Americká námořní pěchota dnes a zítra. Námořní pěchota si ve Spojených státech

Transkript

1 I v nedávno skončené válce proti Iráku opět sehrála důležitou roli americká námořní pěchota US Marine Corps (USMC). Její příslušníci se do pozemních bojů zapojili od prvních okamžiků konfliktu, postupovali z Kuvajtu severozápadním směrem, útočili a obsazovali Bagdád, Mosul i poslední baštu režimu Tikrít. Námořní pěchota si ve Spojených státech již po dlouhá desetiletí udržuje pověst elitních jednotek, které velení ve válkách zpravidla nasazuje pro nejobtížnější úkoly. Po pozemním vojsku, letectvu a námořnictvu tvořila až do nedávné doby čtvrtou klíčovou složku ozbrojených sil USA. Nyní je USMC začleňována do struktur námořnictva (US NAVY). Americká námořní pěchota dnes a zítra Námořní pěchota dnes disponuje téměř příslušníky v aktivní službě. To představuje poměrně značnou sílu, protože celé pozemní vojsko (US ARMY) má v aktivní službě osob. Námořní pěchota je v závislosti na konkrétní situaci nasazována ve specificky uspořádaných jednotkách. Jedná se o tzv. expediční jednotku námořní pěchoty Marine Expeditionary Unit (MEU). Její jádro tvoří zesílený prapor pěchoty představující pozemní bojovou složku, zatímco smíšená vrtulníková letka (zpravidla posílená o bojové letouny) tvoří leteckou bojovou složku. Se započítáním bojových podpůrných a velitelských složek představuje MEU samostatnou operační jednotku pod jedním velením, která v závislosti na plnění úkolů čítá 1600 až 3000 osob. Větší organizační jednotkou USMC je tzv. expediční brigáda námořní pěchoty Marine Expeditionary Brigade (MEB) o síle 3000 nebo také osob. Největším uskupením jsou tzv. expediční síly námořní pěchoty Marine Expeditionary Forces (MEF), které opět v závislosti na konkrétní operaci mohou být tvořeny ale také příslušníky. 46

2 i značné úspory. Podle některých informací by například jen plná integrace leteckých sil USMC a US NAVY mohla v průběhu příštích dvaceti let ušetřit až 20 miliard dolarů. USMC má dnes celkem 3 MEF, 4 MEB a 7 MEU. Z hlavní bojové techniky disponuje následujícími druhy a přibližnými počty hlavní výzbroje: 400 tanků M1A1 ABRAMS 400 obrněných obojživelných vozidel AAV7A1 720 obrněných kolových transportérů LAV 135 samohybných 155mm kanonových houfnic M raketometů MLRS 600 tažených 155mm kanonových houfnic M minometů ráže 81 mm a 107 mm 80 mobilních protiletadlových kompletů AVENGER 4 baterie tažených protiletadlových systémů I-HAWK Leteckou složku tvoří: 8 stíhacích/stíhacích bombardovacích letek, z nichž každá má 12 letounů F/A-18C HORNET 6 stíhacích/stíhacích bombardovacích letek pro každé počasí, z nichž každá má 12 dvoumístných strojů F/A-18D HORNET 7 letek pro přímou palebnou podporu, z nichž každá má 20 letounů se svislým vzletem a přistáním AV-8B nebo AV-8B PLUS 4 letky elektronického boje, z nichž každá má 5 letounů EA-6B 3 tankovací/transportní letky, z nichž každá má 12 letounů KC-130F a KC-130R HERCULES 15 letek středních dopravních vrtulníků, každá s 12 stroji CH-46E SEA KNIGHT 6 letek těžkých dopravních vrtulníků, každá s 8 třímotorovými stroji CH-53E SUPER STALLION 4 letky těžkých dopravních vrtulníků, každá s 8 stroji CH-53D SEA STALLION 6 smíšených úderných/transportních letek, z nichž každá má 18 vrtulníků AH-1W SUPER COBRA a 9 UH-1N Obrněné obojživelné vozidlo AAV7A1 Značná část techniky a výbavy bude modernizována nebo nahrazena novou. Americké námořnictvo spolu s námořní pěchotou již několik let dostávají největší část z rozpočtu na obranu Spojených států. Důvodem je i nově přijatá strategie, ve které kombinované jednotky US NAVY USMC budou hrát klíčovou roli při provádění bojových operací v přímořských oblastech kdekoli na světě. Aby zmíněné úkoly mohla USMC provádět i v podmínkách budoucího válčiště, prochází transformací. V jejím rámci dojde nejen ke zmíněné modernizaci technického vybavení, ale i k integraci námořní pěchoty do námořnictva. Jedná se nejen o logický krok (USMC je na US NAVY závislá, protože nedisponuje žádnými plavidly), ale přinese Vznášedlo LCAC Vyloďovací triáda Vedle stejné nebo mírně upravené techniky, jakou používá pozemní armáda, letectvo nebo námořnictvo, disponuje USMC i specifickým vybavením. Poté co plavidla naložená vojáky a technikou dosáhnou plánovaných oblastí, přichází okamžik pro prostředky dopravující prvosledové jednotky z moře na pevninu. K tomuto úkolu se dnes používají tři základní typy vrtulník CH-46E SEA KNIGHT, obojživelné obrněné vozidlo AAV7A1 a vznášedlo LCAC. Jak tedy vypadá tato technika? Střední víceúčelový transportní vrtulník CH-46E SEA KNIGHT Současný hlavní prostředek pro dopravu vojáků z moře na pevninu vzduchem. Jedná se o skutečně letitý typ, který je v mnoha případech starší než vojáci, které přepravuje. Rozměrná kabina jich pojme 24, namísto vojáků lze dopravovat asi 2000 kg nejrůznějších nákladů, rozměrnější břemeno o hmotnosti do 4500 kg se dá přenášet zavěšené pod trupem. SEA KNIGHT je podobně jako větší armádní CH-47 CHINOOK charakterizován dvojicí tandemových nosných rotorů. Pohánějí je dva motory o výkonu po 1400 kw, které jsou uspořádány tak, že v případě vysazení jednoho druhý motor pohání v krátkodobém režimu oba 47

3 rotory. Jejich listy lze pro uložení do lodního hangáru automaticky sklopit. Vodotěsná konstrukce trupu umožňuje v nouzovém případě přistání na vodní hladině. CH-46E má za sebou přibližně třicetiletou kariéru a je tak dnes již zastaralý. Bude nahrazen již netrpělivě očekávaným strojem MV-22 OSPREY. Útočné obrněné obojživelné vozidlo AAV7A1 Obstarává přepravu prvosledových jednotek z vyloďovacích plavidel na pevninu. Jak ukázaly krátké záběry těchto vozidel v ulicích Bagdádu a dalších iráckých měst v hlubokém vnitrozemí, používá je USMC i jako běžná obrněná vozidla. Modernizovaná verze AAV7A1 byla zavedena do výzbroje v polovině 80. let a existuje ve třech verzích. Tou základní je AAVP7A1, schopná kromě tříčlenné posádky přepravit až 25 vyzbrojených vojáků, kteří sedí ve více než 4,1 m dlouhé a 1,8 m široké kabině ve střední a zadní části vozidla. K jejímu opouštění je k dispozici sklopná záďová rampa, nad prostorem výsadku jsou však ještě rozměrné střešní poklopy, které se používají k nastupování v omezených prostorech uvnitř vyloďovacích lodí. Vozidlo velitelské má označení AAVC7A1 a vyprošťovací AAVR7A1. Obojživelný transportér AAV7A1 je na první pohled charakteristický dlouhou zužující se přídí. V přední části korby uprostřed a vpravo je uložena pohonná jednotka s motorem o výkonu 294 kw, řidič sedí vlevo, za ním má místo velitel. Třetí člen posádky ovládá malou otočnou věž na pravé straně korby za pohonnou jednotkou. V ní je umístěný 12,7mm kulomet a 40mm automatický granátomet. Více než 8 m dlouhé, 3,3 m široké a 3,3 m vysoké vozidlo je samozřejmě konstruováno s ohledem na dobré plavební vlastnosti. Ve vodě jej pohání dvojice vodometů, jako sekundární pohon lze použít pohybující se pásy. Při pohonu vodomety se AAV7A1 pohybuje ve vodě cestovní rychlostí okolo 10 km/h, maximální rychlost může být 13 km/h. Zásoba paliva vystačí na 7 hodin plavby. Vozidlo však má dobrou pohyblivost i na zemi, kde se jeho cestovní rychlost pohybuje okolo 30 až 50 km/h, přičemž na rovné komunikaci dokáže vyvinout Prototyp obrněného vyloďovacího voidla nové generace AAAV. Spodní kresba ukazuje konfigurace tohoto vozidla při plavbě, v přechodovém režimu a na souši. maximální rychlost až 72 km/h. Verze pro přepravu vojáků má maximální hmotnost kg a dojezd asi 470 km. Základní pancéřování je z hliníkových slitin, vozidla jsou však vybavována přídavným pancéřováním izraelského původu. Vznášedlo LCAC Když v druhé polovině 80. let začala USMC používat mohutné víceúčelové vznášedlo LCAC (Landing Craft, Air Cushion), znamenalo to významnou inovaci ve způsobu a technice jejího vyloďování. S přepravní kapacitou až 68 t je LCAC schopné (a ze současných i nově zkoušených amerických vyloďovacích prostředků jako jediné) přepravovat nejtěžší techniku včetně tanků M1A1. Vzhledem k velkému akčnímu dosahu opouští LCAC útočnou vyloďovací loď v bezpečné vzdálenosti (daleko za horizontem) od pobřeží. Při cestovní rychlosti 65 km/h má totiž dosah více než 500 km. Typ LCAC je zkonstruován tak, že může přistávat přibližně na 70 % světových pobřeží. I po vyjetí z vody na pevninu však vznášedla obvykle pokračují do určité hloubky vnitrozemí, aby nevykládala vojáky nebo techniku na nejvíce ohrožených plážích. Vznášedlo se může pohybovat prakticky nad libovolným terénem, nevadí mu sníh, písek ani bažiny a překonává překážky až do výšky 1,2 m. Aby se urychlila nakládka a vykládka a vznášedlo se mohlo mezi pobřežím a vyloďovacím plavidlem rychle točit, má sklopné rampy na přídi i na zádi. Kabiny pro pětičlennou posádku a 21 vojáků jsou po stranách, mezi nimi je přepravní prostor, na který se bez problému vejdou například 4 obrněná vozidla LAV III. Na nákladovou plochu se může umístit modulová kabina až pro 180 vojáků. Vznášedla se používají i pro rychlou evakuaci osob nebo raněných a díky svým vlastnostem i jako efektivní prostředek pro odstraňování min. Celkem čtyři turbohřídelové motory (každý o výkonu 2960 kw) pohánějí jak čtyři dmychadla o průměru 1,6 m pro vytváření vzduchového polštáře, tak i dvě více než třiapůl- 48

4 Vyvíjený víceúčelový bojový letoun F-35 (JSF) metrové čtyřlisté vrtule. Ty pak umožňují 25 m dlouhému vznášedlu o hmotnosti až 150 t dosáhnout maximální rychlosti 90 km/h. Celkem bylo dodáno na 90 kusů LCAC. Většina z nich (nejméně 75 kusů) má zůstat v aktivní službě po dobu dalších 25 až 30 let. K tomu má napomoci komplexní modernizační program, zahrnující jak nové pohonné jednotky, palivový systém či závěsy pro vytváření vzduchového polštáře, tak i modernizované navigační, spojovací a elektrické vybavení. Vyloďovací triáda zítra Ze současných vyloďovacích prostředků bude USMC před koncem tohoto desetiletí používat pouze již zmíněná modernizovaná vznášedla LCAC. Vrtulníky CH-46E a obojživelné obrněné vozidlo AAV7A1 nahradí dva do značné míry revoluční typy letoun s překlopnými rotory MV-22 OSPREY a obojživelné obrněné vozidlo nové generace AAAV. Díky podstatně vyšší maximální rychlosti a lepším manévrovacím schopnostem dokážou rychleji, překvapivě a efektivněji dopravovat vojáky a techniku na určené místo na pevnině a účinněji se vyhýbat oblastem obrany. Vozidlo AAAV Přibližně v roce 2007 by mělo být do výzbroje zavedeno obrněné vyloďovací vozidlo nové generace, které se stane základním přepravním prostředkem útočných jednotek USMC. Postupně nahradí dnes používaný typ AAV7A1, přičemž rozdíl mezi nimi je mimořádný. Ač se to zdá těžko uvěřitelné, bude devítimetrové dobře pancéřované pásové vozidlo AAAV schopné pohybovat se na mořské hladině rychlostí až 45 km/h! Po vjezdu do vody částečně zatáhne (resp. přimkne) pásy a pojezdová kola do korby. Z přídě i zádě se sklopí rozměrné desky, takže se AAAV stane jakýmsi vodním kluzákem, který klade podstatně menší hydrodynamický odpor. Vlastní pohyb zajistí hydrodynamický pohon, jehož dvě trysky mají průměr 0,58 m. Výkonná čerpadla pohání vznětový motor, který během plavby vysokou rychlostí dává výkon až 1935 kw. Při pohybu na zemi je jeho maximální výkon omezen na 640 kw a v přechodovém režimu (voda/pevnina) může vyvinout až 1450 kw. Mimořádná rychlost plavby tak poprvé posunuje operační možnosti obojživelného vozidla do nové dimenze. Voda pro něj již nepředstavuje jen nutnou překážku pro překonání, ale prostor pro uskutečňování taktických manévrů. Velmi dobré výkony MV-22B OSPREY však má AAAV i na zemi. Nejen že při bojové hmotnosti 34,5 t dosahuje maximální rychlosti 72 km/h, ale díky nově řešenému kolejovému pásu a hydropneumatickému systému pérování s automatickým řízením světlé výšky má mít údajně pohyblivost v terénu srovnatelnou s tanky M1A1. Značná rychlost i pohyblivost představují nikoli zanedbatelný faktor pro zvýšení pravděpodobnosti přežití vozidla v boji. Ta pochopitelně souvisí i s úrovní pancéřové ochrany. Základní pancéřování je z hliníkové slitiny, kterou na všech důležitých místech zesilují keramické bloky. Vnitřní prostory pro 17 příslušníků výsadku a tříčlenné posádky jsou potaženy protiúlomkovými kevlarovými vrstvami. Palivové nádrže jsou důsledně odděleny od prostorů posádky a vozidlo má přetlakový systém kolektivní ochrany proti účinkům ZHN. Typ AAAV se vyznačuje i značnou palebnou silou. V dvoumístné otočné věži se nachází plně stabilizovaný 30mm automatický kanon a s ním spřažený 7,62mm kulomet. Nejmodernější systém řízení palby spolu s termovizními zaměřovači 2. generace a laserovým dálkoměrem umožňuje vést přesnou palbu za pohybu vozidla po zemi nebo při plavbě ve dne i v noci, za mlhy nebo v dýmu. Každé vozidlo bude mít družicové spojovací vybavení, displeje pro projekci digitální pohyblivé mapy nebo pro zobrazování informací (včetně grafických) z vyšších stupňů velení o taktické situaci předávaných v reálném nebo téměř reálném čase. MV-22B OSPREY Klíčovým prostředkem pro vzdušnou přepravu osob a materiálu z útočných vyloďovacích plavidel na pevninu 49

5 se má stát letoun s překlopnými rotory MV-22B OSPREY. Měl by ve výzbroji USMC plně nahradit letité transportní vrtulníky CH-46E. Bude se jednat o první sériově vyráběný typ, který kombinuje schopnost svislého vzletu a přistání jako vrtulník s cestovní rychlostí a doletem srovnatelným s klasickým vrtulovým letounem. Maximální rychlost okolo 520 km/h jednak zrychlí operační tempo bojových akcí a zároveň výrazným způsobem sníží zranitelnost některými prostředky pozemní protivzdušné obrany. Netradiční letové vlastnosti umožňuje použití klasické nosné plochy, na jejíchž koncích jsou otočně uloženy turbovrtulové motory (s maximálním výkonem po 4590 kw), které pohánějí mohutné třílisté vrtule o průměru 11,6 m. Při svislém vzletu nebo přistání se motory s vrtulemi překlopí do svislé polohy a pracují jako rotory vrtulníku. Po dosažení potřebné výšky se postupně sklopí do vodorovné polohy a fungují jako vrtule. Pro snazší uložení v podpalubních hangárech vyloďovacích plavidel lze sklopit nejen listy těchto vrtulí, ale i celé křídlo natočit tak, aby bylo rovnoběžné s podélnou osou trupu. OSPREY nabízí mimořádné možnosti, které jsou na druhou stranu vykoupeny technickou složitostí. Ty se podepisují na tom, že program trvá již téměř 20 let a doposud nebyla zahájena sériová výroba. A co víc, vzhledem k několika tragickým nehodám se dokonce uvažovalo o jeho zastavení. Zdá se však, že se problémy daří konečně překonávat a navíc nové priority po 11. září 2001 nepochybně přispějí k zavedení tohoto typu do standardní výzbroje. OSPREY totiž kromě jiného představuje i téměř ideální prostředek pro dopravu a vysazení (či zpětný transport) jednotek zvláštního určení do hloubky protivníkova území, rychlou evakuaci civilních osob z krizových oblastí nebo pátrací a záchranné Extrémně lehká tažená 155mm houfnice XM777 Na horním snímku je prototyp úderného vrtulníku AH-1Z VIPER, spodní fotografie zachycuje typ UH-1Y VENOM. úkoly. Proto o tento typ projevuje zájem také letectvo (verze CV-22) i námořnictvo (HV-22). V obou případech se uvažuje asi o 50 kusech. Hlavním uživatelem však bude USMC, která by těchto strojů měla dostat několik set. Víceúčelový MV-22B je schopen v kabině přepravit 24 vyzbrojených vojáků, případně 12 ležících raněných nebo 9100 kg nákladu. Pokud pro vzlet využije krátký rozjezd, bude možné naložit až kg. Především pro přepravu na kratší vzdálenosti je možné dopravovat rozměrná břemena až do hmotnosti 6800 kg v podvěsu pod trupem. OSPREY je 17,5 m dlouhý, s otáčejícími se rotory široký 25,6 m, prázdný má hmotnost kg, dosahuje maximální rychlosti 520 km/h a v závislosti na hmotnosti nákladu má taktický dolet 370 km až 930 km. Bez nákladu a s jedním tankováním ve vzduchu může překonat vzdálenost až 3900 km. V letošním rozpočtu Spojených států na obranu byla vyčleněna 1,1 miliardy dolarů na nákup 11 strojů MV-22B a další téměř půl miliardy dolarů půjde na vývoj a pořízení dvou kusů verze CV-22 pro speciální akce amerického letectva. V rozpočtovém roce 2004 patří MV-22B mezi prioritní programy USMC. Další nová technika na obzoru Superlehká kanonová houfnice V roce 2004 by měla být do výzbroje zavedena tažená 155mm kanonová houfnice nové generace XM777. Byla vyvinuta britskými firmami a spolu s USMC je dostane také americká armáda. Nový typ u námořní pěchoty nahradí 155mm kanonové houfnice M198 a 105mm houfnice M101. Stane se tak jedinou taženou dělostřeleckou zbraní. V porovnání se standardním typem M198 má XM777 téměř dvojnásobně nižší hmotnost, což dramaticky zlepšuje její mobilitu především vzduchem. V podvěsu ji mohou 50

6 Protivzdušnou obranu jednotkám námořní pěchoty poskytují i lehké a vysocemobilní systémy krátkého dosahu AVENGER. Námořní pěchota zkouší raketomet HIMARS, který má poloviční palebnou kapacitu než standardní typ MLRS, je však podstatně lehčí a lze jej přepravovat vzduchem. přenášet vrtulníky CH-47, CH-53D a stroje MV-22B. Na mimořádně nízké hmotnosti (4080 kg) se kromě promyšlené konstrukce podílí i široké použití hliníkových a titanových slitin. Přitom má XM777 prakticky identický dostřel jako současná mohutná zbraň M198 tedy až 30 km se střelou s pomocným raketovým pohonem, resp. 24,7 km se standardní municí. Maximální rychlost palby je 5 ran/m, dlouhodobě lze střílet kadencí 2 rány/min. V současné době je objednána téměř stovka těchto nejmodernějších dělostřeleckých prostředků, přičemž celkem by USMC mohla dostat více než 400 kusů. JAVELIN Námořní pěšáci i příslušníci US ARMY mají k dispozici moderní přenosný protitankový systém středního dosahu JAVELIN, který nahrazuje letitý a dnes již zastaralý typ DRAGON. Patří k nové generaci zbraní, náležejících do kategorie vystřel a zapomeň. To znamená, že se činnost střelce omezuje pouze na vyhledání a zaměření patřičného cíle (prostřednictvím zaměřovače odpalovacího zařízení) a vypuštění řízené střely. Její příďová infračervená hlavice si cíl pamatuje a navádí se na něj již zcela automaticky. Palubní řídicí systém navíc navede střelu na mírně vzestupnou dráhu proto, aby zasáhla většinou méně chráněné horní partie tanku. Střelec však může zvolit i přímou dráhu letu proti méně pancéřovaným vozidlům, různým budovám, polním opevněním či jiným cílům. Zkušenosti z posledních ozbrojených konfliktů ukazují na stále se zvyšující podíl použití protitankových řízených střel proti jiným cílům než tankům. S výhodou se zde uplatňuje možnost pokud možno první ranou přesně ničit vozidla, zbraňové systémy, palebná postavení a přesně zasahovat například konkrétní okna v budovách či vchody do bunkrů atd. Systém JAVELIN má hmotnost 22,3 kg, z čehož 11,8 kg připadá na řízenou střelu. Ta má maximální dostřel 2500 m a její bojová část obsahuje dvě za sebou uložené kumulativní hlavice, které dokážou ničit i vozidla opatřená přídavnou dynamickou ochranou. F-35B Klíčovým bojovým letounem USMC se v druhém desetiletí 21. století stane letoun F-35, známý také pod zkratkou JSF (Joint Strike Fighter). Tento opravdu společný letoun je vyvíjen pro americké letectvo, americké námořnictvo, námořní pěchotu a britské námořnictvo. Generačně nový jednomístný jednomotorový stroj by se měl vyznačovat víceúčelovostí, schopností spolehlivě vyhledávat a následně ničit cíle za všech světelných i povětrnostních podmínek při vysoké pravděpodobnosti vlastního přežití na bojišti. Proto se kromě nejmodernějšího přístrojového vybavení bude vyznačovat důsledným uplatněním technologie snižující jeho zjistitelnost (stealth). Proto při akcích s předpokládaným vyšším stupněm ohrožení od protivzdušné obrany protivníka ponese letoun veškerou výzbroj uvnitř draku, v opačném případě může mít další zbraně na vnějších závěsnících. Pozoruhodné je to, že v některých aspektech i poměrně značně odlišné požadavky čtyř zmíněných složek ozbrojených sil bude plnit jeden typ ve třech verzích. Ty by měly být ze 75 % až 80 % shodné, což umožní výrazně zlevnit nejen vývoj a sériovou výrobu, ale i následnou logistiku, výcvik či opravárenství. Ze všech tří verzí je technicky nejnáročnější a také nejdražší provedení právě pro USMC (a také pro britské námořnictvo). Letoun označený jako F-35B se totiž bude Námořní pěchota je vybavována protitankovými prostředky nové generace. Na horním snímku je systém JAVELIN, dole je lehký systém krátkého dosahu PREDATOR. 51

7 vyznačovat schopností krátkého (svislého) vzletu a svislého přistání. Na jeho vývoji, stejně jako na zbylých dvou verzích, intenzivně pracuje firma Lockheed Martin, které byla pro realizaci tohoto doposud největšího vojenského programu v historii dána přednost oproti konkurenčnímu Boeingu. F-35B se z hlediska tvarování do určité míry podobá většímu dvoumotorovému zkoušenému stíhacímu stroji nové generace F-22 od stejného výrobce. Používá také stejný, i když v tomto případě příslušně modifikovaný motor. Právě pohonná soustava umožňující svislý vzlet nebo přistání dělá z F-35B onu nejsložitější a nejnákladnější verzi. Konstruktéři zvolili značně netradiční řešení kombinace otočné záďové trysky a zdvihového dmychadla. Tento nový prvek je instalován za pilotní kabinou kolmo na podélnou osu letounu. Od motoru prostřednictvím hřídele poháněné dmychadlo žene studený vzduch z okolní atmosféry pod letoun a dává vztlakovou složku pro svislý let asi 89 kn. Přibližně stejnou vztlakovou sílu obstarávají horké plyny z motoru, které o 90 dolů ohýbá pohyblivá výtoková tryska. Základní výzbroj pro ničení pozemních cílů mají tvořit dvě 450kg pumy GBU-32 s družicovým naváděním a dvě protiletadlové řízené střely AMRAAM, které jsou stejně jako pumy nesené uvnitř draku. Další výzbroj bude možné nést na podkřídlových závěsnících. Letouny F-35B by měly působit z palub mohutných útočných vyloďovacích plavidel opatřených rozměrnými letovými palubami, ale nikoli katapulty. V případě nutnosti by stroje mohly operovat i z pozemních základen, které by mohly postrádat klasickou vzletovou dráhu. Po zavedení do výzbroje po roce 2010 by měl F-35B postupně nahradit jak letouny F/A-18C/D HORNET, tak letouny AV-8B HARRIER II a stát se tak jediným taktickým bojovým letounem USMC. Podle dnešních plánů se uvažuje o nákupu přibližně 600 kusů F-35B. Vrtulníky AH-1Z a UH1Y Mnoha roky služby a několika ozbrojenými konflikty prověřené konstrukce v kombinaci s novou pohonnou soustavou a nejmodernějším přístrojovým vybavením i výzbrojí. Tak lze velmi zjednodušeně charakterizovat důležitý program USMC, v jehož rámci je zásadně modernizováno 180 úderných vrtulníků AH-1W SUPER COBRA a 100 víceúčelových transportních UH-1N. První typ ponese označení AH-1Z VIPER a kromě dvojice silnějších motorů dostane nový čtyřlistý nosný rotor (standardní AH-1W má dvoulistý). Výsledkem bude především podstatně lepší únosnost nového typu a prodloužení jeho bojového doletu. Značnými úpravami projde Jako nový prostředek protivzdušné obrany zkouší USMC systém SLAMRAAM s odpalovacím zařízením protiletadlových řízených střel AMRAAM na vozidle HUMMER. kokpit, který bude využívat nejmodernější vícefunkční displeje a vyznačovat se vyšším stupněm integrace palubních systémů. Oba členové posádky dostanou přilbové zaměřovače. Nový bude senzorový systém pro pilotáž v noci i za ztížených povětrnostních podmínek a pro vyhledávání cílů či zaměřování výzbroje. Té bude možno nést větší množství, protože AH-1Z má v porovnání s AH-1W rozšířený počet zbraňových závěsníků ze čtyř na šest. První bojově efektivnější stroje AH-1Z VIPER by americká námořní pěchota mohla dostat v roce 2004, přičemž první jednotky dosáhnou operační způsobilosti o dva nebo tři roky později. Lehčí transportní UH-1N projde přestavbou na finální verzi UH-1Y VENOM tak, že dostane identickou pohonnou soustavu (včetně čtyřlistého nosného rotoru) jako bojové AH-1Z. Určitou modernizací projde i kokpit a přístrojové vybavení, které samozřejmě u transportního stroje nebude na takové úrovni jako u bojového AH-1. Přesto se však počítá například s instalací termovizního systému nočního vidění FLIR a dalšího vybavení, které rozšíří operační možnosti za nepříznivého počasí, respektive umožní za zmíněných podmínek létat bezpečněji. Kromě toho má UH-1Y vykazovat znatelně nižší hlučnost, což spolu s možností létat v noci a za špatné viditelnosti sníží jeho zranitelnost. Plovoucí základny Pro převoz námořních pěšáků, jejich techniky a nepřeberného množství vybavení, zásob a paliva má americké námořnictvo k dispozici řadu hladinových plavidel různého určení. Jako příklad můžeme uvést tři typy plavidel vyloďovacích, z nichž dva jsou ve výzbroji a třetí by měl být zaveden do operačního používání v průběhu několika let. Od poloviny 70. let se ve světových oceánech plaví víceúčelová loď pro útočné vyloďovací operace TARAWA. Její jméno se používá jako označení celé třídy, která v současné době čítá pět plavidel. TARAWA má horní (letovou) průběžnou palubu o rozměru 250 m x 36 m, ze které operuje až 26 transportních vrtulníků CH-46E SEA KNIGHT nebo 19 těžkých CH-53D SEA STALLION či CH-53E SUPER STALLION, případně jejich kombinace. Z těchto plavidel však vzlétají i letouny AV-8B HARRIER, které vyloďujícím se nebo již vyloděným jednotkám poskytují palebnou podporu. V zadní části plavidla je více než 80 m dlouhý a 24 m široký zaplavitelný dok, ze kterého vyplouvají čtyři velké vyloďovací čluny LCU schopné pojmout těžkou techniku. Plavidla třídy TARAWA jsou 255 m dlouhá, mají výtlak téměř t a jsou schopna plout maximální rychlostí 44 km/h. Pro vlastní obranu mají dvě 52

8 Mohutné plavidlo pro útočné vyloďovací operace třídy WASP. V průběhu několika let by měl být zaveden do výzbroje menší víceúčelový typ LPD-17, jehož kresba je na stránce 46. odpalovací zařízení protiraketových řízených střel krátkého dosahu RAM, 2 kanonové systémy ráže 20 mm PHALANX stejného určení, 2 víceúčelové 127mm kanony a 6 kanonů ráže 25 mm. Po pěti kusech TARAWA následoval dnes nejmodernější typ WASP. Mohutná plavidla jsou podobně jako jednotky třídy TARAWA zkonstruována speciálně pro obojživelné vyloďovací operace. Jedna loď přepraví, vylodí (z velké vzdálenosti od pobřeží po moři i vzduchem) a plně podporuje jednotku MEU o počtu 2000 osob. Plavidla WASP mají téměř 250 m dlouhou a 32 m širokou průběžnou letovou palubu, pod kterou je rozměrný hangár. Velikost lodi je taková, že dokáže pojmout až 40 středních vrtulníků CH-46E SEA KING. Z lodě však operují i těžké helikoptéry CH-53E SUPER STALLION (pro přepravu rozměrných a těžkých nákladů) nebo naopak bitevní vrtulníky AH-1W SUPER COBRA pro doprovodné úkoly a přímou palebnou podporu. WASP však na své palubě obvykle nese okolo šesti bojových letounů s krátkým/svislým vzletem a svislým přistáním AV-8B HARRIER II, určených především pro ničení pozemních cílů. V zadní části lodě je více než 80 m dlouhý dok pro tři vznášedla LCAC. Ta z plavidla vyjíždějí po sklopení ohromných záďových vrat. WASP je 253 m dlouhá, 32 m široká, má ponor 8 m a celkový výtlak více než tun. Podpalubní prostory pojmou například 5 tanků M1A1 ABRAMS, 25 obrněných vozidel LAV a desítky těžkých nákladních automobilů. Výzbroj tvoří dvě odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel SEA SPARROW, 2 odpalovací zařízení protiraketových řízených střel RAM, 3 kanonové 20mm protiraketové systémy PHALANX a 4 kanony ráže 25 mm. V současné době je k dispozici celkem 7 plavidel, osmé (a poslední) se staví. Nejnovějším víceúčelovým vyloďovacím plavidlem pro útočné operace se stane typ třídy SAN ANTONIO, který je znám i pod označením LPD-17. První plavidlo z celkem 12 plánovaných se dokončuje a mělo by být spuštěno na vodu v roce V porovnání s typy TARAWA a WASP bude nový typ menší a s letovou palubou pouze na zádi. Plavidlo bude skutečně víceúčelové se schopností plnit úkoly vyloďovací transportní lodi, nákladní lodi, dokové lodi (pro vyloďovací čluny LCU) či nosiče letecké techniky. Při útočných operacích poveze všechny tři prostředky vyloďovací triády nové generace. Konkrétně by se mohlo jednat o dvě vznášedla LCAC (nebo jeden mohutný vyloďovací člun LCU), 14 vozidel AAAV a 2 stroje MV-22B (nebo 4 vrtulníky CH-46E). Zmíněné prostředky budou schopné velmi rychle dopravit na břeh až 700 příslušníků námořní pěchoty. SAN ANTONIO má mít výtlak t, délku 209 m, šířku 31,9 m a rychlost plavby 39 km/h. Vlastní posádku tvoří 360 osob, výzbroj bude zahrnovat 2 odpalovací zařízení řízených střel RAM a 2 kanony ráže 30 mm. Pochopitelně nejen vyloďovací plavidla, ale mnoho dalších typů podporuje operace USMC. Jeden příklad za všechny. Rychlá transportní loď pro dopravu těžké techniky a vybavení třídy BOB HOPE je po letadlové lodi největším plavidlem amerického námořnictva. Jedná se o typ kategorie roll-on/roll-of, který díky ohromným sklopným rampám umožňuje nalodění a vyložení vozidel po vlastní ose bez použití přístavních jeřábů. Loď o výtlaku t je 290 m dlouhá, 32 m široká a disponuje nákladní plochou více než m³. Tento kolos pohánějí čtyři vznětové motory o celkovém výkonu kw, které mu umožňují dosáhnout maximální rychlosti až 44 km/h. K obsluze postačuje pouze 76 členů posádky. Dnes jsou k dispozici čtyři plavidla této třídy a další tři se stavějí. Foto: BAE Systems, Bell, Boeing, GD, Textron, Northrop Grumman Rychlá transportní loď třídy BOB HOPE 53