OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY V E S E L Á. Vydáno Zastupitelstvem ovce Veselá pod č.j. 1/2009 dne Účinnost dne

Transkript

1 OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY Ú z e m n í p l á n V E S E L Á Vydáno Zastupitelstvem ovce Veselá pod č.j. 1/2009 dne Účinnost dne Květen 2009

2 Obec Veselá Č.j.:1/2009 Veselá ÚZEMNÍ PLÁN VESELÁ Zastupitelstvo obce Veselá příslušné podle 6 odst.5 písm. c) zákona č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, za použití ustanovení 43 odst. 4 stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, 171 zákona č.500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, 13 a přílohy č.7 vyhlášky č.500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, který obsahuje textovou a grafickou část: v y d á v á ú z e m n í p l á n V e s e l á 1. TEXTOVÁ ČÁST ÚZEMNÍHO PLÁNU: a) vymezení zastavěného území Zastavěné území obce Veselá bylo vymezeno postupem podle zákona č.183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), opatření obecné povahy ve věci vymezení zastavěného území obce Veselá bylo vydáno dne a nabylo účinnosti dne Pro obec Veselá nebyl dosud zpracován územní plán. Vymezení zastavitelných ploch je v souladu s vlastnickými parcelami, které jsou navrhovány pro účelovou zástavbu. b) koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje jeho hodnot Cílem územně plánovací dokumentace je stanovit rozvoj území ve smyslu stabilizace venkovské obce a jejího správního území. Obsahuje především návrh rozšíření obytných a výrobních ploch, společně s občanskou vybaveností a dopravně-technickou infrastrukturou, nacházejících se v zastavěném území a v navrhovaném zastavitelném území. Komplexně zpracovaný návrh je pro celé řešené správní území obce Veselá. Obsahuje zastavěné, zastavitelné a nezastavitelné plochy, ke kterým navrhuje regulační podmínky. Cílem tohoto návrhu je zabezpečit trvale udržitelný rozvoj obce. Tento návrh v zastavěné i zastavitelné části dotváří původní strukturu zástavby, která je zcela funkční, obydlená celá obec nebo trvale podnikatelsky využívaná (areál zemědělské výroby). Zastavěné i zastavitelné území leží v těžišti katastru obce. Obec Veselá je zatížená průjezdní automobilovou dopravou a sice ze silnice II. třídy směr Horní Cerekev Počátky a ze silnice III. třídy směr Rynárec Pelhřimov. Stávající průjezd silnice III/11255 směr Rynárec Pelhřimov je v návrhu eliminován koridorem přeložky této silnice společně s přeložkou silnice II/639 v prostoru před zastavitelným územím obce ( plochy výroby a skladování). Tento nadřazený dopravní skelet je v rámci návrhu územního plánu dořešen konkrétním připojením obce na stávající trasu silnice II/639 v prostoru u zemědělského areálu a na stávající trasu silnice III/11255 v prostoru u hřbitova, v obou případech na současně zastavěném území obce. V těchto souvislostech jsou dále navrženy konkrétní místní propojení pro dopravně technické zabezpečení obslužnosti v obci a další rozvoj, týkající se obslužnosti ploch nezastavitelného území v rámci katastru obce Veselá. V zastavěném a zastavitelném území je vnitřní obslužnost rozšířena na plochy veřejných prostranství, plochy výroby jsou po obvodu svého území ve vztahu k dopravní obsluze odděleny pásem ochranné zeleně. Obdobně ve vztahu k zastavitelnému území obce Veselá. V obci je trvalý zájem o výstavbu rodinných domů, který je řešen na plochách západně od zastavěného území obce. Původní obestavění ulicového a návesního prostoru z dochovanou zástavbou historického členění usedlostí zůstává jádrem obce s významem centra a veřejného prostranství. Tyto prostory a tato zástavba jsou předmětem regulativů pro veřejná prostranství společně s dochováním původního vzhledu a proporcionality. V rámci obnovy některých krajinných prvků, vzniklých především činností člověka, jsou tyto začleněny jako součást územního systému ekologické stability. Jedná se především o vodní plochy, retenční nádrže, vymezení lokálních biocenter a lokálních biokoridorů. V centrálním, návesním prostoru jsou navrženy parkové úpravy pro doplňující veřejné prostranství, jedná se o prostor kolem historického, gotického kostela. Pro obnovu a rekonstrukci místních komunikací jsou konkrétně navrženy v lokalitách DS2, DS3, DS4, DS5, DS6, DS7, DS8, DS9, DS10, DS11, DS12 jako součást místní cestní sítě za účelem lokálního propojení místních cílů a obsluhy lesních celků a zemědělských pozemků. 2

3 c) urbanistická koncepce, včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně Návrh územního plánu obce Veselá dále rozvíjí historickou zástavbu jádra sídla postupným obestavováním současně zastavěného území pro bydlení, občanskou vybavenost a technickou infrastrukturu, především po obvodu jeho západní hranice. Dále rozšiřuje plochy výroby a skladování současného areálu zemědělské výroby pro rozvoj drobné řemeslné výroby, skladů, včetně stanovené urbanistické rezervy v sousedství stávajícího areálu zemědělské výroby. Tento reálný vývoj spoluvytváří dopravní systém průjezdní silnice II. a III. třídy společně s koridorem přeložky silnice III. a II. třídy. V obci je již vytvořen způsob obsluhy navazujících ulic, který konkrétně určuje možnosti navrženého zastavitelného území, zejména v prostoru při jižním a západním okraji obce. Na těchto plochách se nacházejí pozemky konkrétně oddělitelné pro etapy, dostupné zejména k zainvestování ze strany obce. Charakter a intenzita zástavby zde bude odpovídat požadavkům na vynaložený efekt investičních prostředků. V tomto prostoru jsou vytvořené další územní rezervy pro bydlení v rodinných domech, výrobu a skladování. Terénní uspořádání z hlediska vodohospodářského vyžaduje vybudování čistírny odpadních vod. Ve všech plochách navržených územním plánem budou respektovány urbanistické, architektonické a krajinné hodnoty území. Objekty budou svým objemem a charakterem (architektonickým a materiálovým řešením) respektovat okolní stávající zástavbu a dodržovat ráz obce. Návrh ploch s rozdílným způsobem využití je lokalizován do následujících funkčních ploch pod tímto označením: B1-3, BII, B-R Bydlení - rodinné domy venkovského charakteru RI, RI-Z Rekreace plochy staveb pro rodinnou rekreaci OS Občanské vybavení tělovýchovná a sportovní zařízení OS Plochy občanského vybavení - hřbitov PV Plochy veřejných prostranství - zeleň na veřejných prostranstvích SV, SV-R Plochy smíšené obytné obytné venkovské, občanské vybavení, nerušící drobná výroba, služby DS Plochy dopravní infrastruktury silniční doprava III. tř., místní komunikace DS Plochy dopravní infrastruktury koridor přeložky silnice II/639 a III/11255 DS Plochy dopravní infrastruktury obnova a rekonstrukce místních komunikací TI Čistírna odpadních vod VD, VD-R Plochy výroby a skladování drobná řemeslná výroba a sklady ZO Plochy zeleně, ochranná a izolační zeleň W Plochy vodní a vodohospodářské vodní plochy, toky VKP Plochy přírodní významný krajinný prvek PS Plochy specifické rekultivace skládky PD Rekultivace ploch silnic II/639 a III/11255 d) koncepce veřejné infrastruktury včetně podmínek pro její umisťování Doprava návrh: Koridor přeložky silnice III/11255 a jeho jižní části s ním spojený koridor přeložky II/639 jsou veřejně prospěšnými stavbami. Nově navrhované místní komunikace v rozsahu uvedeném ve výkresové části jsou veřejně prospěšnými stavbami. Mají charakter obslužných komunikací funkční skupiny C. Navrženo je vybudovat v šířkových parametrech (není-li v důvodové části uvedeno jinak) s šířkou vozovky 6.0 m mezi obrubami (nejméně však 5.5 m) a doplněné alespoň jednostranným chodníkem (v území se souvislou oboustrannou zástavbou s chodníkem oboustranným); v místech jednostranného chodníku na opačné straně komunikace bezpečnostní odstupový pás šířky (nejméně) 0.50 m. Za veřejně prospěšnou stavbu nutno považovat i plošné nároky na výstavbu chodníků a nápravu rozhledových poměrů v křižovatkách podél (současných) průtahových úseků silnic. Konkrétní rozsah je dán požadavky příslušných norem; pro jejich konkretizaci nutno zpracovat podrobnou územní studii. Zásobování vodou Stav - Obec Veselá je zásobena vodou z vodovodu, jehož majitelem a provozovatelem je obec. Nepatrná část obyvatelstva je zásobena z vlastních domovních studní (samoty). Kvalita vody ve studních není zjištěna. Celková délka vodovodní sítě je cca 3,25 km. Zdrojem vody pro vodovod jsou dva jímací zářezy délky 91 m, ze kterých je voda gravitačně vedena přes odkyselovací filtr do zemního železobetonového vodojemu o objemu 100 a 40m3 Veselá (656,8/652,8 m n.m.) Z vodojemu je voda gravitačně svedena do spotřebiště řadem DN LT100 a mm délky 890 m. Udávaná vydatnost prameniště je 0,6 l/s. Rozvodné řady jsou z LT DN 100 a 60 mm. Spotřebiště je tvořeno jedním tlakovým pásmem. Zdrojem požární vody pro obec je vodovod a vodní plochy v intravilánu obce. 3

4 Návrh - Stávající systém zásobování pitnou vodou zůstává zachován. Vodovodní síť je prodloužena k uvažované zástavbě. U části zástavby na navrhované na jihozápadním okraji obce je nutno počítat s individuálním posílením tlaku předpokládané tlakové poměry pouze 0,1 MPa. Výpočet potřeby vody Veselá počet obyvatel stav 243 obyv. spec.potřeba VFD = 80 l/obyv.d poč. obyvatel návrh 305 obyv. spec.potřeba VFO = 10 l/obyv.d délka sítě- odhad pozn. 1.6 km ztráty (odhad)vnf = 10 m 3 /km.d počet zaměstnanců 10 zam. spec.potřeba VFV = 50 l/zam.d Q p = m 3 /d = 0.51 l/s Q d = m 3 /d = 0.76 l/s Q h = 6.32 m 3 /h = 1.75 l/s pozn.- přepočtená délka vodovodního potrubí na DN 150 Ve výpočtu potřeby vody jsou zahrnuty, kromě domácností a občanské vybavenosti, a navrhované podnikatelské plochy (odhadnuto nebyly blíže specifikovány). Kanalizace Stav - Obec Veselá v současnosti má na území sídla vybudovanou nesystematickou kanalizaci Kanalizační síť obce je jednotného charakteru převážně z profilů DN 300 až DN 500. Provozovatelem kanalizace je obec. Délka kanalizační sítě je cca 2,8 km. Splaškové odpadní vody ze zástavby jsou po předčištění v domovních septicích kanalizací odváděny pěti výustmi do toku místní vodoteče (na části zatrubněné), protékající obcí přes vodní plochy na okraji obce. Dešťové vody jsou zčásti odváděny kanalizací, zčásti systémem příkopů, struh a propustků do vodoteče protékající obcí. U nepatrné části zástavby jsou odpadní vody likvidovány v domovních septicích s přepadem do podmoků nebo jsou akumulovány v domovních bezodtokových jímkách a vyváženy na zemědělsky využívané pozemky. Návrh - V návrhu ÚP je odkanalizování a čištění odpadních vod řešeno vybudováním obecní ČOV. Vzhledem k charakteru sídla, a zejména spádovým možnostem doporučujeme malou mechanicko-biologickou čistírnu odpadních vod s nitrifikací a eventuelně s denitrifikací s kapacitou 300 EO. Veškerá navržená a stávající zástavba v ÚP bude odkanalizována oddílným systémem. Stávající kanalizační síť bude využita jako dešťová. Odpad z ČOV bude zaústěn do místního potoka levostranný přítok říčky Bělé. Návrhové plochy předpokládáme odkanalizovat oddílným systémem, dešťové vody by byly odváděny do stávajících vodotečí a zasakovány na pozemcích jednotlivých parcel.. Než dojde k vybudování centrální ČOV, bude řešeno čištění odpadních vod pomocí domovních ČOV (např. septik + zemní filtr, balené mikročistírny) v kombinaci s jímkami na vyvážení. Domovní ČOV budou dle místních možností zaústěny do vodotečí, pro část stávající a navrhované zástavby bude nutno vybudovat kanalizační stoky, do kterých by tyto MČOV byly zaústěny. Toto řešení bude aktuální zejména v případě nedostatku finančních prostředků OÚ na centrální řešení. Po vybudování centrální ČOV budou všechny objekty napojeny na veřejnou kanalizaci a stáv. zařízení odstavena. Vodní toky a plochy stav Hlavním recipientem řešeného území je levostranný přítok říčky Bělé č.hp Povodí Vltavy. Vodní tok spadá do kategorie lososových vod a území spadá do zranitelné oblasti. Celé řešené území se nachází v 3. ochranném pásmu vodárenského zdroje Želivka. Přes zastavěné území protéká místní vodoteč z části zatrubněná. Ve správním území obce jsou vybudovány menší rybníky, o rozloze cca 1-3,5 ha. návrh V návrhu jsou trasy vodotečí oproti stávajícímu stavu beze změn: Jsou navrženy nové vodní plochy na místních vodotečích ve správním území obce jde o 9 rybničních nádrží o rozloze cca 0,1-5 ha. Podél vodního toku bude ponechán nezastavitelný manipulační pruh 6m za účelem správy a údržby. 4

5 Zásobování elektrickou energií Základní legislativní rámec Základ legislativního rámce pro oblast tvoří příslušný zákon. Stanovuje postavení, práva a odpovědnosti nezávislého regulačního orgánu pro energetiku, vytváří podmínky a pravidla pro podnikání v energetice, rovnost hospodářské soutěže, distribuce elektřiny konečným odběratelům nebo distributorům a podobně. Součástí strategického plánování a dlouhodobého rozvoje je i stanovení podmínek rozvoje energetického systému v katastru obce Veselá. Nedílnou součástí celého energetického systému je výroba a rozvod elektrické energie a s tím související problematika posílení rozvodů a napájecích míst. Ta vychází z analýzy současného stavu s ověřením stávajícího zajištění celé oblasti elektrickou energií, rovnoměrného pokrytí spotřeby a související kvalitou a zabezpečeností bezporuchové dodávky elektřiny včetně ekonomiky provozu a úspornosti. Dalším faktorem je i vliv současného a navrhovaného systému zajištění rozvodu elektřiny na životní úroveň a životní prostředí v řešené lokalitě. Elaborát konceptu územního plánu Veselá zahrnuje zpracování a zakreslení elektrorozvodných venkovních vedení 22kV s trafostanicemi 22/0,4kV, včetně ochranných pásem do mapových podkladů v měřítku 1:5000. Součástí je dále výpočet výkonových bilancí a návrh rozvoje VN soustavy. Obecný průzkum NN sítí Rozvodné napětí: 3+PEN 400/230V 50Hz Kmenová linka: Soupis trafostanic: 22kV Pelhřimov TS zděná Obec TS sloupová u bývalého ZD TS sloupová prodejna TS sloupová - u rybníka Týnavy Zpracovávaná obec je napojena odbočkami venkovního vedení 22kV, které jsou provedeny na betonových sloupech. Sekunderní sítě NN v obcích jsou provedeny především venkovním vedením na betonových podpěrách nebo střešnících. Vyhovují stávajícímu zatížení. Výroba a distribuce elektrické energie Jediným distributorem v obci Veselá je E.ON Česká republika a.s. regionální správa v Pelhřimově, která je také provozovatelem distribuční sítě VN a NN a trafostanic. V katastru obce se nenachází žádný jiný zdroj elektřiny. Elektrická energie je přiváděna po venkovních vedení 22kV k místním trafostanicím 22/0,4kV. V řešené lokalitě je rozvod elektřiny proveden z části venkovním a z části kabelovým rozvodem NN, bez zabezpečení proti výpadku. Stávající počet trafostanic zaručuje zajištění nově plánovaných a navrhovaných spotřeb. Energetická koncepce a rozvoj energetických sítí V oblasti obce Veselá se v dohledné době neuvažuje s plnou plošnou plynofikací. Rovněž elektrické vytápění není plošně uvažováno a spíše se uvažuje jako doplněk k ostatním mediím. Elektřina je uvažována převážně k svícení, běžné domácí spotřebiče, nutné elektrické pohony a v malé části technologické procesy při podnikání. Lokalita má potenciál ve využití jiných zdrojů jako biomasy-odpadní dřevo, rychle rostoucí dřeviny, řepka, sláma seno. Doporučuje se uvažovat o využití tepelných čerpadel a solárních kolektorů. Při realizaci navrhované zástavby se uvažuje pomalý nárůst spotřeby cca 3-5% ročně. Vhodnou koncepcí otopných systémů a využitím obnovitelných zdrojů energií, účinnější aplikací příslušného zákona se dá předpokládat racionální nárůst spotřeby. Výkonová bilance navrhované zástavby V navržené bilanci je variantně uvažováno se zajištěním elektrické energie pro objekty bydlení bez použití elektrického vytápění ETP a nebo s instalací ETP do max 30% bytových jednotek. Dále pak plochy s technickou vybaveností, smíšené a určené pro výrobu a skladování. Tato záležitost bude postupně upřesňována a bude mít vliv na eventuelní definitivní určení velikosti nových zdrojů pro zajištění zvýšené spotřeby. Pro bytovou jednotku bez ETP je uvažována hodnota příkonu 4kW. Při instalaci ETP tato hodnota stoupne na 12kW. Pro výkonové výpočty je uvažováno se soudobostí 0,5. ENERGETICKÁ BILANCE: Plochy pro bydlení Plocha P s [kw] R1 = 3 rekreační domy 20 B1 = 4 rodinné domy 24 B3 = 3 rodinné domy 20 B4 = 4 rodinné domy 24 5

6 Plochy bydlení s podnikáním Plocha P s [kw] SV2 = 8 RD s drobnou výrobou 66 Ostatní Plocha P s [kw] ČOV 15 VD1 výroba 60 Podnikání 18 Celkem 247 Bilance je navržena na 30% domů meziobjektová soudobost s elektrickým vytápěním je 0,5 Celkem návrh nárůstu 124kW Rozvoj elektrických sítí Z výkonových bilancí a požadavků na rozvoj sítě vyplývá, že navrženou rozptýlenou zástavbu bude možno připojit ze stávajících trafostanic a VN rozvodů v obci. Pouze rozšíření zástavby v západní části obce představuje určitou nesymetrii v rozložení trafostanic a předpokládá výhledově vybudování nové TS. Elektro-energetická koncepce je v souladu s potřebami obce a v souladu s rozvojem elektrické sítě E.ON Pelhřimov. Budované energetické zařízení nesmí mít nežádoucí vliv na životní prostředí. Budou dodržena ochranná pásma jednotlivých sítí a stanic a dodrženy vzdálenosti vedení dle ČSN o prostorovém uspořádání vedení technického vybavení. Shrnutí V území plynofikace není. Elektrické vytápění se uvažuje výjimečně; pro osamocené objekty kam je dotažení zemního plynu ekonomicky neúnosné. Veřejně prospěšné stavby : výstavba TS RD, úprava rozvodu NN a VO Návrh rozvodu NN Stávající rozvod je proveden převážně vzdušným vedením na podpěrách, z části napojen kabelově. Nově navržená zástavba bude připojena kabelovým vedením, napojeným ze stávajících rozvodů. Veřejné osvětlení Provede se osvětlení nových komunikací, napojené na stávající rozvody VO v obci. Nakládání s odpady Komunální odpad je odvážen firmu SOMPO a.s. Pelhřimov na skládku Hrádek u Pacova a Počátky. V katastrálním území Veselá se nenachází žádná provozuschopná skládka kontaminovaného odpadu. V severní části katastru u silnice III. tř. směrem na Pelhřimov byla uzavřena skládka TKO a stavebního odpadu. Na části byla provedena lesnická rekultivace, pozemek byl zatravněn a je zahrnut do plochy lokálního biocentra. Vymezení ploch přípustných pro dobývání ložisek nerostů a ploch pro jeho technické zajištění V řešeném území se nevyskytují ložiska nerostných surovin. e) koncepce uspořádání krajiny včetně vymezení ploch a stanovení podmínek pro změny v jejich využití, územní systém ekologické stability, prostupnost krajiny, protierozní opatření, ochranu před povodněmi, rekreaci, dobývání nerostů a podobně Charakteristika bioregionu Z hlediska biogeografického členění České republiky (Martin CULEK a kolektiv, Biogeografické členění ČR, Enigma, Praha 1996) je Veselá součástí Pelhřimovském bioregionu. Ten leží na pomezí jižních i středních Čech a jižní Moravy, přitom se nachází na hlavním evropském rozvodí. Zabírá geomorfologický celek Křemešnická vrchovina (mimo Jindřichohradecké pahorkatiny) a severní výběžek zabírá také západní okraj Křižanovské vrchoviny. Typická část bioregionu je tvořena tektonicky zdviženým zarovnaným povrchem s výraznými okrajovými svahy a s vrcholy, které se nad zarovnaný povrch nápadně zvedají. Převažují zde jednotky bikových bučin, na vystupujících hřbetech a kopcích či v údolních zářezech se objevují květnaté bučiny, na skalnatých vrcholech i suťové lesy. V depresích jsou malé lokality podmáčených smrčin a rašelinišť. Do centrální sníženiny u Pelhřimova zasahují i acidofilní doubravy. 6

7 Z hlediska širšího krajinného rámce se jedná o území se střední až vysokou ekologickou stabilitou. Koeficient ekologické stability byl vypočítán podle metodiky na projektování ÚSES. Pelhřimovskému bioregionu přísluší celkový KES = 1,0 Segment Plocha v ha Stupeň ekologické stability Přibližné % zastoupení z plochy řešeného území Les 408 > 1 47 Louky 98 > 1 11 Zahrady a sady 7 > 1 1 Orná půda Zastavěná plocha Ostatní plochy 31 > 1 4 Vodní plochy a toky 11 > 1 1 Celkem V katastru Veselé KES = 1,8: plochy se SES > 1 [ha] KES = = = = 1,8 plochy se SES 0-1 [ha] Použity byly údaje zjištěné ze statistických údajů. Popis řešeného území Velikost řešeného území, administrativní příslušnost Plocha řešeného území je 869 ha a zahrnuje katastrální území Veselá u Častrova. Geomorfologické zařazení Dle publikace Vyšší geomorfologické jednotky České republiky, Praha 1996 (Geografické názvoslovné seznamy OSN*ČR) a podle Regionálního geomorfologického členění České republiky (Studia geographica 23 - RNDr. Tadeáš Czudek, CSc., Geomorfologické členění ČSR, Geografický ústav ČSAV, Brno, 1972), je popisované území součástí Hercynského systému, subsystému Hercynských pohoří a provincie Česká vysočina. V jejím rámci leží v soustavě Českomoravské, podsoustavě Českomoravská vrchovina, celku Křemešnická vrchovina. Území jižně od Veselé leží v podcelku Jindřichohradecká pahorkatina. Tato členitá pahorkatina (tektonicky málo narušená s místy zachovalými rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů) má střední nadmořskou výšku 537 metrů a střední sklon Převládá výšková členitost 75 až 150 metrů. Nejnižší nadmořská výška je 445 metrů, nejvyšší 665 metrů (vrch Čihadlo). Převážná část katastru leží v podcelku Pacovská pahorkatina. Jedná se o členitou pahorkatinu se střední nadmořskou výškou 585 metrů a středním sklonem Převládající výšková členitost je 100 až 200 metrů. Nejnižší nadmořská výška je 415 metrů, nejvyšší 759 metrů. Z hlediska krajinných typů leží Veselá v pahorkatině: 7

8 Klimatické poměry Dle mapy klimatických oblastí ČSSR - Quitt, GÚ ČSAV Brno, 1971, leží Veselá v mírně teplé oblasti, konkrétně v okrsku MT 3. Léto je zde krátké, mírné až mírně chladné, suché až mírně suché. Přechodná období jsou normální až dlouhá, s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírná až mírně chladná, suchá až mírně suchá. Doba trvání sněhové pokrývky je normální až krátká. Základní charakteristiky: počet letních dnů počet dnů s průměrnou teplotou nad 10 C počet mrazových dnů počet ledových dnů průměrná teplota v lednu C průměrná teplota v červenci C průměrná teplota v dubnu 6-7 C průměrná teplota v říjnu 6-7 C průměrný počet dní se srážkami nad 1 mm srážkový úhrn ve vegetačním období srážkový úhrn v zimním období mm mm počet dnů se sněhovou pokrývkou počet zamračených dnů počet jasných dnů Nástin půdních poměrů Dle Syntetické půdní mapy České republiky je v řešeném území relativně jednoduchá situace co se týče půdních typů. Celé území pokrývá půdní asociace dystrické kambizemě z rul a granulitů s primárním pseudoglejem na polygenetických hlínách s eolickou příměsí a slabou příměsí štěrku. Okolo vodotečí se nachází typický glej. Kambizemě jsou zpravidla narušeny stálou erozí doprovázenou povrchovým odnosem zvětralin. Profil je střední až hluboký, přičemž hloubka je omezena souvislou štěrkovitou až kamenitou vrstvou, případně skálou. Zrnitostně jde o lehké až středně těžké, převážně hlinitopísčité až hlinité půdy s vysokým podílem hrubého písku (grusu) - slabě až středně štěrkovité s častou příměsí kamenů nad 3 centimetry velkými. Humusový horizont (= ornice) je mocný okolo 15 centimetrů, šedohnědý. Střední horizont vnitropůdního zvětrávání je okrově hnědý až hnědý podle matrix, a obsahuje kolísavé množství grusu. Tento horizont postupně přechází do zvětraliny nebo přímo matečné horniny. Fyzikální vlastnosti jsou poměrně příznivé (vzhledem k lehčímu zrnitostnímu složení nedochází k povrchovému přemokření, naopak může docházet k sezónnímu nedostatku vody), obsah humusu v humusovém horizontu vzrůstá s nadmořskou výškou a pohybuje se okolo 3%, půdní reakce je slabě kyselá - ph ~ 5. Glej - původní vegetaci tvoří zamokřené olšiny. Ovlivněn je vysokou hladinou stagnující podzemní vody. Humifikace se projevuje hromaděním humusu ve svrchní vrstvě až místním rašeliněním. Profil této půdy je hluboký a bezskeletovitý, zrnitostně jde o středně těžké, převážně hlinité půdy s vysokou hladinou podzemní vody (často vystupující až k povrchu). Zřetelná střídavá stavba. Humusový horizont je mocný okolo 20 centimetrů, šedý a rezivě skvrnitý, oxidačně redukční glejový horizont je šedý s železitými úkazy (například trubičky podél kořenových drah). Redukční glejový horizont je homo-

9 genní, zeleno až modrošedý, zajílený. Fyzikální vlastnosti jsou nepříznivé (špatná struktura, slabá provzdušněnost, rozbředlá konzistence), obsah humusu v humusovém horizontu je střední až vysoký (3-10%), půdní reakce je kyselá s ph 4,0 6,5. Celkově se v území nacházejí následující BPEJ: BPEJ Charakteristika Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy kyselé, hnědé půdy podzolové a jejich slabě oglejené formy v mírně chladné oblasti, většinou na žulách a rulách a na různých jiných horninách, většinou lehké, slabě až středně štěrkovité,s příznivými vláhovými poměry. Půdy v úplné rovině bez projevů plošné vodní eroze, všesměrná expozice. Půdy slabě skeletovitá až bezskeletovitá, prakticky bez štěrku a kamení v ornici i spodině. Hluboké půdy s profilem ~ 60 cm Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy kyselé, hnědé půdy podzolové a jejich slabě oglejené formy v mírně chladné oblasti, většinou na žulách a rulách a na různých jiných horninách, většinou lehké, slabě až středně štěrkovité,s příznivými vláhovými poměry. Půdy na mírném svahu (3-7 ) s jižní expozicí, bezskeletovité až slabě skeletovité, hluboké až 60 cm Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy kyselé, hnědé půdy podzolové a jejich slabě oglejené formy v mírně chladné oblasti, většinou na žulách a rulách a na různých jiných horninách, většinou lehké, slabě až středně štěrkovité, s příznivými vláhovými poměry. Půdy na mírném svahu (3-7 ) s jižní expozicí, středně skeletovité, hluboké až středně hluboké Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy kyselé, hnědé půdy podzolové a jejich slabě oglejené formy v mírně chladné oblasti, většinou na žulách a rulách a na různých jiných horninách, většinou lehké, slabě až středně štěrkovité,s příznivými vláhovými poměry. Půdy na mírném svahu (3-7 ) severní expozice, bezskeletovité až slabě skeletovité, hluboké až 60 cm Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy kyselé, hnědé půdy podzolové a jejich slabě oglejené formy v mírně chladné oblasti, většinou na žulách a rulách a na různých jiných horninách, většinou lehké, slabě až středně štěrkovité,s příznivými vláhovými poměry. Půdy na mírném svahu (3-7 ) severní expozice, středně skeletovité, hluboké až středně hluboké Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy kyselé, hnědé půdy podzolové a jejich slabě oglejené formy v mírně chladné oblasti, většinou na žulách a rulách a na různých jiných horninách, většinou lehké, slabě až středně štěrkovité, s příznivými vláhovými poměry. Půdy na středním svahu (7-12 ) jižní expozice, středně skeletovité, hluboké až středně hluboké Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy oglejené a oglejené půdy na různých horninách (žuly a ruly), zpravidla středně těžké, slabě až středně štěrkovité až kamenité, dočasně zamokřené; sklonitost 3-7, expozice všesměrná; půdy bezskeletovité až slabě skeletovité, hluboké Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Hnědé půdy oglejené a oglejené půdy na různých horninách (žuly a ruly), zpravidla středně těžké, slabě až středně štěrkovité až kamenité, dočasně zamokřené. Půdy do svahu 3, všesměrné expozice, středně skeletovité, středně hluboké až hluboké (do 60 cm). Náchylné k dočasnému zamokření Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Glejové půdy a oglejené půdy zbažinělé, avšak zkulturněné, na různých zeminách i horninách, středně těžké až velmi těžké, příznivé pro trvalé travní porosty; sklonitost 3 7, expozice všesměrná; půdy bezskeletovité až slabě skeletovité, hluboké Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Glejová půda mělkých údolí a rovinných celků při vodních tocích. Středně těžká až velmi těžká půda, zamokřená, po odvodnění vhodná především pro louku. Půda v úplné rovině bez projevů plošné vodní eroze, všesměrná expozice. Půda slabě skeletovitá až bezskeletovitá, prakticky bez štěrku a kamení v ornici i spodině. Hluboká půda s profilem ~ 60 cm Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Glejová zrašelinělá půda a glejová půda úzkého údolí včetně navazujících svahů lemujících malé vodní toky. Středně těžká až velmi těžká, zamokřená, po odvodnění vhodná pro trvalý travní porost. Sklonitost 3 7, expozice všesměrná; půda bezskeletovitá až slabě 9

10 skeletovitá, hluboká Klimatický region mírně chladný, vlhký, T>10 C = , T = 5-6 C, srážek = mm.365 dnů -1, pravděpodobnost suchých vegetačních období = 0-5, vláhová jistota = 10. Gleje akvické, gleje akvické zrašeliněné a gleje histické na nivních uloženinách nebo svahovinách, převážně těžké, výrazně zamokřené, půdy depresí a rovinných celků. Půda v úplné rovině bez projevů plošné vodní eroze, všesměrná expozice. Půda slabě skeletovitá až bezskeletovitá, prakticky bez štěrku a kamení v ornici i spodině. Hluboká půda s profilem ~ 60 cm. Geologické poměry Geologické poměry jsou v okolí Veselé relativně jednoduché: Území je součástí moldanubika a geologický podklad tvoří migmatity s vložkami pararul, amfibolitů, granitů a žilných granitů a erlanů. Okolo vodotečí se nacházejí (kvartérní pokryv) smíšené sedimenty hlín a písků, u větších vodotečí i štěrky. Původní vegetace dle rekonstrukčních map Při použití geobotanické rekonstrukční mapy lze zjistit, jaký vegetační kryt byl v minulosti (bez civilizačních zásahů) pro krajinu typický, či které fragmenty vegetace jsou původní. Geobotanická mapa byla použita z díla Vegetace ČSSR, Dr. Rudolf Mikyška a kolektiv, Academia Řešené území pokrývá mozaika bikových a květnatých bučin, vodoteče doprovázejí luhy a olšiny. Květnaté bučiny - Eu-Fagion Jde o klimaxové bučiny v submontánním stupni na hnědozemích. Dominuje buk lesní, přimíšena je jedle bělokorá, javor klen, jilm drsný, lípa srdčitá i velkolistá. Keřové patro je pouze fragmentární, a kromě zmlazujících se stromů jej tvoří zimolez pýřitý a lýkovec jedovatý. Bylinné patro je většinou bohatě vyvinuté a téměř zcela zapojené. Jeho základem jsou stínomilné druhy s vyššími požadavky na obsah přístupných živin, kvalitu humusu a příznivou půdní vlhkost. Roste zde například mařinka vonná, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, ječmenka evropská, bukovinec osladičovitý, věsenka nachová, rozrazil horský, svízel okrouhlolistý, pšeníčko rozkladité, violka lesní, hluchavka pitulník, plicník lékařský, bažanka vytrvalá, vraní oko čtyřlisté, samorostlík klasnatý, žindava evropská, kopytník evropský, šťavel kyselý, řeřišnice nedůtklivá, čarovník pařížský, ptačinec hajní, jaterník podléška, lipnice hajní, sveřep větevnatý Benekenův, okrotice dlouholistá, vikev lesní, oměj vlčí mor a mnohé další druhy. Bikové bučiny - Luzulo-Fagion Tato jednotka je druhově chudá kyselá bučina v submontánním stupni na chudých horninách. Hlavními dřevinami jsou buk lesní, dub letní a zimní, roztroušeně jedle bělokorá. V bylinném patře převládá bika bělavá, častá je třtina rákosovitá, lipnice hajní, metlice křivolaká, na Českomoravské vysočině i borůvka. Dalšími bylinnými druhy jsou věsenka nachová (jako indikátor těchto bučin), jestřábník zední a Lachenalův, rozrazil lékařský, ostřice kulkonosná a bledá, pstroček dvoulistý, černýš luční obecný, bika chlupatá, ostřice bledá, svízel okrouhlolistý, violka Rivinova, kostřava ovčí. Křovité patro nebývá vyvinuto. Luhy a olšiny - sdružená jednotka Alno-padion, Alnion glutinosae Typický doprovod vodních toků na jejich čtvrtohorních náplavech. Charakteristickým momentem je pravidelné či alespoň občasné zaplavování a celkově vysoká hladina podzemní vody (nebo alespoň občas vystupující). Toto společenstvo tvoří zejména olše lepkavá, jilm vaz, jilm habrolistý, jasan ztepilý, dub letní a vrby. Často se zde také vyskytuje habr obecný a topol černý. Keřové patro tvoří zejména střemcha hroznovitá, bez černý, líska obecná a hlohy. V bylinném patře nejčastěji rostou bršlice kozí noha, netýkavka malokvětá, ptačinec hajní, svízel přítula, různé ostřice a podobné rostliny se specifickými požadavky na půdní vlhkost. Současný stav krajiny 10

11 Osídlení bioregionu se datuje až od počátku středověku. Lesy z větší části jsou převedeny na monokultury. V minulosti byly rozšířené louky a pastviny, zbytky jsou dnes silně poničené melioracemi. 80 % zastoupení dřevin v lesních porostech Sm Bo Jd Md OJh Db Bk Hb Jv Lp Js Tp Ol Vr Br OLs Na odlesněných plochách dnes převažují pole, značným podílem jsou zastoupeny meliorované louky a pastviny. Širší krajinný rámec je možné vyjádřit následujícím grafem: 50 Funkční struktura území v procentech Orná půda Travní porost Lesy Vodní plochy Ostatní Veselá je součástí PLO 16 Českomoravská vrchovina. Lesní vegetační stupně jsou zde především 5. a 6., což dokládá typologická mapa: 11

12 Struktura vegetačních formací v širším kontextu je následující: Veselá leží v území, které charakterizuje mozaika lesů se změněnou druhovou skladbou, polí a luk. Z hlediska rostlinné produkce zemědělské půdy se jedná o oblast průměrnou: Využití krajiny je dáno kombinací jednotlivých ploch, respektive jejich využitím. Veselá leží v krajině lesně-polní: Územní systém ekologické stability 12

13 Metodika práce STG jsou v tabulkách označeny kódem, který je složen z označení vegetačního stupně, kódu trofické a hydrické řady. Sdružují ekologicky podobné přírodní ekosystémy se všemi od nich vývojově pocházejícími společenstvy, které se mohou střídat na ploše těchto trvalých ekologických podmínek. Zastoupení nadstavbových jednotek geobiocenologické typizace je uváděno dle Zlatníkova systému (Zlatník, 1976). První pozice se týká vegetačních stupňů (vyjadřuje závislost na výškovém a expozičním klimatu). Vegetační stupně (Zlatník): 1. dubový 4. bukový (dubojehličnatý) 7. smrkový 2. bukodubový 5. jedlobukový 8. klečový 3. dubobukový 6. smrkojedlobukový 9. alpinský Druhá pozice určuje trofickou řadu stanoviště (jsou vyjádřeny rozdíly trvalých ekologických podmínek z hlediska minerálních kvalit substrátu). Trofické řady: A - řada oligotrofní - kyselá řada (acidofilní, oligotrofní) na minerálně chudých podkladech B - řada mezotrofní - živná řada na půdách s dobře probíhajícím rozkladem organické hmoty C - řada eutrofně nitrofilní - s dokonalým rozkladem organické hmoty a bohatým humusem na N D - řada eutrofně bazická, kalcifilní - alkalifilní řada na univerzálně bohatých podkladech Trofické meziřady: A/B - oligo-mezotrofní B/C - mezotrofně-nitrofilní B/D - mezotrofně-bazická C/D - nitrofilně-bazická V rámci trofických řad spolu v zásadě nekomunikují jednak STG řady A a D, jednak řady A a C. Mezi ostatními trofickými řadami jsou plynulé přechody. Rámcově lze slučovat (agregovat) jen některé STG. Agregace je prováděna na úrovni řad trofických s přihlédnutím k hydrickým řadám. Třetí pozice určuje hydrickou řadu (vodní režim půd, které se následně odrážejí na biotě). Diferenciace hydrických řad v lesních porostech (Löw a kol.): 1. zakrslá řada - mělký a vysýchavý substrát 2 a. skromná řada - v trofických řadách A a A/B na propustných pleistocenních terasách 2 b. skromná řada - na píscích 3 a. normální řada - vůdčí, klimaxová 3 b. vůdčí řada - ve srážkově podnormálních oblastech 4. zamokřená řada - půda střídavě podmáčená od spodiny 4 a. mokrá řada - voda proudící, okysličená 5 b. mokrá řada - voda stagnující 6. rašeliništní řada - humolit mocnosti min. 50 cm Diferenciace hydrických řad zemědělských půd (Löw a kol.): 1. zakrslá řada - extrémně mělké půdy s vystupující horninou 2. skromná řada - méně extrémní půdy převážně na píscích 3. normální řada - půdy mírně prosychající 3 s. svěží řada - půdy neprosychající s vláhovou bilanci okolo polní kapacity 4. zamokřená řada - půdy hlubší, převážně zrnitostně těžší, hůře propustné se zásobou vody dočasně nad max. PK 5. mokrá řada - půdy různě hluboké ovlivněné vysokou hladinou spodní vody 5 b. mokrá řada - se stagnující vodou 6. rašelinná řada - půdy trvale nasycené vodou V řešeném území byly STG vymezeny (po nezbytném zjednodušení) tyto STG, které jsou rovněž vytištěny v mapě ÚSES 1:5000: STG Název Název česky 5AB2-3 Abieti-fageta Jedlové bučiny 5B3 Abieti-fageta typica Typické jedlové bučiny 5AB-B4 Abieti-piceeta equiseti inferiora Přesličkové smrčiny nižšího stupně 5BC4 Aceri-fageta fraxini inferiora Javorové bučiny s jasanem nižšího stupně 5B-BC5 Picei-alneta Smrkové olšiny Dále jsou uvedeny popisy zastoupených STG (převzaté z: Petr Maděra, Eliška Zimová: Metodické postupy projektování lokálního ÚSES, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie DF MZLU v Brně, a Löw a spol., Brno, 2005). 13

14 Abieti-fageta Často až souvislý výskyt na obvykle široce vypuklých svazích různé sklonitosti a na široce klenutých hřbetech ve vyšších polohách vrchovin a v hornatinách, v nadm. výšce m, výjimečně až 900 m. Geologické podloží tvoří nejrozmanitější silikátové horniny, především ruly, droby a flyšové pískovce. Půdy jsou středně hluboké až hluboké, písčitohlinité až hlinité, dobře propustné, čerstvě vlhké, minerálně slabě až středně zásobené, kyselé. Převládajícím půdním typem jsou oligotrofní až mezotrofní kambizemě. Humifikace je obvykle mírně zpomalená, převládající humusovou formou je moder. Hlavními porostotvornými dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), pravidelnou příměs tvoří smrk ztepilý (Picea abies). V podúrovni roste jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Z keřů se ojediněle vyskytuje bez hroznatý (Sambucus racemosa). V synusii podrostu s nízkou pokryvností (obvykle do 30%) je typický společný výskyt oligotrofních a mezotrofních druhů. K dominantám patří třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Z dalších druhů se nej astěji vyskytují ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), bika hajní (Luzula luzuloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), metlička křivolaká (Deschampsia flexuosa), borůvka (Vaccinium myrtillus), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), ostružiník maliník (Rubus idaeus), kapraď rozprostřená (Dryopteris dilatata), papratka samičí (Athyrium filix-femina), z mechorostů zejména ploník ztenčený (Polytrichum formosum). Charakteristický je výskyt druhů vyšších poloh, zejména věsenky nachové (Prenanthes purpurea), kokoříku přeslenitého (Polygonatum verticillatum), nepravidelně se ostrůvkovitě vyskytuje i třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Zbytky květnatých polokulturních luk a pastvin náleží do podsvazu Polygalo-Cynosurenion. V lesích výrazně převládají smrkové monokultury, v jejichž podrostu ustupují mezotrofní druhy. Abieti-fageta typica Přímé až mírně vyduté svahy různé sklonitosti ve vyšších polohách vrchovin a v hornatinách, nejčastěji v nadm. výšce m. Geologické podloží tvoří minerálně bohatší silikátové horniny (rula, amfibolit, gabro, flyšové břidlice aj.), zpravidla překryté různě mocnými vrstvami zvětralin a svahovin. Převládajícím půdním typem jsou typické kambizemě, mezotrofní až eutrofní, hluboké, minerálně dobře zásobené, mírně kyselé, kypré, s příznivým vlhkostním režimem, převážně hlinité, často štěrkovité až kamenité. Humifikace probíhá příznivě, převládající humusovou formou je mulový moder. Hlavní úroveň tvoří dobře vzrůstný buk lesní (Fagus sylvatica), do nadúrovně pronikají spoludominantní jedle bělokorá (Abies alba) a ojediněle i smrk ztepilý (Picea abies), které dosahují v této skupině vynikajícího vzrůstu. Z dalších dřevin bývá nepravidelně přimíšen javor klen (Acer pseudoplatanus), může se vyskytovat jilm horský (Ulmus glabra). Z keřů se roztroušeně jednotlivě vyskytují bez hroznatý (Sambucus racemosa), zimolez černý (Lonicera nigra) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Synusii podrostu s obvykle vysokou pokryvností tvoří mezotrofní až heminitrofilní druhy, dosti často je synusie podrostu vícevrstevnatá. Horní vrstvu tvoří vysoké byliny a kapraďorosty, dominantní v ní bývá starček Fuchsův (Senecio fuchsii), často se vyskytují kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ostružiník maliník (Rubus idaeus), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera). Z trav je charakteristický výskyt kostřavy nejvyšší (Festuca altissima), která je v některých typech dominantní, dále se vyskytují pšeníčko rozkladité (Milium effusum), ostřice lesní (Carex sylvatica), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus). V dolní vrstvě se s vysokou pravidelností vyskytují mařinka vonná (Galium odoratum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pitulník horský (Galeobdolon montanum), violka lesní (Viola reichenbachiana), žindava evropská (Sanicula europaea), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), ostružiník srstnatý (Rubus hirtus), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), bukovinec kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris) aj. V členitějším reliéfu mají travní a lesní porosty velký význam půdoochranný. Z hlediska ochrany genofondu je významné to, že se ve společenstvech právě této skupiny vyskytuje široké spektrum typických druhů rostlin i živočichů středoevropských smíšených lesů. Druhové bohatství této skupiny je velmi výrazně snižováno opakovaným pěstováním smrkových monokultur, v nichž postupně mizí náročnější eutrofní a mezotrofní druhy. Přirozené zmlazení buku a jedle je výrazně redukováno okusem zvěří. Abieti-piceeta equiseti inferiora Báze mírných svahů, podsvahové plošiny a mělká úvalovitá údolí, především v plochých částech vrchovin a hornatin, zpravidla v rozpětí nadm. výšek m (n. st.) a m (v. st.). Půdotvorným substrátem jsou především svahoviny větší mocnosti na minerálně slabě až středně zásobených silikátových horninách. Půdní vlastnosti jsou určovány kolísající hladinou přídatné vody, která je v jarním období v hloubce cm, později značně klesá. Převažujícími půdními typy jsou kambizem pseudoglejová až pseudoglej. Půdy jsou hluboké, zrnitostně obvykle těžší, mělce prokořeněné, čerstvě vlhké až mokré, převažující humusovou formou je moder. Zpravidla se jedná o sběrné oblasti chladného vzduchu, mezoklima je tedy relativně chladnější a vlhčí. Ekologické podmínky této skupiny výrazně zhoršují existenční možnosti buku lesního (Fagus sylvatica), který buď zcela chybí, nebo je jen jednotlivě vtroušen v porostech tvořených smrkem ztepilým (Picea abies) a jedlí bělokorou (Abies alba). V synusii podrostu je významná účast vlhkomilných druhů, v různém vzájemném poměru se společně vyskytují druhy oligotrofní a mezotrofní. Charakteristicky, často až spoludominantně, se vyskytuje přeslička lesní (Equisetum sylvaticum). Vysoké zastoupení mají trávovité druhy, zejména třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), často se vyskytují i metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), metlička křivolaká (Deschampsia flexuosa), bika chlupatá (Luzula pilosa), vzácněji i kostřava nejvyšší (Festuca altissima), pšeníčko rozkladité (Milium effusum) aj. Z bylin jsou nejčastější šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere). Z kapraďorostů papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), z keříčků borůvka 14

15 (Vaccinium myrtillus). Z vlhkomilných druhů se obvykle s nízkou pokryvností přidružují např. devětsil bílý (Petasites albus), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), škarda bažinná (Crepis paludosa). Zpravidla vysokou pokryvnost mají mechorosty, zejména ploník ztenčený (Polytrichum attenuatum), měřík tečkovaný (Mnium affine), bezvláska vlnkatá (Atrichum undulatum), rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata) aj, pokud se vyskytují rašeliníky (Sphagnum sp.), tak jen ostrůvkovitě a s nepatrnou pokryvností. V blízkosti vesnic byly původní lesy již v období středověké kolonizace přeměňovány na louky a pastviny. Vznikla druhově bohatá travinná společenstva s převahou vlhkomilných druhů, náležející do svazu Calthion, zejména do asociací Polygono-Cirsietum palustris, Polygono- Trollietum altissimi a Angelico-Cirsietum palustris. Vyskytuje se zde řada vzácných druhů, nápadnou dominantou je rdesno hadí kořen (Bistorta major). Dříve pouze povrchovými příkopky odvodňované louky byly v druhé polovině 20. století často plošně drenážovány a přeměňovány na druhově velmi chudé kulturní louky, často i na pole. Nevyužívané louky postupně zarůstají křovitými vrbami (Salix aurita, S. cinerea) a olšemi (Alnus glutinosa, A. incana), místy vznikají mokřadní lada s dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria), skřípiny lesní (Scirpus sylvaticus) aj. Pestřejší skladba bývá ve zbytcích tzv. selských lesů, v nichž se kromě smrku vyskytují borovice lesní, bříza bělokorá, krušina olšová, vrba jíva, jeřáb ptačí. Lesní porosty jsou zpravidla odvodněny povrchovými příkopky, které postupně zarůstají rašeliništními mechorosty. Lesní porosty a přírodě blízké louky mají velký význam pro retenci vody a vyrovnání odtoku. Přírodě blízká travinná společenstva s převahou vlhkomilných druhů patří mezi historické struktury krajiny s velkým významem pro ochranu genofondu a významně podmiňují typický ráz krajiny vrchovin a hornatin. Zbylé přírodě blízké louky jsou často ohroženy ruderalizací v důsledku splachů z okolních polí. V případě ponechání ladem probíhá sukcese, nepříznivá pro populace vzácných druhů. Aceri-fageta fraxini inferiora Vodou obohacované báze svahů často s drobnými prameništi a svahové úžlabiny (někdy silně kamenité) ve vyšších vrchovinách a hornatinách, nejčastěji v rozpětí nadm. výšek m (n. st.) a m (v. st.). Půdotvorným podložím jsou zpravidla bohatší silikátové horniny, na nichž vznikly hluboké, čerstvě vlhké až mokré, minerálně dobře zásobené, dobře prohumózněné půdy, ovlivňované zvýšenou hladinou podzemní vody, která v průběhu roku kolísá. Převládajícím půdním typem je kambizem glejová. Humifikace probíhá příznivě, převažující humusovou formou je mulový moder až mul. V okolí drobných pramenišť se vyskytují i glejové půdy. Složení dřevinného patra je variabilní. Podle dochovaných přirozených porostů lze usuzovat, že hlavními dřevinami byly buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Příměs tvořily jedle bělokorá (Abies alba), především ve vyšším stupni smrk ztepilý (Picea abies). Naopak spíše v nižším stupni se častěji vyskytoval jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilm horský (Ulmus glabra). Z keřů je zde nápadně vitální zimolez černý (Lonicera nigra). V druhově bohaté synusii podrostu převládají vlhkomilné heminitrofilní a nitrofilní druhy. Dominantní je zpravidla devětsil bílý (Petasites albus), hojné jsou netýkavka nedůtklivá (Impatiens nolitangere), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), čarovník alpský (Circaea alpina), z kapraďorostů zejména papratka samičí (Athyrium filix-femina) a kapraď rozprostřená (Dryopteris dilatata). Pravidelně se vyskytují šťavel kyselý (Oxalis acetosella), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), pšeníčko rozkladité (Milium effusum). Na nejvlhčích místech rostou řeřišnice hořká (Cardamine amara), ostřice (Carex remota, C. sylvatica), škarda bažinná (Crepis paludosa), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), vrbina hajní (Lysimachia nemorum) aj. Výjimečně jsou segmenty této skupiny využívány i zemědělsky - po odvodnění jako kulturní louky. Lesní i luční porosty mají velký význam vodohospodářský. Přírodě blízké lesní porosty se vyznačují vysokou druhovou diverzitou. Zbytky převážně listnatých porostů jsou ohroženy přeměnou na smrkové monokultury. V členitém horském reliéfu mají úžlabinová klenbová společenstva této skupiny v pramenných částech potoků na strmých svazích funkci biokoridorů, kterými sestupují některé horské druhy do údolních poloh. Picei-alneta Trvale mokré sníženiny plochých částí vrchovin a hornatin, nejčastěji v rozmezí nadm. výšek m. Půdy jsou ovlivněny vysokou hladinou stagnující nebo jen pomalu tekoucí podzemní vody. Převládajícími půdními typy jsou typický a organozemní glej. Jsou to půdy mokré až zbahnělé, nedostatečně provzdušněné, minerálně slabě až středně zásobené, obvykle písčitojílovité. Půdní povrch je pokryt mělkou vrstvou mokrého mazlavého rašelinného nebo slatinného mulu. Pro mikroreliéf je typické maloplošné střídání kupkovitých vyvýšenin a zpravidla trvale zvodnělých sníženin. Hlavní porostotvornou dřevinou je olše lepkavá (Alnus glutinosa), nelze vyloučit ani přirozenou účast olše šedé (Alnus incana). Mělce zakořeněný smrk ztepilý (Picea abies) se vyskytuje především na vyvýšených částech reliéfu a vyznačuje se často chůdovitými kořeny. K přirozené dynamice společenstev smrkových olšin patří vývraty nadúrovňových smrků, přispívající ke vzniku kopečkovitých vyvýšenin. Ve stromovém patře tvoří příměs břízy (Betula pendula, B. pubescens) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Z keřů jsou nejčastější krušina olšová (Frangula alnus), zimolez černý (Lonicera nigra) a vrba ušatá (Salix aurita). Synusie podrostu je druhově bohatá, mozaikovitě se zde mísí druhy mokřadní a vlhkomilné s druhy mezofilními. Převládají mezotrofní a heminitrofilní druhy, na vyvýšených místech je charakteristický ostrůvkovitý výskyt acidofilních druhů. S vyšší pokryvností se nejčastěji vyskytují ostřice oddálená (Carex remota), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), blatouch bahenní (Caltha palustris), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), škarda bažinná (Crepis paludosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), přeslička bahenní (Equisetum palustre). K typickým druhům patří violka bahenní (Viola palustris), čarovník alpský (Circaea alpina), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), lipnice oddálená (Poa remota) aj. Sušší kopečky charakteristicky osídluje borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Deschampsia flexuosa) a acidofilní mechorosty. Takřka vždy se i v nižších polohách vyskytuje alespoň některý z typických horských druhů - např. mléčivec alpský (Cicerbita alpina), kýchavice zelenokvětá (Veratrum lobelianum), dřípatka horská (Soldanella montana). Z kapraďorostů jsou nejčastější papratka samičí (Athyrium 15

16 filix-femina), kapraď rozprostřená (Dryopteris dilatata) a kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana). S vyšší pokryvností se vyskytují vlhkomilné mechorosty, zejména měříky (Mnium undulatum, M. hornum, M. punctatum), ploníky (Polytrichum commune, P. formosum), ostrůvkovitě též rašeliníky (Sphagnum sp.). V lesích převládají olšiny, časté jsou smrkové porosty se skupinovitou příměsí olše lepkavé i šedé, která byla dosti často vysazována. Některé lesní porosty jsou odvodněny povrchovými příkopy. Část lokalit je po melioraci s odvodněním systematickou drenáží využívána zemědělsky jako kulturní louky, výjimečně i pole. Dosti vzácně se zachovaly zbytky druhově bohatých kosených luk s převahou vlhkomilných druhů, patřící do svazu Calthion. Častěji jsou tyto vlhké louky ponechávány ladem a postupně zarůstají vysokými bylinami, travinami, křovitými vrbami a olšemi. Segmenty této skupiny mají prioritní význam vodohospodářský. Lesní i travinná společenstva přispívají k vyrovnávání odtoku. Velký je také význam pro ochranu genofondu mnohých vzácných mokřadních druhů rostlin i živočichů (např. vachta trojlistá, zábělník bahenní, ještěrka živorodá). Zcela nevhodná je přeměna na smrkové monokultury, které zde bývají vždy zcela rozvráceny vývraty. Zbytky travinných společenstev jsou ruderalizovány v důsledku splachů z okolních polí, po odvodnění systematickou drenáží dochází k drastickému úbytku vlhkomilných druhů. Všechny segmenty s přírodě blízkými olšinami a travinnými společenstvy s vlhkomilnými druhy patří do kostry ekologické stability. Stanovení biochor Podle publikace Biogeografické členění České republiky II. díl / Martin Culek a kolektiv. - Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, + CD-ROM (mapová příloha), do prostoru Veselé zasahují 3 biochory: 1) 5BS - Rozřezané plošiny na kyselých metamorfitech 5. vegetačního stupně. 2) 5PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 5. vegetačního stupně. 3) 5Do - Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 5. vegetačního stupně. Biochora Typ biochory Reliéf Substrát Půdy Klima Vegetace 5BS - Rozřezané plošiny na kyselých metamorfitech 5. vegetačního stupně Jedná se o velkoplošný typ, čtvrtý nejrozsáhlejší v 5. vegetačním stupni. Nachází se v Hercyniku při obvodu Čech na vrcholových plošinách vyšších vrchovin a v nižších polohách většiny pohraničních hor. Typ je zastoupen malými, středními, ale především velmi rozsáhlými segmenty. Reliéf je málo členitý, nevýrazný. Je tvořen plošinami, nízkými plochými pahorky, velmi oblými širokými hřbety s převážně mírnými svahy a úvalovitými rozevřenými mělkými údolími. Převýšení mezi dny údolí a vrcholy pahorků se jen vzácně blíží 50 m. Skály a sutě jsou vzácné, drobné skalní výchozy se vyskytují zvláště v bioregionech na Českomoravské vrchovině. Ve všech bioregionech dominují migmatitizované pararuly a migmatity (především biotitické, sillimanit-biotitické, cordierit-biotitické, dvojslídné, muskovit-biotitické), méně pak různě slídnaté svory a ortoruly. Nehojné jsou vložky kvarcitu, různých břidlic, středně živných amfibolitů; okrajově zasahují do segmentů typu různé granity. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité, nepísčité. Z půdních typů výrazně převažují dystrické kambizemě, v nižších polohách se vyskytují typické kyselé kambizemě. V plochém, nevýrazném, mírně depresním reliéfu jsou značně rozšířeny kyselé kambizemě pseudoglejové a kyselé pseudogleje. Podél potoků vznikly kyselé gleje, vzácněji i organozemní gleje. Ojediněle se vyskytující skalky pokrývají kyselé litozemě, sutě pod skalami pak nenasycené kyselé rankery. Klimaticky se jedná o přechod mezi mírně chladnými a mírně teplými oblastmi. Ovlivnění klimatu reliéfem se projevuje hlavně přízemními teplotními inverzemi na dnech mělkých úvalovitých údolí. Vegetace: Hlavním typem potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bučiny, v nižších polohách bikové (Luzulo- Fagetum), ve vyšších vzácněji i smrkové (Calamagrostio villosae-fagetum). V depresích se vzácněji nacházejí rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Podél potůčků lze předpokládat smrkové olšiny (Piceo-Alnetum). Pro louky a pastviny byla v minulosti asi typická vegetace svazu Violion caninae, dnes zachovaná v mizejících fragmentech, vinou eutrofizace a dosévání nahrazená kulturními porosty, druhovým složením se blížícími svazu Arrhenatherion. Vlhčiny zabíraly bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležející ke svazu Calthi- 16

17 Druh biochory on, Caricion fuscae, Sphagno recurvi-caricion canescentis a Caricion rostratae. Kontrastně similární: kromě převažujících ekologicky blízkých ekotopů a potočních niv je zde i další výrazně odlišný maloplošný typ ekotopu, který je ale velmi charakteristický. Takto odlišné dobře vyvinuté ekotopy jsou vesměs zahrnuty do regionálních biocenter. STG Dominantní: 4AB1 (+), 4AB3 (8%), 5AB2 (+), *5AB3 (70%), 5B3 (7%). Kontrastní: *5A3 (2%), 5BC3 (1%), 5AB-B3-4 (9%), 5AB-B5b (1%), *5BC5a (2%). Skladba Lesy 37%, travní porosty 19%, vodní plochy 2%, pole 36%, sady 1,5%, sídla 2%, ostatní 2,5%. Orná půda Lesní porosty Louky Vodní plochy Sady Sídla Cílové ekosystémy Biochora Podíl orné půdy v bioregionech se pohybuje okolo 40% s výjimkou bioregionů pohraničních hor, kde pole téměř chybějí. Velikostně jsou lesy velmi variabilní se zastoupením od malých lesíků až po okraje lesních komplexů, celkově jsou nejčastější velké lesy. Prakticky se vyskytují pouze smrkové monokultury. Dřeviny přirozené druhové skladby jsou spíše ojedinělé. Travní porosty zabírají v bioregionech %. Jedná se převážně o kulturní louky a pastviny. Vodní plochy představují malé a středně velké rybníky, vodní toky jsou reprezentovány převážně malými potoky. Sady se vyskytují v podobě malých domovních zahrádek s doprovodnými odolnějšími ovocnými dřevinami, ale téměř chybějí ve vyšších pohraničních horách. Nejčastější jsou malá sídla. Acidofilní bučiny s jedlí a smrkem, acidofilní jedliny hygrofilní, nivní potoční olšiny olše lepkavé, acidofilní trávníky až vřesoviště. 5PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 5. vegetačního stupně Typ biochory Nejhojnější v okrajových pohořích jihozápadu Čech, nejvíce je typ zastoupen v bioregionu Šumavském. Reliéf Pahorkatiny představují mírně zvlněné zarovnané povrchy s různě tvarovanými pahorky vysokými převážně do 50 m, vzácně až 100 m, s oblými širokými hřbety, převážně mírnými a středně sklonitými svahy, plochými nevýraznými sedly, úvalovitými široce rozevřenými údolími a prameništi. Na pahorcích se místy vyskytují převážně malé skalky (mrazové sruby) a na svazích pod nimi sutě. Substrát Půdy Klima Vegetace Druh biochory V kyselém horninovém podloží převažují pararuly a migmatity (biotitické nebo dvojslídné, velmi často také se sillimanitem nebo s cordieritem), méně časté jsou ortoruly, lokálně se vyskytují dvojslídné svory, různé fylity, kvarcity, velmi vzácně pak křemenné porfyry a porfyrity. Místy sem okrajově zasahují i kyselé nebo i neutrální plutonity - různé granity a granodiority. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité. Z půdních typů převažují dystrické kambizemě. Na svahových bázích, v sedlech, úpadech i plošinách probíhá pseudoglejový proces, vedoucí ke vzniku kyselých pseudoglejových kambizemí až kyselých pseudoglejů. Podél potoků a na prameništích se vyskytují gleje. Na skalkách na pahorcích se vytvořily kyselé litozemě, pro sutě jsou typické živnější rankery. Relativně chladnější a vlhčí, v depresích mohou vznikat slabší přízemní teplotní inverze. Základním typem potenciální přirozené vegetace je mozaika acidofilních bikových bučin (Luzulo-Fagetum) a květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum) na vystupujícím podloží a úpatích. Na sutích se objevují fragmentární přechody do bažankových jasenin (Mercuriali-Fraxinetum). Lesní prameniště osídlují často přesličkové jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum) nebo rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Podél potůčků lze očekávat smrkové olšiny (Piceo-Alnetum); břehy pravděpodobně hostí vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Na suchých loukách i pastvinách se v minulosti zřejmě vyvinula vegetace blízká svazu Violion caninae, na nejchudších sušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Dnes jsou tyto vegetační jednotky fragmentární, vinou eutrofizace a dosévání nahrazované kulturními porosty, druhovou skladbou se blížícími trávníkům svazu Arrhenatherion. Na vlhkých místech jsou bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion, Caricion fuscae, Sphagno recurvi-caricion canescentis a Caricion rostratae. Kontrastně similární: kromě převažujících ekologicky blízkých ekotopů a potočních niv je zde i další výrazně odlišný maloplošný typ ekotopu, který je ale velmi charakteristický. Takto odlišné dobře vyvinuté ekotopy jsou vesměs zahrnuty do regionálních biocenter. STG Dominantní: *5AB2 (+), *5AB3 (60%), *5B3 (28%). Kontrastní: *5A3 (2%), *5BC3 (1%), 5A4 (+), 5AB-B4 (7%), 5AB-B5b (1%), *5BC5a (1%). Skladba Lesy 43%, travní porosty 23%, vodní plochy 2,5%, pole 26%, sady 1,5%, sídla 2%, ostatní 2%. Orná půda Jedná se většinou o středně velká pole v mozaikovité zemědělsko-lesní krajině, místy i s mezemi a s relativně hojnější liniovou dřevinnou zelení, nebo o středně velká pole v okolí sídel obklopených lesy. 17

18 Lesní porosty Travní porosty Vodní plochy Sady Sídla Cílové ekosystémy Podíl lesů se ve většině bioregionů blíží 45%. Lesy jsou velikostně velmi variabilní, často i v rámci jednotlivých bioregionů se vyskytují lesy od malých remízků až po lesní komplexy. V druhové skladbě převažují monokulturní hospodářské smrčiny, příměs buku a jedle není příliš častá. V segmentech typu se zachovalo jen několik ojedinělých zbytků přirozených lesů. Jedná se převážně o louky, méně i pastviny, na Šumavě i o lada s křovinami. Biologicky hodnotné jsou především podmáčené, mokřadní nebo i rašelinné travní porosty v úvalovitých údolích a na prameništích. Vodní plochy jsou ve všech bioregionech zastoupeny poměrně hojnými malými, méně i středně velkými rybníky. Síť vodních toků je průměrně hustá ale jedná se převážně o malé potoky. Sady se vyskytují v podobě malých domovních zahrádek s doprovodnými odolnějšími ovocnými dřevinami, v bioregionech zabírají zpravidla méně než 0,5 % plochy. Sídla jsou v bioregionech zastoupena převážně 1-3,5 %. Typická jsou malá sídla a osady. Architektonicky významnější stavby představují kostely v sídlech, některé jsou v dominantní poloze, ve středních a větších sídlech se vzácně nacházejí zámky a radnice. Acidofilní bučiny s jedlí a smrkem, květnaté a kalcifilní bučiny se smrkem a jedlí, suťové lesy s bukem, nivní potoční olšiny olše lepkavé, acidofilní trávníky. Biochora 5Do - Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 5. vegetačního stupně Typ biochory Druhý nejrozsáhlejší v rámci 5. vegetačního stupně; vyskytuje se ve většině horských a podhorských hercynských bioregionů. Nejvíce je typ zastoupen v Šumavkém bioregionu. Reliéf Substrát Půdy Klima Vegetace Druh biochory Reliéf je tvořen v pahorkatinách (na zarovnaných površích zejména na Českomoravské vrchovině, ale i jinde) převážně nevýraznými, ploššími podmáčenými sníženinami s pramennými a horními částmi toků. Další deprese jsou široce rozevřené a jsou odděleny velmi nevýraznými hřbety a pouze mírnými svahy. Podloží tvoří vzácně silně, častěji však středně až mírně kyselé horniny nejrůznějšího stáří a geneze. Ve většině bioregionů dominují kyselé metamorfity (převážně různé pararuly a migmatity, méně i svory, ortoruly, středně živné amfibolity, dále fylity, zelené a chloritické břidlice, blastomylonity, metagranitoidy, kvarcitické ruly...) a kyselé až neutrální plutonity (různé granulity, granity až granodiority, křemenné diority...). Pro segmenty ve všech bioregionech je typický značný rozsah deluviálních, příp. deluvio-fluviálních a fluviálních sedimentů. Zvětraliny jsou různě kyselé, na metamorfitech převážně hlinito-kamenité, na plutonitech zejména štěrkovité a písčité, na drobách především hlinito-písčité, na pískovcových horninách převážně písčité. Rašeliny jsou poměrně vzácné a málo mocné. Půdy jsou většinou zamokřené a mokré, kyselé až středně živné. Podél vodních toků se vyskytují typické gleje, méně časté jsou kyselé gleje organozemní, velmi vzácně přecházející až do kyselých organozemí. Ojediněle se podél toků vytvořily glejové, vzácně i typické fluvizemě. Na svahových bázích a mírných svazích (deluvia) se nacházejí primární pseudogleje, místy pouze kambizemě pseudoglejové. Na netypických ekotopech mimo podmáčení jsou rozšířeny nejčastěji dystrické nebo typické kyselé kambizemě, ve vyšších nadmořských výškách i podzoly kambizemní. Ovlivnění klimatu reliéfem se projevuje především kumulací relativně chladnějšího vzduchu ve sníženinách, které tak představují polohy s podmínkami pro vznik přízemních inverzí; silnější jsou inverze v bioregionech s členitějším reliéfem (viz výše). Větrnost je v rámci 5. vegetačního stupně výrazně podprůměrná. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří v jádrech sníženin podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum), které v některých segmentech na lesních rašelinících prameništích střídají podmáčené rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Podél potůčků jsou smrkové olšiny (Piceo-Alnetum), podél větších potoků v pohraničních pohořích i olšiny olše šedé (Alnetum incanae), ve vnitrozemí jiné typy potočních olšin. Na relativně sušších místech se vyskytují acidofilní bučiny, v nižších pohořích bikové (Luzulo-Fagetum), ve vyšších smrkové (Ca/amagrostio villosae-fagetum). V náhradní vegetaci podél vodních toků lze očekávat vysokobylinné porosty svazu Petasition officinalis a bažinné louky podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion. Místy se vyvinula i přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis, případně rašelinné louky svazu Caricion fuscae. Kontrastně similární: kromě převažujících ekologicky blízkých ekotopů a potočních niv je zde i další výrazně odlišný maloplošný typ ekotopu, který je ale velmi charakteristický. Takto odlišné dobře vyvinuté ekotopy jsou vesměs zahrnuty do regionálních biocenter. STG Dominantní: 5A4 (12%), 5AB4 (55%). Kontrastní: 5AB3-4 (15%), 5AB-B5 (13%), 5BC5 (5%). Skladba Lesy 50%, travní porosty 25,5%, vodní plochy 3,5%, pole 16%, sady 1%, sídla 2%, ostatní 2%. Orná půda Pole jsou zastoupena rozdílně - méně v bioregionech s relativně členitějším reliéfem a s rozsáhlými lesními komplexy, více v bioregionech s rozsáhlými pahorkatinami, kde zpravidla převyšují podíl travních porostů. Pole nejsou velkoplošná, často jsou rozčleněna liniovou zelení (podél potoků, na mezích, kamenicích...) a jsou obklopena lesy, travními porosty i sídly. 18

19 Lesní porosty Travní porosty Vodní plochy Sady Sídla Cílové ekosystémy Podíl lesů 34%. Velikostně jsou lesy velmi různé, časté jsou malé a středně velké lesy, ale také lesní komplexy. Zcela převládají smrčiny, které jsou na nejvlhčích stanovištích ve směsi s olší, příp. jedlí a jasanem přirozené. Podíl travních porostů se ve většině bioregionů pohybuje mezi 10 a 35 %, nejvyšší je na Šumavě (55 %). Jedná se převážně o kulturní louky a pastviny. Velká část podmáčených luk byla v minulosti odvodněna a dnes často tvoří degradovaná ruderalizovaná lada. Biologicky nejvýznamnější jsou zbytky roztroušeně se vyskytujících podmáčených a rašelinných luk. Vodní plochy zabírají v bioregionech nejčastěji buď 3-5 % plochy, nebo je jejich podíl velmi nízký až zanedbatelný. Typické a velmi časté jsou malé a středně velké rybníky; vyskytuje se i několik velkých vodních nádrží a rybníků. Některé tyto vodní plochy se svým litorálem přecházejícím do podmáčených nebo zrašelinělých luk mají velmi vysokou biologickou hodnotu (výskyt významných či chráněných druhů rostlin, lokality rozmnožování obojživelníků, vodní ptactvo...). Sady zaujímají minimální plochu, představují je pouze zahrady u vesnických domů s nenáročnými dřevinami (odolné odrůdy třešní, slivoní, jabloní). Sídla jsou zpravidla menší vsi, vyskytují se však i malá města. Několik obcí v minulosti zaniklo. Nejčastěji zabírají sídla v bioregionech 0,5-2 % plochy. Acidofilní jedliny hygrofilní, podmáčené smrčiny, mokřadní (bažinné) křoviny a olšiny, nivní (pobřežní) smrkové olšiny, nivní potoční olšiny olše šedé, hygrofilní trávníky, vegetace bezlesých pramenišť a minerotrofních rašelinišť, vegetace rákosin a vysokých ostřic stojatých vod (litorálů), vegetace čistých stojatých vod (sublitorálů). Systém biocenter a biokoridorů Pro biocentra a biokoridory je uvedena v tabulkové příloze charakteristika stanoviště. Prostorové parametry, jako jedno z rozhodujících kritérií vymezování LÚSES, jsou výsledkem současné úrovně poznání přírodních zákonitostí, a nelze je chápat absolutně. Katastrem prochází mezofilní bučinná osa nadregionálního biokoridoru K 120, a téměř celé území je jeho součástí (je zařazeno do ochranné vnější zóny nadregionálního biokoridoru). Znamená to, že všechny plochy o stupni ekologické stability 3 a více v této ochranné zóně jsou součástí nadregionálního biokoridoru. Nadregionální biokoridor je vždy složený a tvoří jej osa a ochranná zóna. Obě části jsou jeho neoddělitelnou součástí a po celé ploše koridoru se podporuje tzv. koridorový efekt. Pro vymezování nadregionálního ÚSES platí všech 5 základních kritérií, tj. kritérium rozmanitosti potenciálních přírodních ekosystémů, jejich prostorových vztahů, dodržení nezbytných prostorových parametrů, zohlednění aktuálního stavu krajiny a společenských limitů a záměrů, přičemž žádné z nich není možné opomenout. Nadregionální biokoridor zajišťuje minimálně migrační trasy bioty. Součástí nadregionálního biokoridoru se stávají skladebné prvky ÚSES lokálního a regionálního, významné krajinné prvky, zvláště chráněná území, kostra ekologické stability a všechny přírodní i přírodě blízké ekosystémy, které jsou lokalizovány v ochranné zóně biokoridoru. Jejich zahušťováním a důslednou ochranou podporujeme tzv. koridorový efekt. Při trasování nadregionálních biokoridorů byly využity významné historické migrační trasy bioty a zároveň byla zohledněna nezbytnost propojování nadregionálních biocenter vyplývající z teorie ÚSES. Nadregionální ÚSES je součástí národní ekologické sítě České republiky, je nespornou dálkovou migrační trasou organismů přecházející přes území České republiky. Tyto trasy propojují většinou dvě a více podprovincií, nebo jde o koridory podél toků s významnou splavovací funkcí a s vysokou biodiverzitou. Do osy toho biokoridoru jsou vložena lokální biocentra, a všechny další prvky jsou lokální úrovně. Maximální délky lokálních biokoridorů a jejich přípustné přerušení Lesní společenstva: Maximální délka je 2000 m, možnost přerušení je max. 15 m. Mokřadní společenstva: Maximální délka je 2000 m, přerušení je možné 50 m zpevněnou plochou, 80 m ornou půdou a 100 m ostatními kulturami. Kombinovaná společenstva: Maximální délka je 2000 m, přerušení je možné do 50 m zastavěnou plochou, 80 m ornou půdou a 100 m ostatními kulturami. Luční společenstva: Maximální délka je 1500 m, přerušení i 1500 m. Minimální šířky biokoridorů lokálního významu Lesní společenstva: Minimální šířka je 15 m. Společenstva mokřadů: Minimální šířka je 20 m. Luční společenstva: Minimální šířka je 20 m. Minimální velikost biocenter lokálního významu Lesní společenstva: Mokřady: Luční společenstva: Kombinovaná společenstva: Minimálně 3 ha v případě kruhového tvaru. Minimální velikost je 1 ha. Minimální velikost je 3 ha. Minimální velikost je 3 ha. 19

20 Minimální šířky biokoridorů regionálního významu (a os nadregionálních biokoridorů) Lesní společenstva: Minimální šířka je 40 m. Společenstva mokřadů: Minimální šířka je 40 m. Luční společenstva: Minimální šířka je 50 m. Maximální délky regionálních biokoridorů a jejich přípustné přerušení Lesní společenstva: Maximální délka je 700 m, možnost přerušení je max. 150 m, pokud pokračuje v šíři lokálního biokoridoru. Mokřadní společenstva: Maximální délka je 1000 m, přerušení je možné 100 m stavební plochou, 150 m ornou půdou a 200 m ostatními kulturami. Luční společenstva st.: Maximální délka je 500 m, přerušení je možné max. 100 m stavební plochou, 150 m ornou půdou a 200 m ostatními kulturami. Luční společenstva st.: Maximální délka je 700 m, přerušení je možné max. 100 m stavební plochou, 150 m ornou půdou a 200 m ostatními kulturami. Interakční prvky Kromě biocenter a biokoridorů jsou základními skladebnými částmi ÚSES na lokální úrovni i interakční prvky, což jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům a významně ovlivňující fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním územním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Interakční prvky jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu a rozmnožování. Přispívají ke vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních vazeb v krajině a tím podmiňují vznik regulačních mechanismů, zvyšujících ekologickou stabilitu krajiny. V řešeném území jsou vymezeny následující interakční prvky: Číslo Název Charakter A V stráni Liniová dřevinná vegetace. B Nad starou silnicí Ladní vegetace s bohatou dřevinnou skladbou. C U staré silnice Ladní vegetace s bohatou dřevinnou skladbou. D U lesa Ladní vegetace s bohatou dřevinnou skladbou. E Pod lesem Ladní vegetace s bohatou dřevinnou skladbou. Navrženy jsou tyto interakční prvky: Číslo Název Charakter Doporučení F Řečice Výsadba dřevin podél G Veselá Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být H I J K Nad hádky V stráni U kříže K lesu Ptačí oblasti Do území nezasahuje žádná vyhlášená Ptačí oblast. 20

21 Evropsky významné lokality Do katastru Evropsky významná lokalita nezasahuje. Doplnění ÚSES nad minimální parametry Jestliže to umožňují ostatní zájmy v území, lze uvažovat i o dalším rozšíření ÚSES nad současný rámec především dalším zařazením navržených interakčních prvků (navržených výsadeb). Ošetřování lučních porostů v rámci prvků ÚSES Louka je převážně člověkem vytvořený a na něj svojí existencí vázaný biotop. Jako nelesní biotop byla v minulosti vzácná, a prakticky se jedná o permanentní sukcesní stadium směřující k původním lesním typům usměrňované lidským hospodařením. Luční porosty jsou dnes jedním z nejzajímavějších biotopů, zejména co se týče světlomilné entomofauny. Nejbohatší druhové spektrum je na lučních porostech postupně kosených 1x ročně, naopak nejméně obsazené jsou louky plošně kosené 2-3x ročně těžkou mechanizací, přisévané a hnojené umělými hnojivy. Pokosením lučního porostu dochází k náhlé ztrátě potravní základny, a je-li toto kosení celoplošné, ve shodném období a navíc prováděné těžkou mechanizací, dochází k postupnému ochuzování druhovému i početnímu. Negativně se na lučních porostech projevuje rovněž jejich odvodnění a následný posun hydrické řady směrem dolů. Proto je potřebné provádět takové zásahy, které jsou schopné zakonzervovat sukcesní řadu ve stadiu travinobylinného společenstva únosný způsob obhospodařování. Vzhledem k tomu, že není možné aplikovat management vyhovující všem hmyzím druhům, navrhujeme doporučení na základě rostlinných společenstev velmi detailně je uveden v knize Péče o chráněná území I.+ II., Petříček 1999 (viz literaturu). Závěr význam ÚSES Cílem ÚSES je ochrana přírodních společenstev před lidskou činností (odlesněním, odvodněním, regulacemi a podobně) i úprava některých funkcí krajiny. Jedná se zejména o úpravu hospodaření na některých pozemcích. Za nejdůležitější poznatky při zpracování ÚSES považujeme: a) Celkový charakter krajiny řešeného území je harmonický vyšší kvality, v některých částech až přírodě blízký. b) Poškození agrocenózami se projevuje především v centrální části katastru. c) Vodní režim je značně narušen, což souvisí s historickým odvodněním krajiny. Základní doporučení pro zlepšení ekologické funkce krajiny a) Posílení kostry ekologické stability je možné, přičemž se jeví jako nejvhodnější využití navržených interakčních prvků a nefunkčních biokoridorů. b) Důsledně dodržovat druhovou skladbu v lesních porostech v rámci ÚSES odpovídající přirozenému složení z autochtonních dřevin, stejně jako příslušný management. c) U vodotečí v minulosti upravených v co největší míře zachovat přírodě blízký charakter příbřežní zóny a podporovat tam sukcesi, v případě možnosti jejich revitalizace vypracovat příslušné projektové dokumentace. d) Vhodnými technologickými zásahy zvyšovat stupeň ekologické stability lučních porostů. Regulativy pro plochy zařazené do ÚSES Regulativy mají 2 základní funkce: 1) Zajišťují podmínky pro trvalou funkčnost existujících prvků ÚSES. 2) Zajišťují územní ochranu ploch pro doplnění prvků ÚSES navržených nebo nefunkčních. Na jejich základě je omezeno právo vlastnické tam, kde jsou pro to splněny podmínky vyplývající z Ústavní Listiny, Občanského zákoníku, Stavebního zákon, Zákona o ochraně přírody a krajiny a Zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (neboli mimo oblast územního plánování). V ostatních případech zůstává právo na stávající využití území zachováno. Regulativy jsou podkladem pro správní řízení, a liší se podle konkrétního prvku ÚSES. Biocentra Druhová skladba bioty se bude blížit přirozené skladbě odpovídající trvalým stanovištním podmínkám, u antropicky podmíněných ekosystémů též trvalým antropickým podmínkám. Veškeré vedlejší funkce musejí být tomuto cíli podřízeny. Nepovoluje se zde umisťování staveb, pobytová rekreace, intenzívní hospodaření a nepřípustné jsou i veškeré další činnosti snižující ekologickou stabilitu tohoto krajinného segmentu. Biokoridory Posláním biokoridorů je umožnit migraci všech organismů mezi biocentra, trvalou existenci nelze předpokládat. Z těchto důvodů se zde připouští širší možnosti hospodářského využití, nevadí ani souběžné vedení biokoridorů s účelovými komunikacemi, rekreačními trasami a podobně. V nezbytných případech je podmíněně přípustné povolování liniových staveb, konkrétně příčné křížení s biokoridorem, vodohospodářská zařízení, čistírny odpadních vod a podobně. Nepovoluje se zde opět: umisťování staveb, pobytová rekreace, intenzívní hospodaření a rovněž nepřípustné jsou veškeré další činnosti snižující ekologickou stabilitu tohoto krajinného segmentu. 21

22 Navržené (nefunkční) prvky Jejich realizace je vázána na splnění výše zmíněných zákonných podmínek. Do doby jejich splnění je zaručeno právo na stávající využití území. Nelze však připustiti takové změny v jejich současném využití, které budoucí realizaci ÚSES výrazně ztíží nebo dokonce znemožní. Realizace je podmíněna řešením vlastnických vztahů v projektu ÚSES, komplexních pozemkových úpravách nebo lesních hospodářských plánech. Pokud nedojde k dohodě s vlastníky (jejichž práva na stávající využití jsou chráněna), je jejich omezení možné pouze za těchto podmínek: omezení se děje ve veřejném zájmu, omezení se děje na základě zákona, omezení je výslovně uvedeno, omezení je provedeno jen v nezbytném rozsahu, neprokáže-li se, že požadovaného účelu nelze dosáhnout jinak, za omezení je poskytnuta náhrada podle procesních pravidel stanovených stavebním zákonem. V případě ÚSES se poskytuje náhradní pozemek. Proto musejí být regulativy omezeny na zachování stávajících podmínek (využití) = vylučují se činnosti a změny využití území snižující ekologickou stabilitu lokality. Regulativy jsou vyjádřeny v grafické části územního plánu prostřednictvím vymezení jednotlivých prvků ÚSES, který byl zpracován oprávněnou osobou za dodržení metodických pokynů platných pro jeho konstrukci. Změnu této závazné části ÚPD schvaluje orgán, který schválil původní územně plánovací dokumentaci. Přírodovědná část (soubor opatření pro zachování funkčnosti prvku ÚSES, návrh managementu a podobně) je uveden jednak v tabulkových přílohách týkajících se konkrétních prvků, jednak v obecné sumarizující podobě v textové části územního systému ekologické stability. Tabulky prvků ÚSES (Poznámka: mapové podklady a popisy týkající se lesních porostů jsou použity z důvodů ochrany osobních údajů z předchozího decenia, skutečný věk dřevin je tedy o 10 let vyšší, přičemž aktuální označení lesních porostů se od uvedeného liší.) Číslo 1 Název Pilařů rybník Charakter Lokální biocentrum, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2 STG 5B-B-C5, AB3 Rozloha 6,01 ha Charakteristika Biokoridor v severním cípu katastru tvoří Písařů rybník s litorálem, luční porost a lesní porost 735 A

23 Doporučení O+P PS Věk HS LT Dř % 735A S1 SM A S1 JD A S1 BO 5 735A H1 SM A H1 JD A O1 SM 100 Příslušnými lesními typy jsou 5K, 5S, 5H, 5V, 6O. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5S - svěží jedlová bučina - jedle 50%, buk 50%, příměs klenu, 5V - vlhká jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, klen 10%, příměs jasanu a smrku, 5H - hlinitá jedlová bučina - buk 60%, jedle 40%, 6O svěží smrková jedlina - buk 20%, jedle 50%, smrk 30%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 2 Název Pastviště Charakter Lokální biokoridor, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2 STG 5B-BC4-5, 5AB3 Rozloha 7,43 ha Charakteristika Biokoridor podél vodoče v širokem mělkém údolí v severní části katastru. Propojuje rybník Týnavu s rybníkem Pilařů. Biokoridor je pouze omezeně funkční. Doporučení Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). 23

24 Číslo 3 Název U kříže Charakter Lokální biocentrum, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2 STG 5AB3, 5AB4, 5B-BC4-5 Rozloha 2,06 ha Charakteristika Lesní biocentrum v porostu 786 F 1 4. Severní část biocentra není zařízena. O+P PS Věk HS LT Dř % 786F H1 SM F H1 JD F O1 SM F K2 SM F K2 SM 100 Příslušnými lesními typy jsou 5H, 5S, 5K, 6G, 6O. Doporučení V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5S - svěží jedlová bučina - jedle 50%, buk 50%, příměs klenu, 5H - hlinitá jedlová bučina - buk 60%, jedle 40%, 6G - podmáčená smrková jedlina - smrk 50%, jedle 40%, buk 10%, příměs olše, 6O svěží smrková jedlina - buk 20%, jedle 50%, smrk 30%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 4 Název Nad Týnavou Charakter Lokální biokoridor, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2 STG 5B-BC4-5, 5AB3 Rozloha 0,81 ha Charakteristika Krátký biokoridor okrajem lesního porostu 735 D a F na východním okraji katastru. 24

25 O+P PS Věk HS LT Dř % 735D K2 SM D K2 BO D K2 SM D K2 BR 1 735D K2 OL 1 735D K2 SM D K2 BO D K2 SM D K2 SM D K2 BO D K2 SM D K F K2 SM F K2 BO F K2 SM F K2 BO F K2 SM F K2 BO 5 735F K2 SM F K2 SM F K2 SM 100 Doporučení Lesní typy představují 5K, 5N. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5N - kamenitá kyselá jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, smrk 10%, příměs klenu. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 5 Název Týnava Charakter Lokální biocentrum, součást osy nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2 STG 5B-BC4-5, 5AB3 Rozloha 4,74 ha Charakteristika Nefunkční (respektive omezeně funkční) lokální biocentrum, které zahrnuje kromě rybníka Týnavy také jeho litorál, luční porost proměnlivé ekologické stability a nárosty dřevin. 25

26 Doporučení Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. Číslo 6 Název U kříže Charakter Osa nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa STG 5AB3 Rozloha Charakteristika 2,15 ha Mezofilní bučinná osa nadregionálního biokoridoru K 120. Zahrnuje okraj lesního porostu 735 E a bývalé louky zarostlé náletovou dřevinnou vegetací. O+P PS Věk HS LT Dř % 735E K2 SM E K2 0 0 Doporučení Příslušným lesním typem je 5K. Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. 26

27 V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 7 Název Pod Březinou Charakter Lokální biocentrum, součást osy nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 4 STG 5AB3 Rozloha Charakteristika 3,66 ha Částečně funkční biocentrum v mezofilní bučinné ose nadregionálního biokoridoru, které kromě luk s nižší intenzitou údržby zahrnuje také nezařízený lesní porost. Doporučení Příslušnými lesními typy jsou 5K, 6P. Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající 27

28 listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 6P - kyselá smrková jedlina - buk 10%, jedle 50%, smrk 40%, příměs borovice. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 8 Název Březina Charakter Osa nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 4 STG 5AB3 Rozloha 5,38 ha Charakteristika Biokoridor lesním porostem Březinou 733 C 51, 52, 53, 55, 57. Doporučení Příslušnými lesními typy jsou 5N, 5K, 5M. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5N - kamenitá kyselá jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, smrk 10%, příměs klenu, 5M - chudá jedlová bučina - buk 65%, jedle 15%, bříza 10%, smrk 10%, příměs borovice. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 9 Název V Březině Charakter Lokální biocentrum, součást osy nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 4 STG 5AB3 Rozloha 2,3 ha Charakteristika Biocentrum, které zahrnuje část lesního porostu 733 C 3, 51,

29 O+P PS Věk HS LT Dř % 733C K2 SM C K2 BO 5 733C K2 SM C K2 BO C K2 SM C K2 BO 50 Lesním typem je 5K. Doporučení V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 10 Název Pajedle Charakter Lokální biocentrum, součást osy nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 4 STG 5AB3 Rozloha 4,44 ha Charakteristika Biocentrum na okraji řešeného území vložené do mezofilní bučinné osy nadregionálního biokoridoru. Doporučení Lesním typem je 5K. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, 29

30 které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 11 Název Na soutoku Charakter Osa nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa STG 5AB3, 5AB4, 5B-BC4-5 Rozloha 6,95 ha Charakteristika Mezofilní bučinná osa nadregionálního biokoridoru K 120. Zahrnuje upravené vodoteče severně od Veselé, louky a malý (nezařízený) lesní porost. Biokoridor je funkční pouze částečně. Doporučení Příslušným lesním typem je 5K. Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha

31 Číslo 12 Název Pod Mezenskou Charakter Lokální biocentrum, součást osy nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2 STG 5AB3, 5AB4, 5B-BC4-5 Rozloha 2,11 ha Charakteristika Částečně funkční biocentrum v mezofilní bučinné ose nadregionálního biokoridoru, které kromě luk s nižší intenzitou údržby zahrnuje také nezařízený lesní porost. Doporučení Příslušnými lesními typy jsou 5I, 5K, 6G, 6O. Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5I - uléhavá kyselá jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, smrk 10%, 6G - podmáčená smrková jedlina - smrk 50%, jedle 40%, buk 10%, příměs olše, 6O svěží smrková jedlina - buk 20%, jedle 50%, smrk 30%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha

32 Číslo 13 Název V stráni Charakter Osa nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2 STG 5AB3, 5AB4 Rozloha 2,56 ha Charakteristika Biokoridor lesním porostem severně od Veselé 789 E. O+P PS Věk HS LT Dř % 789E I1 SM E I1 BO 5 789E K2 SM E K2 BO E O1 SM E O1 BO 5 789E O1 BR 3 789E I1 SM E I1 DG 3 789E I1 BK E I1 SM E I1 BO 5 789E A1 SM E K2 SM E K2 BO E K6 SM E K6 BR E K2 SM E K2 0 0 Doporučení Příslušnými lesními typy jsou 6O, 6G, 5K. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 6G - podmáčená smrková jedlina - smrk 50%, jedle 40%, buk 10%, příměs olše, 6O svěží smrková jedlina - buk 20%, jedle 50%, smrk 30%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha

33 Číslo 14 Název Mezenská Charakter Lokální biocentrum, součást osy nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 1, 2, 3 STG 5AB3, 5AB4 Rozloha 3,22 ha Charakteristika Biocentrum, které je vymezeno v lesním porostu 789 E, F. O+P PS Věk HS LT Dř % 789E I1 SM E I1 BO 5 789E K2 SM E K2 BO E O1 SM E O1 BO 5 789E O1 BR 3 789E I1 SM E I1 DG 3 789E I1 BK E I1 SM E I1 BO 5 789E A1 SM E K2 SM E K2 BO E K6 SM E K6 BR E K2 SM E K F S1 SM F S1 JD 5 789F S1 SM F S1 SM F S1 SM F S1 SM F S1 BO 5 789F S1 SM 100 Doporučení Lesními typy jsou 5I, 5K, 5S, 6O. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5S - svěží jedlová bučina - jedle 50%, buk 50%, příměs klenu, 5I - uléhavá kyselá jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, smrk 10%, 6O svěží smrková jedlina - buk 20%, jedle 50%, smrk 30%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části 33

34 krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 15 Název Kamenitý kopec Charakter Osa nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 1 STG 5AB3 Rozloha 2,38 ha Charakteristika Biokoridor lesním porostem na severozápadním okraji katastru 790 A. O+P PS Věk HS LT Dř % 790A K2 SM A K2 SM A K2 SM A K2 SM A K2 BK 5 790A K2 SM A K2 SM 100 Doporučení Příslušnými lesními typy jsou 5K, 5S. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5S - svěží jedlová bučina - jedle 50%, buk 50%, příměs klenu. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 16 Název Veselá Charakter Lokální biokoridor, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 2, 3, 4 STG 5AB3, 5AB4, 5B-BC4-5 Rozloha 11,92 ha Charakteristika Biokoridor podél vodoče přes obec Veselou. Biokoridor je nefunkční (vodoteč je upravená, dřeviny se vyskytují pouze místně). 34

35 Doporučení Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. Číslo 17 Název Nad hádky Charakter Lokální biocentrum, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 3 STG 5AB3 Rozloha 7,32 ha Charakteristika Biocentrum západně od Veselé, které zahrnuje rozsáhlé porosty náletových dřevin na mezích a extenzivní louky s vyšší ekologickou stabilitou. Doporučení Na lučních porostech přírodě blízké extenzívní hospodaření s vyloučením hnojení, obnovy drnu, dosévání a dalších pratotechnických zásahů. Kosit dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality, tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby bylo bráněno postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. Číslo 18 Název Řečice Charakter Lokální biokoridor, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 3, 5 STG 5AB3, 5AB4, 5B4 Rozloha 5,31 ha Charakteristika Biokoridor přes lesní porost 791 A a D západně od Veselé (funkční část), a přes kulturní louky na hranicích s Častrovem (nefunkční partie). 35

36 O+P PS Věk HS LT Dř % 791A K2 SM A K2 BO A K2 SM A K2 SM A K2 SM A K2 BO A K2 BR 2 791A K2 SM A K2 SM D K D K2 SM D K2 BO D I1 SM D I1 BO D I1 OL 2 791D K2 SM D K2 OL D K2 SM D K2 SM D K2 BO D K2 SM D K2 BO D K2 OL D K2 SM D K2 SM D K2 OL D G1 SM D K2 0 0 Doporučení Lesními typy jsou 4R, 5I, 5K, 5N, 6P, 6G. Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným míst ním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke 36

37 kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 4R - svěží reliktní smrčina - smrk 100%, příměs olše, jedle a břízy, 5I - uléhavá kyselá jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, smrk 10%, 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5N - kamenitá kyselá jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, smrk 10%, příměs klenu, 6G - podmáčená smrková jedlina - smrk 50%, jedle 40%, buk 10%, příměs olše, 6P - kyselá smrková jedlina - buk 10%, jedle 50%, smrk 40%, příměs borovice. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 19 Název Hladov Charakter Lokální biocentrum, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 5 STG 5AB3, 5B-BC4-5 Rozloha 6,29 ha Charakteristika Soustava rybníků s litorálem, přírodě blízké porosty náletových dřevin, polokulturní louky a lesní porost 728 C 51: O+P PS Věk HS LT Dř % 728C K2 SM 100 Lesními typy jsou 5H, 5K, 6O. 37

38 Doporučení Na lučních porostech přírodě blízké extenzívní hospodaření s vyloučením hnojení, obnovy drnu, dosévání a dalších pratotechnických zásahů. Kosit dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality, tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby bylo bráněno postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5H - hlinitá jedlová bučina - buk 60%, jedle 40%, 6O svěží smrková jedlina - buk 20%, jedle 50%, smrk 30%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 20 Název V jíchovkách Charakter Lokální biokoridor, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 5 STG 5AB3, 5AB4, 5B-BC4-5 Rozloha 0,97 ha Charakteristika Nefunkční biokoridor okrajem katastru podél vodoteče přes kulturní louky a částečně i lesní porost 728 A 52. O+P PS Věk HS LT Dř % 728A K2 SM A K2 BO 5 728A K2 BR 5 Doporučení Lesními typy jsou 5K, 6I. Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas 38

39 odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 6I uléhavá kyselá smrková bučina smrk 40%, buk 40%, jedle 20%. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 21 Název Jíchovky Charakter Lokální biocentrum, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 6 STG 5AB3, 5AB4 Rozloha 2,99 ha Charakteristika Kulturní louky a lesní porost 730 H a F s vyšší ekologickou stabilitou: O+P PS Věk HS LT Dř % 730F O1 SM F O1 BO F O H K2 SM H K2 BO H K2 0 0 Doporučení Lesními typy jsou 5K, 6O, 6P. Na lučních porostech přírodě blízké extenzívní hospodaření s vyloučením hnojení, obnovy drnu, dosévání a dalších pratotechnických zásahů. Kosit dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality, tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi 39

40 podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby bylo bráněno postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 6O svěží smrková jedlina - buk 20%, jedle 50%, smrk 30%, 6P - kyselá smrková jedlina - buk 10%, jedle 50%, smrk 40%, příměs borovice. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 22 Název U staré silnice Charakter Lokální biokoridor, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 6 STG 5AB3, 5AB4, 5B-BC4-5 Rozloha 2,6 ha Charakteristika Omezeně funkční biokoridor přes kulturní louky a částečně i lesní porost 732 D. O+P PS Věk HS LT Dř % 732D I1 BK D I1 SM D K D K2 SM D K2 BO D K2 SM D K2 BO 5 Doporučení Lesními typy jsou 5I, 5K, 6P. Vypracovat projekt prvku ÚSES, který zohlední veškeré biotické a abiotické vlivy spolupůsobící v lokalitě. Výsadba autochtonních dřevin podle příslušné STG. Použita by měla být sadba odrostků výše nejméně 1 m, s dostatečně velkým kořenovým systémem. Postačující jsou prostokořenné sazenice, mohou být ale i balové. Nejvhodnějším obdobím pro realizaci výsadeb je podzim nebo časné jaro. Všechny sazenice musejí být vysazeny do jamek, jejichž objem je dostatečný pro přirozené rozmístění kořenového systému. Statické zajištění je ideální dřevěnými kůly. Proti suchu, konkurenci plevelů, ohryzu, vytloukání zvěří, větru a sluneční radiaci je třeba vysazovance chránit. Proti konkurenčním rostlinám a vysychání se používá kryt kořenové mísy tvořený kůrovým mulčem tloušťky dostačující pro zamezení růstu plevelů (vrstva mm) nebo mulčovací plachetka z biotextílie o rozměru 0,65 x 0,65 m. Klade se na povrch kořenové mísy a upevňuje vhodným místním materiálem (například kameny). Mulčovací materiál se nepřihrnuje až ke kmínku. 40

41 Proti okusu se kmeny obalují drátěným pletivem nebo jutovým pásem, který rovněž poskytuje účinnou ochranu sazenice před nepříznivým vlivem slunečního záření. Dřeviny vyžadují v prvých letech po výsadbě odborný dohled, protože často reagují na specifické poměry nového stanoviště negativně dochází ke keřovému růstu, jednostranným deformacím kosterních větví, postupnému krnění, vícekmennému růstu či projevům hyperplastie, deformacím terminálu a podobným poruchám růstu, které dokáže odborník včas odhalit a z větší míry potlačit správně zvoleným typem řezu. Tímto způsobem lze předejít většímu propadu výsadeb. Na lučních porostech kosení dle stavu společenstva zpravidla jedenkrát až dvakrát ročně s občasným vynecháním některé sezóny na malé části plochy střídavě v různých místech lokality tak, aby byla umožněna existence druhů neschopných regenerace v cyklu pravidelných sečí (bližší údaje jsou velmi podrobně uvedeny v knize Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha 1999). Termín seče upravovat dle aktuálního složení společenstev, případně jej střídat v různých letech. Kosení v suchém období s použitím lehké mechanizace, v trvale podmáčených partiích alespoň občasné ruční kosení. Pokos pokud možno sušit přirozeným způsobem na místě (mimo ruderální partie). Ladní vegetaci ponechat bez zásahu, pouze s větším časovým odstupem (2-3 roky) kosit partie bez dřevinných náletů, aby se zabránilo postupné sukcesi směrem k lesnímu porostu. V lesním porostu zachovat a chránit, respektive prohloubit přirozený charakter porostů dle SLT. Stávající listnáče udržovat do vysokého věku převážně jen zásahy charakteru zdravotního výběru. Vhodnými opatřeními podpořit přirozenou obnovu žádoucích dřevin. V přiměřené míře zachovat podíl odumírajících a tlejících padlých stromů. Výchova zaměřená na udržení přirozené skladby, přeměnit druhovou skladbu dle SLT. Cílová dřevinná skladba: 5K - kyselá jedlová bučina - buk 60%, jedle 30%, smrk 10%, 5I - uléhavá kyselá jedlová bučina - buk 50%, jedle 40%, smrk 10%, 6P - kyselá smrková jedlina - buk 10%, jedle 50%, smrk 40%, příměs borovice. Mělo by se jednat o nejpřírodnější části krajiny tvořící tzv. biologickou infrastrukturu. Cílem je vznik uceleného přírodě blízkého ekosystému. Strategie musí být závislá na současném stavu, ideální je usměrňovaný polopřírodní vývoj. Principy ochrany lesa (včetně ponechání odumřelé dřevní hmoty) musejí být v souladu s Oblastním plánem rozvoje lesů. Obecně platné řešení není, a je potřebné vytvořit diferencované postupy pro jednotlivé lokality, které nemůže tento ÚSES postihnout. Jako ideální se jeví využití publikace Péče o chráněná území II. Lesní společenstva, I. Míchal, V. Petříček a kol., AOPaK Praha Číslo 23 Název U Boudy Charakter Lokální biocentrum, součást nadregionálního biokoridoru K 120 Mapa 6 STG 5AB3 Rozloha 6,86 ha Charakteristika Lesní porost 732 B s vyšší ekologickou stabilitou: 41