Lunicovité přívěsky z Levého Hradce

Transkript

1 NAĎA PROFANTOVÁ Lunicovité přívěsky z Levého Hradce LEVÝ HRADEC (BÝV. OKR. PRAHA-ZÁPAD) patří k velmi dobře prozkoumaným středočeským hradištím (obr. 1), většina situací již byla zveřejněna, a tak je i hmotná kultura z tohoto významného hradiště poměrně dobře známa (Borkovský 1965; Tomková 2001, tab. C letecký snímek a model hradiště na konci 9. století). Patří i mezi trojici nejvýznamnějších středočeských hradišť v závěru 9. století (kostel, zmínky v Kristiánově legendě apod.). Ačkoliv z Kristiánovy legendy víme o přítomnosti knížat na hradišti (Bořivoj a Ludmila) ve 2. polovině 9. století (Ludvíkovský 1978), luxusní předměty se našly ve větším počtu jen na pohřebištích v jeho zázemí, a to v Roztokách Žalově I (Cihelna) a II (Borkovský 1965; Sláma 1977, ; Tomková Profantová 2004; k topografické situaci Tomková 2001, obr. 85). Z areálu vlastního hradiště má pocházet pouze ostruha, sekera (Píč 1909, tab. XXXI) a kopí, dokládající přítomnost bojovníků (Profantová 1998, obr. 3: 4), a bohatě zdobená parohová schránka (Tomková 2001, obr. 2). Přestože povrch hradiště je převážně zatravněný, zřejmě se i jej dotkly nelegální průzkumy s pomocí detektoru kovů, probíhající po celé zemi už více než 15 let. Předkládám zde rozbor dvou přívěsků, získaných pomocí detektoru kovů v areálu hradiště, ovšem nevylučuji ani jejich provenienci z okolí hradiště, zejména z pohřebišť v jeho zázemí. POPISY NÁLEZŮ Oba předměty jsou bez bližších nálezových okolností. Byly nalezeny s pomocí detektoru kovů, nejspíše koncem 90. let, případně brzy po r Bronzový litý lunicovitý přívěsek s trojcípou lunicí, vnější strany ukončeny trojlístkem, uvnitř každého lístku ražený kroužek. Ve středu výběžek s jedním lístkem a jedním kroužkem. Hlavní výzdobné pole zdobeno rytou šrafurou, rub hladký. Rozměry: max. š. 29 mm, v. 22 mm, hmotnost 3 g (obr. 2: 1). Rentgenová fluorescenční analýza (RFA) z (Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy) zachytila více než 0,1 % Ag, což můžeme interpretovat nejspíše jako přetavovaný materiál, původně postříbřený. 2. Malá, litá, silně uzavřená lunice s ouškem, zdobená plastickými výčnělky: trojicí trojúhelníkovitě uspořádanou ve středu, po jednom výčnělku v polovině ramen, Zamereno_ indd :25:14

2 LUNICOVITÉ PŘÍVĚSKY Z LEVÉHO HRADCE ( 195 Obr. 1. Levý Hradec plán hradiště s archeologickými sondami (podle Tomková 2001) původně zřejmě i na obou koncích, kde jsou silně otřelé. Max. š. 16,2 mm, v. 20 mm, hmotnost 2 g (obr. 2: 2). Rentgenová fluorescenční analýza (RFA) provedená (Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy) opět ukazuje vysoký podíl stříbra, nejspíše též z přetavovaného materiálu, nelze vyloučit ani postříbření předmětu. Předmět Analyzovaná část Fe Ni Cu Zn Ag Sn Sb Pb Přívěsek 1 líc 0,94 0,16 78,62 0,12 17,45 0,09 2,62 l výzdoba 0,87 0,2 78,46 stopa 0,13 17,52 0,07 2,76 Přívěsek 1 rub 0,44 0,15 78,61 stopa 0,14 17,73 0,08 2,85 Přívěsek 2 líc 0,32 74,08 0,99 0,25 18,75 0,13 5,48 Přívěsek 2 líc 2 0,29 0,08 71,06 1,25 0,28 20,25 0,13 6,66 Přívěsek 2 rub 0,28 73,58 1,04 0,27 19,12 0,13 5,60 Tab. 1. Výsledky rentgenové fluorescenční analýzy (RFA) obou lunicovitých přívěsků z Levého Hradce (zastoupení prvků v %). Z RFA vyplývá, že jako surovina mohly být použity přetavené předměty, a to i postříbřené, vzhledem ke zvýšenému obsahu stříbra. V případě přívěsku č. 2 se jedná o olovnatý bronz. Oba vykazují i hodně vysokou koncentraci cínu, není však jasné, zda se díky korozním procesům nekoncentroval intenzivněji v povrchové vrstvě v době uložení přívěsků v zemi. Zamereno_ indd :25:14

3 196 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) ANALÝZA A DATOVÁNÍ Oba přívěsky jsou v Čechách neobvyklé, pocházejí s velkou pravděpodobností ze sousedních oblastí. Přívěsek č. 1 je moravského původu; tam se obdobné kusy našly např. ve Starém Městě Na valách, v hrobě 47/51. Lunice byla zavěšena v náhrdelníku tvořeném převážně trojnásobnými či čtyřnásobnými příčně členěnými perlami (Hrubý 1955, tab. 75: 1, na fotografii patrný i jeden vyražený kroužek na přívěsku; kresba Dostál 1966, obr. 11: 5). Další lunice pochází z pohřebiště ve Vranovicích (Poulík 1948, tab. 45: 12), je o něco menší než přívěsek ze Starého Města a slovenské nálezy (tab. 2). Třetí obdobný přívěsek byl nalezen v hrobě 614 v Prušánkách 2, na lunici je jen jiná výzdoba než mřížkování (Klanica 2006, 107, tab. 84: 12). Doprovází ji náušnice s jedním granulovaným bubínkem a náhrdelník z různých typů skleněných korálků. Asi dosud nejstarší trojcípý lunicovitý přívěsek, zdobený jen částečně mřížkováním a též plastickými výčnělky, pochází z výklenkového hrobu 335 v Borovcích na Slovensku. Je datován již do předvelkomoravského horizontu, tedy pokročilého 8. století (Staššíková-Štukovská 2005, Abb. 5 nah.). Obdobné lunicovité přívěsky se na Moravě objevují i odlité z olova (Hrubý 1955, 263). Prakticky shodný lunicovitý přívěsek pochází též z Cífera-Páce, hrobu 19 (obr. 3: 10; Zábojník 1985, obr. 10: 6; Hanuliak 2004, tab. XVIII: 1 7). V tomto hrobovém celku je pro chronologii důležitá přítomnost gombíků. Další exemplář známe z hrobu 572 v Čakajovcích (obr. 3: 1), kde je přívěsek mimo jiné doprovázen třemi náušnicemi se závěskem tvořeným filigránem, náušnicí s vícenásobnou esovitou kličkou a další podunajskou bronzovou náušnicí (obr. 3: 5 9; Rejholcová 1995, tab. 89: 1 9). Dalším dosti blízkým příkladem je lunicovitý přívěsek v náhrdelníku z Litenčic (Chybová 1998, 119, obr. vlevo), kde jsou krajní cípy ukončeny jednodušeji (jen jedním či dvěma výběžky). Celek je zveřejněn jen předběžně, ale patří nejspíše do 2. poloviny 9. století nebo počátku 10. století. Ani jedna z lunic však nemá na výběžcích jednoznačně patrná vyrážená kolečka, jako jsou na námi sledovaném kusu. Shodné přívěsky známe i z Bulharska (Duczko 2003, obr. 4). Přestože probíhá diskuze o datování některých velkomoravských šperků (např. Ungerman 2005, zvl ), je zřejmé, že na Moravě se tyto lunice objevují nejpozději v polovině 9. století, nejčastěji jsou ukládány do hrobů ve 2. polovině 9. století. Ani jedna ze sledovaných lunic nepatří k nejstarším typům s hadími hlavičkami (Ungerman 2005, obr. 6). Český nález můžeme datovat do velkomoravského období, v případě Levého Hradce je pravděpodobná především poslední třetina 9. století. Představuje kvalitní výrobek, byť není typický pro elitu nejvyššího ranku a v Čechách jde o první přívěsek tohoto typu, který je nejspíše dovezený. Hrubší napodobeniny obdobných lunicovitých ozdob, ovšem neplnící již funkci přívěsku, známe např. z Budče (Bartošková 1997, obr. 3) a z Klecan II (výzkum N. Profantové a I. Krutiny z r. 2000, o lokalitě Krutina Profantová 2001). Formy na odlévání obdobných trojcípých lunic byly nalezeny až v Birce a Hedeby (Duczko 2003, fig. 2), přitom zlomek kamenné formy z Birky obsahuje i detail s kroužky (v tomto případě odlitými). Našel se však mimo stratigrafický kontext, v černé vrstvě sídliště. Na území Kyjevské Rusi se trojcípé lunice též objevují, ovšem jsou považovány za výsledek kulturního vlivu, či dokonce doklad přílivu obyvatel ze západu po pádu Velké Moravy (Sedov 2001, 342). Právě Sedov předložil interpretaci o opakovaném pohybu skupin obyvatel (včetně řemeslníků) od středního Dunaje, Zamereno_ indd :25:15

4 LUNICOVITÉ PŘÍVĚSKY Z LEVÉHO HRADCE ( 197 Obr. 2. Dva lunicovité přívěsky z Levého Hradce (kresba L. Rasslová) tedy i z moravského státu na východ. Jedna z výrazných vln mohla souviset s pádem Velké Moravy. Rozšíření lunicovitých přívěsků se třemi cípy vynesl Sedov (2001, obr. 2) též na mapu (včetně jedné odlévací formy z Gnězdova). V případě lunic z hradiště Titčina mluví o místní produkci podle podunajských vzorů (Sedov 2001, 342). V. Duczko (2003, 130) také zdůrazňuje, že některé impulsy ve šperkařství se dostaly na Kyjevskou Rus prostřednictvím Velké Moravy. Nejzajímavější je však závěr, že i do vyspělé Birky či Staré Ladogy, kde se našly kamenné odlévací formy, se dostaly jako výsledek obchodních aktivit či jiných kontaktů Moravanů. Jedná se o hezký příklad torzovitosti archeologických svědectví na Moravě známe nejstarší exempláře v hrobech datovatelných do 2. poloviny 9. století, ovšem nenašla se žádná licí forma. V prostředí vikingském a varjažsko-ruském jsou známé právě formy, aniž by se dochovaly nálezy v hrobech. Z Moravy se nošení lunic šířilo nejprve do Čech (závěr 9. století) a Malopolska (v důsledku rozšiřování moravského státu? Naszacowice: Poleski 1997, obr. 5: 9, 10), posléze i na sever po tzv. jantarové stezce a nakonec po pádu Velké Moravy i na východ, kam mohli odejít i řemeslníci či obchodníci. O obchodování Velké Moravy s Bulharskem se solí víme z písemných zmínek, o přítomnosti několika bulharských zlatých ozdob ve velkomoravských hrobech (Rajhrad, Předmostí) se již psalo (Staňa 1984, Abb. 2: 1, 2, 3, 8). Takže ani průnik lunicovitých přívěsků do Bulharska nelze vyloučit, k dalším úvahám by však bylo třeba mít přesnější chronologické zařazení těchto nálezů. V krátké diskuzi s H. Chorvátovou (2002) jsem v článku zveřejněném pouze na internetu 1 upozornila na nedostatek klasických lunicových přívěsků v Čechách, ty nejvýraznější totiž nesloužily jako přívěsky, ale jako ozdoby schránek apod. Jediná lunice, která byla nalezena v hrobě, pochází z Lovosic Reiserovy cihelny. Představuje jednoduchý exemplář zdobený raženými kroužky a je dvoucípá (Zápotocký 1965, 354, obr. 84: 33). Právě kus z Levého Hradce nyní tuto výraznou mezeru vyplňuje, byť se tu nenašly exempláře z drahých kovů. Druhý přívěsek může pocházet také z Moravy nebo z oblasti ještě vzdálenější z Karpatské kotliny nebo přilehlého jihozápadního Slovenska. Na Moravě známe obdobný nález z Prušánek 1, z hrobu 570, kde byl doprovázen mj. dvěma štítkovitými prsteny s vybíjenou výzdobou, perlovým náhrdelníkem a náušnicemi s jednostranným závěskem ve středu zesíleným filigránem a s dolním obloukem taktéž 1 Na stránce D. Třeštíka ( která dnes již neexistuje. Zamereno_ indd :25:15

5 198 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) 3. Hrobové celky ze Slovenska s nálezy lunicovitých závěsků: 1 9 Čakajovce, hrob 572; Cífer-Pác, hrob 19 (podle Hanuliak 2004) zdobeným filigránovými drátky (obr. 4; Klanica 2006, tab. 49: 1 8). Z. Klanica (2006, 107) řadí hrob do starší části pohřebiště, tedy spíše do 1. poloviny 9. století, ne-li na přelom 8. a 9. století. Přívěsek dává do souvislosti s východoevropskými nálezy (např. Doněckoje), které jsou však většinou o něco mladší. Další lunicovitý přívěsek obdobného tvaru a jednoduché, mírně plasticky vystupující výzdoby pochází z hrobu 2 ze Siladic; hrob obsahoval ještě prsten se štítkem zdobeným vybíjením a nádobu (Hanuliak 2004, tab. LXXVI: 3, 6, 7). Celek je také bezpečně datovatelný do 9. století, lunice je však dvojnásobně velká oproti nálezu z Levého Hradce. Zamereno_ indd :25:15

6 LUNICOVITÉ PŘÍVĚSKY Z LEVÉHO HRADCE ( 199 Obdobné lunice se objevují také se staromaďarskými nálezy či ještě s belobrdskou kulturou, např. v Malých Kosihách, v hrobě 127 spolu se splétaným nákrčníkem, malými litými gombíky či různými prsteny (Hanuliak 1994, tab. 30: 1). V tomto případě jde o lunice nezdobené. Jiné lunicovité přívěsky, např. uváděné Z. Váňou (1954, tab. 5: 42 45) jako původem východní, neodpovídají dostatečně tvarem ani výzdobou, nejspíše jde o kusy mladší z 2. poloviny 10. století či z počátku 11. století. V případě nálezu bez hrobového kontextu se tak druhý přívěsek mohl na Levý Hradec dostat jak ve stejné době jako první, tak i o něco později, tedy v průběhu 10. století. Datovat jej můžeme do poslední třetiny 9. století a do 10. století, na Levém Hradci se již našly nálezy ukazující na souvislost moravskou (pohřebiště Roztoky Žalov I a II, především hrozníčkovité a košíčkovité náušnice a gombíky) 2 i na kulturní okruh staromaďarský především mušličky kauri v náhrdelníku z dětského hrobu 22 (Borkovský 1965, obr. 12: 1), splétaný stříbrný prsten z hrobu 18/1912 a prsten s motivem sokola oba běžné v Karpatské kotlině (Sláma 1977, Abb. 33: 14; 31: 4). Lokalita Č. hrobu Typ přívěsku/ materiál Rozměry š., v. i s ouškem (v mm) Datování Levý Hradec I D Br třeť. 9. stol. Cífer-Pác 19 I A Br stol. Čakajovce 572 I A Br pol. 9. stol. Litenčice? I C Br? 2. pol. 9. stol. Prušánky II Cu století, spíše 1. pol. Staré Město 47/51 I A Br stol. Vranovice III I B Ag/Cu stol. Tab. 2. Přehled variant trojcípých lunicovitých přívěsků ve velkomoravském kulturním okruhu. Je vidět, že rozměrově se neshodují, ani jeden z přívěsků nebyl vyroben s pomocí stejné matrice. Blízkost variant A D typu I je očividná, typ II má odlišnou výzdobu ZÁVĚR Lunicovité přívěsky nosily jen některé ženy a dívky, přívěsky jsou interpretovány jako ochranný amulet, mající zabezpečit růst a plodnost, jsou též dávány do souvislosti s kultem Měsíce (Chorvátová 1998, 139). Oba lunicovité přívěsky se dostaly na Levý Hradec ze vzdálenější oblasti, nejspíše z Moravy, geograficky nejblíže jsou lokality Staré Město a Litenčice pro trojcípý typ. Uzavřenější dvoucípá lunice č. 2 k nám mohla proniknut jak z Moravy, tak z jihozápadního Slovenska či dalších částí Karpatské kotliny. V obou případech se jedná o spíše lidovou verzi ozdoby, na což ukazuje i užití bronzu. Jejich předlohy se vyráběly ze stříbra či zlata a zdobily se 2 Na pohřebišti Žalov II Panenská se v r (Tomková Profantová 2004) našel prolamovaný lunicovitý přívěsek velmi vzácného typu, s jedinou paralelou v Dalmácii na lokalitě Kašić. I když jde o odlišný typ ozdoby, významem i funkčně jsou si zřejmě podobné. Větší rozdíl není ani v datování nálezu. Zamereno_ indd :25:15

7 200 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) Obr. 4. Prušánky 1, výbava hrobu 570 s uzavřenou dvoucípou lunicí (podle Klanica 2006) Zamereno_ indd :25:15

8 LUNICOVITÉ PŘÍVĚSKY Z LEVÉHO HRADCE ( 201 náročnější technikou (filigrán, granulace). Trojcípé lunice se u Slovanů vyráběly již od časně slovanského období (licí formy z Bernašivky Vinokur 1997, obr. 18, 19), v kostrových hrobech moravsko-slovenské oblasti se objevují spolu se začátkem kostrového pohřbívání, tedy již v předvelkomoravském horizontu (Borovce), avšak nejbližší analogie pocházejí až z 9. století (Staré Město, Čakajovce). Obě ozdoby se do Čech dostaly nejdříve v poslední třetině 9. století, lunice č. 2 se mohla do Čech dostat i během celé 1. poloviny 10. století. Nezbývá než litovat, že postrádáme konkrétnější nálezové okolnosti, avšak do jihovýchodního kulturního proudu, sledovatelného na pohřebištích v zázemí hradiště (zlatá hrozníčkovitá náušnice, košíčkovité náušnice, gombíky), nálezy lunicovitých závěsků dobře zapadají. LITERATURA Bartošková, A. 1997: Budeč ve sféře vlivu velkomoravské kultury. In: K. Wachowski ed., Śląsk i Czechy a kultura wielkomorawska, Wrocław, Borkovský, I. 1965: Levý Hradec, nejstarší sídlo Přemyslovců. Praha. Dostál, B. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha. Duczko, V. 2003: The ways things were moving: Staraja Ladoga Birka Staré Město Gradešnica. In: M. Dulinicz ed., Słowianie i ich sąsiedzi we wczesnym średniowiecziu, Lublin Warszawa, Hanuliak, M. 1994: Malé Kosihy. Pohrebisko z storočia. Nitra. 2004: Velkomoravské pohrebiská: Pochovávanie v storočí na území Slovenska. Nitra. Hrubý, V. 1955: Staré Město: Velkomoravské pohřebiště Na Valách. Praha. Chorvátová, H. 1998: K významu lunicovitých príveskov z včasnostredovekých pohrebísk strednej Európy. In: Praehistorica XXIII, Praha, : Príspevok k pôvodu a datovaniu strieborných lunicových príveskov z pokladov zlomkového striebra v 10. až 11. storočí. Acta Historica Neosoliensia 4, Chybová, H. 1998: Pravěké a slovanské osídlení Kroměřížska. Kroměříž. Klanica, Z. 2006: Nechvalín, Prušánky. Čtyři slovanská pohřebiště. Díl I. Příspěvek ke chronologii časně středověké hmotné kultury ve střední Evropě. Spisy Archeologického Ústavu AV ČR Brno 28. Brno. Krutina, I. Profantová, N. 2001: Pohřebiště v areálu hradiště v Klecanech, okr. Praha-východ. Archeologické výzkumy v Čechách 2000, Zprávy ČAS Supplementum 45, 25. Ludvíkovský, J. 1978: Kristiánova legenda: Život a umučení sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily. Praha. Píč, J. L. 1909: Čechy za doby knížecí. Praha. Poleski, J. 1997: Kontakty interregionalne mieszkańców Małopolski w VI X wieku. In: K. Wachowski ed., Śląsk i Czechy a kultura wielkomorawska, Wrocław, Poulík, J. 1948: Staroslovanská Morava. Praha. Profantová, N. 1998: Problém importů a rekonstrukce cest v stol. Archaeologia historica 23, Rejholcová, M. 1995: Pohrebisko v Čakajovciach ( storočie). Katalóg. Nitra. Sedov, V. V. 2001: O migraci Slovanů ze středního Podunají do východní Evropy. In: L. Galuška P. Kouřil Z. Měřínský edd., Velká Morava mezi východem a západem. Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 17, Brno, Sláma, J. 1977: Mittelböhmen im frühen Mittelalter I, Katalog der Grabfunde. Praehistorica V, Praha. Zamereno_ indd :25:16

9 202 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) Staňa, Č. 1984: Einige Fremdelemente in der materiellen Kultur der Brünner Gegend im 9. Jahrhundert. In: Interaktionen der mitteleuropäischen Slawen und anderen Ethnika im Jahrhundert. Symposium Nové Vozokany, Oktober 1983, Nitra, Staššíková-Štukovská, D. 2005: Zur Herkunft der Nischengräber der Elite in der Kultur Großmährens (aus der Sicht der bisherigen archäologischen Grabungsergebnisse in Borovce und Dubovany). In: P. Kouřil Hrsg., Die frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas. Materialien der internationalen Fachkonferenz Mikulčice Spisy Archeologického Ústavu AV ČR Brno 25, Brno, Tomková, K. 2001: Levý Hradec v zrcadle archeologických výzkumů I. Praha. Tomková, K. Profantová, N. 2004: Záchranný výzkum raně středověkého pohřebiště na Žalově (obec Roztoky) v poloze Na panenské. Zprávy ČAS Supplementum 56, 25. Ungerman, Š. 2005: Ženský šperk staršího velkomoravského horizontu. Archeologické rozhledy LVII, Váňa, Z. 1954: Maďaři a Slované ve světle archeologických nálezů X. XII. stol. Slovenská archeológia II, Vinokur, J. S. 1997: Slovjanski juveliri Podnestrovja. Kamjanec Podilskij. Zápotocký, M. 1965: Slovanské osídlení na Litoměřicku. Památky archeologické LVI, Zábojník, J. 1985: Výskum včasnostredovekého pohrebiska v Cíferi-Páci. Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV 21, Zamereno_ indd :25:16