ALTERNATIVNÍ SMĚRY V ZEMĚDĚLSTVÍ JEJICH PŘÍNOS PRO JEDNOTLIVCE, OBEC, KRAJINU ÚVOD DO PERMAKULTURY.

Transkript

1 NÁZEV SEMINÁŘE: ALTERNATIVNÍ SMĚRY V ZEMĚDĚLSTVÍ JEJICH PŘÍNOS PRO JEDNOTLIVCE, OBEC, KRAJINU Lektoruje: Alena Malíková - poradkyně v oblasti Ekologického zemědělství, iniciátorka hnutí Podporujte svého sedláka na Severní Moravě ÚVOD DO PERMAKULTURY. Lektoruje: Alena Suchánková z hnutí Permanet - uskutečňuje permakulturu v praxi na udržitelné usedlosti v Růžďce u Vsetína.

2 ALTERNATIVNÍ SMĚRY V ZEMĚDĚLSTVÍ JEJICH PŘÍNOS PRO JEDNOTLIVCE, OBEC, KRAJINU Otázky k řešení Jaká je role člověka hospodařícího v krajině? Pojmy konvenční, ekologické a biodynamické zemědělství. Význam pro jednotlivce? Význam pro obec? Význam pro krajinu? Člověk hospodařící v krajině Pojmy konvenční, ekologické a biodynamické zemědělství 2

3 KONVENČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ Hlavním rysem intenzivního zemědělství je pěstování velmi omezeného počtu druhů plodin. Monokultury snižují výrobní náklady a tím i ceny zemědělských komodit na trhu. Obrovská pole jen s jednou nebo dvěma plodinami však nevyhnutelně přitahují škůdce a vyhubit je vyžaduje velké dávky biocidů (insekticidů, herbicidů, pesticidů apod.). Pěstování stejných rostlin rok co rok, vyčerpává půdu a vyvolává potřebu vyšších dávek průmyslových hnojiv. Průmyslové zemědělství tedy představuje ideální trh pro výrobce pesticidů, průmyslových (umělých) hnojiv a stále se zvětšujících zemědělských strojů. V ČR bylo v r ze 3 milionů hektarů zemědělské půdy téměř 2 miliony věnováno jen obilovinám, cukrovce, bramborám a řepce olejné. 68 % zemědělských provozů se věnovalo buď jen živočišné nebo jen rostlinné výrobě, lépe velkovýrobě (HRDP, ). Negativa intenzivního zemědělství závislost na vnějších vstupech oddělení rostlinné a živočišné výroby náchylnost půdy k erozi utužení půdy pod těžkými stroji snížení rozmanitosti života v krajině kontaminace vody a půdy rezidui pesticidů tvorba nebezpečných odpadů (jedovaté postřiky) znečištění způsobené transportem plodin a potravin na velké vzdálenosti úpadek venkova špatné životní podmínky zvířat ve velkochovech (na zvířata se pohlíží jako na zdroj zisku, nemají možnost výběhu, chovají se v halách s umělým osvětlením, jejich životní prostor není o moc větší než oni sami ) používání chemických látek antibiotik, růstových stimulátorů, biocidů EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Ve světě se ekologické zemědělství rozvíjí již několik desetiletí, u nás od roku Ekologickým zemědělstvím je takové zemědělské hospodaření, které dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky omezením či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat. (Volně z definice podle zákona č. 242/2000Sb.) Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. Půda vyživuje rostliny a je proto předpokladem i našeho zdraví. V ekologickém zemědělství se pomocí organického hnojení, pestrých osevních postupů a šetrného zpracování půdy postupně dosáhne přirozené úrodnosti půdy. Nepoužívání průmyslových hnojiv a pesticidů vede k větší rozmanitosti užitečných půdních mikroorganismů, které jsou nezbytné pro tvorbu humusu. Ekologičtí zemědělci se zříkají nejen používání průmyslových hnojiv, syntetických pesticidů, herbicidů ale i odrůd získaných cestou genového inženýrství (GMO), neboť jejich používáním dochází k nevratnému stavu snižování druhové pestrosti a tak i snížení schopnosti přežít. 3

4 Ekologické zemědělství si vytyčilo tyto všeobecné cíle produkovat kvalitní potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném množství pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhů látek a využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty a náklady udržet a zlepšovat úrodnost půdy, vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podniku, minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie (odmítnutí minerálních hnojiv a pesticidů a jejich náhrada využíváním biologických procesů, kultivací plodin, nižší intenzitou obdělávání půdy, podporou aktivity půdních organismů a rozvojem kořenového systému plodin) hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a také humánním a etickým zásadám uchovat přírodní ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její diverzitu vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a také uspokojení z práce. Zásady pěstování rostlin struktura plodin musí umožnit střídání plodin se zakrslým kořenovým systémem s plodinami s mohutným kořenovým systémem struktura plodin musí umožnit střídání plodin mělce kořenících s plodinami hluboce kořenícími, pěstováním meziplodin vyrovnat menší produkci kořenové biomasy a posklizňových zbytků některých plodin vegetační kryt půdy má být co nejdelší a pokud možno i přes zimu, v osevním postupu musí být zastoupeny jeteloviny, resp. luskoviny druhová pestrost pěstovaných plodin musí skýtat dostatečné možnosti pro přežívání prospěšných organismů (Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí jsou rostliny schopné se samy postarat o své zdraví a úspěšně se bránit proti chorobám a škůdcům.) osevní postup musí bránit erozi půdy plodiny s malou konkurenční schopností vůči plevelům se střídají s plodinami s větší konkurenční schopností, někdy je třeba využívat podsevů a přísevů, volit odrůdy odpovídající podmínkám stanoviště, rezistentní, resp. tolerantní vůči dominujícím škodlivým činitelům, využívat odrůdové směsi a smíšené kultury struktura plodin musí zajistit chovaným zvířatům plnohodnotnou, vyváženou krmnou dávku po celý rok plevele se regulují agrotechnickými metodami, používání herbicidů není dovoleno. Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na správné agrotechnice, biologických metodách, přípravcích rostlinného původu. Používání syntetických pesticidů není dovoleno. hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu, používá se organické hnojení (zkompostovaný hnůj), minerální lehce rozpustná hnojiva nejsou povolena (žádné synteticky vyráběné dusíkaté hnojení). Fosfor, draslík a mikroprvky lze na základě analýzy dodat přírodními hnojivy. Zásady chovu zvířat 4

5 způsob ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavku udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat, je nutno zajistit pohodu hospodářských zvířat: pohyb, čerstvý vzduch (zvířata musí mít přístup do výběhů, kdykoli to okolnosti dovolují), ochrana proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru (hustota zvířat v ekochovech je vždy nižší než v intenzivních chovech), podestýlka průmyslové chovy s řízenými režimy nejsou povoleny krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich užitkovosti, a musí být jakostní kupírování, zkracování zubů a zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno, další zákroky na zvířatech (označování, odrohování, kastrace) jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, v přesně vymezených případech sušina krmné dávky musí být kryta krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství krmné přípravky typu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace léčiv nejsou povoleny lze používat zhutňující, vitamínové a minerální přísady přírodního původu rutinní preventivní používání syntetických léčiv, stimulátorů a hormonálních látek není dovoleno. Biopotraviny Potravinám, které byly vypěstovány v ekologickém zemědělství a které byly zpracovány šetrnými zpracovatelskými postupy, s vyloučením použití chemicko syntetických látek (barviva, aromatické látky, syntetická sladidla), říkáme BIOPOTRAVINY. Je zakázáno ozařování, mikrovlnný ohřev bělení a řada dalších postupů. Biopotraviny se proto vyznačují vysokou kvalitou a výraznou a nefalšovanou chutí. Jsou navíc ekologicky, eticky a sociálně akceptovatelné. Jejich koupí investujete peníze nejen do svého zdraví, ale i do životního prostředí a našeho venkova. Biopotravinu poznáme podle grafického znaku BIO s nápisem Produkt ekologického zemědělství a logo (biozebra). Dne bylo zveřejněno nařízení Komise (EU) č. 271/2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo Evropské unie pro ekologickou produkci. Schválené nové logo má tvar listu tvořeného hvězdami. Kontrolní a certifikační systém Zemědělci i zpracovatelé se k ekologickému hospodaření a produkci biopotravin dobrovolně přihlašují u certifikačních organizací a po registraci se pak musí řídit zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělstvía vyhláškou č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. Celý systém je důsledně kontrolovaný nezávislými kontrolními organizacemi. Kontrolou a certitifikací jsou v současné době pověřeny tyto tři organizace. KEZ o.p.s. se sídlem v Chrudimi, od česká pobočka německé kontrolní organizace ABCERT GmbH se sídlem v Jihlavě a od poloviny roku 2006 Biokont CZ, s.r.o. Tato společnost rovněž sídlí v Brně a zabývá se kontrolní a certifikační činností, ale také vzdělávacími aktivitami, výzkumem a vývojem oblasti EZ. BIODYNAMICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Principy a filosofie biodynamického hospodaření Biodynamické zemědělství vychází ze Steinerem založené anthroposofie jakožto pohledu na svět, který uznává existenci ducha, resp. duchovního světa jako prvotního, zatímco hmota je druhotná, vzešlá z ducha či vědomí. Člověk je duchovní bytostí, tedy bytostí mající nejen hmotné tělo (tak jako nerostná říše), životní tělo, tj. vitalitu (tak jako rostliny) a duši (jako zvířata), ale také ducha, 5

6 projevujícího se sebe-vědomím jako vyšším stádiem vědomí, které jinak mají i zvířata. Za vším hmotným je duch, který tomu dal vzniknout. Tento pohled je rozpracovaný do detailů například v kosmologii (vzniku a vývoji vesmíru), evoluci života na Zemi, v pohledu na anatomii a fyziologii člověka a tím i v lékařství, tedy v otázkách zdraví a nemoci člověka, ve vývoji jednotlivce a ve výchově, avšak anthroposofie slouží jako zdroj obrody a obnovy též v umění, v náboženském životě (Obec křesťanů) a v neposlední řadě i v zemědělství. Základním principem je chápání zemědělského statku jako organismu, který má všechny výše zmíněné součásti: hmotnou: půda vitální: rostliny duševní: zvířata duchovní: lidé a je individualitou; každý statek má svého individuálního ducha. Hmotně vše vychází z půdy, duchovně z lidí, kteří statek spravují. Půda by měla být, jak říká Rudolf Steiner v Zemědělském kurzu, oživená, aby se v ní dařilo rostlinám. Rostliny nemají růst z podnícené vodnatosti (umělá, zejména dusíkatá hnojiva), ale z oživené zemskosti (statková hnojiva ošetřená preparáty). K oživení půdy se používá speciální preparát z kravského lejna ( roháček ) a zprostředkovaně přes preparovaná statková hnojiva sada preparátů z bylin, připravovaných ve zvířecích orgánech. Preparát z křemene ( křemenáček ) se používá k ošetřování vegetujících rostlin za účelem zvýšení asimilace (lepší příjem světla) a s tím související lepší vyzrálosti pletiv, zlepšení chuťových vlastností a zvýšení odolnosti před chorobami i škůdci, resp. zlepšení skladovatelnosti (trvanlivosti). Praxe biodynamického hospodaření Při pěstování rostlin se vychází z dobré, osvědčené zemědělské praxe, spočívající v přípravě půdy (většina biodynamiků upřednostňuje orbu), setí a běžné kultivaci podle druhu plodiny. Dbá se na dodržování osevních postupů. Výskytu škůdců se biodynamici snaží předcházet péčí o vyvážený ekosystém (v německém biodynamickém zelinářství, kde autor textu několik roků pracoval, se například zhruba každý desátý záhon osel směsí kvetoucích rostlin pro podporu hmyzu, samozřejmostí byly pásy křoví kolem půdních celků). V omezeném a přece jen labilním prostředí rychlíren zeleniny se biodynamici nevyhýbají moderní biologické ochraně rostlin, i zde je však snahou vytvořit pokud možno rozmanitý ekosystém. Výskytu chorob se předchází péčí o úrodnost půdy a aplikací preparátů. V krajním případě se provádí zpopelnění škůdce, jeho dynamizování a homeopatická aplikace, u chorob pak postřik přesličkovým odvarem po tři večery před úplňkem, kdy je tlak houbových organismů největší. V chovu zvířat se dbá na pohodu zvířat a také na zachování jejich integrity, proto biodynamici odmítají odrohování krav. Na rozdíl od tendencí v ekologickém chovu biodynamici nesměřují k co nejpřirozenějšímu chovu (celoroční venkovní pobyt, minimum lidských zásahů), ale považují za důležitý kontakt člověka se zvířaty jako bytostmi obdařenými duší, tedy i emocionalitou, vnímavostí. Dává se přednost krmivům z vlastního podniku, případně z jiných biodynamických podniků. Kvalita, složení i původ krmiva přitom mají velkou váhu; Rudolf Steiner už ve 20. letech minulého století upozorňoval, že bude-li se kráva krmit masem, zešílí což se v případě nemoci BSE skutečně stalo. Ve veterinární medicíně se používají homeopatická léčiva. 6

7 V zásadě se biodynamici snaží o uzavřenost systému farmy, nakolik je to dnes možné. Až na naprosté výjimky se ovšem nezříkají použití strojů a elektrické energie což autor uvádí proto, aby předešel zklamaným očekáváním. Pro biodynamika je vedle péče o půdu a krajinu primární uspokojování potřeb spotřebitelů, tzn. produkce kvalitních potravin, nikoli pouhé sebezásobení; už z toho důvodu musí být systém statku otevřený, aby mohl dávat výživu lidem, kteří mají v sociálním organismu jiné úkoly než produkci potravin. Literatura: Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 Nařízení Komise (EU) č. 271/2010 ze dne 24. března 2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo Evropské unie pro ekologickou produkci, označování a kontrolu Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb. vyhláška Ministerstva zemědělství č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi I, Urban J., Šarapatka B. A kol., 2003, MŽP ČR, Praha, ČR, 300 str. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi II, Urban J., Šarapatka B. A kol., 2005, PRO-BIO Šumperk, 334 str. Bulletiny ekologického zemědělství, zejména č. 15 Plevele (J. Škeřík), č. 18 Brambory (P. Dostálek), č. 23 Jabloně a biojablka (B. Plíšek), č. 24 Bioakademie, , ČR Rostliny léčí rostliny, Lokaj Z., Šafránková I., 1995, Květ, Praha, ČR, 63 str. Zahrádka bez chemie?, Kalabus J. a kol., 1995, MZe ČR, Praha, ČSR, 101 str. Ekologické zemědělství (URBAN, Jiří, ŠARAPATKA, Bořivoj), s. Biologicko-dynamické preparáty, Petr DOSTÁLEK Radomil HRADIL, PRO-BIO Šumperk 1998 Zahrádkářova čítanka. Biodynamické pěstování zeleniny a ovoce, Luděk PŘIKRYL, Fabula, Hranice 2010 Biologicko-dynamické zahrádkářství v praxi, Willy SCHILTHUIS, Eos, Praha 1992 Zemědělský kurz, Rudolf STEINER, PRO-BIO, Šumperk 1996 (2. vyd. 1998) Výsevní dny, Maria THUNOVÁ. PRO-BIO, Šumperk, vychází každoročně, česky od r Valeriana, čtení pro přátele biologicko-dynamického zemědělství, č. 1 až 12. PRO-BIO, Šumperk Státní instituce: MZe ČR Ministerstvo zemědělství ČR - MŽP ČR Ministerstvo životního prostředí ČR - ÚZEI ČR Ústav zemědělských a potravinářských informací - MENDELU - UKZUZ ČR Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský - AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny - PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců - 7

8 PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství - Inspekční a certifikační organizace: KEZ o.p.s Kontrola ekologického zemědělství - ABCERT GmbH - Biokont CZ, s.r.o. - Poradenské organizace: EPOS Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR - PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců - Výzkumné organizace: Bioinstitut o.p.s

9 PERMAKULTURNÍ DESIGN studijní text k projektu Lidé lidem, Dvorce, Alena Suchánková, Text je určen pro metodu I.N.S.E.R.T. (interactive noting system for effective reading and thinking). Značky: * to co čtu už vím + tato informace je pro mě nová a důvěryhodná - tohle je v rozporu s tím co vím? této informaci nerozumím nebo se o ní chci dovědět více. Na pravé straně textu je ponechána mezera k vepsání značek, které vám budou užitečné v závěrečné diskusi. Historie a šíření: autory konceptu permakultury jsou Bill Mollison a David Holmgren, kteří ji v osmdesátých letech minulého století uvedli do života jako udržitelný design lidských sídel. Jako základní studijní materiál vydali v roce 1978 knihu Permaculture One a 1979 Permaculture Two, u nás známou v překladu jako Úvod do permakultury. Permakultura se šíří kurzy, které mají světově uznávaný obsah. Jsou to: Úvod do permakultury- 18 hodin, Úplný kurz permakulturního designu 72 hodin, Učitelské kurzy-36 hodin a Speciální kurzy na aktuální témata, např. jezírko, střešní zahrada, permakulturní zahrada, lesní zahrada, komunitní zahrada. Cílem designérského kurzu je seznámit účastníky s tím, co je permakultura, proč se jí věnovat a jak to dělat. Úkolem permakulturního designu je vytvoření lidského domova, včetně možností obživy, kde jsou sladěny potřeby člověka s přírodním systémem planety Země. Vychází ze Základů systematické filosofie, prof. Josef Šmajs. Člověk jako biologický druh je součástí přírody, i když lidská civilizace jako celek má zaměření protipřírodní. Z genetického naprogramování člověka vychází přirozená lidská potřeba shromažďovat energii. V 21. století je touto energií informace. Největším závazkem člověka, pro současnost i pro budoucí generace, je najít životní styl, který respektuje základní limity planety. Permakultura hledá, ověřuje a aplikuje řešení, která využívají obnovitelných zdrojů energie, omezují znečištění životního prostředí, zachovávají přírodní bohatství, zadržují v krajině vodu a obnovují kvalitu půdy. Základním východiskem pro permakulturní design je pochopení přírodních systémů. Vlastnosti přírodních systémů: (vychází z materiálů Karola Končka a Ing.Marcela Suška) 1) Funkční různorodost niky, společenství, harmonie, vzájemné propojení prvků, převažuje spolupráce nad konkurencí 2) Místní zdroje vzduch, voda, slunce, půda, rostliny, zvířata vytváří pro člověka příznivé životní prostředí, místní zdroje materiálu a obživy 3) Stabilita samoregulace, díky různorodosti a velkému množství vzájemně prospěšných vztahů mezi prvky 4) Koloběhy živin a energie, přirozená recyklace odpadu, cykly života a smrti, systém pracuje sám, cykly jsou příležitostí k vyšším výnosům a větší produktivitě 5) Sukcese od pionýrů ke klimaxu, stohování v prostoru a čase 6) Vzory, okraje efektivní využití prostoru a zdrojů, žádné rovné čáry 7) Energie vysoká synergie, efektivnost, nízká entropie 8) Mikroklimata víc nik, víc možností 9) Živá půda půdní život, půdní pokryv, dostatek živin, humusu a vody v půdě 9

10 Všechny charakteristiky přírodních systémů jsou propojené vzájemnými vztahy, které dotvářejí celek. Postup a proces permakulturního designu: Design má tyto fáze: pozorování, okraje, záznamy, ověření, design, uskutečnění, provoz. Před započetím designu je nutné pozemek pozorovat nejméně po dobu jednoho roku, jen tak je výsledný design kvalitní. Design je vhodné dělat ve skupině, její členové mají různé dovednosti. Metody permakulturního designu: Analýza vstupy/výstupy, tematické pozorování, výškové plánování, překrývání map, vývojové diagramy Permakulturní design se nedá naučit teoreticky. Jeho důležitou součástí je nácvik vnímavého pozorování, praktických a jednoduchých metod mapování, měření sklonu pozemku, psaní jednoduchých a snadno srozumitelných zpráv, praktické lekce, často i vzdělávání klienta/ky, který/á si mnohých možností nemusí být vědom/a. Z toho vyplývá, že na kurzu jde o praktický nácvik designu, což ale samozřejmě nevylučuje možnost vytvoření nečekaně kvalitních designů. Překvapivým zjištěním je fakt, že 90% designérů vytvoří design stejného pozemku takřka shodný. Je to logické, když uvážíme, že design vychází z reality a možností pozemku a majitelky/e. Realizovaný design zvyšuje představivost uživatele/ky, proto je možné po několika letech celý proces opakovat, vytvořit pokračující design, rozvinutější pozemek a tak vytvářet trvale udržitelné systémy. 10

11 PERMAKULTURNÍ ETIKA PÉČE O ZEMI PÉČE O LIDI LIMITOVÁNÍ SPOTŘEBY 5 ZÁKLADNÍ CH POSTOJŮ PERMAKULTURY 1 SPOLUPRÁCE S PŘÍRODOU 2 MINIMÁLNÍ ÚSILÍ/ MAXIMÁLNÍ UŽITEK 3 VŠECHNO JE ZDROJ 4 VÝNOSY JSOU NEOMEZENÉ 5 PROBLÉM JE PŘÍLEŽITOSTÍ K ŘEŠENÍ Bližší informace o permakultuře najdete na 11

12 12