Plán péče. o: přírodní rezervaci Klečové louky na období:

Transkript

1 Plán péče o: přírodní rezervaci Klečové louky na období:

2 Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území Základní identifikační údaje Údaje o lokalizaci území Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Výměra území a jeho ochranného pásma Překryv území s jinými chráněnými územími Kategorie IUCN Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Cíl ochrany Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Plán zásahů a opatření Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zaměření a vyznačení území v terénu Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Návrhy na vzdělávací využití území Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Závěrečné údaje Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Použité podklady a zdroje informací Seznam používaných zkratek Plán péče zpracoval...44 Přílohy Strana 2

3 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 168 kategorie ochrany: přírodní rezervace název území: Klečové louky druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: /87-VI/2 datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Starší a související předpisy: druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení, zrušeno 1965) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /60-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: výnos (přehlášení, zrušeno 1987) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /65-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: vyhláška (změna kategorie na PR) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo životního prostředí ČR číslo předpisu: 395/1992 Sb. datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Liberec obec s rozšířenou působností: Frýdlant obec s pověřeným obecním úřadem: Frýdlant obec: Hejnice katastrální území: Hejnice Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Rezervace zaujímá části rozsáhlých lesních parcel a není geometricky zaměřena. Proto nelze stanovit její přesnou výměru. Dle dosud platného zřizovacího výnosu z roku 1987 (v němž je rezervace vymezena ve stejných hranicích jako ve výnosu z r. 1965) činí výměra rezervace 5,33 ha a výměra ochranného pásma 21,59 ha. Podle lesní obrysové mapy je současná rozloha rezervace 7,32 ha a ochranného pásma 11,10 ha. Z toho je zřejmé, že vymezení hranice a jejího ochranného pásma se významně liší od stavu popsaného v platném zřizovacím výnosu. Rezervaci tvoří čtyři samostatné části, které jsou jen nedokonale propojeny ochranným pásmem. Části rezervace odpovídají jednotlivých vrchovištím: Velká klečová louka (3,50 ha), Malá klečová louka (2,71 ha), Smrčková loučka (0,59 ha) a Jelení loučka (0,52 ha). Ochranné pásmo se skládá ze dvou, navzájem se téměř Strana 3

4 dotýkajících dílů. Severní část ochranného pásma o rozloze 5,57 ha víceméně sleduje tok Bílé Smědé a spojuje vrchoviště Malá klečová louka, Smrčková loučka a Jelení loučka. Jižní část ochranného pásma s rozlohou 5,56 ha navazuje ve svahu nad Velkou klečovou loukou. Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Klečové louky k. ú Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1247/1 lesní pozemek /19 lesní pozemek Celkem výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí, dotčené výměry dle LHP (skutečné plochy se mohou lišit) Ochranné pásmo Tabulka 2: Parcelní vymezení ochranného pásma PR Klečové louky k. ú Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1247/1 lesní pozemek /19 lesní pozemek /1 vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené Celkem výměry celých parcel dle katastru nemovitostí, dotčené výměry dle LHP a digitalizace Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha lesní pozemky 7,32 11,05 vodní plochy 0,09 trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem 7,32 11,14 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 3 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok 0,09 neplodná půda ost. způsoby využití Strana 4

5 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory, ochranné pásmo vodního zdroje II. a III. stupně, regionální biokoridor RK 12 (jižní část území) Natura 2000 ptačí oblast: CZ Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ Jizerské smrčiny Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny, rašelinišť a krajinných útvarů. (čl. 1, odst. 2 přílohy XVIII výnosu MK ČSR č /87-VI/2 ze dne ) Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. Ekosystémy Tabulka 4 název ekosystému podíl plochy popis ekosystému (kód biotopu) v ZCHÚ* rašelinné smrčiny (L9.2A) 37 % silně proschlé rašelinné smrčiny as. Sphagno- Piceetum, jen místy s větším počtem dožívajících stromů horní etáže (místy stromy čerstvě napadené lýkožroutem), nesouvislá, vcelku však dostačující obnova, též podsadby kleče, vzácně i břízy karpatské klečové porosty (R3.2) 22 % souvislé porosty původní kleče (Pinus mugo s. str.) na vrchovištích Velké a Malé klečové louky (v malém fragmentu i při okraji Jelení loučky), oproti minulosti porost v důsledku vysýchání vrchovišť zmenšený přirozená rašelinná bezlesí (R3.1, R3.3) 20 % vrchovištní bezlesí různé velikosti, dobře i nezřetelně ohraničená, zčásti jako světliny v klečových porostech (Velká a zejména Malá klečová louka), zčásti řídce porostlé zakrslým smrkem (Smrčková loučka), zčásti i uměle zalesněné klečí (bezlesí M3); společenstva svazu Sphagnion medii, Oxycocco-Ericion a Leuko- Scheuchzerion palustris, s dom. Trichophorum cespitosum, Eriophorum vaginatum, Carex pauciflora, v degradovaných částech s Molinia caerulea, ve šlencích s Eriophorum angustifolium, Carex limosa, vzácně Scheuchzeria palustris aj. *údaje pro vlastní rezervaci, stanoveno digitalizací; zbytek do 100 % se týká odtěžené rašelinné smrčiny (nyní víceméně paseky) v předpolí Velké klečové louky Použité kódy biotopů: L9.2A rašelinné smrčiny, R3.1 otevřená vrchoviště, R3.2 vrchoviště s klečí, R3.3 vrchovištní šlenky Strana 5

6 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. Typy přírodních stanovišť Tabulka 5 kód a název typu přír. stanoviště podíl plochy popis biotopu typu přír. stanoviště v ZCHÚ (%) 7110* Aktivní vrchoviště 20 % mozaika společenstev svazů Sphagnion medii, Oxycocco-Ericion a Leuko-Scheuchzerion palustris na přirozených bezlesích vrchovištního typu, hodnotné porosty s dobře vyvinutou květenou, částečně degradované vlivem kyselých dešťů a chronickým vysýcháním 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště jen v OP soustava nezřetelně ohraničených bezlesí na pramenech Bílé Smědé, společenstva svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis, rozšířená prakticky jen v ochranném pásmu 91D0* Rašelinný les 60 silně poškozené a zvolna regenerující rašelinná smrčina as. Sphagno-Piceetum, jen místy zachovalejší partie, aktuálně ale poškozované lýkožroutem; na více jak 20 % rozlohy PR porosty vrchovištní kleče (as. Pino mugo- Sphagnetum), zpravidla vyššího vzrůstu a dobře zapojené 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio- Piceetea) jen v OP podmáčené smrčiny as. Bazzanio-Piceetum, porosty mladšího a středního věku, rozšířené v obou částech ochranného pásma, na 4-5 ha, plynule přechází do rašelinné smrčiny * hvězdička označuje prioritní typy přírodních stanovišť; podíl plochy se vztahuje na území vlastní rezervace B. Evropsky významné druhy a ptáci název druhu Aegolius funereus sýc rousný Tetrao tetrix tetřívek obecný aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ součást populace na rozsáhlejším území, stavy kolísají, nepravidelně hnízdí součást populace v centrální oblasti náhorní plošiny (Pavlova planina, Klečové louky, Na Čihadle atd.) čítající cca 7-10 kohoutů stupeň ohrožení zranitelný ohrožený Tabulka 6 popis biotopu druhu smrčiny rašelinná bezlesí 1.9 Cíl ochrany Cílem managementu je podpora přirozených procesů (regenerace lesa) a v omezené míře i aktivní posilování stability porostů zejména omezeným vnosem listnaté příměsi. Při západním okraji Velké klečové louky je třeba obnovit porost, který byl cca v roce 1988 neuvážlivě odtěžen. V tomto případě bude nezbytná určitá pěstební intervence. Rezervace zahrnuje čtyři dílčí vrchoviště s přirozenými bezlesími a klečovými porosty, na něž navazují zbytky rašelinných smrčin (nejlépe vyvinuté po obvodu Malé klečové louky). Samotná vrchovištní jádra (bezlesí a původní klečové porosty) se nacházejí v poměrně příznivém stavu. Jde o biotopy minimálně dotčené přímými lidskými vlivy a tuto jejich nedotčenost je zapotřebí zachovat i do budoucna. Negativními jevy jsou projevy acidifikace a částečně i vysýchání vrchovišť. Jmenované degradační vlivy jsou komplexnější nepřímé povahy a lze je jen částečně změnit managementovými zásahy (obnovou okolního odumřelého a vytěženého lesa lze do jisté míry potlačit vysýchání vrchovišť). Strana 6

7 Méně optimistický je stav rašelinných smrčin. Horní etáž je převážně odumřelá a dožívající smrky v posledních letech rychle podléhají kůrovci. Obnova (přirozená i umělá) je zastoupena v dostatečné míře, vzhledem k povaze stanoviště a jeho zatížení kyselými depozicemi ale jen pomalu odrůstá a budoucnost porostů je nejistá. V ochranném pásmu se nachází mozaika rašelinných a podmáčených smrčin, případně i menších bezlesí, o různé vitalitě a v různém stupni antropogenní přeměny. Na některých místech byl vnesen vysoký podíl kleče, zčásti neznámého původu. V menší míře byla kleč vysazena i na přirozená bezlesí a světliny. Porosty s vysokým zastoupením kleče bude nutné rekonstruovat, cílem je dosažení převahy smrku. Kleč prokázaného jizerskohorského původu není nutno eliminovat (s výjimkou ploch bezlesí), postačí upravit její zastoupení tak, aby příliš nekonkurovala smrku a umožnila jeho postupné rozrůstání. Příznivý budoucí stav území závisí i na vitalitě okolních lesů, neboť zájmové území rezervace a ochranného pásma je poměrně malých rozměrů a členitého tvaru, tj. je vystaveno značným okrajovým efektům. 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Smědavská hornatina. Smědavská hornatina zaujímá severní část Jizerské hornatiny, vytváří členitou hornatinu na výrazně porfyrickém granodioritu až adamellitu v oblasti maximálního tektonického vyklenutí při hlavním evropském rozvodí, s rozsáhlými klenbovými vrcholy a s vysokým zlomovým svahem na severu v povodí Smědé, rozřezaným hlubokými údolími potoků s vodopády. Charakteristické jsou četné tvary zvětrávání a odnosu granitoidů izolované skály, skalní hradby, mrazové sruby a srázy, kryoplanační terasy, kamenná moře, balvanové haldy a proudy, žokovité, kvádrovité a deskovité balvany a bloky, skalní mísy, žlábkovité škrapy; pro náhorní část okrsku jsou typická vrchoviště s jezírky. Nejvyšším bodem této geomorfologické jednotky je Jizera (1122 m), dalšími význačnými kótami jsou Černá hora (1085 m), Smědavská hora (1084 m), Holubník (1071 m), Ptačí kupy (1013 m), Polední kameny (1006 m), Paličník (944 m). Oblast Klečových luk je situována na pramenech Bílé Smědé při severozápadním úpatí hory Jizery. Zaujímá převážně rovinatý terén mělké úžlabiny počínajícího vodního toku, který se při severní hranici území postupně zahlubuje. Jádrová území mají vyhraněný vrchovištní reliéf, tj. jsou stupňovitě vyvýšena až o několik metrů nad okolní, méně zrašelinělý terén. Jižní okraj Velké klečové louky je zřetelně svažitý, s typickými kluznými jevy v rašelině. Pouze tato malá část rezervace je odvodňována do Bílé Desné. Smrčková loučka je vrchovištěm vyvíjejícím se v poměrně výrazném severozápadním svahu. Také jižní část ochranného pásma zaujímá svah, zde však západní orientace. Nadmořská výška dílčích lokalit je dle Základní mapy ČR 1: následující: Velká klečová louka m, Malá klečová louka m, Jelení louka m, Smrčková loučka m; OP jih: m, OP sever: m. Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list Liberec (CHALOUPSKÝ 1988), výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do karbonu. V jejím nadloží se nachází dosti rozsáhlé ložisko rašeliny, v této mapě ale jen schematicky zakreslené. Mocnost rašeliny se na obou větších vrchovištích pohybuje kolem 2,5 m (PLAIL 1929, PUCHMAJEROVÁ 1929). V nejvýše položené části území vystupují ve svahu Jizery nepočetné nízké žulové balvany. DITTRICH (1933) rozlišuje na pramenech Bílé Smědé, resp. Bílé Desné dvě nestejně velká rašeliniště: rozsáhlejší Malou klečovou louku s 3,5 ha bezlesí (v tom jsou zahrnuty i klečové porosty) a 36,5 m přilehlého rašelinného lesa a značně menší Velkou klečovou louku se 4 ha bezlesí a rašelinným lesem neuvedené (celkově spíše malé rozlohy) po okraji vrchoviště. Uváděné výměry bezlesí jsou značně větší než odpovídá současnému stavu, jde však zřejmě Strana 7

8 jen o hrubé a tedy dosti nepřesné údaje; přesto nemůže být pochyb, že plochy bezlesí byly na začátku 20. století (citovaná práce vychází z terénního šetření z r. 1925) větší než nyní. Podrobnější popis rašelinišť v oblasti Klečových luk provedl NEVRLÝ (1962). Ten zde rozlišuje čtyři rašelinné louky : Klečovou louku (v této dokumentaci ji pro lepší orientaci označuji jako Velkou klečovou louku), Malou klečovou louku, Smrčkovou loučku a Jelení loučku. Poslední dvě jména zavádí Nevrlý jako nová (ve starších mapách jsou obě lokality nazývány jinými, víceméně zavádějícími jmény). Při severní hranici území se nachází další vrchovištní bezlesí, jemuž Nevrlý přidělil jméno Pavlina loučka. Součástí citované práce je i jednoduchý popis vegetačních poměrů dílčích lokalit. DOHNAL et al. (1965) shrnuje rašeliniště v zájmové oblasti pod souborný (a do té doby nikde neužívaný) název Louky na Bílé Smědé. Konkrétně uvádí: Lokalita vznikla ze šesti jader situovaných hlavně na východním svahu poměrně hlubokého údolí směru S-J se spádem k S. První jádro je v nejvyšší části údolí, téměř na rozvodnici, druhé je v prostoru Smrčkové loučky. Obě jádra dělí potok, který brání spojení obou těles. Topogenní původ a nezávislost na ovzdušných srážkách nejlépe dokumentuje živá Klečová louka a vedlejší odumřelá Smrčková loučka. Třetí jádro je v prostoru Malé klečové louky na východním svahu a je spojeno se čtvrtým (na protilehlém svahu) různě mocnou vrstvou rašeliny se značnou anorganickou příměsí. Protože spojení vede přes dno údolí, je v této části větší počet erozních rýh. V okolí posledního jádra je rašeliniště živé. Páté jádro je na severozápadním svahu v prostoru silně zamokřené Pavliny louky. Šesté jádro je v nejníže položené části v prostoru Nevrlého lokalita Na horním toku Bílé Smědé. Řada járků a potůčků a poměrně dosti značný spád dna deprese nedovolily vznik souvislé mocnější vrstvy, i když se jednotlivá jádra spojila v jeden komplex Půdní poměry V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, většinou jen málo členitý reliéf podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Základní orientaci poskytuje Půdní mapa ČR, list Liberec (TOMÁŠEK 1995). V území jsou vyznačeny tyto základní mapovací jednotky: rašeliništní půda přechodová mezotrofní, na substrátu rašeliny vrchovištní; jednotka je vymezena při levém břehu Bílé Smědé v severní části území a v prostoru Velké klečové louky; rašeliništní půda vrchovištní na substrátu kyselých intruziv; jednotka sleduje Štolpišskou cestu a zaujímá Malou klečovou louku a Smrčkovou loučku s navazujícími partiemi ochranného pásma; glej zrašelinělý na podloží kyselých intruziv; sleduje východní okraj území, tj. jižní část ochranného pásma, zde ve vyšším stupni svahu okrajově navazuje podzol zrašelinělý; rezivá půda na kyselých intruzivech; jednotka vymezená zhruba v nivě Bílé Smědé. Uvedená půdní charakteristika je výsledkem interpretace lesní typologické mapy, bohužel však poněkud nepřesné. Rašelinné půdy v území jsou vesměs vrchovištního typu (forma fibrická), přechodový typ je vyvinut na prameništích a kolem vodotečí, kde však přechází do rašelinného gleje. Převaha rašelinných půd na území rezervace je patrná právě z typologické mapy, kde do edafické kategorie R (rašelinné půdy) je zahrnuto 90 % území vlastní rezervace. V ochranném pásmu se ve větší míře vyskytují půdy pouze zrašelinělé a oglejené. Specifické vlastnosti mají zamokřené a přeplavované půdy v nivě Bílé Smědé a jejích přítoků. Strana 8

9 2.1.3 Klimatologie Zájmové území spadá do vlhkého, oceánicky laděného klimatu Jizerských hor. Ty jsou jedním z prvních pohoří, které přijímá vlhké severozápadní proudění. Strmě se zdvihající severní svahy s relativní výškou přes 600 metrů urychlují vzestup vzdušných mas a při následném ochlazení dochází ke kondenzaci vodních par. Významnou roli přitom sehrává rozsáhlá náhorní parovina s nadmořskou výškou kolem 900 metrů. Výsledkem jsou nadprůměrné srážkové úhrny i poměrně nízké teploty, které jsou ještě umocněny existencí mrazových pánví a dalších chladných sníženin. KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Jádrová část hor, včetně zájmové lokality, je zahrnuta do okrsku CH 6 s touto charakteristikou: léto je velmi krátké až krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké, přechodné období dlouhé, s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná a vlhká, s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Klima oblasti má zřetelné rysy hygrické, zčásti i termické oceánity, která se projevuje vyrovnaným chodem srážek a teplot. Zajímavá je zejména srážková křivka, která je v návětrné části hor poměrně plochá, přičemž podíl srážek za teplý a chladný půlrok je zhruba 1:1. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Pro oblast PR Klečové louky lze extrapolací očekávat průměrné roční teploty pod 4 C, průměrné teploty měsíce ledna pod 5 C a měsíce července kolem 13 C. Roční suma srážek dosahuje zřejmě průměrné hodnoty mezi 1500 a 1600 mm. Sedlová poloha převážně v pramenné oblasti Bílé Smědé podmiňuje určitou stagnaci chladného vzduchu, ne však v takové míře jako je tomu u typických pánevních rašelinišť NPR Rašeliniště Jizery, NPR Rašeliniště Jizerky a PR Rybí loučky. Přesto je zde podnebí klimaticky extrémnější než na blízkých náhorních vrchovištích Na Kneipě nebo Vlčí louka, jak dokládá rozsah poškození mladých smrků pozdními mrazy. Tabulka 7: Roční chod teplot za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Tabulka 8: Roční chod srážek za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka Kristiánov U Studánky Jizerka Desná, Souš stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: Strana 9

10 v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy otevřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí) Hydrologie Zájmové území se nachází na hlavním evropském rozvodí, které probíhá Velkou klečovou loukou a navazujícím západním úbočím Jizery. Většina rezervace i ochranného pásma je odvodňována do Bílé Smědé, pouze jižní okraj území je odvodněn do Bílé Desné. Oba tyto toky pramení zčásti na Klečové louce, zčásti v přilehlém úbočí Jizery. Bílá Desná protéká v delším úseku i při západní hranici severního ochranného pásma. Jde tu již o poměrně vodnatý tok, který v blízkosti Jelení louky přibírá zleva bezejmenný přítok, jenž má svůj počátek ve Vlčí louce. Východně od Malé klečové louky pramení další potok, který asi 200 m pod hranicí OP ústí zprava do Bílé Smědé. Charakteristickým jevem území jsou rašelinná jezírka. Ta se vyskytují na všech vrchovištích, nejvíce však na Velké klečové louce (v její severní části), kde vytvářejí navzájem propojený rozsáhlý systém. Největší blänk tu měří asi 8x5 m. V jižní části Velké klečové louky je řada menších blänků, pravých i nepravých flarků, z nichž největší měří 12x1,5-3 m. Dvě větší jezírka asi 5 m dlouhá (blänky) se nacházejí v horní části Smrčkové loučky. Malá klečová louka má jen několik hlubších jezírek typu blänků, s nevelkou rozlohou, četnější jsou mělká, dočasně vysychající jezírka nepravidelných tvarů (šlenky). Hluboké jezírko leží i v pásmu rašelinné smrčiny při jižním okraji klečoviště. Také na Jelení louce větší vodní plochy chybí jsou zde jen šlenky a velké jelení kaliště Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Pokud se omezíme na oblasti pramenů Bílé Smědé (a Bílé Desné), v rozsahu jen málo přesahujícím hranice zájmového území, pak jako význačné druhy můžeme jmenovat následující: běžná lesní květena: Calamagrostis villosa (dom.), Vaccinium myrtillus (dom.), Avenella flexuosa (dom.), Trientalis europaea, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella (lok.), Galium saxatile, Homogyne alpina (lok.), Huperzia selago (zř.); rašeliništní flóra (pro zájmové území nejtypičtější): Andromeda polifolia, Calluna vulgaris, Carex limosa (lok.), Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Erio- Strana 10

11 phorum angustifolium, E. vaginatum, Lycopodium annotinum, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris, Pinus mugo, Scheuchzeria palustris (vz.), Trichophorum cespitosum (lok. dom.), Vaccinium vitis-idaea, V. uliginosum; na prameništích a přechodových rašelinách: Carex rostrata, C. nigra, C. echinata, C. canescens, Juncus filiformis, Viola palustris, v příkopech druhotně: Carex brizoides, Juncus acutiflorus; na narušených místech: Agrostis capillaris, Deschampsia cespitosa, Juncus effusus, Nardus stricta, Juncus squarrosus, Lycopodium clavatum, na víceméně přirozených světlinách též Bistorta major, Hieracium lachenalii, Luzula sudetica, Potentilla erecta; místně se vyskytující horské prvky: Athyrium distentifolium, Blechnum spicant, Phegopteris connectilis, Ranunculus platanifolius, Senecio hercynicus, Streptopus amplexifolius, Veratrum album subsp. lobelianum, Viola biflora (vz.); sudetské prvky: Gentiana asclepiadea, Salix silesiaca. Použité názvosloví cévnatých rostlin vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů z přehledu KUČERA & VÁŇA Potenciální přirozená vegetace. Centrální část Jizerských hor je spojována s představou souvisle vyvinutých klimaxových smrčin. Tento rozšířený názor se promítl i do obsahu lesní typologické mapy, kde je na velké rozloze mapován 8. lesní vegetační stupeň (smrkový) a téměř veškerou zbývající plochu centrální části hor vyplňuje 7. stupeň bukosmrkový (tj. s převažujícím smrkem). Paleobotanické průzkumy ale dosvědčují, že v minulosti tomu tak vždy nebylo. Z rozboru fosilních pylových spekter, dochovaných v rašelinných substrátech náhorních poloh, je zřejmý vysoký podíl, místy až převaha pylového spadu buku a jedle. Je přitom zajímavé, že zastoupení pylu obou těchto dřevin, zejména ale buku, je ve vrcholových polohách vyšší než v lokalitách níže položených. Klečové louky náleží k těm jizerskohorským rašeliništím, která byla v minulosti palynologicky studována. Pylovou analýzu rašelinného profilu z Malé klečové louky provedl PLAIL (1927), ve stejném období studovala profil na Velké klečové louce PUCHMAJEROVÁ (1929). Moderní palynologické výzkumy z území bohužel chybí. PLAIL (l. c.) shrnul výsledky rozborů do jednoduché tabulky. Jím sledovaný profil je 240 cm hluboký, pylová spektra mají průběh dosti podobný jako v lokalitě Na Čihadle. V nejstarším vzorku, který zřejmě spadá ještě do konce atlantiku, zcela dominuje pyl smrku (60 %), maxima dosahuje líska (20 %), méně výrazné maximum má i dub, lípa a olše vše po cca 4 %. Podíl pylu borovice je nízký, pouhých 15 %, zřetelné je již zastoupení buku a jedle s cca 5 %. Vzorek pravděpodobně zachycuje teplé a spíše sušší období. Smrk nemusel tvořit hlavní složku porostů, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť nelze vyloučit vysoké zastoupení až dominanci javorů (zvl. klenu), případně i jasanu, tj. dřevin pylovou analýzou jen obtížně podchytitelných. RYBNÍČKOVÁ (1985) usuzuje, že právě tyto dřeviny byly během atlantiku v lesích středohor převažující a že zde vytvářely samostatný vegetační stupeň. Zda tomu tak bylo i v případě Jizerských hor ale nelze spolehlivě doložit. Výše v rašelinném profilu následuje vzestup zastoupení pylu jedle a buku na úkor smrku v hloubce 165 cm má buk i jedle po cca 17 %, borovice i smrk zhruba 25 %. Ve 105 centimetrech má smrk dílčí maximum na 31 %, naopak borovice dosahuje minima s 15 %, jedle má 29 % a buk 18 %. Jde patrně o sušší období, které zapříčinilo vysýchání rašelinišť a šíření smrku, popř. jedle na místo kleče a nelesních ploch. V hloubce 65 cm opět klesá podíl borovice na 15 %, smrk s jedlí mají po 27 %, buk 23 %. Vzhledem k vyššímu zastoupení pylu dubu (4 %) je možné předpokládat, že vzorek zachycuje teplejší a sušší období. V následujícím vzorku ze 45 cm má jedle dílčí maximum na 30 %, křivka buku má však již sestupný trend (13 %), borovice je dosud relativně vzácná, s 19 %, což je na úrovni extralokálního až regionálního spadu. Tento vzorek pravděpodobně náleží již historické době, kdy člověk měnil složení lesů toulavými těžbami, často i lesní pastvou dobytka. Zbylé dva vzorky jsou poznamenány pádem křivky jedle i buku a naopak razantním vzestupem křivky borovice, zčásti i smrku. V subrecentním vzorku z 5 cm má borovice 44 %, smrk 41 %, buk 5 %, jedle 3 %. Toto pylové spektrum odpovídá zhruba 2. polovině 19. století (PLAIL klade svrchní část profilu z nejasných důvodů do pozdější doby). PUCHMAJEROVÁ (1929) ve své starší, francouzsky psané práci uvádí hloubku profilu 3,7 m a odkazuje na diagram. Ten však v citované práci chybí, pouze z připojeného schématu je zřejmé zařazení nejspodnější části profilu do (mladšího) atlantiku. Strana 11

12 Z uvedeného je zřejmé, že v širším okolí Klečových luk byly před příchodem člověka zhruba rovným dílem zastoupeny jedle, smrk a buk. Smrk měl těžiště výskytu v rašelinných sníženinách, ve svažitých polohách zřejmě vystupoval jen jako příměs jedlových bučin. Jedle byla zřejmě výrazněji zastoupena na podmáčených půdách po obvodu rašelinišť, mohla však zaujímat i stinné svahy, kde rostla buď v ± nesmíšených porostech, anebo ve směsi s bukem a smrkem. Pozoruhodná je pylová křivka borovice, která ve svrchní části rašelinného profilu vykazuje prudký vzestup. Během tohoto období zřejmě došlo k zarůstání původně otevřeného vrchoviště klečí zhruba do dnešní podoby. Skutečnost, že se tak stalo až v nejmladším období ovšem vyvolává otázku, zda se na této změně nějakým způsobem nepodepsal člověk. Botanická prozkoumanost území. Snad první důkladnější botanický popis Velké a Malé klečové louky podává SCHIFFNER (1908). O Velké klečové louce píše jako o velmi krásné, okrouhlé louce uprostřed husté vzrostlé smrčiny. Pouze na západě leží poněkud volnější Sphagnetum, jinak je louka rovnoměrně pokrytá hustými porosty kleče. Z ostatních rostlin se poskrovnu vyskytují: Juniperus nana, Betula carpatica, Salix purpurea, velmi mnoho Vaccinium uliginosum. Ve Sphagnetu převládají porosty rašeliníku s Juncus squarrosus, Oxycoccus palustris, Trientalis, Tormentilla (=Potentilla erecta), na sušších místech Agrostis vulgaris, Gnaphalium dioicum etc. Vzácnější jsou trsy Trichophorum caespitosum. Malé rašelinné tůňky obsahují formy Hypnum fluitans /=Drepanocladus f./ (též velmi krásně kvetoucí) a plovoucí Lophozia inflata var. laxa, zatímco na okrajích se rozprostírá Carex limosa a Scheuchzeria palustris. Srovnáme-li tento popis se současným stavem, překvapí hlavně údaje o Juniperus communis subsp. alpina, který recentně roste pouze Na Velké a Malé Jizerské louce, vzácně i na Rybích loučkách. Zajímavé je, že týž autor uvádí jalovec i z louky na Quarré ( Die Wiese am Carré ), kde si jej již vzhledem ke stanovišti dokážeme jen stěží představit (jde o ojedinělý údaj neopakovaný dalšími autory). Také údaj o Betula carpatica nevyhlíží příliš věrohodně, spíše mohlo jít o Betula pendula, kterou autor zřejmě od B. carpatica bezpečně nerozlišoval. Pozoruhodný, nicméně možný je nakonec i údaj o Salix purpurea, která v širší oblasti roztroušeně roste podél potoků v podhůří. Kratší zmínku věnuje Klečovým loukám ve své již klasické studii o rostlinstvu Krkonoš (zahrnující i oblast Jizerských hor) SCHUSTLER (1918). Píše: Louka Kosodřevinná má květenu chudou, tůně nepatrné, zato však rozsáhlé porosty Pinus pumilio; ty na vlastní louce Čihadlové chybějí a dále odkazuje na poněkud důkladnější charakteristiku vrchoviště Na Čihadlech. Stručný popis území nalezneme též v palynologických pracích, které zde prováděli PLAIL (1927) a PUCHMAJEROVÁ (1929, 1936), zjištění prvního z autorů převzal a okomentoval FIRBAS (1929). V novější době se Klečovým loukám blíže věnovali HOLUBIČKOVÁ & VÁŇA (1973). Citovaná práce je věnována především Malé klečové louce, zdá se však, že toto označení je míněno v širším pojetí, než např. u NEVRLÉHO (1962). Nesoulad je již v uváděné rozloze 46 ha, která je větší, než u celé dnešní rezervace, včetně ochranného pásma. Z přiložené mapky se zdá, že do řešeného území byla zahrnuta vrchoviště Malá klečová louka, Jelení louka a přilehlé smrčiny dále po proudu Bílé Smědé (teoreticky i s vrchovištěm Pavlina louka, které však není v mapce nijak vyznačeno). Autorka v území rozlišila tři široce pojaté vegetační typy: Pinus mugo-eriophorum vaginatum-sphagna div. (=Pino mugo-sphagnetum), Picea excelsa-eriophorum vaginatum (=Sphagno- Piceetum) a Picea excelsa-calamagrostis villosa-sphagnum nemoreum (=přibližně Mastigobryo-Piceetum). Tato společenstva jsou fytocenologicky zdokumentována a zachycena v mapce. Je zajímavé, že ve snímcích není uvedeno Trichophorum cespitosum, které na obou vrchovištích (Malé klečové a Jelení louce) velmi hojně roste. Součástí práce jsou i tři profily rašelinným ložiskem mocnost rašeliny se podle nich pohybuje většinou mezi 1 a 3 m. PLOCEK (1974, ) dokládá řadu floristických údajů z různých vrchovištních lokalit Jizerských hor, včetně území PR Klečové louky. Botanický inventarizační průzkum zpracovala TUROŇOVÁ (1981). Jeho výsledky později společně s průzkumy dalších čtyř chráněných území shrnula v časopise Stipa (TUROŇOVÁ 1987). V r na jizerskohorských rašeliništích pracovala HOUŠKOVÁ (1981), která zde zapsala 20 fytocenologických snímků. Rámcové botanické šetření pro účely plánu péče provedl před deseti lety autor tohoto textu (VIŠŇÁK 2000). V r byla Velká klečová louka zařazena do sítě vrchovištních lokalit, na nichž se provádí monitoring vegetačních a ekologických změn (RYBNÍČEK ), za tímto účelem zde bylo založeno pět trvalých ploch pro sledování hydrologického režimu a odběr vody k chemickým analýzám, v r byly zapsány fytocenologické snímky. Od roku 2009 jsou na Klečových loukách vytýčeny trvalé plochy pro monitoring biotopů sledovaných v rámci evropského programu Natura Oblast Klečových luk pojal do své diplomové práce i HAVLÍK (1999), který se pokusil o vegetační rekonstrukci Jizery. Hlavními výstupy jeho práce je komentovaný floristický seznam, vysoký počet fytocenologických snímků (z toho z Klečových luk 6) a mapa rekonstruované přirozené vegetace. Pro zájmové území uvádí v mapě tyto jednotky: vrchoviště Velká a Malá klečová louka: Oxycocco-Pinetum mughi, po obvodu obou těchto enkláv úzký pruh Vaccinio-Pinetum mughi, na většině zbývající plochy pak Molinio-Piceetum, při jižním okraji Malé klečové Strana 12

13 louky a jejího OP Verticillato-Fagetum, zcela na JV pak Calamagrostio villosae-piceetum (použitá nomenklatura asociací viz SÝKORA 1972). Orientační botanické šetření v zájmovém území provedl před deseti lety autor tohoto textu (VIŠŇÁK 2000) při zpracování přírodovědných podkladů pro plán péče o PR Klečové louky. Květena území. Celkově byly dosud z území v rámci tří průzkumů v letech 1981, 2000 a 2010 zaznamenány 74 taxony cévnatých rostlin. Z toho TUROŇOVÁ (1981) uvádí z vlastních vrchovišť 32 druhy a VIŠŇÁK (2000) 63 druhy, v tomto počtu je ale zahrnuto i 7 druhů rostoucích na synantropně ovlivněných místech při okraji území. Při letošním orientačním průzkumu bylo v celém území zapsáno 60 druhů, z toho 30 v části rezervace Velká klečová louka, 29 v části Malá klečová louka, 24 v části Smrčková loučka, 22 v části Jelení loučka, 31 v jižní části ochranného pásma a 43 v severní části ochranného pásma. Některé druhy se na jednotlivých lokalitách oproti minulosti nepodařilo prokázat, z těch významnějších je to Scheuchzeria palustris na Velké klečové louce. Výskyt sedmi nejvýznamnějších rostlin na třiceti vrchovištích Jizerských hor shrnuje v přehledné tabulce PLOCEK (1982: 20). Všech sedm druhů zaznamenal na Velké klečové louce a Jelení loučce, na Malé klečové louce z nich chybí pouze Scheuchzeria palustris. Smrčkovou loučku autor do seznamu nezahrnul. Význačná květena území je shrnuta do následující tabulky. Je v ní celkem 14 druhů z červeného seznamu, z toho 1 v kategorii taxonů kriticky ohrožených (Scheuchzeria palustris), 2 v kategorii taxonů silně ohrožených (Andromeda polifolia, Carex limosa), 7 v kategorii taxonů ohrožených (Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Huperzia selago, Ledum palustre, Lycopodium annotinum, Oxycoccus palustris a Trichophorum cespitosum) a 4 v kategorii vzácnějších taxonů vyžadujících pozornost (Betula carpatica, Empetrum nigrum, Epilobium palustre) a Gentiana asclepiadea. Tabulka 9: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území vědecké jméno české jméno vk sm mk jel ops opj čs vyh Andromeda polifolia kyhanka sivolistá x x Betula carpatica bříza karpatská. x Carex limosa ostřice mokřadní x x Carex pauciflora ostřice chudokvětá x x Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá x x Empetrum nigrum šicha černá x x Epilobium palustre vrbovka bahenní. x Gentiana asclepiadea hořec tolitovitý. x Huperzia selago vranec jedlový Luzula sudetica bika sudetská Lycopodium annotinum plavuň pučivá x x Oxycoccus palustris klikva bahenní x x Scheuchzeria palustris blatnice bahenní x x Trichophorum cespitosum suchopýrek trsnatý. x botanická inventarizace TUROŇOVÁ (1981), 00 orientační botanický průzkum pro plán péče (VIŠŇÁK 2000), v dalších sloupcích jsou uvedeny nálezy z aktuálního šetření autora; vk = část rezervace Velká klečová louka, sm Smrčková loučka, mk Malá klečová louka, jel Jelení loučka, ops ochranné pásmo sever, opj ochranné pásmo jih; v r zachycena orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici (1 druh vzácný, 2 druh roztroušený nebo místy hojný, 3 druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; čs kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený). Strana 13

14 Betula carpatica se v území vyskytuje pouze jako vysazená. Gentiana asclepiadea byla v území zjištěna v roce 2000, nyní byla zaznamenána již za hranicí rezervace (dlouhodobě se udržuje na více místech v lemu Štolpišské cesty). Z výše uvedeného výčtu náleží 9 taxonů mezi druhy zvláště chráněné dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Jedná se o jeden druh kriticky ohrožený, tři druhy silně ohrožené a pět druhů ohrožených. Jejich výčet včetně stručných poznámek k rozšíření je obsažen v tabulce 9 na konci kapitoly 2.1. Aktuální vegetaci území tvoří mozaika přirozeně nelesních i lesních společenstev, dnes většinou do značné míry narušených. Plochy přirozeného bezlesí se omezují na výrazně zamokřené partie vrchovišť a největšího rozsahu dosahují na Velké klečové louce. Zde jsou zřetelně odlišena tři velká bezlesí navzájem oddělená souvislým klečovým porostem. Jižní bezlesí je největší a je turisticky zpřístupněno povalovým chodníkem zakončeným vyhlídkovou plošinou. Na rozdíl od zbylých dvou bezlesí leží jeho jižní okraj v dosti výrazném svahu (již v povodí Bílé Desné), okraj bezlesí dokonce přesahuje za hranici rezervace. V této části se také nachází početná vrstevnicová jezírka. V bylinném patře na tomto bezlesí převažuje Carex pauciflora, menší měrou je rozšířeno Trichophorum cespitosum. Do plochy proniká nízká, dílem prosychající kleč. U dalších druhů se vyskytuje např. Andromeda polifolia, Calluna vulgaris, Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Empetrum nigrum, Vaccinium uliginosum, ve šlencích roste navíc Eriophorum angustifolium, v mechovém patře zde Sphagnum cuspidatum a Warnstorfia fluitans. Východní bezlesí je bez větších vodních ploch, vegetace je zde uniformní dominuje Trichophorum cespitosum, při okrajích je místy hojnější Carex pauciflora. V mechovém patře převládá Sphagnum fallax, doprovodně vystupuje S. russowii, S. cuspidatum (lok.), jen řídce S. papillosum. Severní bezlesí má dvě rozdílné části: na jihu se nachází větší zamokřená plocha, která je zarostlým velkým rašelinným jezírkem blänkem. V bylinném patře tu pospolitě roste Carex limosa a Eriophorum angustifolium, řídce snad i Scheuchzeria palustris (zjištěna v r. 2000, nyní nenalezena), v mechovém patře jsou místy hojné Sphagnum cuspidatum a Warnstorfia fluitans. Při severním okraji se nachází hlubší šlenk znečištěný jakousi textilií (může jít o pozůstatek pozorovatelny tetřívků, jaký se před časem nacházel na vrchovišti Quarré). Při severním okraji Velké klečové louky se nacházejí ještě dvě drobné loučky s pěknou květenou, na obou roste dosti hojně Carex limosa a C. pauciflora, severnější z těchto lokalit je patrně původem zarostlý blänk. V západním lemu Velké klečové louky se nachází pruh paseky po odtěžené rašelinné smrčině. Porost, v němž má místy větší zastoupení smrk pichlavý, není dosud příliš zapojený, což zřejmě přispívá k vysoušení vrchoviště. Smrčková loučka je svahovým rašeliništěm (méně typickým vrchovištěm) s nezřetelně ohraničeným bezlesím. V jeho ploše rostou dosti četné zakrslé smrčky, při okrajích toto nevýrazné bezlesí plynule přechází do nízké (zakrslé a mladé) rašelinné smrčiny. V bylinném patře na většině plochy převažuje Molinia caerulea, v jádrové části dominuje střídavě Carex pauciflora a Trichophorum cespitosum, jinak jsou zde zastoupeny všechny obvyklé vrchovištní druhy; v mechovém patře je hojně Sphagnum papillosum. V dolní části louky se nachází několik nízkých keřů kleče, která zde byla před cca 15 lety vysazena. Jde o malý pozůstatek dřívějšího rozsáhlejšího výskytu, zbylé keře byly zřejmě odstraněny. Malá klečová louka je takřka souvisle porostlá vysokou klečí, v ní se nachází malé a dosti obtížně dostupné světliny, při jižním okraji prochází zčásti již zarostlý průsek. Na světlinách převažuje Trichophorum cespitosum, jsou zde i mělké šlenky, řídce se vyskytuje Carex limosa (další výskyt je v tůňce při jz. okraji klečoviště). Na klečový porost navazuje proschlá ra- Strana 14

15 šelinná smrčina jedná se o nejsouvisleji zachovalý úsek tohoto biotopu v zájmovém území. Porost je převážně odumřelý výrazně převažují souše nad silně poškozenými, místy ještě vitálnějšími, avšak aktuálně lýkožroutem napadanými smrky. Porost je zakrslého vzrůstu, převážně do 10 m výšky. Obnova je volně zapojená, většinou 0,5-1,5 m vys., z přirozené i umělé obnovy, místy vystupuje kleč dílem přirozená, dílem vysazená. V bylinném patře převládá Vaccinium myrtillus, hojné je i V. vitis-idaea, ve vlhčích úsecích Eriophorum vaginatum a Molinia caerulea (lok. dom.), dále je přítomna typická květena jako Calluna vulgaris, Lycopodium annotinum (lok.), Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, v mechovém patře mj. Sphagnum fallax, S. girgensohnii, S. russowii, Dicranum scoparium, Polytrichum commune aj. Dále po obvodu vystupují méně výrazná bezlesí, obvykle s dom. Molinia caerulea a zčásti zalesněná klečí. Nejsevernější část rezervace tvoří vrchoviště Jelení loučka. Jedná se o zcela otevřenou plochu v rovinatém terénu, po jejíž okrajích roste v úzkém lemu nesouvisle kleč. Okrajově se vyskytují mělké šlenky zčásti přeměněné na kaliště. Vegetace je uniformní, zcela dominuje Trichophorum cespitosum, z dalších druhů se hojněji vyskytuje zejména Andromeda polifolia a Oxycoccus palustris. V řadě drobných porostů je rozšířena Carex limosa, řídce se vyskytuje Scheuchzeria palustris, dosti vzácná je Drosera rotundifolia. Po obvodu bezlesí se v rezervaci nachází lem rozpadlé rašelinné smrčiny, zčásti s početnými podsadbami břízy karpatské, značně poškozené zvěří. Vegetace ochranného pásma je dosti různorodá. Nachází se tu většinou mladé až velmi mladé porosty v podmáčených polohách při Bílé Smědé a ve svahu nad Velkou klečovou loukou. Menší měrou jsou v návaznosti na vrchoviště zastoupeny i rašelinné polohy, obvykle s mladým porostem, v němž je často hojná nepůvodní kleč. Tyto porosty náhradních dřevin zaujímají dosti velkou část ochranného pásma. Bližší charakteristiku viz u popisu dílčích ploch (příloha S1). Mechorosty (ex VÁŇA 2006) Velká Klečová louka Celkový charakter bryoflóry: Z popisu Schiffnera (1908) vyplývá, že v jeho době nepatřilo toto vrchoviště k zvláště pozurohodným lokalitám z bryologického hlediska. Bezlesí je uváděno jedině v západní části lokality ( Nur gegen Westen zu liegt ein etwas freies Sphagnetum, sonst ist die Wiese gleichmässig mit dichten Knieholzbeständen bedeckt. ). V současné době se však jedná pravděpodobně o bryologicky nejbohatší vrchoviště ve sledované oblasti; bryoflóra je významnější než např. na lokalitě Na Čihadle (krajinářsky a i fanerogamologicky nejzajímavější lokalita oblasti). Na tomto rašeliništi byl zjištěn i jeden kriticky ohrožený druh mechorostu ČR (Warnstorfia pseudostraminea). Klečové porosty a okrajové podmáčené, rašelinné i třtinové smrčiny mají vegetaci obdobnou jiným lokalitám. Z rašeliníků zde dominuje Sphagnum fallax, vzácněji je zastoupeno S. flexuosum a S. russowii. Otevřené plochy mají četné šlenky a jezírka, kde dominuje ve vodních plochách S. cuspidatum, v jednom jezírku i S. riparium, na okrajích jezírek i S. balticum, S. papillosum či velmi hojné S. tenellum. Bultů není mnoho, tvoří je většinou S. russowii, vzácněji ještě S. rubellum; zachovány jsou ještě i druhy Dicranum undulatum a Polytrichum strictum. Šlenky i kolky mají obvyklou vegetaci, kde dominuje Sphagnum cuspidatum, rovněž Warnstorfia fluitans a Gymnocolea inflata jsou přítomny, ale nikoliv dominantně. Z uváděných vzácnějších vrchovištních druhů se nepodařilo ověřit výskyt játrovek Cladopodiella fluitans a Mylia anomala, z rašeliníků Sphagnum fuscum (nebyl nalezen již v druhé polovině minulého století), S. magellanicum a S. majus. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Z bryologického hlediska poměrně významná lokalita, ač není chráněna proti zvěři. Ve vrcholové části však nejsou kaliště, zvěř navštěvuje spíše severní část. Vzhledem k vyhlídkové trase, která ústí do značně vlhké bezlesé části, rašeliniště příliš netrpí ani turistickým ruchem. Bryoflóra v dnešní době představuje dosti vyvážený komplex, který by mohl být narušen odvodněním, vápněním či hnojením z letadel a další eutrofizací. Obvyklá skepse nad vývojem rašeliniště (cf. Turoňová 1981: Zda rašeliniště přežije rok 2000 je otázkou. ) se nepotvrdila, z bryologického hlediska je hodnota rašeliniště v rámci Jizerských hor poměrně vysoká. Ústup lze předpokládat snad nejvýše u druhu Sphagnum rubellum, nikoliv však S. papillosum (mnohdy s ním autoři často neoprávněně kalkulují). Strana 15

16 Zj ištěné druhy j átrovek: Barbilophozia floerkei roztroušeně v okrajové části vrchoviště. Barbilophozia lycopodioides na zemi v okrajových částech. Bazzania trilobata (L.) Gray vzácně v okrajové smrčině. Calypogeia azurea nehojně v okrajových porostech. Calypogeia integristipula spíše v okrajových částech na zemi i dřevě. Calypogeia neesiana vlhké okraje klečového porostu, vzácně. Calypogeia sphagnicola ojediněle ve střední části. Cephalozia bicuspidata porůznu v klečových porostech, hojně v lesních partiích vrchoviště. Cephalozia lunulifolia na tlejícím dřevě vzácně. Gymnocolea inflata ojediněle ve zbytcích šlenků. Chiloscyphus profundus na tlejícím dřevě smrků, porůznu. Lepidozia reptans na zemi i dřevě v okrajových smrčinách. Lophozia longiflora ojediněle na tlejících kmenech v okrajových částech vrchoviště. Lophozia ventricosa okrajové smrčiny, vzácně v rašeliništi. Ptilidium ciliare dosti hojně na sušších místech. Ptilidium pulcherrimum na tlejícím dřevě a borce kleče. Zj ištěné druhy mechů: Aulacomnium palustre porůznu mezi rašeliníky. Dicranella cerviculata všude na obnažené rašelině. Dicranella heteromalla pouze v lesních partiích, nezasahuje do klečových porostů. Dicranum scoparium běžně na sušších místech pod klečí, hojně v okrajové zóně v lesních partiích. Dicranum undulatum velmi vzácně v bezlesé části na suchých bultech. Hypnum cupressiforme okrajové lesní partie. Hypnum pallescens v okrajové zóně smrčin. Mnium hornum vlhká místa ve smrčině. Plagiothecium denticulatum pouze ve smrčinách na okraji rašeliniště. Plagiothecium laetum na okrajích vrchoviště. Pleurozium schreberi sušší místa pod klečí, dosti často. Pohlia nutans vzácnější v sušších partiích pod klečí, obecná ve smrčinách. Polytrichum commune vlhké partie, zvláště v okrajových částech rašeliniště a v oblasti laggů. Polytrichum formosum běžný druh lesních partií, do klečových porostů zasahuje pouze výjimečně. Polytrichum longisetum běžně v okrajových částech, vždy na rašelině. Polytrichum strictum nehojně na rašeliništi. Sphagnum balticum nehojně na okrajích vodních ploch v bezlesé části. Sphagnum capillifolium nehojně v podmáčené smrčině. Sphagnum cuspidatum dominantní druh rašeliníku ve šlenkách a kolkách. Sphagnum fallax nejběžnější druh rašeliníku na celém vrchovišti, hlavně ve vlhčích partiích. Sphagnum flexuosum porůznu po celém vrchovišti. Sphagnum girgensohnii okraje rašeliniště (smrčiny), na vrchovištní plochu do kleče zasahuje pouze v okrajových partiích porostů. Sphagnum papillosum dosti hojně v otevřenějších plochách a jejich bezprostředním okolí; patří spíše k druhům, které se objevily a šíří v posledních letech. Sphagnum riparium v jednom blänku na sevrním okraji bezlesí, v okrajové zóně v lese. Sphagnum rubellum v současnosti nepříliš hojný bultový druh. Sphagnum russowii běžně v klečových i smrkových porostech. Sphagnum tenellum poměrně hojný až dominující druh na vlhkých místech v bezlesých částech. Straminergon stramineum dosti hojně mezi rašeliníky v klečových porostech. Warnstorfia fluitans ojediněle ve zbytcích šlenků v západní části lokality. Warnstorfia pseudostraminea na okraji vodní plochy kolem vyhlídkové plošiny. Kriticky ohrožený druh naší bryoflóryvýskyt zřejmě druhotný, na vrchovištní plochu zasahuje výjimečně, roste spíše na vlhkých nezrašeliněných místech. Strana 16

17 Smrčková loučka Celkový charakter bryoflóry: Střední část rašeliniště, zvláště nezarostlé či nezalesněné části, svědčí o původní rašeliništní vegetaci. Bultová společenstva vymizela, Turoňová (1981d, 1987) uvádí ještě druh Sphagnum magellanicum. Chybí i typická společenstva šlenků (včetně Sphagnum cuspidatum), vlhká místa zarůstá nejvýše Sphagnum fallax a nepatrné fragmenty porostů s Gymnocolea inflata, avšak chybí též Warnstorfia fluitans. Větší část rašeliniště již zarůstá drobnými smrky a postupně přechází do iniciálních stadií rašelinných či podmáčených smrčin. Dominujícím druhem je všudypřítomný druh Sphagnum fallax. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Významnějšími druhy vrchoviště jsou snad pouze Sphagnum balticum a S. papillosum, které se však rovněž vyskytují na sousedních lokalitách Malá a Velká Klečová louka. Dnešní stav napovídá postupné degradaci původních rašeliništních společenstev a je zřejmě nevratný. Stávající mechové synuzie nemůže prakticky narušit ani jelení zvěř. Pouze značné narušení vodních poměrů (odvodnění) může změnit tvář lokality po bryologické stránce. Zj ištěné druhy j átrovek: Barbilophozia lycopodioides v okrajové smrčině na zemi. Calypogeia azurea nehojně v okrajových porostech. Calypogeia muelleriana vzácně v centrální části. Cephalozia bicuspidata ojediněle mezi rašeliníky na sušších místech a v okrajových lesních partiích vrchoviště. Gymnocolea inflata ojedinělé porosty na vlhčích místech. Lepidozia reptans na zemi i dřevě v okrajových smrčinách. Lophozia ventricosa okrajové části lokality a smrčiny. Ptilidium ciliare vzácně na sušších místech. Zj ištěné druhy mechů: Aulacomnium palustre vzácně. Dicranella cerviculata všude na obnažené rašelině. Dicranella heteromalla v lesních partiích, nezasahuje do rašeliniště. Dicranum scoparium na sušších místech a v okrajové zóně v lesních partiích. Plagiothecium denticulatum pouze ve smrčinách na okraji rašeliniště. Pleurozium schreberi sušší místa, porůznu. Pohlia nutans vzácnější v sušších partiích rašeliniště, obecná ve smrčinách. Polytrichum commune vlhké partie, poměrně hojně. Polytrichum formosum běžný druh lesních partií, do rašeliniště nezasahuje. Polytrichum longisetum vzácněji v okrajových částech, vždy na rašelině. Sphagnum balticum nehojně na okrajích vodních ploch v bezlesé části. Sphagnum fallax nejběžnější druh rašeliníku na celém vrchovišti, hlavně ve vlhčích partiích. Sphagnum flexuosum nehojně po celém vrchovišti. Sphagnum girgensohnii okraje rašeliniště (smrčiny). Sphagnum papillosum nehojně v otevřenějších plochách a jejich bezprostředním okolí. Sphagnum riparium lesní partie. Sphagnum russowii poměrně běžně na rašeliništi i na okrajích. Straminergon stramineum ojediněle mezi rašeliníky po celém rašeliništi. Malá Klečová louka Celkový charakter bryoflóry: Podobně jako rašeliniště Vlčí louka, i tato lokalita byla již před 100 lety (Schiffner 1908) téměř souvisle porostlá vysokou klečí, chyběla místa s nízkými keříky kleče nebo místa zcela bezlesá ( Die Wiese ist ziemlich dicht mit meist hohem Knieholz bestanden. Der Zwergwachholder fehlt dieser Wiese. ). To určovalo i celkový ráz bryoflóry, a i když došlo ke změnám v celkovém složení, není tak velké jako u lokalit s otevřenými plochami. Stejně jako na jiných lokalitách jsou v okrajových částech rašeliniště (rašelinná smrčina, třtinová smrčina) přítomny běžné druhy mechorostů smrčin spolu s druhy podmáčených smrčin. Klečové porosty vrchovištní plochy osidlují dnes již běžné druhy mechorostů, vzácnější je pouze Sphagnum cuspidatum, Sphagnum papillosum a S. tenellum. Významnější druhy charakteristické pro vrchoviště (Mylia anomala, nikoliv však Dicranum undulatum aj.), druhy charakteristické pro bulty a šlenky (Sphagnum balticum, S. fuscum, S. magellanicum, S. rubellum), Strana 17

18 některé uváděné již zhruba před 100 lety (Schiffner 1907) a většinou ověřené ještě v 70. letech minulého století, dnes již nebyly nalezeny; vzhledem k obecnému ústupu řady těchto druhů z rašelinišť Jizerských hor lze pokládat za nepravděpodobné, že by se mohly na vrchovišti vyskytnout. Stejně jako u Vlčí louky, i zde nelze vyloučit možnost, že některé z nezjištěných druhů ještě mohou na ojedinělých místech v hustém porostu kleče přežívat v posledních exemplářích a mohly být při průzkumu přehlédnuty. V dnešní době jsou dominantními druhy rašeliníků na lokalitě Sphagnum fallax a S. flexuosum (vlhčí místa, klečový porost), Sphagnum girgensohnii (lesní okraje), Sphagnum capillifolium a hlavně S. russowii (klečový porost, otevřené plochy, okrajové partie). Typická společenstva bultů vzhledem k absenci dominantních rašeliníků chybějí, nevelké bulty tvoří ojediněle S. russowii, S. capillifolium nebo i vzácnější S. papillosum. Zbytky společenstev šlenků se vyskytují ojediněle v bezlesých enklávách, zarostlý blänk se nachází poblíž Jelení loučky (tzv. Bezkolencová loučka (K3) u Višňáka 2000 a 2003); pouze v nich se nepříliš hojně vyskytují druhy Sphagnum cuspidatum, S. tenellum a Warnstorfia fluitans. K invazním druhům mechorostů na rašeliništi lze počítat především Dicranella cerviculata (obnažená rašelina) a Polytrichum longisetum (rašelinné smrčiny). Vzhledem k nepatrnému výskytu útvarů připomínajících šlenky a absenci rašelinných jezírek nedochází k obecně popisovanému masovému šíření druhu Gymnocolea inflata, běžnému na jiných lokalitách. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Toto rašeliniště bylo osídleno a dodnes je porostlé jakousi průměrnou bryoflórou typickou pro většinu vrchovišť Jizerských hor. Všechny významnější druhy mechorostů (snad až na druh Dicranum undulatum) již z lokality vymizely, minimálně se je (jakožto recentní, zachovány jsou ve vrstvě recentní mechové rašeliny) nepodařilo nalézt. Lokalita není příliš ohrožena dalším vysycháním vzhledem ke stavu okolních porostů. Lze předpokládat i další zarůstání zbytků otevřených ploch klečí, které bude mít na zarostlých plochách za následek ústup, případně úplné vymizení posledních významných rašelinných druhů vázaných na šlenky (Sphagnum cuspidatum, Warnstorfia fluitans, snad i Sphagnum tenellum). Připočteme-li fakt, že se jedná o poměrně rozsáhlý komplex zarostlý klečí, který se stává útočištěm zvláště jelení zvěře (lokalita není oplocena), je výsledný efekt ještě znásoben mechanickým poničením (kaliště). Z bryologického hlediska patří tato lokalita k nejlépe prozkoumaným rašeliništím Jizerských hor. V současnosti je však tato SPR z bryologického hlediska daleko méně významná než některé okolní lokality (např. Pavlina louka vzhledem k výskytu druhu Sphagnum magellanicum, Jelení loučka vzhledem k výskytu druhů Sphagnum rubellum a S. subnitens, ale i Smutná loučka vzhledem k výskytu druhu Sphagnum balticum). Skepse nad vývojem rašeliniště (cf. Turoňová 1981: Zda rašeliniště přežije rok 2000 je otázkou ) je sice nadsazená, nicméně hodnota společenstev na vrchovišti (minimálně synuzií mechorostů) je průměrná. Zj ištěné druhy j átrovek: Barbilophozia lycopodioides v okrajové smrčině na zemi. Bazzania trilobata vzácně v okrajové smrčině. Calypogeia azurea nehojně v okrajových lesních porostech. Calypogeia integristipula spíše v okrajových částech na zemi i dřevě. Calypogeia muelleriana vzácně v centrální části. Calypogeia neesiana vlhké části vrchoviště, vzácně. Cephalozia bicuspidata vzácně v klečových porostech, hojně v lesních partiích vrchoviště. Cephalozia lunulifolia na tlejícím dřevě vzácně. Gymnocolea inflata ojediněle ve zbytcích šlenků. Chiloscyphus profundus na pařezech smrků. Lepidozia reptans na zemi i dřevě v okrajových smrčinách. Lophozia longiflora nehojně na tlejících kmenech v okrajových smrčinách. Lophozia ventricosa okrajové smrčiny. Ptilidium ciliare porůznu až hojně na sušších místech. Ptilidium pulcherrimum na tlejícím dřevě a borce kleče. Zj ištěné druhy mechů: Aulacomnium palustre vzácně mezi klečí. Dicranella cerviculata všude na obnažené rašelině. Dicranella heteromalla pouze v lesních partiích, nezasahuje do klečových porostů. Dicranum scoparium hojný druh na sušších místech pod klečí, hojně v okrajové zóně v lesních partiích. Dicranum undulatum doposud v ojedinělých polštářích mezi rašeliníky, spíše na otevřenějších místech. Hypnum cupressiforme okrajové lesní partie. Strana 18

19 Plagiothecium denticulatum pouze ve smrčinách na okraji rašeliniště. Plagiothecium laetum na okrajích vrchoviště. Plagiothecium undulatum dnes značně na ústupu, spíše mimo rašeliniště ve smrčině. Pleurozium schreberi sušší místa pod klečí, dosti často. Pohlia nutans v sušších partiích pod klečí, obecná ve smrčinách. Polytrichum commune vlhké partie, zvláště v okrajových částech rašeliniště, hojně. Polytrichum formosum běžný druh lesních partií, do klečových porostů zasahuje pouze výjimečně. Polytrichum longisetum běžně v okrajových částech, vždy na rašelině. Sanionia uncinata na kmenech smrků v okrajové zóně rašeliniště. Sphagnum capillifolium nehojně v podmáčené smrčině. Sphagnum cuspidatum ojediněle ve zbytcích šlenků a v Bezkolencové loučce v blänku. Sphagnum fallax nejběžnější druh rašeliníku na celém vrchovišti, hlavně ve vlhčích partiích a v okrajových částech. Sphagnum flexuosum nehojně v klečovém porostu po celém vrchovišti. Sphagnum girgensohnii okraje rašeliniště (smrčiny), na vrchovištní plochu do kleče prakticky nezasahuje. Sphagnum papillosum nepříliš hojně v otevřenějších plochách a jejich bezprostředním okolí; patří spíše k druhům, které se objevily a šíří v posledních letech. Sphagnum russowii běžně v klečových i smrkových porostech. Sphagnum tenellum nehojně poblíž šlenků. Straminergon stramineum ojediněle mezi rašeliníky v klečových porostech. Warnstorfia fluitans ojediněle ve zbytcích šlenků. Jelení loučka Celkový charakter bryoflóry: Rašeliništní vegetace omezena hlavně na okraj a okolí asi m velké bezlesé části s dominantním výskytem Trichophorum cespitosum, se zbytky šlenků (ojediněle Sphagnum cuspidatum, Warnstorfia fluitans) a nepatrnými bulty, tvořenými Sphagnum russowii. I přes značné narušení této části jelení zvěří (Houšková 1987 toto rašeliniště prakticky odepisuje) zde roste dosud z Jizerských hor neuváděný druh rašeliníku Sphagnum subnitens (zjištěn ještě na rašeliništi Na Čihadlech), dále S. papillosum a S. rubellum, v oblasti značně ustupující druh. Dominují rašeliníky (Sphagnum fallax a S. russowii). Jinak je bryoflóra lokality vzhledem k charakteru lokality nepříliš bohatá, lze usuzovat o zbytku původní vegetace, několik druhů (prokazatelně Mylia anomala, S. fuscum, S. magellanicum a řada druhů smrčin dříve lemujících lokalitu) na lokalitě již vyhynulo. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Rašeliniště je v současné době vystaveno vysychání i destrukci jelení zvěře. Doposud ve zbytcích zachovány některé vrchovištní druhy, roste zde druh S. subnitens, dosud z Jizerských hor neuváděný. Bylo by vhodné rašeliniště oplotit, je však otázkou, jak do vývoje bryoflóry této nepatrné lokality zasáhne okolní odlesnění a případné další negativní vlivy (eventuelní hnojení či vápnění z letadel, vysychání aj.). Zj ištěné druhy j átrovek: Calypogeia azurea - nehojně v okrajových porostech. Calypogeia integristipula spíše v okrajových částech na zemi i dřevě. Calypogeia muelleriana vzácně v centrální části. Cephalozia bicuspidata vzácně mezi rašeliníky. Gymnocolea inflata vzácněji ve střední části. Ptilidium ciliare vzácně na sušších místech. Zj ištěné druhy mechů: Dicranella cerviculata na obnažené rašelině na kališti. Dicranum scoparium na sušších místech v okrajové zóně. Pleurozium schreberi sušší místa. Pohlia nutans ojediněle mezi rašeliníky. Polytrichum commune běžně na vlhkých místech mimo oblast šlenků. Polytrichum longisetum vzácněji v okrajových partiích. Sphagnum capillifolium ojediněle v podmáčené smrčině. Strana 19

20 Sphagnum cuspidatum ojediněle ve šlenkách. Sphagnum fallax běžně po celém rašeliništi. Sphagnum girgensohnii zbytky porostů v oblasti okrajových smrčin. Sphagnum papillosum ve střední části roztroušeně. Sphagnum riparium v okrajovém laggu na okraji ložiska. Sphagnum rubellum velmi vzácně na okraji bezlesé části. Sphagnum russowii roztroušeně po rašeliništi. Sphagnum subnitens velmi vzácně v okrajové části; druh dosud z Jizerských hor neznámý. Straminergon stramineum vtroušen mezi rašeliníky, nehojně. Warnstorfia fluitans vzácně v oblasti šlenků. Pavlina louka Celkový charakter bryoflóry: Rašeliništní vegetace omezena pouze na nepatrnou, asi m velkou část s výskytem Trichophorum cespitosum, se zbytky šlenků (ojediněle Sphagnum cuspidatum, Warnstorfia fluitans) a nepatrnými bulty, tvořenými Sphagnum russowii. I přes narušení této části jelení zvěří zde dosud roste v oblasti dnes již vzácný druh rašeliníku Sphagnum magellanicum (v podstatě jediná lokalita ve zkoumané oblasti, kde tento druh ještě přetrval), dále S. papillosum a Polytrichum strictum, v oblasti značně ustupující druh. Dominují rašeliníky (Sphagnum fallax, S. papillosum a S. russowii). Jinak je bryoflóra lokality vzhledem k charakteru lokality nepříliš bohatá, lze usuzovat o zbytku původní vegetace, který je však cenný pro výskyt S. magellanicum. Druhy lemových lesních společenstev (Bazzania trilobata, Sphagnum capillifolium aj.) vesměs vyhynuly nebo se zachovaly v nepatrných zbytcích, jejichž zánik je otázkou nejvýše několika let. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Rašeliniště se v současné době nachází na odlesněné ploše a je tak vystaveno vysychání i destrukci jelení zvěře. Doposud ve zbytcích zachovány některé vrchovištní druhy. Bylo by vhodné centrální část oplotit, je však otázkou, jak do vývoje bryoflóry této nepatrné lokality zasáhne okolní odlesnění a případné další negativní vlivy (eventuelní hnojení či vápnění z letadel, vysychání aj.). V okolí lokality i na lokalitě je vysázena kleč (velmi nevhodný lesnický zásah), která se může rozšířit a způsobit zánik bultových a šlenkových synuzií mechorostů. Pokud nebude okolí rašeliniště zalesněno, lokalita postupně vyschne a objeví se degradační stadia stávajících společenstev. Zj ištěné druhy j átrovek: Calypogeia azurea vzácně mezi rašeliníky. Calypogeia muelleriana vzácně v centrální části. Cephalozia bicuspidata vzácně mezi rašeliníky. Gymnocolea inflata vzácněji ve střední části. Ptilidium ciliare vzácně na sušších místech. Zj ištěné druhy mechů: Aulacomnium palustre ojediněle mezi rašeliníky. Dicranella cerviculata na obnažené rašelině. Dicranum scoparium zřídka na sušších místech. Pleurozium schreberi sušší místa. Pohlia nutans vzácně mezi rašeliníky. Polytrichum commune běžně na vlhkých místech mimo oblast šlenků. Polytrichum formosum běžný druh okrajových lesních partií, do rašeliniště nezasahuje. Polytrichum longisetum vzácněji v okrajových partiích. Polytrichum strictum v současné době ojedinělý druh. Sphagnum cuspidatum ojediněle ve šlenkách. Sphagnum fallax běžně po celém rašeliništi. Sphagnum girgensohnii zbytky porostů v oblasti okrajových smrčin. Sphagnum magellanicum ojediněle tvoří bulty v centrální části. Sphagnum papillosum ve střední části. Sphagnum riparium v okrajovém laggu na okraji ložiska. Sphagnum russowii roztroušeně po rašeliništi. Straminergon stramineum vtroušen mezi rašeliníky, nehojně. Warnstorfia fluitans vzácně v oblasti šlenků. Strana 20

21 Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2: Popisy rašelinných bezlesí Příloha S3: Floristický přehled Zoologie Významný komplex biotopů rašelinných bezlesí, porostů borovice kleče a zakrslých smrčin v CHKO Jizerské hory. Typická a velmi cenná rašeliništní fauna bezobratlých s řadou reliktních a stenotopních druhů (pavouci, motýli, brouci, vážky). Výskyt cenné ornitofauny mj. tetřívek obecný (Tetrao tetrix), sýc rousný (Aegolius funereus). Z území PR a ochranného pásma existuje řada údajů o výskytu pavouků, motýlů, střevlíkovitých a potápníkovitých brouků a vážek. Inventarizační průzkum pavouků (Araneae) provedl v letech A. Kůrka, který výsledky publikoval v souhrnné práci o pavoucích Jizerských hor (KŮRKA 1999). Na třech stanovištích PR Klečové louky bylo zjištěno celkem 25 druhů pavouků. Z pěti ekologicky významných druhů (Alopecosa pinetorum, Lepthyphantes mughi, Meionetta milleri, Pardosa sphagnicola, Pirata uliginosus) byly čtyři zjištěny na Smrčkové loučce, tři na Malé klečové a pouze jeden na Velké klečové louce. Nález slíďáka Alopecosa pinetorum byl prvním na území Čech. Faunu motýlů (Lepidoptera) Jizerských hor dlouhodobě sledují F. Krampl a J. Marek. V letech zkoumali motýly i v PR Klečové louky (Malá klečová louka), významné nálezy byly publikovány (KRAMPL & MAREK 2003). Nejcennější pro ochranu přírody jsou zdejší populace stenotopních motýlů, k nimž patří vakonoš Sterrhopterix standfussi, trávníčci Elachista albidella a E. kilmunella nebo klínovníček suchopýrový (Glyphipterix haworthana). Za faunisticky významné považují autoři následující druhy: Eupithecia abietaria, E. nanata, Fagivorina arenaria, Lasionycta proxima, Micropterix aureatella, Plusia putnami, Thera britannica, Triaxomera fulvimitrella. Střevlíkovité brouky (Carabidae) sledoval na území PR (Malá klečová louka) VONIČKA (1995). K významným druhům patří tyrfobiont Agonum ericeti a tyrfofil Patrobus assimilis. K charakteristickým horským druhům patří např. Leistus piceus, Pterostichus rufitarsis cordatus nebo P. unctulatus. Inventarizační průzkum potápníkovitých brouků (Dytiscidae) zpracoval ŠŤASTNÝ (1996). Zjistil zde 15 druhů včetně tyrfobiontních potápníků Ilybius aenescens a I. crassus, tyrfofilních druhů Agabus congener, A. affinis, Hydroporus melanarius, H. memnonius a H. piceus a vzácného acidofilního druhu Rhantus suturellus. Významný podíl dominantních druhů tvoří druhy vázané na rašeliniště, což svědčí o velmi specifickém charakteru této lokality. Zároveň přítomnost euryekních druhů s vysokou dominancí (Agabus guttatus a Hydroporus palustris) svědčí o pravděpodobném narušení tohoto biotopu. Vážky (Odonata) NPR sledoval RUS (1999), později WALDHAUSEROVÁ (2006). Na území PR bylo dosud zjištěno 11 druhů, z nichž k nejvýznamnějším patří lesklice horská (Somatochlora alpestris). Z dalších tyrfobiontních a tyrfofilních druhů byly zaznamenány: šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum), šídlo sítinové (Aeshna juncea), vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia), vážka tmavá (Sympetrum danae). Zajímavější nálezy z tohoto průzkumu byly publikovány (WALDHAUSER & WALDHAUSEROVÁ 2007). Obratlovci byli v posledních letech v území PR sledováni pouze příležitostně, zejména v souvislosti se sčítáním populace tetřívka v Jizerských horách a monitoringem dalších vý- Strana 21

22 znamných druhů v ptačí oblasti (sýc rousný aj.). Kompletní inventarizační průzkum obratlovců zde nebyl proveden. Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005, PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách. Tabulka 10: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů název druhu PAVOUCI ARANEAE slíďák tmavý Alopecosa pinetorum VÁŽKY ODONATA lesklice horská Somatochlora alpestris šidélko kopovité Coenagrion hastulatum šídlo sítinové Aeshna juncea vážka čárkovaná Leucorrhinia dubia BROUCI COLEOPTERA potápník Hydroporus longicornis kategorie dle červ. seznamu zranitelný ohrožená téměř ohrožené zranitelné zranitelná zranitelný pozn. k rozšíření výskytu, zdroj Vzácný druh preferující klimaxová stanoviště v oreofytiku (oblasti klimaxových smrčin). Smrčková loučka byla prvním zjištěným místem výskytu tohoto druhu na území Čech. Kromě Jizerských hor byl u nás jeho výskyt prokázán v Krkonoších, Orlických horách a Jeseníkách, zatím pouze v podmáčených rašelinných smrčinách (KŮRKA 1999). V PR početná populace. Preferuje spíše drobné a mělké zavodněné rýhy před většími jezírky (WALDHAUSEROVÁ 2006). V časném období dosti hojný druh, téměř všudypřítomný. Počátkem července se však jeho početnost rapidně sníží a je možno ho nalézt jen ojediněle (WALDHAUSEROVÁ 2006). Běžný druh, v Jizerských horách nejpočetnější druh z rodu Aeshna (WALDHAUSEROVÁ 2006). V časném létě masový výskyt, stovky až tisíce jedinců (WALDHAUSEROVÁ 2006). Subboreální druh; v ČR se většina známých lokalit nachází ve vyšších polohách hraničních pohoří (ŠŤASTNÝ 1996). potápník Ilybius crassus zranitelný V celé střední Evropě považován za typický tyrfobiontní druh vyskytující se pouze v horských a podhorských rašeliništích. (ŠŤASTNÝ 1996). potápník Rhantus suturellus téměř ohrožený V Čechách poměrně vzácný acidofilní druh. (ŠŤASTNÝ 1996). vodomil Crenitis punctatostriata zranitelný Téměř výhradně obývá rašeliniště ve středních a vyšších polohách. Na lokalitách, kde nachází příznivé podmínky, se pak vyskytuje ve velkém množství a indikuje zachovalé rašelinné biotopy (P. Vonička, nepubl. údaje). střevlík Agonum ericeti zranitelný Tyrfobiont, heliofil, vyskytující se výhradně na rašeliništích všech typů v horách až pahorkatinách. V Jizerských horách se vyskytuje na řadě rašelinišť. (VONIČKA 1995). téměř ohrožený střevlík Pterostichus rufitarsis cordatus Sudetsko-karpatský druh, v ČR ojedinělý až vzácný v horských lesích i na rašeliništích, někdy v ležícím dřevě. V Jizerských horách nejčastěji ve vrcholových a rašelinných smrčinách. (VONIČKA 1995). Strana 22

23 OBRATLOVCI VERTEBRATA skokan hnědý téměř ohrožený Rana temporaria ještěrka živorodá Zootoca vivipara zmije obecná Vipera berus bramborníček hnědý Saxicola rubetra čečetka zimní Carduelis flammea linduška luční Anthus pratensis ořešník kropenatý Nucifraga caryocatactes sýc rousný Aegolius funereus tetřívek obecný Tetrao tetrix zajíc polní Lepus europaeus téměř ohrožená zranitelná málo dotčený téměř ohrožená málo dotčená zranitelný zranitelný ohrožený téměř ohrožený Poměrně hojný, rozmnožuje se v drobných tůňkách a jezírkách i v kolejích a hlubších kalužích (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). (M. Pudil, nepubl. údaje). V území PR hnízdí do 5 párů (M. Pudil, nepubl. údaje). V území PR hnízdí 3-5 párů (M. Pudil, nepubl. údaje). (M. Pudil, nepubl. údaje). (M. Pudil, nepubl. údaje). (M. Pudil, nepubl. údaje). Pravidelný výskyt (P. Vonička, nepubl. údaje). Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) ostřice bažinná (Carex limosa) rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) šicha černá (Empetrum nigrum) hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) klikva bahenní (Oxycoccus palustris) kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) vranec jedlový (Huperzia selago) Tabulka 11 kategorie dle poznámka k rozšíření Vyhl. 395/92 kriticky ohrožený Velká klečová louka (v tomto roce druh nezjištěn) a Jelení loučka zde desítky většinou sterilních jedinců silně ohrožený Velká klečová louka velmi hojně, Malá klečová louka zřídka, Jelení loučka roztroušeně silně ohrožený Velká klečová louka velmi hojně, Smrčková loučka hojně, Malá klečová louka ve světlinách dosti hojně, Jelení loučka dosti řídce, též na Pavlině loučce silně ohrožený na vrchovištních bezlesích a v podrostu nízké kleče hojně ohrožený podél Štolpišské cesty řídce roztroušeně, druh přímo v území letos nenalezený, snad jen přehlédnutý, zjištěn v r ohrožený na všech vrchovištních bezlesích hojně, dále místy v klečových porostech a rašelinných smrčinách ohrožený na všech vrchovištních bezlesích dosti hojně, dále na Pavlině loučce ohrožený okraje vrchovištních bezlesí a rašelinné smrčiny, porůznu roztroušeně ohrožený v podmáčené smrčině v úbočí Jizery (jižní část OP) ojediněle Strana 23

24 B) Živočichové Tabulka 12 název druhu kategorie dle Vyhl. 395/92 pozn. k rozšíření, výskytu, příp. ekologická charakteristika druhu, zdroj ještěrka živorodá Zootoca vivipara silně ohrožená Hojná po celém území PR (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). zmije obecná Vipera berus kriticky ohrožená Po celém území PR (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). bramborníček hnědý Saxicola rubetra ohrožený Na území PR hnízdí 1-2 páry (M. Pudil, nepubl. údaje). ořešník kropenatý Nucifraga caryocatactes ohrožený Občas pozorován, hnízdění neprokázáno, spíše hnízdí v mladých smrčinách v okolí PR (M. Pudil, nepubl. údaje). sýc rousný Aegolius funereus silně ohrožený Součást populace na rozsáhlejším území, početnost kolísá, nepravidelně hnízdí (M. Pudil, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix silně ohrožený Součást populace v centrální oblasti náhorní plošiny (Pavlova planina, Klečové louky, Na Čihadle atd.) čítající cca 7-10 kohoutů (M. Pudil, nepubl. údaje). 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Klečové louky jsou jako státní přírodní rezervace (SPR) chráněny již od r Původní vymezení bylo značně širší než dnes, přísná rezervace o výměře 21,25 ha zahrnovala tehdejší porosty (LHP pro polesí Smědava k ) 35 b3, 36 c1, 38 b3, 45 b2, 47 a3, 49 b4, 50 a2, 53 b1, b2, b3, 62 b4, 63 a1, a3, a4, b1, b2, c1, c2, c4, 64 a3, a4, a5. V ochranných podmínkách se uvádí, že na území rezervace jsou veškeré lidské zásahy vyloučeny. Pro veřejnost bylo území rezervace přístupné jen po značených cestách. Současně byla vymezena řízená rezervace o celkové výměře 52,82 ha, kde se podrobnosti hospodaření stanoví dohodou lesního závodu s orgány státní ochrany přírody. Řízená rezervace pokrývá porosty 35 b1, b2, b4, b5, 36 b1, b2, b3, c2, 38 a1, b1, b2, b4, 45 b1, 46 a3, 49 a2, 60 a3, 61 b1, b2, b3, b4, 62 b1, b2 b3, b5, b6, b7. V roce 1965 byly hranice rezervací v Jizerských horách revidovány a SPR Klečové louky byla zmenšena na 5,33 ha (porosty 35 b3, 36 c1, 38 b3, 62 b4 dle téhož LHP jako výše). Dále bylo stanoveno ochranné pásmo o celkové výměře 21,59 ha (porosty 35 b1, b2, b4, b5, 36 b1, b2, b3, c2, 38 b1, b2, b4, 45 b1, b2, 46 a3). Nově vyhlášeny byly SPR Na Kneipě, SPR U posedu a SPR Vlčí louka, které byly do té doby součástí SPR Klečové louky. Dále se výměra rezervace a ochranného pásma měnila v závislosti na změnách v LHP. Tak v dotazníku z roku 1982 je uvedena výměra 6,58 ha pro SPR a 19,40 ha pro OP, na jiném místě se však bez dalšího vysvětlení uvádí 5,19 ha a 27,50 ha. Počátkem roku 1968 se rezervace stala součástí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. V posledním výnosu z roku 1987 jsou zopakovány výměry z r. 1965, poněkud překvapivě i s odkazem na tehdejší členění lesa (dle LHP z r. 1959), které v tu dobu ale již dávno nebylo aktuální. Strana 24

25 V 80. letech probíhají v širším území horečné těžby imisemi a hmyzími škůdci poškozených porostů. Velkoplošné odlesňování zásadně mění porostní situaci v území, což vede ke změnám hranic rezervací (zpravidla ve smyslu jejich zmenšování). V případě Klečových luk dochází zřejmě ke změně v souvislosti s novým LHP s počátkem platnosti od V ochranářské dotazníku z března 1995 je uvedena výměra rezervace (tehdy již v kategorii PR) 7,55 ha a výměra ochranného pásma 11,2 ha. Ochranné pásmo je tedy zmenšeno na cca polovinu, neboť velká část porostů do něj zařazených byla odtěžena a stav okolních lesů lze bez nadsázky označit za katastrofický. Tato změna ovšem již nebyla zohledněna ve zřizovacím předpisu, takže v ústředním seznamu ochrany přírody stále figuruje stav z roku Dle současného LHP ( ) je výměra rezervace 7,32 ha a výměra ochranného pásma 11,10 ha. Na území rezervace a ochranného pásma bylo z důvodu existence chráněného území omezeno lesnické hospodaření. Rezervace měla od svého vyhlášení v r v podstatě bezzásahový charakter, prováděly se jen nahodilé těžby. Situace se zásadně změnila v souvislosti s imisně ekologickou katastrofou v 70. a 80. letech minulého století. Do roku 1990 byly odtěženy téměř všechny porosty v pramenné oblasti Bílé Smědé západně a severozápadně od Štolpišské cesty. Na opačné straně této cesty, tj. ve svazích Jizery, byly porosty částečně zachovány (v době vrcholící katastrofy byly ve věku mlazin až tyčovin). Odtěženy byly z velké části i lesy v tehdejším pásmu, což vedlo později k přehodnocení jeho hranic; nově byly k OP přičleněny zachovalejší lesní partie nad Velkou klečovou loukou. Na konci 80. let byl v rozporu s LHP vytěžen porost při západním okraji Velké klečové louky, který byl součástí rezervace. Okresní úřad v Liberci za toto porušení ochranných podmínek udělil státním lesům symbolickou pokutu (částka ,- Kčs pokrývala i několika podobných případů v dalších rezervacích, výše pokuty byla zdůvodněna složitou situací ) a uložil nápravná opatření. b) lesní hospodářství K exploataci lesů v zájmovém území dochází poměrně pozdě, nejdříve asi až v 17. století. Důvodem byly obtížné terénní podmínky pro přepravu dřeva do severního úpatí hor, k němuž zájmové území, jako součást frýdlantského velkostatku, hospodářsky náleželo. Po vyčerpání zásob dřeva v nižších polohách a v úbočích se těžby přesouvaly k okraji náhorní plošiny, kde byly k přepravě využívány zemní a v menší míře i dřevěné smyky (např. v oblasti Smědavské hory). Postupně dochází k úpravě vodních toků pro plavbu dřeva. Smědá byla k tomuto účelu uzpůsobena až ke konci 18. století. Již dříve se ale ke svážení dřeva využívalo svážení na saních, takže rozsah těžebního ovlivnění horských lesů mohl být již v dřívějších dobách značný. TOMANDL (1975 ad.) soudí, že před nástupem holosečí bylo těženo většinou jen polomové dříví, které dokázalo krýt i značně velké nároky tehdejších skláren (jejich vliv se zájmového území zřejmě netýká). Rozsáhlé polomy byly častým jevem i v lesích lidskou činností málo zasažených. TOMANDL (1975) tak předpokládá, že les na samém vrcholu Jizery (před 30 lety to byl nejstarší dožívající porost na Jizeře) vznikl po vichřici z r Podobný původ jeví i další porosty, u nichž není vliv lidského faktoru prokázán. Rozsáhlé byly škody po polomech v r a 1966, ty však již zasáhly do porostů, jejichž struktura byla významně ovlivněna hospodářskými zásahy. Pramenná oblast Bílé Smědé se nachází v relativně chráněné sedlové poloze a proto nelze očekávat, že by zde docházelo k tak častým a velkým polomovým škodám, jako v případě vrcholu Jizery. Na mapě lesa z r je patrné, že rozsáhlé okolní plochy kryje mladý porost, který zasahuje nejen širší oblast Klečových luk, ale i vrcholové partie Smědavské hory pramennou oblast Bílé Desné a úbočí pod Sněžnými věžičkami a Černou horou. Starší porosty se nacházejí ve svazích Jizery a na bezejmenné kótě v okolí vrchoviště Na Kneipě, v zájmovém území navazuje menší zachovalý porost do prostoru severně od Velké klečové louky. Na mapě je kromě zmíněného vrchoviště zakreslena i Smrčková a Malá klečová louka, ze schematické legendy nelze bohužel vyčíst, jak velký zde byl podíl kleče, popř. Strana 25

26 nízkého smrku a otevřených ploch. Je zde též zakreslena cesta, která se nad Smrčkovou loukou rozdvojuje a v oblasti Velké klečové louky krátce na to končí. Další mapa je z roku 1856 a jsou na níž již vyznačeny věkové třídy porostů (5 tříd po 20 letech). Většina porostů v zájmové oblasti je ve III. věkové třídě, tj let, porost severně od Velké klečové louky (v mapě nazvané Grosse Wiese ) je ve II. nebo v I. věkové třídě (barevné rozlišení těchto tříd je velmi nezřetelné), starší porosty se v území nenacházejí. V mapě jsou vyznačena tři bezlesí, Smrčková loučka je označena jako Kleine Knieholzwiese, Malá Klečová jako Knieholzwiese. Další bezlesí (nejspíše druhotného původu) se leží již mimo hranice zájmového území níže po proudu Bílé Smědé, ve svažitém úseku, při jejím levém břehu. U potoka se nachází jakési stavení, k němuž se patrně váže místní označení výše ležících svahů Smědavské hory Hinter dem alten Baude. Cesta za Velkou klečovou loukou má již na rozdíl od mapy z r pokračování směrem k vrchovišti Na čihadle. Na mapě z r je již vyznačena první rozdělovací síť, vedení průseků ale ještě neodpovídá nynějšímu stavu (zásadní revize proběhla v r. 1894). V zájmovém území převažují porosty III. a IV. věkové třídy. Zelenou barvou jsou vyznačena všechna čtyři hlavní bezlesí, resp. klečové porosty Velká a Malá klečová louka pod jmény Grosse Knieholzwiese a Kleine Knieholzwiese, Smrčková a Jelení loučka bez označení. Zakresleno je i bezlesí v místě tehdy zřejmě již nestojící staré boudy, ovšem již menších rozměrů. Za povšimnutí stojí i poměrně rozsáhlé bezlesí v oblasti Pětiroží (cf. NEVRLÝ 1962) na rozvodním hřebeni jižně od Vlčí louky (již neexistující vrchoviště bylo někdy nazýváno též jako Malá vlčí louka). Zakreslena je i dnes neznatelná Smutná loučka naproti svahovému vrchovišti U posedu. Cesta ze Smědavy již prochází zhruba v trase dnešní Štolpišské cesty, na rozdíl od dřívějších dob, kdy obcházela Smrčkovou loučku shora. V mapě jsou též vyznačeny navržené úzké pruhové seče přiřazované v ročním odstupu. V zájmovém území jsou navrženy pouze při levém břehu Bílé Smědé, v oblasti Jelení loučky. V této mapě jsou jako na jediné z dostupných map z té doby schematicky zakresleny i přimíšené dřeviny. V jz. svahu Jizery, již za hranicí zájmového území je takto zakreslena příměs buku. Další informace by bylo možné vyčíst z hospodářské knihy z r pro revír Weissbach (Bílý Potok), tu jsem však neměl k dispozici. Na mapě z r je patrné provedení sečí navržených v r. 1871, dále je zakreslen návrh seče v pruhu severně od Malé klečové louky (kolmo na úžlabinu). Porosty v území jsou zařazeny převážně do čtvrté, okrajově (ve svazích Jizery) i do páté věkové třídy. Chybí zákres Jelení loučky, která tehdy zřejmě poněkud splývala s okolními mlazinami. V mapě je vyznačena nová Štolpišská silnice, která je oproti předchozí cestě přímější. Cipra (2001) uvádí, že v zamokřených úsecích měla cesta povalový charakter a teprve od 50. let 20. století, v souvislosti s větším rozvojem automobilové dopravy, byla postupně zvyšována a hutněna až do dnešní podoby. Stav území nedlouho před vyhlášením rezervace zachycuje mapa z roku V ní jsou lesy v rašelinném terénu na pramenech Bílé Smědé převážně zahrnuty do hospodářské skupiny E, bez úpravy výnosu. Navazuje tak zřejmě na stav, který zde platil již od r (předpokládaná analogie s vrcholem Jizery), kdy porosty v extrémních přírodních podmínkách byly zařazeny pod les ochranný, v němž se prováděly jen nahodilé těžby. Lze tak říci, že faktická ochrana přírody zde existovala již několik desítek let před zřízením státní přírodní rezervace. Porosty na vrchovištních jádrech (tj. klečové porosty a zakrslé smrky) jsou v mapě formálně přiřazeny ke IV. věkové třídě, přestože jejich věk byl (alespoň u kleče) pravděpodobně vyšší, pokud nepřipustíme možnost, že tyto porosty byly kolem r vytěženy. Porosty VI. (nejvyšší) věkové třídy se nacházejí nad Velkou klečovou loukou a jižně od Malé klečové louky, další porosty mají výrazně etážovitou strukturu, která je pro vyhraněné rašelinné smrčiny typická. Při severním a jižním okraji rezervace se nacházejí porosty III. věkové třídy, které jsou Strana 26

27 důsledkem holosečí z konce 19. století. Bezlesí jako taková realisticky vyznačena nejsou, pouze v centrální části Velké klečové louky je schematicky zakreslena otevřená plocha okrouhlého tvaru (stejný způsob je použit u blízkého vrchoviště Na čihadle). V 60. letech se začíná projevovat poškození smrkových lesů imisemi z rychle se rozšiřujících elektráren v hnědouhelné oblasti na pomezí tehdejší NDR a PLR. V r jsou těženy porosty při západním okraji území, pro přiblížení dřeva je schválen provoz lanovky vedené po jižním okraji Malé klečové louky. K výraznějšímu chřadnutí porostů dochází ve druhé polovině 70. let, kdy také dochází k velkoplošným žírům obaleče modřínového. Tato kalamita je ukončena chemickými postřiky v r Krátce nato ale následuje ještě rozsáhlejší kalamita kůrovcová, jejíž závažnost byla tehdejším vedením státních lesů hrubě podceněna. Opožděné těžby, které probíhají ode konce roku 1983 tak již mají v podstatě likvidační charakter a pouze komplikují další vývoj lesa v oblasti. Na území rezervací se podařilo (byť nikoliv ve stoprocentní míře) udržet bezzásahovost těchto území a poškozený či spíše víceméně odumřelý porost nebyl vytěžen. Tak tomu bylo i u SPR Klečové louky, kde ovšem většinu vlastní rezervace tvoří porosty vrchovištní kleče a rašelinná bezlesí. Naproti tomu v ochranném pásmu byla velká část poškozených porostů vytěžena a tím začleněna do komplexu okolních rozsáhlých kalamitních holin. Obnova lesa se ukázala zvláště obtížnou na holinách v rašelinném terénu, kde se zřejmě projevil i vliv mrazové sníženiny. K obnově byla ve velké míře použita kleč (v severní části území jako hlavní dřevina), což ostatně bylo v souladu s plány péče z r a V plánu péče z r ( Návrh způsobu řízení vývoje... ) je uveden obnovní cíl kos 5, sm 3, břk 2, není ovšem zřejmé, nakolik se tento cíl týká i ochranného pásma. Dále je zde uvedeno, že lesy SPR jsou zařazeny do pásma ohrožení imisemi B (životnost dospělých porostů let od počátku působení imisí) a že zde došlo k opakovanému žíru obaleče modřínového, s chemickým ošetřením v r V plánu péče z r se uvádí, že starší smrkové porosty (nad 90 let) jsou ve 2. až 4. stupni poškození, zvláště v okrajích lokálně napadené kůrovcem. Obnovní cil je shodný jako výše, tj. kos 5, sm 3, břk 2, pro ochranné pásmo sm 7, kos 2, břp 1. Dosažitelná cílová skladba je blízká přirozené skladbě s částečným snížením zastoupení smrku a zvýšeným zastoupením kleče a břízy karpatské. Dále jsou podrobně rozpracována opatření pro jednotlivé porostní skupiny, kde je navržen poměrně velký rozsah zalesnění, včetně podsadeb. Celkově se pro území rezervace předpokládá využít 2 tis. sazenic sm, 2,3 tis sazenic kos a 3,3 tis. sazenic břk. Počty sazenic pro porosty ochranného pásma nejsou specifikovány. V návrhu na zalesnění je kromě výše uvedených dřevin uveden i jeřáb. K obnově je požadováno využít výhradně materiál z lesní oblasti Jizerské hory a v 8. LVS s vertikálním posunem maximálně 2 LVS. Na jiném místě je konstatováno, že k zalesnění byl již dříve použit materiál neznámého původu. Z pozdějšího šetření původu kleče (Ekoles-Projekt, 2003) vyplývá, že v severní části ochranného pásma (psk 333 E 1, 2a) je kleč jizerskohorského původu, v dalších porostech není původ kleče doložen. Z 80. let se v území dosud místy nacházejí výsadby smrku pichlavého. Plánované výsadby břízy karpatské byly realizovány jen v omezeném rozsahu. V roce 2000 byly zjištěny tyto výsadby v okolí Malé klečové louky a ve velkém počtu po obvodu Jelení loučky. Pouze část výsadeb byla individuálně chráněna proti okusu a to ještě nedostatečným způsobem. Značná část výsadeb proto uhynula, zbylé jsou permanentně poškozovány a nemají možnost odrůst. Patrně nedošlo k zamýšlené výsadbě jeřábu v ochranném pásmu. Nepříliš dobrý stav území je třeba vnímat i v kontextu se situací v okolním terénu, kde dosud převažují nezapojené mlaziny, často s vysokým podílem náhradních dřevin. Velmi nepříznivá je situace zejména při severním okraji území, kde v 80. letech zanikl tehdy velmi cenný komplex podmáčených a rašelinných smrčin. V terénu lze dosud dohledat pařezy mohutných Strana 27

28 stromů, v době smýcení až 200 let starých. Za současné situace se vkrádají pochybnosti, zda je obnova smrčin do tohoto věku ještě vůbec myslitelná. c) myslivost Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře, jejíž stavy jsou zde od druhé poloviny 20. století vysoké. S tím souvisí i značné škody na lesních porostech, které nabývají na významu v souvislosti se snahou o zlepšování ekologické stability porostů vnášením dosud víceméně chybějících listnatých dřevin, případně jedle. Jelení zvěř se tradičně shromažďuje v náhorních polohách a na rašeliništích, která využívá i jako kaliště. To lze pozorovat i v zájmovém území, zejména na Jelení loučce, jejíž jméno bylo zvoleno podle velkého kaliště, které se zde udržuje již po mnoho desetiletí (NEVRLÝ 1962), V minulosti zde bylo umístěno i slanisko, což přispívalo k soustřeďování zvěře a vedlo k nadměrné disturbanci vrchovištní vegetace. V současnosti jsou podobné objekty myslivecké péče z rezervace vymístěny. V jižní části ochranného pásma stojí posed, na nějž navazuje víceméně umělé bezlesí v podobě loveckého průseku. Jelení zvěř v území poškozuje listnaté výsadby (zde pouze břízy karpatské) a zcela znemožňuje zmlazování listnatých dřevin. K dalším škodám zvěří na předmětech ochrany viditelně nedochází. Vrchovištní bezlesí jsou jen poměrně málo narušena (kaliště nejsou větších rozměrů), vývoj vrchovištní vegetace, zejména mechového patra může být ovšem negativně ovlivněn eutrofizací z moči a výkalů. d) rekreace a sport Rezervace je situována podél Štolpišské cesty, která je zde i značenou turistickou trasou, od roku 2006 je součástí tzv. Nové hřebenovky. Jde o cestu s dosti silným celoročním využitím. Cyklisté, kteří v posledních letech tvoří většinu návštěvníků hor, využívají především Kasárenskou cestu, která na zpevněnou část Štolpišské cesty navazuje při jižním okraji PR Klečové louky. Nezpevněná část Štolpišské cesty je pro cyklisty sice uzavřena (je zde osazena značka zákaz vjezdu), tento zákaz ale často není respektován. Největší bezlesí Velké klečové louky je zpřístupněno povalovým chodníkem zakončeným vyhlídkovou plošinou. V závěru imisně ekologické katastrofy kolem roku 1990 byl dřívější povalový chodník odstraněn, k jeho obnovení došlo po více než deseti letech. V současnosti je již chodník dosti poškozený a bude nutná jeho rekonstrukce. Značný turistický provoz nemá na stav území větší negativní vliv neboť se zpravidla omezuje na samotnou cestu. Výjimkou je celoroční rušení tetřívků, které se týká i řady obdobných lokalit v okolí. Příležitostně se v území pohybují sběrači borůvek, po nichž zůstávají poškozené keříky a někdy i pohozené odpadky. Zájmové území není však pro tyto aktivity příliš atraktivní. e) jiné vlivy Po odeznění imisně ekologické katastrofy na počátku 90. let minulého století přetrvává chronické poškození půd kyselými depozicemi, které nepříznivě ovlivňuje i stav porostů. I přes výrazný pokles imisí zejména u oxidu siřičitého je vnos okyselujících látek do půdního prostředí kritický. Dlouhodobě se projevuje nízká hladina bazických kationtů, zejména pak v poměru k hliníku, který je v kyselém prostředí uvolňován z jílových minerálů. Lesní porosty tak strádají nedostatečnou minerální výživou, která se projevuje mj. žloutnutím jehličí. V krajních případech dochází k chřadnutí stromů a celých porostů a jejich snadnému napadání lýkožroutem. Snížená vitalita je zvláště patrná u porostů na organických půdách, tj. na rašeliništích, kritická zátěž dusíku rašelinných biotopů je zhruba poloviční oproti horským smrčinám. V tomto smyslu je značně nejistá další budoucnost především rašelinných smrčin. Strana 28

29 Ke zjevné degradaci dochází i na vrchovištních bezlesích. Výrazné okyselení srážek, které probíhalo od 60. let minulého století, zapříčinilo hluboké změny v řasové flóře rašelinných jezírek a podepsalo se i na druhovém složení a plošném zastoupení mechorostů. Příčinou degradace je i dlouhodobě probíhající vysýchání vrchovišť, které lze doložit srovnáním současného stavu rašelinišť se starými lesními mapami, leteckými snímky a dobovými fotografiemi. Zmenšuje se plocha rašelinných jezírek, do bezlesí proniká kleč a smrk, na vnějším okraji jsou klečové porosty rozkládány expandujícím smrkem. Patrné jsou i změny ve složení vegetace, zejména šíření bezkolence modrého na úkor suchopýru, suchopýrku a ostřice chudokvěté. K detailnějšímu vyhodnocení těchto na první pohled méně zřetelných změn ovšem chybí reprezentativní síť monitoračních ploch. Vysýchání vrchovišť má tři příčiny: existence starých i nových odvodňovacích příkopů, vliv velkoplošného odlesnění hor v 80. letech minulého století a relativní nedostatek srážek v porovnání s dřívějšími obdobími. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná o komplexní vlivy, jimž nelze v rámci ochranářského managementu rezervace významněji čelit, k částečnému snížení rizika ale přispívá pěstování volně zapojených porostů (až rázu parkového lesa), vnášení listnatých dřevin, případně udržení příměsi geneticky vhodné kleče, která je vůči acidifikaci a degradaci půd, jakož i dalším vlivům (zejména kůrovci) odolnější než smrk ztepilý. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj /67 dne Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979. Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října Evropsky významná lokalita (EVL) Jizerské smrčiny, vyhlášená nařízením vlády č. 132 ze dne 22. prosince Lesní hospodářský plán pro LHC Frýdlant, platnost Územní plány obcí. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast. 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Tabulka 13 Přírodní lesní oblast 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod LHC Frýdlant Výměra LHC v ZCHÚ 18,46 ha (7,32 ha PR + 11,14 ha OP) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant Nižší organizační jednotka revír Smědava Lesní půda zaujímá celou výměru rezervace a ochranného pásma, jedinou drobnou výjimku tvoří tok Bílé Smědé vyčleněný do samostatné parcely vodního toku. Lesní porosty v zájmovém území zahrnují celé následující lesní dílce: Strana 29

30 rezervace: 333F, 334C, 339C, 339D ochranné pásmo: 333E, 335B, 339E Typologické hodnocení. V typologické mapě jsou na území rezervace a ochranného pásma zachyceny lesní typy 7R2, 8K2, 8S1, 8V3, 8G3, 8R1, 8R3 a 9R1. Na území vlastní rezervace zcela převažují typy rašelinné řady, které zde pokrývají 90 % území. V ochranném pásmu zaujímají rašelinné typy více jak 50 % plochy, cca 30 % připadá na podmáčenou smrčinu LT 8G3. Zastoupení sušších stanovišť je okrajové. Tabulka 14: Přehled výměr a zastoupení lesních typů ve vlastní rezervaci Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 7R2 kyselá rašelinná smrčina borůvková sm 10, břp 0,52 7,10 8G3 podmáčená smrčina třtinová sm 9-10, ol +-1, břp +-1 0,66 9,00 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová sm 8-10, břp +-1, kos +-1 1,52 20,70 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 2,48 33,89 8S1 svěží smrčina šťavelová se třtinou sm 10, jř, jd, bk 0,06 0,78 chloupkatou 9R1 vrchovištní kleč kos 8, břp 1, sm 1 2,09 28,52 Celkem 7,32 100,00 Tabulka 15: Přehled výměr a zastoupení lesních typů v ochranném pásmu Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 7R2 kyselá rašelinná smrčina borůvková sm 10, břp 0,55 4,95 8K2 kyselá smrčina třtinová sm 10, jř, bk, jd 1,11 9,96 8V3 podmáčená klenová smrčina potoční sm 8-9, kl +-1, jř +-1, bk, ol 0,87 7,83 8G3 podmáčená smrčina třtinová sm 9-10, ol +-1, břp +-1 3,28 29,46 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová sm 8-10, břp +-1, kos +-1 1,73 15,53 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 3,28 29,50 9R1 vrchovištní kleč kos 8, břp 1, sm 1 0,31 2,77 Celkem 11,14 100,00 *) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací Porovnání přirozené a současné skladby lesa V dalších dvou tabulkách je porovnána přirozená druhová skladba zastoupených lesních typů podle modelu ÚHÚL s aktuálním složením lesních porostů odvozeným z terénního šetření. Samostatně je vyhodnoceno území rezervace a ochranného pásma. Strana 30

31 Tabulka 16: Přirozená a současná skladba v území rezervace Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 3,29 55,8 4,78 65,24 KOS borovice kleč 2,44 41,3 2,07 28,28 SMP smrk pichlavý 0,15 2,5 Listnaté JR jeřáb ptačí + + BŘK bříza karpatská 0,02 0,3 0,44 6,03 OL olše lepkavá 0,03 0,45 Celkem 5,90 100,0 % 7,32 100,0 Z porovnání vyplývá vyšší zastoupení kleče v současné druhové skladbě oproti skladbě. Tento rozdíl spadá zčásti na vrub provedených výsadeb a podsadeb kleče, dílem je zaviněn nepřesným vyznačením LT 9R1, který se zcela nekryje se současnou hranicí porostů vrchovištní kleče. srovnání je dále zkresleno skutečností, že do současné druhové skladby nejsou počítána vymezená rašelinná bezlesí (aktuálně víceméně bez dřevin), zatímco v typologické mapě jsou tato zahrnuta pod LT 8R1 nebo 9R1. Dále je v současné druhové skladbě přítomen geograficky nepůvodní smrk pichlavý (při západním okraji Velké klečové louky), jednotlivě se vyskytuje jeřáb ptačí (v přirozené skladbě není pro schematičnost zachycen) a vysazená bříza karpatská. Podíl břízy karpatské (resp. břízy pýřité) je v modelu přirozené skladby rašelinných lesních typů stanoven na až 10 %, v tomto podílu se ale nikde v Jizerských horách nevyskytuje a v případě oblasti Klečových luk chybí bříza karpatská úplně a to zřejmě i přirozeně (její šíření zde znemožňuje jelení zvěř). Výskyt olše lepkavé v podmáčených a přípotočních terénech je v daných klimatických a půdních podmínkách málo pravděpodobný. Tabulka 17: Přirozená a současná skladba v území ochranné pásmo Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 7,60 70,1 9,69 87,02 KOS borovice kleč 2,78 25,7 0,75 6,72 SMP smrk pichlavý 0,46 4,2 Listnaté KL javor klen 0,04 0,39 JR jeřáb ptačí + + 0,04 0,39 BŘK bříza karpatská 0,45 4,00 OL olše lepkavá 0,16 1,47 Celkem 10,84 100,0 % 11,14 100,0 V ochranném pásmu je disproporce mezi přirozeným a současným zastoupením kleče výraznější. Zde má ovšem svoji příčinu jednoznačně ve výsadbách, které jsou značného rozsahu (v některých porostech je kleč jejich hlavní složkou). Naproti tomu v přirozené skladbě by byl podíl kleče nepatrný, jistě nižší, než vyplývá z modelové skladby SLT 8R. Poměrně významný je i výskyt nepůvodního smrku pichlavého. Listnaté dřeviny se s výjimkou ojedinělého jeřábu ptačího v současných porostech nevyskytují, ani v přirozené skladbě by však neměly větší podíl. Bříza karpatská a olše lepkavá v zájmovém území patrně přirozené rozšíření ne- Strana 31

32 mají, sporadický výskyt lze připustit u javoru klenu a zřejmě i jedle bělokoré, případně buku lesního. Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č. 60/2008 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A les původní, prales, B les přírodní, C les přírodě blízký, D les kulturní, E les nepůvodní). Hodnocení přirozenosti bylo vztaženo na jednotlivé dílčí plochy, jimiž jsou zde souvislé porostní skupiny nebo jejich samostatné (navzájem izolované) části. Toto formální řešení je jednoduché a praktické, jeho nevýhodou však je, že v některých dílčích plochách jsou shrnuty porosty různých vlastností. To je mimo jiné problém jádrových částí rezervace Velké a Malé klečové louky. Klečové porosty s plochami přirozených vrchovištních bezlesí (v případě Malé klečové louky jen velmi malých) svým charakterem splňují kritéria pro les původní prales. Do příslušných dílčích ploch jsou však okrajově zahrnuty i narušené trosky přírašelinné smrčiny, v níž probíhaly nebo ještě probíhají nahodilé těžby a jsou zde i podsadby kleče. Výsledkem je pak nezbytné snížení stupně přirozenosti z lesa původního na les přírodní. S přihlédnutím ke zmíněnému zvláštnímu případu lze tak na území PR Klečové louky a jejího ochranného pásma rozlišit všech pět stupňů přirozenosti. A) Les původní prales. Tomuto stupni v zásadě odpovídají jádra vrchovišť Velké a Malé klečové louky, vzhledem k poněkud širšímu vymezení dílčích ploch je však správnější hodnotit je v rámci lesa přírodního (viz komentář výše).. B) Les přírodní. Jedná se o přírodně nejzachovalejší části území (vedle vymezených bezlesí, která nejsou do hodnocení stupňů přirozenosti lesních porostů zahrnuta) jádra vrchovišť Velká a Malá klečová louka a o přírašelinnou smrčinu po obvodu nevýrazného bezlesí Smrčková loučka. Tyto porosty jsou jen málo dotčené hospodářskými vlivy, což platí zejména o porostech vrchovištní kleče. Les přírodní byl rozlišen pouze na území přírodní rezervace, v ochranném pásmu chybí. C) Les přírodě blízký. Sem náleží poškozené (silně proschlé) rašelinné smrčiny v sušších částech vrchovišť, které jsou víceméně přírodního původu (z přirozené obnovy). Tyto dříve velmi cenné porosty jsou dnes ovlivněny nahodilými těžbami (kůrovec), které místy dosahují značného rozsahu. Časté jsou zde i podsadby kleče. Druhý typ porostů zařazených do kategorie C jsou podmáčené smrčiny převážně středního věku. Tyto porosty jsou vitální, zčásti dobře zapojené, jen málo pěstebně ovlivněné, původem asi z větší části z umělé obnovy. Místně se vyskytují prosadby kleče. Les přírodě blízký je rozšířen asi na čtvrtině plochy rezervace a na více jak polovině plochy ochranného pásma. D) Les kulturní byl vylišen pouze v jižní části území (Velká klečová louka). Jedná se o nerovnoměrně zapojené, místy velmi mezernaté mlaziny s vysokým podílem vysazené kleče a místy i smrku pichlavého. Tyto nepůvodní dřeviny mají podíl % na druhové skladbě.les kulturní zasahuje na území ochranného pásma i rezervace zde se jedná o pruh rašelinné smrčiny nezákonně odtěžený na konci 80. let minulého století, na němž se dosud nedaří obnova. E) Les nepůvodní. Porosty této kategorie byly identifikovány pouze v severní části ochranného pásma. Jde o nesouvislé mlaziny s převahou stanovištně nepůvodních dřevin, zde prakticky jen kleče, sporadicky i smrku pichlavého. Tyto porosty vyžadují rekonstrukci. Porosty podobného charakteru jsou ovšem rozšířeny na velké ploše v přilehlém prostoru vně zájmového území. Strana 32

33 Tabulka 18: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů stupeň přirozenosti PR OP celé území PR OP celé území A les původní (prales) 0,0 % 0,0 % 0,0 % B les přírodní 2,53 2,53 34,6 % 0,0 % 13,8 % C les přírodě blízký 1,87 5,73 7,60 25,5 % 51,9 % 41,4 % D les kulturní 1,50 2,29 3,79 20,4 % 20,7 % 20,6 % E les nepůvodní 2,84 2,84 0,0 % 25,7 % 15,4 % bezlesí nehodnoceno 1,42 0,19 1,61 19,4 % 1,7 % 8,8 % Celkový součet 7,32 11,05 18,36 100,0 % 100,0 % 100,0 % Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch Základní údaje o nelesních pozemcích Nelesním pozemkem je pouze vodní tok Bílé Smědé, který krátce zasahuje do severní části Ochranného pásma. Hranice parcely se zcela nekryjí se skutečným korytem toku. Jde o malou vodoteč, která je integrální součástí okolních lesních porostů a její rozlišování z hlediska plánu péče je čistě formální. 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Ve stávajícím plánu péče z r jsou obsaženy následující obecné zásady: 1. Vylepšit stávající výsadby, případně podsadby smrkem tam, kde je smrk jen málo zastoupen, zejména v úsecích s převažující klečí, dále pak hlavně při západním okraji Velké klečové louky. 2. V méně zamokřených místech zavést malou příměs jeřábu ptačího, výsadby individuálně chránit. 3. Nepokračovat ve výsadbě kleče a břízy karpatské. 4. Dle potřeby výhledově vyřezat obě výše uvedené dřeviny v případě, že by hrozily stát se trvalou součástí porostů. 5. Postupně zcela odstranit smrk pichlavý. 6. Naléhavě odstranit veškeré výsadby kleče z přirozených bezlesí ze Smrčkové loučky a z bezlesí při Bílé Smědé v porostu 335 B. 7. Vylepšit smrkem převážně klečové výsadby v sousedních porostech 333 A a D. Uvedené obecné zásady byly v uplynulém období většinou naplňovány. K jednotlivým bodům lze pak uvést: Ad 1) V předpisu LHP je uvedeno vylepšení smrkem pouze v severní části ochranného pásma, v psk 333 E1 a 335 B2a, v celkovém objemu 0,08 ha. Dle lesní hospodářské evidence bylo ještě v r vysazeno v těchto porostech 270 sazenic smrku. Současný stav obnovy je zde možno označit za uspokojivý. Předpis LHP dále obsahuje podsadby smrku v psk 339 E Strana 33

34 7/5 (nad Velkou klečovou loukou), v rozsahu 0,12 ha. Tyto podsadby nejsou v LHE podchyceny, obnova je zde však dostatečná. Ad 2) V současném LHP je předepsána podsadba jeřábu v psk 339 E7/5 v jižní části ochranného pásma, na redukované ploše 0,03 ha. Tyto podsadby nebyly v terénu zjištěny a nejsou ani uvedeny v LHE. Jeřáb se dnes vyskytuje ve větším počtu pouze v severní části ochranného pásma (psk 333 E1), kde je však nedostatečným způsobem chráněný před zvěří. Na dalších místech jsou rozšířeny pouze jednotlivé stromky (ojediněle i starší stromy), vesměs z přirozené obnovy. Zastoupení jeřábu v porostech je zcela nedostačující a zasloužilo by si doplnění. Ad 3) Výsadby kleče a břízy karpatské nejsou v předpisu LHP uvedeny. V severní části OP se nacházejí prosadby mladšího věku, ty však mohou pocházet ještě z minulého decenia. Bříza karpatská v současnosti přežívá jen při okraji Jelení loučky, a v severní části ochranného pásma při pravém břehu Bílé Smědé. Jako geograficky původní a stanovištně vhodná dřevina je žádoucím doplněním jinak uniformní druhové skladby, s výjimkou přirozených vrchovištních bezlesí. Přežívající výsadby jsou nedostatečně ochráněny před okusem, což si žádá nápravu. Ad 4) Tento požadavek vycházel z obavy, že by kleč nebo bříza karpatská expandovaly na plochu přirozených bezlesí, případně by znemožnily obnovu smrku. Tato obava se dnes (ve vztahu k danému území) jeví neopodstatněná. Výsadby kleče v severní části ochranného pásma (a v navazujícím terénu za hranicemi zájmového území) jsou nutným zlem pro dosažení obnovy plošně odtěžených rašelinných a podmáčených smrčin v extrémních stanovištních podmínkách. Kleč zde plní úlohu přípravné dřeviny, která bude dříve či později vystřídána smrkem. Ten je dnes v porostech přítomen z umělé a zčásti i přirozené obnovy a do nezapojených mlazin se stále spontánně šíří. v případě vzniku souvislejší klečové etáže, která by bránila expanzi smrku je však nezbytné porosty kleče uměle proředit. Ad 5) Smrk pichlavý je vcelku nehojně rozšířen při severním okraji území (ochranné pásmo) a při západním okraji Velké klečové louky (rezervace). V dosud nezajištěných mlazinách plní nepříliš efektivní roli přípravné dřeviny. Výřez smp v tomto deceniu zřejmě prováděn nebyl, v předpisu LHP není uveden. Odstranění je možné v následujícím období. Ad 6) Výsadby kleče na Smrčkové loučce byly zjevně odstraněny, neboť dnes zde rostou pouze ojedinělé keře, stalo se tak ovšem mimo rámec obvyklých hospodářských opatření (chybí záznam v LHE). V případě méně výrazného bezlesí při potoce v severní části ochranného pásma není zřejmé, zda k výřezu došlo, kleč zde dnes roste převážně v prosvětlených partiích rašelinné smrčiny, jen nesouvisle v nivě potoka. Ad 7) Vylepšení převážně klečových mlazin smrkem v prostoru severně od zájmového území bylo snad v omezené míře provedeno, v předpisu LHP je zde navrženo na celkem 0,4 ha redukované plochy. Přeměna stávajících porostů na smrčiny bude dlouhodobějším úkolem. Dále jsou v LHE evidovány nahodilé těžby v psk 333 F 11/3/1 (Malá klečová louka) v letech zde bylo vytěženo 5,16 m 3 kůrovcové a živelné hmoty, s ponecháním odkorněných kmenů v porostu. V přírodovědných podkladech (VIŠŇÁK 2000) je uvedeno další opatření, které již do plánu péče převzato nebylo. Jde o požadavek na ochranu nedaleké Pavliny louky, zejména neodkladný výřez kleče. Dále bylo navrhováno, aby louka byla v obrysové mapě vyznačena jako bezlesí a pokud možno s okolními porosty pojata do ochranného pásma PR Klečové louky. CIPRA (2001) nepovažuje rozšíření rezervace, resp. ochranného pásma za vhodné z hlediska praktické ochrany. S přihlédnutím k současnému neuspokojivému stavu porostů v dotčeném prostoru lze s tímto názorem souhlasit. Na druhou stranu je ale možné argumentovat, že re- Strana 34

35 zervace s ochranným pásmem byla původně vyhlášena na značně větší ploše (a z formálního hlediska je tomu tak vlastně doposud); dále se území nedávno stalo součástí značně širší evropsky významné lokality Jizerské smrčiny, která se snaží napravit nedostatky stávající územní ochrany. Tabulka 19: Výpis z lesní hospodářské evidence za r pro území vlastní rezervace odd dílec psk etáž pl1 rok měs výkon dřev pl2 objem 333 F 11/03/ , těžba nahodilá, živelná, nenapadená SM 0,00 1,3 kůrovci 333 F 11/03/ , těžba nahodilá, kůrovcová SM 0,00 2, F 11/03/ , těžba nahodilá, kůrovcová SM 0,00 1,07 Tabulka 20: Výpis z lesní hospodářské evidence za r pro ochranné pásmo odd dílec psk etáž pl1 rok měs výkon dřev pl2 objem 333 E , zalesnění sadbou SM 0,05 0, B 02a 02a 0, zalesnění sadbou SM 0,03 0,12 Vysvětlivky: odd oddělení, psk porostní skupina, pl1 skutečná plocha etáže (ha), měs měsíc provedení, dřev dřevina, pl2 plocha výkonu (ha), objem těžby v m 3 nebo zalesnění v tisících sazenic 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá. 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Zásady využití lesů jsou shrnuty do dvou rámcových směrnic, které jsou dále členěny na několik porostních typů. Tabulky mají platnost jak pro vlastní rezervaci, tak i pro její ochranné pásmo. Dělicím bodem je zde povaha stanoviště: první směrnice zahrnuje rašelinné, druhá podmáčené polohy. Strana 35

36 Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 1 les ochranný 7R, 8R, 9R, podružně 8G Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 7R sm 10 jř 8R sm 6-10 bř karpatská, jř kos 0-4 9R kos 6-10 bř karpatská, jř sm 0-4 A porostní typ B porostní typ C porostní typ původní klečové porosty a bezlesí smrkový mlazinový (pasekový), zčásti s náhradními dřevinami Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) bezzásahový režim výběrný jednotlivý i skupinový výběrný jednotlivý i skupinový Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty přirozeně diferencovaný porost bez hospodářského usměrňování Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií s úplným vyloučením obnovní těžby u vitálních porostů možný jednotlivý, případně skupinovitý výběr, preferována je bezzásahovost, s omezením na nahodilé těžby přirozeně diferencovaný smrkový porost s bohatým vertikálním zápojem a tolerováním případných světlin, bez náhradních dřevin nepřímá přeměna stávajících mladých porostů náhradních dřevin Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu pouze přirozená obnova, v okrajových částech možná lokální výsadba břk a jř přirozená obnova smrku, v malém množství umělé vnášení jř, případně i břk za předpokladu jejich účinné ochrany před zvěří Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií případné výsadby břk a jř vhodnými prostředky individuálně chránit Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií ve vrchovištních jádrech bez opatření ochrany lesa individuální, případně skupinová ochrana vysazených listnatých dřevin; výchova jen v přehoustlých mlazinách a tyčkovinách; odstranění vysazené kleče z přirozených bezlesí těžba jednotlivých stromů napadených lýkožroutem, s ponecháním odkorněné hmoty v porostu, případně ošetření nastojato Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií nahodilé těžby se v zásadě neprovádějí, stojící i ležící souše se ponechávají na místě Poznámka kácení a odkornění kůrovcových sm s ponecháním na místě, jednotlivé vývraty a zlomy se nezpracovávají, u většího počtu padlých stromů odkornění a ponechání na místě přirozená obnova sm, ve větších mezerách i umělá obnova sm, na chráněných místech řídce prosadby jř s vhodnými ind. ochranami prořezávky v zapojených porostech nepůvodní kos s cílem uvolnit prostor pro sm (a jeho případnou prosadbu), přednostně redukovat kos nevhodného původu, výřez smp; prořezávky v hustých sm mlazinách a tyčkovinách vyjma zakrslých porostů; obnova a údržba ind. ochran u listnatých výsadeb případné asanační těžby s ponecháním ošetřené hmoty v porostu viz výše rašelinné smrčiny v rezervaci, zčásti i v ochranném pásmu, okrajově i podmáčené polohy SLT 8G Strana 36

37 Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 2 les ochranný 8K, 8S, 8V, 8G, podřízeně 8R Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8K, 8S sm 10 jř, jd, bk bř 8G, 8V sm 10 jř, jd bř A porostní typ B porostní typ smrkový, zachovalý Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) podrostní a výběrný mlazinový (pasekový), zčásti s náhradními dřevinami podrostní a výběrný Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty nestejnověký, pokud možno etážovitý porost s ponecháním části stromů na dožití, s trvale probíhající přirozenou obnovou smrku a dle stanovištních podmínek s vtroušením dalších dřevin (jř, jd, bk) Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií okrajová a skupinová seč clonná, případně skupinový výběr, v silně podmáčených a rašelinných polohách i jednotlivý výběr méně vitálních stromů, nejméně 20 % perspektivních stromů (v OP 10 %) ponechat na dožití diferencovaný smrkový porost, dle možnosti s příměsí dalších dřevin přirozené druhové skladby, bez smp a s pouze doplňkovým zastoupením stanovištně nepůvodní kos vzhledem k věku porostu není obnovní těžba aktuální, šetřit starší stromy Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu přirozená obnova smrku pod clonou nebo bočním zástinem mateřského porostu, s výjimkou ze zákonné lhůty na zalesnění, teprve při dlouhodobém selhání přirozené obnovy přistoupit k umělé obnově; lokální prosadby jř, na sušších místech mimo mrazové polohy též jd a bk Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií účinná ind. ochrana vysazených listnatých dřevin Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií při kalamitním výskytu kůrovců osazení feromonových lapačů, po dohodě s OOP i použití chemických prostředků (insekticidů) Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií smýcení a odkornění kůrovcových stromů, s ponecháním nekrácené hmoty na místě, v OP s možným vyklizením, ponechávání souší a jednotlivých zlomů a vývratů Poznámka převážně sušší polohy v ochranném pásmu přednostně přirozená obnova smrku, s dlouhodobým tolerováním menších mezer, větší mezery bez obnovy dolesnit sm, v mrazových polohách s dočasnou podporou kos místního původu, na chráněných místech prosadby jř, na vhodných místech i v menším počtu jd a bk odstranit smp a postupně redukovat nepůvodní kos, při prořezávkách a probírkách podpora nepravidelné hloučkovité struktury a etážovitosti; účinná ind. ochrana vysazených listnatých dřevin a jedle totéž jako A totéž jako A Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Strana 37

38 b) péče o nelesní pozemky Nelesním pozemkem je pouze parcela Bílé Smědé, která okrajově zasahuje do severní částí ochranného pásma. Jedná se o nevelkou vodoteč, která je začleněna do okolního lesního porostu. Tok je přirozeného charakteru a žádné zásahy nevyžaduje. c) péče o živočichy V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a obnově hnízdních budek pro sýce rousné Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Navrhovaná opatření pro lesní porosty jsou shrnuta do tabulky T1 v příloze. V nejbližších deseti letech není třeba v území provádět větší zásahy do lesních porostů. Rozsah obnovy je v současnosti víceméně vyhovující, účelná jsou jen pomístná vylepšení. Žádoucí je do porostů zavést alespoň slabou příměs listnatých dřevin, což se dosud příliš nedařilo. Ve větším počtu byla vysazena jen bříza karpatská, sazenice však nejsou dostatečně chráněny před zvěří a proto neodrůstají. Zčásti jsou však dosud živé, takže k nim postačí doplnit kvalitní individuální ochrany. Doporučuji použít pevných plastových tubusů v délce minimálně 160 cm. Poté, co terminál dosáhne ústí tubusu je nutné jej ještě po určité období chránit nátěry. V případě použití oplůtků je nutno volit takovou konstrukci, která bude dostatečně robustní vůči působení zvěře a povětrnostních vlivů. Další výsadby břízy karpatské nejsou navrhovány, jsou však možné, pokud nezasáhnou do ploch přirozených bezlesí. Na vhodných stanovištích namísto toho doporučuji výsadby jeřábu ptačího a mimo rašelinný terén též jedle bělokoré. Obojí je nutno vhodným způsobem chránit před zvěří. Velmi žádoucí je vytvořit co nejdříve ochranný plášť lesa při západním okraji Velké klečové louky. Pokud by zde smrkové kultury podléhaly opakovaným nezdarům, je vhodné provést hloučkovitou výsadbu kleče jizerskohorského původu, která poslouží jako přípravná dřevina pro smrk. Takto byla již kleč v minulosti vysázena na rašelinných půdách v širším okolí, mj. též v ochranném pásmu. V některých porostech je však původ kleče neznámý a pokud vyjde najevo, že jde o kleč původem z Krušných hor či ze Šumavy, měla by být co nejdříve vyřezána (dle zběžného terénního šetření zastoupené ekotypy odpovídaly typu mugo, tedy čisté kleči nezasažené hybridizací s blatkou). Zapojené mlaziny vysazené kleče je třeba prořezat v místech, kde by kleč bránila šíření smrku, který je zde hlavní cílovou dřevinou. Případný zákrok je třeba přizpůsobit vývoji, v sušších polohách by měl i přimíšený smrk kleč přerůst a postupně zatlačit do podúrovně. V severní části ochranného pásma je vysazená kleč údajně jizerskohorského původu, takže zde není nutno trvat na jejím postupném úplném vyřezání, ale lze ji dlouhodobě ponechat jako součást porostu rašelinného lesa. V případě bezlesí Jelení loučka navrhuji zvážit možnost oplocení této lokality a případně i zpomalení povrchového odtoku soustavou nízkých hrázek. Účelnost obou těchto opatření není zcela jednoznačná, jedná se však o významné vrchovištní bezlesí, jehož stav dlouhodobě není optimální. Vegetaci zde tvoří téměř monodominantní suchopýrek trsnatý, nápadně slabě je vyvinuto mechové patro. Přesto zde roste na několika místech Carex limosa a vzácně i Scheuchzeria palustris (v roce 2010 byla z celé rezervace nalezena pouze zde). Louka je dlouhodobě dosti zatěžovaná zvěří, povrchovým odtokem a erozními rýhami se z vrchoviště ztrácí voda. Bohužel chybí objektivní doklady, zda současný stav je výrazně horší než v minulosti. Případné oplocení vrchoviště musí být spojeno s důkladným monitoringem, který by měl doložit jeho efekt. Získané poznatky by měly význam i pro management dalších lokalit, neboť Strana 38

39 v současnosti je v Jizerských horách oploceno dalších 6 vrchovištních bezlesí: Na Čihadle, Na Kneipě, Quarré, Tetřeví louka, U Posedu, Vánoční louka. Oplocenky místy již dosluhují a při rozhodování o účelnosti jejich obnovy chybí objektivně doložené argumenty. Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Ochranné pásmo je v tomto plánu péče zpracováno stejným způsobem jako území vlastní rezervace. Vyplývá to z charakteru území, kdy rezervaci tvoří čtyři oddělené části, které jsou přitom spolu s ochranným pásmem součástí jednoho rašeliništního komplexu. Oproti minulosti (i formálně dosud platnému zřizovacímu výnosu) je ochranné pásmo významně zmenšeno a zahrnuje tak porosty skutečně ochranářsky potřebné. Jeho rozsah by i za současného neutěšeného stavu porostů mohl být přitom lepší, a to zejména v severní části území, kde se nacházejí poslední zbytky rašelinných a podmáčených smrčin a dále i po okrajích Smrčkové loučky. Za určitý nedostatek lze považovat i to, že ochranné pásmo nespojuje izolované části rezervace do jednoho celku. Stranou ZCHÚ pak leží vrchoviště Pavlina louka, jehož bezlesí je dnes obklopeno rozsáhlými porosty nepůvodní kleče, což hovoří proti případnému rozšíření ochranného pásma tímto směrem. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Dle informace zadavatele nebylo provedeno geodetické zaměření rezervace, přestože v terénu lze dohledat řadu mezníků, které hranici rezervace zjevně kopírují. Rezervace je v terénu vyznačena obvyklým způsobem pruhovým značením a tabulemi s malým státním znakem. Pruhové značení které nebylo již delší dobu obnovováno, je značně omšelé a místy vzhledem k absenci větších stromů zcela chybí. Lze doporučit i doplnění 2-3 hraničních tabulí. Náprava by měla být zjednána v co nejkratší době. Další obnovu značení je třeba provádět v závislosti na jeho stavu, obvykle 1x za 5 let, spadlé, zničené či zcizené hraniční tabule opravit nebo nahradit co nejdříve po zjištění. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Provést nové vyhlášení (přehlášení) rezervace, v němž bude území ohraničeno v souladu s nynějším stavem. Žádoucí je též geometrické zaměření. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Regulace turistického ruchu se za současného stavu nejeví potřebná a vzhledem k významu procházejících cest ani není reálná. Štolpišská cesta by ve svém nezpevněném úseku měla zůstat bez cyklistického provozu. Při jižním okraji území podle potřeby udržovat povalový chodník, území dále nezpřístupňovat. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Jižní část Velké klečové louky je zpřístupněná povalovým chodníkem s vyhlídkovou plošinou, zde je též osazena informační tabule. Tento stav je třeba zachovat, tj. zařízení dle potřeby opravovat (chodník je v současnosti již dosti poškozený). Případně lze instalovat další informační tabuli u Smrčkové loučky. Strana 39

40 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Území je poměrně dobře přírodovědně zdokumentováno, provedení doplňujících průzkumů není naléhavé. Dílčí průzkumy lze provádět podle aktuálních zájmů a potřeby. Prověřit stav populace Scheuchzeria palustris na Velké klečové louce (v tomto roce nenalezena). Zvážit účelnost oplocení Jelení loučky a případně i zpomalení povrchového odtoku vody soustavou hrázek, souběžně provádět monitoring, podrobněji sledovat i Velkou klečovou louku. 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy geometrické zaměření ,- obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x ,- oplocení Jelení loučky (170 m), hrazení odtoku ,- údržba infotabule ,- oprava povalového chodníku ,- zpracování nového plánu péče, monitoring ,- Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) ,- Opakované zásahy nadstandardní lesnické zásahy* , ,- ptačí budky 1 000, ,- Opakované zásahy celkem (Kč) ,- N á k l a d y c e l k e m (Kč) ,- *) výsadby listnatých dřevin a jedle, individuální, popř. skupinové ochrany 4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2001): Plán péče pro PR Klečové louky na období Ms., Ekoles-Projekt s. r. o., Jablonec n. N. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. MŽP ČR, Praha. BUSINSKÝ R. (1998): Agregát Pinus mugo v bývalém Československu taxonomie, rozšíření, hybridní populace a ohrožení. Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 33: BUSINSKÝ R. (2009): Borovice blatka v novém pojetí. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 44: CIPRA Z. (2001): Plán péče o PR Klečové louky posouzení. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. DITTRICH J. (1933): Die Moore Nordostböhmens. Sebastianberg. DOHNAL Z. et al. (1965): Československá rašeliniště a slatiniště. Nakl. ČSAV, 332 p. Strana 40

41 FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, HAVLÍK J. (1997): Historický průzkum masivu Jizery. Ms. [Bak. Pr., Depon in: Úst. ŽP Přír. Fak. UK Praha & Správa CHKO Jizerské hory] HAVLÍK J. (1999): Rekonstruovaná vegetace hory Jizery. Ms. [Dipl. Pr., Depon in: Úst. ŽP Přír. Fak. UK Praha & Správa CHKO Jizerské hory] HOLUB J. (1996): Dodatkové kategorie červeného seznamu ohrožených vyšších rostlin ČR (A3 a C4). Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl. 9: HOLUB J. [red.] (1995): Červený seznam ohrožené květeny ČR návrh 2. verze. Ms., Česká botanická společnost. HOLUBIČKOVÁ B. & VÁŇA J. (1973): Studie o vegetaci blat. IV. Rašeliniště jizerských hor. Sborn. Severočes. Přír., Litoměřice, 4: HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HOUŠKOVÁ E. (1987): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť Jizerských hor a jejich předpokládané sukcesní vztahy. Stipa 8/9: HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3. Jehličnaté lesy. Academia, Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List Liberec. Ústř. Ústav Geol., Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) Ústř. Ústav Geol., Praha. CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. JIRÁSEK J. (1995): Společenstva přirozených smrčin České republiky. Preslia, Praha, 67: JÓŽA M. & VONIČKA P. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KRAMPL F. & MAREK J. (2003): Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských horách, Česká republika, v letech a ekologicko-geografické poznámky k šíření některých druhů. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 23: KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 p., Academia, Praha KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. Preslia, Praha, 75: KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. Strana 41

42 MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Praha, 714 p. MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1: České země. List M-33-X Liberec. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1: ). Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. NOVÁK P. [red.] (1993): Syntetická půdní mapa České republiky (1: ). List A-3 Liberec. Výzk. Úst. Meliorací a Ochr. Půdy, Praha. PLAIL J. (1927): Pollenanalytische Untersuchungen einiger Hochmoore des Isergebirges. Mitt. Ver. Heimatkunde, Reichenberg, 21: PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha ] PLOCEK A. ( ): Květena Jizerských hor Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno]. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: PUCHMAJEROVÁ M. (1929): Les tourbières de la haute chaine des Krkonoše et du massif central de la Jizera. Publ. Fac. Sc. Univ. Charl., Prague, 89: PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). RUS I. (1999): Příspěvek k poznání vážek (Odonata) CHKO Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: RYBNÍČEK K. & HOUŠKOVÁ E. (1994): Vegetační a stanovištní změny na rašeliništích Jizerských hor za období Příroda, Praha, 1: RYBNÍČEK K. ( ): Sledování stanovištních a vegetačních změn vrcholových rašelinišť sudetské horské soustavy. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] RYBNÍČEK K. (2000): Present results of vegetation and habitat monitoring in mountain bogs of the Jizerské hory Mts., Příroda, Praha, 17: RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Studie ČSAV, Praha, 84/8: RYBNÍČKOVÁ E. (1985): Dřeviny a vegetace Československa v nejmladším kvartéru. Ms. [Doktorská Dis. Pr., depon. in Bibl. Bot. Inst. Acad. Sci. Rep. Boh., Průhonice u Prahy] SCHIFFNER V. (1908): Ökologische Studie über die sogenannten Knieholzwiesen des Isergebirges. In: Wiesner-Festschrift 1908, Wien, pp SCHUSTLER F. (1918): Krkonoše. Rostlinozeměpisná (fytogeografická) studie. Archiv Přír. Výzk. Čech, Praha, 16/4: Strana 42

43 SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha, SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60, ed. Severočes. Mus., Liberec. ŠŤASTNÝ J. (1996): Výsledky faunisticko-ekologického průzkumu čeledi Dytiscidae (Coleoptera) vybraných rašelinišť v CHKO Jizerské hory. Nepubl. strojopis, 17 pp., depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: TOMANDL M. (1975): Prales na Jizeře státní reservace. Historická studie na základě archivních pramenů. Ms. [depon. in: ÚHÚL, pob. Jablonec n. Nis. & Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List Liberec. Český Geol. Ústav, Praha. TUROŇOVÁ D. (1981): Inventarizační botanický průzkum SPR Klečové louky. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TUROŇOVÁ D. (1987): Ochranářský botanický průzkum státních přírodních rezervací Klečové louky, Na Čihadle, U posedu, Na Kneipě a Vlčí louka. Stipa, Ústí nad Labem, 9: VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v území mezi Černým potokem a Jizerou (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor I). Ms., 36 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha. VIŠŇÁK R. (2000): Přírodovědné podklady pro plán péče o PR Klečové louky. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: VONIČKA P. (1995): Příspěvek k poznání střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) vrcholové části Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 19: Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. WALDHAUSER M. & WALDHAUSEROVÁ I. (2007): Zajímavé nálezy vážek (Odonata) v Libereckém kraji. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 25: WALDHAUSEROVÁ I. (2006): Inventarizace vážek (Odonata) na vybraných rašeliništích (NPR Rašeliniště Jizery, NPR Rašeliniště Jizerky, PR Čihadla, PR Klečové louky a PR Černá jezírka) Jizerských hor v zájmovém území PSLJH. Nepubl. strojopis, 7 pp. + nálezová databáze (*xls), depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. Strana 43

44 4.3 Seznam používaných zkratek CHKO chráněná krajinná oblast, EVL evropsky významná lokalita, IO individuální ochrana, LHC lesní hospodářský celek, LHE lesní hospodářská evidence, LHP lesní hospodářský plán, LT lesní typ, NPR národní přírodní rezervace, OP ochranné pásmo, PR přírodní rezervace, psk porostní skupina, SLT soubor lesních typů, ZCHÚ zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: bk buk lesní (Fagus sylvatica) bo borovice lesní (Pinus sylvestris) bop borovice pokroucená (Pinus contorta) bř bříza bělokorá (Betula pendula) břk bříza karpatská (Betula carpatica) jal jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina) jd jedle bělokorá (Abies alba) jř jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) kl javor klen (Acer pseudoplatanus) kos borovice kleč (Pinus mugo, včetně vysazené P. x pseudopumilio a nerozlišené P. rotundata) md modřín opadavý (Larix decidua) sm smrk ztepilý (Picea abies) smp smrk pichlavý (Picea pungens) 4.4 Plán péče zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, Stráž pod Ralskem listopad 2010 Podklady k zoologii připravili Ing. Pavel Vonička a Mgr. Martin Pudil. Strana 44

45 PŘÍLOHY Tabulk y: Příloha T1 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu a k bodu 3.1.2). Příloha T2 Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodům 2.5.2, a a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy) Příloha M4 Lesnická mapa typologická Příloha M5 Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6 Lesní porostní mapa Příloha M7 Mapa přirozených bezlesí Příloha M8 Historické mapy Ostatní: Příloha S1 Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2 Popisy vymezených přirozených bezlesí Příloha S3 Floristický přehled Strana 45

46 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha T1 Klečové louky rezervace JPRL dílčí plocha výměra v ha RS/PT zastoupení dřevin prům. výška stupeň přir. doporučený zásah nal. poznámka 333F11/3/1 1 1,51 1B sm 10/sm 8, kos 2/sm 6, kos 4 10/3/1 C bez zásahu dle LHP též bř v et. 1 (10 %) nezjištěna 333F13 2 1,2 1A kos 7, sm 3 kos 1,5, sm 10/2 B bez zásahu 334C12/3/1 3 0,36 1B sm 10, kos/sm 10/sm 6, 6/2/1 C osadit bytelné IO k břk 1 kos 3, břk 1 334C ,16 (1A) bezlesí zvážit možnost oplocení vrchoviště, případně 3 Jelení loučka vybudování soustavy hrázek k za- držení odtékající vody 339C12/4 5 0,34 1B sm 10/sm 10 5/2 B bez zásahu 339C ,25 (1A) bezlesí 1 bez zásahu Smrčková loučka; příležitostně možno odstranit zbylou kos v dolní části louky 339D1 7 1,5 2B sm 7, kos 2, smp 1, bo 2 D postupný výřez smp, dle potřeby vylepšení 2 sm, prosadby jř a jd s vhodnými IO 339D13 8 0,99 1A kos 8, sm 2 2 B bez zásahu 339D102 9, 10, 11 1,01 (1A) bezlesí vyčistit jezírko zcela na sev. okraji severní louky (pohozené textilie) 1 Velká klečová louka, 3 dílčí plochy

47 Klečové louky ochranné pásmo JPRL dílčí výměra RS/PT zastoupení dřevin prům. stupeň doporučený zásah nal. poznámka plocha v ha výška přir. 333E1 12 1,68 1C sm 4, kos 6, smp, jř 2 E doplnit lepší IO k jř na JV, jinak bez zásahu, 2 později dle potřeby prořezávka, potlačení kos a eliminace smp 333E2a 13, 14 1,15 1C sm 3, kos 7 2 E doplnit IO k břk, jinak bez zásahu 1 prořezávka není nutná, sm rovnoměrně přimíšen ke kos, kterou postupně přeroste 333E4/2b 15 1,92 2B sm 9, kos 1 6 C bez zásahu 333E ,06 bezlesí bez zásahu skládka dřeva 335B2a 17 0,16 2B sm 10 3 C bez zásahu 335B10/2b/ 18 0,37 1B sm 10/sm 10/kos 7, sm 8/4/1 C bez zásahu B ,09 bezlesí bez zásahu, nezalesňovat bezlesí v potoční nivě 339C ,04 zrušeno není součástí území! 339E2 21 2,29 1C sm 5, kos 3, smp 2 2 D prořezávka, postupná redukce smp a kos, v sušších partiích vysadit jř a jd, jednotlivě 2 nehomogenní porost, na Z okraj vrchoviště nebo skupinovitě chránit 339E4 22 1,01 2A sm C bez zásahu 339E7/5 23 2,16 2A sm 10/sm 10 10/8 C bez zásahu 339E9 24, 25, 26 0,1 2A sm C bez zásahu Poznámka: Bližší popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1. Vysvětlivky: JPRL jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. stupeň přirozenosti dle metodiky (A les původní, B přírodní, C přírodě blízký, D kulturní, E nepůvodní); nal. naléhavost, zásah: 1 naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 vhodný, 3 možný, zbytný.

48 Příloha T2 Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich dílčí plocha název výměra (ha) stručný popis charakteru plochy nebo objektu a dlouhodobý cíl péče A Bílá Smědá 0,09 nevelký potok s přírodním korytem, v okrajové části OP, nedílná součást okolních lesních porostů doporučený zásah nal. termín provedení ponechání přirozenému vývoji interval provádění nal. naléhavost, zásah: 1 naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 vhodný, 3 možný, zbytný

49 Pøíloha M1 Orientaèní mapa s vyznaèením území Podklad: turistická mapa, Meters ZCHÚ je v podkladu vyznaèeno vèetnì ochranného pásma. Ètvereèky oznaèují menší èásti Jelení louèka a Smrèková louka 1:25000

50 Pøíloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Katastrální mapa 1376/1 1247/1 1247/1 1247/ / Meters 1:5000

51 Pøíloha M3 Mapa dílèích ploch Meters :