Co je školní zralost? Prvky školní zralosti. Fyzická zralost

Transkript

1 Co je školní zralost? Zjednodušeně řečeno jde o to, zda dítě dosáhlo takového stupně vývoje, aby školní docházku bez větších obtíží zvládlo, říká dětská psycholožka Irena Teichmanová. To, jak obstojí v novém prostředí bez podpory rodičů a zvládne nároky školního světa, závisí podle ní také na tom, jak vyzrálá je jeho samostatnost a sebedůvěra. Hovoříme o sociální a emocionální zralosti dítěte. Každé dítě je jiné. Některé děti jsou nebojácné, radostné a nezaleknou se překážek. Jiné mohou být spíše ostýchavé, snadno se rozpláčou, každý neúspěch těžce nesou. Podporovat dítě v jeho samostatnosti a budovat jeho sebedůvěru je tedy důležitá součást předškolní přípravy. Ideální je, pokud rodiče a další rodinní příslušníci nabízejí dítěti dostatek možností, jak rozvíjet a trénovat sociální dovednosti. To znamená, že dítko vydrží určitou dobu bez rodičů, v jiném prostředí i s jinými dětmi a dokáže respektovat cizí autoritu. Trénuje tak své schopnosti začlenit se do skupiny vrstevníků, umí s nimi komunikovat a spolupracovat a také dodržuje dohodnutá pravidla. Tyto sociální dovednosti jsou klíčové pro to, aby se dokázalo ve škole zapojit do skupiny a nezažívalo pocit frustrace a osamění. Prvky školní zralosti Školní zralost má několik rovin, do kterých je rozdělena z hlediska jednotlivýchaspektů. Jde o zralost fyzickou, která v sobě zahrnuje to, jak je dítě tělesně vyzrálé a schopné fyzického výkonu, kde je zahrnuta hrubá motorika, celková tělesná konstituce, ale také vzrůst. Druhou rovinou je zralost psychická, bez které by dítě nemohlo školní povinnosti zvládat, i kdyby po fyzické stránce byla zralost dokonalá. Třetí je zralost sociální a spolu s ní související zralost emocionální, díky nimž je zralé dítě schopno dobře zvládat svou roli žáka a fungovat samostatně ve škole a ve společnosti ostatních dětí. Fyzická zralost Fyzickou (tělesnou) zralost a zároveň i zdravotní stav posuzuje většinou dětský lékař. Případně další odborníci, kteří mají z různých důvodů dítě v péči (např. dětský neurolog, imunolog, alergolog atd.). V rámci komplexního posuzování školní zralosti se pak k němu na základě získaných podkladů od lékařů a jiných odborníků vyjadřuje i poradenský psycholog, popřípadě speciální pedagog. Dítě by mělo odpovídat růstem i fyzickými dispozicemi nárokům na věk šesti let (přibližně 20 kg /120 cm), ale je potřeba posuzovat dítě individuálně. Dítě zralé pro školu by mělo být v takové fyzické kondici, aby tuto zátěž bylo schopno po stránce fyzické zvládnout. S proměnou tělesné stavby úzce souvisejí změny v ovládání těla. Špatně koordinované a neekonomické pohyby malého dítěte se začínají během šesti let zřetelně měnit. Dítě lépe šetří silami, je schopno i drobných a přesnějších pohybů (nezbytných při psaní), lépe koordinuje automatické volné pohyby. Také jeho mimika se stává uměřenější a kontrolovanější. Některými autory bývá do oblasti fyzické zralosti zahrnován i vývoj hrubé a jemné motoriky a motorické a vizuomotorické koordinace Stav hrubé motoriky a jemné motoriky, úroveň grafomotorických schopností a schopnosti motorické koordinace jsou důležitým předpokladem pro budoucí výuku psaní. V předškolním období by už měl být ukončen také vývoj lateralizace u dítěte by mělo být jasné, kterou ruku preferuje pro kreslení a budoucí psaní.

2 Důkladně by mělo být zvažováno zahájení školní docházky u dětí s výraznějšími rizikovými faktory v průběhu gravidity, porodu nebo v poporodní fázi. Například u dětí předčasně narozených, s velmi nízkou porodní hmotností, s následnými problémy ve vývoji motoriky a řeči. Stejná pečlivost je nutná rovněž při posuzování důsledků smyslových a tělesných vad, chronických onemocnění na psychický stav a vývoj dítěte. Také častá nemocnost je komplikací; pokud nastává již v počátku školní docházky, bere dítěti možnost plynulé a pozvolné adaptace na změnu prostředí, znesnadňuje navazování nových vztahů, kamarádství; nemoc přináší únavu, pocit nepohody; nepřítomnost ve škole dítě ochuzuje o výklad učitele a procvičování nové látky spolu s ostatními. Zrání CNS pozitivně ovlivňuje lateralitu ruky, rozvoj motorické a senzomotorické koordinace a manuální zručnosti. Pro úspěšnou adaptaci na školu je významná i celková úroveň motorického vývoje. Jakákoli nápadnější neobratnost dítě znevýhodňuje, ať už výkonově nebo sociálně. Nešikovnost je z hlediska zvládnutí počáteční výuky rizikovým faktorem (dítěti nejde dobře psaní, hůře kreslí apod.). Nezralost se může projevit i nepřesnou koordinací pohybů mluvidel. Nezralé děti proto častěji nedovedou správně vyslovovat všechny hlásky. Zrání určitých oblastí mozku je předpokladem k rozvoji zrakového a sluchového vnímání na takovou úroveň, která je potřebná pro učení a psaní a která souvisí se schopností takové informace rychle a správně interpretovat. Psychická zralost Psychická (duševní) zralost v sobě zahrnuje několik rovin. Jednou z nich je rozumová, mentální vyspělost, která v sobě zahrnuje především oblast myšlení. Dítě v tomto věkovém období přechází od konkrétního, názorného, intuitivního myšlení k obecnějšímu, pojmovému myšlení. V uvažování se začíná projevovat analyticko syntetická činnost. Dítě si více všímá podobností a rozdílů, je schopno vnímat jednotlivosti, chápat vztahy mezi nimi dokáže určit, co mají různé věci společné a čím se naopak liší. Začínají se u něj objevovat i známky prvotní logické úvahy. Analyticko syntetická činnost se projevuje nejen v myšlení, ale také ve vnímání. Smyslové vnímání by mělo být na takové úrovni, aby se dítě mohlo začít bez potíží učit číst, psát a počítat. Mělo by být schopno z celku vyčlenit části a ty opět složit v celek. V oblasti zrakové diferenciace by mělo umět určit, čím se liší na pohled dva stejné obrázky. Rovněž by mělo ovládat základy pravolevé orientace, rozlišovat pojmy nahoře-dole, nad-pod, před-za-uprostřed-vedle apod. Dítě by také mělo určit všechny barvy a rozeznávat jednoduché geometrické tvary. V oblasti sluchového vnímání, sluchové diferenciace by mělo sluchem rozpoznat hlásky, jimiž slovo začíná a končí, případně složit a rozložit jednoduchá slova na jednotlivé hlásky (maximálně jednoslabičná s třemi hláskami). Mělo by rozlišovat jednoduchá slova poznat, zda jsou stejná, podobná nebo odlišná. Dítě by take mělo rozlišovat pojmy nahlas-potichu a uvědomovat si délku tónu. Mělo by také určit směr, odkud zvuk přichází (sluchová orientace). Další rovinu tvoří i jiné kognitivní schopnosti, zejména pozornost a paměť. Dítě by se mělo v době nástupu do školy umět intenzivně soustředit na jednu činnost alespoň pět minut, lépe deset minut. V klidu u jedné činnosti by mělo vydržet alespoň deset minut, protože to odpovídá běžné pracovní zátěži v první třídě. Mělo by také dokázat pokud se přestane soustředit, pomocí volných vlastností se k původní činnosti vrátit mělo by se tak naučit započatou činnost dokončovat. Co se týče schopnosti paměti, dítě by mělo dokázat zapamatovat si krátkou

3 smysluplnou větu, umět svými slovy reprodukovat jednoduchý příběh. Mělo by take znát krátké básničky a písničky. Z oblasti dlouhodobé paměti by si mělo umět zapamatovat informace a mít vědomosti adekvátní předškolnímu věku. Co se týče řeči, měla by být již gramaticky správná, dítě by mělo umět používat adekvátní pojmy. Slovní zásoba by již měla být rozvinutá, přiměřená předškolnímu věku. Pokud možno by řeč neměla být zkreslena vadami výslovnosti. Sociální a emocionální zralost Sociální zralost je velmi důležitou složkou školní zralosti vždyť dítě přechází ze světa her do světa práce a povinností, získává nové životní role a bude muset v těchto rolích fungovat ve větším kolektivu dětí a při větší zátěži. Ve věku nástupu do školy by dítě mělo být schopné trávit delší čas mimo okruh rodiny a být schopné zvládnout i krátkodobí pobyt mimo rodinné prostředí. Ve škole jsou kladeny nároky na plně soustředěnou činnost, kdy dítě pracuje nejen samostatně, ale spolupracuje s učitelem a ostatními dětmi v rozsahu patnácti minut v celku. Pokud práci přeruší, mělo by dokázat se k ní vrátit. S tím souvisí i to, že by dítě mělo snést oddálení vyplnění svých přání, tlumit tendenci k impulzivnímu jednání a nepodléhat momentálním nápadům či náladám. Oslabení sociálních dovedností může mít ve školním prostředí za následek výraznější problémy v komunikaci, v adaptaci na nové prostředí, v neschopnosti vyrovnat se s nezdarem, se schopností prosadit se nebo třeba uhájit své potřeby. Tyto obavy pak mohou vést k pocitům napětí a úzkosti a znesnadnit tak dítěti plně využít jeho mentální kapacitu. Od dítěte se očekává dostatečně míra emocionální stability, věku přiměřené zvládání emocí, sebeovládání, odolnost vůči frustraci. Kromě věku přiměřené emocionální vyzrálosti je stejně důležitá také sociální vyspělost, určité sociální dovednosti, schopnost adaptability, spolupráce, schopnost začlenit se do skupiny vrstevníků, rozumět pravidlům společenského chování a zvládat tato dohodnutá pravidla respektovat. Pro rozvoj sociálních dovedností je důležité poskytovat dítěti dostatek příležitosti pro setkávání s jinými dětmi, podporovat kamarádské vztahy a prožívat radost z radosti jiných a ze společné činnosti. To jak dítě obstojí mimo svoji rodinu, záleží na tom, do jaké míry je vyzrálá jeho autonomie a jak má rozvinutou sebedůvěru, svoje schopnosti, samostatnost a nezávislost. U dispozičně vnímavějších a citlivějších dětí mohou nové podněty spojené se školou vyvolat intenzivnější a méně příznivou emoční odezvu a v důsledku toho posílit spíš tendenci k pasivní rezistenci než snahu o jejich zvládnutí. Zrání příslušných mozkových oblastí může u takových probíhat celkem plynule, ale vzhledem k jejich vrozeným dispozicím nemusí dosáhnout žádoucí úrovně regulace emočního ladění ani schopnosti ovládat svou pozornost a soustředit se na to, co je třeba. Pocity nepohody se tak mohou projevit obtíženi v soustředění, ale budou limitovat i motivaci ke školní práci. Dosažení určitého stupně zralosti CNS zvyšuje odolnost vůči zátěži, což je pro dít výhodné, protože nástup do školy představuje určitý stres vždycky. Školní nezralost Psychologové varují před tzv. nezralostí v sociální a emoční oblasti, konkrétně psycholožka Vágnerová poukazuje, že: pro emočně nezralé dítě nemá role školáka nedostatečnou motivační sílu, protože je subjektivně příliš zatěžující. Zvládání školních povinností není jen záležitostí dítěte samotného, neboť především na počátku školní docházky záleží v prvé řadě na tom, jaké podmínky mu pro úspěšné zvládnutí povinné školní docházky připraví

4 škola a rodina. Nezralé dítě se neučí proto, že by nechtělo, ale ještě nechápe smysl povinnosti. Pro nezralé dítě je nadměrným požadavkem přijetí odpovědnosti za své chování, což role žáka plně vyžaduje U kterých dětí je vhodné zvažovat zahájení školní docházky: děti zdravotně oslabené děti s významným opožděním kognitivního vývoje děti s pomalejším nebo nerovnoměrným kognitivním vývojem děti s výraznější nezralostí v některé z dílčích oblastí kognitivního vývoje děti nezralé v oblasti práceschopností děti nezralé v oblasti emocionálně-sociální Je třeba brát v úvahu i další faktory, jako je například aktuální životní situace dítěte a jeho rodiny. Například u dítěte nezjistíme žádné vývojové nedostatky, ale je v takové životní situaci, která klade zvýšené nároky na jeho psychiku. Některé nezralé děti potřebují pouze čas na přirozené vyzrání, některým je však třeba poskytnout podporu v rozvoji nevyzrálých nebo přímo oslabených oblastí. Na ní by se měla podílet jak rodina, tak MŠ například formou individuálního výchovně - vzdělávacího plánu, předškolní průpravy v MŠ, edukativně-stimulační skupiny pro dítě s rodičem na půdě pedagogicko-psychologické poradny, MŠ nebo ZŠ; možná je i individuální speciálně pedagogická péče v pedagogicko-psychologické poradně nebo speciálně-pedagogickém centru. Jinou formou je přípravný ročník při ZŠ nebo ZŠ speciální. Děti, které nejsou dostatečně zralé, bývají dráždivé, emočně labilnější, hůře se soustředí a bývají unavitelnější, což jim znesnadňuje adaptaci na školu a plnění všech jejich požadavků. Pro nezralé dítě je pouhá nutnost dodržovat nějaký režim zátěží, která je vyčerpává. Děti, které mají nízkou potřebu nových a intenzivních podnětů, mohou na školu reagovat citlivěji. Jestliže se budou cítit podněty, které z role žáka vyplývají, přesycené, budou se jim snažit nějak bránit, přinejmenším tím, že jim nebudou věnovat potřebnou pozornost. Chlapci chodí do školy později Mezi nastupujícími školáky nacházíme velké rozdíly ve věku. Na jedné straně jsou to děti, které se narodily na podzim a ještě byl u nich realizován odklad školní docházky. Na druhé straně jsou to děti, u kterých rodiče žádají o předčasný nástup do školy, narodily se po toho ročníku, který vstupuje řádně do školy. Tyto věkové rozdíly mohou ovlivnit proces zaškolování. Mladší děti se mohou oproti starším jevit jako méně vyspělé, a to ovlivní jejich školní úspěšnost i postavení v kolektivu. Z údajů IPPP ČR (1997) vyplývá, že u dětí narozených v posledních 4 měsících před očekávaným nástupem do školy (tj. v měsících květen srpen) byl OŠD realizován ve sledovaných letech (1995/96, 1996/97) u 35 % chlapců a 22 % dívek oproti 8 % chlapců a 4 % dívek s OŠD narozených v měsících září prosinec předcházejícího roku. To potvrzuje známou skutečnost, že chlapci se v psychických a sociálních charakteristikách na konci předškolního věku odlišují od děvčat. Proto bývá OŠD doporučován více u nich (v údajích z IPPP ČR byl OŠD ve šk. roce 1995/96 realizován u 12 % dívek a 16 % chlapců, o rok později pak dokonce u 11 % dívek a 19 % chlapců). Úloha mateřské školy Učitelky mateřských škol mohou napomoci úspěšnému řešení otázky školní zralosti. Mohou upozornit rodiče, jejichž dítě v některé sledované oblasti vykazuje známky vývojových deficitů,

5 podat srovnání s vrstevníky. Proto je nutné, aby pracovaly na rozvoji dovedností pedagogické diagnostiky. V případě, že o odklad školní docházky rodiče žádají z důvodů prodloužení dětství, mohou na ně dlouhodobě působit a vysvětlovat, že může dojít k promeškání doby, kdy je dítě nastaveno na přijímání nové zkušenosti ve škole a tím i ke ztrátě motivace. Stejně důležitá je i jejich úloha při harmonizaci či stimulaci vývoje u dětí s odkladem školní docházky. Řada odborníků a pracovišť se stará o vytváření nových metodických materiálů či zprostředkování informací o možnostech pedagogické terapie na konci předškolního věku. Speciálním tréninkem se může podpořit dozrávání jednotlivých funkcí a tím snížit riziko vzniku specifických poruch učení. Doporučená literatura: kol.: Odklady školní docházky na ZŠ ČR. Praha, IPPP ČR Lisá, L., Kňourková, M.: Vývoj dítěte a jeho úskalí. Praha, Avicenum Šturma, J.: Školní zralost a její poruchy. In Říčan, J., Vágnerová, M. a kol.: Dětská klinická psychologie. Praha, Avicenum 1991, s Třesohlavá, Z., Černá, M., Kňourková, M.: Dříve než půjde do školy. Praha, Avicenum 1990.