Maminka vypravuje. kapitola 18 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Transkript

1 Maminka vypravuje kapitola 18 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek Autorka textu i ilustrací: Irena Kovářová Kniha byla napsána před 20 lety autorkou, pro její milovanou dceru Haničku. V roce 2018 vydáno jako pracovní sešit pro malé i velké. Kniha Hanička a skřítek Rozmarýnek : Všechna práva vyhrazena. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. Bližší informace o knize: Irena Kovářová Tel.:

2 Jak s knihou pracovat? Milí přátelé, dodržujeme svůj slib a posíláme již osmnáctou kapitolu knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek. V průběhu celého roku můžete procházet se svými dětmi, vnoučaty, synovci, neteřemi příběh malé Haničky a jejích kamarádů uprostřed přírodní zahrady. Děti se seznámí se skřítkem Rozmarýnkem, který zahradu již dlouho obývá a zná mnohá tajemství přírody a postupně je bude s dětmi sdílet. Budete-li knihu s dětmi číst, bude docházet k mnohým uzdravením duše. A to jak u dětí, tak u vás. SPOLEČNÉ TVOŘENÍ VLASTNÍ KNIHY Protože jsme přesvědčení, že kniha nastartuje výrazný osobní rozvoj u vašich dětí, a možná, že se mnohé dá do pohybu i u vás, připravili jsme tuto knihu zároveň jako pracovní listy. Nejlépe bude kniha působit, pokud ji vytisknete a budete jí postupně číst, zakládat a dotvářet podle svého. Naše pohádky můžete s dětmi dotvářet ilustracemi, básničkami, vlastními vloženými příběhy, písněmi, vkládat fotografie z výletů do přírody, nebo ze společného tvoření na vaší zahrádce, či si můžete tvořit herbář a mnoho dalšího. Vždy vám připravíme jeden volný list a jeden návod na tvoření, ale vašim nápadům se meze nekladou, naopak se moc těšíme, co vy s Rozmarýnkem sami prožijete. Kniha se tak stane i jedinečným příběhem vaší rodiny. Velice rádi se dozvíme o vašich dobrodružstvích, které jste s knihou zažili. SETKÁNÍ ČTENÁŘŮ ROZMARÝNKA A proto se od 17:00 uskuteční společné Setkání s malými i velkými čtenáři Rozmarýnka, a to v centru rozvoje Měsíčnice, adresa na *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. V případě, že se naše kniha bude líbit i vašim přátelům a budou chtít, abychom jí pravidelně zasílali i jim, stačí, když se přihlásí na u pozemskenbe.info@gmail.com. Přejeme vám mnoho krásných chvil strávených společně s knihou a těšíme se na společné tvoření. Pokud se k vám dostala pouze tato kapitola, sledujte nás pravidelně na nebo na našem facebooku, kde budeme jednotlivé kapitoly postupně v průběhu roku zveřejňovat.

3 Maminka vypravuje Za okny vesele tančily vločky a s lehkostí opravdových tanečnic se dotýkaly země, kde zůstávaly ležet. Celá zahrada vypadala, jakoby ji zabalil do velikánského huňatého kožichu. Maminka vstala od stolu a vykoukla do setmělé krajiny. Hučení větru vystřídalo posvátné ticho. Myslím, že zítra bude krásně, tak akorát na stavění sněhuláka, otočila se maminka k dětem. A postavíme co největšího, tleskala ručkama Monička a Honzík s Haničkou přikyvovali na znamení souhlasu. To je škoda, že už je venku tma, posteskl si Honzík. Hanička navrhla: Co kdybychom si ještě něco vyrobili na Vánoce? kapitola 18, strana 1

4 Já chci andělíčka, volala Monička. Rozmarýnku, jak se dělá andělíček? Rozmarýnek pokrčil rameny: Tak to opravdu nevím. Maminka si přisedla k dětem: Možná, že bych vás mohla takového andělíčka naučit. A pak donesla všechny potřebné věci. Starou punčochu, vatu, čtvrtky a barevné papíry, lepidlo, nůžky a zbytky vlny na vlásky a pustili se do práce. A jak tak stříhali a lepili, ozval se najednou Honzík: Naše babička jednou říkala, že každý člověk má svého anděla, aby ho chránil. Myslíš, teto, že je to tak? Ano, myslím, že tvoje babička má pravdu. A kde se takový anděl vezme? Kde žije? A to ho někdo pošle nebo přijde sám, ptala se překotně Monička. Maminka se zasmála: To je hodně těžkých otázek najednou, ale jestli chcete, povím vám příběh, jak by to třeba mohlo být. Děti neodpověděly, ale ztichly jako na povel. Upíraly na maminku oči, a tak začala vyprávět. Kdysi dávno chodil po světě muž, který měl srdce plné lásky. Viděl mezi lidmi mnoho násilí, závisti a lži. Protože muž byl nejen dobrý, ale byl i velmi moudrý, věděl, že mnoho zlého pramení z obyčejné nevědomosti lidí. A proto lidem začal vyprávět příběhy a podobenství, skrze která lidem vysvětloval, co je dobré a správné. Když se někde objevil, velké množství lidí mu naslouchalo a někteří ho i následovali. kapitola 18, strana 2

5 Jednou přišel do zapadlé vesnice. Všude kolem se rozprostírala pustá krajina, slunce pálilo, nikde ani kousek stínu. Zvěst o muži už proletěla celou zemí. A tak i prostí vesničané věděli, kdo k nim přišel. Potajmu ho sledovali ze stínu svých domů. Ale nikdo ho nepozval dál. Muž šel až na samý okraj vesnice, tam otočil svou tvář směrem k nebi a rozpřáhl ruce. Náhle před ním vyrostl z písku mohutný strom a rozprostřel kolem sebe konejšivý stín. Za chviličku se seběhli všichni vesničané, obklopili muže a přemýšleli, jaký div to viděli. Muž se opřel o kmen stromu a začal vyprávět jeden ze svých krásných příběhů. Děti, které přišly s dospělými, byly zvědavé, co muž vypráví, a tak se prodraly až k němu. Muž přestal vyprávět a podíval se na děti. Dospělí byli rozmrzelí, že muž přerušil svůj příběh, a začali děti odhánět. Ale muž je pohybem ruky umlčel a pak děti bral jedno po druhém do náruče. Vaše děti mi chtějí být nablízku. Ony ví víc než vy. Ony cítí, že nebude to tak navždy a já jim nebudu vždycky blízko. Přijde den a já se vrátím domů, ale každému dítěti, které se narodí, pošlu anděla, aby ho chránil. A tak o jedné hvězdné noci, když se narodila Hanička, zpívalo a radovalo se celé nebe a muž řekl: Na zemi se právě narodila holčička. Běž ty, anděli, a opatruj ji na každém kroku, zvlášť tehdy, kdy maminka s tatínkem nebudou moci sledovat její kroky. kapitola 18, strana 3

6 Maminka se odmlčela, podívala se po dětech a musela se usmát, když viděla soustředěný výraz jejich tváří. Vzápětí dodala: A tak tomu je. Pokaždé, když se narodí dítě, zpívají hvězdy a raduje se celý vesmír. Teda, ti andělé se nám povedli! zvolal radostně Honzík. A opravdu. Na stole stálo pět andělíčků, jeden hezčí než druhý. Stihli jsme to tak akorát, zasmála se maminka, za chvíli bude čas na večeři. Honzík s Moničkou si vzali andělíčky, které vyrobili, teple se oblékli a vyrazili k nedalekému domu, kde měli svůj domov. V bráně se ještě otočili a zamávali Haničce a mamince na pozdrav. A pozdravujte babičku, volala za nimi maminka, a zítra nezapomeňte, budeme stavět sněhuláka. kapitola 18, strana 4

7 Námět na tvoření Vyrobte si anděla 1) Zkuste si vyrobit všichni doma společně andílka podle svého výběru. A co váš anděl strážný? 2) Namalujte si, jak si představujete svého anděla strážného. A zkuste s ním každý večer před spaním chviličku mluvit. Třeba o tom, co se vám povedlo, nebo nepovedlo. Z čeho máte radost, z čeho jste smutní. V čem potřebujete pomoci. Možná, začnete svého anděla časem skutečně vnímat. A budete mluvit nejen vy k němu, ale i on k nám. A když budeš chtít, pochlub se nám na pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)

8