Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

Transkript

1 Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 2008

2 Obsah A Obecná část 1. Sociální práce a teologie uvedení do problematiky 2. Praktická teologie, pastorace a sociální práce mezioborové souvislosti 3. Biblické kořeny sociální práce 4. Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím 5. Služba potřebným diakonie jako konstitutivní prvek praxe církve 6. Pastorační koncept B Speciální část 7. Mládež 8. Senioři 9. Osoby se zdravotním postižením 10. Bezdomovci 11. Uživatelé drog. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody 13. Nemocní 14. Nemocní v terminálním stadiu 15. Etnické menšiny 16. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce Jabok

3 Pachatelé trestných činů Pachatelé trestných činů jsou muži i ženy lidé, kteří se dostali do konfliktu se zákonem poprvé, i recidivisté pachatelé mladiství i dospělí, a to i v důchodovém věku příslušníci různých národností, kultur, vyznání, politického přesvědčení včetně extremistických směrů, sociálních vrstev osoby podléhající různým závislostem osoby s krátkodobým trestem i s trestem doživotním pachatelé trestných činů zaměřených proti majetku, zdraví nebo životu druhých lidí Proto je nutná diferenciace přístupu pastoračního pracovníka ke každému jedinci. Toto pojednání se týká především skupiny, která je vystavena největšímu riziku obtížné reintegrace do společnosti a tím i riziku recidivy. Tvoří ji pachatelé odsouzení za zvláště závažné trestné činy k výkonu trestu odnětí svobody (dále VTOS) přesahujícímu sedm let. Prodlužující se délka trestu s sebou přináší zvýšený tlak na přizpůsobení se vězeňskému prostředí a jeho přijetí jako součásti běžného života. Důsledky: snížení nebezpečí konfliktů během výkonu trestu zhoršení možnosti změny postojů odsouzeného. Jabok

4 Výkon trestu odnětí svobody VTOS: zcela nová životní etapa nutnost přijmout novou společenskou identitu. Dosud svobodný člověk se stává vězněm, čili nedobrovolnou součástí vysoce organizovaného systému, v mnohém potlačujícího jeho individualitu. Všechno své myšlení i úsilí nasměruje k tomu, aby se co nejrychleji tohoto tlaku zbavil, stal se opět svobodným člověkem a mohl se vrátit do života, z nějž byl odsouzením vyňat. Toto jeho úsilí je logické a jasné. Méně jasné je, kdo se později z výkonu trestu vrátí: od zatrpklého vyvržence, nenávidějícího všechny a všechno a toužícího po mstě, přes štvance snažícího se dohnat to, oč jej vězení připravilo, až po kajícníka snažícího se napravit zlo, které spáchal. Přes svoji různost mají tyto varianty přístupu k životu po propuštění společný základ: tím je postoj k vlastnímu činu, stojícímu na počátku vězeňské životní etapy. Odmítání přijetí zodpovědnosti za spáchaný čin stejně jako utvrzování se ve vlastní nevině, podpírané sváděním viny na okolí, vede ke zcela jinému postoji, než upřímné a kající vyznání viny a přijetí zodpovědnosti za následky chybného jednání. Bez skutečně pravdivého přístupu k minulosti však není možné začít budovat novou, naděje a smyslu plnou budoucnost, realizovatelnou po propuštění. Jabok

5 Úkoly pastoračního pracovníka po dobu klientova výkonu trestu Pomoci vězni poznat, přijmout a kajícně vyznat svůj minulý hřích, potrestaný rozsudkem, pomoci vězni najít cestu, jak odstraňovat nebo alespoň snižovat jeho následky pro oběť či její pozůstalé, dovést prozřevšího člověka k naději, dané každému upřímnému kajícníku. Ke splnění těchto úkolů mohou být použity všechny dostupné metody práce, jako např.: individuální i skupinové pohovory, psychodramata, v nichž se rozehrají různá řešení jednotlivých situací, předcházejících trestný čin, rozbory literárních či filmových děl, zaměřené na ukázání možností pozitivních řešení krizových situací, biblické hodiny a bohoslužby, (je prospěšné vyvarovat se dogmatických rozdílů mezi jednotlivými denominacemi!), kulturní pořady, přinášející silné podněty pro promýšlení dosavadních životních postojů a priorit Jabok

6 Postoj odsouzeného k vlastní vině Odmítání viny: Klient zločiny poctivě a nehraně odsuzuje, a kdyby připustil, že se jich vědomě dopustil, odsoudil by i sám sebe. Proto často velmi krkolomně zdůvodňuje, proč se vše stalo jinak, než jak dokázalo vyšetřování a než je zapsáno v rozsudku, a proč onen hrůzný čin musel spáchat kdokoli jiný, jen ne on sám. Pastorační pracovník stojí před úkolem narušit tuto mnohdy velmi vypilovanou pohádku a dovést klienta k pravdivému sebepoznání a k nutnosti svědomitě a pravdivě rozebrat příčiny, z nichž jeho trestný čin vyrostl. Přiznání viny: Sebeodsouzení: Někteří z těch, kteří se sami dopracovali k poznání, že oni jsou opravdu vrahy, se nejen odsoudili, ale i vynesli nad sebou rozsudek smrti a vykonali jej. Sebevraždy z výčitek svědomí nejsou sice nijak časté, ale vyskytují se. Nepřímé vyviňování: častým argumentem klientů, kteří přiznávají svůj čin, je poukazování na jakousi osudovou nevyhnutelnost, s níž v dané situaci nemohli jednat jinak, protože neexistovalo a neexistuje jiné řešení tehdejší situace, než to, které museli sice neradi, ale nevyhnutelně zvolit. Úkolem pastoračního pracovníka v takovéto situaci je vést klienta k přijetí skutečnosti, že osudová nevyhnutelnost je v přímém rozporu se stvořitelským plánem, podle nějž má každý člověk možnost svobodné volby postoje k situaci, která může být sama o sobě nezměnitelná. Jabok

7 Problémy klienta po propuštění z výkonu trestu Existenční: získání práce, příp. i bytu umocněno nezvyklostí komunikovat s úředníky. Společenské: lidé, mezi něž se klient vrátil, běžně řeší situace, které on sám nezvládá, a používají věci, které on nemá, často ani nezná; mají zážitky, které jemu naprosto chybí, stejně jako oni nerozumí jeho zážitkům a vzpomínkám z výkonu trestu. Důsledky: propad do izolace, pocit méněcennosti, pád na dno společenského žebříčku. Rodinné: propuštěný se těžko zapojuje do všedního života rodiny během trestu se jí odcizil; mívá tendenci jednat s dospívajícími dětmi, jako by byly stejně staré jako v době jeho zatčení; vrátí-li se ke svým rodičům, ti s ním často jednají jako s malým dítětem nebo jako s nesvéprávným jedincem. Partnerské: jsou dány ztrátou každodenní nutnosti tolerovat osoby druhého pohlaví spolu s návykem nesvěřovat se a od druhého očekávat jakýkoli podraz to často vede k podezřívavosti, tajnůstkářství a ke kontrolování partnerky; Významnou roli mohou hrát i sexuální praktiky, které si odsouzený během výkonu trestu osvojil; problémem je i navazování nových vztahů otázka, zda mají potenciálnímu partneru říci o své minulosti. Jabok

8 Pomoc klientovi po propuštění z výkonu trestu Vězeňský pastorační pracovník by měl klást důraz na následující oblasti: Morální kvalita prostředí, z něhož odsouzený vyšel a s nímž měl během výkonu trestu pravidelný kontakt je klíčovým faktorem ovlivňujícím život odsouzených Hledání hodnotové stupnice: Z hlediska logoterapie je úkolem interventa pomoci klientovi nalézt jeho vlastní hodnotovou stupnici a světonázor. Klient má být veden k poznání a využití konkrétních možností vlastní existence. Tím se logoterapie stává výchovou k odpovědnosti. Celoživotní poslání: Vedle dílčích úkolů, rozvíjejících klientovu sebedůvěru a řešících jeho aktuální životní situace, lze uvažovat i o úkolu jako o celoživotním poslání. To má smysl zvláště pro odsouzené, kteří mají na svědomí trestné činy s neodstranitelnými následky. V takové situaci nestačí vést klienta pouze k postupné nápravě pokřivených sociálních a jiných vazeb, ale je potřeba mu pomoci nalézt takovou sféru zájmu, v níž by prožíval vědomí vlastní naděje a odpovědnosti. Verifikovatelnost dosažení těchto cílů je velmi obtížná: vězeňský pastorační pracovník se většinou setká pouze s těmi svými bývalými klienty, kteří vzdor vší snaze selhali a vrátili se do výkonu trestu, mnohdy s naprosto stejným trestným činem. S touto zátěží se musí pastorační pracovník trvale vyrovnávat. Jabok

9 Legislativní rámec pastorační činnosti církví ve věznicích ČR Zákon o církvích a náboženských společnostech č. 3/2002 Sb., 7 odst. 1 písm. b): zvláštní právo církví a náboženských společností s patřičným stupněm registrace pověřovat osoby k výkonu duchovenské činnosti v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., 20 možnosti působení církví a náboženských společností: Církev se může podílet na naplňování účelu výkonu trestu poskytováním duchovní služby zejména a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených, b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům, c) vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů, d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků, e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců, f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění, g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu. Na základě Dohody o duchovní službě ze dne mezi Vězeňskou službou České republiky, Ekumenickou radou církví České republiky a Českou biskupskou konferencí vykonávají pastorační službu ve věznicích pověření duchovní všech zúčastěných církví. Pastorační činnost v českých věznicích i vazebních věznicích je zastřešena občanským sdružením Vězeňská duchovní péče, které sdružuje dobrovolníky různých církví, mající zájem pracovat v této oblasti. Jabok

10 Souhrn 1. Posláním pastoračního pracovníka ve výkonu trestu odnětí svobody je pomoci klientovi najít hlubší smysl života, než jaký měl v době spáchání trestného činu, a dovést jej k poznání, že k dosažení svého cíle lze použít prostředky, které nejsou v rozporu se zájmy ostatních lidí a společnosti. To je téměř vždy spojeno s nutností změnit hodnotovou stupnici. Zde může pastorační pracovník nabídnout kriteria, definovaná Desaterem a Biblickým svědectvím. 2. Dalším důležitým úkolem pastoračního pracovníka je připravit odsouzené, kteří strávili ve výkonu trestu odnětí svobody delší dobu více než 7 let na návrat do civilní společnosti. Přitom je třeba vzít v úvahu, že mohou nastat problémy v oblasti existenční, společenské, rodinné, partnerské a dalších. 3. V souladu s platnou českou legislativou vykonávají pastorační službu ve věznicích a vazebních věznicích v ČR duchovní a dobrovolníci, kteří jsou k tomu vedením svých církví pověřeni. Jabok

11 Literatura Základní: ERIKSON, Erik H. Die Kindheit und die Gemeinschaft, Bonn, Neumann Verlag, FRANKL, V.E. Lékařská péče o duši, Brno, Cesta HÁLA, J. Teorie a praxe českého vězeňství I + II. České Budějovice, ZSF JU ŘEZÁČ, F.J. Vězeňství v dosavadních způsobech svých s návrhem o zdárnější trestání a polepšování zločinců. Příloha časopisu České vězeňství 3, 1995, s VACEK, E. Jakou šanci mají propuštění vězni. Časopis České vězeňství 4,1996, s. 1, Doporučená: FRANKL,V.E. Vůle ke smyslu, Brno, Cesta FRANKL, V.E. Psychoterapie pro laiky, Brno, Cesta FRANKL, V.E.Teorie a terapie neuróz, Praha, ŘEHÁČEK, M a spol. Uplatňování resocializačních programů u odsouzených. Časopis České vězeňství 3,1995, s. 3, 6-7. UHLÍK, J. F.J Řezáč reformátor vězeňství a školství 19.století. Příloha časopisu České vězeňství 5,1997, s. 2. Jabok