Biogeografické oblasti (souše)

Transkript

1 Základní výdobytek klasické biogeografie: biogeografická regionalisace Země: Biogeografické oblasti (souše) A-P.de Candolle (1820) -fyto, P.Sclater (1858) - ptáci, A.R. Wallace (1876, 1881) - savci: Holoarktická oblast (Palearktická + Nearktická) Etiopská (afrotropická) oblast + Madagaskar (Kapská rozlišována jen ve fytogeografii) Orientální oblast Australská oblast (+Wallacea) Neotropická oblast

2 Fytogeografie Zoogeografie

3 Fytogeografický akcent: souběžné uplatňování tradiční biogeografické regionalisace a hledisek ekologické zonace (pásemnost vegetace)

4 Biogeografické oblasti (souše) a přechodné oblasti

5 Bromelie na borovici: Mexiko: Přechodná zóna mezi holarktickou a neotropickou oblastí

6 Střední Mexiko: kaktusy v borových lesích - učebnicový příklad přechodové biogeografické oblasti: holarctická- neotropická

7 Palearktická oblast

8 Palearktická oblast Blízká podobnost fauny a flóry Nearktické a Palearktické biogeografické oblasti vedla některé biogeografy k popisování těchto oblastí jako jednoho superregionu Holarktické biogeografické oblasti. Je to důsledkem historické vazby mezi těmito regiony v průběhu třetihor a čtvrtohor. Palearktická biogeografická oblast zahrnuje Evropu, severní Afriku a severní Asii. Palearktická oblast 18 čeledí suchozemských savců. Obě oblasti spolu sdílejí mnoho čeledí a rodů savců 21 druhů savců se vykytuje v obou oblastech. Kromě toho Palearktická oblast zahrnuje i rody, které se nevyskytují v původní moderní fauně Nearktické oblasti. Patří sem dobře známí savci, jakými jsou např. opice, pandy (Ailuropoda), tygři (Panthera), koně (Equus) a velbloudi (Camelus). Jediná endemická ptačí čeleď pěvuškovití (Prunellidae). Pro Palearktickou oblast jsou typičtí z ryb kaprovití (Cyprinidae) nebo okounovití (Percidae), z obojživelníků mlokovití (Triturus a Salamandra), blatnicovití (Pelobatidae), ropuchovití (Bufonidae), rosničkovití (Hylidae) a skokanovití (Ranidae). Z plazů to jsou např. ještěrkovití (Lacertidae), užovkovití (Colubridae), scinkovití (Scincidae) a slepýšovití (Anguidae). Z ptáků např. pěnkavovití (Fringillidae) nebo sýkorovití (Paridae).

9

10 Nearktická oblast

11 Nearktická oblast Nearktická oblast je domovem 13 čeledí savců. V nearktické fauně zcela dominují placentální savci je zde 111 různých rodů, nicméně nalezneme zde i jeden rod vačnatců vačice. Dobře známými druhy, které jsou nyní endemické pro Nearktickou biogeografickou oblast, jsou: bizon americký (Bison bison), pižmoň severní (Ovibos moschatus), vidloroh (Antilocapra americana), ovce tlustorohá (Ovis canadensis), wapiti (Cervus candensis), psouni (Cynomys spp.), medvěd grizzly (Ursus horribilis) a kojot prérijní (Canis latrans). Během Pleistocénu žilo v Severní Americe mnohem více velkých savců, než je tomu dnes avšak velké vymírání na konci tohoto období vedlo k zásadnímu snížení rozmanitosti velkých savců. Mnoho savčích rodů, které se nacházejí v Nearktické oblasti, se také vyskytuje i v Palearktické oblasti. Ze známějších příkladů lze uvést rod bizon (Bison), los (Alces) a medvěd (Ursus). Dále také soba polárního (Rangifer tarandus), rysa (Lynx lynx), lišku polární, a řada dalších. Z rybích taxonů jsou pro Nearktickou biogeografickou oblast typičtí např. kostlíni (Lepisosteiformes), sumečkovití (Ictaluridae) a okounkovití (Centrarchidae). Z obojživelníků a plazů to jsou mločíkovití (Plethodon), axolotlovití (Ambystomatidae), kajmankovití (Chelydridae), korovcovití (Heloderma), chřestýši (Crotalinae) a aligátor americký (Alligator mississippiensis). Z ptačích čeledí je typická např. subendemická čeleď krocanovitých (Meleagridae).

12

13 Holarktický areál: organismy vyskytující se v palearktu a nearktidě Příklady živočichů: sob, los, liška obecná, rys ostrovid, medvěd hnědý, vlk, jelen lesní, zemní veverky rodu Tamias, rosomák, orel skalní, krkavec velký

14 Cirkumpolární rozšíření (areál): kolem pólu, na severu speciální typ holarktického Příklady: liška polární, medvěd lední, zajíc bělák, běluha mořská, tuleň wedellův, sovice sněžná, strnad severní, chaluha

15 Etiopská oblast

16 Etiopská oblast Etiopská (afrotropická) biogeografická oblast zahrnuje subsaharskou Afriku a přilehlé části Arabského poloostrova. Do této oblasti bývá také řazen ostrov Madagaskar, nicméně ten má odlišnou geologickou historii vzhledem k dlouhotrvajícímu oddělení od afrického kontinentu a proto také řadu specifik. V Afrotropické biogeografické oblasti nacházíme nejvyšší diverzitu savců ze všech biogeografických oblastí (30 čeledí) a také značnou rozmanitost krytosemenných rostlin (117 čeledí). Žije zde mnoho dobře známých endemických rodů savců jako např. zebry (Equus burchelli), žirafy (Giraffa camelopardalis), gazely (Gazella subgutturosa), pakoně (Connochaetes taurinus), afričtí sloni (Loxodonta africana), paviáni (Papio spp.) šimpanzi (Pan troglodytes) a gorily (Gorilla gorilla). Afrotropická oblast sdílí mnoho savčích čeledí s přilehlou Palearktickou a Indomalajskou oblastí, ale jen velmi málo čeledí je společných s Neotropickou oblastí a žádná s Australasijskou biogeografickou oblastí. Oproti tomu je zde mnoho čeledí krytosemenných rostlin, které jsou společné pro Afrotropickou, Neotropickou a Australasijskou oblast. Z měkkýšů jsou pro Afrotropickou biogeografickou oblast typičtí např. achatinovití (Achatinidae) a Chlamydephoridae, z ryb to jsou např. archaičtí bichirovití (Polypteridae) nebo cichlidy (Cichlidae). Endemickými čeleděmi obojživelníků jsou např. kvikuňkovití (Arthroleptidae) nebo rákosničkovití (Hyperoliidae). Z plazů jsou typičtí gekoni (Gekkoninae) nebo kobry. Mezi endemické čeledi ptáků Afrotropické oblasti řadíme hadilovovité (Sagittariidae), kladivoušovité (Scopidae) a turakovité (Musophagidae). Endemickými čeleděmi savců jsou vydříkovití (Potamogalidae), zlatokrtovití (Chrysochloridae), noháčovití (Pedetidae), šupinatkovití (Anomaluridae), žirafovití (Giraffidae), hrochovití (Hippopotamidae) a hrabáči Tubulidentata).

17

18

19 Orientální (indomalajská) oblast

20 Orientální (indomalajská) oblast Indomalajská oblast zahrnuje Indický subkontinent a přilehlé části jižní Asie. Ačkoliv se jedná, v porovnání s ostatními oblastmi, o malé území, nalezneme zde velmi vysokou diverzitu jak savců (20 čeledí), tak i krytosemenných rostlin (108 čeledí). Mezi dobře známé endemické taxony patří například čeleď gibonů (Hylobatidae), orangutani (Pongo pygmaneus) a letuchy (Cynocephalidae). Řada druhů Indomalajské oblasti má své příbuzné v Afrotropické oblasti. Jedná se např. o slona indického (Elephas maximus) a nosorožce indického (Rhinoceros unicornis). Indický tygr bengálský (Panthera tigris tigris) je taxonomicky úzce příbuzný s tygrem sibiřským (Panthera tygris altaica), který se vyskytuje v jihovýchodních regionech Asijské části Palearktické biogeografické oblasti. Z plazů je pro Indomalajskou biogeografickou oblast typický např. gaviál indický (Gavialis gangeticus), z ptáků to jsou např. 3 endemické čeledi: irenovití (Irenidae), brhlovcovití (Rhabdornithidae) a čeleď Megalaimidae. Ze savců jsou, kromě již uvedených, typičtí např. tanovití (Tupaidea) nebo ostnoplši (Platacanthomyidae).

21

22 Australská oblast

23 Australská oblast Australasijská oblast zahrnuje Austrálii, Tasmánii a Novou Guineu. Někteří autoři sem řadí také Nový Zéland jako podoblast Australasijské oblasti. Navzdory své malé rozloze je Australasijská oblast nejodlišnější ze všech ostatních biogeografických oblastí. V její savčí fauně téměř absolutně dominují vačnatci a je velmi pravděpodobné, že jedinými původními placentálními savci této oblasti jsou netopýři. Ostatní placentálové jako například pes dingo a snad i krysy se do Austrálie dostali pravděpodobně až s prvními lidmi. Jedinečnými a velmi dobře známými endemickými savci této oblasti jsou klokani (Macropus), klokani wallaby (Wallabia) a koaly (Phascolarctos cinereus). Navíc, v tomto regionu také přežívají vejcorodí savci jako ptakopysk (Ornithorhynchus annatinus) a ježury (Tachyglossus a Zaglossus). Přestože Austrálie a Tasmánie se vyznačují bohatou faunou vačnatců, blízký Nový Zéland v důsledku jeho brzkého oddělení od Gondwany neměl až do příchodu lidí žádné nelétající savce. Z obojživelníků jsou pro Australasijskou biogeografickou oblast typičtí např. paropuchovití (Myobatrachidae), z plazů je typický např. taipan (Oxyuranus microlepidotus) nebo Pseudonaja textilis. Endemická je např. čeleď dvounožkovití (Pygopodidae). Z ptáků jsou pro Australasijskou oblast endemické čeledi kasuárovitých (Casuariidae), emuovití (Dromaeidae), lemčíkovití (Ptilonorhynchidae). Zvlášť bohatá je fauna papoušků obsahující subendemické a endemické čeledi Loriinae, Cacatuinae a Micropsittinae.

24

25 Neotropická oblast

26 Neotropická oblast Neotropická biogeografická oblast zahrnuje jižní a střední Ameriku a přilehlé ostrovy. Je domovem přibližně 23 čeledí savců a je tedy výrazně rozmanitější než Nearktická oblast. Známými endemickými rody savců Neotropické oblasti jsou např. lamy (Lama), morčata (Cavia) a činčily (Chincilla). Neotropická a Nearktická oblast sdílejí mnoho čeledí a rodů, např. králíky, rejsky, veverky, kočky, lišky, pumy a jeleny. Kromě toho savčí fauna Neotropické oblasti vykazuje zajímavou podobnost i s dalšími biogeografickými oblastmi, neboť např. lamy patří do čeledi velbloudovitých (Camelidae) a jsou úzce příbuzné palearktickým velbloudům. V Neotropické oblasti žijí také dvě původní čeledi opic, které jsou sice primitivnější, ale vzdáleně příbuzné opicím z Palearktické, Indomalajské a Afrotropické oblasti. Jeden zajímavý rys Neotropické oblasti je rozmanitost jejích endemických hlodavců. Jedná se o 12 různých endemických čeledí a téměř 200 endemických druhů. A konečně, Neotropická oblast má po Austrálii nejvyšší rozmanitost vačnatců 3 čeledi a 84 druhů Z dalších živočišných taxonů jsou pro Neotropickou biogeografickou oblast typičtí např. červoři (Gymnophiona), hvízdalkovití (Leptodactylidae), kteří zde ekologicky nahrazují skokanovité. Dále kajmani (Caiman) a hroznýšovití (Boidae). Z ptáků nanduovití (Rheidae) a tinamiovití (Tinamiformes), kondorovití (Cathartidae), papoušci (Psittacinae) nebo kolibříkovití (Trochilidae). Ze savců jsou dále typičtí mravenečníci (Myrmecophagidae), lenochodi (Megalonychidae), pásovci (Dasypodinae), štětinatci (Solenodon), kosmanovití (Callitrichinae), malpovití (Cebidae) a tapíři (Tapiridae).

27

28

29 Noctilio albiventris Noctilio leporinus

30

31

32 Další z klasických témat: klimatické a stanovištní gradienty Výšková pásma - altitudinální zonalita Zonalita Šířková pásma latitudinální zonalita Hart Merriam 1894: life zones Adolf Endler ( )

33 Latitudinální zonalita a základní zonobiomy (tundra, tajga, opadav é hájové lesy, vždyzelené tvrdolesy atd.)

34

35 Biomy souše

36 Rozložení globální biodiversity a bylo tomu tak vždy: cf. fosilní záznam

37 Výjimky? Willig et al Annu Rev Ecol Evol Syst 34: Obvykle analýzy na menším geografickém gradientu (< 20 lat.) Hymenoptera: vosy, lumčíci některé vodní rostliny sekundárně vodní obratlovci: pelagičtí ptáci, ploutvonožci

38 ...některé hypotézy jsou komplexní a někdy obtížně testovatelné... Jaké mechanismy tento gradient udržují? velké množství hypotéz...

39 Výšková (altitudinální) zonalita

40 Výškový stupeň: supranivální nivální sněžná čára horní hranice lesa Alpinský Montánní horský Submontánní podhorský Kolinní pahorkatiný Planární nížinný

41 Inverzní zonace: obrácený teplotní gradient Xerotermní (submediteránní společenstva) Ještěrka zelená j. živorodá Podhorská chladnomilnější společenstva