SOCIOKULTURNÍ ADAPTACE MALÝCH MĚST

Transkript

1 SOCIOKULTURNÍ ADAPTACE MALÝCH MĚST Kulturní a sociální změny v lokální společnosti 1992 až 2008 Ondřej Hubáček Lenka Opletalová Martin Matějů filozofická fakulta univerzity karlovy, 2009

2 KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Hubáček, Ondřej Sociokulturní adaptace malých měst : kulturní a sociální změny v lokální společnosti 1992 až 2008 / Ondřej Hubáček, Lenka Opletalová, Martin Matějů. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. + 1 CD-ROM. (Humanitas) ISBN (brož.) * * /.75 * * * * ( ) * ( ) kulturní změna Česko sociální změna Česko kulturní diverzita Česko modernizace Česko malá města Česko sociologie kultury Česko Český Krumlov (Česko) Blatná (Strakonice, Česko) Velké Meziříčí (Česko) případové studie Sociologie kultury. Kulturní život [1] Recenzovali doc. Ing. Jiří Potočka, CSc. PhDr. Zdenka Vajdová Ondřej Hubáček, Lenka Opletalová, Martin Matějů, 2009 Všechna práva vyhrazena ISBN

3 Obsah Úvodní informace 7 Východiska 8 Hlavní hypotézy 12 Empirická šetření 13 Charakteristiky měst 17 Výběr měst 17 Historický vývoj měst 18 Český Krumlov 18 Blatná 19 Velké Meziříčí 20 Výsledky 22 Podmínky života 22 Český Krumlov 22 Blatná 27 Velké Meziříčí 31 Shrnutí 35 Zájem a informovanost obyvatel o dění ve městě 38 Český Krumlov 39 Blatná 47 Velké Meziříčí 55 Shrnutí 63 Participace obyvatel 65 Český Krumlov 66 Blatná 68 Velké Meziříčí 70 Shrnutí 72

4 Sociální soudržnost 73 Český Krumlov 73 Blatná 77 Velké Meziříčí 80 Shrnutí 83 Lidské zdroje 85 Český Krumlov 85 Blatná 91 Velké Meziříčí 97 Shrnutí 102 Závěry 105 Příloha 107 Resumé 132

5 Úvodní informace Studie obsahuje výsledky dlouhodobého výzkumu Katedry teorie kultury (kulturologie) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v letech 1992 až Je jedním z výstupů Výzkumného záměru MŠMT MSM Rozvoj české společnosti v EU: rizika a výzvy, týmového projektu Kulturní diverzita a sociokulturní adaptace lokalit a regionů na modernizační a integrační procesy za období 2006 až Výzkum sestával z časových řad tematicky souvisejících šetření prováděných ve městech Český Krumlov, Blatná a Velké Meziříčí. První šetření bylo obsahově zaměřeno na problematiku místní kultury, koncipovanou podle teoretických východisek výzkumného projektu Funkce lokální kultury v inovaci životního stylu a na problematiku místní samosprávy, řešenou Sociologickým ústavem Akademie věd ČR v rámci mezinárodního srovnávacího výzkumu Lokální demokracie a inovace. Šetření v roce 1994 bylo obsahově zaměřeno na problematiku místní kultury, modifikovanou podle výsledků šetření v roce Šetření v letech 1996 a 1998 se obsahově týkala problematiky kulturní změny koncipované v rámci projektu Kulturní a sociální změny v lokální společnosti. 3 Obdobné obsahové zaměření měla i šetření provedená v letech 2000, 2002 a 2004, přičemž v roce 2004 byly zkoumány také postoje a očekávání budoucího vývoje v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. 4 V roce 1 Data za předchozí roky 1992 až 2004 byla získána v rámci projektů: MŠMT ČR číslo V062 Funkce lokální kultury v inovaci životního stylu v letech 1992 až 1994; GA ČR číslo 403/96/1451 Kulturní a sociální změny v lokální společnosti. Sociokulturní analýza průběhu transformačních procesů v městských komunitách v letech 1996 až 1998; Výzkumný záměr FF UK č Globální a lokální kultura. Transformace městských komunit v kontextu evropských integračních procesů v letech 1999 až O. Hubáček (ed.), Funkce lokální kultury v inovaci životního stylu. Souhrnná studie, Praha, katedra teorie kultury FFUK O. Hubáček (ed.), Kulturní a sociální změny v lokální společnosti. Sociokulturní analýza průběhu transformačních procesů v městských komunitách, Praha, katedra teorie kultury FFUK Hubáček, O., Opletalová, L., Matějů, M., Transformace městských komunit. Kulturní a sociální změny v lokální společnosti. Výsledky výzkumu obyvatel měst Český Krumlov, Blatná a Velké Meziříčí prováděného v letech 1992 až 2004, Praha, katedra teorie kultury (kulturologie) FFUK

6 2006 a 2008 byla šetření zaměřena na problematiku analýzy rozvojového potenciálu menších měst a možností jeho využití. 5 Cílem studie je podat ucelený přehled o výsledcích výzkumu v jeho nejpodstatnějších tématických okruzích, včetně zjištěných vývojových tendencí 6 a o shodných rysech i podstatných rozdílech mezi zkoumanými městy. Má sloužit především základní orientaci čtenářů v klíčových problémech souvisejících s vývojem daných měst po roce 1989, jež byly výzkumem identifikovány. Vzhledem k tomuto účelu publikace a k jejímu omezenému rozsahu má studie spíše popisný charakter. Zahrnuje především výčet zjištění v jednotlivých městech, jejich vzájemné srovnání a závěry, které z nich vyplývají pro verifikaci hlavních vstupních hypotéz. Dílčí analytické výstupy jsou uvedeny jen v omezeném rozsahu a pro lepší přehlednost převážně v grafickém znázornění. Nejsou zde uvedeny detailní výsledky hlubších analýz, jednotlivých problémů ani výsledky komplementárně prováděných specifických šetření (např. šetření středoškolské mládeže ve vybraných městech nebo hloubkových rozhovorů se zástupci odborné veřejnosti), které byly zpracovány v samostatných výstupech. Východiska Hlavním tématem dlouhodobého výzkumu je role kulturní diverzity v procesu sociální a kulturní adaptace malých měst na modernizační a integrační procesy, včetně dopadů vstupu České republiky do Evropské unie. Výchozí kategorií teoretického založení výzkumu je pojem kultura v neaxiologickém pojetí. To nejlépe umožňuje konceptualizovat procesy exogenních a endogenních změn ve všech základních rovinách kultury i jejich zdroje a mechanismy šíření (difúze, inovace) 7 a dopady (sociální integrace a dezintegrace). 5 Hubáček, O., Opletalová, L., Matějů, M., Rozvoj české společnosti v EU: Lidské zdroje, výzvy a rizika. Výsledky výzkumu obyvatel měst Český Krumlov, Blatná a Velké Meziříčí prováděného v letech 1992 až 2008.Signální informace, Praha, katedra teorie kultury (kulturologie) FFUK Vzhledem k částečným obměnám tématického zaměření výzkumu v jednotlivých letech nejsou uváděné časové řady vždy úplné. 7 A. Vodáková, O. Vodáková, V. Soukup (ed.), Sociální a kulturní antropologie, Praha, Sociologické nakladatelství 2000, s úvodní informace

7 Problematika kulturní diverzity a sociokulturní adaptace na probíhající procesy modernizace a integrace na úrovni makrospolečenské i na úrovni lokalit a regionů je předmětem intenzivního studia společenských věd ve světě od šedesátých let 20. století a u nás od začátku let devadesátých. Za tu dobu vznikla řada hypotéz, z nichž lze při koncipování výzkumu této problematiky vycházet, a prakticky ověřených, standardních metodologických postupů, jimiž lze tuto problematiku dále zkoumat. 8 Těžištěm teoretického konceptu výzkumu je problematika sociokulturní adaptace, přizpůsobování se jednotlivých lokalit vnitřním i vnějším změnám. Každá lokální společnost průběžně reaguje na silné politické, ekonomické a sociální podněty. Její adaptace je proto procesem dlouhodobým (permanentním) a komplexním (dotýká se všech oblastí života). Lze na ni pohlížet jako na určitou adaptační strategii. Postihnout konkrétní adaptační strategie jednotlivých lokalit je obtížné, protože zahrnují strategie adaptace různých aktérů, od jednotlivých občanů či jejich skupin, přes lokální elity, ekonomické subjekty až po instituce veřejné správy. Jejich strategie nemusí být komplementární, mohou se mezi nimi objevovat rozpory ústící v skryté nebo zjevné konflikty. Základem adaptační strategie lokality je způsob zacházení s vlastními zdroji v nejširším slova smyslu a eliminace vlastních nedostatků či bariér ve vztahu k příznivým i nepříznivým vnějším faktorům. To znamená způsob využití a reprodukce sociokulturního potenciálu. Tento pojem vyjadřuje přítomnost či absenci sociokulturních procesů, jež nejen sociální a kulturní, ale i politický a ekonomický vývoj lokality stimulují nebo mu naopak brání. 9 Sociokulturní potenciál je využíván a reprodukuje se vždy v určitém sociálním kontextu. Jeho charakter odpovídá charakteru sociální 8 Jako příklady lze uvést tituly: E. Eddy, Urban Anthropology. Research Perspectives and Strategies; J. W. Bennett, The Ecological Transition: Cultural Anthropology and Human Adaptation; M. J. Herskovits, Cultural Dynamics; T. N. Clark, Community Structure and Decision Making; R. A. Dahl, Who Governs; R. D. Putnam, R. Leopardi, R. Nanetti, Goverance and The Civic Community; S. Milgram, The Individual in a Social World; T. Scharmann, Beiträge zur Theorie und Empirie der sozial individualen Integration. Versuch einer ersten Zusammenfassung; M. Featherstone, Global and Local Cultures; M. Featherstone, City Cultures and Postmodern Lifestyles; J. V. Wertsch, Sociokultural Approaches to Mind. 9 Velký sociologický slovník, Praha, Karolinum 1996, s východiska 9

8 struktury lokální společnosti. Proměny systémů sociálních vztahů jednotlivých měst proto automaticky nekopírují transformaci sociální struktury celé společnosti. Z tohoto důvodu výzkum zahrnuje problematiku sociální integrace měst, jako předpokladu a zároveň pozitivního důsledku efektivního využívání sociokulturního potenciálu, a také problematiku sociální dezintegrace, jako překážky jeho efektivního využívání a negativního důsledku jeho neefektivního využívání. Takto pojatou problematiku sociální integrace a dezintegrace postihuje výzkum v jejích klíčových aspektech, tj. v oblastech politické kultury, fungování veřejné správy, participace občanů a mezikulturního soužití různých etnických, ale i jinak vymezených skupin. Cílem výzkumu bylo zdokumentovat sociokulturní adaptaci měst v průběhu transformace české společnosti po roce 1989 a současně identifikovat rozdíly mezi jednotlivými městy, způsobené primárně jejich historickými, sociálními a kulturními zvláštnostmi, nikoli jejich sociodemografickými (např. velikostí nebo pozicí v systému územně správního uspořádání republiky) či ekonomickými specifiky. Proto se výzkum zaměřil na menší (velikostí srovnatelná) města, a to na základě předpokladu, že se v nich nejvíce uchovávají alespoň částečné rysy historicky podmíněných zvláštních charakteristik, které se mohou odrážet v jejich dalším odlišném vývoji. Jádrem výzkumu je empirická analýza vlivu sociokulturní diverzity menších měst na jejich rozdílné adaptace na modernizační a integrační procesy probíhající na národní, evropské a globální úrovni. Předmětem analýzy je způsob, jakým tato města zacházejí se svým sociokulturním potenciálem při využívání příležitostí a při eliminaci hrozeb, jež jim modernizace a integrace České republiky přináší. Jinými slovy, jaké volí v průběhu transformace adaptační strategie a jakou roli v jejich volbě sehrávají sociokulturní determinanty. Pojem sociokulturní determinanty zahrnuje dvě klíčové složky růstového potenciálu měst, tedy komplexu zjevných nebo skrytých předpokladů či bariér ekonomického růstu a sociálního rozvoje, obsažených v myšlení a jednání jejich obyvatel. Jsou to lidské zdroje a sociální soudržnost. Lidské zdroje jsou v rámci výzkumu chápány jako souhrn schopností, znalostí a dovedností populace uplatnitelných na trhu práce 10 úvodní informace

9 s určitým územním vymezením. Konkrétní úroveň a charakter lidských zdrojů měst determinují v podstatné míře zaměstnatelnost jejich populace, a to ve vztahu jak k stávající struktuře pracovních míst, tak k měnícím se požadavkům na pracovní sílu, vyplývajících ze strukturálních změn ekonomiky. Adaptabilita měst na integrační a transformační procesy není ovšem závislá jen na jejich aktuální vzdělanostní a profesní struktuře. Závisí především na ochotě a schopnosti populace průběžně si zvyšovat vzdělání a rozšiřovat či měnit profesní kvalifikaci. Zaměstnatelnost populace se tak neodvíjí jen od formálních atributů pracovní síly, jako je vzdělání nebo kvalifikace, ale je nedílnou součástí jejich hodnotové orientace a životních aspirací. Z tohoto pohledu se dosud běžně používané indikátory lidských zdrojů (tj. zejména dosažené vzdělání a profese) jeví jako nedostatečné. Musí být proto doplněny indikátory, které postihují aspirace lidí a vlastnosti, schopnosti či dovednosti využívané při naplňování těchto aspirací. Sociální soudržnost vyjadřuje základní parametry sociálního prostředí města. Není zdaleka jen otázkou začleňování exkludovaných skupin do života dané society. Je především jednou z charakteristik, které významně ovlivňují schopnost měst adaptovat se rychle a účelně na změny vnějších podmínek inovacemi svých vnitřních dispozic (rozvoj a mobilizace silných stránek a eliminace slabin, ve významné míře i v oblasti lidských zdrojů). Nejdůležitějšími charakteristikami sociální soudržnosti populace měst jsou participace obyvatel na veřejném životě, míra ztotožnění se jednotlivců s daným územím a s lidmi, kteří na něm žijí, související i s jejich sociálním kapitálem, vztah mezi různými sociálními skupinami a stabilita či migrační tendence obyvatel. Při vyšší míře participace obyvatel, projevující se důvěrou v legitimní instituce působící v místě a účastí ve volbách, dostatečné identifikaci populace s městem, bezkonfliktních vztazích mezi různými sociálními skupinami a stabilitě populace, mají lidé spíše tendenci lokalizovat své životní aspirace (včetně ekonomických aktivit, ale například i angažovanosti ve veřejném životě) do území města. Tím jsou města schopná mobilizovat a efektivně využívat potenciál lidských zdrojů. A naopak, při nízké míře partici východiska 11

10 pace, nízké identifikaci obyvatel s městem, konfliktních vztazích mezi sociálními skupinami a nestabilitou populace se životní aspirace lidí projektují do soukromé sféry nebo mimo území města. Rozvojové strategie území pak postrádají reálnou oporu v lidských zdrojích. Hlavní hypotézy Východiskem pro operacionalizaci zkoumaných problémů byla následující sada základních vstupních hypotéz: H 1: Adaptace na transformační a integrační procesy bude probíhat díky historickým, sociálním a kulturním zvláštnostem v každém ze zkoumaných měst různě. Jejich odlišný vývoj bude ovlivňován jednak odlišnými startovacími podmínkami, jednak rozdílným působením vnějších vlivů vyvolávaných transformačními a integračními procesy. Projeví se to ve specifikách využívání a reprodukce sociokulturního potenciálu jednotlivých měst, zejména pokud jde o hodnotové orientace, aspirace, kompetence, inovativnost a soudržnost populace. H 1.1: V Českém Krumlově bude vzhledem k relativně novému osídlení města oproti zbývajícím lokalitám nižší míra integrace populace. Ta se však díky intenzivnějšímu přílivu nových podnětů a větší flexibilitě lépe a rychleji zadaptuje na transformační procesy. Město proto projde rychle výraznou změnou, provázenou zvyšováním flexibility a kompetentnosti obyvatel. H 1.2: Vysoká míra sociální integrace Blatné zůstane zachována. Populace bude dostatečně flexibilní, aby se dokázala bez velkých problémů postupně adaptovat na probíhající změny. Dynamika změn v sociokulturním potenciálu obyvatel města však bude nízká a to způsobí problémy v adaptaci města. H 1.3: Určitá uzavřenost a konzervatismus populace ve Velkém Meziříčí se příliš nezmění. Zejména v počáteční fázi transformace bude bránit některým změnám a zpomalí a zkomplikuje proces adaptace města. 12 úvodní informace