Analýza mediálních obsahů

Transkript

1 Analýza mediálních obsahů Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

2 Analýza mediálních obsahů okruhy: 1. Výzkum a výzkumný proces. Metodologie, metody a techniky. Operacionalizace, plánování a organizace. Předvýzkum, sběr dat a vyhodnocení. 2. Výzkum jazykové komunikace. Pozorování a etnografický výzkum. Matematická jazykověda a korpusová lingvistika. Strojový překlad a umělá inteligence. Kybernetika. 3. Výzkum literární komunikace. Čtenářská hra a čtenářské světy. Opera aperta otevřené dílo. Exnominace. Recepční teorie. Sémantický diferenciál. 4. Výzkum politické a masové komunikace. Ideologie a propaganda. 5. Analýza vlivu/účinků politické, mediální a masové komunikace. Krátkodobé a dlouhodobé účinky. 6. Analýza mediálního systému. Systémová analýza. Ekonomická analýza. Monitoring inzerce. Analýza mediální organizace a mediální produkce. 7. Kvantitativní obsahová analýza. Kódování, kódovací jednotky, kódovací arch. 8. Sémiotická a strukturální analýza. Vizuální obrazová analýza. 9. Struktura mediálních textů. Narativní analýza. Analýza diskurzu. Zakotvená teorie. 10. Interpretace a publikace výsledků. Statistický program SPSS. 11. Vypracování vlastní obsahové analýzy.

3 Literatura Základní: TRAMPOTA, Tomáš a VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Metody výzkumu médií. Vyd. 1. Praha: Portál, s. ISBN SCHULZ, W. et al. (2004) Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Nakladatelství Karolinum. SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky. Vyd. 1. Praha: Grada, s., [4] s. obr. příl. Žurnalistika a komunikace. ISBN Doplňková: SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. První. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Dostupné online na: BERGER, A. A. (1998) Media research techniques. London : SAGE, TRAMPOTA, T. (2006) Zpravodajství. Praha: Portál, WIMMER, R. D., DOMINICK, J. R. (2006) Mass Media Research.Thomson Wadsworth GREEN, S. B., SALKIND, N. J., AKEY, T. M. (2000) Using SPSS for Windows. Prentice Hall

4 Účinky médií: Vliv médií s sebou nese i mediální účinky. Historickou analogií je obvinění Sokrata ze snahy ovlivnit obsahy diskurzu, respektive z jednoduchého faktu, že kazí mládež (Jirák, Köpplová 2003: str. 154). První se otázkou mediálních účinků zabýval Walter Lippman. V díle z roku 1922 Public Opinion vysvětluje, že veřejné mínění nereaguje na vliv okolního prostředí, nýbrž na pseudoprostředí. Tento jev pojmenovává jako tzv. nastolování agendy (Lippman, cit. podle McCombs 2004: str. 28). S vývojem mínění o účincích médií D. McQuail (2009) uvádí 4 fáze: všemocná média teorie mocných médií vystavena zkoušce znovuobjevení mocných médií dohodnutý vliv médií

5 Účinky médií: - jsou zaneseny i do mediální legislativy: požadavek nezařazovat mezi šestou hodinou ranní a desátou večerní pořady, které by mohly ohrozit zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte, fakticky vyjadřuje přesvědčení, že existují pořady, které vývoj dítěte ohrozit mohou. JIRÁK, Jan. O účincích médií. Metodický portál: Články [online] , [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN rozlišujeme vliv médií a vliv obsahů - média jsou faktor ovlivňující organizaci prostoru a času: v anglosaských domácnostech prý televize svým umístěním nahradily krb, v našich zeměpisných šířkách připomínaly domácí oltář (na televizi mohou být fotografie bližních, suvenýry z cest, dokonce i Kristus na kříži) - rozhlasový přístroj (původně domácí hrací skříň) se postupně přestěhoval do automobilu (autorádio), do ložnice (radiobudík) a do koupelny (vodotěsné přijímače), až se stal součástí intimní sféry jedince (tranzistorové rádio, walkman, mp3/mp4 přehrávače, smartphony, phablet...) JIRÁK, Jan. O účincích médií. Metodický portál: Články [online] , [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN

6 Účinky médií: Jedním z významných celospolečenských dopadů médií je jejich vliv na to, jak si současné společnosti uspořádávají do vzájemného vztahu čas a prostor a jak členové společnosti vnímají časoprostorové relace. Média svou existencí nabízejí představu, že nikam a odnikud není daleko, rozbíjejí jakýkoliv vztah mezi časem a překonanou vzdáleností. Dnešním trendem je téměř dokonalá dostupnost médií - zprávy v mobilu, televize v každém hostinci, noviny a časopisy v každém větším obchodě, videopůjčovny ve všech i menších městech, internet dostupný prakticky pro každého... Média nám svými obsahy nabízejí informace o tom, co je v naší společnosti běžné. JIRÁK, Jan. O účincích médií. Metodický portál: Články [online] , [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN

7 Krátkodobý účinek médií. Psychologický experiment: vystavení příjemců manipulovanému mediálnímu sdělení a následné měření vyvolané změny u respondentů) Dlouhodobý účinek médií médií. Nastolení agendy: kombinuje se výzkum mediálních obsahů a výzkum účinku na příjemce např. kombinace obsahové analýzy a data z dotazníkového šetření, rozhovorů, atd. Mediální agenda komplex témat vysílaných médii v určitém prostoru a čase. Obvykle analyzujeme obsahovou analýzou. Agenda veřejnosti vnímání důležitosti témat veřejností Rámcování (framing) opakovaná prezentace tématu zdůrazňováním jeho aspektů jako základního interpretačního rámce. Další pojmy: Priming, Focusing, Mainstream, Broadcasting Narrowcasting, atd.

8 Krátkodobý účinek médií. 6 měsíční dítě dokáže pozorovat obrazovku, resp. proměny obrazu, až 16 minut (pokud není v okolí nic zajímavějšího). 18 měsíční děti napodobují jednoduché úkony z televize, např. tleskání. Mezi 3 5 rokem života děti vnímají z pořadů pouze jednotlivosti a detaily. Zaměřují se pouze na nejnápadnější znaky, proto je věnována značná pozornost násilí, které je často doprovázeno rychlou akcí, hudbou, zvukovými efekty a rychlými proměnami scény. Děti v tomto věku prakticky nejsou schopny rozlišovat realitu od fikce. Mezi 6 8 rokem života začíná dítě chápat děj filmu, předvídá, jak se bude dále vyvíjet a zaměřuje se na podstatné prvky. Prožívání filmu se projevuje zapomínáním na čas a okolí, pocením, zrychlením tepu, kousáním se do rtů a tisknutím se do křesla atd. DOHERTY, W., J.: Kdo koho vychovává. Praha: Návrat domů, ISBN

9 Dva modely účinků médií: Představa, že média mají na jejich příjemce/uživatele silný vliv i když nemusí být vždy záměrný, ale účinky kultivují uživatele je to model kultivační (souvislost mezi komerční reklamou a spotřebitelským chováním, úspěchem politické strany ve volbách a předvolební kampaní politické strany, atd.). Model etnografický (kulturální) tvrdí, že publikum je aktivním činitelem a jednotlivci si vybírají mediální produkty dle svých preferencí. Média existují ve stejném kulturním a sociálním prostředí jako publikum a mediální produkty se publiku přizpůsobují (média působí na publikum a publikum působí na média). JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, s

10 Cílem je zjistit podíl médií na stavu společnosti či rozpoložení jednotlivce. Obecné parametry jednotlivých typů účinků: Časový rozměr krátkodobě, dlouhodobě? Je účinek vyvolán přímo podnětem z médií? Je zde přítomna záměrnost, či nezáměrnost vyvolaného účinku? Jaká je povaha účinku? Koho se změna týká na kom je pozorována? Jak je účinek intenzivní? (silný, slabý) Podle toho rozeznáváme účinky: Krátkodobé (bezprostřední) a dlouhodobé Přímé a nepřímé nebo Plánované a neplánované Povaha: kognitivní, postojová, citová či fyziologická Projevy v chování jednotlivců nebo skupin: konstruktivní nebo destruktivní Na úrovni jednotlivce nebo společnosti JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, s

11 Předpokládané a pozorované účinky Zesilující účinek: téma, kterému se média věnují zvýšenou pozornost, se stává z krátkodobého hlediska důležité. Potvrzující účinek: pokud média potvrdí to, o čem se člověk pouze domnívá, že to tak je, přijme to dotyčný jako pravdu. Zpětný účinek: média tím, že jsou přítomna nějaké události, např. demonstraci, mohou její průběh ovlivnit. Znecitlivění (habitualizace): je-li někdo dlouhodobě a často vystavován emocionálně vzrušivým podnětům, může si na ně zvyknout (mezi empirickými výzkumy nikdy stoprocentně neprokázáno). Trivializace: redukování složitých témat v důležitých sděleních. JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, s

12 Předpokládané a pozorované účinky Nastolování agendy (agenda-setting) Lavinový účinek souvisí s nastolováním agendy, souvisí též s hypotézou, že média se významně podílejí na konstruování sociální reality. Povzbuzující účinek např. zarámování určitého tématu v politické kauze ovlivní pohled na politika. Spáčský efekt jedná se o předpokládaný rozdíl mezi bezprostřední negativní a pozdější pozitivní interpretací sdělení. Katarze Bumerangový efekt mediální obsah vyvolá opačný účinek než se původně zamýšlelo, viz např. Sekundární viktimizace oběti trestných činů se mou stát předmětem nevybíravého zájmu médií. Nápodoba JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, s

13 Negativní účinky násilí v médiích procesy: Učení pozorováním: Pokud vidíme, že násilné chování je odměňováno, lze se mu naučit pozorováním. Disinhibice: Sledování agrese může snížit sociální zábrany agresivního chování, neboť se začne jevit jako legitimní. Aktivace: Agresivní emocionální aktivace či vzrušení ze sledování agrese mohou vést ke skutečnému násilí. Snížení citlivosti: Sledování agrese může vést k jejímu zvýšenému přijímání či tolerování ve společnosti. Pozitivní účinky násilí v médiích procesy Očkování: Sledování antisociálního násilí může být příležitostí k diskuzím o jeho nemorálnosti či o tom, že nevede k ničemu dobrému ( záporný hrdina nakonec prohraje). Katarze: Podle Freuda může sledování násilí poskytnout úlevu od potlačované agrese, která se uvolní emočními sympatiemi. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Násilí v médiích [online]. c2014 [citováno ]. Dostupný z WWW: <

14 Žádné účinky násilí v médiích: Howitt a Cumberbatch (1974) analyzovali 300 studií a došli k závěru, že násilí v televizi nemá žádný přímý účinek na chování dětí. Freedman (1984,1986) uvádí, že ačkoliv existuje nevýrazná korelace mezi mírou sledování agrese a agresivním chováním, příčinný vztah je velmi slabý. ( ) Laboratorní experimenty násilí v médiích Bandura ve svých experimentech dokázal, že agrese může být naučena a napodobována podle živých, filmových, nebo kreslených vzorů. Liebert a Baron (1972) zjistili, že děti, které sledovaly násilný program, s větší pravděpodobností ublížily jinému dítěti. Tyto experimenty jsou kritizovány zejména proto, že laboratorní prostředí může vytvářet umělé výsledky. ( ) Přirozené experimenty Joy a kol. (1986) měřily hladiny agrese u dětí v jednom kanadském městě 1 rok před zavedením televize a 1 rok po něm a nalezli významný nárůst v porovnání s nevýznamnými nárůsty v městech, která již televizi měla. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Násilí v médiích [online]. c2014 [citováno ]. Dostupný z WWW: <

15 Terénní experimenty Parke a kol. (1977) pouštěli mladistvým provinilcům v USA a Belgii po dobu 1 týdne v jejich domovech buď násilnou, nebo nenásilnou televizi. Agrese byla větší u skupiny, která sledovala násilnou televizi. ( ) Korelační studie Eron (1987) nalezl významnou pozitivní korelaci mezi množstvím agrese zhlédnuté ve věku 8 let a pozdější agresí ve věku 30 let. Philips (1986) nalezl korelaci mezi případy, jež se hojně objevovaly v médiích, např. vraždy, boxerské zápasy, a řadou odpovídajících případů, k nimž došlo mezi veřejností. Je však důležité uvědomit si, že nalezená korelace nedokazuje příčinný vztah. ( + ) Výzkum očistného účinku násilí v televizi Feshbach a Singer (1971) tvrdili, že děti, jimž po dobu 6 týdnů ukazovali agresivní programy, projevovaly méně agresivního chování, než ty, kterým ukazovali televizi bez násilí. Tomuto výzkumu však byly vytýkány metodologické vady a pozdější výzkumy nálezy nepotvrdily, nebo přinesly nálezy opačné. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Násilí v médiích [online]. c2014 [citováno ]. Dostupný z WWW: <

16 Další zdroje:

17 Děkuji za pozornost! PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. V případě nejasností: kosmaly@vsmvv.cz