Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Mšice na bramborách

Transkript

1 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Mšice na bramborách Výskyt, význam, škodlivost a ochrana proti nim Ing. David Fryč

2 2

3 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Mšice na bramborách Výskyt, význam, škodlivost a ochrana proti nim Ing. David Fryč Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Odbor diagnostiky Diagnostická laboratoř Opava

4 ISBN

5 Obsah Kapitola Str. Úvod 6 Morfologie mšic 7 Soupis škodlivých druhů 8 Mšice vyvíjející se na lilku bramboru (Solanum tuberosum L.) 9 Další významné mšice podílející se na přenosu virů bramboru a škodách 21 Generační cyklus mšic 27 Průběh náletů během roku 28 Škody sáním 29 Virové choroby 31 Účast druhů na přenosu virů 38 Ochrana proti mšicím 39 Použitá literatura 40 5

6 Úvod Přestože zemědělské krajiny ubývá a zastavěná či neobdělávaná plocha se zvětšuje, neustále vzrůstá poptávka po domácích produktech. Aby mohla být zvládnuta populační exploze, došlo v zemědělství k mnoha změnám, které měly za cíl zvýšit produkci potravin. Některé dřívější praktiky přispěly k degradaci původního prostředí a k erozi biodiverzity více, než si sami připouštíme. Avšak během několika posledních desetiletí lze vidět pozoruhodnou řadu změn vedoucí ke stabilizaci ekosystému. V letech 1960 až 1970 se prosadil jednotný management proti škůdcům, ekologické cesty byly nahrazeny použitím toxických herbicidů a pesticidů. V současné době, když je zřejmé, že budeme muset situaci urychleně řešit, se začíná uplatňovat integrovaná ochrana rostlin, což je systém hospodaření, který upřednostňuje přirozenější alternativy ochrany rostlin a zároveň snižuje závislost na pesticidech. V podstatě jde o jakýsi přechod mezi konvenčním a ekologickým systémem hospodaření. Například by se měly používat takové pesticidy, které vykazují vysokou specifitu k danému škodlivému organizmu a mají co nejmenší vedlejší účinky na lidské zdraví, necílové organizmy a životní prostředí. Pěstování brambor u nás již nemají tak velký hospodářský význam jako v letech minulých. Ovšem musíme vzít na zřetel, že jejich pěstování v Evropě ukončilo hladomor. Bohužel vývoj plochy konzumních brambor v České republice má sestupný charakter. Podílí se na tom převážně levná zahraniční konkurence a ekonomická výnosnost jiných plodin. Mšice jsou významnou skupinou škůdců na bramboru. Škodí přímo sáním, ale významný je i přenos virů. Sají především na nadzemních orgánech, ale některé i na podzemních (např. mšice bramborová). Saním dochází k tvarovým nebo barevným změnám pletiv (např. kroucení a krabacení listů, deformace růstu, trhliny v pletivu, a také různé intenzity chlorózy). Mohou přenášet viry PLRV, Y, M, S, A (virus svinutky bramboru, virus Y bramboru, virus M bramboru, virus S bramboru, virus A bramboru). Krom toho mšice znečišťují rostliny voskem a medovicí, což způsobuje další problémy. Jako významní škůdci bramboru bývají uváděny hlavně mšice broskvoňová a mšice řešetláková. Mimo ně, může u nás škodit dalších dvacet druhů mšic a dalších devět druhů se často uplatňuje jako přenašeči virů, přestože se na bramboru běžně nevyvíjejí. Detailní znalosti o druhovém spektru mšic a jejich bionomii jsou nutným předpokladem jejich regulace a snížení jejich negativního vlivu na rostliny bramboru. 6

7 Morfologie těla mšic Mšice dorůstají obvykle velikosti 0,2-8 mm. Tělo (Obr. 1) bývá protáhlé, někdy zploštělé. Nepohyblivá hypognátní hlava, je širší než delší a celou šířkou přirůstá k předohrudi. U křídlatých forem je hlava více sklerotizovaná, než u bezkřídlých forem. Ústní ústrojí je bodavě-sací a délka chobotu (rostrum) je různá, charakteristická pro jednotlivé druhy. Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá, 3-6 článková. Na nich se vyskytují čichové ploténky (senzoria, rhinaria). Na 5. či 6. článku zadečku vyrůstají u většiny mšic sifunkuli. Tělo je zakončeno chvostkem (cauda), což je poslední článek zadečku. Blanitá křídla s podélnou žilnatinou a plamkou (stigma) bývají často bezbarvá, ale existují i výjimky. Zadní křídla jsou menší než přední. V klidovém stavu jsou křídla střechovitě složená, někdy ploše. Častá je bezkřídlost jedinců. Z těla vyrůstají štětiny nebo chloupky různého tvaru, počtu a velikostí. Voskové žlázy jsou vyvinuty pouze u některých druhů mšic. Výměšky pokrývají povrch těla a často i bezprostřední okolí (voskový poprašek, chmýří, vata). Obr. 1 Dorzální pohled na okřídlenou samičku (I-VI články tykadel, 1-8 články zadečku, Cu1 kubitální žilky, M 1-3 mediální žilky, Sc příkrajní žilka, RS radiální sektorová příčka) 7

8 Soupis škodlivých druhů Mšice vyvíjející se na lilku bramboru (Solanum tuberosum L.) Acyrthosiphon malvae kyjatka muškátová 10 str. Aphis craccivora mšice vojtěšková 10 str. Aphis fabae mšice maková 11 str. Aphis fabae solanella 11 str. Aphis frangulae mšice krušinová 12 str. Aphis frangulae beccabungae 12 str. Aphis gossypii mšice bavlníková 13 str. Aphis nasturtii mšice řešetláková 13 str. Aphis rumicis mšice šťovíková 14 str. Aulacorthum circumflexum mšice skleníková 14 str. Aulacorthum solani kyjatka zemáková 15 str. Brachycaudus helichrysi mšice slívová 15 str. Jacksonia papillata 16 str. Macrosiphum euphorbiae kyjatka zahradní 16 str. Myzus ascalonicus mšice česneková 17 str. Myzus cymbalariae 17 str. Myzus ornatus mšice zdobená 18 str. Myzus persicae mšice broskvoňová 18 str. Rhopalosiphoninus latysiphon mšice bramborová 19 str. Rhopalosiphum nymphaeae mšice leknínová 19 str. Rhopalosiphum padi mšice střemchová 20 str. Smynthurodes betae kořenovka bobová 20 str. Další významné mšice podílející se na přenosu virů bramboru a škodách Acyrthosiphon pisum kyjatka hrachová 22 str. Aphis pomi mšice jabloňová 22 str. Brevicoryne brassicae mšice zelná 23 str. Hyalopterus pruni mšice švestková 23 str. Myzus certus 24 str. Phorodon humuli mšice chmelová 24 str. Rhopalosiphum insertum 25 str. Schizaphis graminum mšice obilná 25 str. Sitobion avenae kyjatka osení 26 str. 8

9 Mšice vyvíjející se na lilku bramboru (Solanum tuberosum L.) 9

10 Acyrthosiphon malvae (Mosley, 1841) - kyjatka muškátová Velikost těla 1,2 až 3,2 mm, zelné nebo růžově červené barvy. Prokázáno nejméně 5 poddruhů, jenž má své geografické rozšíření. V současné době je známá na 92 druzích rostlin: např. brambor, ostružiník, šalvěj, hortenzie, pelargonie, prvosenka, atd. Monocyklická mšice škodící sáním, také známý vektor viru Y bramboru. Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Stroyan, H. L. G.; upravil: Fryč. D Aphis craccivora Koch, mšice vojtěšková Velikost těla 1,4-2,2 mm, černé zbarvení, nedospělá stadia lehce poprášená voskem, obvykle hojně navštěvovaná mravenci. Známé i poddruhy. Napadá nejméně 637 druhů rostlin: např. brambor, luskoviny (hrách, fazol, bob), ale i četné dřeviny (švestka, hrušeň, růže) a mnoho dalších. Polyfágní monocyklická mšice škodící hlavně jako vektor rostlinných virů. 10

11 Aphis fabae Scopoli, mšice maková Tmavé až černé mšice, dorůstající 1,5-2,5 mm. Známá řada poddruhů. Výskyt prokázán u 1158 druhů rostlin: brambor, řepa, mák, boby, tykev, fazole, réva, hrušeň, hloh, brslen, atd. Dyciklický druh, jenž může působit až kalamitně; zimní hostitel je brslen. Významný vektor rostlinných virů. Perokresba: Heie O. E. Perokresba: Heie O. E. Aphis fabae solanella Theobald, mšice maková Poddruh Aphis fabae, který je rozdílný v poměrech končetin a částí těla. V současné době prokázána na 171 druzích rostlin: brambor, řepa, rajče, bob, kukuřice, pohanka, citron, durman, brslen, hrušeň, atd. Působí obdobně: škody sáním a přenos viróz. 11

12 Aphis frangulae Kaltenbach, mšice krušinová Mšice jsou různě zbarveny, od žluté, zelené, modré, hnědé až po černou. Velikost těla mají 0,9 až 2,4 mm. Výskyt řady poddruhů. Prokázána na 97 rostlinách: brambor, katalpa, tykev, krušina, máta, atd. Dicyklický druh, který škodí hlavně jako vektor viru M bramboru; zimní hostitel je krušina olšová. Perokresba: Heie O. E. Perokresba: Stroyan, H. L. G.; upravil: Fryč. D Aphis frangulae beccabungae Koch, mšice krušinová Poddruh Aphis frangulae, lišící se drobnými odchylkami v morfologii. Škůdce nejméně 26 rostlin: brambor, batáty, krušina, řešetlák, atd. Škody jsou podobné: sání a přenos rostlinných virů. 12

13 Aphis gossypii (Glover, 1877) - mšice bavlníková Barevně velmi odlišné varianty, které mohou být od tmavě zelených až po velmi světle bělavě žluté. Velikost těla je 0,9-1,8 mm. Napadá až 912 druhů rostlin: brambor, okurky, tykve, paprika, řepa, fazol, rajče a mnoho dalších. Dicyklická mšice; sáním dochází ke snížení kvality, dále se také podílí na přenosu rostlinných virů; zimní hostitelé jsou řešetlák a krušina. Perokresba: Heie O. E. Perokresba: Heie O. E. Aphis nasturtii Kaltenbach, mšice řešetláková Velikost těla 0,9-2,1 mm, černozelené až hnědé barvy. Škody působí na 235 druzích rostlin: brambory, lilek, řepa, řešetlák, atd. Dicyklická mšice, jenž škodí sáním a je významný přenašeč virů bramboru (hlavně Y, M a S); zimní hostitel je řešetlák. 13

14 Aphis rumicis Linnaeus, mšice šťovíková Matně černá mšice nebo velmi tmavě hnědé barvy, velikosti 1,4-2,8 mm. Prokázána na 32 druzích rostlin: brambor, šťovík a reveň. Monocyklický druh škodící sáním a přenosem virů bramboru (PLRV či Y) Perokresba: Heie O. E. Perokresba: Heie O. E. Aulacorthum circumflexum (Buckton, 1876) - mšice skleníková Velikost těla 1,8-3 mm, žlutozelené až zelené zbarvení. Škodí na více než 536 druzích rostlin: např. brambor, rajčata, papriky, celer, mrkev, luštěniny, jahody, řepa, sója, atd. Monocyklický druh, který nepůsobí přímé škody; vektor rostlinných virů. 14

15 Aulacorthum solani (Kaltenbach, 1843) - kyjatka zemáková Velikost těla 1,8-3 mm, žlutozelené až zelené zbarvení. Škodí na více než 536 druzích rostlin: např. brambor, rajčata, papriky, celer, mrkev, luštěniny, jahody, řepa, sója, atd. Dicyklický druh, který škodí nepřímo, jen přenosem rostlinných virů; zimní hostitelé jsou náprstník a jestřábník. Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843) - mšice slívová Oválná mšice; zelené, žluté či hnědé barvy. Velikost těla 1,4-2 mm. Tělo někdy bývá pokryto voskovým prachem. Výskyt prokázán na 524 druzích rostlin: brambor, slunečnice, jabloň, slivoň, fazole, vojtěška, petržel, celer a mnoho dalších. Dicyklický druh, který škodí sáním a přenosem rostlinných virů; zimní hostitel je slivoň. 15

16 Jacksnoia papillata Theobald, 1923 Zbarvení je od zelené až po načervenalou barvu. Mírný voskový poprašek. Velikost těla 1,5-1,9 mm. Vyskytuje se na 20 druzích rostlin: brambor, mech, řeřišnice, srha, metlička, kostřava, lipnice, sítina, atd. Monocyklický druh, jenž nezpůsobuje závažné škody. Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Macrosiphum euphorbiae (Thomas, 1878) - kyjatka zahradní Mšice velikosti 2,5-3,6 mm, zelené až načervenalé barvy. Prokázána na 417 druzích rostlin: brambor, lilek, chmel, řepa, chřest, brukev, růže, kosatec, pelargónie, jiřina, durman, tulipán, javor, atd. Dicyklický druh, jež způsobuje jen nevýznamné škody, ale je přenašečem rostlinných virů; zimní hostitel je růže. 16

17 Myzus ascalonicus Doncaster, mšice česneková Mšice 1,1-2,3 mm dlouhá, nažloutlá až hnědě zelená. Napadá nejméně 219 druhů rostlin: brambor, cibule, pór, řepa, okurky, dýně, zelí, květák, brokolice, tuřín, jahody, atd. Monocyklická; v mírných zimách mohou kolonie přežít venku. Málo významné škody vznikají spíše na jiných rostlinách (řepa, pažitka, cibule, atd.) Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Taylor, L. R.; upravil: Fryč. D Myzus cymbalariae Stroyan, 1954 Zbarvení je od karmínově červené (chladné podmínky) až po tmavě hnědou. Velikost 1,2-2mm. Vyskytuje se na 60 druzích rostlin: brambor, česnek, řepa, jahody, atd. Monocyklická mšice, která nepůsobí hospodářské škody. 17

18 Myzus ornatus Laing, mšice zdobená Mšice dlouhá 1-1,7 mm, zploštělého těla, žluté nebo zelené barvy. Popsána na 333 druzích rostlin: brambor, brukev, dýně, cibule, sója, hrách, jahody a mnoho dalších rostlin. Monocyklická, málo významné škody sáním, významnější spíše jako vektor rostlinných virů. Perokresba: Heie O. E. Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Myzus persicae (Sulzer, 1776) - mšice broskvoňová Tělo 1,4-2,5 mm dlouhé, zbarvení velmi variabilní (bělavé, růžové až zelené). Známé jsou i poddruhy. Výskyt prokázán na 1015 druzích rostlin: brambor, réva, brukev, lilek, luštěniny, slivoň, rajče, jahody, citron a mnoho dalších. Dicyklická mšice, nejvýznamnější vektor. Celkově přenáší až 180 druhů různých rostlinných virů. Dochází i k přemnožení; zimní hostitelé jsou broskvoně a další dřeviny z rodu Prunus. 18

19 Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Stroyan, H. L. G.; upravil: Fryč. D Rhopalosiphoninus latysiphon Davidson, mšice bramborová Olivově zelená mšice s výraznými sifunkuli. Velikost těla 1,4-2,5 mm. Vyskytuje se na 56 druzích rostlin: brambor, česnek, řepa, zelí, paprika, okurky, mrkev, jahody, jabloň, hrách, pšenice, bob a další. Dicyklická; zimní hostitel je klokoč. významnější v přenosu rostlinných virů. Rhopalosiphum nymphaeae (Linnaeus, 1761) - mšice leknínová Lesklá červenohnědá až olivová mšice, často se světle šedým voskovým popraškem. Dorůstá 1,6-2,6 mm velikosti. Byla prokázána na 156 druzích rostlin: brambor, rajče, jabloň, rýže, leknín, slivoň, hrušeň, atd. Dicyklická; byla použita pro biologickou regulaci vodních plevelů v rýži; zimní hostitel jsou slivoně a další dřeviny rodu Prunus. Škody sáním nejsou významné. 19

20 Rhopalosiphum padi (Linnaeus, 1758) - mšice střemchová Mšice 2,5-3 mm dlouhá, zelené barvy. Napadá na 260 druhů rostlin: brambor, kukuřice, ječmen, oves, pšenice, střemcha, mnoho druhů travin a dalších druhů. Dicyklická; významný vektor rostlinných virů, značné škody působí sáním. Je to jedna z našich nejběžnějších mšic; zimní hostitel je střemcha. Perokresba: Heie O. E. Perokresba: Heie O. E. Smynthurodes betae Westwood, kořenovka bobová Žlutozelené nebo červené zbarvení, vřetenovité tělo. Dorůstá 1,3-1,6 mm. Dvouletý vývojový cyklus. Napadá až 102 druhů rostlin: brambor, kukuřice, bob, pšenice, řepa, zelí a mnoho dalších. Dicyklická; zimní hostitel je pistácie, ale anholocyklické populace se běžně vyskytují na sekundárních hostitelích po celém světě. V našich podmínkách nevýznamné škody. 20

21 Další významné mšice podílející se na přenosu virů bramboru a škodách 21

22 Acyrthosiphon pisum (Harris, 1776) - kyjatka hrachová Mšice 3,5-5,5 mm velké, od zelené, žluté až po načervenalou barvu. Prokázána u 203 druhů rostlin: hrách, čočka, fazol, vikev, jetel, atd. Monocyklická, příležitostně může škodit přenosem virů bramboru (Y, A, M, S). Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Heie O. E. Aphis pomi DeGeer, mšice jabloňová Délka 1,5-2 mm, zelené zbarvení, tělo je oválné. Výskyt prokázán na 156 druzích rostlin: jabloň, hrušeň, hloh, jeřáb, kdouloň, mišpule, skalník, slivoň, tavolník, atd. Monocyklický druh, jenž přenáší virus Y bramboru. 22

23 Brevicoryne brassicae (Linnaeus, 1758) - mšice zelná Mšice 2,1-2,4 mm dlouhé, šedé až zelené, pokryté voskovým prachem. Vyskytuje se u 156 druhů rostlin: řepka, hořčice, ředkev, brukev, atd. Monocyklická; při přemnožení škodí sáním i na bramborách. Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Heie O. E. Hyalopterus pruni (Geoffroy, 1762) - mšice švestková Velikost 2-2,8 mm, zelené zbarvení s bílým ojíněním (voskový poprašek). Škodí na 53 druzích rostlin: slivoň, rákos, bezkolenec, atd. Dicyklický druh, který škodí sáním a při přemnožení se může vyskytnout na bramboru; zimním hostitelem jsou slivoně. 23

24 Myzus certus (Walker, 1849) Jsou to růžové až tmavě červenohnědé mšice, velikosti 1,2-2 mm. Škodí na nejméně 45 druzích rostlin: silenka, violka, ptačinec, atd. Monocyklické, škodí hlavně jako vektor viru Y bramboru a viru A bramboru. Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Perokresba: Heie O. E. Phorodon humuli (Schrank, 1801) - mšice chmelová Délka 1,8-3 mm, žlutozelené zbarvení těla. Výskyt prokázán na nejméně 24 druzích rostlin: chmel, slivoň, jabloň, kopřiva, atd. Dicyklická; významný vektor viru Y bramboru; zimním hostitelem jsou slivoně. 24

25 Rhopalosiphum insertum (Walker, 1849) Leskle zelená až žlutozelená mšice, 2,1-2,6 mm dlouhé. Vyskytuje se na 94 druzích rostlin: kukuřice, pšenice, jeřáb, hrušeň, jabloň, hloh, skalník, atd. Dicyklická; velmi významná v přenosu viru Y bramboru; zimními hostiteli jsou jabloně, hrušně a skalníky.. Perokresba: Stroyan, H. L. G.; upravil: Fryč. D Perokresba: Schizaphis graminum (Rondani, 1852) Nažloutlé barvy, zadeček zelený až namodralý. Velikost 1,3-2,1 mm. Škodí na 85 druzích rostlin: kukuřice, pšenice, čirok, ječmen, atd. Monocyklická; významnější škůdce u obilnin, je vektorem viru Y bramboru. 25

26 Perokresba: Heie O. E.; upravil: Fryč. D Sitobion avenae (Fabricius, 1775) - kyjatka osenní Velikost těla 2-3,3 mm, zelené zbarvení. Vyskytuje se na 265 druzích rostlin: pšenice, oves, ječmen, kukuřice, atd. Monocyklická mšice; významný škůdce obilnin, ale také vektor viru Y bramboru. 26

27 Generační cyklus mšic Generační cyklus mšic je značně složitý (Obr. 2). Cyklus může být jednoletý nebo dvouletý. U holocyklických kmenů dicyklických mšic přezimuje vajíčko (nejčastěji na zimním hostiteli) a brzy v jarním období se z něj vylíhne zakladatelka fundatrix, která partenogeneticky poskytne apterní generaci. Tyto bezkřídlé samičky žijí a sají na jarním listí hostitele, kde každá vyprodukuje nymf. Koncem jara listí začíná být pro mšice nevhodnou potravou, proto se vyvíjejí okřídlení migranti, kteří se stěhují na dalšího hostitele (letní hostitel). Zde se v průběhu léta a podzimu vyvíjejí apterní jedinci. V průběhu podzimu ovšem přestávají i tito hostitelé vyhovovat, poněvadž v listí klesá obsah výživných látek, zkracuje se sluneční světlo, snižuje se teplota, vyvíjejí se generace samiček, které produkují jedince obou pohlaví. Následně přelétají zpět na své původní hostitelské rostliny (zimní hostitel), kde samičky kladou po oplození vajíčka. Monocyklické druhy nestřídají zimní a letní hostitele. Tyto mšice mohou celý rok setrvat na jednom jediném hostiteli. U anholocyklických druhů přezimují partenogenetické samičky. Ve stadiu partenogenetických samiček mohou přezimovat některé druhy během mírné zimy nebo ve sklenících, apod. Obr. 2 Střídání generací mšice broskvoňové (Myzus persicae) 27

28 Množství v Ks Průběh náletů během roku Výskyt mšic je závislý především na průběhu počasí, které ovlivňuje nejen rozmnožování a jejich pohyblivost, ale i větší či menší vnímavost rostliny pro infekci jednotlivými viry. Dalším faktorem je i výskyt zimních hostitelů (u dicyklických mšic) či úspěšné přezimování (platí pro anholocyklické i holocyklické kmeny). Z hlediska přenosu virů, jsou nebezpečnější okřídlené formy mšic, které mohou přenášet viry na poměrně značné vzdálenosti (některé i na stovky kilometrů). Monitoringem těchto škůdců můžeme předejít neočekávanému silnému napadení. Do porostu sadbových brambor se umisťují žluté misky (Obr. 3), které informují o aktuálním výskytu mšic. Delší prognóza vychází se sítě sacích pastí (Obr. 4), umístěných v Čáslavi, Chrlicích, Lípě, Věrovanech a Žatci. Tato metoda umožňuje předpovídat, jaký vývoj početnosti mšic lze očekávat v určité oblasti, tedy pokud se dramaticky nezmění počasí. Letová aktivita probíhá během roku ve dvou vlnách (Graf 1). Jarní vlna začíná obvykle od 19. týdne, vrcholí ve 25. či 26. týdnu a končí ve 32. týdnu. U podzimní vlny lze očekávat začátek v 35. týdnu, vrchol 40. týdnu a konec přeletu 46. týdnu. I po těchto velmi orientačních termínech, však bude hlavně záležet na průběhu počasí. Přenos virů je nejefektivnější na začátku jarní vlny (rostliny vzcházejí) a na konci podzimní vlny (některé rostliny mohou opětovně vzcházet). Obr. 3 Žlutá miska Obr. 4 Sací past týden Graf 1 Rozložení záchytů mšic sacími pastmi během sledovaného období

29 Škody sáním Přímé škody u většiny druhů nejsou výrazné, ovšem při rychlém přemnožení dochází až k likvidaci rostlin. Za den jediná mšice vysaje 90 až 115 mg rostlinné šťávy. Pro silnou a zdravou rostlinu nemusí představovat silný stres, ani v případě, že se na rostlině vyvíjí deset, sto nebo dokonce tisíc mšic. Při přemnožení by přirození nepřátelé, nedostatek potravy a klimatické podmínky populaci časem jistě zredukovaly (Obr. 5). Ovšem mšice způsobují výnosové ztráty na hospodářských rostlinách, což nedovoluje čekat na přirozenou regresi. Populace za vhodných podmínek roste závratnou rychlostí (Obr. 6), a pokud by veškeré potomstvo jediné samičky zůstalo naživu, mohlo by pokrýt v souvislé vrstvě zeměkouli. Teoreticky může samička dát za 30 dnů vzniknout okolo jedinců. Rychlým a účinným zásahem nebo soustavou preventivních opatření lze předejít přemnožení (Obr. 7). Obr. 5 Faktory ovlivňující rychlost a růst populací mšic 29

30 Obr. 6 Znázornění partenogenetického rozmnožování mšic. Jejich vysoká množivost jim umožňuje přežití, alespoň části populace i za nepříznivých podmínek. Obr. 7 Nejzranitelnější vůči sání jsou vyvíjející se rostliny. Již nízká početnost mšic může způsobit nezvratné škody ve vývinu listu. Sáním šťáv dochází ke snížení zásobování listu, což může vést k deformacím. Po přeletu na jiného hostitele nebo ošetření insekticidy, list pokračuje v růstu a místa po sání jsou natolik poškozena, že dochází k trhlinám v pletivu, objevují se chlorózy či kroucení nebo krabacení listů. Deformace a změny zbarvení jsou typickým projevem škodlivosti mšic (viz. níže snímek papriky). 30

31 Virové choroby Rostlinné viry jsou intrabuněční parazité rostlin, jejichž životní projevy závisí na interakci s hostitelskou buňkou. Jsou to nebuněčné organismy tvořené nukleovou kyselinou (RNA nebo DNA) a proteinovým pláštěm. Velikost virových částic se pohybuje v nanometrech, jsou viditelné pouze s pomocí elektronového mikroskopu a jejich tvar může být různý: izometrický, tyčinkovitý, vláknitý, apod. Rostlinné viry pronikají do pletiv hostitele pasivně, a to buď mechanickým poškozením, nebo v místě poranění vektorem. Když se virus dostane do hostitelské buňky, rychle odstraní svůj obal a uvolní svou nukleovou kyselinu. Po uvolnění virus vytváří kopie své nukleové kyseliny a za účasti enzymatických systémů hostitele syntetizuje bílkovinný obal. Poté se nově vzniklé virové částice šíří prostřednictvím plasmodezmat do okolních buněk a po dosažení vodivých pletiv i do systému rostliny. Všechny rostlinné viry jsou přenosné vegetativně, některé pak i semeny nebo pylem. U brambor jsou významnými vektory některých virů mšice. Z hlediska přenosu virů vektory, se rozlišují dva mechanismy - neperzistentní a perzistentní. Neperzistentní (nestálé) viry se nereprodukují ve vektorech a po krátké době přestávají být infekční (PVY, PVA, PVM, PVS). Tyto viry jsou většinou přenosné stilety mšic. Např. u PVY je uváděn optimální čas akvizice (nabytí viru) 30 vteřin až 2 minuty a 2 až 16 minut pro inokulaci (naočkování). Neperzistentní viry jsou mšicemi přenášeny většinou do vzdálenosti 120 až 300 m. Pro perzistentní (stálé) viry je typická dlouhá doba akvizice (minuty až hodiny), dlouhá inkubační doba (období mezi nabytím viru a schopností infikovat novou rostlinu) a dále také tím, že virus se ve vektoru udržuje a reprodukuje, často i po celý jeho život (PLRV). Základním krokem k vypěstování zdravého porostu brambor je použití certifikované sadby, prosté všech karanténních škůdců a chorob. Certifikovaná, uznaná sadba bramboru musí projít úspěšně polními přehlídkami, prováděnými semenářskou inspekcí ÚKZÚZ a posklizňovými zkouškami. Obr. 8 Infekce rostlin viry: stilet pronikne do pletiva, kam mšice vypustí sliny. Pokud mšice před tímto sáním nabyla virus, může dojít k přenosu virových částic do buněk rostliny, na které saje. Virové částice se následně začnou v hostitelské buňce množit a dále šířit v rostlinných pletivech, také mohou způsobit celou řadu fyziologických změn. Saje-li další jedinec na infikované rostlině, může nabýt virus, a tak se stát novým vektorem. 31

32 Virové choroby bramboru, přenášené mšicemi, můžeme rozdělit na těžké (PLRV, PVY, PVA) a lehké (PVM, PVS). Tabulka 1, znázorňuje vliv jednotlivých virů na snížení výnosu bramboru. Rostlina může být napadena i více viry najednou, což může umocnit celkový projev symptomů. Z hlediska projevu symptomů na bramboru se rozlišují virové infekce primární a sekundární. K primární infekci rostlin bramboru dochází během vegetace. Projevy bývají slabší, často nejsou zasaženy hlízy. Sekundární infekce pochází z infikovaných hlíz, příznaky jsou většinou velmi výrazné. Virus Snížení výnosů v % PLRV 40 až 80 PVY 30 až 70 PVA 30 až 40 PVM 10 až 30 PVS až 30 Tabulka 1 Vliv virů na snížení výnosu bramboru Zamořeno mšicemi 32

33 Těžké virové infekce Virus svinutky bramboru Potato leafroll virus (PLRV) Primární infekce může vyvolat žloutnutí vrcholových listů, jejich svinování a vzpřímený růst. Při pozdní infekci se příznaky nemusí vytvářet. Sekundární symptomy jsou zakrsávání rostlin, svinování zvláště spodních, kožovitých listů vzhůru (Obr. 9). Horní listy mohou být světlejší, u některých odrůd dochází též k jejich červenému až purpurovému zabarvení. Dochází ke značné redukci výnosů (až 90 % u infikovaných rostlin) a znehodnocení kvality (nekrotické hlízy). Obr. 9 Srovnání napadené a nenapadené rostliny. Jasně jde vidět, že napadená rostlina lehce krní, listy jsou svinuté a mají nažloutlou Obr. 10 Nekrotická hlíza bramboru. 33

34 virus Y bramboru Potato virus Y (PVY) Symptomy zahrnují mírnou a těžkou mozaiku, zakrslost, opadávání listů a těžké systémové nekrózy. Některé kmeny tohoto viru, vyvolávají pouze slabší příznaky na listech. Jiné kmeny, mohou u citlivých odrůd bramboru naopak vyvolat těžké povrchové nekrózy. Odrůdy bramboru se výrazně liší v úrovni jejich rezistence i tolerance k PVY i jeho kmenům a variantám. Dochází k redukci výnosu hlíz % u infikovaných rostlin, zesílení v kombinaci s dalšími viry, znehodnocení kvality (nekrotické skvrny). Obr. 10 Srovnání napadené a zdravé rostliny. Příznaky jsou opticky patrné. virus A bramboru Potato virus A (PVA) V závislosti na odrůdě bramboru se projevuje mírná mozaika (Obr. 11), zhrubnutí povrchu listu, zvlnění okrajů listů, nebo zcela bez vizuálních příznaků. PVA se vyskytuje v důsledku časté rezistence odrůd založené na přecitlivělosti méně často nežli PVY. Redukce výnosu hlíz u infikovaných rostlin i přes mírné příznaky na rostlinách může dosáhnout až 40 %. Zesílení v kombinaci s dalšími viry. 34

35 Obr. 11 Jasně viditelná mozaika na listech, způsobená virem A. Lehké virové infekce virus M bramboru Potato virus M (PVM) Velmi často bezpříznakové infekce, může vyvolávat i mozaiku, skvrnitost, kadeřavění a lžicovité svinování listů i zkracování řapíku listů a výhonků. Intenzita tvorby příznaků závisí na izolátu viru a odrůdě bramboru. Dochází k redukci výnosu hlíz u infikovaných rostlin obvykle do 30 %. Častěji se vyskytuje ve východní Evropě. Viz obrázek napadených rostlin (Obr. 12), kde jde vidět lžicovité svinování listů.. 35

36 virus S bramboru Potato virus S (PVS) PVS je u většiny odrůd bezpříznakový, příležitostně se vyskytují mírné, tendenční příznaky na listech ve formě jejich zhrubnutí (Obr. 13), prohloubení žilek, případně bronzovitost. U některých kmenů PVS byly pozorovány silnější příznaky. U bramboru nejčastěji se vyskytující virus, redukce výnosu hlíz je obvykle nízká, u infikovaných rostlin dosahuje %. Kombinované infekce mají vyšší výnosové deprese. Obr. 13 Viditelné příznaky přítomnosti PVS na listech. Obr. 14 Ukázka jak vypadají zvětšené mikroskopické bramborové viry PVS a PVM. 36

37 Doporučená prevence a ochrana proti virózám: Pěstování zdravé sadby všechny viry brambor přetrvávají v sadbě Předkličování a narašování sadby rostliny se rychleji vyvíjejí a odrůstají, čímž se zmenšují možnosti infekce Uplatnění negativního výběru odstraní se zdroje infekce Předčasné ukončení vegetace prodlužování vegetace napadené natě usnadňuje pronikání chorob do hlíz Šlechtění na rezistenci rostliny mají větší odolnost proti napadení Likvidace plevelů mnohdy slouží jako rezervoár škůdců Likvidace vektorů zvláště u PLRV, aktuální přelety jsou zjistitelné v Aphid Bulletinu, v porostech se stavy dají sledovat pomocí žlutých misek Včasné provádění obranných zásahů velmi důležité jsou první a pozdní nálety mšic Dodržení předepsaných izolačních vzdáleností významně přispívá k omezení virových chorob Nepřehnojovat dusíkem prodlužuje se doba vegetace a tím i možnosti infekce virovými chorobami. Zamezení tvorby nových obrostů obrosty umožňují pozdní šíření virových infekcí, také zhoršují kvalitu sadby Pěstování sadby ve výše položených oblastech nejvhodnější podmínky pro pěstování brambor (bramborářské oblasti) 37

38 Účast druhů na přenosu virů Druh mšice Viry PLRV PVY PVA PVM PVS Acyrthosiphon malvae Acyrthosiphon pisum Aphis craccivora Aphis fabae Aphis fabae solanella Aphis frangulae Aphis frangulae beccabungae Aphis gossypii Aphis nasturtii Aphis pomi Aphis rumicis Aulacorthum circumflexum Aulacorthum solani Brachycaudus helichrysi Brevicoryne brassicae Hyalopterus pruni Jacksonia papillata Macrosiphum euphorbiae Myzus ascalonicus Myzus certus Myzus cymbalariae Myzus ornatus Myzus persicae Phorodon humuli Rhopalosiphoninus latysiphon Rhopalosiphum insertum Rhopalosiphum nymphaeae Rhopalosiphum padi Schizaphis graminum Sitobion avenae Smynthurodes betae Legenda: + přenos dokázán; ++ vysoce efektivní přenos; - přenos není znám 38

39 Ochrana proti mšicím Chemická ochrana proti mšicím se provádí výhradně na množitelských porostech brambor. Účinnost postřikových insekticidních přípravků je podmíněna včasností aplikace, tj. musí být zahájena krátce po vzejití bramborových rostlin, kdy jsou k virové infekci velmi náchylné. Zásah proti vektorům musí být preventivní. Podle prognózy výskytu a výsledků monitorování jejich letové aktivity lze usměrňovat frekvenci zásahů. Je tedy vhodné sledovat stránky s týdenními zprávami o přeletu uveřejňovanými v Aphid Bulletinu. Ošetření je třeba opakovat podle doby účinnosti použitého přípravku a intenzitu přizpůsobit konkrétnímu náletu mšic a výskytu neokřídlených mšic. Při rozhodování o ošetření, zejména o počtu aplikací insekticidů je důležitá řada faktorů, jako je vnímavost odrůdy k virům, zdroje infekce, stupeň množení, lokalita, průběh povětrnostních podmínek, termín a způsob ukončení vegetace aj. I relativně slabý nálet může u citlivých odrůd znamenat vysoké procento přenosu virů, zvláště pokud se nepodaří dostatečně eliminovat zdroje infekce. Vedle přímých postřiků se doporučuje insekticidní moření sadby, které chrání rostliny od vzejití a odpadá riziko přerušení insekticidní clony např. při nepříznivém počasí, kdy nelze vjet do porostu. Po skončení účinnosti mořidla, což bývá za 8 10 týdnů po výsadbě, je třeba ochranu prodloužit postřiky insekticidy až do ukončení vegetace. Je to pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že v našich podmínkách nelze pro pěstování sadby brambor stanovit prahy škodlivosti. Tato ochrana je nejvíce účinná proti persistentním virům (PLRV). Svou účinnost může také najít i proti neperzistentním virům, provádí-li se v kombinaci s dalšími opatřeními. Preventivní opatření jsou dána technologií pěstování sadby. Spočívají především v pěstování sadby bramboru v uzavřených pěstitelských oblastech, udržování izolačních vzdáleností od ostatních porostů a v předčasném ukončení vegetace, jehož termín by měl být odvozován nejen od velikosti hlíz, ale také od aktuálního náletu mšic. V biologické ochraně lze použít prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jedná se o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství. V těchto systémech bývá doporučována podpora antagonistů mšic. Přirozenými nepřáteli (Obr. 14) jsou slunéčka, larvy pestřenek a zlatooček, blanokřídlí parazitoidi, entomopatogenní houby aj. Obr. 14 Napadení mšice parazitoidem 39

40 Použitá literatura BROWN, P. A. 1989: Keys to the alate Aphids (Homoptera) of northern Europe. London, 29 str. DĚDIČ, P. 2014: Hlavní virové choroby bramboru v ČR. Havlíčkův Brod, 16 str. ISBN DIXON, A. F. G. 1985: Aphid Ecology. Blackie, Glasgow, 157 str. DMITRIJEV, J. 1987: Hmyz: Známý i neznámý, pronásledovaný, chráněný. Brno, 192 str. DRÁB, J., BERÁNEK, J., ČERVENKA, J., DYKYJOVÁ, D., HERZIG, J., KOLÁŘÍK, J., KRÁLOVÁ, H., NOVÁK, J., SEDLÁK, J., STARÝ, V., ŠIMON, J., VRBENSKÝ, V. 1956: Pěstování bramborů. Praha, 465 str. EMDEN, H. F. V., HARRINGTON, R. 2007: Aphids as Crop Pests. Trowbridge, 717 str. ISBN FRYČ, D., RYCHLÝ, S. 2014: Mšice: Malý atlas do ruky, 1. díl. Brno, 42 str. ISBN RYBÁČEK, V., ČAČA, Z., FRIC, V., FRICOVÁ, E., ŠROLLER, J., VOTOUPAL, B., DANIEL, J., FINDEJS, R., MÍČA, B., RADIL, B., RASOCHOVÁ, M., RASOCHA, V., TUČEK, V., VOKÁL, B., ZRŮST, J. 1988: Brambory. Praha, 360 str. HAVLÍČKOVÁ, H., KUBEČKOVÁ, I. 1999: Agro, č. 5., str HEIE, O. E. 1980, 1986, 1992, 1994, 1995: The Aphidoidea (Hemiptera) of Fennoscandia and Denmark, Díly I., III., IV., V., VI., Fauna Entomologica Scandinavica. Vinderup and Leiden, 236, 313, 189, 242, 222 str. HOLMAN, J. 2009: Host Plant Catalog of Aphids. Springer, 1140 str. ISBN MILLER, F. 1956: Zemědělská entomologie. Praha, 1057 str. MINKS, A. K., HARREWIJN, P. 1987, 1988: Aphids: Their Biology, Natural Enemies and Control, Volume A and B. Elsevier, str. 450, 364. RASOCHA, V. 2003: Výskyt mšic v porostech brambor, jejich význam a ochrana. Havlíčkův Brod, 8 str. ISBN RASOCHA, V., HAUSVATER, E., DOLEŽAL, P. 2007: virové choroby brambor a možnosti jejich omezení. Havlíčkův Brod, 8 str. ISBN STROYAN, H. L. G. 1984: Aphids - Pterocommatinae and Aphidinae (Aphidini), Homoptera, Aphdidae. London, 232 str. TAYLOR, L. R., ROBERT, Y. 1984: A Handbook for aphid identification, Manuel d identification des pucerons. Harpenden, Hertfordshire, 171 str. 40

41 Internetové zdroje: Obrázky z internetových zdrojů: obálka, str. 9 str str str str str str str str kwd=pvs&x=0&y=0&category=category_disease&pagesize=10&sort=d&prekwd=% EA%B0%90%EC%9E%90 str str str

42 Název: Mšice na bramborách: Výskyt, význam, škodlivost a ochrana proti nim Autor: Ing. David Fryč Lektoři: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Ing. Jana Patočková, Ph.D. Ing. Miroslava Hejlová Vydavatel: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Sekce rostlinolékařské péče Odbor diagnostiky Diagnostická laboratoř Opava Jaselská 16, , Opava Tel.: david.fryc@ukzuz.cz 1. vydání 2015 Náklad: 300 ks ISBN Neprodejné. Pořizování a rozšiřování kopií jen se souhlasem vydavatele. 42

43 43

44 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Monitorování letové aktivity mšic bylo v České republice zahájeno v roce 1992 v Opavě. Od tohoto roku jsou na zkušebních stanicích v Čáslavi, Chrlicích, Lípě u Havlíčkova Brodu, Věrovanech a Žatci v provozu sací pasti typu Johnson-Taylor výšky 12,2 metru. Rozmístění sacích pastí reprezentují hlavní pěstitelské oblasti. Všechny jsou uvedeny do provozu počátkem dubna a jejich provoz je ukončen koncem listopadu. Denní úlovky mšic ze sítě sacích pastí jsou průběžně analyzovány v Diagnostické laboratoři Opava. Výsledky jsou sumarizovány do tabulek a uváděny v týdenních přehledech o náletu mšic pod názvem Aphid Bulletin, který je veřejně přístupný na v části ochrany proti škodlivým organismům, kde jsou umístěny i další materiály týkajících se mšic. Opava 44