Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Mšice. Malý atlas do ruky

Transkript

1 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Mšice Malý atlas do ruky 5. 1

2 Přenos rostlinných virů Neperzistentní přenos Perzistentní přenos Rostlinné viry jsou intrabuněční parazité rostlin, jejichž životní projevy závisí na interakci s hostitelskou buňkou. Jsou to nebuněčné organismy tvořené nukleovou kyselinou (RNA nebo DNA) a proteinovým pláštěm. Velikost virových částic se pohybuje v nanometrech a jsou viditelné pouze s pomocí elektronového mikroskopu. Jejich tvar může být různý: izometrický, tyčinkovitý, vláknitý apod. Rostlinné viry pronikají do pletiv hostitele pasivně, a to buď mechanickým poškozením, nebo v místě poranění vektorem. Z hlediska přenosu virů mšicemi, se rozlišují dva mechanismy - neperzistentní a perzistentní. Neperzistentní (nestálé) viry se nereprodukují ve vektorech a po krátké době přestávají být infekční (PVY, PVA, PVM, PVS). Tyto viry jsou většinou přenosné stilety mšic. Např. u PVY je uváděn optimální čas akvizice (nabytí viru) 30 vteřin až 2 minuty a 2 až 16 minut pro inokulaci (naočkování). Neperzistentní viry jsou mšicemi přenášeny většinou do vzdálenosti 120 až 300 m. Perzistentní (stálé) viry jsou typické svou dlouhou dobou akvizice (minuty až hodiny), dlouhou inkubační dobou (období mezi nabytím viru a schopností infikovat novou rostlinu) a dále také tím, že virus se ve vektoru udržuje a reprodukuje, často i po celý jeho život (PLRV, BYDV). 2

3 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský ING. DAVID FRYČ ING. SVATOPLUK RYCHLÝ Mšice Malý atlas do ruky

4 ISBN

5 Obsah Kap. Název Latinský název Str Úvod 7 Mšice krušinová Aphis frangulae 8 Mšice ostružiníková Aphis ruborum 10 Mšice Brachycaudus persicae 12 Mšice bršlicová Cavariella aegopodii 14 Kyjatka Illinoia liriodendri 16 Medovnice dubová Lachnus roboris 18 Zdobnatka lísková Myzocallis coryli 20 Mšice zdobená Myzus ornatus 22 Dutilky rodu Pachypappa Pachypappa spp. 24 Dutilky rodu Pemphigus Pemphigus spp. 26 Dutilka zimolezová Prociphilus xylostei 28 Mšice obilná Schizaphis graminum 30 Použitá literatura 32 5

6 6

7 1 Úvod Tato publikace je součástí série věnované problematice mšic a slouží ke správnému výběru regulačního zásahu proti škodlivým druhům mšic a jeho načasování. Znalost jednotlivých organismů včetně jejich bionomie je nutnou podmínkou využití integrované ochrany rostlin a na určení prahu hospodářské škodlivosti, způsobu a načasování zásahu tak, aby byl co nejúčelnější a selektivní. Integrovaná ochrana rostlin, definována jako systém hospodaření upřednostňující přirozenější cesty ochrany rostlin se současným snižováním závislosti na pesticidech, je nedílnou součástí správné pěstitelské praxe. Při nesprávném či nevhodném použití přípravku na ochranu rostlin nedochází pouze k likvidaci mšic, ale i užitečných druhů hmyzu. Mnohdy dostatečná prevence v podobě správného zpracování posklizňových zbytků, či řádná likvidace plevelných rostlin stačí k zamezení přemnožení škodlivých druhů. Vhodné je i využití a podpora autoregulačních principů (např. přirozených nepřátel), které za běžných podmínek tyto škůdce efektivně regulují. Pomocníkem při rozhodování o způsobu regulace a jeho načasování mohou být také údaje zveřejňované na webových stránkách ústavu, na kterých jsou uváděna aktuální data o letu mšic i obecné charakteristiky škodlivých druhů včetně možnosti jejich regulace. V předložené publikaci je u jednotlivých druhů stručnou formou uvedena morfologie, vývojový cyklus, ekologie, hostitelské spektrum rostlin, hospodářský význam, škodlivost a také způsoby regulace početnosti. Na vnitřní straně obálky jsou připojena základní schémata s krátkým popisem, jakým způsobem mšice přenášejí rostlinné viry. Druhá vnitřní strana obálky přináší schéma vývojového cyklu mšice obilné. Na zadní straně obálky jsou uvedeny informace o monitorování letové aktivity mšic v České republice. David Fryč 7

8 2 Mšice krušinová Aphis frangulae Zdroj: Zdroj: 8

9 Morfologie: Velikost 0,9 2,4 mm, zbarvení variabilní: žluté, zelené, modrozelené, hnědé nebo až do černa. Sifunkuli tmavé. Existuje řada troficky vyhraněných poddruhů, které jsou morfologicky prakticky nerozlišitelné. Vývojový cyklus: Mšice krušinová přezimuje na zimním hostiteli ve stadiu vajíček. Na jaře způsobuje zkadeření listů. Následné generace jsou okřídlené, rozletují se do okolí a hledají letní hostitelské rostliny. Na podzim oplodněné samičky kladou vajíčka na zimní hostitele. Ekologie: Často navštěvována mravenci, např. mravencem obecným (Lasius niger). Některé trofické poddruhy se jeví jako monocyklické (na krušině). Přirozenými nepřáteli jsou mšicovníci (např. Aphelinus chaonia) a lumčíci (Binodoxys angelicae a Lysiphlebus fabarum). Hostitelské rostliny: Dicyklická, výskyt prokázán na 97 druzích rostlin. Zimní hostitelé: krušina olšová, řešetlák, kokoška pastuší tobolka Letní hostitelé: máta, brambor, tykev, okurka, katalpa, jilm, kdoulovec, udatna, vrbovka, vrbina aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 6 rostlinných virů (virus Y a M bramboru). Škodlivost: Mšice krušinová saje na mladých listech podél hlavní žilky nebo na výhoncích, způsobuje jejich deformace nebo zkadeření, často dochází také k retardaci růstu. Regulace početnosti: Ochrana se provádí hlavně u okurek v pařeništích. 9

10 3 Mšice ostružiníková Aphis ruborum Zdroj: Zdroj: 10

11 Morfologie: Velikost 0,8 2,2 mm, modrozelené nebo žlutozelené zbarvení. Sifunkuli světlé, ale s tmavou základnou a koncem. Tykadla a nohy jsou také světlé. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka u pupenů ostružiníků. Již na jaře se zde vyvíjejí rozsáhlé kolonie, které jsou hojně navštěvovány mravenci (rodů Lasius, Formica, Myrmica). Dochází také k barevným změnám jedinců mšic v kolonii, které souvisejí s udržováním krycího zbarvení na hostitelské rostlině, protože barva listů se v průběhu roku mění. Jedinci následných generací se rozptylují do okolí a hledají vhodné živné rostliny, na kterých sají na rubu listů, květech a plodech. Na podzim, obv. v říjnu se vyvíjí bisexuální generace, po spáření kladou samičky vajíčka na ostružiníky. Ekologie: Žije v rozsáhlých koloniích s mravenci. V pozdním létě žijí neokřídlené samičky také jednotlivě na rubu listů mezi žilkami. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi: mšicomaři (Aphidius colemani, A. matricariae), lumčíci (Binodoxys acalephae, B. angelicae, Ephedrus persicae, Lipolexis gracilis, Lysiphlibus confusus, L. fabarum, L. testaceipes a Praon abjectum), dále dravé larvy pestřenek (Platycheirus scutatus a Baccha spp.) a bejlomorek. Hostitelské rostliny: Monocyklická, výskyt prokázán u 21 druhů rostlin, z kulturních rostlin napadá jahodník a ostružiník. Hospodářský význam: Málo významný druh. Škodlivost: Mšice ostružiníková saje na mladých výhoncích, později na rubu listů, květech a plodech. Působí zvlnění listů. Regulace početnosti: Většinou se neprovádí. 11

12 4 Mšice Brachycaudus persicae Zdroj: Zdroj: 12

13 Morfologie: Velikost 1,5 2,2 mm, nažloutlé až černé zbarvení těla, tmavě hnědé sifunkuli, kauda je také tmavá, krátká a široká. Vývojový cyklus: Bezkřídlé samičky přezimují u kořenů slivoní rodu Prunus. Na jaře se vyskytuje v rozsáhlých koloniích na letorostech u zimních hostitelů (obvykle blízko u země). Často přetrvávají na kořenech až do léta. Následně se rozptylují do okolí, ale mohou zůstat celý rok na slivoních. Na bylinách žijí jedinci na nadzemních částech obvykle v malých počtech. Ekologie: Obvykle nevyvíjí oboupohlavní generaci a vajíčka se vyskytují výjimečně. Přirozenými nepřáteli jsou zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) a entomopatogenní houby. Hostitelské rostliny: Dicyklická, výskyt prokázán u 27 druhů rostlin. Zimní hostitelé: slivoně rodu Prunus (meruňka, broskvoň, švestka aj.). Letní hostitelé: nestařec, černýš, hvězdnice, kdoulovec aj. Hospodářský význam: Vektor rostlinných virů (PPV). Škodlivost: Mšice Brachycaudus persicae saje na letorostech a kořenech. Rostliny zaostávají v růstu, dochází až k likvidaci rostlin (zejména ve sklenících nebo fóliovnících). Škodlivost je zřídka kdy výraznější, významněji škodí ve školkách. Regulace početnosti: V uzavřených prostorech lze použít bioagens. Ošetřují se hlavně mladé dřeviny, které jsou náchylnější. 13

14 5 Mšice bršlicová Cavariella aegopodii Zdroj: Zdroj: 14

15 Morfologie: Velikost 1,0 2,7 mm, zelené nebo nažloutlé zbarvení těla. Konce tykadel a nohou jsou tmavé. Sifunkuli jsou zduřelé. Okřídlení jedinci mají tmavou hlavu. Vývojový cyklus: Mšice bršlicová přezimuje na vrbách. Zakladatelky dávají vzniknout bezkřídlé generaci, která saje na listech a mladých výhonech. Během dubna až května se rozptylují do okolí a hledají vhodné letní hostitele (mrkev, petržel). Stává se, že nepřeletí na byliny, ale znovu kolonizují vrby, na kterých mohou zůstat až do července či srpna. Migrace na vrby obvykle probíhá od konce září do začátku listopadu. Ekologie: V teplejších oblastech anholocyklický vývoj. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi: lumčíkovití (Aphidius salicis, Binodoxys heraclei, Ephedrus helleni). Hostitelské rostliny: Dicyklická, výskyt prokázán u 133 druhů rostlin. Zimní hostitelé: vrby (Salix fragilis, S. alba aj.). Letní hostitelé: především miříkovité (kopr, kmín, mrkev, fenykl, petržel, kerblík, bršlice, krabilice, bolehlav), také vlochyně aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 15 rostlinných virů (CmoV, CRLV). Škodlivost: Mšice bršlicová saje na mladých listech, které se postupně kroutí a kadeřaví, následně mohou usychat. Ke škodám jsou náchylné hlavně mladé rostliny, které mohou hromadně hynout. Zřídkakdy se objevuje v takovém množství, aby sáním způsobila přímé ekonomické ztráty. Regulace početnosti: Uplatňuje se pečlivá likvidace posklizňových zbytků a udržování polí, příkopů a živých plotů bez plevelů. Tato opatření napomáhají při snižování rezervoárů virů. 15

16 6 Kyjatka Illinoia liriodendri Zdroj: Zdroj: ÚKZÚZ, J. Beránek 16

17 Morfologie: Velikost 1,7 2,5 mm, světle zelené až žluté zbarvení těla. Tělo je vřetenovité s lehkým voskovým popraškem. Tykadla a sifunkuli jsou černé s výjimkou báze. Vývojový cyklus: Přezimuje jako vajíčko ve štěrbinách kůry poblíž pupenů. Vajíčka se líhnou v době rašení listů, obv. v březnu. Krátká doba jejich vývoje může vést při vhodných podmínkách k rychlému namnožení početnosti během jara a léta. Na podzim většinou v říjnu se vyvíjí biexuální generace. Ekologie: Na našem území nepůvodní druh, pochází se severní Ameriky. Může se namnožit do rozsáhlých kolonií, což vede k velkým nánosům medovice na listech. Přirozenými nepřáteli jsou dravé larvy pestřenek, zlatooček, hladěnkovití a slunéčkovití (Harmonia axyridis). Jako parazitoidi se uplatňují mšicomaři rodu Aphidius, Praon a Ephedrus či kovověnka Pachyneuron aphidis. Hostitelské rostliny: Monocyklická, výskyt prokázán u 2 druhů rostlin: liliovník tulipánokvětý a šácholan velkokvětý. Hospodářský význam: V našich podmínkách způsobuje převážně jen estetické škody. Škodlivost: Kyjatka Illinoia liriodendri saje na rubu listů a produkuje medovici, což může vést k defoliaci listů a ztrátě okrasné hodnoty dřevin v městském prostředí. Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel. Ochrana dřevin se provádí jen u mladých rostlin, u vzrostlých stromů nebývá nutná. 17

18 7 Medovnice dubová Lachnus roboris Zdroj: jpg Zdroj: 18

19 Morfologie: Velikost 2,5 5,5 mm, černohnědé zbarvení. Kuželovité sifunkuli jsou velké a černé. Výrazně zbarvená křídla a krátká tykadla. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka, v našich podmínkách nejčastěji na dubech. Zakladatelky se objevují v květnu. Následné okřídlené samičky se šíří na jiné větve v koruně stromu nebo na další dřeviny v okolí, kde zakládají nové kolonie. Samičky kladou vajíčka v září až říjnu. Vajíčka jsou z počátku hnědá, časem tmavnou. Ekologie: Mšice žijí zpravidla v rozsáhlých koloniích na větvičkách a malých větvích (1 5 let starých). Jsou hojně navštěvovány mravenci (Formica rufa). Mšice mají vyvinutou obrannou strategii proti dravcům, a to, že při ohrožení odkopnou potenciálního útočníka svýma zadníma nohama. Přirozenými nepřáteli jsou slunéčkovití (Adalia bipunctata). Hostitelské rostliny: Monocyklická, výskyt prokázán u 27 druhů rostlin: kaštanovník, buk, dub a litokarpus. Hospodářský význam: Jedná se o méně významný druh. Škodlivost: Způsobuje jen drobné škody v podobě odumírání jednotlivých větévek spíše na mladších dřevinách, kde však bývá větším problémem vzhledové poškození dřevin způsobené velkými plochami přítomných černí. Sáním může také docházet k tvorbě nádorovitých boulí. Regulace početnosti: V našich podmínkách se většinou neprovádí. 19

20 8 Zdobnatka lísková Myzocallis coryli Zdroj: jpg Zdroj: 20

21 Morfologie: Velikost 1,3 2,2 mm, světle oranžové, žluté až bílé zbarvení. Tykadla černá, tmavá skvrna (pterostigma) na předním okraji křídel. Vývojový cyklus: Vajíčka přezimují v trhlinách kůry nebo na jizvách po opadlých listech. Brzy na jaře se líhnou zakladatelky, které sají na pupenech a později na rubu listů. Následující generace saje na rubu listů nebo na vyvíjejících se plodech. Na podzim po oplození samičky kladou vajíčka (v říjnu až listopadu) na dvouleté nebo tříleté větvičky. Vajíčka jsou zpočátku světlá, postupně tmavnou, až černají. Ekologie: Poměr pohlaví je cca 5:1 (ve prospěch samiček). Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidní lumčíkovítí (Betuloxys hortorum, Ephedrus plagiator, Praon flavinode, Triosys curvicaudus, T. pallidus, T. tenuicaudus), draví slunéčkovití (Adalia bipunctata), klopuškovití (Heterotoma merioptera, Compsidolon salicellum). Hostitelské rostliny: Monocyklická, výskyt prokázán u 14 druhů rostlin z čeledi břízovitých (líska, olše, habr). Hospodářský význam: V našich podmínkách se jedná o méně významný druh. Škodlivost: Mšice sají na spodní straně listů a produkují značné množství medovice, která ulpívá na listech a snižuje fotosyntetickou aktivitu. Regulace početnosti: Listy na napadených stromech se nedeformují a zdobnatka lísková nepůsobí výrazné škody, proto ochrana dřevin není zpravidla nutná. 21

22 9 Mšice zdobená Myzus ornatus Zdroj: Zdroj: 22

23 Morfologie: Velikost 1,0 1,7 mm, žluté až zelené zbarvení těla. Na hřbetu jsou podélné řady tmavých teček. Tykadla kratší než tělo a sifunkuli jsou mírně vyklenuté. Vývojový cyklus: Mšice zdobená se po celý rok vyvíjí většinou partenogeneticky, bisexuální formy jsou extrémně vzácné. Ekologie: Původ není znám, v současnost kosmopolitní druh. V chladnějších oblastech přežívá ve sklenících či domácnostech. Saje jednotlivě na listech, někdy tvoří i rozsáhlé kolonie. Často se vyskytuje ve směsných koloniích s jinými druhy mšic. Hostitelské rostliny: V našich podmínkách pravděpodobně zcela anholocyklická, výskyt prokázán u 332 druhů rostlin z různých čeledí: chřest, kopr, celer, kmín, bob, brambor, máta, kdoulovec, durman, náprstník, brambořík, jahodník, dřín, břečťan, zimolez, jabloň, slivoň, hrušeň, ostružiník, šťovík, vrba, šalvěj aj. Hospodářský význam: Vektor více než 20 rostlinných virů (PEMV, BWYV). Škodlivost: Škody sáním jsou většinou zanedbatelné, protože mšice zdobená se vyskytuje v nízké početnosti. Medovice může působit estetické škody na okrasných rostlinách. Regulace početnosti: V praxi se uplatňuje odstraňování plevelných rostlin, které mohou sloužit jako hostitelské. Časným výsevem zajistíme rychlejší růst rostlin a snížení škod. Jsou doporučeny odolnější odrůdy nebo odrůdy s vyšší tolerancí. Ve sklenících lze použít bioagens. 23

24 10 Dutilky rodu Pachypappa Pachypappa spp. Zdroj: Pachypappa-tremulae-covered-in-wax-on-aspen-leaf.jpg Zdroj: 24

25 Morfologie: Zakladatelky (fundatrices) nemají vyvinuté voskové žlázy, okřídlení jarní migranti mají přední křídla s jednou rozvětvenou mediální žilkou. Vývojový cyklus: Většina druhů rodu Pachypappa má holocyklický vývoj (celý vývojový cyklus včetně oboupohlavní generace a vajíčka), u některých druhů je znám také anholocyklický vývoj (množící se pouze partenogeneticky). Ekologie: Jedná se o poměrně málo prozkoumanou skupinu mšic, o některých druzích se toho dosud nepodařilo mnoho zjistit. Hostitelské rostliny: Většinou dicyklické, střídání hostitelů spočívá v přeletech mezi nadzemními částmi rostlin topolů (zimní hostitel) a kořeny smrků (letní hostitel). Hospodářský význam: Mohou způsobit závažné škody na smrku ve školkách nebo u mladých výsadeb. Významným druhem je např. dutilka měchýřková (P. marsupialis). Škodlivost: Dutilky rodu Pachypappa škodí sáním na listech a kořenech, a znesnadňují příjem vody a živit. Vytvářejí velké množství voskových výpotků, které ulpívají na kořenech. Napadené sazenice špatně rostou a mění barvu a nakonec hynou. Vlivem sání se rostliny deformují a vytvářejí s listová hnízda či hálky, které chrání kolonie dutilek proti nepřátelům nebo nevhodným povětrnostním podmínkám. Regulace početnosti: Voskové výpotky znesnadňují použití přípravků na ochranu rostlin. V praxi se uplatňuje střídání dřevin ve školkách nebo desinfekce půdy. 25

26 11 Dutilky rodu Pemphigus Pemphigus spp. Zdroj: Zdroj: 26

27 Morfologie: Zakladatelky mají 4článková tykadla, ostatní formy mají tykadla složená z 5-6 článků. Na posledním tykadlovém článku je krátký procesus terminalis a na třetím článku drobná ostruha. Vývojový cyklus: Většina druhů má holocyklický vývoj, u některých druhů je znám také anholocyklický vývoj (množí se pouze partenogeneticky). Ekologie: Jedná se o poměrně obsáhlý rod, který zaujímá více než 70 druhů mšic. O některých se toho dosud nepodařilo mnoho zjistit. Hostitelské rostliny: Asi 45 druhů vytváří hálky na listech nebo větvičkách topolů, 4 druhy jsou monocyklicé na topolech (Populus), 14 dicyklických a u 18 druhů není vývojový cyklus dosud znám. Identifikace mšic z kořenů je pomocí morfologických kritérií velmi obtížná nebo nemožná, proto jsou jejich biologie a ekologie dosud jen velmi málo známé. Hospodářský význam: Různorodá skupina mšic, která zahrnuje závažné škůdce zeleniny, např dutilka topolová (P. bursarius), která saje na kořenech salátu. Nebo druhy méně významné, jako běžná dutilka šroubovitá (P. spyrothecae), která vytváří spirálovitě stočené hálky na řapících listů topolů. Škodlivost: Dutilky rodu Pemphigus vytvářejí různě velké hálky, kolonie na kořenech, voskové výpotky nad úrovní půdy. Mšice na kořenech znesnadňují příjem vody a živin. Takto napadené rostliny špatně rostou a mění barvu a nakonec hynou. Regulace početnosti: Ochrana se provádí v závislosti na druhu mšice, druzích napadených rostlin, velikosti populace, potencionálních škodách atd. Vzhledem k tomu, že mnoho druhů tvoří hálky, tak ochrana rostlin může v některých případech činit problémy. V praxi se uplatňuje střídání dřevin ve školkách nebo desinfekce půdy. 27

28 12 Dutilka zimolezová Prociphilus xylostei Zdroj: Zdroj: ÚKZÚZ, D. Fryč 28

29 Morfologie: Velikost 0,8 3,7 mm, světle zelené zbarvení. Vysoká produkce voskových výpotků. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na zimolezu ve štěrbinách kůry. Samičky po vylíhnutí na konci dubna sají na pupenech, později na listech. Zde přebývají do června až do července a poté migrují na kořeny letních hostitelů (jehličnany). Zpět na zimolez se mšice vracejí v září až v listopadu (záleží na povětrnostních podmínkách), kde opětovně nakladou vajíčka. Ekologie: Je znám také anholocyklický vývoj, při kterém jedinci přezimují na kořenech smrků. Hostitelské rostliny: Dicyklická, výskyt prokázán u 32 druhů rostlin. Zimní hostitelé: zimolezy (Lonicera xylosteum, L. tatarica). Letní hostitelé: borovicovité (jedle, smrk, douglaska aj.). Hospodářský význam: Může docházet k většímu poškozování kořenů smrků. Škodlivost: Dutilka zimolezová saje na letorostech a větvičkách zimolezů, na kterých vytváří rozsáhlé kolonie s voskovými výpotky, které ulpívají na listech a způsobují problémy. Na kořenech jehličnanů znesnadňuje příjem vody a živin, protože může voskem znečistit drobné kořínky. Regulace početnosti: Provádí se oplachy nebo při opravdu silném napadení seřezávání nejvíce postižených výhonků. Kvůli pokrytí voskovými výpotky není chemická regulace příliš úspěšná. 29

30 13 Mšice obilná Schizaphis graminum Zdroj: Zdroj: 30

31 Morfologie: Velikost 1,3 2,1 mm, nažloutlé až zelené zbarvení s tmavším podélným pruhem na hřbetě. Sifunkuli světlé s tmavým zakončením, tykadla krátká a tmavá. Vývojový cyklus: Přezimuje ve stadiu vajíčka na ozimech nebo volně rostoucích trávách (převážně na lipnici), ale pokud podmínky dovolí, tak se rozmnožuje partenogeneticky. Viz zadní strana obálky. Ekologie: Zřejmě má palearktický původ, ale nyní má daleko větší rozšíření. Častá anholocyklie. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidní lumčíkovití (Aphidius ervi, A. rhopalosiphi, A. uzbekistanicus, Diaeretiella rapae, Ephedrus plagiator, Praon gallicum, P. volucre) a mšicovníkovití (Aphelinus abdominalis, A. asychis, A. flavipes, A. kurjumov, A. toxopteraphidis). Hostitelské rostliny: Monocyklická, výskyt prokázán u 85 druhů lipnicovitých: oves, ječmen, pšenice, kukuřice a volně rostoucí trávy (lipnice, bér, kostřava aj.). Hospodářský význam: Vektor rostlinných virů (BYDV, SCMV, MDMV, MRLV). Škodlivost: Mšice obilná saje na listech, na kterých způsobuje chlorózy a různě barevné skvrny (žloutnutí, červení). Při vyšší početnosti, žloutne celá rostlina, která může i uhynout. Poškození je charakteristické ohniskovým výskytem. Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel. Použití rezistentních, nebo tolerantnějších odrůd. Nepřehnojovat dusíkem. Jako ochrana proti virům se doporučuje pozdější setí na podzim a časné setí na jaře. Výdroly jsou často nebezpečným zdrojem infekce. 31

32 14 Použitá literatura ALFORD D. V. (2007): Pest of fruit crops: A color handbook. Boston, 461 s BLACKMAN R. L., EASTOP V. F. (1994): Aphids on the World's Trees: An Identification and Information Guide. London, 987 s. BLACKMAN R. L., EASTOP V. F. (2008): Aphids on the World's Herbaceous Plants and Shrubs: An Identification and Information Guide. London, 1460 s. BLATNÝ C., STARÝ B., NEDOMLEL J. (1956): Choroby a škůdci ovocných rostlin. Praha, 534 s. FRYČ D. (2015): Mšice na bramborách: Výskyt, význam, škodlivost a ochrana proti nim. Brno, 41 s. FRYČ D., BERÁNEK J. (2017): Nová mšice na liliovníku. Rostlinolékař, 28 (1): HEIE O. E. 1980, 1982, 1986, 1992, 1994, 1995: The Aphidoidea (Hemiptera) of Fennoscandia and Denmark, Díly I., II., III., IV., V., VI., Fauna Entomologica Scandinavica. Vinderup and Leiden, 236, 176, 313, 189, 242, 222 s. HOLMAN J. (2009): Host Plant Catalog of Aphids. Dordrecht, 1140 s. JACKY F., BOUCHERY Y. (2004): Atlas des formes ailées des espèces courantes de pucerons. Brusel, 48 s. KŘÍSTEK J. (1981): Ochrana lesů - I. Praha, 169 s. KŘÍSTEK J., URBAN J., (2004): Lesnická entomologie. Praha, 445 s. PAŠEK V. (1954): Vošky našich lesných drevín. Bratislava, 319 s. SMOLÁK J. (1955): Ochrana rostlin. Praha, 530 s. STARÝ P. (2006): Aphid parasitoids of the Czech Republic (Hymenoptera: Braconidae: Aphidiinae). Praha, 430 s. 32

33 STUDZIŃSKI A., KAGAN F., SOSNA Z. (1987): Atlas chorôb a škodcov zeleniny. Bratislava, 320 s. Internetové zdroje: Internetové zdroje necitovaných obrázků: 20tulip_tree_leaf_flowers_petals_web.jpg pictures/178_1_main.jpg AAAAAAAAAE8/oA6LNyN-h1U/w1200-h630-p-nu/Dibujo.jpg InsectSampling.html rounded-glossy-black-icon-arrows-arrow-1turn2-down/ Schema_Lachnus_roboris_face_dorsale.jpg 33

34 Název: Autoři: Lektor: Mšice: Malý atlas do ruky, 5. díl Ing. David Fryč Ing. Svatopluk Rychlý doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vydavatel: Náklad: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Sekce rostlinolékařské péče Odbor diagnostiky Diagnostická laboratoř Opava Jaselská 16, , Opava Tel (226) remolem@ukzuz.cz david.fryc@ukzuz.cz svatopluk.rychly@ukzuz.cz 1. vydání ks ISBN Neprodejné. Pořizování a rozšiřování kopií jen se souhlasem vydavatele. 34

35 Vývojový cyklus Jednoletý vývojový cyklus monocyklické mšice obilné (Schizaphis graminum). Dospělci Vajíčka Nymfy Období vzniku největších škod 35

36 Monitoring mšic v ČR Monitorování letové aktivity mšic bylo v České republice zahájeno v roce 1992 v Opavě. Od tohoto roku jsou na zkušebních stanicích v Čáslavi, Chrlicích, Lípě u Havlíčkova Brodu, Věrovanech a Žatci v provozu stacionární sací pasti typu Johnson-Taylor výšky 12,2 metru. Rozmístění sacích pastí reprezentuje hlavní pěstitelské oblasti. Všechny jsou uvedeny do provozu počátkem dubna a jejich provoz je ukončen koncem listopadu. Letová aktivita mšic se sleduje také v porostech sadbových brambor Lambersovými miskami. Ty jsou umísťovány do porostů v době jejich vzcházení a ponechávají se zde až do sklizně. V současné době jsou umístěny na lokalitách v Březové u Opavy, Karlových Varech, Lípě u Havlíčkova Brodu a Pelhřimově. Úlovky mšic ze sítě sacích pastí a Lambersových misek jsou průběžně analyzovány v Diagnostické laboratoři Opava. Výsledky jsou sumarizovány do tabulek a uváděny v týdenních přehledech o náletu mšic pod názvem Aphid Bulletin, který je veřejně přístupný na v sekci ochrany proti škodlivým organismům, kde jsou umístěny i další materiály ohledně mšic. Prognóza Signalizace 36