Jak chystali dětskou slavnost

Transkript

1 Jak chystali dětskou slavnost kapitola 8 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek Autorka textu i ilustrací: Irena Kovářová Kniha byla napsána před 20 lety autorkou, pro její milovanou dceru Haničku. V roce 2018 vydáno jako pracovní sešit pro malé i velké. Kniha Hanička a skřítek Rozmarýnek : Všechna práva vyhrazena. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. Bližší informace o knize: Irena Kovářová Tel.:

2 Jak s knihou pracovat? Milí přátelé, dodržujeme svůj slib a posíláme již osmou kapitolu knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek. V průběhu celého roku můžete procházet se svými dětmi, vnoučaty, synovci, neteřemi příběh malé Haničky a jejích kamarádů uprostřed přírodní zahrady. Děti se seznámí se skřítkem Rozmarýnkem, který zahradu již dlouho obývá a zná mnohá tajemství přírody a postupně je bude s dětmi sdílet. Budete-li knihu s dětmi číst, bude docházet k mnohým uzdravením duše. A to jak u dětí, tak u vás. SPOLEČNÉ TVOŘENÍ VLASTNÍ KNIHY Protože jsme přesvědčení, že kniha nastartuje výrazný osobní rozvoj u vašich dětí, a možná, že se mnohé dá do pohybu i u vás, připravili jsme tuto knihu zároveň jako pracovní listy. Nejlépe bude kniha působit, pokud ji vytisknete a budete jí postupně číst, zakládat a dotvářet podle svého. Naše pohádky můžete s dětmi dotvářet ilustracemi, básničkami, vlastními vloženými příběhy, písněmi, vkládat fotografie z výletů do přírody, nebo ze společného tvoření na vaší zahrádce, či si můžete tvořit herbář a mnoho dalšího. Vždy vám připravíme jeden volný list a jeden návod na tvoření, ale vašim nápadům se meze nekladou, naopak se moc těšíme, co vy s Rozmarýnkem sami prožijete. Kniha se tak stane i jedinečným příběhem vaší rodiny. Velice rádi se dozvíme o vašich dobrodružstvích, které jste s knihou zažili. SETKÁNÍ ČTENÁŘŮ ROZMARÝNKA A proto se od 17:00 uskuteční společné Setkání s malými i velkými čtenáři Rozmarýnka, a to v centru rozvoje Měsíčnice, adresa na *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. V případě, že se naše kniha bude líbit i vašim přátelům a budou chtít, abychom jí pravidelně zasílali i jim, stačí, když se přihlásí na u pozemskenbe.info@gmail.com. Přejeme vám mnoho krásných chvil strávených společně s knihou a těšíme se na společné tvoření. Pokud se k vám dostala pouze tato kapitola, sledujte nás pravidelně na nebo na našem facebooku, kde budeme jednotlivé kapitoly postupně v průběhu roku zveřejňovat.

3 Jak chystali dětskou slavnost Jednou ráno se Hanička probudila: Mami, co kdybychom připravili dětský den? To by šlo, ale nejprve musíme vymyslet nějaké soutěže pro děti a také pro ně můžeme něco vyrobit, třeba domečky pro škvory. Jé, fuj, škvoři, ušklíbla se Hanička, to se mi nelíbí. Tak proč bych jim měla dělat domeček? Protože takový škvor je zahradě a přírodě velmi prospěšný. My lidé jsme o nich vymysleli spoustu nepěkných pověr, ale kdybychom se raději starali, aby jich bylo na zahradě dost, nemuseli bychom používat jedovaté postřiky proti mšicím. A když nebudeme v zahradě používat umělé jedy, nastěhuje se k nám spousta ptáčků a pomohou nám proti housenkám, vysvětlovala maminka. To jsem nevěděla, divila se Hanička, tak tedy uděláme domečky pro škvory. Po obědě přišel Honzík s Moničkou a všichni tři šli za Rozmarýnkem. Společně pak plánovali, co všechno nachystají na dětskou slavnost. Rozmarýnkovi se nejvíc líbil nápad s domečkem pro škvory, ale děti měly plno dalších nápadů. Uděláme táborák a opečeme si buřty, volal Honzík. Zahrajeme dětem divadlo, třeba Červenou Karkulku, skočila mu do řeči Monička. Hanička se smála: To je nápad, mamka nám pomůže namalovat kulisy. Honzík se uhodil do čela: No a taky pozvánky musíme připravit a poslat je dětem, které kapitola 8, strana 1 pozveme.

4 Pak šli všichni za maminkou, vyndali papíry, lepidla, nůžky, barvičky a společně stříhali, malovali, lepili, až bylo všechno nachystané. S tatínkem nacvičili divadlo a připravili lavičky kolem ohniště. Dále nachystali potřebné věci pro jednotlivá soutěžní stanoviště. Maminka donesla barevné papíry, děti je rozstřihaly na proužky a pak na čtverečky a tak vznikly peníze pro děti, které daly do obálek. Nakonec rozeslaly pozvánky a pustily se do posledních příprav. Vyrobily a nakoupily různé drobnosti a rozprostřely je na velký stůl, který poslouží jako obchod. Než se děti nadály, byl tu víkend a začali se scházet kamarádi s rodiči. Nejprve se soutěžilo. Tatínkové si stoupli na jednotlivá stanoviště, vzali si nachystané obálky a za každý splněný úkol dávali dětem papírové penízky. Za ty si pak děti kupovaly nachystané drobnosti. Všude po zahradě se ozýval smích a výskání, dokud děti všechno nevykoupily. Pak si sedly s maminkami k velkému stolu a vyráběly domečky pro škvory. Nejprve čistě vydrhly staré hliněné květináče. Když na sluníčku oschly, pomalovaly je děti veselými akrylovými barvami. kapitola 8, strana 2

5 Nakonec do každého květináče vmáčkly velkou hrst sena. "Každý si děti odveze domů květináč, který si pomaloval," vysvětlovala maminka a pokračovala, "na zahradě ho zavěsíte dnem vzhůru do koruny stromu nebo ho jednoduše nasadíte na dřevěný kůl a uvidíte, jak se bude škvorům u vás líbit." Ale největší úspěch mělo divadlo, které připravila Hanička s tatínkem a svými kamarády. Ani Rozmarýnek neodolal a tajně sledoval představení z trsu kopretin. Mezi dětmi seděla Lenička, Haniččina kamarádka z města. Lenička byla šikovná, čiperná holčička, s nádhernýma čokoládovýma očima, kterým nic neuniklo. Copak se to hýbe mezi kopretinami? vyskočila najednou Lenička a všechny děti se otočily směrem, kterým vyběhla. Rozmarýnku, neboj se a pojď mezi nás. Slibuji ti, že ti nikdo neublíží, volala Hanička. kapitola 8, strana 3

6 Chvilku bylo ticho, ale pak se kopretiny zavlnily a z nich vykoukl Rozmarýnek a nesměle se na děti usmál. Ahoj, děti, já jsem Rozmarýnek. Jéé, co to je? divil se Lukášek, to je na klíček? kroutil hlavou. Kdepak, spíš na baterky, odporovala Vendulka. A kde má schovaný ten magnetofon, co za něj mluví? ptala se Lucinka. Já nejsem ani na klíček, ani na baterky a mluvím úplně sám, rozhořčeně se ohradil Rozmarýnek. Vždyť on je živý! Ten je krásný! Lenička nadšeně tleskala rukama. Jakmile to vyslovila, shlukly se děti kolem Rozmarýnka. Každý si ho chtěl prohlédnout zblízka, sáhnout si na něj, slyšet jeho hlásek. Tak dost, zavolala Hanička, vždyť ho umačkáte. Prodrala se mezi dětmi, vzala Rozmarýnka a odnesla ho k lopuchům. Promiň, že jsem tě prozradila. Netušila jsem, že vzbudíš takový rozruch. Rozmarýnek zavrtěl hlavou: To nic, stejně už jsem byl prozrazený. Už raději běž za dětmi, ať o něco nepřijdeš, láskyplně do ní šťouchnul Rozmarýnek. Hanička odběhla za dětmi. Všichni už pekly buřty, jenom Lenička se někam ztratila, ale nikdo si toho nevšiml. Lenička totiž tajně pozorovala Haničku, kam odnesla Rozmarýnka, a v duchu si říkala: To by bylo, mít takového skřítka. Takový skřítek je mnohem lepší než želva nebo rybičky, co máme doma. Lenička neodolala. Potichoučku přišla k Rozmarýnkovi, chňapla po něm a strčila si ho do batůžku. Za chviličku už seděla s ostatními u ohně a opékala buřtík. kapitola 8, strana 4

7 Najednou Lukášek zavolal: Leničko, tobě roste dlouhý nos! Opravdu. Leničce narostl dlouhatánský nos, vlastně co nos, pořádný sloní chobot a místo oušek najednou měla pořádné sloní plachty. Děti se daly do smíchu. Myslely si, že je to nějaký další podařený žert toho dne. Ale smály se jen do té chvíle, než si Lenička sáhla na hlavu a začala plakat. Hanička a Honzík s Moničkou věděli hned, kolik uhodilo. Rychle vyskočili od ohniště a Leničku odvedli do domu. Leničko, co se děje? Ale pravdu! řekla Hanička přísně. Když mě se Rozmarýnek tak líbí, já bych ho také chtěla domů, vzlykala Lenička, doma nemám ani zahradu, ani kočky, ani králíčky, ani slepičky. Hanička se přestala tvářit zarputile. Objala Leničku a pohladila ji po vlasech. Já vím, Leničko, ale věř mi, že Rozmarýnek by se ve městě v bytě ustýskal, protože je to zahradní skřítek a potřebuje kolem sebe spoustu květin, stromů, ale i broučků a ptáčků. Asi máš pravdu. Hrozně se teď stydím, co jsem provedla, vzlykala Lenička. Vždyť nic zas tak hrozného jsi neprovedla, utěšovala ji Hanička, a navíc myslím, že Rozmarýnek si dokáže poradit sám. Zadívala se na chobot a ušiska a řekla: Tak, a teď dáme všechno do pořádku. Kde je Rozmarýnek, Leničko? U mě v batůžku, špitla Lenička. kapitola 8, strana 5

8 Už pro něj běžím, volal Honzík a než se nadáli, byl zpátky a uvolnil na batohu přezky. Rozmarýnek opatrně vykoukl ven. Nezlob se, Rozmarýnku, byla to hloupost, omlouvala se Lenička. To nic, hlavně, že sis to uvědomila, broukl Rozmarýnek, otočil se na podpatku a namířil do zahrady. No moment, a co čarování? ozvala se Hanička. Právě proto jdu na zahradu, houkl přes rameno skřítek a za chviličku byl zpátky s voňavou bylinkou. Sněz to, poručil Leničce. Lenička se zdráhala, ale když viděla, jak Hanička přikyvuje, vzala bylinku a spolkla ji. V tom okamžiku měla zase malý nosík i ouška. A když si budeš chtít pohrát s Rozmarýnkem, tak prostě kdykoliv přijedeš k nám, Hanička vzala Leničku za ruku. Všichni se zase sesedli u ohně a těšili se na příští dětský den. kapitola 8, strana 6

9 Námět na tvoření Dětský den? Naplánujte si svůj dětský den a vytvořte si pozvánku pro vaše kamarády. A když budeš chtít, pochlub se nám a pošli fotografii na pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)

10