Klára Babičková. Behaviorální analýza a pachatelé sériových, masových a sexuálně motivovaných vražd. Diplomová práce

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Katedra trestního práva Klára Babičková Behaviorální analýza a pachatelé sériových, masových a sexuálně motivovaných vražd Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jiří Krupička, Ph.D. Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): září 2016

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených a že tato diplomová práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Podpis diplomanta

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji JUDr. Jiřímu Krupičkovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za cenné rady a připomínky. Chtěla bych poděkovat své mámě za podporu a víru, že zvládnu všechno. Dále bych chtěla poděkovat svému bratříčkovi, že při mně vždy stojí. Dík také patří babičce a tátovi, že mě udržovali v teple, zásobenou jídlem a vůbec za podporu. Ráda bych poděkovala Radce, že i přes vzdálenost mezi námi mi je blízká, a má pro mě vždy slova plná povzbuzení. Děkuji Katce, že mou práci celou přečetla a tvářila se, že ji to baví. A její mamince paní Aleně, že mi laskavě pomohla s korekturou. Děkuji Martinovi, že mě rozesmává a chápe. Děkuji i dalším přátelům, že je mám. Velký dík patří mé nejlepší kamarádce Lucii za to, že mě vždy rozptýlila a dohlížela na to, abych se nezbláznila. Děkuji Vám.

4 Obsah Úvod Úvod do behaviorální analýzy Behaviorální analýza definice Kriminální profil v historii Evoluce behaviorální analýzy a mezinárodní kooperace USA, Kanada Velká Británie geografické profilování Behaviorální analýza Objekty behaviorální analýzy Osoby Věci, místo činu, způsob páchání Typologie objektů behaviorální analýzy Obecná typologie pachatelů trestné činnosti Typologie místa činu Typologie obětí Typologie vražd a další možné typologie objektů behaviorální analýzy Metody behaviorální analýzy Formální a aplikační rámec behaviorální analýzy Klasifikační analýza Forenzní analýza Sestavování modelů kriminální profil pachatele Vyhledávání sériové trestné činnosti Hodnocení rizikovosti známého pachatele Další případy využití profilování Behaviorální analýza v České republice Rozvoj behaviorální analýzy Mnohonásobná vražda Sériová vražda a sériový vrah Mýty a fakta o sériových vrazích Rozdíl mezi vraždou s jednou obětí a sériovou Fáze sériové vraždy Typologie sériových vrahů... 48

5 8.1. Harbortova klasifikace Typologie sériových vrahů dle motivu Typy pachatelů podle mobility Sériové vražedkyně a vražedné týmy Sériové vražedkyně Vztahové nebo nevztahové pachatelky? Vražedné týmy Sexuální sériový vrah Sexuální delikvent versus sexuální deviant Charakteristiky sexuálních vrahů deviantů Osobnost sériového vraha Behaviorálně patologické jevy Hostilita ke zvířatům Enuréza, fascinace ohněm, rané setkání se smrtí a krví Průměrný sériový vrah Masoví vrazi Kazuistika masových vrahů Masakry na školách Kazuistika Kalivoda Lesní vrah Skutkový průběh Aplikace teoretických znalostí na případ Závěr Bibliografie Monografie: Odborné články: Internetové zdroje Abstrakt Abstract Klíčová slova / Key words... 89

6 Úvod Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila behaviorální analýzu a pachatele sériových, masových a sexuálně motivovaných vražd. Behaviorální analýza je interdisciplinární metoda, která využívá poznatků svého předchůdce profilování a rozvíjí jej do složitého systému kompletní analýzy kriminálního případu postaveného na širokém vědeckém základu. Kriminální profily nelze vytvořit pro pachatele všech trestných činů. Já si z vhodných k analyzování vybrala ty, které přímo berou to nejcennější, co člověk může mít, tedy život a to vraždou. Z vražd jsem zvolila nejzávažnější a nejnebezpečnější sériové a sexuálně motivované vraždy. Masové vraždy uvádím především proto, abych je odlišila od sériových vražd, se kterými bývají často zaměňovány, přestože se jedná koncepčně o zcela jiný fenomén. Sexuálně motivovanou vraždu z důvodu omezeného rozsahu diplomové práce zpracovávám s důrazem na trestnou sériovou činnost. Behaviorální analýza i sériové vraždy jsou témata nesporně atraktivní a často literárně i filmově zpracovávané, domnívám se, že možná právě proto je všeobecné povědomí o nich povrchní, zkreslené a opředené mýty. Ve své práci za pomoci statistik a empirických studií renomovaných autorů odlišuji fakta od fikce. Cílem mé práce je představit novou metodu vytváření profilů a poskytnout dostatečné množství informací v takové hloubce a kvalitě, aby si čtenář mohl udělat názor o možnostech a omezeních této metody i výsledcích, které může nabídnout. Po historickém úvodu se zabývám přímo behaviorální metodou, jejími objekty, metodami a aplikací. V další části definuji mnohonásobnou vraždu a rozvíjím téma sériové vraždy. Zaměřuji se na pachatele z hlediska jeho osobnosti, motivu, mobility i spolupráce. Teoretické poznatky pro lepší demonstraci a orientaci v problematice doplňuji vhodnými kazuistikami. Nakonec se pokouším informace získané rešerší mnoha zdrojů aplikovat na konkrétní případ sériového vraha z českého prostředí, typologicky ho zařadit a zanalyzovat jeho osobnost a motivy. Ve své práci jsem použila metodu komparativní, analýzu a syntézu. 1

7 1. Úvod do behaviorální analýzy Tato diplomová práce, jak již vyplývá z názvu, se zabývá zcela novou a objevnou metodou behaviorální analýzy, metodou interdisciplinární, umožňující sestavit kriminální profil pravděpodobného pachatele trestného činu. Jedná se sice o metodu novou, ale vycházející a stavějící na základech psychologického profilování. Pro sestavování kriminálních profilů pachatelů, tj. modelu jejich fyzických a psychických vlastností, jsou v odborné zahraniční literatuře používány promiscue jako synonyma termíny profilování pachatele (offender profiling), kriminální profilování (criminal profiling), profilování kriminální osobnosti (criminal personality profiling), behaviorální profilování (behavioral profiling), kriminální vyšetřovací analýza (criminal investigative analysis) nebo behaviorální analýza (behavioral analysis). Vedle těchto termínů psychiatři používají psychiatricko-psychologické profilování, kriminologové nebo kriminalisté používají termín kriminologicko-kriminalistické profilování atd. U nás se v minulosti občas užíval termín psychologický portrét pachatele. 1 Základní koncept je u všech popisovaných technik obdobný: v trestném činu se odráží chování pachatele a studium tohoto chování dovoluje vytvoření závěrů o pravděpodobném pachateli. 2 Klíčovým prvkem profilování jsou vlastní analytické postupy. Představují jádro této procedury, neboť dělají z profilování objektivní, reprodukovatelný a ověřitelný myšlenkový postup. Vytváření kriminálního profilu má tedy jasná pravidla a racionální základ, nejedná se o zázračné psychologické schopnosti jednoho člověka, který jakýmsi vcítěním se do pachatele hodí na stůl perfektní a konkrétní profil, jak bývá často znázorňováno v různých filmových a literárních počinech. 3 Toto tvrzení samozřejmě nevylučuje, že osoby podílející na vytváření profilu nevyužívají své vlastní zkušenosti a kreativitu. Profilování a behaviorální analýza si jsou tedy velmi blízké metody, jelikož mají stejné kořeny a stejný cíl. Lze předpokládat, že určitý typ osobnosti se projevuje podobnými behaviorálními vzorci chování a že znalost 1 Boukalová, H., Gillernová, I.,Netík. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Karolinum, s. 76. ISBN Hofmanová, J. Behaviorální analýza: metoda sestavování kriminálního profilu pachatele. Vyd. 1. Praha: Jaroslav Hofman, 2010, s. 12. ISBN Např. Tom Harris: The Silence of the Lambs, James Patterson: Sběratel polibků (obě knihy zfilmovány) 2

8 těchto vzorců může pomoci při vyšetřování zločinů a posuzování potenciálních podezřelých. Sestavování modelu fyzických a psychických vlastností pachatele je založeno nejen na znalosti širokého teoretického základu a praktické zkušenosti, ale i na výsledcích výzkumů a statistické analýze velkého množství kriminálních případů a jejich pachatelů. Dalším informačním zdrojem behaviorální analýzy jsou protokol o ohledání míst činu, expertizy (balistické, biochemické atd.), protokol o pitvě oběti, toxikologický posudek, protokoly o výsleších svědků apod Behaviorální analýza definice V české odborné literatuře je do současné doby nejčastěji používán termín psychologické profilování či psychologický profil. K zaběhnuté terminologii se již kriticky vyjadřovala ve svých článcích Vyhlídalová, která označila tyto pojmy za zavádějící, protože naznačují, že se jedná o výsledky práce psychologů a psychiatrů, nikoliv že se jedná o interdisciplinární spolupráci několika oborů. Dále upozornila na fakt, že psychologické profilování sice probíhá na pozadí psychologické teorie, ale ve vlastním profilu jsou psychické vlastnosti pachatele zastoupeny pouze nepřímo, a také že předmětem zájmu oborů psychologie a psychiatrie není dopadení pachatelů trestných činů. 4 Behaviorální analýzu lze definovat jako obor kriminalistiky 5, který zkoumá zákonitosti mezi způsobem páchání kriminalisticky relevantní události a jejími účastníky, jehož cílem je vypracovat metody na určení modelu psychických a fyzických vlastností pachatele a dalších informací, které jsou potřebné na vypátrání pachatelů, jejich usvědčení ze spáchání trestných činů a také na zdokonalování systému preventivních opatření. 6 Jednou z možností, jak získat informace potřebné k sestavení kriminálního profilu pravděpodobného pachatele je behaviorální analýza. 7 Behaviorální analýza je kriminalistická metoda, kterou lze v systému kriminalistiky zařadit do kriminalistické taktiky. Je nutné rozlišovat behaviorální analýzu 4 Vyhlídalová, P., K otázce psychologického profilování. Československá kriminalistika, 1990/1 5 Psychologické profilování odborníci řadí mezi speciální metody forenzní psychologie v rámci psychologické pomoci poskytované kriminalistické praxi. 6 Hofmanová, J., op. cit., s Psychologickým profilováním je tedy možno rozumět postup, při kterém profilující odborník (resp. tým specializovaných odborníků), na základě analýzy důkazů shromážděných vyšetřováním konkrétního trestného činu, vyvozuje základní psychologické, sociální, demografické charakteristiky pachatele tohoto skutku. Boukalová, H, Gillernová, I. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Karolinum, s. 11. ISBN

9 largo sensu jako obor kriminalistiky a stricto sensu jako metodu, kterou v rámci vědeckého zkoumání behaviorální analýza vytvořila. Behaviorální analýza je prostředkem kriminalistického poznávacího procesu. Obsahuje standardizovaný systém metod a prostředků k popisu, třídění a srovnávání informací, který se vztahuje ke způsobu páchání a k osobě pachatele. Správnost metod a prostředků behaviorální analýzy je ověřována v procesu praktické kriminalistické činnosti, která zpětně formuje další a nové metody behaviorální analýzy. Behaviorální analýza má úzký vztah k právním vědám, které tvoří aktuální rámec tím, že stanovují, jaké činy jsou trestné a jaké represivní metody jsou v boji proti kriminalitě přípustné 8. Metody behaviorální analýzy specifikují způsob páchání trestného činu, a tím pomáhají určit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost znaky způsobu spáchání mohou svědčit o bezohlednosti pachatele, o důmyslné přípravě apod. Z kriminologie čerpá behaviorální analýza poznatky o zločinu, zločincích, obětech, o samotné kriminalitě z fenomenologického hlediska. Behaviorální analýza má také logicky blízký vztah ke správnímu, především policejnímu právu. Velmi těsný vztah má k forenzním disciplínám. 9 Metody behaviorální analýzy využívají poznatky soudního lékařství k vysvětlení skutkového děje a pomáhají odpovídat na otázku, k jaké kriminalisticky relevantní události na místě činu vlastně došlo (vražda, sebevražda, nešťastná náhoda). Při posouzení duševního stavu osob podílejících se na konkrétní kriminalisticky relevantní události metody behaviorální analýzy využívají poznatků soudní psychiatrie, při diagnostice sexuálních agresorů pak poznatky soudní sexuologie. Při sestavování modelu osobnosti pachatele jsou využívány poznatky forenzní psychologie získávané pomocí psychologického vyšetření obviněného, svědka nebo oběti. 10 V sedmdesátých letech minulého století v USA výrazně klesla objasněnost vražd, což bylo vysvětlováno masivním nárůstem tzv. nevztahových zločinů, tedy takových, které neznamenají vyústění interpersonálních vztahů mezi pachatelem a obětí, ale naopak jde o vraždy neznámých obětí z motivů vyvěrajících ze zvrhlé osobnosti pachatele. Pro vrahy nevztahových zločinů se vžil výraz psycho-killer, který akcentoval zvláštní 8 Trestní právo hmotné. Trestní právo procesní. 9 Hofmanová, J., op. cit., s Neumann, J. N., K některým aktuálním problémům soudně-znalecké expertizy. Československá kriminalistika č. 3/1989, s

10 osobnostní založení pachatele, a také indikoval využití právě nově vznikající metody profilování. 11 Za vhodné trestné činy k profilování jsou označovány sexuální vraždy spáchané brutálním či zvláštním způsobem, žhářství, pumové útoky, únosy, vydírání, výhružné či obscénní telefonáty. 12 Další autoři přidávají znásilnění, pohlavní zneužívání, satanistické a ritualistické zločiny, bankovní loupeže a další z nejzávažnějších trestných činů. 13 Sériové trestné činy se mezi shora vyjmenované kvalifikují především tím, že obsahují charakteristický rukopis pachatele, na jehož základě je možno zdánlivě nesouvisející činy pospojovat do série. Ačkoli se zmíněné typy v celém nápadu trestné činnosti vyskytují spíše vzácně, kvůli zjevné společenské nebezpečnosti zvýšeně zajímají kriminalisty i širokou veřejnost Kriminální profil v historii Stejně staré jako kriminalita sama jsou i pokusy zjistit, co odlišuje zločince od těch lidí, kteří se trestných činů nedopouštějí. První kriminální modely si vystačily leckdy i se značně povrchním popisem fyzických a psychických vlastností, a to v závislosti na stavu znalostí v dané fázi vývoje společnosti. Při pohledu zpět má sestavování profilů dlouhou tradici. Jedno z prvních zdokumentovaných použití kriminálního profilování souvisí s démonizací Židů, jejíž původ můžeme nalézt již v Apiově zprávě římskému císaři Caligullovi z roku 38 n. l., ve které Apion obviňuje Židy ze zabíjení a pojídání Řeků při Pesachu. 14 Tento mýtus se kvůli zakořeněnému antisemitismu objevuje v jiné podobě ve staré Anglii v 11. století jako tzv. blood libel, což měl být únos a rituální vražda malého chlapce spáchaná Židy. Tehdejší mnichové přišli s několika charakteristikami, na jejichž základě vyslovovali svá obvinění. Mezi ně patřila i skutečnost, zda se poblíž vyskytovala židovská komunita, bylli postrádán křesťanský chlapec, bylo-li období kolem Pesachu, vykazovalo-li tělo oběti rituální zranění a případně bylo-li odkrveno. Dalším středověkým profilem byla čarodějnice popsaná v příručce inkvizitorů Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice) z konce 15. století. Podle návodu za čarodějnici mohla být označena každá 11 Čírtková, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s ISBN Čírtková, L. Červinka, F. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost, Kriminalistika, 1/ Holmes, R. M. Holmes, S. T. Profiling Violant Crimes. An Investigative Tool. 3.ed. Thousand Oaks: SAGE Publications, p. 3. ISBN: X. 14 Jeden z nejstarších židovských svátků nazývaný jako židovské velikonoce nebo svátek nekvašených chlebů. 5

11 bezdětná žena, porodní bába, cikánka, žena trpící halucinacemi nebo jinou mentální poruchou, mající znaménko nebo jizvu skrytou v oblasti genitálií nebo na jiném místě po těle, jindy postačovala záliba v bylinkaření nebo vzdělání. 15 Profilování se také objevuje v dílech o Sherlocku Holmesovi autora Arthura C. Doyla nebo v hororových povídkách Edgara A. Poea. Avšak prvním profilujícím skutečného případu by mohl být Dr. Thomas Bond, který v roce 1888 do pitevní zprávy údajné poslední oběti Jacka Rozparovače začlenil i svá behaviorální zjištění. V té mimo jiné uváděl, že z charakteru incizí usuzuje na jediného pachatele se základními znalostmi o lidské anatomii či řezníka. 16 Fyzickými charakteristikami zločinců za účelem vytvoření typologie se jako první významně zabýval italský lékař a kriminolog Cesare Lombroso ve svém díle Zločinný člověk z hlediska antropologického, právnického a psychiatrického. Lombroso se na základě empirického studia 383 vězňů domníval, že povahové založení jedince lze vyčíst z vnějších fyzických rysů, a věřil v teorii rozeného zločince. Základní Lombrosovou úvahou bylo, že zločinecké založení lze identifikovat na základě objektivně zjistitelných a měřitelných tělesných a duševních znaků. Zločince viděl jako zvláštní degenerovanou skupinu lidských bytostí, kteří se od normálních jedinců liší i psychickými stigmaty, mezi něž řadil: sníženou citlivost na bolest, krutost, zvýšený sexuální pud a ješitnost. Tuto svou teorii později zrevidoval a biologické zvláštnosti prohlásil pouze za jednu z možných determinant kriminálního chování nikoliv jedinou. 17 Ve třicátých letech minulého století němečtí psychiatři nastínili charakteristiku sériového vraha Petra Kürtena přezdívaného Upír z Düsseldorfu 18 Peter Kürten byl sexuální sadistický psychopat a pyroman, který se rád vracel na místa činu, aby tak své činy mohl znovu intenzivně prožívat. 19 Ve čtyřicátých letech byl psychiatr Langer požádán americkým Úřadem strategických služeb (předchůdce CIA) o vypracování psychologického profilu Adolfa 15 Turvey, B. Criminal Profiling: an introduction to behavioral evidence analysis. 2nd ed. San Diego: Esevier Academic Press, 2001, s. 6-7.ISBN Kocsis, J. Criminal Profiling: Principles and Practise. Totowa, NJ: Humana Press, s Čírtková, L. Forenzní psychologie. Op.cit. s Zavraždil 17 žen a dva muže a pokusil se usmrtit 27 žen a 1 muže nejčastěji uškrcením a proříznutím hrdla, uškrcením a utopením, bodáním dýkou a ubitím kladivem. V některých případech z obětí pil krev. Byl popraven gilotinou dne Bourgoin, S. Černá kniha sériových vrahů. Praha: Nakladatelství XYZ, s. 9. ISBN:

12 Hitlera, aby studoval jeho osobnost a odhadl jeho pravděpodobnou reakci na porážku Německa a doporučil vhodnou výslechovou strategii pro případ jeho zadržení. V tomto profilu Langer předpověděl Hitlerovu sebevraždu. Nejznámějším profilem je však portrét pumového šílence ( Mad bomber ) George Meteského vytvořený psychiatrem J. A. Brusselem. Přesnost profilu byla až zarážející a pumový atentátník byl skutečně po šestnácti letech dopaden. Brussel na základě více než třiceti výhružných dopisů sestavil profil, ve kterém policistům radil: Hledejte muže vyšší hmotnosti, ve středních letech, narozeného v cizině a svobodného. Bydlí s bratrem nebo sestrou a při zatčení bude mít oblečen dvouřadový zapnutý oblek. Nejspíše se jedná o současného nebo bývalého zaměstnance velké energetické společnosti. Policisté začali hledat mezi zaměstnanci energetické společnosti, které porovnávali s profilem, a tak dopadli Meteského. Jak vyšetřovatelé zjistili, bydlel se dvěma sestrami, byl slovanského původu, silnější postavy, svobodný, a sice měl při zatčení na sobě pyžamo, ale převlékl se do zapnutého dvouřadého obleku. 20 V České republice byla metoda profilování využita při vyšetřování brutální vraždy mladé ženy, ke které došlo v roce 1981 v Brně. Žena byla zardoušena, byly jí odřezány prsy a vyříznut genitál. Jak se později ukázalo, patřila k obětem Ladislava Hojera. 21 S ohledem na neobvyklý způsob deviantního jednání pachatele navázali vyšetřovatelé spolupráci s odborníky z psychiatrie a sexuologie. Ti vyhodnotili pachatele jako sexuálního devianta, sadistu nejnebezpečnějšího nekrosadistického typu, který dosahuje sexuálního uspokojení vraždou oběti. Tito pachatelé si odřezané partie ponechávají k sexuální manipulaci až do úplného zetlení, někdy je pojídají nebo z nich sají krev. Určili, že pachatel může být asociální, agresivní, bezcitný, nestálý v pracovních a jiných vztazích s delikventními sklony a projevující se nápadnou uzavřeností. Stanovili typické prvky sadistické vraždy: rdoušení nebo ucpávání dýchacích cest, brutální servání oděvu, zasazení velkého počtu neúčelných bodných ran po celém těle (tzv. overkilling), odřezání vybraných partií symbolizující ženství nebo mužství a jejich odnesení k další manipulaci, typicky odevzdaná poloha mrtvoly. Mezi významné informace pro dopadení pachatele patřil závěr, že pachatelem nemůže být žena a věk pachatele je s ohledem na značnou intenzitu sexuálního pudu a agresivitu mezi 18 až 35 lety. Vzhledem 20 Boukalová, H, Gillernová, I. a kol., op. cit., s Ladislav Hojer, český nekrosadistický vrah, který mezi lety zavraždil 5 obětí 7

13 k celkovému narušení osobnosti lze předpokládat, že se již pachatel zapletl s policejními orgány a je v evidenci psychiatra. Znalci také doporučili nejprve prověřovat pachatele násilných sexuálních deliktů, alkoholiky s násilnými sklony, exhibicionisty, pachatele násilných činů jakéhokoliv druhu, voyery vnikající do obydlí a fetišisty. Ladislav Hojer byl v roce 1986 popraven za brutální vraždy pět žen (a další skutky) Hofmanová, J., op. cit., s

14 2. Evoluce behaviorální analýzy a mezinárodní kooperace 2.1. USA, Kanada Jak bylo již napsáno výše, v USA se od poloviny sedmdesátých let dvacátého století dramaticky změnily poměry při objasňování nejzávažnějších trestných činů, protože do té doby bylo až 90% vrahů nalezeno v okruhu rodiny a přátel oběti. 23 Na tuto novou situaci vyšetřovací úřad zareagoval založením nové speciální jednotky. Přestože Jednotka behaviorální vědy (BSU: Behavioral science unit) byla založena již na počátku sedmdesátých let kolem J. H. Tetena, prvního instruktora profilování na FBI Academy, zásadním rozvojem behaviorální jednotka prochází až s nástupem Resslera, Douglase, Aulta a Hazelwooda. V této době profilující odborníci zahajují rozhovory se sériovými vrahy. Do roku 1988 úspěšně absolvovalo náročný program profilování pouze 29 amerických policistů. 24 Práce behaviorální jednotky FBI se během následujících let vyvinula v systematický proces, založený na vědeckých základech, který nazvali kriminální analýza (CIA: Criminal Investigative Analysis). Tato analýza zahrnuje několik kroků: přizpůsobení sebraných informací (data assimilation) z dostupných policejních a pitevních zpráv, zajištění fotodokumentace místa činu 25 v užším smyslu 26 atd., klasifikaci zločinu (crime classification), rekonstrukci zločinu (crime recontruction), která umožňuje vytvářet hypotézy o chování oběti a znacích modu operandi skutku, tvorbu profilu (profile generation), která obsahuje tzv. výčet standardních informací tvořících profil pachatele. 27 Za přelomový se dá označit rok 1983, kdy bylo založeno Národní centrum pro analýzu násilných zločinů (National Center for the Analysis of Violent Crimes: NCAVC), kde začali zkoumat trestné činy jak z perspektivy vyšetřování, tak i behaviorální. V témže roce bylo navrženo i vytvoření 23 Ibid., s zobrazeno Musil, J. Konrád, Z. Suchánek, J. Kriminalistika. Vyd 1.. Praha: C. H. Beck, 2001, s V kriminalistice je za místo činu považováno také místo nálezu nebo místo zjištění. Jedná se o místa, kde byl objeven kriminalisticky relevantní objekt. Z tohoto důvodu uvádím místo činu v užším smyslu. V zahraniční literatuře bývá užíván výraz scéna deliktu (crime scene), který se obsahově kryje právě s místem činu v užším smyslu. Z důvodu metodického a z respektu k české kriminalistice se přikláním k užívání termínu místo činu, přestože přední odbornice na behaviorální analýzu Jiřina Hofmanová se od něj ve své monografii odklání. 27 Např. demografická data: věk, pohlaví, rasa, rodinný stav a socioekonomický status, stupeň uplatnění v zaměstnání, úroveň vzdělání, kriminální minulost, osobnostní charakteristiky včetně možných forem psychopatologie, doporučované techniky výslechu atd. 9

15 počítačového programu na vyhledávání násilných zločinců (Violent Criminal Apprehension Program: ViCAP). NCAVC je tvořeno čtyřmi jednotkami behaviorální analýzy (BAU-1 až BAU-4), 28 jednotku ViCAP a Jednotka pro behaviorální výzkum a učení (Behavioral Research and Instructions Unit: BRIE). Po vzoru FBI byla v kanadské Ottawě založena Jednotka behaviorální vědy (Behavioral Science Branch) při Kanadské královské jízdní policii (Royal Canadian Mounted Police: RCMP). Tato jednotka je složena z pěti sekcí, mezi nimiž nechybí Sekce kriminální analýzy (profilování osobnosti neznámého pachatele, analýza nejasných úmrtí, vyhodnocování hrozeb vyděračů apod.), dále Sekce geografického profilování (slouží i zahraničním jednotkám hlavně v oblasti vyšetřování vražd, pohřešovaných osob, sexuálních útoků atd.) a třetí zásadní sekcí je ViCLAS (Violent Crime Linkage Analysis System) 29. ViCLAS je momentálně nejrozšířenější program, který disponuje rozsáhlou databází objasněných i neobjasněných nejtěžších zločinů. Podle strukturovaného dotazníku se vnášejí data o relevantních případech do programu, který tak podchycuje chování, rukopis i kriminální zvyklosti pachatele, což umožňuje vyhledávat v databázi možná propojení s jinými trestnými činy. Tento program je od roku 2000 zaváděn v mnoha evropských zemích včetně té naší. 30 Behaviorální analýza se stala společně s analytickým systémem ViCLAS základem práce policejních jednotek. Skupiny behaviorálních analytiků v Evropě vytvořily volné sdružení s názvem Skupina evropských uživatelů ViCLAS a behaviorálních analytiků (European ViCLAS Users and Behavioral Analysts Group: EVUBAG). Členové skupiny si na pravidelných konferencích předávají zkušenosti a poznatky z praktického výkonu behaviorální analýzy i výsledky behaviorálně relevantních empirických výzkumů. Policie ČR je jediným členem pocházejícím z bývalého východního bloku Velká Británie geografické profilování Ve Velké Británii k vytváření modelů neznámého pachatele přistupují odlišně a pro zpracování informací o závažných a násilných trestných činech využívají vedle ViCLAS 28 Behavioral Analysis Unit 1 (counterterrorism, arson and bombing matters); Behavioral Analysis Unit 2 (threats, cyber, white collar crime, and public corruption); Behavioral Analysis Unit 3 (crimes against children); Behavioral Analysis Unit 4 (crimes against adults) zobrazeno Belgie, Německo, Nizozemsko, Spojené království Velké Británie, Irsko, Švýcarsko, Francie a Nový Zéland. 31 Hofmanová, J., op. cit., s

16 systém HOLMES (Home Office Large Major Enquiry System). Profilování se odvíjí dvěma směry, jedním z nich byla profesorem environmentální psychologie Canterem 32 prosazovaná investigativní psychologie. Skupina kolem D. Cantera vychází z poznatku, že mezi místy činů a místem bydliště hledaného pachatele existují určité souvislosti. 33 Podle této teorie jsou první zločiny série spáchány v rozumné vzdálenosti od základny. Tou je bydliště pachatele či jeho partnera anebo pracoviště pachatele. Rozumná vzdálenost se vypočítává podle dvou psychologických hledisek: pachatel se musí na místě činu cítit dobře, vyznat se tam, mít šanci rychle se vrátit na základnu a současně však nesmí v lokalitě kolem místa činu potkat známé osoby, které by ho mohly identifikovat. Se zvyšujícím sebevědomím z pokračující série se zvětšuje akční rádius pachatele. Canter později přišel s tzv. kruhovou hypotézou, podle které některé typy sériových pachatelů se po určitém počtu zločinů opět přibližují své základně. Je tedy potřeba určit dvě vzájemně nejvzdálenější místa činu, jejichž spojnice tvoří průměr kruhu, v jehož středu leží základna pachatele. Canter na základě kruhové hypotézy uvádí dva typy pachatelů: záškodníka (the marauder) a dojíždějícího (the commuter), který naopak od záškodníka neútočí kolem své základny, nýbrž ze svého kruhu za trestnou činností vyjíždí. Studie ukázala, že 41 z 45 pachatelů typově odpovídá záškodníkovi. 34 Za největší úskalí této metody je označováno, že výstupy mají pouze pravděpodobnostní hodnotu, což ovšem platí o všech metodách profilování Canter získal mezinárodní uznání tím, že polici pomohl dopadnout sériového vraha přezdívaného Railway Rapist Johna Dufyho, který zavraždil 19 žen a byl dopaden v roce Geografické profilování bylo poprvé použito v případu tzv. Yorkshirského rozparovače (Yorkshire Ripper), který byl odsouzen za 13 vražd žen. 34 Turvey, B. Criminal Profiling: an introduction to behavioral evidence analysis. 2nd ed. San Diego: Esevier Academic Press, 2001, s. 93. ISBN Čírtková, L. Forenzní psychologie., op. cit., s

17 3. Behaviorální analýza Obecně můžeme říci, že behaviorální analýza obsahuje standardizovaný systém metod a prostředků k popisu, třídění a srovnávání informací, který se vztahuje ke způsobu páchání trestné činnosti a osobnosti pachatele. Tyto činnosti jsou prováděny příslušnými metodami a prostředky odpovídající konkrétní vyšetřovací situaci. Schopnost policejních složek, potažmo konkrétních jedinců vyšetřovatelů objasňovat trestnou činnost přímo závisí na jejich teoretické i empirické úrovni poznávání. Tento proces probíhá jak na smyslové úrovni při získávání informací, tak na rozumové úrovni, kdy se tyto shromážděné informace vyhodnocují a registrují. Struktura vědeckého poznávání v behaviorální analýze je popsána na schématu níže. 36 Aby byla behaviorální analýza skutečnou vědeckou metodou, musí mít vytváření psychologického profilu určitou posloupnost. S určitým zjednodušením lze říct, že probíhá ve třech základních, na sebe navazujících krocích, které odpovídají na některé ze základních kriminalistických otázek: 1. jak (co) byl čin spáchán (behaviorální analýza místa činu) 2. proč byl čin spáchán (motiv vede k porozumění případu) 3. kdo čin spáchal (profil pachatele) 37 Informace, stopy a důkazy vznikají v průběhu páchání trestné činnosti, za účelem objasnění a vyšetření trestného činu je nutné tyto informace vyhledat, registrovat, zpracovat a využít. Behaviorální analýza umožňuje sestavování systému strukturovaných 36 Hofmanová, J., op. cit., s Záhorská, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Vyd. 1. Praha: Portál, s ISBN

18 informací, které se vztahují ke konkrétním objektům zkoumání, zejména ke způsobu páchání, místu činu, osobnosti oběti a osobnosti pachatele. Obecný postup behaviorální analýzy v trestním řízení je možné vyjádřit modelovým schématem 38 kriminalistických otázek a možných způsobů, jak na ně odpovědět. V rámci prvního kroku jsou analyzována tzv. primární data, jako např. místo činu, pitevní protokoly, výpovědi osob vyslýchaných ve věci apod. V následujícím kroku se profilující expert snaží zjistit vnitřní prožívání pachatele, poznatky o pohnutkách proč byl trestný čin spáchán, získává ze způsobu, jakým byl čin proveden. Třetím krokem je vytvoření profilu pachatele, který obsahuje sociodemografické, fyzické a další charakteristiky. Analytik při zkoumání zajištěných kriminalistických stop, kromě vlastní zkušenosti a dalších informací, které má k dispozici, využívá teoretických koncepcí, které si behaviorální věda za tímto účelem vyvinula. O těchto klasifikačních kritériích 38 Porada, V. Straus J. et al. Kriminalistika (výzkum, pokroky, perspektivy). Plzeň: Aleš Čeněk, s ISBN

19 a typologiích, která slouží profilujícímu expertovi jako vodítka, bude pojednáváno konkrétně dále v této kapitole Objekty behaviorální analýzy Vzhledem k tomu, že objekty jsou nositeli kriminalisticky relevantních informací, jsou podrobovány kriminalistickému zkoumání. V objektech obsažené informace lze získat různými formami kriminalistické činnosti. Informace o materiálních stopách lze vytěžit např. ohledáním, znaleckým zkoumáním, vyšetřovacím experimentem, informace o paměťových stopách např. výpovědí či rekognicí. Objekty vykazují určité znaky, které se mohou odrazit ve stopě, a ty pak nazýváme identifikační znaky. 39 V procesu kriminalistické identifikace je určován vztah mezi stopou a objektem, který mohl stopu vytvořit, s cílem zjistit skupinovou příslušnost nebo lépe vyslovit závěr o individuální identifikaci či při částečném neúspěchu označit výsledek zkoumání za nedovršenou kriminalistickou identifikaci. Při klasifikaci objektů vychází behaviorální analýza z kriminalistiky. Z hlediska potřeb behaviorálního zkoumání vytvořila behaviorální analýza vlastní specifický systém klasifikace objektů. Objekty behaviorální analýzy mají obecné vlastnosti, které slouží k určení skupinové příslušnosti, mají specifické vlastnosti, které umožňují objekty vzájemně porovnávat a klasifikovat a mají schopnost odrážet a zanechávat své individuální vlastnosti v materiálních a paměťových stopách. Tyto objekty poskytují informace pro vytvoření modelu osobnosti pachatele, informace pro potřeby predikce nebezpečnosti neznámého pachatele a zvládání hrozby známého pachatele a také poskytují informace pro vyhledávání sériové trestné činnosti, tj. pro analýzu v systému ViCLAS. Vedle klasicky uváděných objektů kriminalistiky, tj. osob a věcí, je za objekt behaviorálního zkoumání považován také způsob páchání trestné činnosti a pro zdůraznění svého významu je vyčleněna jako samostatný objekt místo činu Osoby Pachatel je osoba s určitými biologickými, psychickými a sociálními vlastnostmi, které se zobrazují ve stopách trestného činu. Pachatel jako objekt behaviorální analýzy není posuzován z hlediska trestněprávního, ale z hlediska kriminalistického a kriminologického. Pachatelem může být osoba trestně odpovědná, která svým 39 Musil, J. Suchánek, J. Konrád, Z. Kriminalistika. Praha: C. H. Beck s

20 jednáním naplnila všechny znaky trestného činu, je příčetná a starší 15 let, ale také osoba trestně neodpovědná vzhledem k nepříčetnosti či nízkému věku nebo osoba podezřelá. Oběť lze charakterizovat jako osobu s určitými biologickými, psychickými a sociálními vlastnostmi, která je dotčená trestným činem a je v nějakém vztahu k pachateli. Oběť výrazně ovlivňuje chování a jednání pachatele a tím současně i způsob páchání trestné činnosti. Oběť se svým jednáním podílí na vzniku stop a sama je vytváří a je jejich nositelem. Svědci nebo dokonce očití svědci jsou osoby, které mohou poskytnout cenné informace ke kriminální situaci skutku, ke stavu místa činu nebo k charakteristice pachatele Věci, místo činu, způsob páchání Nástroje relevantní pro behaviorální analýzu mohou mít různou pracovní funkci a původ, např. nástroje na překonání zabezpečovacího zařízení, avšak výrazně se podílí na tvorbě stop. Zbraně jsou předměty, které pachatel použil ke zdůraznění účinku útoku na tělesnou integritu oběti a výrazně se podílí na tvorbě stop. Dopravní prostředky vypovídají o osobnostních charakteristikách pachatele a jeho zvyklostech a chování v prostoru. Prostředky k zamezení vzniku stop nebo prostředky k získání kontroly nad obětí, poskytují informace např. k posouzení plánování dané trestné činnosti či k posouzení kriminální historie pachatele. Kriminalisticky významné místo nebo část prostoru, kde došlo ke kontaktu oběti a pachatele, označujeme jako místo činu. Kategorizace místa činu slouží k závěrům o způsobu páchání. Způsob páchání tvoří systém prvků činnosti pachatele, který úzce souvisí s jeho trestnou činností Typologie objektů behaviorální analýzy Typologie objektů behaviorální analýzy je součástí kriminalistického uvažování, které pomáhá lépe nasměrovat vyšetřování. Behaviorální analýza využívá typologického přístupu vytvořeného psychologií a kriminologií. Typologický přístup se zaměřuje na zjištění, zda se pachatelé vyznačují určitými psychickými zvláštnostmi, které je odlišují od ostatních osob, a pokud takové existují, o jaké se jedná. Typ je specifickým shrnutím několika kvalitativních znaků a nemusí mít přesné hranice, je to struktura vlastností 15

21 osobnosti, která reprezentuje určitou skupinu osob. 40 Pro objasňování násilné trestné a sexuálně motivované trestné činnosti je většina typologií objektů behaviorálního zkoumání zpracována a aplikována v praktické kriminalistické činnosti zahraničních speciálních policejních jednotek, které behaviorální analýzu aplikují např. profilováním pachatele, geografickým profilováním, vyhledáváním sériové trestné činnosti atd. První typologie objektů behaviorální analýzy byly zpracovány agenty FBI Obecná typologie pachatelů trestné činnosti Osoby jsou vedle věcí, způsobu páchání a místa trestného činu, objekty behaviorální analýzy a pachatel je jako původce trestného činu osobou nejvýznamnější, proto s jeho typologií začínám. Vzhledem k tomu, že trestný čin sdružuje celou řadu nesourodých kriminálních chování, je velmi obtížné sestavit obecnou charakteristiku pachatele trestné činnosti. Nicméně Hazelwood a Douglas se o to pokusili při popisu pachatelů sexuálních trestných činů neboli pachatelů z vilnosti, když načrtli dva typy pachatelů: organizovaný nonsociální a dezorganizovaný asociální pachatel. Nicméně toto rozdělení Ressler, Burgess a Douglas zrevidovali ve své další práci Sexual Homicide (Sexuální vraždy) z roku 1988, kdy vynechali z popisu slova nonsociální a asociální. 41 Pojmy organizovaný a dezorganizovaný pachatel jsou pojmy psychologické, které do jisté míry odráží stav místa činu, na základě něhož je možné vyčíst znaky osobnosti pachatele, znaky způsobu páchání, atd. Tato typologie je základem analýzy trestného činu, které je reprezentováno odborníky z FBI, a jeho přesné vymezení definuje Manuál pro klasifikaci zločinu (Crime classification manual) jako oficiální systém standardů pro vyšetřování a klasifikaci násilných trestných činů. 42 Tato typologie bývá používána k startovní profilaci pachatele na místě činu, je používána již od roku 1974 a v průběhu let byla rozšiřována o další indikátory. Popisované rozdělení má mnoho kritiků hlavně ze školy investigativní psychologie, kdy za zásadní problémy je považována dichotomie profilu, která má pochopitelně značné sklony k přílišné generalizaci. 40 Kuchta, J. Válková, H., Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005, s Holmes, R. M. Holmes, S. T. Profiling Violant Crimes. An Investigative Tool. 3. ed. Thousand Oaks: SAGE Publications, p. 72. ISBN: X. 42 Ressler, R. Douglas, J. Burgess, A. W. Burgess, A. G. Crime classification manual. A standard system for investigating and classifying violent crimes, San Francisco: John Wiley & Sons, 2006, s

22 Organizovaný vrah je úkladný, ovládající se, racionálně uvažující. Organizovanost jeho osobnosti se odráží v životním stylu, v pečlivě uklizeném domově, reprezentativním automobilu i ve vzhledu. Organizovaný pachatel je často definován jako antisociální psychopat, který je ale během páchání svých činů při smyslech. Má vystudovanou střední, často i vysokou školu. Z hlediska jeho chování je extrovertní, komunikativní, přizpůsobivý a všeobecně oblíbený. Jakmile vyjde jeho vina na povrch, sousedé a širší okolí se obvykle těžko vzpamatovávají ze šoku, že by tento člověk mohl spáchat násilný trestný čin. Bývá ženatý a mívá děti. Své oběti si vybírá mimo své okolí takové, se kterými ho nic nespojuje. Činy důkladně plánuje, není zbrklý a vyčkává na ideální příležitost k útoku. Místo činu má předem vybrané a snaží se nezanechat stopy. Zajímá se o mediální obraz svých zločinů a sleduje práci policie, z toho důvodu se i na místa činu vrací. 43 Dezorganizovaný neboli neorganizovaný vrah je často definován jako asociální psychotik, který je nemluvný a v komunikaci nejistý. Je chaotický, neovládající se, iracionálně uvažující, jednající pod silným vlivem emocí. Většinou žije sám, navazuje krátkodobé vztahy, častěji bývá sexuálně nezkušený. Je nepořádný a vzhled pro něj není směrodatný. Jezdí ve starším autě. Má většinou základní vzdělání a dezorganizovanost se vyskytuje ve všech aspektech jeho života. Má minimální zájem o informace z médií o svých skutcích. V dětství se mnoho dezorganizovaných pachatelů stalo obětí tělesného nebo emocionálního týrání, případně tvrdé výchovy. Jeho činy mívají spontánní a neplánovaný charakter. Necítí se komfortně ve větší vzdálenosti od domova nebo zaměstnání, pokud jej má, z toho důvodu se i trestných činů dopouští ve svém okolí. O svých skutcích fantazíruje, proto si často může vést deník nebo jiné záznamy (fotografie, video ), aby si oživil paměť a znovu prožíval, co spáchal. Při činu s obětí nekomunikuje a ani se nesnaží s ní vytvořit vztah. 44 Toto rozdělení naráží na problémy spojené s tím, že někteří pachatelé záměrně imitují jiné vrahy. Někdy se vlivem nenadálého vývoje na místě činu může stát z organizovaného pachatele neorganizovaný. Jindy pachatel neplánoval spáchat vraždu, ale třeba jen znásilnění, které ale skončilo smrtí z důvodu signifikantního odporu 43 Drbohlav, A. Psychologie sériových vrahů. Vyd. 1., Grada Publishing s ISBN V příloze je tabulka dané dichotomie a projevů obou typů jak na místě činu, tak po spáchání činu nebo týkající se modu operandi. 17

23 kladeného obětí. Zvláštní okolností jsou také trestné násilné činy, na kterých se podílel vražedný tým, z něhož každý z pachatelů má jinou signaturu. Většinu pachatelů nelze zařadit čistě do jednoho nebo druhého typu, vyskytují se někde na pomezí. Z tohoto důvodu byly vytvořeny tzv. smíšené typy, které se pohybují na škále od spíše organizovaného typu ke spíše neorganizovanému. 45 Existují i klasifikace, které odhlížejí od deliktových specifik a jako výchozí kritérium volí hlediska blízká psychopatologii. Jedna z nich rozlišuje pět základních typů osobnosti pachatele: socializovaný (normální typ), neurotický typ, psychopatický typ, mentálně nedostatečný typ a psychotický typ. 46 Americký psycholog z FBI R. S. Lazarus vytvořil model BASIC ID 47, který by měl být podle něj účelnější pro kriminalistickou a policejní práci. Tento model charakteristiky osobnosti má napomoci korekci konkrétních chyb při odhadu jednotlivce. Mezi chyby patří přehlížení důležitých informací, kdy se kriminalista nebo osoba rozhodující o resocializaci pachatele, nechá ovlivnit aktuálním chováním pachatele v určitém typu situace. Toto by mohlo být nebezpečné např. u pedofilních pachatelů, kteří se ve výkonu trestu nacházejí ve vynuceném abstinenčním prostředí, což je důvodem, proč se u nich neobjevuje problematické chování, v jehož důsledku byli odsouzeni. Další chyby mohou nastat při vyhodnocování motivace, např. místo činu a způsob spáchání sice ukazují na sexuální vraždu (motivem je uspokojení tužeb), ale skutečnou motivací pachatele, jež nastartovala sexuální jednání, může být nenávist Typologie místa činu Specifické názvy různých typů místa činu jsou odrazem behaviorálně významných fází páchání trestné činnosti. Místo setkání (point of contact) označuje místo úplně prvního kontaktu mezi obětí a pachatelem. Může se jednat o místo, kde si pachatel oběť vyhlédl (v parku, na ulici, v kavárně) nebo kde s ní navázal kontakt (např. ptal se na cestu). Místo kriminalista zjistí z výpovědí osob dotčených trestným činem. 45 Hofmanová, J., op. cit., s Čírtková, L. Forenzní psychologie. Op. cit., s Pro tento přístup se vžila zkratka složená z prvních písmen detekovaných okruhů: Behavior (chování), Affects (emoce), Sensations (smyslové a tělesné pocity), Imagery (představy), Cognitions (kognice), Interpersonal relations (interpersonální vztahy), Drugs (léky, drogy a jiné látky). 48 Záhorská, J., op. cit. s

24 Primární místo činu (primary scene) 49 je místo, kde pachatel spáchal většinu či nejzávažnější část svého kriminálního jednání, kde strávil nejvíce času, a tudíž kde bylo nalezeno největší množství fyzických důkazů. V sérii trestných činů může existovat primární místo činu pro každou z obětí. Sekundární místo činu (secondary scene) je místo, kde došlo k jakékoliv interakci mezi obětí a pachatelem, nikoliv však převážné množství interakcí. Sekundárních míst může být i několik v rámci jednoho trestného činu. Každé místo činu lze označit za primární nebo sekundární. Na sekundárním místě činu není k nalezení tolik stop jako na primárním. V zásadě se jedná o kterékoliv místo činu, kde došlo ke kriminálně relevantnímu jednání a současně se nejedná o primární místo činu. 50 Přechodné místo činu (intermediate scene) označuje místo mezi primárním a sekundárním místem a místem definitivního odložení oběti, kde bylo např. dočasně odloženo tělo oběti před jeho konečným zbavením se nebo kde byla živá oběť dočasně vězněna. Místo odložení těla, resp. místo propuštění oběti (dumpsite nebo disposal site) je místo, kde ztratil nad obětí kontrolu (odložil tělo, propustil oběť, oběť utekla). V případě této skutečnosti je potřeba si pokládat otázky, jak bylo tělo přemístěno, např. bylo taženo, zabaleno, převezeno automobilem. Proč bylo vybráno toto místo, hrála roli fantazie, nebo bylo pouze příhodné? Bylo nutné oběť přemisťovat, mohlo snad primární místo činu odhalit pachatele? Jak je asi pachatel fyzicky zdatný? Místem odložení těla může být primární i sekundární místo činu. 51 Obecně se tedy dá říct, že to jak pachatel vybírá místo odložení těla, nám dává jistou představu o motivu a záměru pachatele a o jeho troufalosti, mobilitě a síle. Odborník by si měl umět položit a odpovědět na několik otázek: Přál si nebo nepřál pachatel, aby bylo tělo oběti nalezeno? Kde zamýšlel, aby bylo tělo nalezeno? Kdy chtěl, aby bylo nalezeno? Kým mělo být objeveno veřejností, policií? Je několik aspektů místa zbavení se těla, která nám mohou napovědět něco o pachateli. Jakási pohodlnost při výběru místa odložení těla oběti může značit, že 49 S ohledem na snahu zůstat v rámci práce terminologicky konzistentní používám výraz termín činu a v závorkách uvádím ze zřejmých důvodů originální termín. 50 Turvey, B. Criminal Profiling: an introduction to behavioral evidence analysis. 2nd ed. San Diego: Esevier Academic Press, 2001, s ISBN Hofmanová, J., op. cit., s

25 pachatele tlačil čas nebo že pachatel nebyl dostatečně fyzicky silný pro náročnější manipulaci s tělem oběti. Z místa činu lze také vyčíst výčitky svědomí, pokud je pachatel po činu pociťoval. Na místě činu lze nalézt stopy po pokusu odčinit vraždu např. tím že je oběť umyta od krve, oblečena do čistého, tělo upraveno do přirozené polohy spánku, usazeno na židli apod. Na místě odložení těla mohou být patrné znaky snahy zamést stopy, pachatel mohl zohyzdit tělo, aby zabránil identifikaci oběti, nebo se těla zbavil hozením do vody či mrtvolu zakopal hluboko do země nebo ke zbavení těla zvolil těžko dostupné místo. Každá z těchto možností o pachateli a jeho trestních dovednostech a zkušenostech a o něm obecně vypovídá. Pachatel může s úmyslem svést vyšetřovatele z cesty upravit místo činu tak, že oběti vytvoří posmrtně strangulační rýhy na krku ve snaze simulovat oběšení nebo vložit revolver do dlaně zastřelené oběti apod. Místo činu může pachatel naaranžovat tak, aby sloužilo nějakému rituálu nebo fantaziím. Pachatel může manipulovat jak s místem činu samotným, tak pouze s tělem oběti. Oběti se pachatel může zbavit na veřejně exponovaném místě, kde se vyskytuje hodně lidí, nebo navíc oběť post mortem vystavit v nějaké ponižující sexuální pozici. Vyšetřovatel podle těchto aspektů může posoudit organizovanost, resp. neorganizovanost pachatele nebo vyčíst motiv trestného činu. 52 V krátkosti lze říct, že se hodnotí, zda byla oběť vystavena, ukryta nebo odhozena. 53 Empirický výzkum FBI na vzorku 220 případů prokázal, že typologie místa činu v 74,1% případů odpovídala typologii pachatele. Lze tedy vyvodit, že pokud je místo činu neorganizované, bude nejspíše takový i pachatel a naopak. 54 Z výše uvedeného vyplývá, že místa činu odráží obecnou typologii pachatele a je možné je i stejně rozdělit. Počet míst činu také odráží charakteristiku pachatele. Dezorganizovaný pachatel páchá trestnou činnost na jednom místě, které podle typologie představuje současně místo kontaktu s obětí, primární místo činu a místo odložení těla. Organizovaný pachatel páchá trestnou činnosti na více místech, např. místo setkání s obětí bude v supermarketu, zahájení útoku představující sekundární místo činu bude v parku, primární místo, kde dojde k usmrcení oběti, bude sklep dostupného domu v okolí a místo zbavení se těla bude v lese za městem. 52 Turvey, B. op. cit., p Záhorská, J., op.cit., s Ressler, R. Douglas, J. Burgess, A. W. Burgess, A. G. Crime classification manual. A standard system for investigating and classifying violent crimes, San Francisco: John Wiley & Sons, 2006, s

26 První tabulka 55 porovnává a vyjmenovává některé typické znaky organizovaného a dezorganizovaného místa činu. 56 Následující schéma znázorňuje organizovanost či dezorganizovanost pachatele v závislosti na počtu míst činu Hofmanová, J., op. cit., s Tabulka charakteristik a typických znaků organizované a dezorganizované scény deliktu je převzata z monografie Jiřiny Hofmanové, která upřednostňuje výraz scéna deliktu (místo činu v užším smyslu). 57 Ibid, s

27 Typologie obětí Oběti mohou být klasifikovány z nejrůznějších hledisek, ale behaviorální analýza nejčastěji využívá typologii, která rozděluje oběti podle jejich reakce na aktivní hrozbu zosobněnou pachatelem. Oběť agresivně reagující jedná spontánně a bez rozmyšlení volí střet s útočníkem bez ohledu na eventuální rizika. Oběť pasivně reagující je útokem pachatele ochromena a je v jeho vleku. Naproti tomu oběť racionálně jednající si zachovává rozum, a dokonce s pachatelem vyjednává nebo se pokouší o útěk. Nejznámějším dělením je typologie egyptského viktimologa E. A. Fattaha, který uvádí několik typů podle interakce oběti s pachatelem. Zúčastňující se oběť je taková, která nezanedbatelným způsobem ovlivňuje motivaci pachatele, kdy se oběť s pachatelem znají. Situace, kdy oběť nemohla vnímat ohrožení dříve než v momentu útoku nastává u nezúčastňujících obětí, tedy v případě, kdy útoku nepředcházela žádná interakce s pachatelem a jedná se o nevztahový trestný čin. Provokující oběť je taková, která podcenila nebezpečnost situace, neodhadla pachatele a vystavila se silně viktimogenní situaci. 58 Další typy jsou latentní oběť a nepravá oběť. 59 Určením vztahu mezi pachatelem a obětí můžeme zrekonstruovat, co se stalo na místě činu a vytipovat 58 Čírtková, L. Forenzní psychologie., op. cit., s Latentní oběť je oběť ukrytá její role není veřejně známá často u trestných činů páchaných v rámci rodiny. Nepravá oběť je obětí omylem, útok byl veden proti někomu jinému. 22

28 místa nálezu forenzních důkazů a z reakce na chování oběti učinit závěry o charakteristice pachatele. Posouzením interakce mezi obětí a pachatelem lze vyhodnotit projevy osobnosti pachatele, což pomůže odhadnout budoucí vývoj pachatele, možnost eskalace násilí apod. Co udělal pachatel ze své vůle? Co udělal jako odpověď na jednání oběti? Vyjednával s obětí? Kontroloval oběť? Typologie vražd a další možné typologie objektů behaviorální analýzy Jedním z objektů behaviorální analýzy je také způsob páchání trestného činu, vzhledem k tématu mé práce budu v následující podkapitole rozebírat typologii vražd. Kriminalistika klasifikuje vraždy podle různých hledisek. Způsob spáchání vražd vykazuje vždy znaky obecné společné všem trestným činům tohoto druhu, a znaky specifické, které jsou typické pouze pro určitý způsob páchání vražd. Pro metodiku vyšetřování mají největší význam: stupeň připravenosti, použití zbraně, způsob usmrcení a způsob utajování. 60 Pro připravované vraždy je typický značný způsob promyšlenosti jednání pachatele. Od rozhodnutí někoho zavraždit do realizace skutku uplyne určitá doba, po kterou pachatel přijímá různá opatření, např. vytipovává vhodnou oběť, zajišťuje zbraně nebo jiné prostředky k zabití oběti či k následnému nakládání s tělem, obstarává si falešné alibi nebo kradené auto k přemisťování mezi místem činu a místem zbavení se těla oběti. Připravované vraždy jsou páchány ve vhodné konstelaci pro pachatele, protože má předem promyšlenou situaci, vhodné místo činu, oběť, čas spáchání apod. Hrozí zde riziko opakování vraždy, a to především u sexuálních vražd, kdy pachatel potřebuje opětovně naplnit své fantazijních představy a vraždu spáchá znovu. Vraždy předem nepřipravované jsou charakteristické vražedným útokem, který následuje bezprostředně nebo krátce po pachatelově rozhodnutí oběť usmrtit. Do těchto vražd spadají i takové, kdy úmysl usmrtit pachatel pojal dlouho před útokem, ale nijak se nepřipravoval a úmysl realizoval až v reakci na bezprostřední situaci např. vraždy v afektu. Charakteristickými znaky pro tuto kategorii vražd je, že pachatel nemívá připravenou zbraň a často používá k zavraždění předmět běžné potřeby nebo v té chvíli dostupný předmět (kámen, nůžky, kuchyňský nůž, opasek ), často zbraň zůstává na 60 Porada, V. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s ISBN

29 místě činu, nebo je vražda páchána vlastnoručně (udušení, utopení ve vaně ). Nepřipravované vraždy jsou páchány v podmínkách nevýhodných pro pachatele, čímž se zvyšuje šance kriminalistů na objasnění. Pro takového pachatele je typické, že nemá předem zajištěné alibi a v důsledku toho často mění výpověď, někdy se spontánně sám přizná nebo dokonce udá. 61 V případě dostatku času po spáchání činu je možné, že se pachatel pokusí zamést stopy nebo zvolí jiný důmyslný způsob utajení. 62 Dále existuje klasifikace vražd na základě prvotního úmyslu pachatele, která dělí vraždy do čtyř kategorií: vražda jako kriminální podnikání (criminal enterprise homicide), vražda z osobních důvodů (personal felony murder), sexuální vražda (sexual homicide), vražda ze skupinových důvodů (group cause homicide). 63 Zásadní klasifikací vražd pro tuto diplomovou práci ovšem představuje klasifikace vražd podle počtu obětí, tato klasifikace bude rozebrána v dalších kapitolách se zaměřením na sériové a masové vraždy. Dalšími možnými typologiemi objektů behaviorální analýzy jsou: typologie pachatelů sériových vražd, typologie pachatelů znásilnění, typologie pachatelů pohlavního zneužívání, typologie sexuálních útoků, typologie nebezpečného pronásledování, typologie kriminální agrese, typologie predátorského chování nebo typologie kriminální recidivy Metody behaviorální analýzy Metody a prostředky zkoumání objektů behaviorální analýzy slouží ke zjišťování behaviorálně významných znaků objektů a sestavování systému těchto znaků objektů. 65 Takto sestavené znaky může expert uspořádat do různých struktur a využít je k sestavení behaviorálního modelu pachatele pro pátrací a identifikační účely, k potvrzení nebo 61 Záhorská, J., op. cit., s Straus, J. a kol. Kriminalistická metodika. 2. rozšířené vydání Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň Ressler, R. Douglas, J. Burgess, A. W. Burgess, A. G. Crime classification manual. A standard system for investigating and classifying violent crimes, San Francisco: John Wiley & Sons, 2006, s Hofmanová, J. Behaviorální analýza: metoda sestavování kriminálního profilu pachatele. 1. vyd. Praha: Jaroslav Hofman, 2010, ISBN Porada, V. Straus J. et al. Kriminalistika (výzkum, pokroky, perspektivy). Plzeň: Aleš Čeněk, s ISBN

30 vyvrácení výpovědi pachatele, svědka apod., k vytvoření kriminalistické verze nebo k sestavení plánů situační prevence. Behaviorální analýza je oborem kriminalistiky, který se vyznačuje syntézou metod kriminalistických, obecných poznávacích 66, formálního logického myšlení 67 a metod převzatých z různých vědních oborů. 68 Také využívá specifické metody a prostředky zkoumání objektů behaviorální analýzy (konfrontace, prověrka výpovědi na místě, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, výsledky odborných vyjádření, znaleckých posudků a kriminalistických expertíz a metody a prostředky registrace výsledků zkoumání. Behaviorální analýza za použití těchto metod pomáhá operativně pátrací, vyšetřovací, soudní a soudně expertní činnosti. 69 Metody behaviorální analýzy lze rozdělit do čtyř okruhů na metody vyhledávání, zajišťování, zkoumání a posuzování objektů behaviorální analýzy. K nejdůležitějším objektům pozorování v behaviorální analýze patří chování a jednání osob a situace a stavu místa činu. Vyšetřovatel pozoruje např. reakci dotčených osob na aktuální kriminální situaci, na vyšetřování nebo pozoruje změny a uspořádanost místa činu. Pozorování se zdá být metodou triviální a zdánlivě nezajímavou, pozoruhodné jsou ovšem možné vady, kterých se lze při aplikaci dopustit a zkreslit tím její výsledky. Při interpersonální percepci 7071 dochází k chybám, kterým se někdy nevyhnou ani zkušení psychologové a kriminalisté. Tyto chyby se vyskytují v každém mezilidském kontaktu, avšak v případě vyšetřování nebo výslechu mohou zásadně negativně ovlivnit tvorbu profilu. Jedná se zejména o: Haló-efekt (první dojem), Pygmalion efekt 72, Referenční rámec (ustálená selekce informací na základě předešlé profesionální zkušenosti), Idiosynkrazie (přecitlivělost až nesnášenlivost vyvolaná např. zevnějškem 66 Pozorování, popisování, měření, srovnávání, experimentování 67 Analýza, syntéza, abstrakce, analogie, idealizace, zobecňování, indukce, dedukce, redukce 68 Metody sociologického zkoumání, psychologické, biologické, antropologické, fyzikální, kybernetické, matematické, chemické. 69 Hofmanová, J., op. cit., s Miňhová, J. Prunner, P., Kapitoly ze sociální psychologie pro právníky. Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Interpersonální percepci lze považovat za specifický případ sociální percepce. Jde o reflexi a interpretaci různých projevů a charakteristik druhého člověka, s cílem vytvořit logicky a vnitřně konzistentní obraz celku jeho osobnosti. 72 Jednající osoba svým očekáváním vůči druhému člověku ovlivňuje jeho chování. Pozorovatel se na základě svého prvního dojmu začne chovat k pozorovanému jedinci určitým způsobem. Tímto svým jednáním ovlivňuje další chování pozorovaného člověka a ten poté svým jednáním potvrzuje správnost prvotního dojmu. 25

31 nebo chováním osoby), Protipřenos (nevyřešené problémy osobní povahy se promítají do profesního života), Sociální stereotypy (schematické soudy, předsudky), Chyby nesprávného zakotvení (souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot) atd. 73 Informace o objektech behaviorální analýzy je nutné vhodným způsobem zadokumentovat, aby mohly být dále využity. Objekty behaviorální analýzy je možné zajistit in natura, jako kopie objektů, ve formě písemného záznamu v úředním záznamu nebo protokolu, formou obrazového, zvukového, filmového či videozáznamu, pomocí speciálně vytvořených evidenčních dokumentů behaviorální analýzy. 74 Metody zajišťování jsou: kriminalistická dokumentace (protokol, kriminalistická fotografie), topografická dokumentace (mapa míst trestných činů s podobným způsobem spáchání, náčrtek, plánek, schéma), 75 kriminalistická informatika (systém ViCLAS), evidenční dokumenty behaviorální analýzy. Metody a prostředky posuzování objektů behaviorální analýzy jsou specifické metody kriminalistiky. Metody a prostředky posuzování jsou metodologicky rozděleny do sedmi samostatných skupin: posuzování jednání a chování osob, posuzování interakce mezi obětí a pachatelem (zranění oběti, viktimologické zavinění, obrany oběti, nakládání s tělem oběti), posuzování témat trestné činnosti a trestní minulosti (kriminální kariéra), posuzování vlastností osob (vzhled, věk, výška, váha, kondice, intelekt), posuzování místa činu (typ, lokalizace, organizovanost či dezorganizovanost), posuzování vztahů mezi objekty behaviorální analýzy (počtu obětí a pachatelů, vztah oběti a pachatele, vztah oběti a pachatele k místě činu) a posuzování rizikovosti (riziko získávání oběti, riziko přistižení na místě). Při hodnocení chování a jednání osob můžeme posuzovat sexuální chování a jednání, verbální chování, sociální dovednosti, inscenace na místě činu, organizovanost a dezorganizovanost chování, míru násilí chování nebo vzorce kriminálního chování. Jako příklad metody posuzování chování a jednání osob se budu podrobněji věnovat metodě posuzování vzorce kriminálního chování, o jehož struktuře vědět více je užitečné především pro druhou část mé práce. 73 Záhorská, J., op. cit., s Např. podklady pro grafický záznam zranění oběti nebo škálové hodnocení osobnostních charakteristik oběti a pachatele 75 Straus, J. a kol. Kriminalistická taktika. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk 2005, s

32 Způsob páchání je složitým systémem vzájemně spojených dílčích činností tzv. komponent jednání, 76 objektivních okolností a prostředků při přípravě, páchání a utajování skutku trestného činu. U násilné a sexuálně motivované trestné činnosti posuzování vzorce kriminálního chování pachatele umožňuje vzájemné odlišení komponent modu operandi od komponent personalizace pachatele. Modus operandi je naučené chování pachatele, závislé na vzdělání, zkušenosti, zralosti osobnosti pachatele atd. Modus operandi je pachatelem přizpůsobován k tomu, aby mu zajistil úspěch při páchání trestné činnosti, chránil jeho identitu a zajistil mu útěk z místa činu. 77 Personalizace pachatele je ritualistická činnost pachatele na místě činu, která je emocionálně významná pro samotného pachatele, ale nemá vliv na úspěšné dokončení činu. Za formy personalizace se považuje ritualizace chování (naplňování fantazijních představ: sexuální bondáž, suvenýry, aranžování těla oběti), signatura pachatele (kombinace rituálního chování pachatele a modu operandi u sériové trestné činnosti) 78 a odčinění (undoing). 79 Mezi modem operandi a signaturou je v některých situacích jen velmi tenká a obtížně rozlišitelná hranice. Někdy stejný výsledek způsobu páchání trestné činnosti může být signaturou a jindy modem operandi. Pokud pachatel svou oběť po vraždě znetvoří, aby ztížil identifikaci oběti a znesnadnil objasnění případu, pak se jedná o modus operandi. Pokud však pachatel svou oběť po činu znetvoří z důvodu sexuálního uspokojení, jedná se o signaturu. V prvním případě znetvoření byl způsob páchání trestného činu, v druhém však cílem a motivem, proč pachatel čin páchá. Modus operandi se může měnit v souvislosti s tím, jak se pachatel učí, ale nedá se předpokládat, že by měnil emocionální důvody, pro které zločiny páchá. Z výše uvedeného vyplývá, že pro studium sériových vrahů je časově stabilnějším, a tedy spolehlivějším vodítkem signatura Komponenty jednání mohou být rozčleněny podle složitosti na komplexní komponentu (operace) a základní komponentu (úkon) a podle stádia trestné činnosti (komponenty predeliktní činnosti, deliktní činnosti, postdeliktní činnosti). 77 Hofmanová, J., op. cit., s Ressler, R. Douglas, J. Burgess, A. W. Burgess, A. G., op. cit., s Viz kapitola Typologie místa činu. 80 Záhorská, J., op. cit., s

33 4. Formální a aplikační rámec behaviorální analýzy Zkoumání způsobu páchání trestné činnosti se díky uplatnění behaviorální analýzy stává strukturovaným informačně poznávacím procesem, který vytváří specializovanou terminologii, která umožňuje mezinárodní výměnu dat a informací. Poznávací proces je zasazen do dynamicky se rozvíjejícího teoretického a formálního rámce, které odpovídají úrovni současných interdisciplinárních vědeckých poznatků, a do aplikačního rámce, který by měl flexibilně reagovat na vysokou variabilitu zkoumané trestné činnosti a nabízet různé způsoby jejího úspěšného objasnění, 81 viz schéma níže. 82 Formální rámec behaviorální analýzy se rozpadá do tří částí, kdy první z nich klasifikační analýza odpovídá na dříve položenou otázku CO se stalo?, druhou částí je forenzní analýza, která odpovídá na otázku PROČ se to stalo? a třetí částí je sestavení kriminálního profilu pachatele, tedy odpověď na otázku KDO?. Aplikační rámec využívá odpovědi na otázku KDO je pachatelem? a tyto informace dále využívá pro vyhledávání sériové trestné činnosti, hodnocení rizikovosti pachatele a pro předkládání návrhy na postupy situační prevence Porada, V. Straus J. et al. Kriminalistika (výzkum, pokroky, perspektivy). Plzeň: Aleš Čeněk, s ISBN Hofmanová, J., op. cit., s Zjištění behaviorální analýzy se v rámci situační prevence uplatňují hlavně v oblastech zvládání hrozby, posouzení vzorce chování pachatele a radu oběti např. jak zvýšit vnímanou námahu pro pachatele (stalkera). 28