad importovaných německých hřebců. Nejvíce chovatelé v hodnoceném období ( ) připouštěli holštýnskými hřebci, druhým nejvíce preferovaným plemenem byl Hannoverský kůň a na pomyslném třetím místě se umístili zástupci ostatních německých teplokrevných plemen koní. Vzhledem k faktu, že holštýnští hřebci působí v našem chovu pouhá dvě desetiletí, dokládá prvenství v tomto žebříčku kvality tohoto plemene, stejně jako hannoverského. Ani ve výsledcích kvantifikace narozených hříbat se pořadí prvních tří nejpreferovanějších plemen neliší. Pouze druhý hřebec umístěný v žebříčku připouštění Catango Z (Cantus Ahorn Z) v žebříčku narozených hříbat poklesl o jednu příčku a naopak třetí hřebec v pořadí připouštění Lopez (Lombard Duenkel) se díky úspěšnějšímu zabřezávání klisen posunul v tab. č. 12 o jedno místo nahoru. Samostatnou kapitolou je pak vyhodnocení hřebců - jednotlivců opět dle počtu připuštění a dle počtu narozených hříbat. Pro větší přehlednost je pořadí hřebců zaneseno v tabulkách. Hvězdičkou jsou označení hřebci, kteří byli nebo jsou zařazení do AP ČT. Tab. 11 : Pořadí německých hřebců dle počtu připuštění Pořadí Jméno hřebce Plemeno Počet připuštění 1 Rock n Roll * Bavorský teplokrevník Catango Z * Holštýnský kůň Lopez * Hannoverský kůň Renomee Hannoverský kůň Ramiro- 47 Holštýnský kůň Carismo Hannoverský kůň Cattaro Holštýnský kůň

64 8 Frühesch Bavorský teplokrevník Aristo Z * Ostatní (Zangersheide) Latinus Holštýnský kůň 406 Tab. 12 : Pořadí německých hřebců dle počtu narozených hříbat Pořadí Jméno hřebce Plemeno Počet narozených Úspěšnost hříbat zabřezávání 1 Rock n Roll * Bavorský teplokrevník ,89% 2 Lopez * Hannoverský kůň ,74% 3 Catango Z * Holštýnský kůň ,97% 4 Carismo Hannoverský kůň ,14% 5 Ramiro-47 Holštýnský kůň ,87% 6 Renomé Hannoverský kůň ,67% 7 Carol * Holštýnský kůň ,39% 8 Aristo Z * Ostatní (Zangersheide) ,32% 9 Frühesch Bavorský teplokrevník ,68% 10 Le Patron * Hannoverský kůň ,62% Z tabulky č. 11 vyplývá, že obliba hřebce nemusí vždy korespondovat s preferencí plemene. Nicméně pomineme - li bezkonkurenčně zvítězivšího hřebce Rock n Roll (Rasso Landgraf I), pak výsledky zanesené v tabulce odpovídají výsledkům předchozího zkoumání obliby plemen. Umístění hřebce jiného plemene v žebříčku jednotlivců, než jsou plemena umístěná na prvních dvou pozicích v žebříčku plemen, vypovídá o kvalitě hřebce a o tom, že pro chovatele jsou na prvním místě kvality plemeníka jako jednotlivce, lhostejno do jaké plemenné knihy je zapsán. Tabulka č. 12 poukazuje na fakt, že nejen obliba chovatelů je pro reprodukční úspěšnost plemeníka zásadní. Umístění hřebci se v obou tabulkách příliš neliší, rozdíly jsou až na dvě výjimky patrné pouze v pořadí. Tyto výjimky tvoří hřebci Le Patron (Laptop Drosselklang I) a Carol (Cascadeur Ramiro Z), kteří se v hodnocení připouštění neumístili v první desítce hřebců, kdežto v počtu potomstva předčili hřebce Latinus (Landgraf I Lord) a Cattaro (Cardinal Allasch). Ač musí hřebci při zařazení do chovu splňovat totožná kritéria, především co se reprodukčních vlastností týče, přesto se drobné odchylky najdou a jak z tabulek vyplývá, vysoký počet připuštění hřebci nezaručuje vysoký počet potomstva. Důkazem jsou právě tabulky č. 11 a 12. Dlužno ovšem dodat, že roli v reprodukční úspěšnosti hraje i technika připouštění a jiné výsledky může, ale nemusí mít hřebec působící v přirozené plemenitbě a jiné hřebec, 64

65 který je chovatelům k dispozici formou inseminačních dávek. Zvýhodnění hřebců působících v inseminaci spočívá v možnosti naředit ejakulát do více jednotlivých inseminačních dávek a z jednoho odběru tak oplodnit více klisen najednou. Významnou roli ve využívanosti hřebce rovněž hraje propagace hřebce, místo ustájení a majitel. Jiné je ve většině případů povědomí o hřebcích stojících na inseminačních stanicích nebo v jiných chovatelských zařízeních a jiné o hřebcích stojících samostatně na smluvních místech hřebčinců, případně u majitelů. Tři ze čtyř hřebců z tabulky č. 11 působících ze 100% nebo téměř ze 100% v inseminaci byli v majetku či pronájmu soukromé inseminační stanice, hřebec Catango Z působil v Zemském hřebčinci Tlumačov. Veterinární předpis Plemenářského zákona nařizuje, že v jedné připouštěcí sezóně smí hřebec působit pouze jedním způsobem plemenitby tj. buď formou odebírání inseminačních dávek, nebo formou přirozené plemenitby. Častou praxí především v hřebčincích však bývá střídání způsobu plemenitby u hřebců, obvykle po jedné až třech sezónách. Pozitivním faktem je, že v obou tabulkách se umístili hřebci reprezentující linii založenou hřebcem Cor de la Bryére, která patří k pilířům holštýnského chovu. Jedná se o hřebce Catango Z, Carol, Carismo a Cattaro. Původ hřebce Le Patron v sobě snoubí dokonce dvě linie považované za stavební kameny holštýnského chovu, a sice linie Ladykiller xx a Cor de la Bryére. Hřebec Aristo Z (Foto: Příloha 20) mimo kombinace linií Cor de la Bryére a Capitol I z matčiny strany, pochází z linie založené hřebcem plemene Selle Francois, Almé Z, který není snad žádnému příznivci sportovních koní neznámý (REGNER, SBORNÍK, 2004, 2006). HANUŠOVÁ (2003) ve svém článku o zakladateli jedné z nejvýznamnějších linií sportovních koní, hřebci Cor de la Bryére zmiňuje, že jím založená linie je srovnatelná pouze se zástupci linií Ladykiller xx a Ramiro. Je proto velmi potěšující zjistit, že 9 plemeníků, kteří se v počtu připuštění a počtu narozených hříbat umístili v první desítce, jsou zástupci buď jedné z těchto linií, anebo častěji pocházejí z jejich kombinací. HANUŠOVÁ (2003) uvádí, že Landgraf I byl nejslavnějším holštýnským plemeníkem všech dob a pozitivním faktem je stále častější zařazování jeho synů a vnuků do českého chovu. O jeho oblibě svědčí i příslušnost šesti hřebců z tabulek 11 a 12 k jeho linii ať již prostřednictvím otce či matky. Zajímavý pohled nabízí JISKROVÁ (2012) srovnáním hřebčího potomstva hřebců v testačních odchovnách (TO) prováděném v letech Nejvíce 65

66 potomků hřebečků měl v uvedeném období v TO hřebec Catango Z (36 hřebečků), v naší práci vyhodnocený jako druhý nejvíce připouštěný hřebec z německých importovaných hřebců. V pořadí dle připuštění neumístěný, avšak v pořadí dle počtu potomstva se již prosadivší hřebec Le Patron byl v počtu potomků v TO pátý v pořadí, se 14 hřebečky, čtvrtý byl s 15-ti testovanými hřebečky hřebec Dantes, který byl podle počtu připuštění 22., v počtu hříbat však 18. v pořadí hřebců. V tabulkách 11 a 12 na prvních místech umístěný hřebec Rock n Roll byl podle počtu testovaných hřebečků až na 11. místě s jedenácti potomky, následován hannoverským hřebcem Grand Step, s deseti potomky, který podle počtu připuštění byl na 25. místě, dle počtu hříbat na 20. místě. V posuzování tělesných měr hřebečků se opět velmi dobře prosadil hřebec Grand Step, který předával na své potomstvo jak kohoutkovou výšku hůlkovou (KVH) (sám 170 cm, potomci 168 cm), tak obvod hrudi (OHR) sám měl 192 cm, potomci 193 cm a v obvodu holeně (OHOL), kdy jeho hodnocení potomci dosáhli průměrně 22, 4 cm hodnoty OHOL, přičemž hřebec sám měl 22 cm. Jeho potomstvo tedy dědí tělesný rámec, hloubku a kostatnost. Absolutně největší potomstvo (170 cm) měl rovněž hannoverský hřebec Faraday, v žebříčku připouštění 21. Nejvíce připouštěný hřebec, který měl dle našeho výzkumu i nejvíce potomstva z hodnocených německých hřebců, předával svůj tělesný rámec rovněž celkem spolehlivě (sám měl 167 cm KVH, potomstvo rovněž), v hodnocení obvodu hrudi byl jedenáctý a v hodnocení obvodu holeně dvanáctý, přičemž potomstvo průměrně mělo o málo slabší holeň, než hřebec sám. Druhý umístěný hřebec v tab. č. 11, Catango Z se v hodnocení těl. měr umístil těsně za hřebcem Rock n Roll. Nejkomplexnější přehled hodnocení otců hřebečků představují známky za výkonnost při výkonnostních zkouškách (VZ). V tomto hodnocení se v naší práci nejúspěšnější hřebec Rock n Roll téměř vůbec neprosadil a hodnocení jeho potomstva bylo spíše pod průměrem. Nejlépe bylo jeho potomstvo hodnoceno v mechanice pohybu na ruce (7,6 bodu, 15. místo z 21 hodnocených otců, první hřebec 8,3 bodu), nejhůře ve stavbě těla, kde byl poslední se 6,9 body, nejvyšší známka byla udělena 7,9 bodu. V celkovém součtu se hřebec umístil na 17. místě se 7,6 body, přičemž první umístěný hřebec dosáhl hodnocení 8,3 bodu. Významný rozdíl jsme zaznamenali u hřebce Catango Z, druhý nejvíce připouštěný, třetí v počtu potomků. Potomstvo tohoto hřebce bylo v celkovém součtu třetí nejlépe hodnocené se 7,9 body (první místo 8,3 bodu), nejlépe bylo jeho potomstvo hodnoceno za vrozené schopnosti, kde získalo 8 bodů a 66

67 druhé místo. I ve všech ostatních hodnocených faktorech byly výsledky jeho potomstva velmi vyrovnané. Velkou roli zde ovšem sehrál počet hodnocených potomků - po hřebci Rock n Roll bylo hodnoceno jedenáct hřebečků, po hřebci Catango Z 36 hřebečků. Tento výrazný rozdíl mohl být důvodem pro lepší výsledky, jelikož zde byla větší šance na nadprůměrné potomstvo. Velmi vyrovnané výsledky v hodnocení výkonnosti vykazovalo potomstvo hřebce Radegast, po kterém bylo hodnoceno celkem 12 hřebečků. V mechanice pohybu bylo jeho potomstvo hodnoceno nejlépe, v celkovém hodnocení se umístil jako druhý nejlepší otec, před hřebcem Catango Z. V letech bylo na MZLU prováděno sledování výkonnosti koní ve skokových soutěžích a na základě toho vyhodnocen odhad plemenné hodnoty hřebců působících v plemenitbě ČT. Prvním hodnoceným ukazatelem bylo podle JISKROVÉ (2004) množství potomstva startující ve skokových soutěžích. Z importovaných německých hřebců se zde nejvíce prosadil holštýnský hřebec 329 Ramiro 47 s.v., pátý nejvíce připouštěný hřebec v tabulce č. 13 a pátý v počtu potomstva v tab. č. 14, celkově druhý za hřebcem Quoniam VII. Čtvrtým nejúspěšnějším byl hřebec Lopez, následovaný hřebcem Renomee a s poněkud větším odstupem hřebce Cattaro, na jedenáctém místě. Tyto údaje potvrzují výsledky naší práce, kdy chovatelská obliba hřebců byla podložena množstvím sportujících potomků. V tabulkách č. 11 a 12 jsou hvězdičkou označeni hřebci splňující podmínky pro zařazení do Akceleračního programu ČT. Smysl tohoto programu a podmínky zařazení jsou uvedeny v kapitole 3.5. Připouštění těchto hřebců klisnám rovněž zařazeným v AP je svazem chovatelů zvýhodněno finanční dotací a toto opatření podporuje rozvoj chovné základy postavené na nejvýkonnějších jedincích. Chovatelé, kteří mají klisnu zařazenou do AP, prosazují více hřebce zařazeného do AP a i to je jeden z faktorů obliby konkrétních hřebců (REGNER, SBORNÍK 2006, ). Při statistickém zpracování metodou Obecný lineární model - Analýza rozptylu jsme objevili statistickou průkaznost u vlivu plemenné příslušnosti u faktorů - průměrně připuštěno na rok a délka působení v chovu. Vliv plemenné příslušnosti byl statisticky průkazný u faktoru průměrně připuštěno na rok, u faktoru délky působení v chovu dokonce vysoce statisticky průkazný. Vysoká statistická průkaznost vlivu plemenné příslušnosti byla u faktoru délky působení v chovu zjištěna u plemene Bavorský teplokrevník, jehož průměrná délka působení v chovu byla 16 let, významný rozdíl jsme zaznamenali při porovnání s plemenem Holštýnský teplokrevník, u kterého byla 67

68 průměrná délka působení v chovu 8,5 roku. Tento rozdíl je způsoben tím, že k největšímu uplatnění holštýnských hřebců v plemenitbě dochází v posledním desetiletí, v širší souvislosti v posledních dvou desetiletích a hřebci jsou velmi často pronajímáni od majitele na omezenou dobu. S hřebci zakoupenými či dlouhodobě působícími dávají tento údaj (průměrně 8,5 roku). Statistická průkaznost vlivu plemenné příslušnosti na průměrný počet připuštění na rok byla zjištěna u plemene Westfálský teplokrevník, která dosáhla hodnoty 115, 25 připuštění na rok. Významný rozdíl byl zaznamenán oproti plemenům Holštýnský teplokrevník (44, 84), Hannoverský teplokrevník (35,1), Bavorský teplokrevník (16, 72) a Ostatní německá teplokrevná plemena (22, 92). Vysoká průkaznost plemenné příslušnosti byla v tomto případě způsobena jednotlivcem, hřebcem Papillion, který v chovu ČT působil pouze jedinou sezónu, ve které připustil 280 klisen. V součtu pro celé plemeno pak tento údaj dal vysoký roční průměr oproti početně více zastoupeným a v plemenitbě dlouhodoběji působícím hřebcům jiných plemen Zhodnocení připouštění a množství potomstva u českých hřebců Pro naši práci jsme si jako určující kritérium plemenné příslušnosti zvolili zemi narození hřebce, resp. příslušnost matky k plemenné knize. Hřebcem českým je tedy v naší práci považován každý hřebec, který se narodil na území České republiky, z matky zapsané v plemenné knize ČT, lhostejno po jakém hřebci. Stejně jako u skupiny hřebců importovaných i u českých hřebců jsme nejprve hodnotili výsledky v plemenitbě. Za sledované období bylo 96 českých hřebců připuštěno celkem 19168x a z tohoto počtu připuštění se narodilo hříbat. Dále jsme i zde rovněž sestavili žebříčky jednotlivců dle počtu připuštění a počtu narozených hříbat. Posuzovaným znakem zde opět byla plemenná příslušnost otce plemeníka a prostřednictvím zahraničního původu českého hřebce více uplatňovaný vliv zahraničních plemen či naopak koní českého chovu. Žebříčky českých hřebců v počtu připuštění i počtu hříbat znázorňují tabulky č. 13 a

69 Tab. č. 13: Pořadí českých hřebců dle počtu připuštění a plemenná příslušnost otců Pořadí Jméno hřebce Plemeno otce hřebce Počet připuštění 1 Minerál A1/ Amon Něm. tepl. plemeno Almhirt týnský ČT Quoniam VII ČT Przedswit VIII Původní A1/ Karneol jičínský Něm. tepl. plemeno Quoniam IV ČT Topas- 14 Něm. tepl. plemeno Diktant slatiňanský ČT Almhirt chlumecký * ČT 335 Tab. č. 14: Pořadí českých hřebců dle počtu narozených hříbat a plemenná příslušnost otců Pořadí Jméno hřebce Plemeno otce hřebce Počet hříbat Úspěšnost zabřezávání 1 Minerál A1/ ,72% 2 Quoniam VII ČT ,89% 3 Przedswit VIII Původní A1/ ,23% 4 Almhirt týnský ČT ,89% 5 Amon Něm. tepl. plemeno ,54% 6 Quoniam IV ČT ,73% 7 Karneol jičínský Něm. tepl. plemeno ,07% 8 Dietward- 4 Něm. tepl. plemeno ,64% 9 Quoniam VI ČT ,42% 10 Almhirt chlumecký * ČT ,73% Ani ve složení těchto tabulek nedochází k žádným výraznějším změnám, patrné jsou změny v pořadí, což může být opět způsobeno individuálními vlastnostmi hřebce, především pak reprodukčními schopnostmi. Příkladem je hřebec Amon, u něhož hodnota zabřezávání klisen nedosáhla ani 50%. Stejně jako v případě importovaných 69

70 hřebců i v tomto případě hodnocení chovatelské obliby (Tab. č. 14) sehrává roli individualita hřebce, která předčí plemennou příslušnost. Vidíme však 50% zastoupení hřebců, jež jsou po dvě a více generací odchováni v České republice a lze tedy předpokládat, že spojení německých hřebců s českými kisnami bylo úspěšné a mělo smysl tuto krev dále rozšiřovat na místo přílivu krve nové, prostřednictvím dalších importů. Otázkou subjektivního názoru je naprosto suverénní první místo hřebce Minerál (Mys xx Marin Lipský) v obou hodnocených žebříčcích- foto Příloha 23. Hřebec sám nebyl nikdy ve sportu testován a o jeho výsledku absolvovaného stodenního testu hřebců je veřejnosti znám pouze fakt, že byl ze všech českých hřebců nejlépe hodnocen za jezditelnost (ERC, 2011). Ani jeho potomstvo, až na několik málo světlých výjimek, ve sportu nijak nevyniklo, např. v roce 2011 z jeho čtrnácti potomků startujících ve skokových soutěžích pouze tři dosáhli výkonnosti stupně L. V roce 2010 po něm startovalo ve skok. soutěžích 19 potomků a mimo dvou, kteří dosáhli výkonnosti S a ST, žádný z nich neprokázal vyšší výkonnost, než L, které dosáhl opět pouze jeden potomek. (PŘEHLED O SPORTOVNÍCH KONÍCH ČJF, 2008) Zmiňovaní dva potomci s vyšší výkonností dosahují slušných výkonů stabilně, v porovnání se zbytkem se nabízí polemika, na kolik jsou tyto výsledky zásluhou hřebce, který za své prozatím čtrnáctileté působení v chovu dostal více než dost příležitostí prokázat své kvality. Faktem je, že nejširší jezdeckou základnu u nás tvoří rekreační jezdci a jezdci s nižšími sportovními ambicemi (st. Z L), pro které mohou být potomci tohoto hřebce dobře využitelní. Otázkou ovšem zůstává, zda je vhodné ponechávat hřebce, který ze všech svých vlastností vyniká nejvíce atraktivním zbarvením, v plemenitbě plemene, které si klade za cíl produkci ušlechtilých jezdeckých koní vhodných pro všechna odvětví výkonnostního jezdeckého sportu a za tímto účelem zařazuje do plemenitby importované hřebce absolutní výkonnosti, zástupce plemen, po desetiletí šlechtěných na vysokou výkonnost. Ve šlechtitelských programech plemen zaměřených na určité zbarvení má takový hřebec jistě své místo, ve šlechtění na výkonnost je hřebec bez vlastní výkonnosti a nevalné či kolísavé výkonnosti potomstva, dle mého názoru postradatelný. Při statistickém zpracování metodou Obecný lineární model - Analýza rozptylu jsme neobjevili průkaznost u vlivu plemene otce hřebce ani v jednom ze sledovaných faktorů, jimiž byli - počet připuštění, průměrně připuštěno na rok, počet narozených 70

71 hříbat, průměrný počet hříbat na rok, % inseminace z celkového připouštění a délka působení v chovu. Vliv plemene otce nebyl statisticky průkazný Roční průměry připouštění a narozených hříbat u hřebců německých plemen i hřebců českého chovu Další dva žebříčky reprodukční úspěšnosti tedy tvoří žebříčky průměrně připuštěných klisen na rok a průměrně narozených hříbat za rok vypracované zvlášť pro hřebce německých importovaných plemen a pro hřebce českého chovu. Tab. č. 15: Pořadí německých hřebců dle průměru připuštění za rok Tab. č. 16: Pořadí německých hřebců dle počtu hříbat narozených za rok Jméno Plemeno Průměr připuštění na rok 1 Papillion WESTF Carismo HANN Lord Caletto HOLST Landos HOLST 154,5 5 Caletto III HOLST Robinson HOLST Grand Step HANN 87 8 Cesano II HOLST 84 9 Aristo Z Ostatní 81,40 10 Catango Z HOLST 77,50 Jméno Plemeno Průměr hříbat na rok 1 Carismo HANN 134,50 2 Papillion WESTF Lord Caletto HOLST 86 4 Caletto III HOLST 74,50 5 Landos HOLST 64 6 Robinson HOLST 57 7 Cesano II HOLST 51 8 Grand Step HANN 50 9 Aristo Z Ostatní 43,40 10 Lordano HOLST 39 Tab. č. 18: Pořadí českých hřebců dle počtu hříbat narozených za rok Tab. č. 17: Pořadí českých hřebců dle průměru připuštění za rok 71

72 Jméno Průměr připuštění na rok 1 Mineral 51,93 2 Corsár 43 3 Diktant slatiňanský s.v. 30,91 4 Quoniam II ,33 5 Amon 23,14 6 Quoniam II ,70 7 Taarlo Kubišta s.v. 21,20 8 Przedswit XVIII 18,50 9 Mistrál 18,40 10 Hurikán 18,35 Jméno Průměr hříbat na rok 1 Mineral 26,86 2 Corsár 22,67 3 Diktant slatiňanský s.v. 14,55 4 Quoniam II ,08 5 Quoniam II ,50 6 Taarlo Kubišta s.v. 11,40 7 Amon 11 8 Przedswit XVIII 10,96 9 Quoniam IV 10,90 10 Quoniam VII 10,60 Absolutním vítězem v žebříčku průměrného připouštění na rok se navzdory předchozím statistikám stal hřebec westfálského plemene Papillion (Pilot Firn) s ročním průměrem 280 připuštěných klisen, což bylo ovšem způsobeno délkou jeho působení v chovu, které činilo pouhý jeden rok. ZUROVACOVÁ (2009) dokládá kvality tohoto plemeníka svým výzkumem odhadu plemenné hodnoty metodou BLUP ANIMAL MODEL, ve kterém Papillion (Foto: Příloha 22) předčil ostatní hodnocené hřebce a jeho odhadnutá plemenná hodnota byla nad průměrem populace. Plemeník s druhým nejvyšším průměrným počtem připuštění byl hannoverského plemene. Hřebec Carismo (Calypso II Akzent), působil v chovu ČT dva roky a jeho roční průměr dosáhl hodnoty 220 připuštění. Carismo (Foto: Příloha 21) se stal vítězem testu výkonnosti hřebců s enormně vysokým indexem a vysokým oceněním za skok. O jeho kvalitách svědčí zařazení do akceleračního programu hannoverské plemenné knihy (KATALOG PLEMENNÝCH HŘEBCŮ, 2003). Pomyslné stupně vítězů uzavírá bohužel předčasně uhynuvší holštýnský plemenný hřebec Lord Caletto (Lord Caletto I) se 170 připuštěnými klisnami za jedinou připouštěcí sezonu. Hřebec Lord Caletto se velmi dobře prezentoval ve skokových soutěžích do stupně TT a mimo tří startů na Mistrovství Evropy se na 10. místě umístil na Mistrovství světa plemenných hřebců v Lanakenu v roce 2001 a jako náhradí účastník byl vybrán pro OH v Aténách v roce 2004 (KATALOG PLEMENNÝCH HŘEBCŮ, 2009, ). 72

73 Co se týká průměrného počtu narozených hříbat, změnilo se pouze pořadí prvních dvou hřebců z předchozího hodnocení. Po hřebci Carismo se průměrně narodilo 134 hříbat, po hřebci Papillion 122 hříbat a po hřebci Lord Caletto 86 hříbat. Tyto údaje poukazují na vyšší reprodukční parametry hřebce Carismo, jehož procento zabřeznutí z připuštění činí 60%, oproti hřebci Papillion se 43% a Lord Caletto s 50%. V tabulkách č. 17 a 18 šestého umístěného hřebce kladně hodnotí ve své práci ZUROVCOVÁ (2009) a to především z hlediska velmi dobrého charakteru, pro který byl mezi chovateli oblíben a který předával na potomstvo. Dodává však, že co do výkonnosti potomstva byl však hřebec v populaci sportovních koní spíše zhoršovatelem. U hřebců českého chovu se oba žebříčky v pořadí prvních tří hřebců neliší a stejně jako v absolutním počtu připuštění i potomstva i v tomto hodnocení se jako nejúspěšnější ukázal hřebec Minerál (Mys xx Marin Lipský) s necelými 52 připuštěnými klisnami na rok a z toho 27 narozenými hříbaty. Druhý je hřebec Corsár (Carthago Z Corvet) se 43 připuštěnými klisnami a z toho 23 narozenými hříbaty a třetí nejúspěšnější hřebec- Diktant slatiňanský s. v. (Diktant III K Varin) s 31 připuštěnými klisnami a 14 narozenými hříbaty za rok v hodnocení úspěšnosti zabřezávání za předchozími dvěma hřebci o něco málo zaostává. Výsledky hodnocení počtu připuštění a narozených hříbat však nejsou u hřebců zařazených do chovu v posledním desetiletí zcela vyhodnotitelné, protože oproti dříve zařazeným hřebcům neměli tito tolik času ke zplození většího počtu potomstva a z tohoto důvodu také v této práci řada dalších vynikajících hřebců zařazených do chovu v období let 2000 až 2011 chybí. Analýzou rozptylu jsme prokázali statistickou průkaznost faktoru plemene. Mnohonásobným porovnáváním podle Tukey B jsme prokázali, že počet připuštění za rok hřebců vestfálského plemene se statisticky průkazně lišil od ostatních a díky statistickému vyhodnocení jsme zjistili, že o skupinu hřebců westfálského plemene byl zvýšený zájem chovatelů. 73

74 5.2 Zhodnocení rozvoje a vlivu inseminace na výsledky hřebců v reprodukci Rozvoj inseminace a její vliv na úspěšnost zabřezávání Dalším významným hodnoceným faktorem byl způsob realizace plemenitby. V kapitole 5.2 byla plemenitba rozdělena do čtyř období, přičemž z hlediska způsobu realizace plemenitby je toto rozdělení významné v tom, že v období let 2000 až 2011 došlo k velmi významnému rozvoji inseminace a zdokonalení techniky připouštění. Tento vývoj mapuje graf č ,68% 88% 71,95% 80,53% Přirozená plemenitba Inseminace 25,32% 12% 28,05% 19,47% Graf č. 10: Poměr inseminace a přirozené plemenitby v jednotlivých obdobích. Z grafu č. 10 vyplývá, že k největšímu rozvoji inseminace došlo v posledním desetiletí, navzdory faktu, že se u nás (v tehdejší ČSSR) začal používat již po skončení druhé světové války. Největší rozmach inseminace jde ruku v ruce s rozvojem chovu koní ve smyslu hobby, kdy je velkou výhodou pro většinovou část majitelů a chovatelů, kteří si nemohou dovolit vozit klisnu ke hřebci. S tím souvisí také vznik reprodukčních středisek zaměřených na dovoz plemenného materiálu, držení hřebců a poskytování služeb s inseminací spojených. Mnohonásobným porovnáváním dle Tukey - B jsme zkoumali vliv podílu inseminace na úspěšnost zabřezávání klisen. Naše výsledky prokázaly, že podíl inseminace nebyl statisticky průkazný a neměl vliv na úspěšnost zabřezávání klisen. 74

75 Inseminace sice zajišťuje velmi rychlý chovatelský rozvoj a možnosti chovatelů ve výběru vhodného hřebce pro konkrétní klisnu jsou takřka neomezené, jistá negativa v podobě horšího zabřezávání klisen připuštěných inseminací, s sebou tento pokrok ale nese. Tento mezi chovatelskou veřejností známý fakt měl vyvrátit nebo potvrdit náš výzkum. Zhodnotili jsme tedy úspěšnost zabřezávání u hřebců působících pouze v inseminace a naopak pouze či téměř výhradně v přirozené plemenitbě. Výsledky jsou pro větší přehlednost zaneseny do tabulek zobrazujících počty hřebců působících převážně inseminačně (nad 95% připuštění formou inseminace) a převážně v přirozené plemenitbě (připouštění inseminačně do 1% z celkového množství připuštěných klisen). Tab. č. 19: Úspěšnost zabřezávání dle podílu inseminace u hřebců německých plemen. Způsob plemenitby Přirozená plemenitba Inseminace (nad (inseminace do 1%) 95% z celkového počtu připuštění) Minimální hodnota zabřezávání klisen (%) 34,72 34,73 Maximální hodnota zabřezávání klisen (%) 74,80 64,04 Průměrná hodnota zabřezávání klisen (%) 56,24 50,23 Tab. č. 20: Úspěšnost zabřezávání dle podílu inseminace u hřebců českého chovu. Způsob plemenitby Přirozená plemenitba Inseminace (nad 95% (inseminace do 1%) z celkového počtu připuštění) Minimální hodnota zabřezávání klisen (%) 36,69 40,63 Maximální hodnota zabřezávání klisen (%) 77,25 52,71 Průměrná hodnota zabřezávání klisen (%) 54,44 48,35 Statistické vyhodnocení metodou GLM neprokázalo statisticky průkazný vliv způsobu plemenitby na % zabřezávání. 75

76 6 ZÁVĚR Cílem práce bylo zhodnocení uplatnění německých teplokrevných hřebců v reprodukci Českého teplokrevníka. Podkladovou databázi tvořily údaje, které byly získány ze záznamů Ústřední evidence koní ve Slatiňanech a z databáze VSEKOM a tvořilo ji celkem 176 hřebců. Do databáze byli zahrnuti hřebci, kteří vyhovovali kritériím - plemenná příslušnost k některému z posuzovaných plemen a počet evidovaných potomků přesahující číslo padesát. Z databáze byli vyloučeni plemeníci jiných, než námi posuzovaných plemen a plemeníci, u kterých se v jednotlivých zdrojích lišily údaje o plemenné příslušnosti. Sledování probíhalo v období let 1970 až 2011 Ke statistickému zpracování databáze a vyhodnocení vlivu faktoru plemene a způsobu plemenitby jsme použili základní statistické ukazatele a metodu GLM- lineární model s pevnými efekty. V případě statisticky průkazného vlivu sledovaného efektu jsme metodou mnoho násobného porovnávání Tukey B stanovili rozdíly mezi jednotlivými plemeny. Použili jsme statistický program UNISTAT verze 5.1 V první části práce jsme se zabývali rozdíly v preferencích a využití jednotlivých plemen. Celkově v plemenitbě ČT působilo a působí 32 hřebců hannoverského plemene, 21 hřebců holštýnských, 8 bavorských, 3 trakénští, 3 westfálští a 13 hřebců zařazených do kategorie Ostatní německá teplokrevná plemena. Při hodnocení vlivu plemene otce hřebce zařazeného do plemenitby jako zástupce plemene Český teplokrevník jsme neobjevili statistickou průkaznost vlivu plemene otce. Ve zhodnocení skupiny hřebců německých importovaných plemen jsme zjistili, že největší oblibě se těšilo holštýnské plemeno, následované hannoverským a bavorským. V další části práce jsme hodnotili působení hřebců v jednotlivých obdobích našeho sledování. Naše výsledky prokázali, že do chovu ČT bylo v posledních dvou desetiletích zařazeno 65 hřebců německých teplokrevných plemen, kdežto hřebců plemene ČT bylo v tomto období zařazeno 37, z toho v letech pouze čtyři hřebci. Nejvíce hřebců českého chovu bylo do plemenitby zařazeno v letech U německých hřebců byly počty jedinců zařazených do plemenitby nejvyšší v období let zařazeno 35 hřebců, v následujícím období byl počet o pět hřebců nižší, což je způsobeno tím, že řada hřebců zařazených v předchozím období 76

77 v plemenitbě stále působí. Výsledky tohoto zkoumání prokázaly rostoucí zájem o hřebce německých teplokrevných plemen na úkor hřebců vlastního chovu. Poslední dekáda sledovaného období ( ) nebyla zcela vyhodnotitelná, protože hřebci v tomto období zařazení do chovu neměli dostatek času na připouštění a dosažení počtu potomstva přesahující číslo 50. Dalším posuzovaným faktorem byla délka působení v chovu a její vliv na počet připuštění a narozených hříbat. Zjistili jsme, že průměrná doba působení hřebce v plemenitbě se u hřebců německých plemen a hřebců ČT výrazně lišila, u německých hřebců činila 10 let, u českých 16 let. Nejčastější délka působení v chovu byla u hřebců ČT 19 let, u hřebců německých 12 let. Zajímavým údajem byl i počet hřebců působících v plemenitbě déle, než 15 let. Českých hřebců působilo v chovu déle než 15 let 61, německých hřebců 23. Tento fakt výraznou měrou ovlivnil množství potomstva jednotlivých hřebců a byl způsoben především omezenou dobou pronájmu německých hřebců a dále preferencí hřebců českého chovu, kteří měli díky českých matkám v chovu na co navázat. Analýzou rozptylu jsme objevili statistickou průkaznost u vlivu plemenné příslušnosti u faktorů - průměrně připuštěno na rok a délka působení v chovu. Vliv plemenné příslušnosti byl statisticky průkazný u faktoru průměrně připuštěno za rok, u faktoru délky působení v chovu byl vysoce statisticky průkazný vliv plemene Bavorský teplokrevník. Statistická průkaznost vlivu plemenné příslušnosti na průměrný počet připuštění na rok byla zjištěna u plemene Westfálský teplokrevník. Dalším zkoumaným faktorem byl vliv plemenné příslušnosti na počet připuštění a narozených hříbat. Němečtí hřebci ve sledovaném období celkem připustili klisen a narodilo se 9745 hříbat, hřebci českého chovu připustili klisen a narodilo se hříbat. Vzhledem k faktu, že hřebců českého chovu bylo o 16 více, než hřebců německých a k jejich průměrně delšímu působení v chovu, jsou tyto výsledky odpovídající. Nicméně po zhodnocení rodokmenů hřebců zapsaných jako ČT jsme zjistili, že 30 hřebců bylo po německém otci, deset hřebců bylo vnuky a 15 pravnuky německých hřebců. V hodnocení hřebců jednotlivců se jako nejúspěšnější projevili hřebci Rock n Roll z německých a hřebec Minerál z českých hřebců. Oba hřebci měli nejvyšší počty připuštění i hříbat. Při zpracování průměrných počtů připuštění a hříbat na rok byli z německých hřebců nejúspěšnější westfálský Papillion a hannoverský Carismo. U 77

78 hřebce Papillion to bylo způsobeno jeho velmi krátkým působením v chovu. V hodnocení českých hřebců byl v obou hodnoceních nejúspěšnější hřebec Minerál. Faktorem reprodukční úspěšnosti byl také způsob realizace plemenitby. K největšímu rozvoji inseminace došlo v období , kdy více než 80% připuštění bylo realizováno formou inseminace. Do této doby významně převažovala přirozená plemenitba, v období bylo přirozenou plemenitbou realizováno 88% všech připuštění. Zajímavé bylo rovněž srovnání výsledků plemenitby podle způsobu její realizace. U hřebců německých plemen bylo průměrné procento zabřeznutí po přirozeném připouštění 56%, po inseminaci 50%. U hřebců českého chovu byly tyto hodnoty nižší 54% klisen zabřezlo z přirozené plemenitby, z inseminace pouze 48%. Zajímavým faktem je, že minimální hodnoty zabřezávání 34% - bylo dosaženo připuštěním přirozenou plemenitbou a maximální hodnoty 77% - rovněž v přirozené plemenitbě. Statistické vyhodnocení neprokázalo statisticky průkazný vliv způsobu plemenitby na % zabřezávání. Výsledky statistického zhodnocení se zde liší od výsledků ve zbytku práce, kdy jako nejúspěšnější byli hodnoceni hřebci holštýnského plemene, následováni plemenem hannoverským. Tyto rozdíly byly způsobeny v prvním případě individuálními vlastnostmi hřebce Rock n Roll, které převýšily oblibu preferovaného plemene a ve druhém případě rovněž individualitou hřebce Papillion, která byla umocněna jeho velmi krátkým ročním působením v plemenitbě ČT. Za toto krátké působení hřebec připustil 280 klisen a stal se tak nejúspěšnějším hřebcem v hodnocení průměru připouštění na rok. Zda by byl takto úspěšný i nadále je otázkou polemiky. Po zhodnocení celé práce jsme došli k závěru, že hřebci českého chovu zůstávají upozaděni za hřebci německými. Je to způsobeno vzrůstajícími požadavky na konkurenceschopnost českých koní v nejvyšších soutěžích sportovních jezdeckých disciplín. Ta vzrůstá spolu se zušlechtěním nejvýkonnějšími evropskými plemeny koní, kterými jsou právě Holštýnský a Hannoverský teplokrevník. Druhou stránkou věci je fakt, že ruku v ruce s vysokou výkonností konkrétních linií a plemen jde často obtížná jezditelnost, na kterou není nejširší skupina jezdců u nás, kterou tvoří rekreační jezdci a amatérští sportovní jezdci do stupně L, připravena. Nabízí se otázka, zda je překřížení původního všestranného Českého teplokrevníka německými sportovními plemeny tak žádoucí, jak bývá prezentováno. Odpověď je záležitostí subjektivního názoru, můj vlastní názor na tuto problematiku je ten, že by alespoň v malém procentu měl zůstat původní všestranný Český teplokrevník zachován. 78

79 7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY 1. BÍLEK F. A KOL., 1955: Speciální zootechnika chov koní, SZN, Praha, 805 s. 2. BŘEZI OVÁ L. a KOL., 1961: Speciální chov hospodářských zvířat (Velká zvířata), SZN, Praha, 404 s. 3. CIVIŠOVÁ CH., MARŠÁLEK M.(ed.), BUŇATOVÁ Z., 2011, Sborník z konference mladých vědeckých pracovníků, 1. vyd., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice, ČER OCKÝ A.: Zemský hřebčinec Tlumačov a jeho vliv na šlechtění koní na Moravě, in Sborník referátů z mezinárodní konference Aktuální otázky chovu koní v ČR, MZLU v Brně a NH Kladruby nad Labem, DUŠEK J. a KOL., 1992: Chov koní v Československu, Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 176 s. ISBN X 6. DUŠEK J. a KOL, 1999: Chov koní, Brázda, Praha, 404 s. ISBN EDWARDS E. H., 1994: Obrazová encyklopedie koní, Dorling Kindersley Limited, Londýn, 400 s. ISBN ERC, Katalog plemenných hřebců působících v inseminaci čerstvým semenem 2003, 2003, 9 s. 9. ERC, Katalog plemenných hřebců působících v inseminaci čerstvým semenem 2011, 2011, 19 s. 10. GAMČÍK P., KOZUMPLÍK J., 1976: Umelá inseminácia a andrológia hospodárských zvierat. Príroda, Bratislava, 566 s. 11. HŘEBČI EC PÍSEK, Katalog plemenných hřebců 2011, 2011, 11 s. 12. JISKROVÁ I., Vliv importu zahraničních plemen na zvýšení sportovní výkonnosti českého teplokrevníka (Doktorská dizertační práce). Brno, 1996, 103 s., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 13. JISKROVÁ I., 2012, Vyhodnocení testačních odchoven českého teplokrevníka a využití hodnocení hřebečků v testačních odchovnách pro kontrolu dědičnosti. SCHČT, JISKROVÁ I., 2004, Odhad plemenné hodnoty a možnost jeho využití ve šlechtění českého teplokrevníka, Koně 6/2004,

80 15. KRČOVÁ S.: Zhodnocení významu hannoverského koně ve šlechtění českého teplokrevníka. (Diplomová práce). Brno, 2007, 56 s. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 16. LOUDA F. A kol., 2001: Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnologických metod. ČZU, Praha, 225 s. 17. MAHLER Z., 1995: Člověk a kůň, Dona, České Budějovice, 183 s. ISBN MARŠÁLEK M., Využití šlechtitelských opatření v chovu českého teplokrevníka. Sborník referátů: Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR, 1. vyd. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 2010, 96 s. ISBN MARŠÁLEK M., Využití šlechtitelských opatření v chovu Českého teplokrevníka, in Sborník referátů ze semináře Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR, Mendelova univerzita v Brně, MISAŘ D., JISKROVÁ I., 2001: Chov s šlechtění koní. MZLU v Brně, Brno, 170 s. ISBN MISAŘ D., 2011: Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku, Nakladatelství Brázda, Praha, 2011, 296 s s. přílohy ISBN PELLAROVÁ A., DYKOVÁ J., TEPLÝ V., MORAVEC S.: Přehled o sportovních koních v ČR, Slatiňany, VSCHK, 2008, 254 s. 23. REG ER K., Hodnocení vybraných hřebců plemene ČT podle výsledků šestiletého potomstva ve skokových soutěžích. Sborník referátů: Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR, 1. vyd. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 2010, 96 s. ISBN REG ER K., Akcelerační program chovu Českého teplokrevníka a jeho perspektiva, in Sborník referátů z mezinárodní konference Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, MZLU v Brně, NH Kladruby nad Labem, REG ER K., Současný stav šlechtění koní v rámci PK ČT, in Sborník referátů z mezinárodní konference Aktuální otázky chovu koní v ČR, MZLU v Brně a NH Kladruby nad Labem, SITUAČ Í A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA KO Ě. Praha: Ministerstvo zemědělství, s 80

81 27. SIXTA V.: ejvýznamnější plemeníci v chovu českého teplokrevníka. 1. vyd. Jihlava: Cavalier publishing, s. ISBN ŠTE CL F. a KOL., 1976: Vývoj chov koní u nás 1. díl. Ústav veterinární osvěty Pardubice, Pardubice, 151 s. 29. ŠTRUPL J. a KOL., 1983: Chov koní, Praha, 293 s. ISBN / ZH TLUMAČOV, Katalog plemenných hřebců 2009, 2009, 7 s. 31. ZUROVACOVÁ B., Odhad plemenných hodnot parkúrových koní na Slovensku metodou BLUP Animal model (diplomová práce), Nitra, 2005, Slovenská polnohospodářská univerzita v Nitre 32. Agroweb, (online), 2012 [cit ]. Dostupný z WWW: Albertovec, (online), 2012 [cit ]. Dostupný z WWW: Bayrisches Warmblut, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: ERC, (online), 2012 [cit ]. Dostupný z WWW: Hannoveraner Verband, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: Holsteiner Verband, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: JK Vacek Páterov, (online), 2012 [cit ]. Dostupný z WWW: Oldenburger Pferdezuchtverband, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: Plemenná kniha ČT online, (online), 2012 [cit ]. Dostupný z WWW: Studbook CS, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: Trakehner Verband, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: 81

82 43. Westfälische Pferdestammbuch, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: Zemský hřebčinec Tlumačov, (online), 2012 [cit ]. Dostupný z WWW: Zemský hřebčinec Písek, (online), 2011 [cit ]. Dostupný z WWW: 82

83 8 SEZ AM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek Tab. č. 1: Vývoj početních stavů koní v letech 1955 až 2010 Tab. č. 2: Počty hřebců německých plemen působících v chovu ČT Tab. č. 3: Počty hřebců českého chovu podle plemenné příslušnosti otců Tab. č. 4: Počty hřebců německých teplokrevných plemen působících v chovu ČT v jednotlivých obdobích Tab. č. 5: Počty hřebců českého chovu v jednotlivých obdobích a plemenná příslušnost otců Tab. č. 6: Porovnání délky působení v chovu českých a německých hřebců Tab. č. 7: Nejlepších 20 hřebců podle počtu narozených hříbat a porovnání délky působení v chovu Tab. č. 8: Počty připuštění hřebci jednotlivých německých importovaných plemen Tab. č. 9: Počty hříbat po hřebcích jednotlivých německých importovaných plemen Tab. č. 10: Porovnání reprodukční úspěšnosti mezi jednotlivými německými plemeny Tab. č. 11: Pořadí německých hřebců dle počtu připuštění Tab. č. 12: Pořadí německých hřebců dle počtu narozených hříbat Tab. 13 : Pořadí českých hřebců dle počtu připuštění a plemenná příslušnost otců Tab. 14 : Pořadí českých hřebců dle počtu narozených hříbat a plemenná příslušnost otců Tab. č. 15: Pořadí německých hřebců dle průměru připuštění za rok Tab. č. 16: Pořadí německých hřebců dle počtu hříbat narozených za rok Tab. č. 18: Pořadí českých hřebců dle průměru připuštění za rok Tab. č. 17: Pořadí českých hřebců dle počtu hříbat narozených za rok Tab. č. 19: Úspěšnost zabřezávání dle podílu inseminace u hřebců německých plemen Tab. č. 20: Úspěšnost zabřezávání dle podílu inseminace u hřebců českého chovu Seznam grafů Graf č. 1: Vývoj početních stavů koní v ČR v letech 1955 až 2010 Graf č. 2: Poměr plemeníků Českého teplokrevníka (ČT) a plemeníků importovaných působících v chovu ČT v letech

84 Graf č. 3: Procentuelní zastoupení jednotlivých plemen importovaných hřebců Graf č. 4 : Procentuelní zastoupení hřebců českého chovu podle plemenné příslušnosti otců Graf č. 5: Srovnání kvantifikace plemeníků importu a hřebců českého chovu v jednotlivých obdobích Graf č. 6 : Přehled zastoupení hřebců německých teplokrevných plemen působících v chovu ČT v jednotlivých obdobích Graf č. 7: Počty zastoupení hřebců plemene ČT v jednotlivých obdobích a plemenná příslušnost otců Graf č. 8: Poměr připouštění jednotlivých plemen importovaných hřebců Graf č. 9: Poměr hříbat narozených po hřebcích jednotlivých plemen Graf č. 10: Poměr inseminace a přirozené plemenitby v jednotlivých obdobích 9 SEZ AM ZKRATEK AP Akcelerační program PK Plemenná kniha HPK Hlavní plemenná kniha SCHČT Svaz chovatelů Českého teplokrevníka ŠP Šlechtitelský program PKH Plemenná kniha hřebců RPK Rada plemenné knihy KVH Kohoutková výška hůlková OHR Obvod hrudníku OHOL Obvod holeně ČT Český teplokrevník HANN Hannoverský teplokrevník HOLST Holštýnský teplokrevník BAVAR Bavorský teplokrevník TRAK Trakénský kůň WESTF Westfálský teplokrevník KWPN Královská holandská plemenná kniha SF Selle francais 84

85 KMK Kritéria mladých koní GP Grand Prix ČJF Česká jezdecká federace ERC Equinní reprodukční centrum (Pardubice - Mnětice) 85

86 10 PŘÍLOHY Příloha 1: BYSTRÝ (1919), 658 Ehler po 41 Furioso IX - 25 Příloha 2: GEN (1939), 544 Genius po 462 Giso Příloha 3: QUONIAM (1954), Quido - Oněga Příloha 4: QUONIAM II A (1960), Quoniam 331 Portius Gotika po Portius Příloha 5: KARNEOL (1966), Impuls Kasandra po Sporn Příloha 6: TOPAS 8 (1989), Topas po Almhirt I Příloha 7: ALMHIRT (1941), Alwin 1799 po Schwarzer Star Příloha 8: ALARM (1942), Allermeist Scholle po Schorze II Příloha 9: DIKTANT (1968), Diskant po Amselkönig II Příloha 10: DIETWARD (1966), Duft II Funkenblatt po Futurist I Příloha 11: SERVÁTOR (1966), Senner Garantie po Gruss Příloha 12: ADMETOS (1976), Almansor Sejuna II po Semper Příloha 13: LOPEZ (1978), Lombard Dofbraut po Duenkel Příloha 14: CATTARO (1977), Cardinal po Allasch Příloha 15: COMERO (1989), Cicero po Rebel Z I Příloha 16: CAROL (1989), Cascadeur Halina H po Ramiro Z Příloha 17: RADEGAST (1991), 5083 Raphael po Wendekreis Příloha 18: CATANGO Z (1989), Cantus po Ahorn Z Příloha 19: ROCK N ROLL (1990) Rasso po Landgraf I Příloha 20: ARISTO Z (2001), Artos Z Catarise Z po Carthago Z Příloha 21: CARISMO (1993), Calypso II Anka po Akzent II Příloha 22: PAPILLION (1980), Pilot Finese po Firn Příloha 23: MINERÁL (1995), Mys Myjava po Marin Lipský Příloha 24: ALMHIRT TÝNSKÝ (1979), 1932 Almhirt 9 po Fillér 86

87 Příloha 1: BYSTRÝ (1919), 658 Ehler po 41 Furioso IX 25 (Zdroj: Příloha 2: GE (1939), 544 Genius po 462 Giso (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) 87

88 Příloha 3: QUO IAM (1954), Quido Oněga (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) Příloha 4: QUO IAM II A (1960), Quoniam 331 Portius Gotika po Portius (Zdroj: DUŠEK, 1992, Chov koní v Československu) 88

89 Příloha 5: KAR EOL (1966), Impuls Kasandra po Sporn (Zdroj: Příloha 6: TOPAS 8 (1989), Topas po Almhirt I (Zdroj: 89

90 Příloha 7: ALMHIRT (1941), Alwin 1799 po Schwarzer Star (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) Příloha 8: ALARM (1942), Allermeist Scholle po Schorze II (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) 90

91 Příloha 9: DIKTA T (1968), Diskant po Amselkönig II (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) Příloha 10: DIETWARD (1966), Duft II Funkenblatt po Futurist I (Zdroj: 91

92 Příloha 11: SERVÁTOR (1966), Senner Garantie po Gruss (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) Příloha 12: ADMETOS (1976), Almansor Sejuna II po Semper (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) 92

93 Příloha 13: LOPEZ (1978), Lombard Dofbraut po Duenkel (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) Příloha 14: CATTARO (1977), Cardinal po Allasch (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) 93

94 Příloha 15: COMERO (1989), Cicero po Rebel Z I (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) Příloha 16: CAROL (1989), Cascadeur Halina H po Ramiro Z (Zdroj: SIXTA, 2006, ejvýznamnější plemeníci v chovu Českého teplokrevníka) 94

95 Příloha 17: RADEGAST (1991), 5083 Raphael po Wendekreis (Zdroj: Příloha 18: CATA GO Z (1989), Cantus po Ahorn Z (Zdroj: 95

96 Příloha 19: ROCK ROLL (1990) Rasso po Landgraf I (Zdroj: Příloha 20: ARISTO Z (2001), Artos Z Catarise Z po Carthago Z (Zdroj: 96

97 Příloha 21: CARISMO (1993), Calypso II Anka po Akzent II (Zdroj: Příloha 22: PAPILLIO (1980), Pilot Finett po Firn (Zdroj: 97

98 Příloha 23: MI ERÁL (1995), Mys po Myjava po Marin Lipský (Zdroj: /mineral.htm) Příloha 24: ALMHIRT TÝ SKÝ (1979), 1932 Almhirt 9 po Fillér (Zdroj: 98