Metody mapování půd Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin Metody mapování půd Bakalářská práce Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Jandák, CSc. Vypracoval: Ing. Antonín Vantuch

2 2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Metody mapování půd vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně,dne 9. května 2006 Podpis :

3 3 Děkuji Ing. Jiřímu Jandákovi, Csc. za odborné vedení při vypracování bakalářské práce. Taktéž děkuji za odborné vedení při terénním průzkumu a poskytnutí cenných rad a připomínek Ing. Jiřímu Obršlíkovi, Ph.D. z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v Brně. V Brně dne 9. května 2006 Ing. Antonín Vantuch

4 4 Annotation The soil is important resource for life on the Earth. The aim of my work was to mapping soil on the part of cadastral unit Letonice. There were used the methodics of new assessement of farm land. There were define new assessed land-enviromental units (BPEJ). There were digged up 7 probes. The soil samples were taken from all of soil horizons. There were used 5 analytical methods : grain size, soil reactions, specific gravity, carbonates and humus content. There were used the method of free mapping with sounding stick. Statistic results were performed using the programme Microsoft Excel. The maps were creating by the programme MicroStation SE. There were cofront results of the modern assessment of farm land in the Czech republic applied in the early 70 s and 80 s of the 20 century with the process of updating and precision of assessed land-enviromental units (BPEJ) in the 2006.

5 5 Seznam tabulek Tab. č. 1 - Pomocné kódy Tab. č. 2 - Klimatické regiony Tab. č. 3 - Kategorie sklonitosti Tab. č. 4 - Sdružený kód pro kategorie sklonitosti a expozice Tab. č. 5 - Hodnocení štěrkovitosti Š a kamenitosti K Tab. č. 6 - Hloubka půdy Tab. č. 7 - Sdružený kód pro kategorie skeletovitosti a hloubky půdy Tab. č. 8 - Koluvizem modální - hlinitá, ze sprašových materiálů Tab. č. 9 - Černozemě modální (smytá), hlinitá, na spraši Tab. č Černozemě modální, hlinitá, na spraši Tab. č Černozemě pelická, jílovitá, na karpatském flyši Tab. č Pararendzina modální, písčito-hlinitá, na karpatském flyši Tab. č Glej fluvický, jílovitohlinitý Tab. č Pararendzina pelická, jílovitohlinitá, na karpatském flyši Seznam příloh Tab. č. 1 přílohy - Měrná hmotnost Tab. č. 2 přílohy - Výpočet obsahu celkového humusu Tab. č. 3 přílohy - Půdní reakce výměnná Tab. č. 4 přílohy - Půdní reakce aktivní Tab. č. 5 přílohy Zrnitostní rozbor (obsah částic v %, velikost částic v mm) Tab. č. 6 přílohy Půdní uhličitany Obr. č. 1 Pohled na jižní část zkoumaného území Obr. č. 2 Pohled na severní část zkoumaného území Obr. č. 3 Pararendzina modální Obr. č. 4 Pararendzina pelická Obr. č. 5 Černozem pelická Obr. č. 6 Glej fluvický Mapa starý stav BPEJ, Letonice, M 1:5000 Mapa aktualizace BPEJ, Letonice, M 1:5000

6 6 Obsah 1 Úvod. 7 2 Literární přehled Způsoby mapování půd Účel půdní mapy Komplexní průzkum zemědělských půd Bonitace zemědělského půdního fondu Rebonitace zemědělské půdy Metodika vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek Struktura kódu BPEJ na Slovensku Cíl práce Materiál a metody zpracování Objekt studia Použité metody Výsledky mapování Popis půdních sond Výsledky mapování půd podle klasifikační soustavy bonitace ČR Výsledky Komplexního průzkumu půd Konfrontace výsledků mapování půd Doplnění ostatních kódů BPEJ Závěr 50 7 Soupis literatury Přílohy 53

7 7 1 Úvod Půda je významným zdrojem života na Zemi. Doba, po kterou se půda složitými půdotvornými procesy vytváří, mnohonásobně převyšuje dobu lidského života. I přesto může člověk svým bezohledným chováním tento dlouhodobý komplikovaný proces znehodnotit neuváženým zásahem za nesrovnatelně kratší čas. Trend posledního období vede člověka nejen k využívání půdy, ale i k její ochraně. Půda si právem získala pozornost lidské společnosti, jež si uvědomuje její nezastupitelnou roli v životním prostředí nejen člověka, nýbrž i ostatních živočichů a rostlin. V návaznosti na praktické potřeby zemědělství a lesnictví bylo v ČR provedeno podrobné mapování půd. Zejména komplexní průzkum zemědělských půd, prováděný v 60.letech minulého století, dal podněty k rozvoji půdní genetiky, klasifikaci a nové bonitaci půdy. Tento vývoj byl výrazně ovlivněn pracemi na diagnostice a klasifikaci půd podle společného programu FAO a UNESCO, spojený s tvorbou půdních map Evropy i světa. V úzké návaznosti na komplexní průzkum zemědělských půd v 70. a 80. letech probíhala bonitace zemědělského půdního fondu České republiky. Bonitace zemědělské půdy je ve své současné podobě zatím posledním krokem v mapování, klasifikaci a hodnocení zemědělského území z hlediska pedologického, agroekologického, produkčního i ekonomického. Doufám, že tato práce podtrhne význam dalšího pokračování podrobného mapování půdy, resp. aktualizaci BPEJ. Bez toho se nemůže uskutečnit zpracování projektu komplexních pozemkových úprav na území České republiky. Jen úplné dokončení komplexních pozemkových úprav je východisko pro hospodárné a ekologické využití zemědělských pozemků.

8 8 2 Literární přehled 2.1 Způsoby mapování půd V závislosti od stupně poznání skutečných hranic půd založených na terénním popise a poznání kopaných, anebo vrtaných sond nebo na základě pozorování vlastností půd můžeme vyčlenit tři hlavní způsoby mapování půd: mapování v síti, fyziografické mapování a volné mapování Mapování v síti Mapování v síti neboli základní mapování je nejjednodušší, ale současně nejpracnější způsob. Při tomto způsobu se v pravidelné síti obyčejně orientované kolmo na předpokládaný směr prodloužení půdních jednotek zkoumají potřebné vlastnosti pomocí vrtaných nebo kopaných sond. V extrémním případě jde o úplně pravidelnou síť a pozorování se provádí v pravidelných intervalech. Hranice půd se kreslí přes síť bodových pozorování, aby se separovaly půdní jednotky na definovaných morfologických znacích nebo na analýzách. Jestliže se z výsledků těchto bodových pozorování zakreslují hranice půd pomocí interpolace mezi body, využívají se přitom přírodní změny vegetace, reliéfu, morfologických forem apod. V podmínkách se složitým reliéfem musí být pozorovací body hustší a měřítko mapy se musí zvětšit (Čurlík,Šurina, 1998) Fyziografické mapování Při tomto způsobu jsou hranice zakreslené s malými upřesněními vnějších morfologických znaků nebo terénu, ale většinou se odvozují z leteckých, případně i satelitních snímků. V tomto případě se polní pozorování nedělá pro identifikaci půd v rámci jednotlivých ploch, které se touto technikou vykreslují. Tento typ mapování se používá, když půdy mají znaky viditelné na stereo snímcích a pokud je vztah mezi vlastnostmi půdy a jejich vnějšími projevy konstantní. V souvislosti s tím se hodí více tento typ mapování pro malé měřítka map než volné mapování, protože vyžaduje podstatně méně terénních pozorování. Používá se v počátečních fázích mapování tam, kde nejsou přesné starší podkladové mapy pedologické, geologické a geomorfologické povahy. Přesnost mapování půdních jednotek pro detailní měřítka se při této metodě snižuje, proto se spíš používá metoda volného mapování (Čurlík,Šurina, 1998).

9 Volné mapování Toto mapování se používá pro detailní měřítka map. V tomto případě terénní půdoznalec udělá nejdříve rekognoskaci terénu, aby určil průměrné vlastnosti mapované jednotky a definoval její přesnou náplň. Přesnost mapy se zvyšuje s počtem pozorování. Půdoznalec určí jednu, anebo víc půdních hranic v souladu s poznáváním jejich vnějších příznaků, takových jaké jsou terénní tvary, vegetace, využití půdy a krajiny, geomorfologie tak, aby je bylo možno rozlišit v terénu nebo na leteckých snímcích. Přitom se provádí alespoň minimum terénních pozorování, aby se identifikovaly hranice půdní jednotky. Tato posloupnost se dělá pro každou půdní jednotku. Volné mapování takto poskytuje mapu s přesněji umístěnou hranicí půdní jednotky. Může však dojít i k vynechání některých malých enkláv půdních jednotek vzájemně se překrývajících. Při zvětšování měřítka mapy se přesnost mapování snižuje. Pro podrobnější mapování než je mapa měřítka 1: se tento způsob příliš nehodí a doporučuje se síťové mapování. Komplexní průzkum půd Československa se prováděl podobně jako volné mapování, a proto zaznamenáváme určité nedostatky při jeho využití u map měřítek 1:10 000, resp. 1:5000 (Čurlík,Šurina, 1998). 2.2 Účel půdní mapy Půdní mapa se sestavuje na podkladě podrobného poznání a popisu půd v terénu, analytických údajů a při použití unifikovaných postupů, přičemž integruje víceúčelnost jejího použití v následujících směrech: - Klasifikovat půdy do určitých dohodnutých kategorií, - získat vhodný podklad pro poznání geneze a vývoje půd, - poznávat klasifikační půdní jednotky (půdní skupiny, typy, subtypy, variety a formy),které reprezentují určité mapované celky tak, jako je zobrazujeme v měřítku mapy, - porozumět všem změnám v půdách, biologické, fyzikální a chemické povahy, - prostřednictvím sestavení referenčních půdních kategorií vztahovat lokální (národní) klasifikaci k mezinárodním klasifikačním systémům (FAO, WRB, USDA apod.), - jako podklad pro poznávání bonitačních tříd a jejich hodnocení, ochranu kvality a kvantity půd a při posuzování vlivů činnosti člověka na životní prostředí, - jako podklad pro tvorbu účelových map,

10 10 - na porovnání a výměnu poznatků mezi pedology, a ostatními odborníky na národní i mezinárodní úrovni, kteří se zabývají studiem půd a hodnocením jednotlivých složek životního prostředí (Čurlík,Šurina, 1998). 2.3 Komplexní průzkum zemědělských půd Vláda Československé socialistické republiky svým usnesením č. 11 ze dne 4.ledna 1961 uložila zemědělskému výzkumu provést Komplexní průzkum půd v ČSSR, jako jedno ze základních opatření k tzv. vědecké úrovni řízení zemědělství. Komplexní průzkum půd (KPP) představoval souběžně a navzájem zkoordinované řešení dvou průzkumných akcí (Němeček, 1967): - půdoznalecký průzkum půd (plánovaný na 10 let), který měl poskytnout nejdůležitější poznatky o geneticko-agronomických vlastnostech zemědělských půd, - soustavná agronomická šetření ornice, uskutečňována v pětiletých cyklech za účelem agronomické kontroly stavu přístupných živin, půdní reakce a potřeby vápnění (toto šetření do značné míry probíhá i v současné době). Půdoznalecký průzkum v celostátním měřítku koordinoval a řídil Ústav půdoznalecký při Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni., koordinátorem byl Dr. Jan Němeček. Základní mapovací jednotkou se stal zemědělský závod (oproti minulosti i současnosti se upustilo od rozlišování katastrálních území). Teoretickým základem mapování půd byla geneticko-agronomická klasifikace, tj. klasifikace spočívající na genetickém (půdotvorném) základě, která současně odráží a zdůrazňuje rozhodující, agronomicky důležité znaky a vlastnosti půd a půdních režimů (Damaška, 1967). Terénní průzkum vykonávali inženýři-půdoznalci a pomocní pracovníci příslušného zemědělského podniku. V rámci každého okresu byla vytvořena jedna okresní půdoznalecká skupina, která spolupracovala s okresními národními výbory a zemědělskými výrobními správami. Pro kontrolu a dodržování jednotné metodiky byl v každé skupině stanoven metodický instruktor, který prováděl popis speciálních sond a odebíral z nich půdní vzorky. Ty byly vytýčeny podle reliéfu, geologické stavby území a plošného tvaru území. Byly to tzv. základní kopané sondy do hloubky 120 cm. Laboratorní zpracování půdních vzorků z půdoznaleckého průzkumu zajišťoval podle jednotné metodiky Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZUZ) (Mašát, 1961).

11 11 Výsledkem KPP byly půdní mapy a kartogramy v měřítku 1: a 1:50 000, jakož i průvodní zpráva s návrhem zúrodňovacích opatření pro každý zemědělský podnik a na okresní úrovni pro okresní orgány. Komplexní průzkum zemědělských půd ČSSR byl svým plošným rozsahem a vědecko-půdoznaleckým přístupem prvním soustavným moderním průzkumem půd na celém území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska (Mašát,Kalenda,1961,Němeček a kol.,1973). Byl proveden v relativně krátkém časovém rozmezí, což umožnilo dodržení jednotných metodických zásad. Tento průzkum půd zavedl klasifikaci syntetických jednotek určených charakteristickou kombinací horizontů půdního profilu, vytvořených v průběhu geneze půdy (půdní typy, subtypy), a to při respektování substrátu, ve kterém se půda vyvíjela a jeho dílčích vlastností (zrnitost, skeletovitost, vrstevnatost). Tato klasifikace vycházela ze soudobé úrovně vývoje základní klasifikace v Československu a v zahraničí (zejména v Rusku, Německu a USA) (Němec, 2001). Půdoznalecký průzkum se členil na tyto vzájemně na sebe navazující etapy (Němeček,1967): 1. Terénní průzkum 2. Laboratorní zpracování půdních vzorků 3. Kancelářské zpracování výsledků průzkumu - kartografické zpracování, tj. vyhotovení půd map a doplňkových kartogramů, - vypracování průvodních zpráv s návrhy opatření ke zvýšení půdní úrodnosti. Terénní průzkum zahrnoval: přípravné práce, rekognoskaci terénu, výkop sond a popis půdních profilů, odběr půdních vzorků, vypracování náčrtů půdní mapy, projednání výsledků terénního průzkumu se zástupci zemědělských závodů, případně v zemědělské komisi. Počet půdoznalců v okresní půdoznalecké skupině se řídil velikostí okresu a pracovními normami tak, aby všechna zemědělská půda okresu byla prozkoumána za 1 rok. Laboratorní zpracování půdních vzorků zajišťoval ÚKZUZ. Kancelářské zpracování výsledků průzkumu půd 1. Vyhotovení půdních map a kartogramů vyhotovení sestavitelských originálů map a kartogramů podle náčrtů půdoznalců organizuje vedoucí okresní půdoznalecké skupiny prostřednictvím kartografických skupin příslušného útvaru.

12 12 K čistopisnému vyhotovení se odevzdají sestavitelské originály půdních map a kartogramů ústavům geodézie a kartografie. 2. Vypracování průvodní zprávy zhodnocení výsledků průzkumu a sestavení závěrečných elaborátů stanovených metodikou provede v zimním období každý půdoznalec, a to z těch zemědělských závodů, které v terénu prozkoumal. Souhrnné elaboráty se projednají ve společné komisi vědeckých rad sektoru půdoznalství ÚVÚRV a Laboratoře půdoznalství a schvalují se vědeckou radou sektoru půdoznalství ÚVÚRV v Praze Ruzyni. 3. Předání výsledných elaborátů půdoznaleckého průzkumu zemědělské praxi nejpozději do 15 měsíců po dokončení terénních prací v okrese obdrží výrobní zemědělské správy tyto elaboráty: - mapu půdních hospodářských obvodů v měřítku 1: s vymezením mapovaných jednotek, - kartogramy zrnitosti, skeletovitosti a zamokření a kartogram návrhu zúrodňovacích opatření, - průvodní zprávu. Pro potřebu řízení zemědělské výroby v okresu: - mapu půd okresu v měřítku 1: s vymezením hranic generalizovaných mapových jednotek a agronomicky-půdních obvodů, - kartogramy zrnitosti, skeletovitosti a zamokření a kartogram kategorií půdotvorných substrátů v okrese - průvodní zprávu Vymezování mapových jednotek KPP Hranice mezi jednotlivými mapovými jednotkami je nutné vymezovat pomocí vpichů sondovací tyče a v území skeletovitých půd pomocí mělkých jamek. Vymezují se: - půdní celky tj. mapovací jednotky genetických půdních představitelů (GPP) nebo jejich komplexů. Půdní celek může obsahovat při ostrých hranicích mezi sousedními agronomicky odlišnými GPP nanejvýš 15 % jiného GPP a při neostrých hranicích agronomicky blízkých půd maximálně 25 % jiného GPP. Půdní celky komplexů GPP se vymezují při takovém střídání dvou GPP, kdy nelze jednotlivé GPP samostatně vymezit a

13 13 přitom slaběji zastoupený GPP zaujímá plochu nad 15 % u agronomicky výrazně odlišných GPP a nad 25 % u agronomicky blízkých a přechody spojených půd. - půdní okrsky tj. mapovací jednotky základních půdních představitelů nebo jejich komplexů (ZPP) podle substrátů, zrnitostí a skeletovitosti, dvojvrstevnatosti substrátu a hloubky půd. O jejich vymezení platí totéž, co o vymezení půdních celků. Jako půdní celky se vymezují kategorie smyvu, akumulace a překrytí. Vymezování půdních celků a okrsků nesmí být záležitostí pouhé interpolace mezi kopanými sondami odlišných GPP a ZPP, ale musí se provádět na základě potřebného počtu vpichů s přihlédnutím k reliéfu terénu, vodních poměrů, zrnitosti, skeletovitosti a složení vegetačního krytu (Němeček,1967). 2.4 Bonitace zemědělského půdního fondu Novodobá bonitace zemědělského půdního fondu České republiky, která se prováděla začátkem 70. a 80. let 20. století, slouží jak pro fiskální účely, tak i pro směňování pozemků při pozemkových úpravách pro oceňování půdy při prodeji pozemků ve vlastnictví státu, stanovení výše nájmu, stanovení sazeb odvodů za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu a pro kategorizaci zemědělského území k poskytování podpor a dotací do tzv. méně příznivých oblastí (less favoured areas LFA). Usnesením vlády Československé socialistické republiky č. 98 z 23.května 1972, bylo uloženo vědeckovýzkumné základně resortu zemědělství řešení bonitace zemědělského půdního fondu jako praktické vyústění a zhodnocení prací, které byly započaty komplexním průzkumem půd v roce 1961 (Klečka, Korbíni, 1973). Základem bonitace zemědělských půd byl vždy jejich podrobný pedologický průzkum, avšak jejím podstatným cílem bylo hodnocení a hospodářské ocenění všech agronomicky a ekonomicky rozhodujících vlastností zemědělského území. Bonitace zemědělského půdního fondu musí respektovat především rozdílnost produkčních a nákladových předpokladů zemědělské půdy. Uvedená rozdílnost je způsobena značnou různorodostí agroekologických i ekonomických faktorů měnících se v čase i v prostoru, přičemž proměnlivé jsou i jejich interakce. Základní složky bonitace tvoří bonitačně klasifikační soustava a ekonomická charakteristika všech jejích jednotek, umožňující propojení BPEJ se soustavou ekonomických ukazatelů v jednotném bonitačním informačním systému (Klečka, 1980).

14 14 Bonitační klasifikace byla zpracována pro zemědělskou půdu jako celek (bez rozlišení na její využívání podle jednotlivých kultur), avšak plně respektuje základní agroekologické faktory potřebné pro hodnocení jak orné půdy a trvalých travních porostů, tak i ostatních (speciálních) kultur. Práce na bonitaci byla uskutečňována souběžně ve dvou liniích jako bonitační průzkum: - terénní výsledky KPP byly zpřesňovány a zároveň transformovány do základních bonitačně klasifikačních a mapovacích jednotek (BPEJ). Měřítko map 1: ekonomický na vzorových pozemcích byly získávány dlouhodobé časové řady informací o naturálních výnosech a přímých nákladech vybraných zemědělských plodin. Shromážděné podklady byly podrobně analyzovány, roztříděny a vyhodnoceny tak, že mohly být použity pro parametrizaci základních klasifikačních jednotek bonitace. Výnosové parametry byly VÚRV v Praze-Ruzyni od roku 1980 periodicky aktualizovány k časovým horizontům 1985, 1990 a 1997 (Němec, 2001). Od roku 1990 byla bonitační datová báze v souvislosti s přechod na tržní ekonomiku v několika směrech inovována a doplňována, zejména o zpracované úřední ceny zemědělské půdy u jednotlivých BPEJ, o tržní ceny zemědělských pozemků v katastrálních územích,o nové zemědělské výrobní oblasti a některé další informace. Odpovědným správcem ekonomického bloku datové báze bonitace a oceňování půdy je Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (VÚZE) (Němec, 2001). 2.5 Rebonitace zemědělské půdy Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha (VÚMOP) provádí na žádost vlastníků pozemků nebo jejich uživatelů rebonitaci zemědělské půdy v katastrálních územích, a to obvykle z těchto důvodů: - V době, kdy se prováděl komplexní průzkum půd a později bonitace ZPF, tj. v 60. a 70. letech, byl tento průzkum prováděn na úrovni zemědělských podniků, bez ohledu na vlastnické hranice i na hranice katastrálních území. Po roce 1990, kdy dochází k rozsáhlé desintegraci a restrukturalizaci zemědělských podniků, včetně celoplošného způsobu zdanění zemědělských pozemků podle průměrných cen pozemků v katastrálních územích, bylo a je nutné provádět i upřesnění bonitace půd v administrativních hranicích katastrálních území.

15 15 - V souvislosti se vznikem nových zemědělských podniků a s restitucemi zemědělské půdy byly zahájeny v roce 1992 pozemkové úpravy v rámci jednotlivých katastrálních území. - Změna hodnoty BPEJ, které byly vymezeny před 20 a více lety, v důsledku jevů mající vliv na kvalitu zemědělské půdy (neuvážená chemizace, blokace honů, degradace půdního fondu atd.). - Z důvodu snížené přesnosti původního bonitačního mapování, kdy se nepřihlíželo k odlišnému charakteru půdy v lokalitách menších než 5 ha v rovinatém terénu a menších než 3 ha v členitém terénu. - Na plošný rozsah BPEJ má vliv i přirozeně probíhající změna makro a mikroklimatických poměrů na daném území. Proto se při rebonitaci často upřesňuje i průběh hranice klimatického regionu (Němec, 2001). 2.6 Metodika vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek Bonitační informační systém ( BIS ) Zahrnuje informace o veškeré zemědělské půdě jako celku, a to bez ohledu na její využívání podle kultur resp. druhu pozemků. Podle účelu je členěn na půdně kartografický informační systém a numerickou informační databázi Půdně kartografický informační systém Byl vytvořen na základě terénního průzkumu a mapování BPEJ. Jeho vyhodnocení bylo provedeno v létech 1973 až 1982 dle jednotné Metodiky vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek, Ústav pro zemědělský průzkum půd Praha Je tvořen souborem pracovního a aktualizovaného paré map bonitovaných půdně ekologických jednotek, které mají jednotný kartografický podklad Státní mapy odvozené měř. 1:5000. Tato mapová díla pokrývají celé území České republiky (s výjimkou některých dosud existujících vojenských újezdů). Průběžně je prováděná aktualizace mapového díla, a to na základě podrobného bonitačního průzkumu v souladu s vyhláškou Mze ČR č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a

16 16 aktualizaci, jakož i s dalšími návaznými prováděcími pokyny. Za úplnost a správnost celého systému odpovídá v ČR z pověření Mze ČR Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha. Základní pracovní mapy a kartogramy Komplexního průzkumu půd Součástí půdně kartografického informačního systému jsou také základní pracovní mapy a kartogramy Komplexního průzkumu půd v měřítku 1:5000 (do roku 1966) a dále pak v měřítku 1: a další archivované záznamy. V mapách jsou zakreslena místa kopaných sond, k nim náleží popisy půdních představitelů, včetně záznamů o počtu odebraných půdních vzorků, dále jejich fyzikální a chemické analýzy, vyhodnocení průzkumu formou závěrečných zpráv, účelové kartogramy včetně návrhu opatření k zúrodnění půd a další. Údaje KPP byly základním podkladem při vymezování BPEJ. Materiály KPP v originálním provedení jsou archivovány VÚMOP Praha (Mašát, 2002) Numerická bonitační databáze Obsahuje údaje o plošném zastoupení BPEJ v územně technických jednotkách (katastrech) ÚTJ. Do konce roku 1999 byla ČR územně členěna jednak podle číselníku krajů, okresů, obcí a katastrálních území Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ( RKOKOBEKU je 9ti místný číselný kód),podle kterého byly vyhotoveny písemnosti bonitace. Dále pak je užíván 6ti místný kód katastrálního území Federálního, později Českého statistického úřadu, který je jedinečný a neopakovatelný pro každé katastrální území ČR (Mašát, 2002) Klasifikace územních statistických jednotek CZ - NUTS Klasifikace má 6 úrovní NUTS. Byla vypracována na podkladě metodických principů vytvořených Statistickým úřadem Evropského společenství. Je platná od a je proto používána i pro účely evidence a statistiky numerické banky dat bonitace (Mašát, 2002) Digitální soubor map Tvoří množinu dat zobrazující odborný obsah map BPEJ, tj. hranice okrsků vymezených BPEJ a příslušných kódů. Digitální databáze pracuje v základním programovém prostředí ARC / INFO s možností transformace do ostatních navazujících

17 17 systémů. Je trvale aktualizována na základě podrobného aktualizačního terénního mapování. Autorem a správcem je VÚMOP Praha (Mašát, 2002) Bonitační informační systém Mimo již uvedené informace vede bonitačně informační systém i řadu registrů, které umožňují flexibilní využívání získaných informací pro praktickou interpretaci v různých úrovních (např. registr základních cen BPEJ, registr tříd ochrany půdního fondu atd.) (Mašát, 2002) Základní pojmy klasifikační soustavy bonitace zemědělského půdního fondu Taxonomické jednotky bonitační soustavy Půdně ekologická jednotka PEJ Je nejnižší rozlišovací jednotkou ve smyslu ekotopu, která není na mapách BPEJ zobrazována, ekonomicky sledována a popsána. Respektuje půdně klimatické a reliéfové odlišnosti v rámci daných kritérií. Bonitovaná půdně ekologická jednotka BPEJ Je základní mapovací a oceňovací jednotkou bonitační soustavy. Je definována na základě agronomicky zvlášť významných charakteristik půdy, klimatu, reliéfu a vláhového režimu lokalit zemědělského území. Dále jsou k ní přiřazené parametrizované údaje o produkční schopnosti hlavních zemědělských plodin a ekonomické efekty, které na daném stanovišti v určitém časovém úseku přináší. Hlavní půdní jednotka - HPJ Je to syntetická agronomizovaná jednotka charakterizovaná účelovým seskupením genetických půdních typu, subtypů, půdotvorných substrátů, zrnitostí, hloubky půdy, typem a stupněm hydroformismu a reliéfem území. Klasifikační soustava bonitace představuje 78 HPJ, které z geneticko-agronomického hlediska tvoří 13 základních skupin.

18 18 Hlavní půdně-klimatická jednotka HPKJ Je vyšší taxonomickou jednotkou bonitační soustavy a je charakterizována hlavní půdní jednotkou v kombinaci s příslušným klimatickým regionem. V rámci prováděné podrobné aktualizaci vymezení a mapování BPEJ se užívá v současné době asi 300 HPKJ v ČR. Klimatický region KR Zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. KR byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu, ikdyž v mapových podkladech zahrnují veškerou plochu ČR. Použity byly podklady ČHMÚ pro tento účel specificky vypracované. Mezi rozhodující kriteria patří: roční sumy průměrných denních teplot vzduchu nad 10 C, průměrná roční teplota vzduchu, průměrný roční úhrn srážek, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období, vláhová jistota ve vegetačním období a doplňující indikátory (nadmořská výška, expoziční ráz krajiny atd.). Je vyčleněno 10 klimatických regionů označených číslem 0 9 (Mašát, 2002) Zásady metodického postupu pří vymezování a mapování BPEJ a jejich aktualizaci Přípravné práce Předmětem mapování je zemědělská půda podle druhů pozemků, tj. orná půda, trvalé travní porosty, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady vedené v evidenci katastru nemovitostí. Jejich výměra je dána Výpisem údajů z katastru nemovitosti k datu zahájení aktualizace. Předmětem mapování je dále i evidovaná nezemědělská půda, která je zřetelně využívána pro pěstování plodin bez ohledu na to, v jakém druhu pozemku je vedena v katastru nemovitostí (dlouhodobě ležící ladem, meze, remízky atd.). Základní jednotkou pro mapovací práce je katastrální území. Hranice katastrálního území jsou vyznačeny v katastrální mapě eventuálně i v aktuální Státní mapě odvozené 1:5000 (SMO- 5). Cílem bonitačního mapování je vymezení BPEJ a zákres do pracovní mapy a v čistopise do aktualizační mapy, a to nezávisle na dosud vymezených hranicích a vlastnostech určených kódem BPEJ a míře podrobnosti mapování. Výsledkem je vždy podklad pro návrh změněné mapy BPEJ (Mašát, 2002).

19 19 Výchozí podklady Jsou to materiály KPP v části popisné, grafické i analytické.je nutno prostudovat zejména: - průvodní zprávu KPP týkající se předmětného katastrálního území. - Pracovní mapu v měřítku 1: popisy půdních sond - analýzy odebraných vzorků - prostudovat geologické a hydrogeologické poměry katastru. Příprava map pro terénní průzkum Podkladem pro aktualizační mapování jsou: - mapa BPEJ v měř. 1:5000 s vyznačenými okrsky BPEJ a jejich označením - katastrální mapa - SMO-5 - Fotogrammetrické snímky, pokud jsou v měřítku katastrální mapy. Podmínkou terénního mapování je použít vhodnou mapu obsahující výškopisné údaje, bez nichž nelze pracovat ( Mašát, 2002 ) Terénní práce Rekognoskace území se provádí po předchozím dodržení legislativních předpisů,tj. po oznámení o zahájení aktualizace. Odborně zdatný pracovník navrhne nejvhodnější postup aktualizace, stanoví potřebu dobonitace a provede pohovor nad mapou s místními znalci. V rámci rekognoskace se na exponovaných místech otevře několik kopaných sond nebo polosond eventuálně vpichů, které budou popsány a budou sloužit jako vzorové sondy pro aktualizaci vymezení BPEJ v určeném území. Údaje se zaznamenávají do pracovního deníku nebo do pracovních map. Terénní bonitační aktualizační průzkum je systematická činnost založena na vyhodnocení jednotlivých dílčích popisů půdních profilů z půdních vpichů, polosond, kopaných sond, terénních rýh a odkryvů. Soubor sondáží by měl dosahovat hustoty 4 1 sonda na 1 ha zemědělské půdy, a to v závislosti na složitosti půdního pokryvu určité lokality. Provádí se především v době, kdy je půda bez nebo se slabým vegetačním krytem v období březen až květen, srpen až listopad.

20 20 Popis půdních profilů lze použít dva klasifikační systémy: Taxonomický klasifikační systém půd ČR (Němeček,J. a kol. Praha, 2001) Klasifikace půd podle metodiky Komplexního průzkumu půd (Průzkum zemědělských půd ČSSR, I. Díl, Němeček,J a kol., Mze 1967). Přesnost vymezování BPEJ hustota sondáže Aktualizace vymezení BPEJ by teoreticky měla umožnit vymezení všech odlišnosti od převládající mapované BPEJ. To však vzhledem k měřítku, časovým a finančním limitům nejde splnit. Z hlediska účelnosti se plošně vymezují BPEJ soustavy použité v metodice vždy, pokud plocha přesáhne 0,5 ha a jedná-li se o půdu nekontrastní. Plochy menší než 0,5 ha se vymezují, pokud jsou v mapovatelné v měřítku mapy a jedná-li se o půdy výrazně kontrastní (rozdílné zařazení do HPJ, odlišná skeletovitost o 2 stupně atd.). Hustota sondáže musí tedy odpovídat předepsaným kritériím vymezování BPEJ a je závislá na složitosti území. Dále se odebírají půdní vzorky k analýzám a je-li to nutné aktualizuje se zákres hranic klimatických regionů (Mašát, 2002) Vyhodnocovací práce Je vhodné je provádět v době, kdy vegetační kryt silně omezuje provádění terénního průzkumu (červen, červenec) a v zimním období. Provádí se na podkladu pracovní mapy tvůrčím postupem. Jde o vyhodnocení výsledků analýz odebraných půdních vzorků, porovnaní a doplnění nově získaných analytických hodnot s údaji KPP, potvrzení nebo nové zařazení půdy k půdnímu typu, subtypu a varietě a jejich zařazení do soustavy HPJ a BPEJ a vyhodnocení prvků reliéfu, sklonitosti, skeletovitosti i expozice vymezení hranic BPEJ na pracovní mapě v mezích odpovídající tolerance. Jestliže je terénní mapování a vyhodnocování výsledků zobrazeno na mapě jiného měřítka než je katastrální mapa (nebo na mapě SMO-5), provádí se transformace zákresu BPEJ do měřítka katastrální mapy. Vyhotoví se čistokresba návrhu změněné mapy BPEJ podle požadavku příslušného PÚ. Aktualizační karta BPEJ je dokladem o charakteristice vymezených a mapovaných BPEJ a vyhotovuje se na závěr aktualizačního procesu. Obsahuje přehled BPEJ, které byly vymezeny v katastrálním území, jejich charakteristiky a plochy. Součet ploch se musí rovnat zemědělské půdě podle výpisu z katastru nemovitostí (Mašát, 2002).

21 Struktura kódu BPEJ Základní kód bonitované půdně ekologické jednotky Základní soustava dovoluje vymezit 2199 BPEJ, pro které jsou k dispozici i ekonomické charakteristiky k jejich vyhodnocení. Základní kód je 5ti místný. První číslice vyjadřuje příslušnost ke klimatickému regionu, druhá a třetí číslice určuje zařazení půdy do hlavní půdní jednotky klasifikační soustavy, čtvrtá číslice stanovuje stupeň sklonitosti a příslušnou expozici ke světovým stranám a jejich vzájemné kombinace, pátá číslice vyjadřuje hloubku půdy a skeletovitost půdního profilu ve vzájemné kombinaci. Označuje se takto: x. xx. xx x kód klimatického regionu ( 0 9 ) xx kód hlavní půdní jednotky ( ) xx 1. číslo : sdružený kód svažitosti a expozice ( 0 9 ) 1. číslo : sdružený kód skeletovitosti a hloubky ( 0 9 ) Pro interní účely se u některých výstupů digitálního zpracování uvádí 6ti místný kód, kdy 6 číslice označuje stupeň balvanitosti určitého okrsku půd, nebo indikuje výskyt antropogenních půd zařazených do HPJ podle znaků zrnitostí, skeletovitostí, stupně hydromorfnosti apod., přičemž se nerozlišuje z jakých materiálů antropogenní půda vznikla Pomocné kódy Používají se pro účely označování nezemědělských nebo nebonitovaných ploch, lesů a dalších kategorií pozemků zakreslovaných v mapě BPEJ. Smluvně jsou dohodnuté 5ti místné kódy. Tab. č. 1 - Pomocné kódy Úplný Zkrácená Druh pozemku kód forma Les Haldy,navážky Ostatní neplodná plocha Intravilán Lomy,těžební

22 22 plochy Vodní plochy, toky Vojenské prostory Nebonitovaná zemědělská půda Klimatická regionalizace pro účely bonitace Za základní kritéria pro vymezení klimatických regionů, která by měla splňovat shodné podmínky pro růst a vývoj zemědělských plodin, byly vzaty v úvahu následující údaje: - suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10ºC - průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období (IV.-IX.) - průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období (IV.-IX.) - pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v % (IV.-IX.) - výpočet vláhové jistoty - výpočet hranice sucha ve vegetačním období a další faktory, nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a v neposlední řadě i faktor mezoreliéfu. Podkladové materiály byly vypracovány ČHMU z údajů z let Na základě zevšeobecnění uvedených podkladů bylo pro ČR vymezeno a na mapě 1: zobrazeno deset klimatických regionů se základním členěním na oblast velmi teplou, teplou, mírně teplou, mírně chladnou a chladnou s podtříděním subregionů suchý, mírně suchý, mírně vlhký a vlhký (Mašát, 2002). Tab. č. 2 - Klimatické regiony Kód Symbol Charakteristika regionů Suma teplot Prům.roční KR KR nad 10ºC teplota 0 VT Velmi teplý, suchý T1 Teplý, suchý T2 Teplý,mírně suchý T3 Teplý, mírně vlhký (7)8-9 4 MT1 Mírně teplý, suchý ,5 5 MT2 Mírně teplý, mírně vlhký

23 23 6 MT3 Mírně teplý (až teplý), ,5-8,5 značně vlhký 7 MT4 Mírně teplý, vlhký MCH Mírně chladný, vlhký CH Chladný, vlhký Pod 2000 Pod Hlavní půdní jednotky Hlavní půdní jednotky (HPJ) určují vlastní charakteristiky půd s názvoslovím užitým při původním vymezování a mapování BPEJ ( ), doplněným o názvosloví použité v Taxonomickém klasifikačním systému půd ČR (2001). Za tohoto stavu zůstaly charakteristiky HPJ srovnatelné s charakteristikami HPJ při původním mapování BPEJ. Hlavní půdní jednotky jsou seskupeny do 13 základních skupin, které jsou podrobně uvedeny v Metodice vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek, Mašát a kol., Praha Charakteristiky kategorií stanovištních a jiných faktorů Sklonitost SL Označuje se ve stupních kvadrantu. Stanoví se sklonoměrem přímo v terénu. Pomocným podkladem pro určení sklonitosti mohou být i mapy s přesným výškopisem tak, že stanovíme převýšení terénu na určitou vzdálenost a vypočteme tangentu úhlu. Tab. č. 3 - Kategorie sklonitosti Kategorie Rozpětí SL ve stupních Charakteristika kategorie Úplná rovina (používá se jen výjimečně ve zhoršených podmínkách povrchového odtoku vody) Rovina Mírný sklon Střední sklon Výrazný sklon Příkrý sklon 6 Přes 25 Sráz

24 24 Sklonitost 3 a vyšší se vyznačuje v pracovní mapě šipkou ve směru sklonu a číselným údajem stupně sklonitosti (Mašát, 2002). Expozice Vyjadřuje polohu lokality BPEJ vůči světovým stranám. Kategorie Charakteristika kategorie 0 rovina se všesměrnou expozicí ( 0 1 ) 1 expozice jih (jihozápad až jihovýchod) 2 východ a západ (jihozápad až severozápad, jihovýchod až severovýchod) 3 sever (severozápad až severovýchod) Při praktickém vymezování expozice byl vzat prokazatelný vliv expozice na produkční schopnost půd až od třetího stupně sklonitosti (> 7 ), pouze v některých případech (lehké půdy, velmi těžké půdy aj.) je uvažován vliv expozice už od druhého stupně sklonitosti. Samostatně se hodnotí expozice jižní v KR 0,1,2,3,4 a 5 jako negativní a zbývající expozice se slučují bez rozlišení. V KR 6,7,8 a 9 se samostatně hodnotí expozice severní jako negativní a zbývající expozice východní, západní a jižní se opět slučují a hodnotí jako celek (Mašát, 2002). Sdružený kód pro kategorie sklonitosti a expozice Vyjadřuje se čtvrtou číslicí kódu BPEJ. Tab. č. 4 - Sdružený kód pro kategorie sklonitosti a expozice Sklonitost Expozice Kód Ve Slovní Základní Slovní stupních charakteristika kategorie charakteristika Základní kategorie Rovina 0-1 Bez rozlišení Mírný sklon 2 Bez rozlišení Mírný sklon 2 Jih (JZ-JV) Mírný sklon 2 Sever (SZ-SV) Střední sklon 3 Jih (JZ-JV) Střední sklon 3 Sever (SZ-SV) Výrazný sklon 4 Jih (JZ-JV) 1

25 Výrazný sklon 4 Sever (SZ-SV) Příkrý sklon až sráz 5-6 Jih (JZ-JV) Příkrý sklon až sráz 5-6 Sever (SZ-SV) 3 U KR 0 5 znamenají kódy 2,4,6 a 8 skutečnou jižní expozici a kód 3,5,7 a 9 všechny ostatní expozice. U KR 6 9 je tomu naopak, tj. kódy 3,5,7 a 9 znamenají skutečnou severní expozici a kódy sudé pak všechny ostatní (Mašát, 2002). Skeletovitost K Je komplexní hodnocení štěrkovitosti a kamenitosti podle jejich obsahu v ornici a podorničí. Obsah skeletu se uvádí v procentech objemových v půdní hmotě formou zlomku, kde skeletovitost v ornici se značí v čitateli a v podorničí ve jmenovateli. Štěrkem se rozumí pevné částice hornin velikosti 4 až 30 mm, kámen jsou pevné částice velikosti 30 až 300 mm. Nad 300 mm se jedná o balvany. Tab. č. 5 - Hodnocení štěrkovitosti Š a kamenitosti K: Obsah štěrku a kamene stupeň charakteristika Do 10 % obj. 0 S příměsí 10 25% 1 Slabě štěrkovitá, kamenitá 25 50% 2 Středně štěrkovitá, kamenitá Nad 50% 3 Silně štěrkovitá, kamenitá Hodnocení skeletovitosti se provádí ve 4 stupních takto: 0 bezskeletovitá 1 slabě skeletovitá 2 středně skeletovitá 3 silně skeletovitá Je také nutno odlišit a hodnotit měkký a tvrdý skelet, protože měkký skelet nebrání v takové míře zpracování půdy. Stupeň skeletovitosti hodnotíme v otevřené sondě, polosondě nebo ze vzorku ornice odebrané rýčem (Mašát, 2002). Hloubka půdy H Charakterizuje mocnost půdního profilu, kterou omezuje v určité hloubce buď pevná skála nebo silná skeletovitost.

26 26 Tab. č. 6 - Hloubka půdy Kategorie Hloubka půdy Charakteristika kategorie 0 Více než 60 cm Půda hluboká 1 30 až 60 cm Půda středně hluboká 2 Do 30 cm Půda mělká Sdružený kód kategorie skeletovitosti a hloubky půdy Vyznačuje se 5 číslicí kódu BPEJ. Tab. č. 7 - Sdružený kód pro kategorie skeletovitosti a hloubky půdy Kód Skeletovitost Hloubka Slovní charakteristika Základní kategorie Slovní charakteristika Základní kategorie 0 bezskeletovitá 0 hluboká 0 1 Bezskeletovitá až slabě 0-1 Hluboká až 0-1 skeletovitá středně hluboká 2 Slabě skeletovitá 1 Hluboká 0 3 Středně skeletovitá 2 Hluboká 0 4 Středně skeletovitá 2 Hluboká až 0-1 středně hluboká 5 Slabě skeletovitá 1 Mělká 2 6 Středně skeletovitá 2 Mělká 2 7 Bez- až slabě skeletovitá 0-1 Hluboká až 0-1 středně hluboká 8 Středně až silně skeletovitá 2-3 Hluboká až 0-2 mělká 9 Bez- až silně skeletovitá 0-3 Hluboká až 0-2 mělká Kód 7,8,9 je určen pro BPEJ o sklonitosti >12 a pro BPEJ nevyvinutých půd. Kód 5 a 6 se používá jen pro mělké půdy. V tom případě kód skeletovitosti označuje

27 27 skeletovitost v orničním nebo drnovém horizontu. Předpokládá se, že při silné skeletovitosti (3) se jedná pouze o nezemědělskou půdu. Mezi další pomocné hodnoty patří zrnitost půdy, výchozy tvrdých hornin a balvanů, výskyt teras, počet lokalit BPEJ v katastrálním území a nadmořská výška (Mašát, 2002). 2.7 Struktura kódu BPEJ na Slovensku Na Slovensku se udává BPEJ sedmi místným kódem. Představuje půdně-klimatické jednotky, které jsou rozdělené na základě sklonitosti, expozice svahů, skeletovitosti, hloubky půdy a zrnitostního složení povrchových horizontů. Struktura kódu je následující: 1. a 2. číslice označuje klimatický region, 3. a 4. číslice označuje hlavní půdní jednotku, 5. číslice udává kód svahovitosti a expozice 6. číslice kód skeletovitosti a hloubky půdy, 7. číslice kód zrnitosti půdy. První čtyři čísla udávají pak kód hlavní půdně-klimatické jednotky. Předmětem mapování BPEJ byla jen zemědělská půda, která je evidovaná v kulturách: orná půda, louky, pastviny, chmelnice, vinice a sady. BPEJ jsou mapované nejen v extravilánech, ale i intravilánech obcí, kde tyto jednotky byly určené odborným odhadem (Čurlík, Šurina, 1998).

28 28 3 Cíl práce Cílem práce bylo uskutečnit mapování části katastru obce Letonice. Terénní průzkum se uskutečnil ve spolupráci s pracovníky Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd. Z půdních sond byly odebrány porušené (sypké) i neporušené vzorky. Bylo stanoveno zrnitostní složení, celkový obsah půdní organické hmoty, reakce aktivní a výměnná, stanovení uhličitanů a byl proveden základní rozbor neporušených půdních vzorků. S použitím vhodného softwaru byly vyhotoveny mapy a výsledky mapování byly konfrontovány s výsledky Komplexního průzkumu zemědělských půd.

29 29 4 Materiál a metody zpracování 4.1 Objekt studia Objektem práce byla část katastrálního území obce Letonice. Výměra zkoumané plochy je 495 ha. Podle půdních a klimatických podmínek je území zařazeno do řepařského výrobního typu. V obci žije přibližně 1415 obyvatel, z toho cca 880 je v produktivním věku. Průměrný věk je 35,2 let. Přírodní podmínky: 1. Klimatické podmínky Území katastru obce Letonice patří do klimatického regionu T3, tj. oblasti teplé, okrsku teplého, mírně vlhkého, s mírnou zimou. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 8,5ºC, průměrné množství srážek za rok nepřesahuje hranici 550 mm. Průběh srážek a teplot je vzat podle údajů meteorologické stanice ve Slavkově u Brna (212 m.n.m.). 2. Reliéf území Zájmové území je součástí přirozené geomorfologické oblasti Vyškovského úvalu a geomorfologického celku Litenčická pahorkatina. Je nejzápadnějším výběžkem karpatského oblouku. Svažitý až silně svažitý terén je položen v nadmořské výšce zhruba mezi m. Rovinné plochy se téměř nevyskytují, mírně svažité polohy jsou zastoupeny jen ojediněle.k nejvýše položeným pozemkům patří vyvýšenina při severní hranici katastru, místně zvaná Větrník (394,2 m.n.m.), dále kopec Bandekýbl (350 m.n.m.), v těsné blízkosti sousedního katastru obce Drátovice a pozemky kolem hájku Šachany (380 m.n.m.). Nejnižší nadmořské výška (225 m.n.m.) je zaznamenána v údolí místního potoka, v trati Rybníčky. Svažité polohy mají většinou jižní a východní, ojediněle i západní expozici. 3. Geologicko-litologické poměry Katastrální území leží v oblasti čtvrtohorních sedimentů s podložím neogenních jílovitých a písčitých sedimentů. Ze čtvrtohorních sedimentů se nejvíce vyskytuje spraš, méně pak vápnité nivní uloženiny. Nejrozšířenějším půdotvorným substrátem jsou

30 30 převážně jílovité sedimenty mořského neogénu vápnité. V menší míře se vyskytují také převážně písčité sedimenty mořského neogénu vápnité. Jílovité sedimenty mořského neogénu jsou charakteristické žlutozelenou až zelenošedou barvou a bohatým obsahem uhličitanu vápenatého. Zvětrávají na těžké půdy pararendziny. Místy jsou překryty menší vrstvou spraše. Svažité polohy dovolují intenzivní erozi, dochází ke splavování vrchních vrstev spraše a obnažuje se podložní hornina. V zájmovém území se jílovité sedimenty mořského neogénu vyskytují na velkých plochách ( tratě Pohančiska, Čtvrtě a Padělky ). Jemnozrnné, místy i hrubozrnné písčité sedimenty jsou zvětralinou zpevněných pískovců. Zvětralá vrstva má hnědou barvu, příměs křemenných valounů a úlomků a dostatek uhličitanu vápenatého. Vznikly na nich pararendziny velmi hluboké, místy středně hluboké, zrnitostně středně těžké. Vyskytují se především na svazích, erozí dochází ke zkracování zvětralé vrstvy. V zájmovém území se nachází v trati Větrník a Bandekýbl. Spraše jsou sedimenty větrem naváté, s vysokým obsahem prachových částic. Důležitou součástí je uhličitan vápenatý. Lehce zvětrávají na velmi hluboké půdy, zrnitostně středně těžké. Mají světle hnědou až plavohnědou barvu a četné bílé vápnité žilky a povlaky (pseudomycelia). V průběhu zvětrávání dochází k odvápnění svrchních vrstev, přibližně do hloubky cm. Na spraších vzniká černozem. V zájmovém území se vyskytují v trati Žleby, Za myslivnou a Nad rybníčky. Vápnité nivní uloženiny v těsné blízkosti potoků představují naplavené sedimenty, zrnitostně středně těžké, s výraznými znaky glejového procesu. Lokálně se objevují profily s nízkým obsahem uhličitanu vápenatého. Na nivních uloženinách vznikl glej fluvizemní. 4. Hydrologické poměry Zájmové území spadá do hlavního povodí řeky Moravy, dílčího povodí řeky Svratky. Nachází se v povodí říčky Litavy. Z většiny území odvádí přebytečné srážkové vody Letonický potok. Protéká celým územím od severovýchodu k jihovýchodu. Do jeho koryta jsou napojeny všechny drenážní vyústě. Svažitost terénu s omezenou vsakovací schopností půd vytvořených na jílových sedimentech umožňuje rychlý odtok srážkových vod. Příznivý vodní režim mají půdy na spraších. Jejich vsakovací schopnost je daleko vyšší a dostatečné množství kapilárních pórů umožňuje intenzivní vzlínání. Nepříznivé vláhové poměry mají půdy na písčitých sedimentech. Rychlý odtok srážkových vod a omezená

31 31 schopnost vzlínání zapříčiňuje v sušších letech přísušky. Odlišný vodní režim má glej fluvizemní. Vedle atmosférických srážek se intenzivně uplatňuje vliv podzemní vody, jejíž hladina se pohybuje kolem 80 cm. Vyskytují se i okrsky sezónně zamokřené. 5. Vliv přírodních podmínek na vývoj půd Při vývoji půd se nejvíce uplatnil půdotvorný substrát, dále pak klima, původní vegetace, podzemní voda a konfigurace terénu. Půdotvorný substrát se při vzniku černozemě a pararendziny uplatňuje svým petrografickým složením a chemismem v souvislosti s obsahem karbonátů. Původní stepní porost se stal vedle edafonu dodavatelem organické hmoty a materiálovým zdrojem pro tvorbu humusu u černozemě. Klima se výrazně uplatňuje atmosférickými srážkami na vyluhování karbonátů z humusových horizontu černozemě. Podzemní voda ovlivňuje vláhový režim u lužní půdy a podmiňuje průběh glejového procesu v této půdě. Konfigurace terénu ovlivňuje především ostatní půdotvorné činitele klima,vodní režim. Přímo pak malou intenzitu zásaku atmosférických srážek a působí rušivě na půdotvorný proces prostřednictvím eroze a akumulace. Průběh půdotvorných pochodů částečně ovlivňuje i kultivační činnost člověka.

32 Použité metody Metody terénních prací V první řadě byla provedena rekognoskace zkoumaného území a byl zvolen nejvhodnější postup aktualizace BPEJ. Z důvodu správného zařazení půd do hlavních půdních jednotek (HPJ) byly provedeny výkopy výběrových sond, jejich popis a odběr půdních vzorků k chemickým a fyzikálním analýzám. Sondy byly vybírány na základě jednotlivých dílčích popisů půdních profilů z půdních vpichů tak, aby každá sonda reprezentovala ty z půdních typů, které v daném území měly nejčetnější výskyt. Celkem bylo vykopáno, popsáno a odebráno 7 půdních sond. Z každého půdního horizontu v sondě byly odebrány 3 půdní válečky na stanovení fyzikálních parametrů a 0,5 kg porušeného vzorku k chemickým analýzám. Ze všech půdních sond bylo tedy odebráno celkem 63 půdních válečků a 21 porušených vzorků. Popis byl uskutečněn podle metodiky Průzkumu zemědělských půd ČSSR (1967), půdy byly klasifikovány podle Taxonomického klasifikačního systému půd České republiky (2001). Mapování zkoumaného území bylo prováděno pomocí sondovací tyče 110 cm systémem volného mapování a s takovou hustotou sondáže, která byla závislá na složitosti území. Zařazení do systému HPJ bylo provedeno podle platné Metodiky vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek (2002) Metody analytických prací Obsah skeletu byl stanoven gravimetricky, abychom při vyhodnocování mohli navázat na výsledky zrnitostního rozboru, které jsou uváděny také v hmotnostních procentech. Zrnitostní rozbor byl proveden pipetovací metodou. Na dispergaci byl použit roztok hexametafosforečnanu sodného. Časy sedimentace pro jednotlivé frakce byly vypočítany podle Stokesova vzorce dosazením dříve stanovené zdánlivé hustoty tuhé fáze půdy a teploty suspenze.

33 33 Zdánlivá hustota tuhé fáze půdy (měrná hmotnost) byla stanovena v pyknometrech Gay Lussac, při teplotě 20 C. Půdní reakce aktivní byla stanovena potenciometricky v suspenzi vzorku půdy s destilovanou vodou. KCl. Půdní reakce výměnná byla stanovena potenciometricky v suspenzi s 1 M roztokem Stanovení celkového obsahu půdní organické hmoty (celkového humusu) bylo uskutečněno metodou Walklay-Black v modifikaci Novák-Pelíšek, kdy je organický uhlík oxidován chromsírovou směsí. Nezreagovaný zbytek je stanoven titrací roztokem Mohrovy soli. Stanovení půdních uhličitanů bylo provedeno Jankovým vápnoměrem, kdy se v rozkladné baňce na zeminu s obsahem uhličitanů působí zředěnou kyselinou HCl, vyvíjený CO 2 je veden do jedné ze spojených trubic, která je okalibrována, takže výsledek při navážce 20 g lze číst v % uhličitanů Metody vyhodnocení výsledků Základní popisné statistické parametry byly vypočítány pomocí softwaru Microsoft Excel. Mapy byly zpracovány pomocí softwaru MicroStation SE.