Drabčíkovití (Staphylinidae) vybraných biotopů státní přírodní rezervace Týřov

Transkript

1 Bohemia certralis. Praha, 17: , 1988 Drabčíkovití (Staphylinidae) vybraných biotopů státní přírodní rezervace Týřov Staphylinidae of various biotopes of the Týřov state reserve in central Bohemia Jaroslav BOHÁČ Drabčíkovití brouci /Staphylinidae/ patří mezi nejhojnější zástupce epigeických členovců. Jejich druhová diverzita a početnost jsou vysoké jak v přirozených biotopech, tak i v biotopech antropogenních. Citlivě reaguji na činnost člověka, a proto se hodí pro účely bioindikace a ekologického monitoringu. Determinace drabčiků je však často dosti obtížná, a proto je jejich fauna v biosferických rezervacích známa méně než fauna jiných bezobratlých. Také o fauně drabčiků Křivoklátska máme jen málo údajů. Ze starší literatury jsou to hlavně faunistickoekologické práce ROUBALA /1911, 1917/. V novější literatuře je uveden výskyt některých druhů v pracích BOHÁČE /1979, 1985, 1985a/. Významnou prácí, zabývající se faunou drabčiků dvou lokalit na Křivoklátsku /Malá Pleš, Kohoutov/ se zřetelem na ovlivnění společenstev drabčiků lidskou činností, je práce ŠUSTKOVA /1984/. Cílem naší práce bylo provést faunisticko-ekologický výzkum vybraných lokalit a srovnat společenstva drabčikú studovaných deseti biotopů. MATERIÁL A METODIKA Materiál byl sebrán v letech Jiřím ŠMAHOU. Na deset stanovišť bylo v březnu 1982 instalováno 24 zemních pastí. Byly použity půllitrové zavařovací sklenice, zakopané po hrdlo do půdy a naplněné do jedné třetiny konzervačním roztokem 4% formalínu. Ústí sklenic byla během odchytu kromě listopadu a prosince volně otevřená. V listopadu a prosinci byla ústí sklenic kryta sololitovými destičkami. 145

2 Vzdálenost stříšek od horního okraje sklenic byla 5-10 cm. Na osmi studovaných lokalitách /3-10/ byly umístěny dvě pasti. Na lokalitách 1 a 2, které leží v údolí potoka, byly umístěny pasti čtyři. Důvodem dvojnásobného počtu pastí podél vodotečí bylo jejich častější vyřazení z provozu záplavami. Rozestup pastí na každém stanovišti byl minimálně 10 m. Materiál z pasti se odebíral v pravidelných měsíčních intervalech do poloviny prosince roku V následujícím roce /1983/ byly pasti položeny stejným způsobem a ve stejné době jako v roce Při odběrech materiálu se sběry ze všech pastí na každém stanovišti slévaly do jednoho vzorku. Konzervační tekutina se vyměňovala a doplňovala. Hodnocení materiálu z různých biotopů jsme provedli metodou zjištění procentuálního zastoupení druhů a exemplářů různých kategorií reliktnosti výskytu podle BUCHARA /1983/. Tato metoda se osvědčila i pro drabčíky /BOHÁČ, v tisku/. Drabčíci sebraní na jednotlivých biotopech byli rozděleni do tří skupin: Do první skupiny byly zařazeny druhy, které se vyskytují výhradně na stanovištích, která hostí faunu upomínající na společenstva dřívějších geologických období /druhy s boreomontánním rozšířením obývající horské polohy a rašeliniště, teplomilní obyvatelé xerotermních skalních stepí, šípákových doubrav atd./ nebo,vyskytující se ve zbytcích porostů, které svou druhovou diverzitou upomínají na klimaxový les recentního charakteru. Tyto druhy byly označeny jako relikty 1. řádu. Do druhé slupiny byly zařazeny druhy, které pronikají na území kulturního lesa, jenž zaujímá přibližně 1/3 rozlohy území Čech. Tyto druhy, které nejsou schopné proniknout do odlesněné krajiny, byly označeny jako relikty II. řádu. Byly sem zařazeny všechny druhy, které se vyskytují v různých typech lesů, a také druhy, žijící na březích stojatých a tekoucích vod. Do třetí skupiny byly zařazeny druhy, která úspěšně osídlují odlesněná stanoviště a pronikají na území silně antropogenně ovlivněná /agroekosystémy, sídliště, výsypky atd./. Tyto druhy jsou označeny jako expanzivní. POPIS STANOVIŠŤ Zkoumaná stanoviště leží v nadmořské výšce m. Jejich geologickým podkladem je porfyrit, méně se vyskytují jiné horniny, např. lamprofyry v části Týřovských skal /bližší charakteristika viz ŠMAHA 1985/. Charakteristika sledovaných lokalit je následující: 146

3 1. Kamenité břehy Prostředního potoka. Potok teče na dně úzce pánvovitého, chladného a vlhkého údolí. Lesní porost podél úseku, kde potok probíhá rezervací, tvoří vlivem vegetační inverze často lesní typy dubová a lipodubová bučina kapradinová. 2. Kamenité břehy potoka, který má charakter horské bystřiny. Potok teče severním směrem v ostře zařízlém údolí tvaru V. Na hranách koryta je fragmentárně vyvinut olšový porost svazu Alnion-incanae (BR.-BL. 1915) OBERDORFER 1953). Pasti byly v dolní části potoka, ve výšce m n. m. Výškový rozdíl vrcholů hřebenů a dna údolí činil asi m. 3. Mrazový skalní srub s kamennými osypy na úpatí, který se nachází pod vrcholem hřebene. Vegetaci tvoří fragmenty suťového lesa podsvazu Acerion paeudoplatani OBERDORFER 1957, navazující na bučinu podsvazu Eu-Fagion OBER DORFER 1957 em. TX V kamenných osypech roste hojně Grossularia uva-crispa, Urtica dioica a místy Prenanthes purpurea. Pasti byly umístěny v osypech přibližně ve výšce 520 m n. m. 4. Suťový les, který vegetačně patří k asociaci Aceri-Carpinetum KLIKA 1941 a odpovídá lesnímu typu habrová javořina kakostová. Porost je v dolní části příkrého severozápadně exponovaného svahu. Bylinné patro tohoto porostu tvoři rozptýlené travní drny, mezi nimiž je většinou štěrkovitá pohyblivá suť. 5. Dolní partie suťového lesa, který zaujímá údolí potoka. Může být hodnocena jako asociace Aceri-Carpinetum KLIKA 1941 nebo jako lesní dubová bučina bažanková a hluchavkou na bohaté štěrkovité hnědozemi a na stinných svazích. Pasti byly umístěny 15 m nad potokem. 6. Listnatý les s příměsí tisů, který roste na strmém svahu. Přísluší svazu Tilio- Acerion KLIKA Odpovídá asociaci Aceri-Carpinetum KLIKA 1941, je zde však též buk, jedle a teplomilné prvky podsvazu Querco-Carpi-nion KLIKA Půda v porostu s dominantním tisem, kam byly instalovány pasti, je pokryta pouze tisovým jehličím. 7. Kyselá doubrava svazu Genisto germanicae-quercion R. et Z. NEUHAUSL 1967 mé jihozápadní expozici. Byliny se vyskytuji jen řídce, křoviny zde nejsou. 8. Dubové bučina třtinová, která náleží k asociaci podhorských bučin Tilio cordatae-fagetum MRÁZ 1960 em. MORAVEC Porost v horní části Vysokého vrchu, na mírném sklonu. 147

4 9. Lesní společenstvo fytocenologicky přechodného typu mezi habrovou doubravou a bučinou. Ve stromovém patře převládají buky. Stanoviště je v místě kontaktu asociací typické habrové doubravy a bučiny s Hordelymus europaeus. Náleží k lesnímu typu vlhká dubová bučina. Pasti byly umístěny v pánvi nad prameništěm, mírně skloněné západním směrem. 10. Xerotermní stanoviště skalní stepi na hlavním masívu Týřovských skal. Vegetace přísluší převážně svazu Hyporico (perforato)-scleranthion perennis MORAVEC 1967 a asociaci Festuca ovina - Jasione montana KLIKA Po vegetační i geologické stránce je tato formace mozaikovitá. Výrazně acidofilní charakter má formace v části na hřebeni a na severovýchodním sklonu pod hřebenem, kde jsou pouze rozptýlené travní drny a sporadické keře vřesu. Z trav se vyskytuje kostřava ovčí /Festuca ovina/. V druhé části skalní stepi na jižním svahu hlinité plošky s porosty kavylu /Stipa sp./. Obě části jsou zastoupeny přibližně rovným dílem. FAUNA DRABČÍKOVITÝCH REZERVACE Celkem bylo na všech deseti studovaných biotopech sebráno 4399 exemplářů drabčíků náležejících k jednomu stu druhů /tab. 6/. Převládají široce-rozšířené druhy, které jsou vázány především na různé typy lesních biotopů. Mezi málo známé druhy, o jejichž rozšíření na naše území je jen málo údajů a které jsou nalézány vždy jen v ojedinělých exemplářích, patří tyto: Lesteva nivicola FAUV. Druh je rozšířen ve střední Evropě a na Balkáně. Z našeho území je udáván jen z několika lokalit zejména v podhorských a horských oblastech /BOHÁČ 1984/. Ze středních Čech dosud údaje scházely. Bryocharis inclinans GR. Druh je rozšířen v Evropě a středomořské podoblasti. U nás je znám z celého území. Vyskytuje se zejména v předhůří a horách. Bývá nalézán jen v ojedinělých exemplářích. Tachinus rufipennis GYLL. Druh je rozšířen v severní a střední Evropě. Vyskytuje se od nížin až do horských oblastí. Žije ve hnízdech drobných savců. Brzy na jaře pří táni sněhu opouštějí imaga podzemní hnízda savců a migrují k okrajům sněžných polí. Z našeho území je znám zatím jen z horských oblastí a českého středohoří /BOHÁČ 1982/. Atheta /Liogluts/ monacha BERNH. Druh je rozšířen v jižní a jihovýchodní Evropě. Vyskytuje se v horských oblastech a vystupuje až do subalpínského pásu. Z našeho území je znám zatím jen z okolí Příbrami /ROUBAL 1922/. 148

5 Počet exemplářů drabčíků sebraných na jednotlivých lokalitách /R I - relikty I. řádu, R II - relikty II. řádu, E - expanzivní druhy/ Druh Lokalita R II Acidota cruentata MNNH E Aleochara bipustulata L E Aleochara curtula GOEZE R II Aloconota insecta THOMS l R 11 Aloconota sulcifrons STEPH E Amischa analis (GR.) R II Atheta(Datomicra) celata ER E Atheta /s. str./ crasssicornis R Atheta (Philhygra) elongatula II - 8 E Atheta (Acrotona) fungi GR R II Atheta (Liogluta) granigera KIESLL Atheta (Acrotona) laticollis (STEPH.) R II Atheta (Dimetrota) livida MULS. et REY R II Atheta (Megista) monacha BRNH R II Atheta (Liogluta) nitidula KR R II Atheta (Dimetrota) picipennis (MANNH.) R II Atheta /s. str./ sodalis (ER.) R II Atheta /s. str./ trinotata KR R I Bryocharis inclinans GR R II Caiodera aethiops GR E Carpelimus arcuatus STEPH R II Dianous coeruleacens GYLLH E Dinaraea linearis (GR.) R II Domene scabricollis ER E Drusilla canaliculata (F.) E Elonium striatum F R II Falagria thoracica CURT R II Gabrius pennatus SHARP E Gabrius vernalis GR R Gyrohypnus fracticonis MUELL R II Heterothops disaimilis GR R II Chilopora longitaraia ER R II Ilyobates haroldi IHSS E Lathrobium atrocephalum GYLL R II Lathrobium filiforme GR E Lathrobium fulvipenne GR R II Lesteva longelytrata GOEZE

6 Druh Lokalita R II Lesteva nivicola FANR R II Lesteva punctata ER R II Mycetoporus brucki PAND R II Mycetoporus brunneus MARSH R II Ocalea badia ER R II Ocalea rivularis MILL R II Ocypus macrocephalus GR E Ocypus melanarius HEER E Ocypus picipennis F E Ocypus similis semialatus (G.MULL) R II Ocypus tenebricosus GR R II Ochthephilum fracticorne PAYK R II Olophrum assimila PAYK E Omalium caesum GRAV E Omalium rivulare PAYK l 5 - E Ontholestes tesselatus FOURER R II Othius myrmceophilus KIESW R II Othius punctulatus GOEZE R II Oxypoda lividipennis MUNH R II Oxypoda longipes MUELS. et REY R II Oxypoda spectabilis MAERK R II Oxypoda togata ER R II Oxypoda umbrata GYLL E Oxytelus rugosus F E Oxytelus sculpturatus GR E Oxytelus tetracarinatus BLOCK R II Philonthus decorus (GR.) E Philonthus fimetarius (GR.) E Philonthus fuscipennis (MUNH.) R II Philonthus laevicollis BOISD. et LAC E Philonthus lepidus GR E Philonthus varius (GYLLH.) R II Proteinus macropterus GYLL R II Quedius boops GR R II Quedius fuliginosus GR R II Quedius fumatus STEPH R II Quedius limbatus HEER R II Quedius maurorufus GR R II Quedius ochripennis MÉN R II Quedius paradisianus HEER

7 Druh Lokalita R II Quedius umbrinus ER R II Quedius vexans EPP R II Rugilus angustatus (FOURER.) E Staphylinus caesareus CED E Staphylinus dimidiaticornis GEMM R II Staphylinus erythropterus L R II Staphylinus fossor SCOP R II Staphylinus chalcocephalus F R II Staphylinus stercorarius OL E Stenus ater MNNH E Stenus boops LJUNGH R II Stenus flavipes STEPH E Tachinus marginellus F E Tachinus laticollis GR E Tachinus pallipes GR R II Tachinus rufipennis GYLL = - - E Tachinus rufipes DEG E Tachyporus hypnorum F E Tachyporus obtusus L R II Tachyusa leucopus MARSH E Xantholinus linearis OL R II Xantholinus tricolor F R II Zyras humeralis GR Počet exemplářů celkem Ilyobates nigricollis PAYK. Druh je rozšířen v severní a střední Evropě a zasahuje do severní části jižní Evropy. Preferuje podhorské a horské oblasti. Nalézá se jen v ojedinělých exemplářích. Calodera aethiops GR. Druh je rozšířen v celé palearktické oblasti. Je to hygrofil, který žije na březích vod. Patří k nejhojnějším zástupcům rodu. Vzhledem k regulaci toků je dnes stále vzácnější. Uvedený přehled druhů potvrzuje, že v rezervaci se vyskytuji některé podhorské a horské druhy, jejichž abundance je v Čechách nízká. SROVNÁNÍ SPOLEČENSTEV DRABČÍKŮ STUDOVANÝCH BIOTOPŮ Počet druhů drabčíků sebraných na jednotlivých lokalitách a procentuální zastoupení exemplářů druhů různých skupin reliktnosti výskytu je znázorněno v tabulce 7. Největší počet druhů byl zjištěn na obou lokalitách na březích potoka /1, 2/. O něco nižší byl počet druhů v suťovém lese /4/ a v dubové bučině třtinové /8/. 151

8 Přibližně poloviční byl oproti lokalitám na břehu potoka počet druhů v habrové bučině, mrazovém skalním srubu a ve skalní stepi. Nejnižší počet druhů byl zjištěn v listnatém lese s příměsí tisů a v kyselé doubravě. Srovnání počtu druhů ukazuje, že většina druhů drabčíků preferuje lokality se zvýšenou vlhkostí. Vlhkost na povrchu půdy nepřímo ovlivňuje kromě jiných faktorů také vrstva opadu. To je jeden z důvodů výskytu malého počtu druhů drabčíků v listnatém lese s tisy, kde byl opad tvořen jen vrstvou jehličí. Tabulka 7 Celkový počet druhů drabčíků sebraných na jednotlivých lokalitách a procentuální zastoupení počtu exemplářů druhů různých skupin reliktnosti výskytu Lokalita Počet druhů Procento zastoupení počtu exemplářů Expanzívní druhy Relikty I. a II. řádu 14,3 13,8 21,0 16,5 11,0 7,7 5,0 18,3 7,7 65,2 85,7 86,2 79,0 83,5 89,0 92,3 95,0 81,7 92,3 34,8 Procentuální zastoupení exemplářů expanzivních druhů se snižovalo v tomto pořadí: skalní step, mrazový skalní srub, dubové bučina třtinová, suťový les, kamenité břehy Prostředního potoka, břehy potoka v rokli, suťový les v údolí potoka, listnatý les s příměsí tisů, habrová doubrava a kyselá doubrava /tab. 7/. Protože na většině zkoumaných lokalit převládají druhy typické pro lesní biotopy, můžeme z podílu expanzivních druhů usuzovat na antropogenní ovlivnění studovaných biotopů člověkem. Na všech studovaných lokalitách, kromě skalní stepi, bylo vysoké procentuální zastoupení exemplářů druhů patřících do kategorie reliktů II. řádu. Tento fakt potvrzuje lesní charakter fauny drabčíků většiny studovaných biotopů. Jako relikt I. řádu můžeme označit jen jeden druh /Bryocharis inclinans GR./, který indikuje původní lesy horských a podhorských poloh. Na skalní stepi nebyly zjištěny žádné druhy patřící do kategorie reliktů I. řádu. Zcela zde převládly expanzivní druhy drabčíků. Přehled počtu druhů společných pro jednotlivé dvojice lokalit je znázorněn v tabulce 8. Vysoký počet společných druhů byl zjištěn mezi lokalitami 1 a 2 /břehy potoka/, lokalitami 1 a 8 /břeh potoka a dubová bučina třtinová/, lokalitami 1 a 9 /břeh potoka a habrová bučina/ a lokalitami 4 a 8 /mrazový skalní srub a dubová bučina 152

9 třtinová/. Mezi ostatními lokalitami byl počet společných druhů podstatně nižší a zvláště nízký byl mezi lokalitami 6 a 3, 7 a 8 /listnatý les s příměsí tisů a mrazový skalní srub, dubová bučina třtinová a kyselá doubrava/. Podobně jako při předchozím způsobu hodnocení lokalit /použití druhové podobnosti/ se ukazuje, že listnatý les s příměsí tisů se odlišuje nejnižším počtem společných druhů ve srovnání se společenstvy ostatních lokalit. Počty druhů společných pro jednotlivé dvojice studovaných lokalit Tabulka DISKUSE Srovnáme-li počet druhů zjištěný na námi hodnocených lokalitách s údaji ostatních autorů /ROUBAL 19,11, ŠUSTEK 1984/, vidíme, že námi zjištěný počet druhů je velmi vysoký /100/. ŠUSTEK /1984/ zjistil studiem tří biotopů /bukový obhospodařovaný a neobhospodařovaný les, smrková monokultura/ 34 druhy drabčíků. Podle našeho mínění je to způsobeno tím, že náš materiál byl sebrán na více lokalitách, které byly málo ovlivněné lidskou činností. Na rozdíl od ROUBALA /1911, 1917/ se nám nepodařilo zjistit některé jim uváděné druhy /Mycetoporus ambiguus LUZE, Homoeusa acuminata MAERK./. První druh je vázán na některé druhy hub. Je možné, že se jeho abundance snížila s úbytkem těchto druhů hub. Druhý druh je myrmekofilní a je velmi pravděpodobné, že na území rezervace žije. Speciální sběr u mravenců však prováděn nebyl. Druhové složení společenstev drabčíků sebraných ŠUSTKEM /1984/ je v dobré shodě s našimi výsledky. 153

10 Srovnání společenstev drabčíků různých biotopů ukázalo na značnou druhovou diverzitu společenstev drabčíků na březích toků. Tento fakt je spojen s tím, že velké většina druhů drabčíků je značně hygrofilní /BOHÁČ 1986/. Naopak, fauna drabčíků tisového porostu se ukázala jako nejchudší, protože tenká vrstva opadu jehličí urychluje vysycháni povrchových vrstev půdy. Na všech studovaných lokalitách bylo poměrně vysoké zastoupení reliktů II. řádu. To ukazuje na převládající vliv lesních druhů na studovaných biotopech. Na xerotermním stanovišti dominovaly expanzívní druhy, což ukazuje na malou specificitu lesostepní fauny drabčíků. Tento fakt byl zjištěn i na jiných lokalitách podobného charakteru /BOHÁČ 1986/. Fauna teplomilných drabčíků byla během posledních glaciálů silně negativně ovlivněna a nedošlo k jejímu obnovení. Srovnáni struktury společenstev drabčíků námi studovaných dubových bučin a habrových bučin s faunou bukových porostů více či méně ovlivněných hospodářskou činností /ŠUSTEK 1984/ ukazuje na jejich podobný charakter. Ve všech biotopech jsou dominantními druhy Philonthus decorus, Ocypus tenebricosus, Philonthus laevicollis, Tachinus rufipes, Othius punctulatus, Staphylinus caesareus a další/. Ostře se od všech těchto biotopů odlišuje fauna drabčiků smrkové monokultury /ŠUSTEK 1984/ nízkou druhovou diverzitou a nízkou aktivitou drabčíků. Drabčíci dobře indikují vliv člověka na lesní společenstva. ZÁVĚR Studiem 10 lokalit rezervace Týřov /břehy potoka, různé lesní asociace, xerotermní stanoviště/ byl zjištěn výskyt 100 druhů drabčíků. Převládaly lesní široce rozšířené druhy. Společenstva drabčíků lesních asociací byla velmi podobná. Malým počtem druhů se od ostatních silně lišilo jen společenstvo drabčíků listnatého lesa s příměsi tisů. Na xerotermním stanovišti nebyly zjištěny specifické lesostepní druhy drabčíků. Je diskutován výskyt a bionomie některých našich druhů, které jsou málo známé nebo mají nízkou abundanci /Lesteva nivicola, Bryocharis inclinans, Tachinus rufipennis, Atheta monacha, Ilyobates nigricollis a Calodera aethiops/. S u m m a r y 100 species of Staphylinidae were collected in ten biotopes of the Týřov state reserve /stream banks, various forest communities, xerothermic biotopes/. The forest species with wide distribution were dominant in all biotopes. The similarity of staphylinid beetles communities in different forest communities was very high with exception of community in 154

11 diciduous forest with yew trees. There were no specific forest-steppe species of staphylinids in xerothermic biotopes. The distribution and ecology of some rare species in Bohemia are discussed /Lesteva nivicola, Bryocharis inclinans, Tachinus rufipennis, Atheta monacha, Ilyobates nigricollis and Calodera aethiops/. Literatura BOHÁČ J. /1979/: Nové a zajímavé nálezy drabčíkovitých z Československa. - Zpr. Čs. spol. ent., 15: BOHÁČ J. /1984/: Nové faunistické údaje o československých druzích podčeledi Omaliinae /Col., Staphyiinidae/. - Ac. rer. natur. Mus. nat. Slov., Bratislava, 30: BOHÁČ J. /1985/: Review of the subfamily Paederinae /Coleoptera, Staphyiinidae/ in Czechoslovakia. - Acta ent. bohemoslov., 82: BOHÁČ J. /1985a/: Review of the subfamily Paederinae /Coleoptera, Staphyiinidae/ in Czechoslovakia. Part II. - Acta ent. bohemoslov., 82: BOHÁČ J. /1986/: Kurzflüglerkäfer /Coleoptera, Staphyiinidae/ als Bioindikatoren für ökologisches Gleichgewicht einer Landschaft und menschli-chen Einfluss. - In PAUKERT J., RŮŽIČKA V., BOHÁČ J. /eds./: Bioindica-tores deteriorisationis regionis I. Proc. IV th international conferen-ce, Liblice near Prague, 1982: BOHÁČ J. /v tisku/: Využití společenstev drabčíkovitých /Coleoptera, Staphyiinidae/ k bioindikaci kvality životního prostředí. - Zpr. Čs. spol. ent. ČSAV. BUCHAR J. /1983/: Klasifikace druhů pavoučí zvířeny Čech jako pomůcka k bioindikaci kvality životního prostředí. - Fauna bohemiae septentrionalis, 8: ROUBAL J. /1911/: Einige, insbesondere faunistische, Bemerkungen über Mycetoporus - Arten. - Čas. Čes. spol. ent., 8: ROUBAL J. /1917/: Coleopterologische Notizen II. - Ent. Bl., 32: ROUBAL J. /1922/: Boreoalpinské, horské a podhorské komponenty brouci zvířeny v Brdech. - Věda přírodní, 3: 1-5. ŠMAHA J. /1985/: Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov. - Bohemia centralis, Praha, 14: ŠUSTEK Z. /1984/: Carabidae and Staphylinidae of two forest reservations and their reactions on surrounding human activity. - Biologie, Bratislava, 39: Adresa autora: RNDr. Jaroslev Boháč,CSc. Ústav krajinné ekologie ČSAV, Na sádkách 7, České Budějovice 155

12 156