O neposlušném skřítkovi

Transkript

1 O neposlušném skřítkovi kapitola 17 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek Autorka textu i ilustrací: Irena Kovářová Kniha byla napsána před 20 lety autorkou, pro její milovanou dceru Haničku. V roce 2018 vydáno jako pracovní sešit pro malé i velké. Kniha Hanička a skřítek Rozmarýnek : Všechna práva vyhrazena. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. Bližší informace o knize: Irena Kovářová Tel.:

2 Jak s knihou pracovat? Milí přátelé, dodržujeme svůj slib a posíláme již sedmnáctou kapitolu knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek. V průběhu celého roku můžete procházet se svými dětmi, vnoučaty, synovci, neteřemi příběh malé Haničky a jejích kamarádů uprostřed přírodní zahrady. Děti se seznámí se skřítkem Rozmarýnkem, který zahradu již dlouho obývá a zná mnohá tajemství přírody a postupně je bude s dětmi sdílet. Budete-li knihu s dětmi číst, bude docházet k mnohým uzdravením duše. A to jak u dětí, tak u vás. SPOLEČNÉ TVOŘENÍ VLASTNÍ KNIHY Protože jsme přesvědčení, že kniha nastartuje výrazný osobní rozvoj u vašich dětí, a možná, že se mnohé dá do pohybu i u vás, připravili jsme tuto knihu zároveň jako pracovní listy. Nejlépe bude kniha působit, pokud ji vytisknete a budete jí postupně číst, zakládat a dotvářet podle svého. Naše pohádky můžete s dětmi dotvářet ilustracemi, básničkami, vlastními vloženými příběhy, písněmi, vkládat fotografie z výletů do přírody, nebo ze společného tvoření na vaší zahrádce, či si můžete tvořit herbář a mnoho dalšího. Vždy vám připravíme jeden volný list a jeden návod na tvoření, ale vašim nápadům se meze nekladou, naopak se moc těšíme, co vy s Rozmarýnkem sami prožijete. Kniha se tak stane i jedinečným příběhem vaší rodiny. Velice rádi se dozvíme o vašich dobrodružstvích, které jste s knihou zažili. SETKÁNÍ ČTENÁŘŮ ROZMARÝNKA A proto se od 17:00 uskuteční společné Setkání s malými i velkými čtenáři Rozmarýnka, a to v centru rozvoje Měsíčnice, adresa na *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. V případě, že se naše kniha bude líbit i vašim přátelům a budou chtít, abychom jí pravidelně zasílali i jim, stačí, když se přihlásí na u pozemskenbe.info@gmail.com. Přejeme vám mnoho krásných chvil strávených společně s knihou a těšíme se na společné tvoření. Pokud se k vám dostala pouze tato kapitola, sledujte nás pravidelně na nebo na našem facebooku, kde budeme jednotlivé kapitoly postupně v průběhu roku zveřejňovat.

3 O neposlušném skřítkovi Venku hustě chumelilo, vítr prudce narážel do oken. Zkrátka bylo počasí pod psa. Tedy tak, že se ani nedá jít ven. Dětem to kupodivu nevadilo. Seděly v teple a vyráběly voňavé vánoční dekorace ze sušených pomerančů a z plátků růží. Maminka jim uvařila vánoční čaj a na tácek dala trochu vánočního cukroví. Děti byly pod vidinou blížícího se Štědrého večera naladěné docela vánočně, že ani moc mezi sebou nebrebentily jako obvykle. Ani se nepošťuchovaly, jenom si vytvářely vánoční ozdoby. Poklidná atmosféra, jako stvořená pro vyprávění, připomněla Haničce nedávný načatý hovor o Šediváčkovi. "Rozmarýnku, nechceš nám vyprávět o Šediváčkovi?" vyptávala se opatrně. Rozmarýnek byl zcela zjevně také vánočně rozjímavě naladěn, protože vůbec neodporoval a rovnou začal vyprávět. "Je tomu už dávno a dávno. V lese, kde jsme byli na chvojí žila rodina skřítků. Maminka s tatínkem a pět malých skřítečků. Žili si docela spokojeně, navštěvovali se s ostatními skřítky, chodili na výlety, pořádali rodinné slavnosti prostě žili jako každá obyčejná rodina. kapitola 17, strana 1

4 Jednoho dne měli doma obzvláštní důvod k radosti. Mamince Skřítkové se narodil šestý skříteček, vám dobře známý Šediváček. Měl se čile k světu, a tak rostl jako z vody. Jak rostl, začaly mamince přibývat vrásky. Ukázalo se totiž, že Šediváček vůbec, ale vůbec neumí poslouchat. Co se mu maminka s tatínkem nadomlouvali. Všechno bylo marné. Sotva se naučil trochu běhat, už vyrážel z domu do okolí na dlouhé výlety. "Šediváčku, svět je nádherný a určitě stojí za to ho poznávat, ale dokud jsi malý, měl bys jej zkoumat se svými rodiči, protože jsou tu i nástrahy", vysvětlovala maminka. Skřítek si vždy vedl svou: "Když mě nejvíc baví chodit na výlety. Ale sám!" dupl si nožkou. A tak se stalo, že zase jednou utekl z domu. Spokojeně si rázoval lesem a vesele si při tom pohvizdoval. Vůbec si nevšiml, že ho už delší dobu pozoruje tlupa loupežníků. "To by bylo něco, chytit takovou příšerku", zavrčel největší loupežník. "Mohli bysme ho vozit po jarmarcích a penízky by se jen sypaly", dodal druhý. "A nemuseli bysme tvrdnout v tý ukrutný zimě, než půjde kolem nějakej chudák, kterej má u sebe leda zlámanou grešli", povzdechl třetí. Od myšlenek nebývá daleko ke skutkům. Loupežníci se rychle domluvili a než se skřítek nadál, lapli ho do sítě a zavřeli do klece. kapitola 17, strana 2

5 kapitola 17, strana 3

6 Skřítek vůbec nechápal, co se děje. "Prosím, pusťte mě", žadonil se sepjatýma ručkama. "Nikomu jsem neublížil", dodával ještě, ale loupežníci ho neposlouchali. Naložili ho i s klecí na hrkavou káru a vezli do města na jarmark. Lidé se opravdu rychle seběhli ke kleci. Takového skřítka ještě neviděli. Byl zvláštní, byl jiný. A to právě lidi dráždilo, protože lidé si často myslí, že když je někdo jiný, že je zároveň horší než oni, nebo dokonce že musí být zlý. Stejně tomu bylo i se skřítkem. "Podívejte, jak vypadá. Ten jistě ubližuje našim dětem, když zajdou hlouběji do lesa. Nedávno si náš Jaroušek v lese rozbil koleno", zlobil se nějaký muž. "Myslel jsem si, že zakopl o kořen, ale teď si říkám, že tady ten neřád mu nastavil nohu." Lidé se dostávali do varu. Skřítek se vyděšeně choulil v rohu klece, protože nemohl nikam utéci. Vůbec nechápal všechno to spílání. Ale bylo ještě hůř. Dav se rozlítil tak, že začal po skřítkovi házet blátem a shnilým ovocem. Skřítek si připadal jako v nějakém zlém snu a samou hrůzou ztratil vědomí. Když se probral, viděl, že to nebyl žádný sen, ale skutečnost. A loupežníci ho dál vezou v kleci. "Prosím, pusťte mě", žadonil znovu. Ale loupežnicí se jenom pochechtávali. "To tak, dneska jsi nám vydělal spoustu peněz." A tak vláčeli skřítka od města k městu, od vesnice k vesnici a všude to bylo stejné. Protože byl jiný, lidé se ho báli nebo je popuzoval. A proto na něj byli zlí. kapitola 17, strana 4

7 Šediváčkovo trápení trvalo už skoro celý rok a skřítek cítil, jak je den za dnem sklíčenější, až se ho docela zmocnilo zoufalství a beznaděj. Vzpomínal na své sourozence, na maminku s tatínkem a přepadla ho veliká lítost. "Kdybych jen poslouchal. Co jsme mohli užít společně radosti. Takhle už je nikdy neuvidím." Ze samého trápení se mu začaly klížit oči a milý skřítek tvrdě usnul. Netušil, že loupežníci s ním právě projíždějí jeho rodným lesem. Nevěděl, že je to přesně na den rok, co ho loupežníci unesli. Loupežníci právě spřádali plány, kam Šediváčka ještě zavezou. Kde všude ještě nebyli a počítali, kolik peněz by mohli ještě utržit. "A až to všechno projedem, začneme zase od začátku", zašklebil se loupežník. Lidi občas potřebují někomu spílat, protože jinak by museli přemýšlet sami nad sebou a to by najednou viděli, kolik toho mají v sobě zlého. To se nikomu nelíbí. "No, nevím, jestli ten skrček nepotřebuje pauzu. Zdá se mi čím dál víc vyhublejší. Co kdyby pošel? Kdo by nám vydělával peníze?" strachoval se další kumpán. "Prosím tě, víš, co takovej skřítek vydrží? Ještě se ho něco navozíme po světě", uklidňoval ho první. A tak dál tlačili káru se skřítkem a spřádali své černé myšlenky. Den pomalu vystřídala noc a na nebi místo slunce zářily tisíce hvězd. Najednou, jako když se rozezvučí srdce zvonu, rozhoupalo se listí v mlází před nimi a z něj vystoupila sama královna lesa. Její majestátní vzezření vyděsilo loupežníky natolik, že se rozklepali jako osiky a padli před královnou na kolena. kapitola 17, strana 5

8 "Jak typické", zdvihla královna pohrdavě obočí. "Největší lotři bývají největší zbabělci. Už dlouho sleduji vaše počínání a teď mu udělám přítrž." Vztáhla ruce a najednou místo třesoucích se loupežníků hopkovali v lese tři ustrašení zajíci. "A teď ty, maličký", královna se něžně sklonila nad spícím skřítkem. "Vrátíš se domů. Myslím, že už porozumíš dobré radě svých rodičů." Pak vzala opatrně skřítka do náruče a odnesla jej do rodného domu. Tam ho uložila do jeho postýlky. Pak zmizela stejně náhle, jako se objevila. Noc byla tichá a klidná. Zato ráno bylo všechno v chaloupce vzhůru nohama. "Kdopak to leží v Šediváčkově postýlce?" "To je přece náš Šediváček?!" "A kdy přišel, že jsme ho ani neviděli, ani neslyšeli?" "A jak se sem dostal, když chaloupka je doposud zamčená?" Z toho vzruchu se Šediváček vzbudil. Místo zarostlých a zamračených tváří věčně nespokojených loupežníků uviděl kolem sebe rozzářené oči rodičů a sourozenců. Nejprve myslel, že stále spí a toto je ten nejkrásnější sen za celý dlouhý čas, ale když ho všichni začali hladit a objímat o on cítil jejich doteky, uvěřil, že je konečně zase doma. kapitola 17, strana 6

9 Ti lidé byli ale hloupí, když na něj sváděli všechno zlé, jenom proto, že byl jiný", rozčiloval se Honzík. "To teda jo", souhlasila děvčata. "To je dobře, děti, že si to myslíte. Ale ještě lepší bude, když si na to vzpomenete, až potkáte někoho, kdo vám bude připadat jiný", dodal Rozmarýnek. "Vy jste ale šikulky!" zvolala obdivně maminka, která právě vstoupila do pokoje. "Takové hezké ozdoby mě musíte také naučit!" A pak se všichni sesedli kolem stolu, vyráběli ozdoby, povídali si a bylo jim spolu moc dobře. kapitola 17, strana 7

10 Námět na tvoření Povídej si s rodiči a kamarády Kteří lidé jsou pro tebe jiní, neobvyklí? Co cítíš, když se s nimi setkáváš? Víš o někom, na koho jsi změnil názor, když jsi ho poznal/a? A proč? Povídej si o tom i s rodiči. Změnili někdy na něco nebo na někoho názor.? A když budeš chtít, pochlub se nám na pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)

11