chal zpět do pustých vod uprostřed jižního Atlantiku a opět na východ, aby znovu napadl lodní linky mezi mysem Dobré naděje a Evropou, kde 2.

Transkript

1 chal zpět do pustých vod uprostřed jižního Atlantiku a opět na východ, aby znovu napadl lodní linky mezi mysem Dobré naděje a Evropou, kde 2. prosince potopil parník Doric Star a o den později parník Tairoa. Pak zas pospíchal pryč, tentokrát na západ, a 7. prosince potopil uprostřed Atlantiku další loď. Po celou tu dobu Lyonovy stíhací skupiny Langsdorffa svíraly, ale míjely. Svazy H a K operovaly jižně od mysu Dobré naděje, svazy M a N hlídkovaly z Dakaru a svaz G byl roztažen mezi Falklandskými ostrovy, řekou La Plata a Rio de Janeirem. A pak konečně přišla správná a včasná zpravodajská informace poté, co byl 2. prosince zachycen uprostřed jižního Atlantiku nouzový signál Doric Star. Admirál Lyon okamžitě přeskupil své stíhací skupiny: svaz H měl chránit lodní trasu od mysu Dobré naděje u ostrova Svaté Heleny, svaz K pátrat směrem na severozápad až k 28 o jižní šířky a 15 o západní délky a pak plout do Freetownu. I před těmito akcemi však Graf Spee unikl, protože již plul v bezpečí dál na západ. Přes veškerou technologii války 20. století britští admirálové v admiralitě i na moři v případě Grafa Spee tápali a hádali stejně jako jejich předchůdci z éry plachetnic v letech při hledání loďstva admirála Villeneuva po jeho úniku z Toulonu, kdy se dokonce i Nelson nechal zmást a pročesával východní Středomoří, zatímco Villeneuve mířil k Antilám. 50 A právě úspěšné dohady či profesionální intuice tradičního typu nakonec umožnily komodoru Henrymu Harwoodovi, veliteli svazu G (jeho komodorská vlajka vlála na HMS Ajax, jemuž velel námořní kapitán C. H. L. Woodhouse) hádanku vyluštit. Přestože Doric Star byla potopena asi mil na východ od tehdejší Harwoodovy pozice před ústím řeky La Plata, domníval se Harwood, že nepřítel by se mohl právě teď rozhodnout pro útok na početné obchodní lodě proplouvající mezi ústím La Platy a Rio de Janeirem; byl přesvědčen, že k takovému útoku dřív či později stejně dojde. Harwood předpokládal, že Graf Spee by mohl připlout k Riu 12. prosince a do oblasti La Platy o den později, a svaz G odpovídajícím způsobem soustředil. Nařídil HMS Exeter (8 390 tun, šest děl ráže 203 mm, námořní kapitán Frederick S. Bell), který odplul do Port Stanley na 115 barnett-text.p65 115

2 Falklandských ostrovech na opravu, aby se v 7.00 ráno 12. prosince setkal s Ajaxem (7 030 tun, osm děl ráže 152 mm) a jeho sesterskou lodí s novozélandskou posádkou Achilles (námořní kapitán William E. Parry) asi 150 mil před ústím řeky La Plata. Po spojení své eskadry zamířil Harwood na pozici 32 o jižní šířky a 47 o západní délky, vybrané z mého lodního registru, napsal Harwood ve svém hlášení, jako tehdy nejživější místo různých lodních linek, tj. místo, kde by podle mého odhadu mohl korzár způsobit britské plavbě největší škody. 51 Harwood byl se svou bradatou tváří pod služební čepicí a mohutnou postavou v tropické uniformě jako vystřižený z nějakého Reynoldsova portrétu britského námořního důstojníka z 18. století a zcela jistě byl příkladem bojových a taktických instinktů těch nejlepších z nich. Dne 12. prosince 1939 ve signalizoval svým kapitánům, jak hodlá bojovat s Grafem Spee, pokud se s ním střetnou: Můj postup se třemi křižníky ve skupině proti jedné kapesní bitevní lodi: Zaútočit okamžitě ve dne či v noci. Ve dne operovat ve dvou jednotkách, 1. divize (AJAX a ACHILLES) a EXETER odděleně, aby se umožnil obchvat z boku. První divize svou palbu soustředí. V noci zůstanou lodě normálně spolu ve volné formaci. 52 Harwood doufal, že napadením Grafa Spee ze dvou stran rozdělí německou palbu, a tak poskytne svým lehčím lodím nejlepší šanci, aby vyrovnaly větší dostřel a těžší granáty děl ráže 280 mm na Grafu Spee. Příštího dne, 13. prosince 1939 v ráno, kdy eskadra plula v pozici 34 o 34 jižní šířky a 49 o 17 západní délky rychlostí 14 uzlů a kurzem 060 o, zpozoroval Ajax slabý proužek kouře na severozápadě, a Harwood nařídil Exeteru, aby se přiblížil a zjistil, oč jde. V hlásil Exeter signální lampou: Myslím, že to je kapesní bitevní loď a téměř okamžitě vyvěsil vlajkový signál Nepřítel v dohledu. 53 Ještě ve chvíli, kdy na britských lodích zněly poplachové bzučáky a píšťalky povolávající mužstvo na bojová stanoviště, kam mnozí námořníci běželi přímo z kójí, Admiral Graf Spee vystřelil svou první salvu. Námořní kapitán Langsdorff se rozhodl zamířit za hojnou kořistí u řeky La Plata, přestože mu německý námořní štáb 4. prosince 116 barnett-text.p65 116

3 117 poskytl, díky odposlechnutým a dešifrovaným britským zprávám, poměrně přesný obraz britských opatření v jižním Atlantiku včetně informace o tom, že Ajax, Achilles, Exeter a Cumberland (ten poslední však byl ve skutečnosti na Falklandských ostrovech na opravě) zajišťují jihoamerické pobřeží. Když vyhledávací radar Grafa Spee odhalil přibližně v 5.00 ráno 13. prosince přítomnost lodí na jihozápadě, změnil Langsdorff kurz, aby je prozkoumal, a tím nevědomky pomohl Harwoodovi sklapnout jeho past. Protože průzkumný letoun Grafa Spee byl mimo provoz, byly to hlídky, kdo uviděl stěžně britské eskadry v záři jižního svítání, a zprvu ji ohlásily jako Exeter a dva torpédoborce. Tato informace zlákala Langsdorffa, aby se k nim přiblížil, a tak slabý svaz zničil. Příliš pozdě si uvědomil, že se dostal do boje se třemi křižníky. Využil tedy okamžité akcelerace dieselových motorů a zamířil k nepříteli rychlostí 24 uzlů v naději, že zahájí boj dřív, než se parní britské lodě propracují z cestovní rychlosti na maximální. Byl hezký, jasný slunný den, s mírnou brízou vanoucí od jihovýchodu a mírně zvlněným mořem. Když boj začal, plul Graf Spee, strmě se tyčící silueta s dominantní vysokou velitelskou věží typickou pro německou námořní architekturu, na jihovýchod, zatímco Ajax a Achilles směřovaly na severovýchod, aby mu přeťaly dráhu před přídí a dostaly se mu na levobok, a Exeter se odpojil od svých druhů na severozápad, aby napadl nepřítele z pravoboku. Britské křižníky vypadaly se svými závodními liniemi v kontrastu ke Grafu Spee téměř jako jachty. Z předního a zadního stěžně, ráhna a vratiráhna Exeteru vlály čtyři bojové vlajky, zatímco Achilles vyvěsil hrdě na hlavním stěžni vlajku novozélandskou. Ta měla vlát i poté, co byla ustřelena vlajka námořní. Od první salvy ze vzdálenosti metrů, která zdvihla sloupy vody kolem Exeteru, si dělostřelecká palba Grafa Spee (při jejímž zaměřování pomáhal lodní radar) nijak nezadala s exemplární úrovní rychlé a trvale přesné palby dosahované Hipperovými bitevními křižníky u Jutska roku 1916 a loděmi samotného viceadmirála hraběte Spee v jižním Atlantiku roku Obě jeho tříhlavňové věže ráže 280 mm se soustředily na Exeter a třetí salva britskou loď zarábarnett-text.p65 117

4 movala, přičemž jeden granát zasáhl a zničil letoun Walrus právě ve chvíli, kdy měl být katapultován, aby prováděl dělostřelecké pozorování. V 6.24, poté co Exeter vystřelil na oplátku osm salv ze svých děl ráže 203 mm, dosáhl Graf Spee přímého zásahu na dělově věži B Exeteru a vyřadil ji z činnosti, přičemž smršť střepin pokropila můstek a zničila spojení s kormidelní místnosti. Námořní kapitán Woodhouse musel proto řídit loď za zadního stanoviště a pak dokonce načas jen pomocí poslíčků předávajících instrukce. Přesto však plul Exeter nadále tak, aby mohl bojovat s nepřítelem zblízka, a dvakrát vystřelil torpéda, avšak bez úspěchu. Přestože Exeter Grafa Spee zasahoval znovu a znovu, nedokázaly jeho granáty ráže 203 mm vyřadit z boje německou loď či její dělové věže. Ajax a Achilles, které zkrátily vzdálenost ze na metrů a pluly rychlostí 28 uzlů, aby Grafu Spee přeťaly dráhu, střílely také rychle a přesně, jejich děla ráže 152 mm však mohla jen stěží způsobit nějaké škody, jež by se okamžitě projevily. Samy se pak dostávaly do těžké palby vedlejší německé výzbroje děl ráže 150 mm. Přibližně v 6.36, kdy se Ajax a Achilles dostaly téměř před Grafa Spee, obrátil se Langsdorff z východního kurzu na severozápad a položil kouřovou clonu. Graf Spee se tak dostal na zhruba souběžný místo protiběžný kurz s Exeterem a s nepolevující přesností drtil nadále Harwoodovu nejsilnější loď, až v 6.50 začal britský křižník nabírat vpředu vodu, naklonil se silně na pravý bok a z jeho tří dělových věží již fungovala jen jedna. Telefonní i rádiové spojení bylo vyřazeno, v podpalubí zuřily požáry, přesto však plul Exeter nadále plnou rychlostí a jeho zbývající věž pokračovala v palbě. O čtyřicet minut později však voda zdvižená dopadem granátu ráže 280 mm v blízkosti lodě vnikla dovnitř dírou v boku po jiném granátu a způsobila zkrat elektrického vedení dodávajícího proud do zbývající dělové věže. Námořní kapitán Bell byl nucen přerušit boj a ustoupit na jih. Jeho hlavní starostí bylo, aby se loď udržela na hladině. Langsdorffovi se tak naskytla příležitost pronásledovat a dorazit bezmocný Exeter. Místo toho se však nechal odradit společnou palbou Ajaxu a Achilla, které dostaly v 7.10 Harwoodův rozkaz snížit 118 barnett-text.p65 118

5 co nejrychleji vzdálenost, aby Exeteru ulehčily. 54 V 7.20 se obě lodě obrátily na pravobok, aby mohly střílet ze všech děl. Naše palba se zdála velmi účinnou a na středoboku GRAFA SPEE byl zpozorován požár. 55 Langsdorff, který sám byl specialista na torpéda, zamířil se svou těžkou lodí na západ, rychle a ostře měnil kurz a vypouštěl kouřovou clonu ve snaze vyhnout se britským torpédovým útokům a zmást mířiče britských děl. V 7.25 vyřadil Graf Spee přímým zásahem granátu ráže 280 mm z činnosti obě zadní dělové věže Ajaxu a ve stejné době jeho vedlejší výzbroj, děla ráže 150 mm, docílila dvou zásahů na můstku Ajaxu. Po celou dobu střílely britské křižníky rychle a přesně, jejich granáty ráže 152 mm však mohly na konstrukci a výzbroji Grafa Spee způsobit jen povrchní škody. V 7.38, kdy se vzdálenost snížila na metrů, byl Langsdorff blízko rozdrcení zbývajících protivníků, a Harwood byl nucen uznat, že jeho pokus porazit kapesní bitevní loď třemi křižníky prozatím ztroskotal. Jak napsal ve svém hlášení: V té době jsem dostal zprávu, že AJAXU zbývá jen 20 procent munice a v činnosti jsou jen tři děla, protože ve věži B přestal fungovat jeden výtah a věže X a Y byly vyřazeny. Palba GRAFA SPEE byla nadále velmi přesná a nezdálo se, že by utrpěl velké škody. Proto jsem se rozhodl denní akci přerušit a pokusit se znovu přiblížit po setmění. V souladu s tím se AJAX a ACHILLES v 7.40 obrátily na východ pod ochranou kouřové clony Jedna z posledních salv Grafa Spee srazila čnělku hlavního stěžně Ajaxu. Podle jednoho svědka připomněl její pád styl bitvy u Trafalgaru. Tehdy měl Langsdorff znovu příležitost bojovat s nepřítelem zblízka a velkou šanci zničit Harwoodovy dva lehké křižníky. Stejně jako předtím, kdy se zdálo, že Exeter je mu vydán na milost a nemilost, to neudělal a pokračoval v plavbě na západ, místo aby se obrátil a zaútočil. Dokonce i poté, co se Harwood znovu obrátil, aby Grafa Spee sledoval ze vzdálenosti metrů, přičemž Achilbarnett-text.p65 119

6 les plul napravo za ním a Ajax nalevo, Langsdorff se držel nadále západního kurzu a spokojil se s občasnou salvou, aby donutil britské pronásledovatele udržovat odstup. To, že takto opakovaně nedokázal dorazit ochromený Exeter a dva lehké křižníky, nad nimiž měl obrovskou palebnou převahu, ukazuje, že Langsdorff fatálně postrádal rozvahu či možné neměl dost silné nervy, přestože o jeho osobní statečnosti nelze pochybovat. A co bylo ještě neslavnější, rozhodl se, aniž konzultoval své nadřízené, hledat útočiště v neutrálním uruguayském přístavu Montevideo na severní straně ústí La Platy, do něhož bez lodivoda vklouzl před půlnocí. Proč přijal Langsdorff tato rozhodnutí, jež byla v rozporu s nelsonovským duchem a v tak obrovském kontrastu s Harwoodovým rozhodným útokem slabšími silami? V bojovém hlášení, které zaslal do Berlína 15. prosince z Montevidea, se praví: Poté co se EXETER stáhl, vzdálily se lehké křižníky a ve velké vzdálenosti se zdržovaly na severovýchodě a jihovýchodě. Uniknout na otevřené moře a setřást tyto dva křižníky je zřejmě nemožné. Prošetření přímých škod ukazuje, že všechny paluby kromě admirálské byly vážně poškozeny. Voda vnikající do čtyř skladišť ohrožuje zásobu chleba a přímý zásah na přední nástavbě činí loď neschopnou plavby v severním Atlantiku v zimě. Jeden granát prorazil pás pancíře a pancéřovaná paluba je na jednom místě roztržena. Škody v zadní části lodi... Protože s prostředky na palubě nelze uvést loď do stavu umožňujícího průlom do vlasti, rozhodl jsem se vplout do řeky La Plata s rizikem, že tam budu blokován. 57 Bylo ke cti palbě lehčích britských lodí, že se jim podařilo docílit takových škod; stačily sice na zničení Langsdorffovy vůle k boji, nikoliv na přímé vyřazení jeho lodě. Podle pozdějšího svědectví několika Langsdorffových důstojníků však v jeho ztrátě vůle hrál spíše roli osobnější faktor. Langsdorff, který již byl vyčerpán víc než dvěma měsíci osamělých operací, vedených pod stálou hrozbou odhalení a zničení Královským námořnictvem, utrpěl v boji s Harwoodem dvě řezné rány a navíc byl dočasně omráčen. Opustil víc než 120 barnett-text.p65 120

7 z poloviny vyhrané střetnutí a zamířil do Montevidea proto, že jeho schopnost rozhodování a úsudku byla oslabena šokem? 58 Jisté je jen to, že Harwood se pustil do akce rozhodnut, jak hodlá bojovat, a střetnutí očekával, zatímco Langsdorff narazil na protivníka náhodou a vedl boj improvizovaně. Rozhodoval se ve spěchu uprostřed bitevní vřavy, za dopadu granátů, dočasné dezorientace způsobené vlastními i nepřátelskými kouřovými clonami, při nutnosti nařizovat časté změny kurzu, jimiž se vyhýbal britské dělostřelecké palbě i torpédům. Přesto je těžké se ubránit dojmu, že odlišná rozhodnutí, jež Langsdorff a Harwood v boji učinili, vyplývala z toho, že se instinktivně řídili námořní tradicí. Za Harwoodem stála čtyři staletí vítězství v útocích zblízka, za Langsdorffem námořní tradice stará stěží čtyřicet let a navíc, až na pár vzácných výjimek, jen tradice korzárských přepadů, úniků a nevyhnutelné porážky. Daleko v Londýně sledoval vzrušeně každý pohyb v honu na Grafa Spee ze své pracovny v cihlově červené budově admirality s výhledem na štěrkovou přehlídkovou plochu jízdní gardy první lord admirality. Jako divák na vzdálené pomezní čáře dychtil poradit svému týmu, jak vyhrát, a to na základě rádiových hlášení přicházejících přes Ameriku se šestihodinovým zpožděním. Jeden svědek o tom napsal:...winston se snažil posílat Harwoodovi telegramy o tom, jak má rozmístit své tři křižníky před ústím La Platy, a nejrůznější další instrukce. Pound trval na tom, že Harwood musí dostat svolení rozmístit své lodě podle toho, jak to bude vyžadovat situace, a že informace z admirality se musí omezit na vysílané posily, cisternové lodě, možnosti opravy atd Pro posádky Grafa Spee na La Platě i Harwoodových lodí, jež dosud křižovaly na moři, nastala tehdy chvíle vypořádat se s chmurnými dozvuky bitvy. Pokusit se vyspravit muže a kovové pláty, podobně roztrhané a rozdrásané či ožehnuté ohněm, zabalit mrtvé do plátna pro pohřeb. Byl také čas na to, aby se velitelé rozhodli, jak budou v akci pokračovat. Pokud šlo o Harwooda, věděl, že v příšbarnett-text.p65 121

8 tích čtyřiadvaceti hodinách se bude muset případnému výpadu Grafa Spee postavit jen s Achillem a poškozeným Ajaxem. Zmrzačený Exeter se belhal na Falklandy na nouzové opravy, jeho náhrada, Cumberland (Harwood jej povolal z Port Stanley 13. prosince v 9.46 ráno), mohl dorazit až večer 14. prosince. Admiralita signalizovala Ark Royal, Renownu a křižníku Neptune, aby doplnily palivo v Riu a pak okamžitě vyrazily k La Platě. Tato mohutná síla však mohla být na místě až v poledne 19. prosince. Závěr byl jasný: Požádal jsem vyslance Jeho britského Veličenstva v Montevideu, napsal Harwood ve svém hlášení, aby použil veškeré prostředky, pokud jde o to oddálit vyplutí GRAFA SPEE, a tak se získal čas a mohly dorazit posily Langsdorff, který se náhle dostal z anonymity rozsáhlých prostor oceánu do záře světové publicity a jehož loď u pobřeží se stala předmětem zájmu davů zvědavých obyvatel Montevidea, stál před jiným dilematem. Na pomoc mu nemohly přijít žádné silné válečné lodě a bezpečný návrat Grafa Spee závisel jen na něm a na jeho posádce a také na plavbyschopnosti a bojeschopnosti lodě. Částečně na žádost svých strojníků, částečně ve snaze získat čas, aby do oblasti mohly dorazit alespoň německé ponorky, požádal Langsdorff německého velvyslance, aby pro Grafa Spee získal od Uruguaye povolení zůstat v Montevideu 14 dní, později dokonce 30 dní, na provedení závažných oprav. A tak se jak britský, tak německý velitel a diplomatičtí zástupci obou zemí snažili o totéž zdržet vyplutí Grafa Spee na moře. Nakonec však uruguayská vláda poskytla Langsdorffovi jen 72 hodin. Ve snaze odradit Langsdorffa od brzkého vyplutí zveřejnila britská vláda falešnou informaci o tom, že Ark Royal a Renown již opustily Rio a blíží se k La Platě. Tato dezinformace byla prý potvrzena dvěma důstojníky Grafa Spee, kteří nezávisle na sobě hlásili, že viděli z ústí řeky letadlovou loď a bitevní křižník. Chycen do pasti, kterou sám nastražil, došel Langsdorff k závěru, že pustit se do boje by znamenalo jistou ztrátu lodě a zbytečnou oběť posádky. V Berlíně se vrchní velitel německého námořnictva velkoadmirál Raeder a Hitler shodli na tom, že nechat Grafa Spee internovat 122 barnett-text.p65 122

9 v Uruguayi nepřichází v úvahu. Pokus hledat útočiště v argentinském hlavním městě a přístavu Buenos Aires byl vyloučen. A tak zůstala jen jedna alternativa, kterou Langsdorff probral se svými důstojníky, potopit loď vlastními silami mimo uruguayské teritoriální vody. Raeder a Hitler nechali konečné rozhodnutí na Langsdorffovi prosince 1939 v zdvihl Graf Spee s minimální posádkou na palubě kotvy a zamířil pomalu do ústí řeky. V byla stažena červeno-bílo-černá vlajka s hákovým křížem. O dvacet minut později byl trup Grafa Spee rozerván sérií výbuchů pečlivě rozmístěných náloží a vrak v plamenech a dýmu dosedl na písečnou mělčinu. Ark Royal a Renown byly stále ještě mil daleko. O tři dny později se Langsdorff zahalil do německé císařské válečné vlajky a střelil se do spánku, protože, jak napsal v dopise na rozloučenou, sám nesu odpovědnost za potopení obrněné lodě ADMIRAL GRAF SPEE. Rád platím svým životem za to, že zabráním jakémukoli poskvrnění cti vlajky. 62 Osud lodě a jejího kapitána byl tedy víc než jen narážkou na germánský soumrak bohů (Götterdämmerung). Byl ozvěnou stažení císařské vlajky Širomořským loďstvem v listopadu 1918 a potopení téhož loďstva vlastními posádkami v roce 1919, ozvěnou zkázy samotného admirála hraběte Spee a jeho lodí v bitvě u Falkland v roce V admiralitě zavládla oprávněná radost. Po dvou a půl měsících neplodného brázdění moře a ztrátě dvou velkých lodí bylo Královské námořnictvo odměněno triumfem v tradičním stylu, jenž měl být oslaven v pravý čas přehlídkami a oficiálním přivítáním počátkem nového roku, kdy se Harwoodovy lodě vrátily do Anglie a na Nový Zéland. Operační svazy mobilizované již tak přetíženým námořnictvem k akci proti Grafu Spee a Deutschlandu mohly být po odvrácení první vážné hrozby britským námořním komunikacím nasazeny jinde. Německá technologie však již připravila novou hrozbu, magnetickou minu, a přinutila tak Královské námořnictvo, aby si znovu oživilo zapomenutou lekci. 123 barnett-text.p65 123