Půdní typy DIAGNOSTICKÉ ZNAKY

Transkript

1 Půdní typy DIAGNOSTICKÉ ZNAKY Diagnostické znaky slouží k dalšímu popisu půdy z hlediska např. obsahu živin, solí, atd. Stádia vyluhování, debazifikace, acidifikace U tohoto diagnostického znaku rozlišujeme následující stádia s jejich popisem: karbonátové - karbonáty v solu (1-3 %, více jak 3 %) vyluhované - karbonáty jen v substrátu (zbytcích skeletu) eubazické - V M je větší jak 60 %, V je větší než 50 % (u lesních půd) mesobazické - V M je %, V % (u lesních půd) oligobazické - V M je menší jak 35 %, V menší jak 20 % (u lesních půd) a V Al je větší jak 30 % V M - nasycenost sorpčního komplexu zemědělských půd (vytěsnění kationů pufrovaným BaCl 2 ) V - nasycenost sorpčního komplexu lesních půd (vytěsnění kationů nepufrovaným BaCl 2 ) Znaky trofismu Trofismus popisujeme jako minerální síla půdy, tedy zásobu živin vázaných ve zvětrávající mateční hornině. Minerální sílu půdy zvyšuje především obsah těchto nerostů: živce, slídy, pyroxeny, amfibolity, uhličitan vápenatý.

2 Na úrovni subvariet půdních typů můžeme rozlišovat tyto půdy: oligotrofní nízká zásoba přístupných živin minerálně chudé, kyselé substráty humifikace zřetelně zpomalena forma nadložního humus: morový moder až mor nasycenost sorpčního komplexu je menší jak 20 % Rostlinní indikátoři: borůvka, brusinka, vřes, metlice křivolaká, ostřice kulkonosná, černýš luční aj. Jsou to rostliny ekologické řady kyselé - A. Metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) Ostřice kulkonosná (Carex pilulifera) Černýš luční (Melampyrum pretense) oligomesotrofní přechodný charakter forma nadložního humusu převážně moder Rostlinní indikátoři: šťavel, svízel okroulolistý, pstroček, bukovinec kapradinolistý, bika hajní, aj. Jsou to rostliny ekologické meziřady AB.

3 Svízel okrouhlolistý Bika hajní (Galium rotundifolium) (Luzula luzuloides) mesotrofní střední zásoba přístupných živin minerálně bohatší substráty humifikace příznivá forma nadložního humusu převážně mulový moder až mul nasycenost sorpčního komplexu větší než 20 % (výjimkou jsou humidní horský oblasti) Rostlinní indikátoři: mařinka, kyčelnice cibulkonosná, žindava, samorostlík, kopytník, válečka lesní, ječmenka lesní, aj. Jsou to rostliny ekologické řady bohaté - B. Kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) eutrofní typický pro čediče, další bazické a ultrabazické substráty bohaté na zvětravatelné minerály výměnný Mg 2+ podmínky příznivé pro tvorbu kvalitního humusu

4 Rozdělení matečních hornin podle minerální sily: slabé svory; ryolity; pískovce; váté písky středně bohaté žuly; ruly; granodiority; sprašové hlíny; fylity bohaté spraše; diority;syenity; amfibolovce; vápence; dolomity velmi bohaté melafyry; čediče; diabasy; gabra; sliny Hydromorfismus Hydromorfismus se určuje ve 4 rozmezích hloubek (0-30, 30-60, a cm) půdního profilu. V každé z uvedených hloubek se určují morfologické stupně hydromorfismu. Máme 5 stupňů. - v horizontech akumulace humusu - teprve od třetího stupně se v Ahn uplatňuje narůstání obsahu humusu oproti stupňům 0-2, výrazně narůstá humus v horizontech At, T - v horizontech vybělených - do 2-3 stupně narůstá vybělení a tvorba nodulárních novotvarů (En), v dalších mizí nodulární novotvary a eventuálně jsou nahrazeny rourkovitými (horizont Gor) - v horizontech B a C - u stupně 1-2 narůstá zastoupení šedé a rezivé matrice transformací z hnědé, která převládá (g, g). Ve 3. stupni převládá redoximorfní znaky (Bm). V dalším stupni dominuje šedá matrice s rourkovitými novotvary (Gro, Gor). V 5. stupni mizí novotvary Gr a výrazně se uplatňují reduktomorfní znaky. Zasolení, soloncování Rozeznáváme 2 stupně zasolení: 1. stupeň: více jak 4 ms*cm -1 slabě zasolená 2. stupeň: 4-8 ms*cm -1 středně zasolená Rozeznáváme 2 stupně soloncování: 1. stupeň: V Na 5-10 % slabě soloncované 2. stupeň: V Na % soloncovaná

5 Fluvické znaky Je zde typické nepravidelné rozložení organických látek a nebo jejich zvýšené množství (více jak 0,3 %) v profilu, zbytky vrstevnatého uložení. Vertické znaky Tvoří se hluboké trhliny, klínovité pedy a šikmé skluzné plochy v profilech ze smektitických jílů, které dlouhodoběji prosychají (ustický režim). Andické znaky Je zde zvýšený obsah amorfních a kryptokrystalickcých minerálů nebo volného Al, sopečného skla, amorfního Si, nízká objemová hmotnost, kyprá konzistence, tvora vysokohumózních horizontů, vysoká závisloat ph na KVK. Znaky eroze, akumulace, překrytí (degradační a akumulační fáze) erodovaná, smytá - snížení mocnosti půdního horizontu, pokud je objektivně stanovitelné. Pokud se horizont smyje zcela, označí se půda jako regozem. akumulovaná - akumulace humózního materiálu (podsvahové polohy, konkávní části reliéfu), tak, že humusová vrstva vcelku přesahuje mocnost původní ornice. U půd s černickým (melanickým) horizontem byl na původní půdu nanesen humózní sediment, lišící se barvou, strukturou, konzistencí a eventuálně vrstevnatostí od hlouběji ležícího horizontu Ac či Am. Přesahuje-li mocnost akumulovaného materiálu mocnost původní ornice o 0,50 m, půdu označíme jako koluvizem. překrytá - půdní profil je překryt do mocnosti 0,60 m nehumózních či smíšeným materiálem v němž nejsou vyvinuty žádné diagnostické horizonty mimo Ap, resp. O - Ah. Při překryvu vyšším jak 0,60 m půdu označíme jako regozem. ovlivněná sesuvy

6 Antropogenní ovlivnění Je zde patrný výraznější zásah člověka do půdního profilu, který však nenarušil plně stavbu půdního profilu a umožňuje tak zařazení k určitému půdnímu typu. Kontaminace U zemědělských půd označíme jako kontaminovanou půdu po překročení svrchní meze pozaďových obsahů rizikových stopových prvků a persistentních organických xenobiotik v ornicích či jim odpovídajících horizontů. U lesních půd jsou vypracována analogická kritéria pro zátěž nadložního humus, horizontů F, H. Intoxikace U zemědělsky využívaných půd je půda intoxikovaná pokud jsou překročeny limity zátěže půdy (mobilní specie, celkové obsahy), vyvolávající kritickou zátěž krmiv a potravinářských surovin. U lesních půd při překročení limitu omezení rozkladu nadložního humusu rizikovými látkami, resp. při jiných nepříznivých konstelacích faktorů ovlivňujících živinný režim půd (acidifikace, režim N, aj.). Pak jsou zde urbánní půdy a staré zátěže. Zde musí být překročeny humanotoxikologicky stanovené hodnoty. Dokument byl vytvořen: :02:58 Zdroj: