Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Monika Všetečková Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jakub Morávek, Ph.D. Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje byly řádně citovány. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Monika Všetečková

3 Poděkování Děkuji JUDr. Jakubu Morávkovi, Ph.D., za vedení diplomové práce, jeho cenné rady a vstřícnost při konzultacích.

4 Obsah Úvod Pracovněprávní odpovědnost Charakteristické rysy pracovněprávní odpovědnosti Prevence Povinnost nahradit škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání obecný úvod Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání Pracovní úraz Úraz Plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním Cesta do zaměstnání a zpět Pracovní cesta, školení a team-building Nemoc z povolání Další předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem či nemocí z povolání Škoda a nemajetková újma Příčinná souvislost Zproštění se povinnosti nahradit škodu a nemajetkovou újmu Zproštění v celém rozsahu Částečné zproštění Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání 51

5 4.1 Náhrada škody a nemajetkové újmy při pracovních úrazech a nemocech z povolání Druhy a rozsah náhrad Změna poměrů poškozeného a valorizace Pojištění Další povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání Závěr Seznam použitých zkratek Seznam použité literatury a pramenů Název práce v anglickém jazyce Abstrakt Klíčová slova Abstract Key words... 84

6 Úvod Téma pracovních úrazů, nemocí z povolání a jejich odškodňování je vysoce aktuální. Přestože je obsah jejich hmotněprávní úpravy již delší dobu v podstatě nezměněný, vzhledem k mnohotvárnosti v praxi vznikajících situací se neustále objevují nové otázky, které jsou řešeny především prostřednictvím judikatury. Na aktuálnost materie navíc ukazuje i četnost pracovních úrazů, kterých bylo v prvním čtvrtletí roku 2016 nahlášeno Státnímu úřadu inspekce práce celkem , přičemž 315 těchto úrazů bylo závažných 1 a 22 úrazů mělo za následek dokonce úmrtí zaměstnance. 2 Během stáže u okresního soudu jsem se setkala s případem, v němž bylo mimo jiné sporné, zda lze považovat způsobený úraz za pracovní. Na první pohled se mi zdálo, že zaměstnanec nemůže se svou žalobou uspět, nakonec však soud došel k závěru, že se o pracovní úraz skutečně jednalo. Z odůvodnění soudu mi došlo, že můj pohled na věc byl značně omezený, neboť při posuzování pracovního úrazu hraje roli mnohem více faktorů, než jsem si původně uvědomovala. Tato práce má za cíl podat přehled o všech aspektech souvisejících s odpovědností zaměstnavatele za škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání, avšak vzhledem k rozsáhlosti materie není možné rozvést všechny tyto aspekty do detailů. Z výše uvedených důvodů je tak největší pozornost věnována samotným předpokladům vzniku této odpovědnosti a to zejména s důrazem na analýzu pracovního úrazu. 1 Zaměstnanec byl v těchto případech hospitalizován déle než pět dní. 2 Viz Tisková zpráva Státního úřadu inspekce práce ze dne Cit. [ ]. [Online]. Dostupné z 2ce87d2801edb030952b93c8a68077a4/tisk_zprava_1_16.pdf. K tomu dále viz Tisková zpráva Státního úřadu inspekce práce ze dne Cit. [ ]. [Online]. Dostupné z e9e41d22bcb6661bcf9bee12d933/tisk_zprava_2_16.pdf. K tomu dále viz Tisková zpráva Státního úřadu inspekce práce ze dne Cit. [ ]. [Online]. Dostupné z 1

7 Obsah této diplomové práce je členěn do čtyř hlavních kapitol, z nichž první dvě představují teoretický vhled do problematiky a je v nich tedy využívaná zejména výkladová metoda. Těžiště této práce představuje kapitola třetí, ve které je využívána metoda analytická v kombinaci s metodou výkladovou. Poslední kapitola je taktéž zpracována kombinací uvedených metod. V první kapitole je věnována pozornost samotnému pojmu odpovědnosti a jejím zvláštním rysům v rámci pracovněprávní úpravy a to včetně vyjasnění používaného pojmosloví. Předmětem první kapitoly je dále také rozvedení významu prevence v pracovním právu. Druhá kapitola se již týká samotné podstaty této práce, přičemž představuje obecný teoretický úvod do problematiky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Třetí kapitola se již konkrétně zabývá předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, respektive nemajetkovou újmu, způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. V této kapitole je zejména provedena podrobná analýza pracovního úrazu a dále jsou také rozvedeny ostatní předpoklady vzniku rozebírané odpovědnosti. Součástí této kapitoly je navíc problematika možnosti zaměstnavatele se své odpovědnosti z části nebo zcela zprostit. Cílem poslední kapitoly je nastínit povinnosti, jež zaměstnavateli vznikají v důsledku rozebírané odpovědnosti, a také okrajově přiblížit účinnou právní úpravu zákonného pojištění zaměstnavatele včetně poukázání na její nedostatky. Diplomová práce je zpracována podle právní úpravy účinné ke dni

8 1. Pracovněprávní odpovědnost Úvodem považuji za nutné vyjasnit používané pojmosloví, neboť název této práce vznikl ještě před účinností zákona č. 205/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony, a tedy zcela nereflektuje pojmosloví obsažené v současné době účinné právní úpravě. Uvedenou technickou novelou zákoníku práce bylo mimo jiné sjednoceno pojmosloví zákoníku práce ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v němž se již pojem odpovědnosti za škodu nenachází, neboť pro odpovědnostní závazky byly stanoveny nové termíny, jimiž jsou například pojmy závazky z deliktů, povinnost nahradit škodu či náhrada majetkové a nemajetkové újmy 3. Zároveň byl odlišen pojem škody, který představuje majetkovou újmu vyčíslitelnou v penězích, a pojem nemajetkové újmy. Přestože občanský zákoník, jakožto základ veškerých soukromoprávních vztahů, mezi které se řadí i vztahy pracovněprávní, používá pojem odpovědnosti spíše výjimečně 4, v teoretické rovině se s pojmem odpovědnosti ve spojení s občanskoprávními závazky i nadále setkáváme a setkávat budeme. V této kapitole, která představuje teoretický obecný úvod, tak bude pojem právní odpovědnosti používán, nicméně v následujících kapitolách již bude používána terminologie zákoníku práce ve znění technické novely zákoníku práce. 3 Viz Občanský zákoník, část čtvrtá, hlava III, díl 1. 4 Viz například Občanský zákoník, ust. 24, ust. 858, ust nebo ust

9 1.1 Charakteristické rysy pracovněprávní odpovědnosti Právní odpovědnost je většinově 5 chápána jako zvláštní forma právního vztahu, kdy následkem porušení primární právní povinnosti dochází ke vniku nové, sekundární, povinnosti, jež má sankční povahu. 6 Aby tedy mohla vzniknout pracovněprávní odpovědnost jako odvozený pracovněprávní vztah, musel existovat základní pracovněprávní vztah. Tím se podle ustanovení 3 zákoníku práce nerozumí pouze pracovní poměr, ale také vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Přestože je vznik odpovědnosti vázán na existenci (byť třeba existenci dřívější) 7 pracovního poměru nebo poměru založeného dohodou o práci konané mimo pracovní poměr, další trvání této odpovědnosti je relativně samostatné, neboť již nezávisí na základním pracovněprávním vztahu, ba naopak přetrvává i po jeho skončení. 8 Pracovněprávní odpovědnost je výrazně ovlivněna zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, která je zakotvena v ustanovení 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Tato zásada se odráží i ve funkcích pracovněprávní odpovědnosti, mezi které se kromě obecných funkcí právní odpovědnosti (jimiž je funkce preventivně výchovná, reparační a represivní) řadí i zvláštní funkce - sociálně ochranná. Z ní vyplývají zejména odlišnosti odpovědnosti zaměstnance oproti odpovědnosti zaměstnavatele. Odpovědnost zaměstnance je totiž postavená na principu zavinění, které je zaměstnavatel, 5 Jiný názor zastává například V. Knapp, který za odpovědnost považuje již samotnou hrozbu sankcí. Viz KNAPP, Viktor. Některé úvahy o odpovědnosti v občanském právu. Stát a právo I. Praha: Nakladatelství ČSAV, S. 66 a následující. 6 Viz GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. aktualizované vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, ISBN S K tomu srov. BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Pracovní právo. 6., dopl. a podstatně přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Academia iuris (C.H. Beck). ISBN S. 303; dále též srov. VRAJÍK, M. in HŮRKA, Petr a kol. Pracovní právo. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN S Odpovědnost může vzniknout i po samotném zániku základního pracovněprávního vztahu. Jako typický příklad lze uvést právě odpovědnost vzniklou v důsledku nemoci z povolání, jež může být zjištěna až po ukončení pracovněprávního vztahu, přesto však při naplnění ostatních podmínek bude zaměstnavatel za tuto odpovídat. 8 Viz. Galvas, M. in GALVAS, Milan a kol. Pracovní právo. 2., doplněné a přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, ISBN S. 677; dále viz BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Pracovní právo. 6., dopl. a podstatně přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, Academia iuris (C.H. Beck). ISBN S

10 až na výjimky, povinen prokázat 9, a navíc je pro stanovené případy svým rozsahem limitovaná 10. Naproti tomu odpovědnost zaměstnavatele je neomezená a nadto je nezávislá na zavinění, je tedy odpovědností objektivní. Zaměstnavatel tak odpovídá za výsledek i v situaci, kdy neporušil žádnou svojí povinnost Prevence V pracovním právu se velmi významným způsobem klade důraz na vytvoření preventivního systému, a to především pro předcházení vzniku újmy. Dodržování, respektive nedodržování povinností, jež jsou předmětem tohoto preventivního systému, může mít význam pro posouzení vzniku nebo zproštění se odpovědnosti. Mezi základní lidská práva se řadí i právo na uspokojivé pracovní podmínky zakotvené v článku 28 Listiny základních práv a svobod, jenž v podrobnostech odkazuje na zvláštní zákon. Zákoník práce tedy reflektuje ústavní pořádek, když v ustanovení 1a odst. 1 písm. b) deklaruje, že jednou ze základních zásad pracovněprávních vztahů jsou i bezpečné a uspokojivé podmínky pro výkon práce. Zákoník práce ve smyslu shora uvedeného stanoví jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci četná prevenční opatření. Příkladem lze uvést ustanovením 248 odst. 1 zákoníku práce obecně deklarovanou povinnost zaměstnavatele zabezpečit svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, díky kterým budou moci plnit své pracovní úkoly řádně a bez ohrožení majetku a zdraví. Totéž ustanovení zakotvuje i povinnost zaměstnavatele učinit patřičná opatření v případě, že shledá na pracovních podmínkách závady. Jestliže závady pracovních podmínek zjistí zaměstnanec, má podle ustanovení Viz Zákoník práce, ustanovení 250 odst Srov. Zákoník práce, ustanovení 257 odst Viz VRAJÍK, M. in HŮRKA, Petr a kol. Pracovní právo. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN S. 411; dále viz Galvas, M. in GALV AS, Milan a kol. Pracovní právo. 2., doplněné a přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, ISBN S

11 odst. 3 zákoníku práce povinnost oznámit je nadřízenému vedoucímu zaměstnanci. Obecná prevenční povinnost zaměstnance je vyjádřena ustanovením 249 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého si má zaměstnanec počínat takovým způsobem, aby nedocházelo k újmě či bezdůvodnému obohacení a v případě hrozby vzniku újmy je povinen upozornit vedoucího nadřízeného zaměstnance. Nadto je zaměstnanci v ustanovení 249 odst. 2 zákoníku práce uložena zakročovací povinnost v případech, kdy zaměstnavateli hrozí škoda a pro její odvrácení je nezbytný okamžitý zásah. Podle téhož ustanovení tak nemusí učinit pouze v případě, pokud by tímto vystavil sebe, ostatní zaměstnance nebo osobu blízkou vážnému ohrožení, anebo jestliže mu v tom brání důležitá okolnost. Velmi významnou preventivní roli mají ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Těmto je věnována celá pátá část zákoníku práce, která zapracovává i příslušné předpisy Evropské unie 12. Zaměstnanci i zaměstnavateli je v této oblasti uloženo mnoho povinností, které jsou dále rozváděny i v dalších právních předpisech 13. Z hlediska odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech je významná například povinnost zaměstnavatele zajišťovat pro zaměstnance školení o předpisech z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zároveň kontrolovat a trvale vyžadovat jejich dodržování. Vzhledem k tomu, že tato povinnost hraje 12 Směrnice 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (rámcová směrnice), ve znění směrnice 91/383/EHS, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru; Směrnice 89/654/EHS, o minimálních zdravotních a bezpečnostníc h požadavcích na pracoviště; Směrnice Rady 89/656/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci (třetí samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS); Směrnice 92/85/EHS, o zavedení opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic a pracovnic krátce po porodu nebo kojících dítě; Směrnice 94/33/EHS, o ochraně mladistvých pracovníků. 13 Jedná se například o zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů; dále zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů; nebo například o vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 180/2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním -matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích). 6

12 důležitou roli při možnosti zaměstnavatel zprostit se odpovědnosti, je jí věnována bližší pozornost v podkapitole č. 3.4 této práce. 7

13 2. Povinnost nahradit škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání obecný úvod Právní úprava tohoto velmi specifického druhu povinnosti zaměstnavatele k náhradě újmy je obsažena ve speciálních ustanoveních 269 a následujících zákoníku práce, a tak není dán téměř žádný prostor pro subsidiární použití občanského zákoníku. I v tomto případě platí, že odpovědnost zaměstnavatele je objektivní, zaměstnavatel je podle ustanovení 269 odst. 4 zákoníku práce povinen nahradit újmu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání i v případech, kdy dodržel všechny své povinnosti vyplývající mu z právních a dalších předpisů směřujících k postarání se o bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. Pro vznik této zvláštní pracovněprávní odpovědnosti není ani podstatné, zda byl pracovní úraz způsoben působením náhody, zaviněním jiného zaměstnance nebo dokonce úplně cizí osobou 14. Zaměstnavatel se může této odpovědnost zprostit, nicméně pouze v relativně úzce vymezených situacích, které jsou dále analyzovány v podkapitole č. 3.4 této práce. Povinnost nahradit škodu resp. nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem dopadá na zaměstnavatele, se kterým je zaměstnanec v pracovněprávním vztahu (tedy v pracovním poměru nebo poměru založeném dohodou o konání práce mimo pracovní poměr) v době úrazu. 15 U nemoci z povolání tíží tato povinnost toho zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním za podmínek, za kterých nemoc z povolání, jíž byl postižen, vzniká 16. Z dikce ustanovení 269 odst. 2 zákoníku práce tak jasně vyplývá, že na samotný vznik povinnosti tohoto 14 Zaměstnavatel se může po těchto osobách následně domáhat regresního nároku, nicméně tento již není pracovněprávním nárokem, nýbrž nárokem občanskoprávním, jenž je zakotven v ustanovení 2917 občanského zákoníku. 15 Srov. Zákoník práce, ustanovení 296 odst. 1 ve spojení s ustanovením 6 a ust Zákoník práce, ustanovení 269 odstavec 2. 8

14 zaměstnavatele nahradit škodu či nemajetkovou újmu nemá žádný vliv skutečnost, jak dlouho zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonával práci a zda byl např. mnoho let předtím zaměstnán u jiného zaměstnavatele, u kterého rovněž pracoval za podmínek, za kterých předmětná nemoc z povolání vzniká. 17 Uvedená situace bude mít nicméně vliv na možnost tohoto zaměstnavatele domáhat se náhrady vůči všem zaměstnavatelům, u kterých nemocný zaměstnanec pracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká, a to poměrně podle délky vykonávání práce zaměstnancem za uvedených podmínek u jednotlivých zaměstnavatelů Viz BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře. ISBN S Zákoník práce, ustanovení 271n. 9

15 3. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu či nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem či nemocí z povolání je stanovena v ustanovení 269 zákoníku práce, který mimo jiné ukládá zaměstnavateli povinnost nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a dále také nahradit zaměstnanci nemajetkovou újmu či škodu, která mu vznikla nemocí z povolání, v případě, že zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele naposledy před zjištěním této nemoci z povolání za podmínek, za kterých předmětná nemoc z povolání vzniká. Ustanovení 269 odst. 1 a 2 zákoníku práce tak vymezují základní předpoklady, které musí být pro vznik této zvláštní odpovědnosti zaměstnavatele naplněny, a to kumulativně. Jedná se o: a) existenci pracovního úrazu, resp. nemoci z povolání; b) vznik škody či nemajetkové újmy na straně zaměstnance, resp. jiných stanovených osob 19 ; c) příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem, resp. nemocí z povolání, a vznikem škody či nemajetkové újmy. 20 M. Galvas mezi shora uvedené předpoklady řadí v případě pracovních úrazů navíc i relevantní chování zaměstnance, které musí být plněním 19 V případě, že zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, i vznik újmy na straně jeho pozůstalých, respektive dědiců, a dále též na straně osob, které vynaložily náklady za účelem léčby nebo pohřbu postiženého zaměstnance. K tomu více viz bod této práce. 20 VRAJÍK, M. in HŮRKA, Petr a kol. Pracovní právo. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN S. 426; také viz BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav a kol. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C. H. Beck, Velké komentáře. ISBN S. 1495; dále viz VYSOKAJOVÁ, M. in VYSOKAJOVÁ, Margerita a kol. Zákoník práce: komentář. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN S

16 pracovních úkolů nebo musí být v přímé souvislosti s ním 21. Přestože je tento předpoklad v ust. 269 odst. 1 zákoníku práce výslovně uveden, je dle mého názoru nadbytečný či spíše přímo nesprávný, což potvrzuje i fakt, že většina odborné veřejnosti neuvádí toto relevantní chování zaměstnance jako jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti zaměstnavatele. 22 Předpoklad relevantního chování totiž obsahuje i samotný pojem pracovního úrazu, když zákoník práce v ustanovení 271k odst. 1 definuje pracovní úraz jako poškození zdraví zaměstnance či jeho smrt, pokud k nim došlo násilným, krátkodobým a náhlým působením zevních vlivů, a to nezávisle na vůli zaměstnance, při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. V ustanovení 271k odst. 2 pak zákoník práce rozšiřuje tuto definici, když stanoví, že úraz utrpěný zaměstnancem pro plnění pracovních úkolů, se posuzuje též jako pracovní 23. Mám tedy za to, že samostatným jazykovým výkladem ustanovení 269 odst. 1 zákoníku práce, ze kterého evidentně M. Galvas vychází, by nastala situace, kdy by se sice pracovním úrazem rozuměl i úraz utrpěný pro plnění pracovních úkolů, nicméně při takovémto pracovním úrazu by nevznikla zaměstnavateli povinnost nahradit z toho vyplývající škodu či nemajetkovou újmu, protože by tak nebyl naplněn jeden z nezbytných předpokladů ustanovení 269 odst. 1 zákoníku práce. Při zohlednění smyslu zákona jako celku by však bylo nelogické omezovat povinnost zaměstnavatele nahradit škodu či nemajetkovou újmu pro tento typ pracovního úrazu. Jsem přesvědčena, že pokud zákonodárce v ustanovení 271k zákoníku práce rozšířil pojem pracovního úrazu, zcela 21 GALVAS, M. in GALVAS, Milan a kol. Pracovní právo. 2., doplněné a přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, ISBN S HŮRKA, P. in HŮRKA, Petr, ELIÁŠ, Karel a kol. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku: s podrobným komentářem k , aktualiz. a rozš. vyd. Olomouc: ANAG, c2014. ISBN S. 738; dále viz VRAJÍK, M. in HŮRKA, Petr a kol. Pracovní právo. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN S. 426; dále též viz VYSOKAJOVÁ, M. in VYSOKAJOVÁ, Margerita a kol. Zákoník práce: komentář. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN S. 514; a dále viz BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav a kol. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C. H. Beck, Velké komentáře. ISBN S Pod takovým úrazem si lze například představit zranění zaměstnance, který byl mimo pracovní dobu a mimo pracoviště napaden svým podřízeným, a to z toho důvodu, že mu kvůli porušení jeho pracovních povinností snížil osobní ohodnocení. 11

17 nepochybně směřoval k tomu, aby škoda či nemajetková újma způsobená úrazem zaměstnance pro plnění pracovních úkolů byla zaměstnavatelem nahrazena. Vždyť povinnost zaměstnavatele k náhradě škody a nemajetkové újmy způsobené pracovním úrazem je z pohledu zaměstnance (snad ještě společně s nárokem na odstupné 24 ) hlavním a nejdůležitějším právním následkem utrpěného pracovního úrazu. Další význam má pojem pracovního úrazu v podstatě pouze při povinnosti zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci 25, při povinnostech zaměstnavatele a zaměstnance v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 26, při určení nároku zaměstnance na dovolenou 27 a při liberaci z nesplnění závazku z kvalifikační dohody 28. Dle mého názoru není jediný důvod k tomu, aby byl pojem pracovního úrazu de facto rozšířen také o úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů, pouze pro tyto situace, když by tak v podstatě došlo k omezení ochrany zaměstnance. Nicméně je potřeba uvést, že praxe ani odborná veřejnost nevykládá ustanovení 269 odst. 1 zákoníku práce tak, že by povinnost zaměstnavatele k náhradě škody a nemajetkové újmy v případě úrazu způsobeného zaměstnanci pro plnění pracovních úkolů nevznikla. Někteří odborníci tak spíše nahlíží na ustanovení 271k odst. 2 zákoníku práce jako na věcné rozšíření a doplnění předpokladu přímé souvislosti s plněním pracovního úkolu 29 a tím je v souvislosti s náhradou škody a nemajetkové újmy pokryt i tento případ. Ani tento výklad ovšem není dle mého názoru zcela přesný, jelikož přímá souvislost s plněním pracovních úkolů je zvlášť rozvedena v ustanovení 274 zákoníku práce, zatímco ustanovení 271k odst. 2 zákoníku práce rozšiřuje pouze pojem pracovního úrazu. V této souvislosti lze odkázat např. i na komentář P. Hlouškové, který mou domněnku utvrzuje, když vyslovuje názor, že utrpění pracovního úrazu pro plnění pracovních 24 Viz zákoník práce, ustanovení 67 odstavec Viz zákoník práce, ustanovení 41 odst. 1 písm. b). 26 Viz zákoník práce, ustanovení Viz zákoník práce, ustanovení 216 odst Viz zákoník práce, ustanovení. 235 odst. 3 písm. c). 29 Srov. BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře. ISBN S

18 povinností je speciálním případem, odlišným od utrpění úrazu při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. 30 Shora uvedené lze tedy shrnout, že i když odborná veřejnost nezpochybňuje, že zaměstnanci má být poskytnuta náhrada škody a nemajetkové újmy podle zákoníku práce i v případě úrazů, které vznikly pro plnění pracovních úkolů, je dikce zákona v tomto smyslu chybná a uvedený rozpor by měl být, zejména z důvodu právní jistoty, odstraněn. Jednotlivé předpoklady této zvláštní odpovědnosti zaměstnavatele jsou pak blíže zkoumány v následujících podkapitolách, v nichž je analyzován pojem pracovního úrazu a nemoci z povolání, škody a nemajetkové újmy a dále také problematika příčinné souvislosti a možnosti liberace zaměstnavatele. 3.1 Pracovní úraz Jak již bylo uvedeno výše, zákoník práce obsahuje pozitivní vymezení pojmu pracovní úraz ve svém ustanovení 271k odstavec 1 a 2. Ustanovení 271k odst. 3 naopak obsahuje negativní vymezení pracovního úrazu, kterým vylučuje situaci, kdy se zaměstnanci přihodí úraz při cestě do zaměstnání a ze zaměstnání. Blíže je tato problematika rozebrána v bodě č této kapitoly. Zajímavé je pak také posouzení, co se rozumí pod pojmem cesty do zaměstnání a zpět ve spojitosti s pracovní cestou, čemuž je mimo jiné věnován bod č této kapitoly. Tato podkapitola má tak za cíl analyzovat shora uvedenou definici a dále nastínit různé situace, které mohou v praxi nastat, a zhodnotit, zda tyto mohou být posouzeny jako pracovní úraz či nikoliv Úraz Aby bylo možné hovořit o úrazu, musí dojít k poškození zdraví či smrti a to působením zevních vlivů, které jsou krátkodobé, násilné a náhlé 31. Pod 30 HLOUŠKOVÁ, P. in ANDRAŠČÍKOVÁ, Mária a kol. Zákoník práce: prováděcí nařízení vlády a další související předpisy: s komentářem: k aktualizované vydání. Olomouc: Anag, ISBN S

19 poškození zdraví je třeba zařadit jak poškození fyzické, tak poškození psychické. 32 Pojem zevní vlivy je přitom potřeba chápat jednak jako síly působící z vnějšího světa (srážka s automobilem), ale zároveň také i jako působení vlastních tělesných sil. Tím je míněno např. to, že i uklouznutí při chůzi po mokré podlaze či zakopnutí o předmět, který se nijak nepohybuje a je statický, je způsobeno zevním vlivem, přestože k němu nedošlo z důvodu přímého působení cizí síly z vnějšího světa. Podmínka krátkodobosti a náhlosti působení zevních vlivů pak odlišuje úraz od onemocnění, kdy např. dlouhodobé pobývání v závadném pracovním prostředí může způsobit onemocnění, oproti tomu úrazem bude otrava, k níž došlo náhle v důsledku vzniku zplodin v uzavřeném prostoru po výbuchu. 33 Poslední charakteristikou působících zevních sil způsobujících pracovní úraz je násilnost. Násilné působení si lze zcela jasně představit např. u výše zmíněné srážky s automobilem, nicméně o násilné působení půjde také v případě, že člověk musí zvýšit náhle a neobvykle svou tělesnou námahu k překonání vnějšího odporu při práci, která je vzhledem k jeho tělesné stavbě nepřiměřená. 34 Pokud by tedy například zaměstnanec utrpěl v důsledku zdvihání neúměrně těžkého předmětu výhřez meziobratlové ploténky či pilot po odvrácení katastrofy nouzovým přistáním v důsledku náhlého psychického vypětí infarkt, bude se jednat o úraz ve smyslu pracovního práva. 35 Tyto situace se již dotýkají problematiky příčinné souvislosti, budou tak společně s predispozicemi zaměstnance ke zdravotním potížím podrobněji vysvětleny v bodě č této práce. 31 Zákoník práce, ustanovení 271k odstavec HOCHMANN, J. in KOTTNAUER, Antonín a kol. Zákoník práce: komentář s judikaturou: podle stavu k 1. lednu 2012, včetně novely účinné k 1. dubnu Vyd. 1. Praha: Leges, ISBN S BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře. ISBN S HLOUŠKOVÁ, P. in ANDRAŠČÍKOVÁ, Mária a kol. Zákoník práce: prováděcí nařízení vlády a další související předpisy: s komentářem: k aktualizované vydání. Olomouc: Anag, ISBN S HOCHMANN, J. in KOTTNAUER, Antonín a kol. Zákoník práce: komentář s judikaturou: podle stavu k 1. lednu 2012, včetně novely účinné k 1. dubnu Vyd. 1. Praha: Leges, ISBN S

20 3.1.2 Plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním Podle ustanovení 273 odstavec 1 zákoníku práce se plněním pracovních úkolů rozumí uskutečňování pracovních povinností, které vyplývají z pracovního poměru a také ze vztahů založených dohodou o práci konané mimo pracovní poměr, a dále i jiná činnost zaměstnance konaná na příkaz zaměstnavatele. Ustanovení 273 odstavec 1 nadto stanoví, že i činnost, která je náplní pracovní cesty, je plněním pracovních úkolů. V prvním případě se tedy jedná o činnosti, kterými je naplňován sjednaný druh práce v pracovní smlouvě, resp. v dohodě o práci konané mimo pracovní poměr, podle pracovního zařazení zaměstnance, včetně plnění pokynů nadřízených, jež jsou uděleny v souladu s právními předpisy. Jinou činností vykonávanou na příkaz zaměstnavatele je taková činnost, která nespadá pod sjednaný druh práce zaměstnance v pracovní smlouvě a která byla vykonávána na základě pokynu zaměstnavatele, resp. nadřízeného, a to i v případě, že se jednalo o pokyn protiprávní. 36 Posledním z činností spadajících pod pojem plnění pracovních úkolů, tj. činnostem, které jsou předmětem pracovní cesty, je věnována pozornost v bodě č této podkapitoly. Zákonem je dále stanoveno, že plněním pracovních úkolů je také činnost vykonávaná pro zaměstnavatele na podnět některého ze zástupců zaměstnanců 37 či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců 38 a také činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem 39. Na tomto místě si dovolím uvést případ, se kterým jsem se setkala během mé stáže u okresního soudu. Jednalo se o zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti podle ustanovení 52 písmeno e) zákoníku práce. Zaměstnanec 36 DOLE ÍLEK, Jiří. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2., aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, c2012. ISBN S Jedná se o odborové organizace, rada zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP. Srov. Zákoník práce, ustanovení Zákoník práce ustanovení 273 odst Zákoník práce, ustanovení 273 odst

21 se domáhal určení neplatnosti této výpovědi, neboť podle jeho mínění pozbyl zdravotní způsobilost v důsledku pracovního úrazu, a tedy byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení 52 písm. d) zákoníku práce, nikoli podle ustanovení 52 písm. e) zákoníku práce. Mezi stranami bylo v řízení mimo jiné sporné, zda úraz, utrpěný zásahem elektrického proudu, byl úrazem pracovním. Zaměstnanec totiž utrpěl zásah elektrickým proudem při úklidu trafostanice, který konal, podle tvrzení zaměstnance, na příkaz jeho nadřízeného. Zaměstnavatel naopak tvrdil, že zaměstnanci žádný takový příkaz dán nebyl a že zaměstnanec zcela svévolně a z vlastní iniciativy vstoupil do trafostanice, aby v ní uklidil. Zaměstnavatel nadto poukazoval na skutečnost, že zaměstnanec svým jednáním porušil bezpečnostní předpisy, se kterými byl seznámen na školení, v rámci kterého byly mimo jiné probrány i pokyny vztahující se k práci s elektrickým proudem a omezení týkající se vstupu do trafostanic. Soud po provedeném dokazování konstatoval, že se o pracovní úraz jednalo, neboť zaměstnanec prokazatelně konal činnost pro zaměstnavatele, byť by tomu tak bylo z jeho vlastní iniciativy. Skutečnost, že zaměstnanec porušil bezpečnostní předpisy, může hrát roli v řízení o určení povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu vzniklou pracovním úrazem, ve kterém by se mohl zaměstnavatel této povinnosti případně zprostit, nikoli však při posouzení, zda byl způsobený úraz pracovní. Přímá souvislost s plněním pracovních úkolů Přímá souvislost s plněním pracovních úkolů se posuzuje objektivně, a to z hlediska místního, časového a věcného 40, a je dána zejména při úkonech, které jsou potřebné a obvyklé během výkonu práce, před započetím práce nebo po jejím skončení a které jsou obvyklé během přestávky v práci na oddech a na jídlo, tyto však pouze v případě, že jsou konané v objektu zaměstnavatele 41. Jako příklad lze uvést převléknutí se do pracovního oděvu, resp. z pracovního 40 K tomu viz níže; dále srov. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , sp. zn. 11 Co 387/60; srov. také Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 2507/2000 a dále srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 454/ Srov. Zákoník práce, ustanovení 274 odst

22 oděvu před zahájením, resp. po ukončení výkonu práce, dále kontrolu či seřízení pracovního stroje nebo také použití toalety a hygienické úkony 42. Cesta ke stravování je považována za obvyklou činnost během přestávky na jídlo a oddech, a tedy, pokud je konaná v objektu zaměstnavatele, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. 43 Samotné stravování je pak z definice výslovně vyňato a to bez ohledu na skutečnost, zda probíhá v objektu nebo mimo objekt zaměstnavatele 44. V souvislosti s problematikou cesty ke stravování se vyjádřil i Nejvyšší soud v tom smyslu, že pro posouzení, zda je cesta ke stravování konaná v objektu zaměstnavatele, je podstatné, jestli se jedná o prostory, v nichž je zaměstnanec povinen podřídit se příkazům zaměstnavatele potřebných k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť se nachází ve sféře jeho dispozice. Jestliže zaměstnanec utrpí úraz mimo tyto prostory, není možné posoudit tento jako pracovní, a to bez ohledu na skutečnost, že cesta po veřejném prostoru je jedinou možností, jak se k místu stravování dostat. Tomu tak bylo v případě, kdy zaměstnankyně školy upadla na cestě ke stravování, která vedla z budovy školy do budovy školní jídelny přes veřejný chodník, neboť jiný přístup než přes veřejné prostranství do školní jídelny neexistoval. 45 Pod přímou souvislost s plněním pracovních úkolů se řadí taktéž i vyšetření prováděné u poskytovatele zdravotních služeb na příkaz zaměstnavatele nebo v souvislosti s noční prací a také ošetření při první pomoci, a to včetně cesty k němu a zpátky bez ohledu na to, zda je konaná v objektu zaměstnavatele 46. Naopak vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ve všech ostatních případech než shora uvedených včetně 42 BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře. ISBN S. 1081; srov. HLOUŠKOVÁ, P. in ANDRAŠČÍKOVÁ, Mária a kol. Zákoník práce: prováděcí nařízení vlády a další související předpisy: s komentářem: k aktualizované vydání. Olomouc: Anag, ISBN S Tamtéž. 44 Srov. Zákoník práce, ustanovení 274 odst Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 1824/ Srov. Zákoník práce, ustanovení 274 odstavec 1. 17

23 cesty k němu a zpět jsou z přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů vyloučeny, vyjma takové cesty, která je konána v objektu zaměstnavatele 47. Ustanovení 274 odst. 1 zákoníku práce opakovaně 48 výslovně vylučuje možnost posouzení úrazu, který se přihodí na cestě do zaměstnání a zpět, jako úrazu pracovního, když stanoví, že cesta do zaměstnání a zpátky není úkonem v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Jak bylo již výše uvedeno, problematika cesty do zaměstnání a ze zaměstnání je předmětem bodu č této práce. Jako plnění pracovních úkolů ani jako činnost v přímé souvislosti s jejich plněním nemůže být posouzena situace, kdy si zaměstnanec, byť v pracovní době a na svém pracovišti, obstarává své soukromé záležitosti, neboť se jedná o vybočení z plnění pracovních povinností, tzv. exces. 49 U posuzování, zda se jedná o exces, hraje tedy významnou roli posouzení přímé souvislosti chování zaměstnance s plněním pracovních úkolů z hlediska věcného. To je potřeba chápat jako vnitřní účelový vztah zaměstnance k vykonávané činnosti, tedy zda lze k takové souvislosti dospět vzhledem ke vztahu činnosti, při níž k úrazu došlo, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru 50. Jako exces je posuzována také situace, kdy zaměstnanec splní pracovní úkol dlouhou dobu před skončením pracovní doby a záměrně se nehlásí o uložení nového pracovního úkolu u svého nadřízeného. Úraz způsobený zaměstnanci za těchto okolností, byť v pracovní době a na pracovišti, nebude tudíž posuzován jako pracovní. 51 V neposlední řadě je potřeba uvést, že v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je podle ustanovení 274 odstavec 1 zákoníku práce i školení zaměstnanců, jehož účelem je zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců, jestliže je organizováno odborovou organizací, zaměstnavatelem nebo orgánem zaměstnavateli nadřízeným. Tato skutečnost je přitom logickým důsledkem nevyvratitelných právních domněnek, dle kterých se považuje za výkon práce i zaškolení nebo zaučení a také účast na studiu nebo různých 47 Tamtéž. 48 Srov. Zákoník práce ustanovení 271k odstavec Viz DOLE ÍLEK, Jiří. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2., aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, c2012. ISBN S Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 2507/ Viz Zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne , sp. zn. Cpj 37/74. 18

24 formách přípravy, např. školení, za účelem prohloubení kvalifikace 52. Vzhledem k tomu, že jsou tyto situace, pokud se konají mimo objekt zaměstnavatele, ve vztahu k pracovním úrazům velmi podobné s pracovní cestou, budou společně s pracovní cestou podrobněji rozebrány v bodě č této podkapitoly Cesta do zaměstnání a zpět Cestou do zaměstnání a zpět je podle ustanovení 274a odst. 1 zákoníku práce cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnanců v lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště a zpět. Přestože se tato definice zdá být zcela jasná, v praxi se mohou vyskytnout případy, u kterých nebude úplně zřejmé, zda se mohou pod tuto definici řadit. Dále tak budou některé tyto situace uvedeny a analyzovány. Vstup do objektu zaměstnavatele Prvním případem, který ovšem není tak komplikovaný, je situace, kdy zaměstnanec upadne na schodech vedoucích z ulice ke vstupním dveřím budovy zaměstnavatele, přičemž tyto schody jsou již součástí uvedené budovy. Za těchto okolností lze říci, že panuje obecná shoda na tom, že vstupem do objektu nelze rozumět schody vedoucí z ulice ke vstupním dveřím, protože vstupem do objektu zaměstnavatele je až skutečné místo vstupu, které odděluje prostor ve sféře zaměstnavatele od prostoru ostatního vnějšího světa (např. vstupní dveře, závora nebo vrata) Srov. zákoník práce, ustanovení 228 a 230; k tomu dále BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře. ISBN S ŠENK, Zdeněk. Pracovní úrazy ve vybrané judikatuře. 1. vyd. Olomouc: ANAG, c2013. Práce, mzdy, pojištění. ISBN S

25 Úkon nutný po skončení výkonu práce Druhá situace, na kterou je vhodné poukázat, byla předmětem soudního řízení, v němž pod spisovou značkou 21 Cdo 2507/2000 rozhodoval Nejvyšší soud o dovolání. Jednalo se o úraz, který se zaměstnankyni přihodil po opuštění budovy, ve které se nacházelo její pracoviště. Podle již shora uvedeného by se dalo říci, že nelze uvažovat o pracovním úrazu, protože zaměstnankyně opustila objekt zaměstnavatele a byla tak na cestě ze zaměstnání. Nicméně zaměstnankyně v řízení tvrdila, že se nejednalo o cestu ze zaměstnání, neboť měla v úmyslu vyznačit v souladu s organizačním řádem zaměstnavatele svůj odchod v Knize příchodů a odchodů, která se nacházela v hlavní budově žalovaného umístěné asi 40 m od pracoviště žalobkyně. 54 Podle Nejvyššího soudu by cesta po skončení pracovní doby z objektu, v němž má zaměstnanec pracoviště, do hlavní budovy za účelem vyznačení odchodu měla být považována za úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů a to konkrétně za úkon nutný po skončení výkonu práce. 55 V posuzovaném případě tak bylo nezbytné zabývat se v této souvislosti také otázkou, zda zaměstnankyně měla skutečně úmysl vyznačit svůj odchod v Knize příchodů a odchodů, neboť jak již bylo v bodě č této kapitoly řečeno, přímou souvislost s plněním pracovních úkolů je nutné posuzovat z hlediska místního, časového a také věcného. V tomto smyslu se také vyjádřil Nejvyšší soud, když v odůvodnění rozsudku uvedl, že v projednávané věci je zřejmá místní i časová souvislost činnosti, při které zaměstnankyně úraz utrpěla, neboť v řízení před soudy prvního i druhého stupně bylo zjištěno, že k úrazu došlo po skončení výkonu práce v místě, které se nacházelo na cestě nutné k vyznačení odchodu z práce v Knize příchodů a odchodů. Nejvyšší soud se dále vyslovil, že pro posouzení souvislosti věcné bylo nutné zjistit vnitřní účelový vztah konání 54 ŠENK, Zdeněk. Pracovní úrazy ve vybrané judikatuře. 1. vyd. Olomouc: ANAG, c2013. Práce, mzdy, pojištění. ISBN S Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 2507/

26 zaměstnankyně, při kterém se úraz stal, ke splnění její pracovní povinnosti vyznačit odchod z práce v Knize příchodů a odchodů. 56 Vstup do objektu v areálu s více zaměstnavateli Další otázka související s výkladem pojmu vstupu do objektu zaměstnavatele může vyvstat, jestliže místo výkonu práce zaměstnance je v jedné konkrétní budově, která je však umístěna v určitém areálu zaměstnavatele. Pokud je vchod do tohoto areálu určen, např. existuje zde vrátnice, není žádných pochyb o tom, že objektem zaměstnavatele se rozumí celý areál a cesta do zaměstnání tak končí projitím přes tento vchod bez ohledu na to, kde je zaměstnanec povinen vyznačit svůj příchod. Jestliže ale vchod do areálu není takto určen a je v podstatě volně přístupný (tedy není zabezpečen, např. nehlídá ho ostraha nebo není oplocen), je chůze skrz areál stále cestou do zaměstnání, která končí až vstupem do předmětné budovy. 57 V praxi byl dále řešen ještě komplikovanější případ, kdy byl zaměstnanci způsoben úraz v areálu, který nevlastnil jeho zaměstnavatel a v němž se vyjma budovy jeho zaměstnavatele nacházely zároveň i další objekty cizích zaměstnavatelů. Okresní i krajský soud vyslovily v této věci názor, že nelze považovat ve smyslu pracovního práva celý areál současně za objekt všech zaměstnavatelů tam působících a že tedy chůze přes takovýto areál musela být stále cestou do zaměstnání 58. Nejvyšší soud se tímto názorem neztotožnil a uvedl, že je-li v jednom areálu umístěno několik fyzických či právnických osob - zaměstnavatelů, je pro posouzení, kdy končí cesta zaměstnance do zaměstnání ve smyslu ustanovení 190 odst. 2 zák. práce 59, rozhodující závěr, od kterého okamžiku po vstupu do areálu začal být zaměstnanec povinen podrobit se pokynům 56 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 2507/ Viz HOCHMANN, J. in KOTTNAUER, Antonín a kol. Zákoník práce: komentář s judikaturou: podle stavu k 1. lednu 2012, včetně novely účinné k 1. dubnu Vyd. 1. Praha: Leges, ISBN S 1034; k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 688/ ŠENK, Zdeněk. Judikáty o pracovních úrazech. 1. vydání. Olomouc: ANAG, ISBN S Nyní srov. zákoník práce, ustanovení 271k odstavec 3. 21

27 zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání; z tohoto hlediska není významné, zda se jedná o pokyny udělované přímo zaměstnavatelem, anebo zprostředkovaně subjektem, který v rámci areálu zajišťuje ostrahu společnou pro všechny umístěné podnikatelské subjekty 60. Nutno ještě podotknout, že pokud zaměstnavatel ve vnitřním předpise stanoví, co se rozumí vstupem do zaměstnání, neznamená to automaticky, že tato deklarace bude právně významná. Tato skutečnost má povahu skutkové okolnosti, díky které se může (ale nemusí) ve spojení s dalšími okolnostmi k takovému závěru dojít. 61 Hledisko sféry vlivu zaměstnavatele na zaměstnance může být také velmi významné u posuzování případů, kdy cesta do zaměstnání má být ukončena příchodem na shromaždiště 62, které však není viditelně a konkrétně ohraničeno. 63 Cesta do zaměstnání a zpět při využívání služebního vozidla Velmi zajímavé je posouzení, zda úraz, který utrpěl zaměstnanec při cestě služebním vozidlem do místa svého bydliště, bude posouzen jako pracovní. Je velmi důležité nahlížet vždy na konkrétní případ individuálně, protože roli při určování, zda se jedná o pracovní úraz, může hrát mnoho faktorů, což bude ukázáno na následujícím příkladu. Zaměstnanec používá vozidlo, které mu zaměstnavatel svěřil k plnění pracovních úkolů (např. za účelem navštěvování zákazníků) na základě dohody, ze které vyplývá, že zaměstnanec je oprávněn používat toto vozidlo pouze v souvislosti s plněním pracovních úkolů s tím, že po skončení pracovní doby ho zaměstnanec bude zanechávat v místě svého bydliště. Zaměstnanec tedy po konci pracovní doby opustí objekt zaměstnavatele, popř. zákazníka, usedne do vozidla, vyjede směrem ke svému bydlišti a cestou se stane účastníkem dopravní nehody, při které se zraní, tedy si způsobí úraz. V této situaci dovozuje judikatura, že se jedná o úraz pracovní a to z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že služební vozidlo (vozidlo zaměstnavatele) 60 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 688/ Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 688/ Srov. Zákoník práce, ustanovení 274a odst. 1, část věty za středníkem. 63 BĚLINA, M. in BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře. ISBN S

28 může zaměstnanec používat jen v souvislosti s výkonem povolání, je nutno v takovém případě i odvoz vozidla do bydliště zaměstnance posuzovat jako plnění pracovních úkolů nebo přímou souvislost s ním ( 25 nařízení vlády č.108/1994 Sb. 64, kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony). 65 Nejvyšší soud dále konstatoval, že dohoda, na základě které parkuje zaměstnanec služební vozidlo v místě svého bydliště, může být uzavřena i konkludentně 66. Pokud neexistuje mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem taková dohoda (zaměstnanec je např. povinen parkovat služební vozidlo v areálu zaměstnavatele) a zaměstnanec přesto využije služební vozidlo k cestě ze zaměstnání, nebude se jednat v případě úrazu na této cestě o úraz pracovní. Pokud však zaměstnavatel poskytuje bezplatně zaměstnanci služební vozidlo k používání nejen ke služebním, ale také k soukromým účelům 67, je nutné na cestu tímto vozidlem z pracoviště do místa bydliště pohlížet jako na běžnou cestu ze zaměstnání. Případný úraz způsobený na této cestě tak nebude posouzen jako pracovní. Jinak by tomu ovšem bylo, jestliže je zaměstnanec za normálních okolností povinen zanechávat vozidlo v areálu zaměstnavatele, nicméně jednoho dne dostane od svého nadřízeného pokyn, aby odvezl po skončení pracovní doby vozidlo do místa svého bydliště za účelem brzkého zahájení pracovní cesty následující pracovní den. Na tuto cestu je totiž nutné pohlížet jako na úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, konkrétně jako na úkon nutný před počátkem práce, a tedy úraz, který se zaměstnanci na této cestě do místa svého bydliště přihodí, musí být posouzen jako úraz pracovní. 68 Cesta do zaměstnání v souvislosti s pracovní cestou bude dále rozebrána v následujícím bodě této podkapitoly. 64 Nyní srov. Zákoník práce ust. 273 a Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 1755/ Příkladem lze uvést situaci, kdy zaměstnanec po dobu dvou let s vědomím zaměstnavatele pravidelně parkoval služební vozidlo v místě svého bydliště. K tomu viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 2402/ A zaměstnanci se tak navyšuje základ daně ve smyslu ustanovení 6 odstavec 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 68 K tomu viz ŠENK, Zdeněk, Úraz zaměstnance při cestě do zaměstnání a zpět. [Cit ]. [Online]. Dostupné z e_do_prace(1).doc. 23