KATOLICKÉ DUCHO WENST WO.

Transkript

1 Ρ Γ 0 KATOLICKÉ DUCHO WENST WO. W y d á w á u p ř i s p j w á n j m mnoha duchpwnjch a učených mužů o d V Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře. Ctwrtý ročnj běh. Swazek čtwrtý. W Praze, 183L W IÝnjŽecj Arcibiskupské knihtiskárně.

2 Π άντα δοκιμάζετε' το χαλάν κατέχετε. Π(>ος Θεσσαλ. A. V. 21. Veritas esi dulcis et amara; quando dulcis, pascit; quando amara, curat. S. Angtťstíuus, Ouid fortius desiderat anima, qiiam veritatem? Leo X I Γ.

3 I. P O G E 1) N Á N J cjrkewnjeh odpustcjeh. Od Vincencia Zahradnjka, faráře w Křešicjcli. ífla w n j a podstatné stránky katolického ucenj o odpustcjch gsan tyto: 1. OdpUstek cjrkewnj t^est milost, za kterau se časné tresty božské toho neb onoho žiwota bud gen z částky anebo auplně odpauštěgj. 2. Odpustkowé se udělugj gediné těm lidem, genž 'žádným těžkým, smrtedlným hřjchem negsau poskwrněni, a zwláštnjch dobrých skutků náležitě wykonáwagj. 3. Nicméně základ prominutj časné pokuty, Bohu dlužné, nenjt čisté srdce člowěka, a to dobré, kteréž ochotně působ]; nýbrž nesmjrná zásluha Kristowa a zásluha siřřatých. 4. Zpráwcowé cjrkewnj, papíž a biskupowé, magj moc a práwo, odpusikůudjleti. 5. Užjwánj.odpustků gest prospěáno a spasitedlno žiwým i zemřelým, wšélicj ale zlj obyčegowé při tom zamezowáni buďte. Ž e toto předložené učenj o odpustcjch \v sk u t ku gest ucenj ž d rá w é, rnaudré á prospěšn é, a že vy skutku gest ucenj cjrkwe katolické, togasn ě

4 a důwodně ukázali mjnjvn w přjtomnéni poge- dnánj. Kterážto práce moge, mysljm, že i proto gest s užitkem, poněwadž na učenj o odp^ist- cjch až posawád nenj dostatečně swětla wylito, an smysl mnohých theologů wznešené powěsti při učeuj tomto na odpor sobě čelj. Tau přjčittau obzwláštnj pjli a péči k tomu přiložjm, bych ukázal, že ti, genž na odpustcjch w nyněg.šjm způsobu geoicli mnoho sinezakládagj, a za pauhé prominut) dřewnjch kanonických trestů cjrkewnjch ge pokládagj, newšeligak právvě smeyslegj, a smyslu cjrkwe katolické čistě a plně nechápa- gj. Při poslednj této wěci zwláštnj zřenj mjti budu na dogmatiku D. F. Brennera, ant i w nj o odpustcjch toto, neli naprosto mylné a křiwé, tedyt owšem gednostranné a pobočné učeuj gest předloženo. Cjrkew může trudná cw ičenj, gež na hřj- hnjky k zwláštnjmu gich potrestánj Wzložila, někdy spasitedlně změnith Nebo trestagjcj moc gj swěřena byla ke wzdělánj ne ke zkáze wěřjcjch, a protož přjsuost ustaupiti musj mjrnosti, kdyby se přjsným gednáujm dobré wěřjcjch hubilo. Od- pauštěgjt se pak skrze odpustky uloženj za hřjchy trestowé : Učiněné Pawlem Korintčana satanu odewzdánj, trwanliwá a těžká kagjcj cwičenj podlé swatých otců a sněmownjch ustanowenj, in- junctse poenitentiae podlé sboru Lateranenského, disciplina ecclesiastica podlé Tridentského sněmu. Na časné tresty, kteréž Bůh na hřjšnjka wzklá-*

5 dá, odpustkowé se přjmo a befcpostřeclne newztahugj. Neb tacjžto trestowé nebýwagj od Boha wždycky wzkládáni,* nýbrž někdy toliko, plerumque dle sněmu Tridentského, a protož nenj gisto, pokudby se odpusliti mohli. Cjrkewnj odpustek ale gest wždycky skutečné proininutj skutečného trestu. Tresty swými Bůh i také měřiti muže k zwláštnjmu, newyhnutedlně p o třebnému k onci, kterýž pokud nenj dosažen, trestowé tilo w m oti a wáze swé zústáwagj. Swě- (lectwj pjsma, otců a sněmů, swrchu skrze mne přiwedená, mlč) o trestecb božských. Mluwj též toliko o ukráceuj trestu, u př. o odpustcjch čtyřidceti- neb stodennjch. Nemohaul tedy odpustkowé cjrkewnj w odpuštěnj božských trestů záležeti, poněwadž nenj wědomo, gak dlauhoby tito trwati měli. Práwě proto, že kagjcj neobyoegnau horliwostj swau božské sprawedlnosti nepochybně giž zadost učinili, práwě proto gim prominut byl ostatek trestů cjrkewnjch. Tridentský sněm učj, že trpěliwé snášenj těžkostj, od Boha na hřjšnjka seslaných, zwláštnj gest způsob pokáuj, a protož néchce tomu cjrkew, by trápenj tato přestala, nýbrž ke spasenj gich užjwati welj. Prospěšenstwj odpuslků w těchto kusech gest položeno: Skrze odpustky zbawen býwá člowěk hluboké a někdy srdce sžjragjcj truchlosti, smjřen býwá s cjrkwj a ku požjwánj dobrodinj gegich opět připaušťěn. Spokoguget se přjčinau trestů, gimižby ho snad Bůh stjhati mohl. Ne

6 bo udělowánjm odpustků na gewo dáwá cjrkew důwěrnost swau w milpsrdenstwj B ožj, žet nepochybně pro welikau horliwost hřjšnjka wzlo- žených naň trestů wyzdwihla. Poněwadž to, což na zemi se wáže' swázánot gesli 11a nebi, a což na zemi se rozwazuge, rozwázánot býwá i na nebi : tedy člowěk dřjwe swázaný, nynj ale roz- w ážaný, welmi mnoho polehčen], útěchy, radosti a ochotnosti ke ctnému žiwotu nabýwá. Naposledy se skrze udjlenj odpustků vfstřjc w y- cházj wšeiikým pohor.šenjm ; nebo odpornjkům se žádné přjčiny nedáwá, žalowati na cjrkew pro prjlisnau přjsnost g e g j, anebo někoho swá děti.45 Odpustkowé nowygšjch časů znamenitě se dělj od odpustků, w starobylosti krestanské udj- lených. Gindy gisté toliko osoby přigjmaly odpustky, nynj ge dostáwagj celé obce, anobrž wšickni weřjcj na zemi. Gindy diíwáa byl odpustek těm, genž neobyčegnau horliwostj ney- těžšjch skutků kagjcjch wykonáwali, nynj se wšak uděluge těm, genž se některým lehkým a nedlauho trwagjcjm cwičenjm podrobilgj. Gindy přigjmali odpustky ti, genž gich taužebně žádali, ant se nynj i nežádagjcjm udělugj. Gindy odpustek dostáwali toliko ž iw j, nynj geg i zemřelj dostáwagj. Gindy kagjcjm In jšnjkům toliko při gistém znamenj, že uloženého pokánj horliwě konagj, trestowé uskrowněni byli, nynj se to ale stáwá i těm, genž se cwičenjm podrobugj,

7 kteráž welnii málo do sebe wáhy magj, Gindy zpowěď nenáležela k skutkům zadostčinjcjm, ano- Lržlctomu slaužila, by se takowjto skutkowé lépe ustanowiti m ohli, trest se prodlaužil a odpustek ne lak snadno dosjci se mohl: nynj zp o- wěďgakožto dobrý skutek k dosaženj odpustků slaužj. Gindy přigjmánj wečeře Páně ku kagjcjm skutkům nenáleželo 'f nynj se ale nápodobně za skutek dosticinjcj pokládá, a lc dosaženj odpustků pomáhá. Gindy se odpaustěli toliko kauouiclj trestow é, nynj ale gest 11a tom, že se přede wšjin giným božštj trestowé odpauštěgj. Gindy se odpauštěl trest za hřjchy uložený toliko z částky, nynj i zauplua a naprosto. Gindy toliko biskupowé poddaným swým, nynj papež celému křestanstwu odpustky uděluge. Gindy b i skup před udělenjm odpustků pilně skaumal ž i- wot a hodnost kagjcjch, nynj se wšak bez takowého skaumánj odpuptkowé udělugj. Gindy biskup podlé uznánj swého gakýclikoli odpustků poddaným swým udělili mohl, nynj se ale w gistýth mezjch drželi musj. Gindy se z stlány času při odpustcjch hledělo na horliwost kagjcjch, a někdy i 11a přjnduwy mučedlnjků : nynj se od - pustkowé gednak w gislé časy a na gistych m j- stech, gednak při zwláštnjch přjležitostech udelugj. Ií pewně stogjcjm odpustkům náležegj li, gež roku papež Honorius III. neydřjwe na chrmn Porciunkula, pak ale 11a wšecky františkánské kostely wznesl. K těm zřj i také jubilárnj o d -

8 pustkowé, kteřjžj podlé přjkladu milostiwého léta lidu židowského (III. Mogž. 25.) neyprw od papeže Bonifacia YIII. na každý stý rok, od papeže Kljmenta ΛΙΙΙ. na každý padesátý rok, od papeže Řehoře X I. 11a každý tři a třidcátý rok, neyposléze pak od papeže Pawla II, a nástupce geho Sixta IV, 11a každý pětmecjtmý rok u- stanoweni byli. Těchto nowěg.šjch odpustků ale cjrkew neuwedla, aniž gith nechwálj, alebrž wedlé Tridentského sněmu welj, by ustaupili dřewnjm odpustkům. (Specielle Dogmatik yoii Dr. Fr. Brenner. Zweiter Band. Blit holier Or~ dinariats - Bewilligung. Frankfurt am Main bei Wilh. Wesché S *4,) I. Wizme neyprw, že swrchu wýsloweiié ucenj o odpustcjch cjrkewnjch, zdánj D. Brennera odporugjcj, dobrý má základ w rozumu, s lcaždau ginau náboženskau prawdau pěkně se snášj a powahau swau prospěsno gest a spasitedlno. A. K prokázáuj toho negeden mocný důwodse namjtá: 1. Sprawedliwý Bůh malých, wšednjchh chů netresce neustále a wěčně, nýbrž 11a mrawnj wystupky, newédomjm, nepamětj,překwapenjm a pauhým malomocenstwjm stalé, takowá toliko

9 trípenj nasledowati necháwá, kteráž kratšj neb tlélšj čas trwagj, a gednák zde, gednák na onom swětě nésti se musj. I což wlastně sprawedlíiost Božj k ukládánj takýchto časných trestů wzbuzuge? Nic giného, než úplné člowěka naprawenj. Každé zlé, Člowěkem učiněné, mrawnj gakausi mdlobu a nemoc w duši geho působj, a k těmž hřjchům, anebo wůbec kpáchánj zlého geg uakloňuge. Aby se tedy wznildá w srdci geho chut k působenj zlého udusila, tak dlauho bolest neb těžkost něgakau trpěti musj, pokud se mu páchánj zlého naprosto nezoškliwilo. Gestlit giž ale na duši swé pozdrawen a zmocněn tak, žew ů- le geho statně předešlým hřjchům odpjrá, a o - chotně se nese k dobrému: tedy spokogen gest Bůh, zadosti se stalo sprawedlnosti geho, a k dál šjmu trestánj člowěka žádné wjoe přjčiny nenalezá, Z toho sewidj, žet si člowěk sám odpuštěnj časných trestůubolia Wygednati může. Gestliže po pádu swém mužně powstáwá, nowau pečliwostj nad sebau bdj, w dobrém úmyslu se potwrzuge, a konánjm zwláštnjch dobrých skutků ztracenau sjlu duše swé opět nahražuge a rozmáhá, a snad dokonce lepšjm gest po pádu, nežli byl před tjm : tedy sobě, at tak djm, o d - pustek časných trestů sám uděluge. Může wšak Bůh člowěka, i bez zásluh geho před úplným zemdlené wůle geho uzdrawenjm, pauhau milostiwostj swau, wzložených naň časných trestů buď nadjle, anebo i zcela zbawi-*

10 ti, pokudž něco dobrého z toho wyplýwá, a gistá gest naděge, že to hřjšnjka neučinj horšjrn, nýbrž knáprawě žiwota uowé mu chuti a horliwosti dodá. Maudřj á dobřj lidé častokráte zawinilým odpauštěgj, ne pro gegich hodnost, a žeby toho sprawedliwe zasluhowali, nýbrž protf, aby ge laskawým ušetřenjm pohnuli a oblomili, anebo srdečnau něčj přjmluwu wyslyšeli. K doby se opowážd, haněti knjžete, au zločinci, genž podlé zákona smrti nebo žaláře na celé žiwobytj gest hoden, na milost přigjmá, a vve.škoren trest gemu promjgj? Zdaliž knjže kprokázánj milosti této němuž mjti wjce než gednu maudrau přjčinu? Z toho gestit wědomo, že cjrkew katolická, wěřjc a učjc částečné neb auplné odpuštěnj časných trestu božských toho i onoho žiwota, nic newěřj a neučj, coby mjsta mjti nemohlo, anebo proti něgaké rozumem neb zgewenjm j poznalé prawlě náboženské čelilo. Nečelj-li to proti neskonalé sprawedlnosti Božj, hřjsnjku-li p ř ig i- stérn wymjuěnj, gelikož totiž přigjmá swátost pokánj, wěčné tresty odpaušlj: tjm méně cos sprawedlnosti gehó odporugjcjho wěřjme, na tomgsauce ustaweni, že cjrkew při gistych dobrých a spasitedlných wýmjnkách časné tresty hřjšnjku odpauštj. Udělowánj odpustků, gakž njže uwidjme, w iíčincjch swýcli welmit gest spasitodlno a utěšeno, tjm samým ale s maudrostj Božj wýborně se srowuáwá, a newýmluwnau dobrotu a inilostiwost gelio w plaěgšjn\ swětle nám ukazuge.

11 Proč zpowědlnjk lu jšnjku zwláštnjch dobrých sk u tk ů za pokáuj a powinnost ukládá? K gakému konci tjm směřuge? Zdaž toliko k plněgšjmu geho naprawenj? Ne-li také k tomu, aby časných trestů, kteréžby po smazané wině hřjchů swých trpěti měl, buď zhola odstranil, anebo aspoň u - mjrnil? I z toho snadným záwěrkem usauditi můžeme, že i odpustkowé cjrkewnj nic marného a wy myšleného negsau, a že w skutku k těm cestám náležegj, na kterýchž se časných trestů toho i onoho žiwota zprostiti můžeme. 2. Proti cjrkewnjm odpustkům, gelikož se nimi časnj trestowé božštj toho i onoho žiwota odpauštěgj, zdrawý rozum i proto nic důwodnélio nawrhnauti nemůže, poněwadž gich udělowánj gest milost, milost tato se ale gediné hodným podáwá. Kdyby cjrkew odpustků swých propůgčowala inekagjcjm, zarytým hřjšnjkům : zdrawý rozum by bez konce proti zřjzenj tom uwálčiti musil. Neb pokudž člowěk pro těžké, zlostným předsewzetjm zpáchané hřjchy wěčnýchtreslů zasluhuge: časuj trestowé gemu tjm samým odpuštěni býti nemohau. Ale wšak cjrkew katolická nic tomu podobného wěřiti newelj. Chceli kdo, by mu wýpowědj swau ugistila odpuštěnj časných trestů: ten podlé učenj gegjho netoliko čistau, wšech smrtedluých hřjchů prázdnau swědomost mjťi, nýbrž i zwláštnjch dobrých skutků, od nj wyměřeuých, ochotně konati musj. Wůbec též známo, že cjrkew při udělowánj o d -

12 pustkú pobožně radj, by každý, kdož milosti ú- plného zahlazenj časných trestů účasten býti žádá, nezůstal gen při tom, což ona wýslowně předpis suge; nýbrž i něco nad. to dobrowolně a podlé možnosti swé činil. Pokud možná gest, by clo wěku časnj trestowé bož.štj odpuštěni byli, (o čemž nebuď pochybowáno) tedyt owšem s tau wýmjnkau se odpauštěgj, lcterauž cjrkew ustanowila, poněwadž se nad nj žádná lepšj a podobněgšj wymysliti nedá. 3. Rozumnost katolického učenj o odpu cjch i z toho gasně do očj swjtj, že čistota swědomj a konánj zwláštnjch dobrých skutků gediué wýmjnkau gest k dosáženj odpustků, (conditio sine qua non) ne ale gich položenjm. Prawýgich základ gestit zásluha Krista Pána, a zásluha těch, kteřjž přjkladnau ctnostj swau nebeské sláwy sobě dobyli. Cjrkewnj odpustkowé by přestali w prawém a wlastnjm smyslu slowa toho býti aiilostj, kdyby gich člowěk zásluhau swau docházel. Na čj ale zásluhu se stawěti magj? Na zásluhu toho, kterýž byl neyčistšj zrcadlo wšj člowělcu možné dokonalosti mrawnj, a kterýž pro Boha a pro blaho lidstwa dobrowolně podnikl trudnau smrt křjže. Pro geho neskončenau zásluhu se i také hřjchy a wěčné tresty člowěku odpaustěgj. Kdyby se hřjchy a galc wěčnj tak i časnj trestowé člowěku odpauštěli pro ctnost a sličné skutky geho: tedyby mnohý o ctnosti swé nemjrně smeyšlel, a w záhubnau pýchu upadl*

13 mnohý ale, wida mrawnj swau nedužiwost a chatrnost gednánj swého, nikdýby s upokogenjm srdce wěřiti nemohl, že milosti u Boha odpuštěnj časných trestá dosahuge. nacházj, a Že Ježjš w každém ohledu púwodem gest blahosti na.sj, i tjm gest také weleprospěšno, poněwadž nynj každý cele se oddáwá Ježíši, geho učenj a přjklad wysoko w ážj, a přewzdělawatedlnau smrt geho stále má před očima. Maudře a práwě se též zjskánj odpustků spolu na zásluze swatých Božjch stanowj. Nebo tjm se plněgi znáti učj- me, že prawá ctnost mnoho platj u Boha, a že po Kristu i swatj geho dobrodinci naši gsau, giniž djky wzdáwati gsme powinni. Odpustkowé nás ke ctěnj a wzjwánj swatých w zbuzugj; welmit ale gest prospěšno, ctjti a wzjwati ty, genž K ri- stovvým zde žili duchem, a nynj s Kristem w nebi kralugj. 4. Gak gsem giž ukázal, každý liorliwým konánjm dobrých skutků odpuštěnj časných p o kut od Boha dosjci může. děti a bezpečně usauditi může, Zdaliž ale člowěk wě pokudby horliwost geho wpůsobenj dobrého byla dostatečna? Můž-li mjti gistotu, žet se mu. skrze ty neb ony dobré skutky geho časné tresty toho neb onoho žiwota buď z částky anebo dokonale odpauštěgj? Tjm se žádný, gelikož sám sobě gest zůstawen, a nikdo giný přjležitého saudu u wěci té new y- powěděl, ugistiti nemůže. Kdož ho giž ale w té gisté a celénaděgi postawiti může, že se mu ča-

14 snj trestowé Božj odpauštěgj? Žádný zagisté leč gedno ti, gež Kristus sám za pastýře, wúdce a ředitele wěrných swých ustanowií. Cjrkew'toliko skrze knjžata swá a zpráwcfe swé přewzácný poklad miloslj božských weřjcjm otwjrá. Gestilit giž dána cjrkwi moc, odpauštěti hřjchy a wěčné tresty: tjm gistěgi k nj připadá práwo a moc, oznamowati wěřjcjm, kdy, kde, gak a pokudby se gim zaslaužený časný trest božský odpauštěl. Wrchnosti duchowuj, papež a biskupowé, ktomu gsau zřjzeni a ustanoweni, by wšecko možné dobré a spasitedlné plodili a rozmáhali, a protož magj i moc udjleti odpustky, gelíkož udjlenj toto w skutku gest prospěšno. 5. líd ožby ale o prospěšenstwj cjrkew odpustků pochybowati chtěl? Udělugj se toliko lidem, genž nižádným smrtedlným hřjchem negsaií poskwrněni. Zdali tjmk smjřenj se sbohem a kzjskánj milosti geho nebýwagj mocně zbuzeni? Udělugj se odpustky gedno těm, genž zvláštně wyměřených dobrých skutků náležitě konagj Zdali tjm počet dobrých skutků mezi lidmi welmi neroste? Kdoby se zpěčowal podrobiti se zbožnému něgakému cwičenj, dáti almužnu, aneb giný dobrý skutek, by třebas i těžek byl, wykonati, m ůže-li skrze to weliké milosti, totiž odpuštěnj časných trestů toho i onoho žiwota dosjci? Rozhřešenj ělowěku nowého ochotenstwj J» naprawenj žiwota a k prowozowánj ctnosti dodáwá. Gestlitgiž ktomu gislé naděge nabýwá, že se mu /

15 casnj trestowé božštj prominugj: tedy gistě tjm ČilegŠj, o cli ol ní gsj a gádrněgšj gest k'wystřjhánj se hřjchů předešlých, a ku kráčenj ceštau Jpřiká zauj Božjcb. Přicházjt wsrdce geho weliké p o - těšeuj, a s potěšenjm nowá důwěrnost, nowá láska k Bohu. Po dogitj úplných odpustků cjrkewnjch každý spokogeněgi žiw b ý ti, a w sw a- tem mjru umřjti může. Neb snášj-li něgaké trápenj, to nemá wjce strašliwé powahy trestu, a nenj wjce pokutau ; nýbrž otcowským gestskaumánjm, kteréž zwláštnj ssebau nese zásluhu a odměnu. I smrt ho welmi strašili nemůže. Nebo u g i- štěn gest, že po swém na onen Swět překročen] žádnému trestu podroben nebude. Lidem autlého swědomj, geštoby rádi cele ukogili sprawedlnost Božj, cjrkewnj odpustkowé obzwláštně gsau vhod, a zwláštnj gim přinášegj užitek. W elmi tolikéž slaužj lidem tesldiwého swědom j, a těm, gesto pro neuměnj swoge a mdlobu rozumu snadno zbytečně sebe mučiti, a sic cos p o - věrečného a nepřjležilého konati mohau, by za Iríjchy swé Bohu zadost učinili. I to gest welmi spasitedlno, že nám odpustky sprawedlnost Božj žiwě na mysl přiwozugj, a gak welmi gest polřebno, by každý,hřjšným gsa člowěkem, sprawedhiosti Božj horliwě zadost činil. Cjm wět-=< šjm kdo gest hřjšnjkem, tjm wjce utěšenj a p ok o- ge mysli skrze odpustky nabýwá. Pakli kdo buď nenj hřjšnjkem, anebo odpuštěnj časných trestů giž dosáhl: tedy aspoň zjskánjm odpustků r o z-

16 množnge zásluhy swé. Gelikož zbožnýmipřjmluwami, obětj mesnj a gakýmkoli giným dobrým skutkem slaužiti můžeme žiwým a zemřelým bratřjm swým : můžemet gim i skrze zjskánj o cl pust ků platně prospjwati, protože i to dobrý skutek gest, a sice tjm wětšj, poněwadž geg cjrkewnj wrchnost ustanowila, a zwláštnj při tom k nj důwěra a oddanost se dáwá na gewo. O užitku z odpustků plynaucjm, wýbornýp. Simpert Schwarzhuber toto pokládá: Welmi často důwodnau máme přjčinu strachowati se, že wšechna naše snažnost, Bohu za množstwj hřjchů swých zadost učiniti, nikoli toho nečinj, což sprawedlnost Božj žádá. Častokráte i neyochotněgšj wůli tělesná mdloba, krátkost žiwota a bljzkost smrti se stawj na odpor. I w naše pokánj negedna nedokonalost a chyba přicházj. 'Byt i to, čemuž se za dnů našich podrobugeme, gakkoliwěk přjsno bylo : tedy starobylá kázeň předce byla přjsněgšj, ant my častokráte wjce a tjže, hřešjme, než kagjcj lidé starowěkosti křestanské. Welicetbychom se strachowati musili, kdyb y nám Bůh skrze odpustky nedáwal té radostné naděge, že ze zásluh božského spasitele našeho nahradj to, což nenj w m oci našj, a že u- přjmnau wůli naši přigme za skutek. (Praktisch-kalholisches Religionshandbuch fiir nachdenkende Christen. Prag ξ S. 102.) Prawdat sice gest, že i při udjlenj a zjskánj odpustků wšeliká zlá užjwánj zniknauti mohau,

17 a negédnau giž w skutku pošla. Ale w.sak těm se snadno wstřjc wygjti může a má. Odpustkowé, sami w sobě, nikoli škoditi nemóhau, a škodj-li gest to náhodau a tjm, že lidé i neyswětěgšjch a neywýborněgšjch wěcj zle užjwati mohau. 13. Pówažme nynj hlawnj odpory, kteréž D. Bremier a někteřj ginj theologowé proti rozumnosti a wnitřnj dobrotě předloženého ucenj o cjrkewnjch odpustcjch buď giž učinili, neb aspoň činiti mohau. Dadj-li se odporowé tito lehce a nenuceně odwésti: tedy se nimi prawost uče- nj našeho tjm zřegměgšj učinj. 1. Odpor. Cjrkewnjmi odpustky se wždy skutečné trestowé odpauštěgj. Božské ale tresty se nimi proto odpustiti nemohau, poněwadž gich Bůh ne wždycky, (Brenner.) nýbrž někdy toliko ukládá. O d p o w 6 ď. Newjm, byl liby kdo tak čist, by Bůh žádnými tresty naň sáhati nemusil. Gest- liže kdo w skutku žádných trestů před Bohem ne- zasluhuge: tedy zjskánjm odpustků předce gen o dobré duše swé pečuge. Cjrkew odpustky u- dělnge ne sprawedliwým, nýbrž hřjšnjkům. Kdo nenj hřjšnjkem, ten zjskánjm odpustků zásluhy swé rozmnožuge. 2. Odpor. Casnj trestowé tak dlauho tr- Vvati m usj, dokudž konec, ku kterémuž ge Bůh Časopis p. Katol. Ducíi. ÍV. 4. 2

18 uložil, nenj dosažen. trestů odpauštěti může? (Brenner.) Gak tedy cjrkew takýchto Odp.owěď. Hlawnj konec časných trestů božských gest, aby se gich člowěk zřjzenými prostředky zbawiti hleděl. Zbawuget se gich pak zjskánjm odpustků, a protož se]práwěiskrzeod- pustky konce toho dosahuge. 3. O d p o r. Časný trest, na hřjšnjka seslaný, potřebným gest lékarstwjm duše, a pokud geg trpěliwě snášj, zwláštnjm gest způsobem po- kánj. Gak tedy cjrkew takowého trestu odpauštěti může? (Brenner.) O d p o w ě ď. Člowěk někdy uaprawen bý- wá skrze trest, někdy ale tjm, když se mu trest tento odpauštj. Trpěliwé snášenj protiwenstwj gestit owšem zwláštnjm způsobem pokánj, a wšak i zjskánj odpustků gest zwláštnj způsob pokánj neb zadostčincnj. Udělowánjm odpustků cjrkew trpěliwého snášenj útrpenstwj od Boha seslaných nezamjtá, aniž gim léčjcj moci neugjmá; nýbrž činj ge spolu pramenem zásluhy, a tudy i sne- sitedlněgšj ge činj. 4. Odpor. Škodnot gest, ne zwláštnjm toliko osobám, alebrž celým národům, ano i wšemna zemi wěřjcjm časných trestů odpauštěti. (Brenner). Odpowěď. Poněwadž se skrze odpustky wšem lidem přjčina k plněgšjmu se k Bohu obrá- cenj a k horliwěgšjmu působenj dobrého podá- w á, a ne zwláštnjm lidem, nýbrž hned celým národům se udělnge milost : tedy welužitečno

19 gest, wskutku-li ge cjrkew celým národům udě- lnge. 5. Odpor. Možná~li,,by tem, genž lehkým toliko a nedlauho trwagjcjm cwičenjm se podrobugj, trestowé božštj odpuštěni b y li? (Brenner.) Odpoweď. Toto odpuštěnj časných tre- stů nespoléhá na tom, což člowěk Činj, nýbrž na tom se zakládá, což Kristus učinil, a což učinili swatj. 6. Odpor. Nynj se odpustky udělugj i těm, genž gich nežádagj. (Brenner.) Odpoweď. Nežádagj? Co nás tjm ugištu- ge? Mysljmt, že každý maudrý a rozumný odpustků gest žádostiw, a že gich knjžata cjrkwe práwě próto udělugj, aby žádost wěřjcjch naplnili. By každý wýslowně gich žádal, to jp&éťij ani možno, ani potřebno. 7. O d p o r. Může-Ii cjrkew i zemřelým odpustků udělowati? (Brenner.) O d p o w ě ď. Cjrkew neuč), žeby i zemřelým očistcowých trestů odpauštěla. Skrze odpustky toliko žiwj zemřelým tak gako skrze m od ' litbu, (per modum suffragii) prospěšní býti m o- hau. 8. O d p or. Cjrkew někdy i zpowěď apři- gjmánj wečeře Páně pokládá za dobrý a dosti- činjcj skutek, a někdy giž proto odpustky' ude- lnge. (Brenner.) Odpoweď. Zpowěď a wečeře Páně tak autlé činj swědomj, tak zmocňuge dobrý anmysí,

20 a tak sjlj duši zemdlenau, žehy cjrkew welmt chwalitebně gednala, kdyby druhdy práwě toliko pro hodné přigetj dwau těchto swátostj odpustky udělowala. A wšak mimo přigetj těchto swátostj i také giných zbožných skutků předpisu ge. 9. Odpor. Nynj se lidem odpustkowé beze wšeho skaumánj žiwota a hodnosti gegichudě- lugj. (Brenner.) O d p o w ě ď. Při nepočetnéui množstwj wě- řjcjch skaumánj žiwota a hodnosti gednoho každého nenj možné, a nenj také potřebné. Dosti gest na tom, když se wůbec hlásá wěřjcjm, že kdo se nelepšj a nečinj wšecko možné dobré, tjm samým žádných odpustků nedosahuge. 10. O d p o r. Nynj se odpustkowé w gisté časy, na gistých mjstech a při zwláštnjch přjle- žitostech udělugj. (Brenner.) O d p o w ě ď. Práwě to ke chwále cjrkwe katolické slaužj. Neb nynj každý wj, kdy, kde a pokudby odpustků účasten býti mohl. Dobrý řád wsude měg mjsto, a protož i při udjlenj odpustků. 11. Odpor. Nynj se dokonce i jubilárnj odpustkowé udělugj. (Brenner.) Odpowěď. Jubileum gest čas wšeobecné radosti. Nebo w tomto čase sám neywyššj zpráw- ce cjrkwe kwěřjojm mluwj, a obzwláštnj cestu k dogktj milosti gim ukazuge.

21 12. 0 d p o r. Co nám dáwá plné gistoty, že se nám skrze odpustky časné pokuty před Bohem odpauštěgj? O (I p o w ě ď. Powinné s Bohem se smjřenj, koiiánj zwláštnjch dobrých skutků, poklad zásluh Krista Pána a swatých geho, wýpowěď duchownjch knjžat, a moc od Boha gim propůgčená. 13. Odpor. Dobřj slcutkowé, genž se wůhec k zjskánj odpustků předpisugj, nikoli se nesrownáwagj s welikostj a poetem liřjchů některých lid j. Odpowěď. Proto se cjrkewn j odpustkowé kladau za milost, wychodjcj z pokladu zásluh Kristowých a swatých geho. Wěděti též sluš], že cjrkew wětšjch hřjšnjků udjlenjm odpustků od dobrowolného konán) dobrých, sličnau wůli u- tvvrzugjcjch skutků nikoli neodwádj, nýbrž mocně k nim wzbuzuge a ponauká. 14. Odpor. Dosahuge-li člowěk odpuštěn) časných trestů božských: tedy mu to nerij tak prospéšno, gako když si předstawuge, že hřjšnjk před Bohem stále gest w dluhu a stále trestu hodným. Odpowěď. I kdo odpustky zjská, s prospěchem si předstawowati může, že hřjšnjk, nekage-li s e, před Bohem stále gest trestu hodným. 15. Odpor. Může-li se člowěk skrze odpustky zbawiti časných trestu i pokut onoho žiwota : tedy tjm spjše hřešj.

22 O d p o w δ ď. Swátost pokánj i wěčných trestů člowěka zbawuge, proto ale žádný neřekne, žeby lidé tjm spjše hřešili, a žehy; swátost pokánj byla škodné ustanowenj. Nechce-Ii kdo u- staupiti liřjchů, tomu se ani hřjchy, ani wěčné, ni časné tresty npodpauštěgj. 16. Odpor. Odpustky člowěka od kagjcjch a giných dobrých skutku odwozugj. Neb kdo si předstawuge, že dluh geho u Boha zůstáwá, dobrých skutků tak snadno neopauštj, gako ten, kdož w ěřj, že Bohu giž ničeho wjce dlužen nenj. O d p o w ě ď. Předstawuge- li si člow ěk, zjskánjm odpustků dluh geho u Boha gest smazán: nic škodného při tom newjdjmi Nepochopugi ale, pročby pak některých dobrých skutků opauštěti mel. Nebo ke konán] gich netoliko nowého ochotenstwj dosaženjm odpustků nabyl, ale také nadjti se může, že Čjm wjce dobrého w ykoná, tjm wjce bude odměněn. 17. Odpor. lid o pro odpuštěnj časných trestů úmysl k dobrým skutkům přikládá, uwyltá ctnosti newšeligak čisté. Odpowěď. Trest gest trápenj, ctnost ale w elj, by se člowěk trápenj zbawowal. Když tedy pro zjskánj odpustků předepsané dobré čin j, nic nečinj, coby dokonalé ctnosti bylo protiwno. Bůht sám slibowánjm hogné odplaty k ctnosti nás wtzbuzuge, proto ale nikdo zdrawého smyslu neprawj, žeby nás Bůh k zištné a newšeligak čisté ctnosti wedl.

23 c, Aby se rozumnost a spasitedlnost našeho u- čenj o odpustcjch gasněgi wygewila : ukážit giž - také, že při učenj D. Brennera a těch, genž s njm cjrkewnj odpustky za odpuštěn] kanonických trestů pokládagj, negeden se nalézá nedostatek, a že smysl geho giž proto práw býti nemůže. Cjrke\y giž dáwno obyčegem dřewnjch časů hřjšnjky trestati přestala, což ale za trest uldádati přestala, to tjm samým odpauštěti Jnemůže Odpustky dle smyslu D. Brennera gsau odpustky, genž wlastně nic neodpauštěgj. Práwě giž slowútný Bossuet napsal: Nemůž w rozunmau bráno býti pochybnost, že odpustkowé slaužj k zbawenj nás trestů onoho žiwota, trestů očistcowých. Neb Tridentský sněm w elj, bychom wěřili, že užjwánj odpustků gest welmi užitečno. W čemby ale užitek tento záležel? W ěřjcj- Jjy zde ucházeli přjsné sprawedlnosti cjrkwe, aby pak w budaucjm žiwotě tjm přjsněg.šjmu treslu podrobeni byli. (Point Consid. I. p. 31.) D. Brenner dj, že kagjcjm hřjšnjkům práwě proto, že horliwoslj swau božské sprawedlnosti uepochybně zadost učinili, odpauštjn byl i ostatek cjrkewnjch trestů. Dáwá-li wšak tomu mjsto, že hřjšnjci sami kagjcj horliwostj swau Bohu zadost učinili a trestů geho se zbawiti mohli: tedy tjm samým mjsto dáwá odpuslkům w [smyslu našem, tjm toliko rozdjlcm, že kagjcjm spolu i

24 ostatnj kanonický trest byl odpuštěn. D. Brenner ták pcwně wěřj, že odpuštěnj Časných trestů u Boha možno gest, že kagjcj hřjšnjk sám odpuštěnj toho sobě wygednati mohl. ProČ pak se weřiti zpěčuge, že i cjrkew časných trestů božských pod dostatečnými wýmjnkami odpauštj? Křestané prwnjch stoletj skrze podnikánj kanonických treslů přjležitosti nabýwali, zadost učiniti spravedlnosti Božj, a sprostiti se trestů geho. Gestliže giž cjrkew kanonických trestů oněch odpauštj, anebo w gine mjrněgšj a pohodlněgsj kagjcj skutky ge proměňuge, přitom ale k sproštěnj nás časných trestů božských žádec giné cesty nám neotwjrá: tedy gedná welmi nerozumně. Nebo báli sp gest, že nás Bůh tjm wjce trestati musj,. čjm častěginám cjrkew kagjcjch trestů swých odpauštj, a tudy od zadostčiněnj sprawedlnosti Božj nás odwozuge. Záležegj-li odpustkowé w odpuštěnj starobylých kanonických trestů, neb w proměněnj gich w giné lewněgšj dobré skutky : tedy nepochopugi, gakby ten užitek, gegž D. Brenner wyčjtá, w skutku z nich pocházel. Nepochopugi, pročby ten, genž odpustků těchto nezjská, \v hlubokau truchliwost upadnauti musil, a s cjrkwj nebyl smjřen. Nepochopugi tolikéž, gakby skrze ty geho odpuslky člowěk zwláštnj útěchy a ochotnosti k činěnj dobra nabýwal. Nepochopugi posléz, gakby se skrze'geho odpustky přjčina p o horšen) odgjmala, gakoby cjrkew byla welmi

25 twrdau a přjsnau. Neb mnohýby se práwě na tom horšiti mohl, že nynj cjrkew welikých hřj- šnjků přjsně netresce, a dřewnjch spasitedlných trestů odpauštj. Dle zdánj D. Brenuera cjrkew skrze odpau- štenj kanonických trestů dňwěrnost swau w m i- losrdenstwj Božj dáwá na gewo, že i božský trest na hřjšnjka přišlý bude wyzdwižen. Proč- by cjrkew toliko naděgi dáwati měla, ne alepo- těšitedláau gistotu? Z gaké maudré přjčiny by se pochybowati mělo, že což ona určitě a w y- slowně rozwazuge, rozwázáno gest i u B ohaz čeho pak D. Brenner zawjrá, že cjrkew odpau- štěgjc kanonických trestů, důwěřowati se může, že spolu i božských trestů člowěka zbawuge? Z gakých důwodů se on na tomto ustanowil d o mnělí): z týchž důwodů se twrditi může, že cjrkew zagisto časné tresty božské toho i onoho ž i- wota odpauštj. Dle smyslu mého ti, genž nyněgšj cjrkewnj odpustky za prominut) kanonických trestů magj, celé ucenj o odpustcjch matné a negisté činj, wá- hy a ceny mu ugjmagj, w zbytečné odpory se za- pletagj, a žádného mocně ktomu newzbuzugj,by cjrkewnjch odpustků sobě přiwlastniti pečowal. Odpauštj-li se skrze cjrkewnj odpustky býwalý někdy kanonický trest: gaký pak trest podnikali musj ten, genž nyněgšjch cjrkewnjch odpustků nezjská? Gaký dluh tomu nebywa smazaní Kdyby odpustek záležel w promiuutj starobylych

26 kanonický cli trestů : tedybychom cjrkew katolickau z nemalé neprozřetedlnosti winiti mohli, Práwěby se tupiti mohla, že kázeň gegj nenj náležité zřjzena, a že odpustky uděluge, odpustky trestů, ant i slowa neprawj, p r o č, kterak a gak dlauhoby kdo cd nj trestán býti mel. Dr. Brenner, rozdjl čině mezi starobylými a nowotnými odpustky, nemůž utagiti trpkost gakaus a nelibost, a zbytečně cjrkew zlehčuge. Neb mluwě proti nyněg.šjm odpustkům, winj cjrkew z toho, že se od kázně a obyčege starowěkosti křestanské znamenitě uchýlila, kteraužto částku dogmatiky geho žádný bez zármutku čjsti nemůže. Prawjt sice na konci řeči swé, že cjrkew těch nyněgšjch odpustků neuwedla, ani gich nechwálj, anobrž welj, aby odpustkům dřewnjch časů u- staupili. Ale wšak práwě tjmto pozuamenánjm cjrkew w tjm wětšj potupu uwozuge. Nebo gestii cjrkew odpustků těchto neuwedla: kdo gim medle dal zniku a průchodu? Gestli odpustky swými časných božských trestů neodpauštj: co medle nimi odpauštj? W elj-li, aby tito nowěgsj odpustkowé ustaupili odpuslkům dřewnjch stoletj křestanských: proč gich trpj, proč wěřjcjch w omylu necháwá? Kdo nyněgšjch odpustků uděluge, nežli cjrkew? Gak tedy gest možná, by gich sama nechwálila? Wšech takýchžto odporů, uesuadnostj a žalob by D. Brenner gistotně byl popominul, kdyby na tom byl usianowen, že cjrkew má moc, i božských trestů časných odpau-

27 sluli, že moci té w skutku po wšecky časy neproměnní prowozowala, a že rozdjl při odpustcjch téch^o a pominulých časů neležj w g iclip o - waze, wlastnosti a podstatě ; nýbrž toliko w kagjcjch skutcjch, kterýchžto cjrkew k dosažen] prominutj časných u Boha trestů předpisowala a předpisuge. Gindy předpisowala těžká, trwau- liwá kagjcj cwičenj, nynj ale tauž maudrostj snadněgšj a časům přjležitěgšj kagjcj dobré skutky gakožto wýmjnky k dosaženj odpustků předpisuge. II. A wšak práwě to, že cjrkew katolická wždy časných trestů božských odpauštela, w druhé částce tohoto pogednánj ukázati mjnjm. Naše učenj o odpustcjch prawé gest učenj cjrkwe katolické, a nápadně gest učenj apoštolské, učenj Kristowo, učen] swědectwjm Božjm doljčené. Při učenj o odpustcjch toliko to znamenati slušj, že ač gest učenj práwě katolické, nicméně neuj dogma imperatum, čili učenj, od w šeobec- 116 cjrkwe swétle, určitě a wyslowue proneseno, tak žeby ten, kdožby ginák smyslil, za kacjře čili odbogujka cjrkwe gmjn býti musil. Mluwiž zde mjsto mne wýborný náš Schwarzhuber:,>Píi odpustcjch se každý bez ugmy wjry a nabožen- slwj toho domněnj držeti může, kteréž se muwu- iopodobněgšj byli zdá, gen když se při tom láska a sworuost nerušj. Že odpustek gest p rom i-

28 nutj časného trestu, od zřjzené wrchnosti duchownj krom swátosti pokánj udělené, próminutj časného trestu, kterýž po odpuštěn] hřjchů zfistáwá, a Bohu anebo spolu také cjrkwi gestpowinnowán, to nenj sada neb článek wjry. Zdali ale w náboženstwj nic nenj prawda, anebo zdali se nic učiti nesmj, lečgeduo to, což gest liotowá a slawně uslanowená prawda náboženská? Což ž nedostatků přjležitosti, času a pjsemndstj až posud nenj rozhodnuto, to se pozděgi aspoň rozhodnauti může. Při cjrkewnjch obyčegjch nenj třeba, by wšickui náleželi k wýslowným prawdám w jry; postačuget lc spasitedlnému gicli drženj i pauhé domněnj, kteréž se wedlé důwodů swých prawdě podobá. T i swatj otcowé, kteřjž u přjkladu platnost křtu, od kacjřů uděleného, před rozhodnutjm té wěci, hágili, welikau cjrkwi tjm prokázali službu, ant prawdu, kteráž geště w obecnau známost byla new.ešla, gasněgi osw jtili, a ke konečnému rozhodnutj a uštanowenj gegjinu zralaugi učinili. (W iz geho : Religionshandbuch. Prag Band. IV. Hauptstiick Y. Abschnitt. 216 a 217.) Co gsem o powazc a podstatě cjrkewnjch odpustků hned swrcliu wystawil, to se pěkné srownáwá s myslj cjrkwe katolické, to nenj na odpor cjrkewnj kázni a letopisům prwotnjchwěků křestanských, to posléz základněgšj gest, než t o, nač D. Brenner a ginj theologowé odporné zdánj swé postawugj.

29 A. W še, což prawý smysl cjrkwe katolické dá- wá na swetlo, učen] naše o odpustcjch chwalj a potwrzuge. Welicet pochybugi, by který z nynj žigj- cjch biskupů učil, že cjrkewnj odpustkowé gsau toliko prominutj kanonických irestů, w prwotnj cjrkwi býwalýcb. Tomu na odpor pastýřskými listy a wšjm gednánjm swým dáwagj na gewo, že skrze cjrkewnj odpustky ti časnj trestowé se oilpauštěgj, kteréž Bůh zde neb na onom swe- té na hřjšnjky wzldádá. Katechismus Petra K a- niše welikét má w cjrkwi katolické slow o, aw ů - ],ec se od biskupů cliwálj a poraučj. Práwě ale Kafliš (Canisius) odpuštěnj časných pokut, Bohu dlužných, odpustkem gmenuge. (O swát. pokánj kap. IV.) Cjrkew katolická zwláště w b ib lj, kterauž nazjwá psaným slowem Božjm, smysl swůgpro- gewuge. Gak giž biblj o odpustcjch saud]; Ne mluwjt naproti tom u, což gsem hned z počátku tohoto pogednánj wynesl, nýbrž neneswětle to potwrzuge. Biblj wůbec toho se držeti welj, což gest dobré a spasitedlné. Omnia probate, quod b o num est, tenete. (I. Thess. V, 21.) Gat gsem pak dobrotu a wnitřnj cenu odpustků dosti, gasnt ukázal. Cokoli swážete na zem i, swazano bude i na nebi, a cožkoli rozwážete na zemi, rozvázáno bude i na nebi. (Mat. X Vílí, 18.) Slowy těmito se duchownjm wrchnosteni zwlášlnj dawa

30 m oc, a pročby gecínali nenáležíte a smyslu Pánu na odpor, an moc tuto i na odpuštěnj časných trestů božských wztahugj? Pawel hřjšnjku w obci Korintské uložil za pokánj trest, pak mu ale trest tento odpustil. Poněwadž giž trest tento uložen byl za pokánj, čili za skutek, kterýmž se sprawedlnosti Božj zadost čin j: tedy prominutjm trestu toho mlče dal na gewo, že Korintčan onen sprawedlnost Božj giž spok ogil, a žádného wjce božského trestu se nemá obáwati. Při čemž dobře znameneyme, že Paw el, mluwě o odpuštěnj trestu a pokánj toh o, těchto slow užjwá: S i cjuid donayi, donavi propter vos iu persona C h r is t i.(ii. Cor. II, 10.) Slowo in persona Christi nenepodobně se wztáhnauti může i na trest, Bohu powinný. Neb kdyby byl Pawel w ě řil, že Korintčan onen před Bohem trestu hodným zůstáwá : nikoliby mu potřebného pokánj byl neodpustil. Odpuštěnj hřjchů a wěčných trestů gestit welmi wětšj wěc, než odpuštěnj trestů časných, Gestližet giž cjrkew, gakž nikdo nepochybuge, práwo má a m oc, odpauštěti hřjchy a weliké tresty, tresty bez konce trwagjcj: mát zagisté m oc a práw o, činiti i t o, což mensj gest, to gest, odpauštěti časné pokuty božské. Tridentský obecný sbor o odpustcjch wyslowil, že užjwánj gich gest welice užitečno, a že Kristus sám cjrkwi dal moc, odpuslky udělowati. (Sess. XXV.Decret. de Indulg.) Toto ustanowe-

31 nj, mysljm, na to ukazuge, že odpustkowé gsau odpuštěnj časných trestů, Bohem wzldádaných. Neb kdyby postaweni byli w odpuštěnj trestů kanonických : nebylotby užjwánj gich welmi užitečno, (indulgentiarum usus perquam salutaris) anižby byl Kristus kudělowánj gich cjrkwi swé zwláštnj dal moc a práwo. Kdo zagisté předloženým gest, tjm samým každého trestati, a podlé uznánj swého trest ten změniti neb zcela odpusliti může. Ze swatých otců snad toliko Tomáš Aquinský wýslowně o cjrkewnjch odpustcjch mluwj. Ont ale zřetedlnými slowy náš o odpustcjch smysl potwrzuge, řka: Někleřj theologowé twrdj, že nás odpustky ne trestů, kteréž ukládá Bůh, nýbrž toliko těch pokut zbawugj, kteréž se kagjcjmu bud od kněze neb od kanonických zákonů předpisugj. Ale cjrkew by nám udjlenjm takýchžto odpustků spjše škodila, než ku prospěchu b y la, poněwadžby oswobozenjm od pokut, kanóny uložených, daleko těžšj trest očistcowý na nás u~ walowaia. (Summa totius Theolog. SuppL 3. Pars, Quřest. X X V. art. 1.) Papež gest neydůstogněg.sj a přednj učitel wěřjcjch, a wýpowěď geho druhdy čistý- a prawý gest smysl wšeobecné cjrkwe. Žádnýt wšak ;iž posud papež neučil, žeby se skrze odpustky toliko bywšj trest kanonický odpauštěl. Papež beo X. následugjej učenj Lulherow o, gakožto odporné učenj katolickému zawrhl: Odpust-

32 kowé těm, genž gich práwě dosahugj, neslaužj k odpuštěn) těch trestů, kteréž sprawedlnosti božské pro hřjchy swé gsau dlužni. Posléz i wětšj djl theologii při učenj o odpustcjch k straně našj stogj. Giž Jan Gerson napsal, že se odpustkowé na odpuštěn) ěch trestů wztaliugj, genžby buď zde neb w očistci trpěti se měli. (Opuse, de indulg. Tom. II. Consider. 11.) íljmský theolog Jan Karel Bossi d j: Indulgentia est remissio poense temporalis, quae post dimissam culpam luenda superest, extra Sacramen - tum facta ab eo, qui potestatem habet dispensandi spirituálem thesaurum Ecclesiae. Docent theologi catholici omnes, esse Ecclesias coelestem quemdam thesaurum, ex meritis Christi et ex meritis Sanctorum conflatum, cujus, cum promulgantur indulgentise, fit distributio quaedam ad inopiam fidelium sublevandam, ut ipsis in promptu sit pretium ac veluti aurum, quod Deo solvant pro poena, quam ipsi debent. (Instit. Theol Romee T om 3. Lib. 10. Appendix pag. 227.) Téhož smyslu gest Natalis Alexander, Bellarmin> Taberna, Thomas ex Charmes, Laymann, lleymbach, Schwarzhuber, Schneller, Baur, Kollenetz, Amort, Juenin, Miuderer, Iiollet, llabert, Tamburín, a drahně giných theologů, do gichžto spisů mi se nahlédnauti dostalo. B. Dr. Brenner a theologowé smyslu geho sice prawj, žeby odpustkowé naši na odpor byli cjr-

33 kewnj kázni a letopisům prwotnjch wěků křestanských. Gistot ale gest, že se dřewnj a nyněgšj cjrkew w smeyšlenjt swém o odpustcjch d o hře srownáwá. Po wšecky časygeden a týž byl w cjrkwi katolické smysl, že wěřjcj negen w ěčných, brž i časných trestů odpuštěnj u Bohadosjci mohau. Ten toliko při wěci té rozdjl se nalézá, že nynj katolické' učenj o odpustcjch wjce gest wygádřeno a plněgi rozwinuto. Dle wyřčenj sněmu Tridentského Bůh s odpuštěnjm winy neodpauštj wždy wšech trestů. Co se ale tkne časného trestu, můžet člowěk skrze zásluhy Kristowy Bohu zadost učinili, když buď seslaných od Boha těžkostj trpěliwě nese, nebo činj, což kněz ukládá, anebo sám w něco dobrého se podwoluge, u př. když postj a niodlj se, almužnu dáwá, nebo giných zbožných skutků působj. (Sess. XXIV. can ) Wedlé učenj toho tedy člowěk nanegedné cestě sprawedluost Božj pohnauti může, by mu časných trestů prominula. Z toho se ale zawřjti může, žet i skrze odpustky sprawedlnost Božj ukogiti můžeme, pokudž gen udjlenj odpustků těchto takowé má do sebe w áhy, gako u př. to dobré, kteréž kněz w zpowědi anebo člowěk sám sobě ukládá. Ukázalt gsem wšak, že cjrkewnj odpustkowé oprawdu drahně wnitřnj ceny a wýbornosti do sebe magj, a protož gistě k ušetřenj hřjšnjfea maudrosti a dobrotě Božj dostatečné přjčiuy poskytugj.,, Časopis p; IOilol. Duch. IV. 4. 3

34 W prwotnj cjrkwi se mimo pokánj, w zpowědi uložené, i ginj trestowé ukládali, genž druhdy mnoho let, a někdy na celý žiwot čloweka trwali, a wedlé zwláštnjch prawidel neb kagjcjch zákonů, (canones pcenitentiales) wyměřowáni 'byli. Λ wšak trestowé tito byli wlastně způsob pokánj, lékarstwj k uzdrawenj duše, hrj chy zemdlené, a prostředek k dosaženj u Bolia prominutj pokut časných. Swalý Cyprian žádal od padlých pro dané pohoršen] weřegué pokánj, když ge ale wykonali, to předkládal učenj, že gim i Bůh. odpustil. Q ui sic Deo satisfecerit, adjutus a Dom ino, quam uuper contristaverat ecclesiam, betam faciet, et coram Deo veniam et coronam merebitur. (Lib. de lapsis.) K gakcrnu konci, dj ostrowtipňý Schwarzhuber w dotčeném spisu swém k gakému konci weřegné cjrkewnj pokánj od biskupů neb kněžj ukládáno bylo? Prokázali gsem ze swotlých slow neystaršjch otců, že se to stáwalo negen k odstraněnj daných neprawostmi pohoršenj, nýbrž obzwláštně proto, aby se dluh, gegž Bůh za hřjchy žádá, zaplatil, a podlé možnosti smazal. I tomu mjsto dáwám, že se w prwotnjch sech cjrkwe uložené weřegné pokánj bud z částky nebo zauplna odpauštělo, a sice buď na přjiiilinvn mučedlnjků aneb pro welikau ochotnost, kterauž kagjcj hřjšnjk zwláštnjch dobrých a pobožných skutků wykonáwal. A wšak i při tom se wždy hlawně k spokogenj sprawedlnosti b o ž

35 ské smeřjowaloj gakož tato síowa zřetedlně d o- ličugj: Patres Concilii Clouehoviensis, anuo 742. celebrati, ajunt ca. 26 : Non sit elemosyna porr e cta ad minuendam yel mutandam satisfactionem per jejunium et reliqua expiationis opera jure Canonum indictam, sed magis ad augmentandam emendationem suam, ut eo citius placetur divina; indignationis ira. W prwdtnjch časech wěřjcj odpuštěnj Časných trestů u Boha docházeli skrze weřegné p o - kánj, pozděgi skrze gitlé dobré skutky, mjsto kanonického onoho polcánj konané; nynj ho ale docházegj skrze odpustky, neb wýslowným ugištenjm cjrkwe, že kdo před Bohem gest ospravedlněn, a zwláštnjch dobrých skutků wykoná- \vá, časných pokut odpuštěuj u Boha docházj. Protož dj papež ínnocencius XII. w jubilárnjm oznámenj roku Doceatur populus, quod post remissionem delictorum, debitum temporalis poense, adeoque gtave onus satisfactionis remaneat, quod copiosis elem osynis, rigorosis jejuniis et longis ac difficilibus Operibus poenitentiee (ut veterum tempore christianorumfactum esse liquet ex canonibus poenitentialibus) aut horrendis poenis purgatorii solvi deberet. Cum \ei o talia jubere humana? infirmitati nimis grave lo ret: ideo Vicarius Christi tales satisfactiones per indulgentias m inuit» Tak tedy i nyněgšj odpustkowé w prawé powaze a wlastnosti swé gsaudo stičinčnj sprawedlnosti božsk é, tjm toliko r o z-

36 djlem, že se to dostičiněnj, kteréhožby mdloba lidská wykonati nemokla, skrze zásluhy Krista a swatých geho doplňuge, a že odpuštěnj časných trestů, genž se gindy mlče udělowalo, ny. nj slawnau wýpowědj cjrkwe se wynášj a pogištuge. Přjležitě napsal Jan Karel Bossi 11a mjstě swrchu dotčeném: Quod poenitentibus primo concedebatur propter Martyrum preces, coepit tribui ob eorumdem poeniteutium fervorem in poenis canonicis obeundis, deinde ob elemosynas, in subsidium sive pauperum sive ecclesiarum erogatas a poenitentibus, quod praesertim contigit sieculo septim o, mox etiam propter expeditiones in terram sanctam, ac demum propter certas ali cujus ecclesiae visitationem. Quibus causis, tanqnám gradibus, indulgentiae, magnis ab initiis profectae, ad nos manarunt. (Pars III. η. V. pag. 230.) D. Brenner se sice za přjčinau odpustků w smyslu našem welmi horšj, a rádby dokázal, že starožitnj kvestáné nic o nich newěděli. Zdaž toho ale dow edl? Zdaž igediné swědectwj w starobylých spisech a w kronice cjrkewnj nalezl, žeby se časnj trestowé božštj odpauštěti nemohli anebo odpauštěti neměli? Mjsta, kteráž on píiwozuge proti odpustkům našim, wlastně se gich ani netýkagj, ant toliko o cjrkewnj kázni prwotnjch wěků gednagj. Lepšjho powáženj hodno gest to, což František Aloys Crabath, cjrkewnj kněz,.w důkladném

37 pogednánj swém: Disquisitio historicocritica cle indulgentiis. Pragse 1732 o odpustcjch pokládá. Myslj t on, že odpustkowé půwodně záleželi w odpuštěnj oněch kanonických pokut, že ale od osmého stoletj křesťanského mjsto starého, přjsného pokánj giné lewněgšj se ukládalo, a kdo se tomu podrobil, že sprawedlnosti božské tak učinil zadost. «ako ten, kdož ono těžké a ostré pokánj wykonál. Dle smyslu geho tedy odpustek gest prominutj pokánj, w dřewnj cjrkwi bywaleho, ale Avšak společné s tau důwěrnostj, že námbuh skrze zásluhy Krista a swatých geho odpustj ten trest, gegžbychom oněmi dostičinjcjmi, twrdými skutky prwotnj cjrkwe byli smazati mohli. Dle zdánj geho se nynj skrze cjrkewnj odpustky z časných trestu božských odpauštj to, což se z nich uiu(ly buď celým neb částečnjm prominutjm kanonického pokánj odpaušlělo. Pro lepšj toho rozum wlastnj geho slowa zde kladu : Indulgentia est remissio poenitentiae, quce pro peccatis Deo reddi deberet, confidendo, Deum nobis et eam poenam, quam per hiec opera satisfactoria, olim imposita aut a quibuscumque suscepta, delere p o tuissemus, intuitu meritorum Christi et Sanctorum Suorum remittere. Seeculis VIII, IX et commutabatur poena canonica in leviora opera, ita ut, qui obligationem Deo satisfaciendi implere volebat, non necesse haberet poenitentiam, a canonibus statutam subire, secl leviora opera pi restare posset. Ita et m odo canoniccg poenitentiae

38 leviora opera surrogata sunt, quin propterea poenitentia, seu satisfactio, Deo praestanda, qua? per canonicam illam poenitentiam implebatur, remissa sit, nisi iis solum, qui haec opera, in quae commutata ββ$, uti oportet, exercent.u Z toh osew i- dj, že Crabatůw smysl gedno poněkud od našeho wyloženj odpustků se delj, gelikož se ale dě- Ij, žet nedostatky swé má. Poněwadž kanoničtj trestowé dřewnj cjrkwe byli způsob pokánj, kterýmž se Bohu za zpáchane hřjchy činilo zadost: tedy se člowěk ťjmto dostičinenjm zaslaužeuych před Bohem Časných trestů zbawowal, a cjrkew mu toto dala na rozum: Poněwadž gsi se přjsnému pokánj podrobil, a sprawedlnost Božj sé giž spokogila : tedy se žádných wjce trestů božských nemáš co obáwati. Gestliže cjrkew mjsto onoho přjsnéhopokanj giný, lewněgšj a přjležitěgšj způsob dostičiněnj ustanowila : tedy tjm samým snadněgšj a přjležitěgšj cestu kdosaženj prominutj trestů b ožských wěřjcjm otewřela. Tau přjčinau nebuď mluweno, že cjrkew skrze odpustky odpauštj kanonicky trest, nýbrž pro uwarowáuj zmatků a o- mylů řjkati se má, že nynj cjrkew přjležitěgšjm způsobem dostičiněnj wygednáwá wěřjcjm odpuštěnj časných pokut božských tak, gako gim ge půwodně ukládánjm těžkého pokánj wygednáwala. Němuž Crabáth tomu odpjrati, že každým od cjrkwe zřjzenym dostičiněnjm, leč přjsno gest, leč lehko a poh od ln o, odpuštěnj časných trestů

39 božských se dosahuge. Proč tedy užjwá slowa: confidendo? Proč neprawj, že konánjm toho, což cjrkew k spokogenj sprawedlnosti božské předpisuge, na slowo a rukogemstwj gegj w skutku odpuštěnj časných trestů božských dosahugéme? Pokud člowěk saudcem gsa we wlastnj wěci swé, k smazánj dluhu swého před Bohem některých dobrých skutků 'působj : toliko důwěřowati se může, že niu zaslauženj trestowé Časuj od Boha odpuštěni budau. Když ale cjrkew sama w ýpowěď činj, že se mu trestowé tito odpauštěgj; tedy se úplná gistola milosti této podáwá. C. D. Brenner má za to, že geho o cjrkewnjoh odpustcjch smysl w letopisech prwotnjch stoletj křesťanských pewný má kořen: ale nikoli toho neprowodj. Že cjrkewnj odpustkowé nic negsau giuého než odpuštěnj býwalých kanonických trestů, to se na spisech štarowěkosti křestauské nikoli tak nezakládá, gako to, což gsme my o cjrkewnjch odpustcjch předložili. Mjsta ze swatých otců, kteráž D. Brenner, k předsewzetj swému přiwozuge, mluwj toliko o zkrácenj kanonického pokánj. Tak u přjkladu prawj Řehoř Nyssenský: Pro ratione conversionis illi quocpie poenas tempus contrahetur, adeo, ut pro novem annis in unoquoque gradu vel octo vel septem, vel sex, immo etiam quinque tantum anni ponantur. (Epist. ad Letoj. c. IV.) 'Dj

40 tolikéž snem Lateranský čtw rtý: Decernimus, vit, cum dedicatur basilica, non extendatur indulgentia ultra annum, ac deinde in anniversario dedicationis tempore quadraginta dies de injunctis poenitentiis indulta remissio non excedat. (Can, 62.) Co wlastně ta a těm podobná mjsta dowozugj? Do\vodj-li, že náš wýldad odpustků gest jtřiw? D ow odj-li, že nyněgšj odpustkowé nic negsau než odpuštěn] býwalého kanonického pokálí]? Ni to, ni ono z oněch mjst zawřjti se nemůže. Ozuamugj tolik o, že cjrkewnj praxis z strany ukládánj zadostičinjcjch skutků nebyla wždy stegná, a že gednau byl Čas, w kterémž se pokánj, dle zwláštnjch kanónů hřjšnjkům nagistý čas uložené, prozřetedlně zkracowalo. Na těchto mjstech se rozpráwj o odpustcjch zwláštnjho způsobu, o odpustcjch, genž byli toliko prostředek k dosažen] giných odpustků, k dosaženj prominut] časných trestů božských. ffezapjrámt, že se wdřewnj cjrkwi odpauštěl kanonický trest: toliko lomu mjsta dáti nemohu, což D. Brenner proti nyněgšjm odpustkům z toho zawjrá. Zdánj geho, žeby se odpustkowé wsmyslu našem s býwalým odpauštěnjm kanonického pokánj srownati nedali, a žeby gedno druhému stálo na odpor, w kronice cjrkewnj žádného dokonce nemá základu. Ustrnulí na slowu indulgentia, neprohlédage k duchu učenj cjrkwe katolické a ke konečnému směřowánj kázně Segj Odpustek něgaké částky neb i celého po~

41 kánj kanonického toliko tomu se udělowal, komu zpráwcowé cjrkewnj saudem a rozeznánjm swým dali gistotu, že sprawedlnosti božské zadost učinil, a i u Boha odpustek časných trestů toho i onoho žiwota dosáhl. Při učenj o odpustcjch cjrkewnjch by žádné nesnáze a žádného odporu nebylo, kdyby theologowé w patřenj na býwalé odpustky kanonického pokánj na hlawněgsj odpustky, na odpustky wmnohowážněgsjm a wýtečnegšjm rozumu slowa toho nezapomjnali, a kdyby wůbec, prw nežna- Llédagj do biblj, do spisů swatých otců, do sněmownjch nálezů a kroniky cjrkewnj, wnitřnj d o brotu a spasitedlnost každého učenj a ustanowenj bedliwě skaumali třikrát čtrnácti rodech u sw. Ma- tauše Ϊ, 17. Od Fr. X. Kostky. 1[J sw. Matauše w prwnj částce článku 17. stog j: Atak wšech rodů, od Abraháma až do D a- wida, bylo rodů čtrnácte. A od Dawida až do zagetj Babylonského, rodů čtrnácte. A od zagetj Babylonského až do Krista, rodů čtrnácte. O těchto slowjch prawj Jan Adrian Bolten: (Bericht des Matthaus von Jesudem Messias. A lto-

42 na, S. 5.) Ačkoli u Matauše třikráte čtrnáct rodů se má nalezti, předce gen geden a čtyřidcet se gich gmenuge, a proto geden scliázeti se zdá, o čemž Jaroljm a Augustin giž podotknuli, ga~ kož i Porfyrius z toho námjtku vrzal proti prawde křestanského náboženstwj. Slowútný Kalmet praw j: (in Matth. T, 11.) Gakkoli wykládáš, gest se owšem třeba přiznali, že se zde gméno gednoho krále nedostáwá, aby druhá neb třetj třjda ze čtrnácti lidj spogená se naplnila. Protož dáwá Ivalmet winu opisowatelům (Matth. I, 17.), a má za t o, že gest wyne chán Joachixn čili Joakim, syn Joziášůw, kteréhož pro wyplněnj počtu nadgmenowaného také do poslaupnosti té postawil. Swatý Jaroljm (in Dan. Cap.I. initio) prawj dle Kalmeta: WEwangelium podlé Matauše zdá se geden rod scházeti, poněwadž druhá poslaupnost čtrnácti (τεσσαραόεκας) Joachimem, synem Joziášow ým, se skončuge, a třetj Joachimem, synem Joachimowým se p očjn á; což newěda Porfyrius pomluwu působj (struit) cjrkwi, ukazuge swau nezkušenost, au se snažj obwiňowati Matauše z neprawdy. Tak i Brentáno má za prawdě podobné, že Joachim a Jechoniáš gest stegné gméno, a že by Jechoniáš dwakráte státi měl. Nacházj se skutečné čtenj Joziáš zplodiljoachima, Joachim pak zplodil Jechoniáše w nekte-

43 rých Wydánjch pisem ; gakož 1. we wydánjliterau E. známém mezi učenými dle de Matthaei a některých ginýeh, 2. we filoxenosyrském přeložen] od Whita wydaném, a 3. w Jerusalémskosyrském přeloženj. Než co se dotýká filoxenosyrského přeloženj, nalezl Ádler totéž přeloženj, w. němž čtenj nadgmenowané gen w kragi podotknuté napadnul (wiz Yers. Syriac.); ostatně Griesbach de Matthaei, ano wšickni ginšj skaumatelowé pjsem sw. našich časů magj za to, že čtenj to do běžjcjho čtenj podlé posudných prawidel přigmauti se nemá. Oteme-li pozorně slowa sw, Matause, naležíme, že u každého rodu poslanpnosti té stogj zp lod il, a zplozenj to že se potahuge na pohlawj mužské. Až pak u sw. Josefa nestogj Josef pak zplodil, nýbrž: Josefa, muže M arie, z njžto se narodil Ježjš. Dle těch slow nepatřj giž Pán Ježjš do počtu zplozených dle zákona, aniž do počtu rodii. Gsau zde tedy genuw edeni předkowé P. Ježjše ze strany sw. Josefa, geho pěstauna. Aniž nás může meyliti slowo m už; nebot gest známo, že za tanměgšjch časů liebregské slowo UTK, řecké ανερ newyznamenáwalo gen muže, nýbrž i zasnauhenélio, ženicha, gakož i, yvvi] negen ženu, anobrž také neivěstu f ož patrno gest z pozdněgšjho wyprawowánj sw Matauše částky 1. článku 20, gakož i také skutečně w Ethiopském přeloženj se w této částce člán

44 ku 16 a 20. nacházj (wiz Bolten l.* c.), a sw. Jaroljm Ic článku 16 a 20 této částky dotwrzuge. T o wšak šetřjce widjme, že ne geden m l poslaupnosti nadgmenowané dle prwněgšjho počtu, ale giž dwa článkowé se nedostáwagjf; nebot giž ne 41, ale gen 40 článků máme odpočetše Pána Ježjše. Ani tedy autočiště, kteréhož se nadgmenowanj sláwnj wykladatelowé uchytili, nemůže dostatečně gim z rozpaku wypomoci. Co máme tedy o tom článku smeyšleti? Mělby s\r. Matauš zmeyliti se w tak lehaunkém počtu? aneb sám Duch s w., gehožto řjzenjm pjsmo swaté bylo psáno? Kdo to smj gen pomysliti? Gaká tedy pom oc? Máme wzjti autočiště swé kusudné důmjnce? Než důmjnky usudné wpjsmě swat. geu z neydůležitěgšjch přjčin magj mjsta mjti dle zkauniatelů pjsem, gá ráděgi prawjm, gen dle ustanowenj cjrkwe sw. wšeobecné ; nebot geden neb několik lidj učených, bytby sebe maudřegšj byli, lehce se zmeylj. Protož se držme slow se nacházegjcjch w pjsmě sw. tak dlauho, gak gen možná. T o činjce gak si pomůžeme? Sw. Matauš musil uwáděge poslaupnost P Ježjše, rody tak uwésti, gak se obyčegně uwádjwali, aby každý z národu židowského tehdegšjho času i hned nahlédnul, že J. Kristus skutečné zpokolenj Dawidowa pocházj, a že Ont gest dáwno sljbený Messiáš; (což pakobšjrně dokazuge přirownáwage Geho žiwot spjsmem starého zákona - ) ; nebot se dá snadno mysliti, že Židé dáwa-

45 gjce sobe na přjštj Messiášowě welmi mnoho záležeti poslaupnost tu také dokonale znali. Pro snadněgšj pamatowánj nepochybně se zwláště uwáděli osoby, které z gakéhokoli ohledu byly mezi ginými znamenitěgšj, aneb o kterýchž cos neobyčegného bylo powědomo. Počet náš třikrát čtrnácte, dle podotknutého gen gak řjkáme náhodau se zdá srownáwati; wšak ku pomoci paměti nemálo prospjwá, protož sw. Matauš srownanliwost tuto rád podotknul. Aby ale wyšel, gest třeba neyslawněgšjch osob rodů těch šetřiti. S Dawidem prwnj poslaupnost se skončuge, aby bylo patrno, žedawid z pokolenj Abrahámowa pocházj, kterémuž to pak zase slib byl učiněn, že z geho pokolenj Messiáš pocházeti bude. Aby tedy pozdégi bylo widěti, že se na p o - tomcjch Dawidowých slib ten wyplnil, musjdawid gakožto kořen pokolenj swého zase býti gmenowán j a geg pocjtagjce máme až na Joziáše zase 14. rodů. Slušně Joziáš dělj zase pokolenj to, kterýžto gako Abrahám a Dawid o cest a sláwu Božj se staral tak sice, že o něm stogj psáno: IV. Král. X X IV, 25. Rowen mu nebyl před njm král, kterýby se byl nawrátil kpánu z celého srdce, ze wšj duše swé, ze wšj sjly swé, dle celého zákona Mogžjšowa, aniž po něm powstalgemu rowný! On dokonal w sláwě králowské národu ž i- dowského-žiwot swůg. Mimo to w I.Paralip. III. část. mimo djtek Dawidowých wždy se uwádj gen

46 gediný potomek až na Joziáse, kterýžto čtwero měl synů; od nichž zase pokoleírj a tjm samým poslanpnost Dawidowa wyrazila wětwe. Bylt konečně poslednj z králů gmenowaných před zagetjm Babylonským. Poněwadž třetj třjda poslaupnosti od Joziáse gakožto neyslawněgšjho z oněch časů pocházj, tedy bylo třeba geg gakožto kořen rodů od něho pocházegjcjch zase napřed uwesti. - Rozděliwše dle rozwáženj toho poslanpnost iuto na tři částky, giž nemáme žádné těžkosti \v slowjch sw. Matauše; gest pak poslaupnost ta následu gjcj: I. 1. Abrahám I. 1. Dawid I. 1. JoziáŠ 2. Izák 2. Salomaun 2. Jechoniáš 3. Jakub 3. Roboam 3. Salatiel 4. Jůda 4. Abias 4. Zorobabel 5. Fares 5. Aza 5. Abiud 6. Ezron 6. Jozafat 6. Eliakim X Aram 7. Joram 7. Azor 8. Aminadab 8. Oziáš 8. Sadok 9. Nason 9. Joathan 9. Achini 10. Salmon 10. Achaz 10. Eliud 11. Boz 11. Ezechiáš 11. Eleasar 12. Obed 12. Manasses 1 2. Mathan 13. Jesse 1 3 / Amon 13«Jakub 14. Dawid 14. Joziáš 14. Josef. Z uwedeného wyswětlenj gest widěti to, co sw. Matauš sám prawj w článku podotknutém (17), že od Abraháma až do Dawida rodů gest čtr-

47 nácte; od D aw ida (neprawj od Šalomauna) do zagetj Babylonského zase čtrnácte ; a tolik též od. zagetj až na Krista. Neprawj ale nikde, že rodů těch dohromady gest 42!! Srownáwáme se w tomto počtu sdr. Ja. G i- rjm Rosenmiillerem (Scholia in N. T. Norimbergae 1815.) gakož i sbohumjrem Olearem (in ob servat. sacr. pag. 30.) a s Storrem (dissert. in libror. N. T. historicor. aliquot loca) dle uwedeuj Roseumůllerowa. 3. W gakérci pořádku má se přiměřené cwičenj náboženské pro školnj mládež wenkowslcau stáwati? Od Antonjna Wendra, děkana w e Wlašjmi, knjž. arcib. konsistornj rady &c. P rawda-li gest, že pramen lehkowážnosti \v náboženstwj, pramen nemrawnosti wětšjm djlem, ba snad gediné w zanedbaném aneb chybném w y - chowánj liledati se musj: nemůžet i z druhé strany gináče než prawda b ý t i, zet dobré, přiměřené wychowánj zbožnost a mrawopočestnost za účinek swůg má. Tyto pak wěci gsau, kteréž člowěka každého pro sebe, kteréž obce celé, kteréž i občan- stwa zemská oblažugj.

48 Odděleuj wychowatelstwj, njrnž aucelu tohoto přežádaucjho se docházj, bez wšj pochybnosti náboženské cwičenj gest, hned za prwnjho mládj započaté. A gestit pro tu wéc předmět tak weliké důležitosti, žeby zwlást pastýrowé duchownj, gimž swěřeno, w přemyšlowánj w Čjtánj o něm w učenj sebe dálšjm djlem swau wlastnj, djlem cizj zkušenostj' nikdy ustati neměli; aby takto powinnosti swé, kteráž gakož k powáženj gest, tak i sladké odměny podáw á, bez weyčitek swědomj co neylépe možná a s požehnanými následky dosti činili w stawu b y li; gelikož gim samotným část tato wychowatelstwj, gim cwičenj náboženské, gim tedy blaho občanstew, časné i wěčné dobro lid-- ské ku pěstowánj odewzdáno : aniž pak možno, zauplna dostatečného dozorstwj tuto uřjditi. #) Medle, an pastýř duchownj welikau tedy wěc na se přigal, z njž přjsný počet mu nastane někdy: nebude! mu zagisté newhod, když se mu z cizj zkušenosti poukáže, kterakby lásku k náboženstwj a mrawnosti w srdcjch mladých žákůw měl štjpili, což, že pastýřům a katechetům wenkowským bude lc ljbosti, tjm wjce se zdá : čjm nepořádné a ginák i k wypůsobenj těžké na * ) C o že weřeguá zkaumánj školuj d o sebe ntagj, zkušenj i bez mého připomeuutj zu a g j; a ta ke wstjpcuj zbožnosti a mrawnosti nikoli ueslauij.

49 wštěwowánj školy náboženské cwičenj tuto prá- \vě wjce obtéžuge. Žádám wšak, bych nebyl z neskrownosti obwiňowán, gakobých snad rádcem a učitelem obe- censtwa činiti se chtěl! Mámt gá wšecka poučenj o předmětu tomto na swětlo wyšlá dobře w U- ctiwosti; ihotowgsem, sám každé takowé ochotně přigmauti a geho užiti: nemohu wšak sobě odepřjti, abych wrěcj, kterauž gsem mnohale- tau pracj za dobrau a užitecuau seznal, mladšjm w úřadě bratřjm neposlaužil; w nabytá gich u- měnj práwě se důwěřuge, že dle potřeby, gakž okolnosti udagj, pominau, co zbytečného, a dosadj, což zde toliko poukázáno gest, aneb Čeho by se nedostáwalo. A protož tedy : W gakéia pořádku má se cwičenj náboženské pro mládež školnj wenkowskau stáwati, aby prwnjmu mládj bylo přiměřeno? Předepsaný Katechismus se zde, gsauc kniha školnj, za prawjdko bére. Na rozličnost w schopnostech, na dřjwenabyté wědomosti, na ponětj doma wsatá zprwu nesmj se hleděli nikoli; nýbrž djtky co práz;dné, na počátku co steguě uspořádané tabulky buďte pozorowányr, na které se něco trwanliwého na- psati má. Toho nižádný nemůže upřjti, žesegimhned zprwu známosti o Twůrci a o stwořenj swěta podati musegj, dřjwe než se na otázku w knize školnj: Kdo wsecko stwořil? odpowědi žá- Časopis p. K atol. Duch. IV. 4, 4

50 dati může. A protož, co prwnj základ cwičeuj w náboženstwj, historie biblická stógj, gegjžto wýrazowé hlawnj w dálšjm kráčenj s Katechismem musj se spogówati; při čemž že maličtj píjběhy mnohem ochotněgi poslauchagj, nežli ga- Iowé a nesrozumitelné otázky, a gich častěgi obtjžné a geště méně srozumitelné wýklady, má katecheta ge.ště k lepšjmu, že pozornost gich hned s počátku zagme a náchylnost k učenj probudj. Srdce pak takowýclito posluchačů prwnj struna gest, kterauž katecheta naladiti musj; i budiž tedy za hlawnj prawidlo položeno: že 7iew yhnutelne třeba gest, aby katecheta powždy sám sebe dřjwě rozehřál předmětem, gegž myslj přednésti, a proto nikdý sobě nedowolil, bez wlastnj přjprawy wyučowánj počjti. Giž pak gednage o stwořenj swěta, postupug katecheta od bezžiwotných k žiwočichům nerozumným od těch fc rozumným smrtelnjkům, a tak ponětj o neydokonalegšjch tworech anděljch připrawug; kterýmžto gednánjm také tak. poslaupně welikost a wznešenost Twůrce samého se obgasnj- A gak přewelmi mnoho katéchela ueprospěge, gakli maličké obdiwowánjm twůrce Boha úžasem nad wznešenost] Gebo a hlubokau uctiwostj pro Něho dřjwe naplnj, než ponětj odporná do hlawy se gim usadila, a dřjwe než pocitowé se záměrem geho nikoli se nesnášegjcj srdce gich zaugali!

51 Teď pak řekne u p. Milé djtky, vynasnažme se, abycliom toho nesmjrně wznešeiiého Twůrce spokorau wjce se znáti naučili! Tu třeba a) na wěci stwořené poukázati, h) o swatých pjsmech star. zákona zmjnku činiti, aby se stezka k wýkladu wlastnostj Božjch proklestila. Poslednj wěc tato nepodáwá-liž příležitosti gistě zdaleka newolané zmjniti se o zgewenj Páně, o péči otcowské, pro lcterauž nás o wlastnostech swých a o přjprawách wykaupenj našeho wyučuge? I hned pak se učiteli náboženstwj pole rozlehlé naskyfuge, na kterémž wolno mu pro djtky krátké přjběhy rozsazowati, z nichž wlastnosti Božj w katechismu znamenané seznal i, swětle schopiti, a tudy do paměti hluboko wtisknauti i mohau i musegj. Zná-li katecheta wěn tu nastrogiti, aby přjběhy takowé ze žiwo- ta lidského wybral, aneb alespoň, na nčg obrátil : i pro dálšj léta djtek s obdiwowánjni a uctiwostj, kteréž w srdcjch gegich zanjtil, spolu také lásku k dobrotiwému a mocnému Twúrci rozžehá, a prawau synowskau bázeň štěpuge, kteráž ge bude zdržowati, aby se Mu nezneljbily. A gakýž to prospěch pro nábožnost a mrawnost prospěch ceny nemalé! gaká to spo- moc pro cwičenj nasledugjcj! Mocný ten a do- brotiwý stwořitel tomu chce On to prawj! ó! žádné napomenutj, žádná domluwa, žádná pohrůžka, žádný trest nenahradj účinek slow těch oprawdowě a Iaskawě pronesených!

52 Láskat wsemu u>éřj, wseho se na dege, u- gištuge Apoštol sw. Pawel. K auplnegšjmu wyswětlowánj wlastnostj Božjch opatrowánj prwnjch lid j wrági gich pád gich wypuzenj Abel Kain a t. d. přewýborné pomůcky podáwá; gakož se takto i w biblické historii zároweň s katechismem pokračuge. Po takowé přjprawě přigde se w katechismu na otázku: Co gest Búh? a odpowěď gegj, kteráž nikoli nenj a nesmj býti gen prohozená, chladná definicj, nýbrž wýraz wraucjho pocitu a klaněnj, obdiwowánjm, uctiwostj a láskau ze srdce wynucený. Žet nenj to wěc má, tuto o potřebě wýkladu slow zatmělých mnoho mluwiti, netřeba připomjnati. Uwod a wýklad olázky hnedky nasledugjcj: Gak byla duše člowěka stwořena? ktomu má zaměřiti, aby u djtek pocit gegich wlastnj důstognosti wzbudila a rozmohla; k čemuž se takédobře hodj, au duši lidskau podlé bytosti Božské klade. Lahodjt to zagislé člowěku obyčegně, řekne-li se o něm, že se mužům slowiítným podobá: i nesměla-ližby se marnůstka tato u djtek we wznešeněgšj, tírodněgšj cit přetwořiti, w cit, gakowýž na budaucnost gich prawým. andělem strážcem by byl? Zdržugj-li se lidé pro způsobilost, pro počestnost chyb a wýslupků,bogjce se poklesnauti w tom, což slušj: ó! nelze gináče>

53 než zet swědomj podobnosti s Bohím mnohem zewrubněgšj, mnohem záslužněgšj zdrželiwost wywoditi a w neohebné žiwota prawidlo utwrditi mus]. Nesmjrná tato wznešenost duše lidské má se djtkám nábožně "a s wraucnostj, má se při každé - šetrně k hlawnjmu aučelu měřjcjmu katechetowi přečasto se uaskytugjcj přjležitosti na srdce klásti; a nemělo by se u cwičenj nikdy dále pokročiti, leč se přeswědčenj nabylo, že počátečně oswětlowaná ponetj, poznánj a city se způsobem, gakýiii maličtj smeyšlegj a pocitugj, «akoby sdruženy a dokonale sgednoceny gsau. Pěkné, kratičké průpowědi, gakýchž se při takowéni wyučowánj co wůbec powědomo nikdy nedostáwati nesmj, tak se djtkám předneste, aby se w nich hezky znaly, gen aukolem k učenj z paměti nikdý nebuďte! Tuto pak zastawil gsem obyčegně u wyučowánj, a několik duj zaplnil wyprawowánjm krátkých přjhuhů, opatrně tak wybranych, aby wesrněs s přednesenými wěcmi w dokonalém byly spogenj. Při tom nawádělgsem djtky, schopnosti gegich, náklonnosti, a Avadymrawnj dobře před očima máge, aby samy usudek swůg progewily ; čjmž gsemsebe nepřjgenmého wytýkánj a trestánj chyb a poklésků gich zbawil, powždy to tak nastrogiw, aby práwě na djtě chybugjcj otázka připadla, na njžto odpowjdánjm by donuceno by-

54 Io, samo swau chybu wyznati, a tudy samo ee pokárali a polepšen] si tímjniti. Metla se pomalu docela vyhostila z třjdy mé. Při prowiněnioh něco těžšjch když se dřj- we slawné utišen] buď gen pohledem aneb daným znamenjm nařjdilo nasledugjcj, neboli tomu podobné zwolánj nad mjru prospěšně aučinkuge : O djtě, nad tebau srdce boleti musj! tys tedy tak neštastné bylo, svému mocnému, tak dobro tiwému Tvůrci se zoškliviti? Tak neštastné, krásnau duši swau zohyzditi? O! kdo z vás chtělby na mjstě neštastujka tohoto býli? at. d. Zwolánj to kdomluwámnad mjru důrazným pramen odkrýwá nikdý newysychagjcj, a žiwých podáwá barew kwyznačenj ohyzdnosti, kterauž hřjch, a milostnosti, kterauž ctnost do sebe má; gakkoli se posud o trestech a odměnách swě- taonoho mluwiti geště nedá. Po maličkém pouchýlenj tomto kdálšj otázce w katechismu přistupugi: Proč stvořil Bůh lidi?» An djtky poznaly, gakto vznešená duše gegieb, a gak drahocenné to pro nás dobrodinj, že gi bytosti neydokonalegšj přjpodobňowati smjme : žádná otázka giná nemůže uwede- na býti, kterážby lcožiwenj vštjpené lásky kdo- brotiwému Stvořiteli a obdiwowánj Geho lépe se hodila. Odpowěď na ni tak mnoho látky k v ý kladům, k úvodům we žxwot skutečný, k wábj- cjm a zase odstrašugjcjm přjkladům podáwá, žet

55 se ani prawdě podobali nemůže, aby něžná, gap- ná srdce mladistwého křestanstwa bez pohnul] a bez přeswědčenj zůstala; zwlá.št, an dtázka hnedky přicházegjcj hřjch \v obrazu přeohyzdném před oči slawj, až srdce proniká. Radosti newyslowitelné často gsem pocjlil, wi da, kterak po hlubokém stenu, njmž gsem mjsto odpowědi, tak aby to učenci zpozorowali, zaplnil, negeden ze schopněgšjch buďto swúg obli- čeg rukama zakrytý na stolici položil, aneb wpo- hnutj upřeným okem hleděl před sebe! takowéto pohnutj bez použit] miaauti, by loby zrády se nad spásau djtek dopustili! Gel tu i mjsto, kdež se křehkost srdce lidského odekrýti a mládeži před přjlišnau w sebe důwěrau wýstralia dáti může, tak ale, aby srdce nepozbyla. Důkladů kna- učenj tomuto gak bibličtj takiswětštj děgopiso- wé i přjběliowé ze žiwota lidského wůbec pře- hognost poskytugj. Zde pak u wýkladu historie biblické spojeném, s neustálým poukazowánjm na wlastnosti přednesené, o nichžto při každičkém cwičenj zmjnka nenucená mělaby se činiti až ku potopě swěta pokročili, kterýto katecheta leiíowal- hy? Událost tuto žiwě wyprawuge učinj, že mráz půgde po dětech, a že nosti Páně gakoby zjragjce se zatřesau. přjsnost sprawedl- A y! galcá to milá přjležitost k upewněnj bázně Božj w srdcjch gegich, 'tjm přjhodněgšj, že hned otázka nasledugjcj ktomu wede, gak Twůrce ten nenj gen

56 hrozný snad nkrutnjk, nýbrž otec we wšem laskawý, z lásky trestagjcj a milosrdenstwj činjcj. Spolu pak se swatost Páně slabé mysli djtelc tudjž auplněgi oswčtlj; budaut s to, aby sobě laskawost, milosrdnost s přjsnostj a sprawedlnostj myslily wsgednocenj,a tudy swatost pochopily : čjmž i wědomosti gegich i bázeň Páně blahoplodné činj pokroky. Prwé než katecheta ppct dále pokročj, seznam djtky se zasljbenjm AdamOwi a Abrahamowi daným; wylož nowau wlastnost Božj wěr~, nost; a připrawiž djtky neydřjw na djlo spasenj, potom na děg geho a na děginu Spasitele samého, i na swaté geho učenj. Ze se tady djtky uawáděti magj, aby w děčnost zamilowaly sob ě, a ctnost tu také konaly, gakož i, že se krása a záslužnost gegj uwedenými několika přjldady takét i z odporné stránky poukázati m á : sotwa bude třeba připomenauti, an sobě i tu i w každé přjležitosti, ano v ž d y cky musj katecheta upřjtomniti, že péče geho nemá toliko po wěčném spasenj djtek gjti, alebrž i po tom, aby ge w užitečné a blažené občany wzděláwal. Když takto maličtj o Twůrci wěcj weškerých wědomosti nabyli: čas gest, aby druhau w Božstwj osobu, Boha Syna seznali. Wážnost w pohledu i w řeči, gakau by se znamenitost učenj toho wyznačila snadnost wdorozuměnj a wyhošlěnj wselikých dogmatických

57 těžkostj, *) aby se poraatenj ponětj předešlo, tak přjsně se od ketecliety požadugj, že w tom od neymenšjho upustili nelze. O wtělenj Krista Pána musj se gednati gako o článku wjry, o kterém ni neymenšj pochybnosti mjti nelze. Na neyweyš mohau geg několik krátkých prorockých předpowědj předcházeti. Radjm wšak wesměs, we wyučowánj předněg- Sjm, zvlášt kde se historie biblické užjwá, aby se děti uwykaly, výroky pjsma, za wyřčenj Božj brati a gim na slowo wěřiti. Při otázce :,,Co se přihodilo znamenitého před narozenjmkristowým? zdá se welmi užitečné býti wyswětlenj, w gakém spolku Jerusalém byl s lljmem, snazarethem, sbetlehemem, gak 1o wyhljželo s řjmskýníi wládaři a národem židowským, gaká přjčina, že Maria do Betlehema přišla. Tak i o tamněgšjch pastýřjch řeč buď činěna, a wůbec o všech wěcecb, kteréby djtkám cizé a nepowědomé byly. Gá také, o Rjmu, cjsaři a wládaři geho m luw ě, neopominul gsem, o hlawě cjrkwe, o weliteli nad zemj našj i o wládaři geho wewlasti této se zmjniti, snapomenutjm, by sobě wěci ty zatjm pamatovaly. U- j *) Auřad skolnjho dozorce zastáwage zwlášlnjm důznomera D u- stogué Konsistoři nedostatky gsem p ř e d lo ž il, gakó gsem li wyucowánj mládeže \v náboženstwj byl shledal. Pro tu Vfěc od jij wyšlp napoménutjj kteréž se w e Yernaljch r nacházj. V iz iž i Vern. r N. V. a také r N. V. n g.

58 činil gsem to, by gim pozděgšj učenj historické lehčj bylo a patrněg.šj; spolu pak také, aby některé známosti o spogenj swém s oběma těmato hlawama a sobcj zemskau nabyly; a mnjm zagi- sté, že zacházky takowé negen proti aučelu negsau,nýbrž že i nemálo prospěgj; pročež gich pro žiwot skutečný nikdý nepomjgjm. Když se způsobem tjm známost o poměrech wěku toho i o sineyšlenj geho předešle: ulehej se katechetowi wyprawowánj o narozenj Páně i přjpadek geho znamenitě. a poučeuj mrawuá sa- moděk se mu na srdce tisknaucj tjm wolněgi i k srdejm maličkých se proberau, gesto rozuměgj co se předňášj, a uwyklj giž budau, aby každé wyprawowánj na mrawy gich obráceti slyšely. U- diwenj, milost, klaněnj se Ježjškowi gim podobnému wstřjc wyplápolá ze srdej gegich; budaut pastýře blahoslawiti, že widěli Spasitele wgeslech, - záwiděti budau mudrcům milosti, kteráž se gim stala, an mu prwnj dary podati směli, a budau odhodlanost cjtiti, kterauž i ony by božskému dj- těti wše obětowaly,na čemž Ipj srdce gegich djtěcj! A zpozoruge-li katecheta takowé city aumj- něnj, gež probuditi se snažil : bude-liž moci po poučenj prahnauejm gemu na půl Cesty wstřjc spě- chagjcjm žáčkům ukogenj odepřjti? Neubezpecjli ge, žet i oni gistau magj naděgi čistj a dobřj zůstanau-li, spasitele toho někdy spatřiti? žet i oni každodenně směgj mu dary obětowati, dary, nad wšecko zlato země té Spasiteli přjgem-

59 O přednášen) jaábožeustwj etc. 539 neg-íj 5 dary, kterýmiž i sobí samým poklady pro wěčnost ustřádagj: poslušnost, lásku, nábožnost, pokoru a t. d. Libo-li, odhal se tuto blud onen škodný, gakoby darem chrámu učiněným hřjch u Boha mohl se wyplatiti, aneb se gi- 116 mrawnj wady odkrýgte; lépe wšak se ctnosti žiwými barwami obrazte s užitkem člowěku z nich plynaucjm, a na swětlo gasné postawte, tak aby si djtky bez pobjdnutj samowolně umjnily že oněch chtěgj se warowati, tyto pak konati bedliwě. Aby wšak wzbuzenj citowé nezwrhli se w křjdla Ikarowa, aby na mjstě aučinných křestanů newywedl sobě w náboženstwj přepiatců: hezky opatrně powždy se ku zemi snášeg, - pohnuté miláčky w rozličné obzory žiwota lidského uwáděg, a nech, aby citowé w úmysly a žiwota prawidla dozráwali. Gakož při každém cwičenj, tak i zde průpowěď onu neustále měg před očima: Exempla trahunt. Dlužno pak katechetowi častěgi zwlášt an naučenj na žiwot lidský obracj prawidla mrawnj, z wlastnostj Božjch se preyštjcj op á čiti, a snažiti se, by myšlénku: tato gest wůlě Boha mého totmuse 1 jbjí, ažwnawyklý půwab ku ctnosti u djtek pozwedl: gakož i naopak toto Bůh zapowjdá, to se mu oškliwj co bezpečnau pawézu proti hřjch u upewnil. O obřezánj Páně může se zmjuka učinili, gakož o obyčegi od Boha w starém zákoně nařjzeném

60 a křtu našemu něco nápodobném: hned wšalc bez prodlenj dálšjho se pokročj k wýkladu autěku Syna Božjho před auklady člowěka gediného. Kterak se při wšech předmětech, o kterých mládeži známost auplnau podati neradno, i zwě~ dawost gegj powábiti nedowoleno, takto prozřetedlně pospjšiti má: budet každému katechetovi známo dokonce; gest wšak třeba, aby se wěc ta před každým takowým přjpadkem dobře rozwážila a s učitelem grammatikálně opakugjcjni náležitě o nj promluwilo. Na dotaz, genž se tuto djtkám uainjtá, zná každý bohoslowec odpowědjti; a budet i dobře slaužiti, udagj-li se mládeži poznanáhla se zákonem starým seznámeněgšj prorocké wýpowědi, 11a okolnosti djla wykaupenj na wlas poukazugjcj. Dle zdánj pak mého nebyloby neprospěšno, z učenj toho na mrawy obrátiti, gak že w potřebách našich po wzjwánj Boha našeho, rozumem swým, užjwagjce mohutnosti, genž do nás gest, a prostředky dowolenými sobě pomáhali a zaufánj i powěry střjci se máme: gešto i sám Syn Božj prostředku přirozeného použil, chtěge pronasledowánj ugjti, a tudy i nám přjldad zůstawil, gegžbychom nasledowali. Načež pro wýstrahu wýkaz nedowolenýcli, powěrných, w lidském wšak žiwotě často užjwaných prostředků měgsi tutomjsto. Widělo-libyse wšak za lepšj, mrawnj tento předmět až k přikázanj prwnjmu dochowati, gest o tom co gednati, kte

61 rakže wšeliká usilowánj, ano weškerá namáhánj zlých lidj, buďlež si gakkoli mocnj, marná gsau proti usauzenj a řjzenj Božjmu: nenj-li libo, u přjležitosti této whodné obgasniti maudré a peč- liwé wedenj těch, genž Bohu milj gsau, a důwě- ru w ně obžiwiti. As gako nadběžně tuto připomjnám, aby se přjležitosti, kteráž se u přednášenj žiwota P. J. K. zde krátce poukázaného naskytuge, použilo, a mládeži kpochopenj a porozuměnj wyznánj Apoštolského po částjch, gak se w historii pokračuge napomohlo. Otázka dálšj: Co wjme neyznamenitěgsjho'o mladosti Ježjšowě? odpowědi zagjmá, z nichž pro djlky mnohostranná poučenj wyplýwagj. Pro mrawy gich w chrámě - pro užitek, gegž dobřj towaryšowé podáwagj, a naopak pro způsoby po domácku a na wenku pro chowánj se k rodičům, k předstaweným a t. d. pro pilnost a bedliwost we škole i mimo ni: pro wše toto má zde katecheta zrcadlo před rukama, kteréž aby mládeži předstawil, a gj k potřebě podal, nesmj meškati; anobrž snažiti se, aby Wykupitele w ctnostech geho djtěcjch gakožto milowánj a nasle- dowánj na neyweyš hodného předstawil gim. Prwé pak než geště Ježjše při křtu geho gako muže uwede ; nechat mládež Jana Křtitele, co předchůdce Páně sezná, a zwolánj Eyhle beránek Božj srozumj.

62 JVlůíet se gj tu o počátku beránka welikonočnjho neyhlawněgšj řjci, což katechetu w biblické historii až k wygitj z Egypta dowede : i zgewenj Janowi dané: a duchem swatým naplněn bude a t. d. třeba bude podotknauti; musj se wšak způsob křtu tehdegšj i řeka Jordán oznámiti. O postu a pokušen) Kristowě ostrowtip gednati nechtěg katecheta ; raděgi po wyprawené události o poloze chrámu a na wýchodu obyčegném způsobu střech podotknuw beř se k poučenj: gak se djtky w časpokušenj wnitřnjho i zewnitřnjho zachowati magj ; při tom schwalug prospěšnost průpowědj z pjsma, co ochrany w pokušenjch, uweď přjklady ze žiwota skutečného, a neobmeškey utéchu wléwagjcj poučenj o andělu strážci přidati, při kterém naše Česká, pěkná a wšem dětem známá pjseii: Anděle Božj, strážce můg neypřjhodněgi se wyložj. Otázka w katechismu teď nadcházegjcj: Kdy počal Ježjš učiti? aby se chladně toliko a bezdušně gen prohodila, ani možná nenj. Onat gakoby dwéře k náboženskému cwičenj o wjře otwjrá a syna Božjhogako učitele člowěčenstwa znamená. Nenj tu mjsto, kde se základ w jry, základ nepohnutedlný položití má? Djtky poznaly Twůrce, učily se Geg milowati, ctjti, obdiwowati, Geniu se klaněti a Geho se báti; počaly o wtělenj Syna Geho známosti 11abýwati, Geg co djtě milowati a t. d. - teď tedy nechat Geg katecheta co učitele lidstwa předobro-

63 činného slawně prohlásj; at ge se saustawau spasenj seznámj, kterauž Twůrce založil, a Syn pak prowedl. Nesnáze, gež od prwnj doby narozenj swého strpěl, drsná přjprawa pro auřad ten učitelský, gjžto se podrobil, maudrost, kterau se při zwolenj prwnjch učedlnjkň řjdil, obtjže, gežto po cestách za wyučowáujm swým konaných snášel, čistota duchownj, ze wšech činů Geho wyswitagjcj, přjwětiwost a láska, kteráž u prostřed newděku, nenáwisti a stjhánj při Geho gednáujch se powždy stkwj neustále katechetowi nynj před očima buďte! Wěcj těchto dále pokračuge použjwey, aby srdce djtek wděkem, láskau, úctau, wjrau a dowěrau k Spasiteli naplnil; a slowageho: Nechte maličkých ke mně přigjti neodlučitelně ge s Njm nawždy spog]. Newděčnost židůw, gich zaslepenost, katecheta důrazně na srdce mládeži wlož, i ptey se gich: kdožeby tomuto Božskému učiteli, genž pro spasenj naše na zem byl sestaupil, genž tak milostně a neunaweně pro naše dobro pracowal, a hotow byl (nechti někdy hrůzoplnau změnu w běhu žiwota Geho, totiž Umučenj Geho gako ze wzdálj zhlédnau) skutek wykaupenj swého a učenj swé i krwj wlastnj zapečetiti, kdožeby směl mu w j- ry na slowo, poslušenstwj na každé pokynu- *) Slowa tato nade wchodem do školy Wlašjmské na tabnlce mramorowé zlatými literami napsána se nalezagj.

64 tj odepřjti? Takto aneb podobným způsobem gest třeba, aby se zárodek ne slepé, a wšak bezwýmjnečué wjry zaurodnil; zde i lze pošetilost lidj naweřegnau hanbu wystawiti, lidj, kteřjž s odwahau trestu hodnau wyřčenj Božská rozumkem swým posuzowati se opowažugj ; lze tuto mluwiti s Pawlem o podrobenj rozumu, o potřebě a zásluze wjry ; lze mládež obklopitištjtem neproniknutelným proti wšemu pochybowánj, posměwactwj, newěře i wšelikým oněm gedowatým swěta toho šjpům, genž na zahubenj dušj se pauštěgj. > Mládež má dále gádro wjry, má wšak i osjdla, gaké gj hrozj, seznati; a w tomto smyslu kutwrzenj totiž základu, na něgž wjra se o- pjrá, prones se otázka hned nasledugjcj : Wěřili-li wšickni w Ježjše? s takowau widitelnau, ljtostiwau rozpačitostj, aby mládež, Spasitele milowná, strachowala se, že odpowěď newypadue dle žádosti. Zwolánjm pak: gakže my štastni gsme, ač gsme nezaslaužili, že do počtu wěřjcjch patřjme! aneb čjmsi podobným, budiž o blahu takowém, o ceně pokladu gj tudy swěřeného poučena, a tak i o wěrném opatrowánj, kterým geg po čas žiwota pěstowati gest powinna. *) * ) Snad-liz třeba i 11a to p ozor obrátili, žét' trwauj wyucowánj nemagj hodinky txrsowali, ale radčgi, že má ge p o- hnutj a přeswědčenj, gehož se šťastně d ošlo, končití? Chwj-

65 Cjtn důrazněgi se toto na' srdce mládeži-vyložilo tjm ohyzdněgšj progewj se gj zatwřzelost židůw, igegicb nenáwist izáwist, kterýmiž neprawostmi ke wšem nasledugj< jm ukrutnostem na P. Ježjši spáchaným pohnáni byíi< Ay! gakáto rozmilá zámjnka, pod kterau tyto \v každém skoro stawu lidském rozplemeněué ohawy zostudili, a plody.gég.ich w děgině Ježjšowě s poukázán jm na Kaina, na syny Jakubowy, i \v obecném žiwoté ohledati, a spolu sjmě swornosti, přjzně, pi j wětiwosti a oc hotnosti kginým zasjli lze gest! Gakžby neměly mladé newiňata zhroziti se, slyšjce dále, kam až hněw a záwist židy přřvve-' illa, k tomu totiž, aby Ježjše, po gehož každičkém kroku stopa dobrodinj, stopa swatosti pozůstala, zawraždili! A gakžby neměl katecheta překwapugjcjlto zhrozenj horlivvě se chopili, aby podrážděnau giž oškliwost khněwu a záwisti íía neyweyš roznjtil a sesjlil ktrwánj stálému? Od této pak doby katechetovň důležitost powinnosti té pořád wzrůstá, aby na gednánj djtek pilný pozor měl. Každé poblauzenj od toh o což přáwé gest, gak se ho dopjdj, musj gi wytýkati, na wěci přednesené sé odwoláwaše, a při tom z chybugjcjho úsudek nad sebau te stawného p o m lccuj p o njž kratičká mrawnj, čili z.p j- sma w^atá průpowěď zpjtváuj uěgaké w hodné pjsuě školuj, s gichz uwáděujm až posud se skoro wesměs mešká, aueb neobyčeguá od samého katechety předřjkavvaná m odlitba m čiaby cvvičenj skouáwati. Časopis p. Katol. Duch. IV. 4. 5

66 samým wylauditi, by záhy znánj sebe samého, nedůtkliwost swědomj, prawau bázeň božj, a stud z wlastnjho powědomj wzbuzowal, obsilňowal a rozmáhal. Láska lc Bohu a kbližnjmu, ochotná poslušnost přjkazům Božjm šlechetnosti a mrawnosti gediné podpory buďte. Necwicenost a nucenj gsau zdrogowé pokrytstwj, lži, zatwrzelosti a wšelikého zlého: tak práwě, gako potupné aneb dokonce tělesné tresty při wyučowánj tomto i cwičenj ináboženstwj samo nechutné činj a zoškliwugj. *) O přednešenj umuěenj Páně nezbýwá wjce co řjci; gediné snad, gak rad no gest, o politickém stawu Jerusaléma, o neywyššjm knězi, o farize]ch a zakonnjcjcb, pakli se nestalo dřjwe, wyswětliti, aneb dle potřeby opáčili, pak, že nenj dosti, aby se gen citliwost zapogala a sautrpnost se Spasitelem wzbudila : nýbrž raděgi, aby se bolné obdiwowánj wznešenosti Geho, Geho nepřemožené trpěliwosti, Geho lásky i k samým nepřátelům wraucně na srdce kladlo. Bez wšeho pak odporu musj se progewenj to wznešené slowy Kristowými: Dokonáno gest zawřjli, a důkaz, člowěčenstwj wykupitelowa zgewnau smrtj Geho, důkaz Geho božstwj powstánjm z hro- * ) W tom to wzhlodu školy nase wenkowské až posud welmi pozadu zustáwagj; ucitelow é prawého aucelu auřadu swěho se uedochápali, a při trestáuj gen metla zastupnge mjsto laskawé přjsuosti.

67 O přednášen] núboženstwj elc. 547 lm polidsku nemožným, potom učenj o nesprawedliwém pronasledowánj, autrpnos_t s trp jejmi, trpěliwost wsauženj, pokogné očekáwánj smrti, at. d. na budaucj hodinu odhodlati, aby sa pak klidně k ukogeňým mohlo mluviti mysljm. Potom pauhé wyprawowánj o wzkřjšenj Paněpřicházj, když se bylo dřjwe o nowě wytesaném, péčliwě opatrowauém hrobě, i o ostaťnjch w katechismu podotknutých přjpadech djlem historicky, djlem dogmaticky slušně prom luvilo; z kterýchžto wěcj obrácenj na mrawy samo se pře - destjrá. Otázka : Kdo gest Jezjš Kristus? gen toliko co následek z předešlého, nikoli gakožlo cos nowého platj; get giž Pán dětem znám dostatečně, a nezbýwá wjce, než aby se patrně poukázalo, že se známost tato chce do pořádku odpowědi \v katechismu předložené uwésti pro snadněgšj pamatowánj. Zgewnátě pak tu toho potřeba, aby se djtky na přjšlj J. K. poslednj pozorný učinily, při čemž dotaz učedhvjků : Kdyže se to stane? a odpowěd Páně z pjsma uwésti, nebude' neslnšno. Dřjwe než se dále pokračugjce djtky s třetj osobau wbožstwj sezná měgj, měla sek tomu při křtu Páně cesta připrawiti, gakož i při umučen] mvedenjm slibu oseslánj utěšitele. Na to pak o skutečném seslánj Ducha swatélio gednati se počne, a dále rozložj se geho aučinky, které téměř na způsob důkazu o věrnosti Páně na světlo wystaupj. # *

68 lídoby wšak za naukami zde položenými u- čenostswau chtěl wykládati, učenj tatagemnáwyswětlowánjm a podobenstwjmi k pochopenj připrawowati: nesrozumitelným bude a zůstane; budet mysl i srdce masti, a nadto i tagemstwj zlehčj, genž tagenistwjm zíistati má imusj. TakwyřČenj gest Spasitelowo, tak hlásali Apoštolé od Něho poučenj! to buď základem wšj wjry, a také nawždy zůstaň. Co o Apoštolowých prwé slowech se zmjniw řekl gsem: to gak zde, tak i při každém naučenj wjry mjsto swé má. *) Na snešenj Apoštolské a geho oprawu, gešto djtky přecasto doma chybně w něm wyučeny býwagj, má se ustawičně ohled hráli. Dále, zase w způsobu opakowánj ne wšak nowého poučenj postaupj sek otázce: Kolik gest božských osob? A řekne-li pak katecheta : Obyčegem nosj služebnjci ziiak swé wrchnosti, wogáci swého panownjka, z kteréhož se poznáwagj a t. d. tak i my služebnjci Spasitelowi, znamenj máme, dle něhož gsme k poznánj, znamenj totiž křjže, kterýmž i dále weřegně wyzuáwáme, že druhá božská osoba a t. d. seznámj tak djtky s přjčinau, pro kterau se znamenjm křjže znamenáme, gakž dosti gest; gen mu uda- * ) Gest třeba připomenauti, gak se dom njwám, že katecheta giž dřjwe neopom inul o ucenjch w jry něco promluwiti, hned kdya Ježjše co učitele uwáděl, i že nápodobně některé zázraky přednesl, gež O n před smrtj swau i p o z mrtwých wstáuj b y l učinil.

69 ti zbýwá, proč známky té netoliko weřegně galco wjru swau wyznáwagjce, alebrž i pro sebe modljce se, zprwu i na konci, pak i při žehnánjch užjwáme. Spolu pak nebude snad ani záhy tuze ani pozdě, mládež na tomto nrjstě o pozdrawénj katoljkům obyčegném : Pochwálen buď J. K.! a odpowědi na ně poučiti. *) Buď si giž dřjwe aneb pozděgi, přigdauzagisté djtky w známost o roztržkách w křestanstwu. Začasté stane se to k gich škodě náramné. Protož nenj toliko radno, ale i dlužno, aby ge o tom katecheta poučil w tom čase, když geště s to gest, aby gim newypuditelnau ošldiwost z bludů w náboženstwj, a s nj i autrpnau snášeli wost pro bhmdjcj wštjpil. Negednal-li katecheta o Petrowi a druhých Apoštolech a) u přjležitostj. gich wywolenj, ři) při sběhu utrpeiij, aneb e) po wzkřjšeuj spasitelově : nynj tedy wýrazné slowo: K a to lictj křestané přičiňj, aby o hlawě cjrkwe, o dané gj moci, o branách pekelných, o odpadlstwj mnohých křestanů, o setrwánj w zaslepenosti stručně a gádrné tak mluwil, aby djtky giž z hlasu cenu cjrkwe katolické, štěstj to, že gj náležegj, a spolu i powinnost seznaly, která ge zawazuge blaudjcjch ušetřili, ge milowali, a za ně *) Gak potřebné gest poučenj toto, sám každý nahlédne, gesto i lidé druhdy sprostěgsj, za toto pozdraw énj se styděti a na mjstě geho lichých poklon užjwati pofcjnagj,,

70 se modliti; posléze pak, by se dozwěděly o nebezpečenství1], do něhož marnými hádkami owj- r u, gakož i chladným swých nábožných powin- nostj plněnjm spasa dušj našich uwrhnauti se může. Zdánliwým, a wšak potřebným pouchýle- njm tjmto ulehej soba katecheta odpowěď na otázku nasledugjcj a wyswětlenj ponětj o cjrkwi katolické. Co se swrchu za podotčenjm lijma a t.d. řeklo, může se tuto znowu řjci a mládež může sé s cjrkewnj poswátnau wládau pokud slu«j : seznámiti, aby uegen w n itřn j obcowánj wěřj-- cjch, ale i vynešnj gich spolčenj poznala. #) Wnitřnj obcowánj musj se o něco wjce obgasniti, aby se otázce: Wšickni-li lidé utnrau? s připogenau hned utěchau ze wzhledu na cjrkenv katolickau, mjslo uhodlalo. ohledu wolno ště na předmět ten neuwedla. I o očistci w tomtéž tu promluwiti, třebat otázka ge- O čemž pak djlky, necht i byly od rodičů, neb gináče ni slowa o tom neslyšely, giž cosi tuši ti, co sobe giž napřed žádati musely i co se gim wpředcházegjcjm učenj, gakož- to prawda člowěku giž přirozená častěgi naskytlo: o lompro gegich auplné ukogenj co o gistote, * ) C ožkoli se akatoljkám prawý sm ysl a ancel nenahljžegjcjin směšně zdá, a gim za záměr posm ěchu slaužjwá : o vvšem tom potrebj, ahy mládež záhy důkladné známosti nabyja; gakož se žmjnka o to in dále w reci o swátcjch a obřadech našich zase vvrátjt

71 O přudnášeuj uáboženstwj etc, 551 onjž ni neymenšj pochybnosti wnich wzniknauti nesmj a nemůže, se gim progewj totiž, že duše lidská gest nesmrtedlná ; nebot, Bůh to zge- \yil! Slowa : Nebogte se těch, genž zabjgegj tělo at. d. Co plalno člowěku, aby a t. d.,,i ukázali se gim ÍYIogžjš a Eliáš a t. d. mimo mnohé giné každému bohoslowci známé wýpowědi pjsma woluo tu co důwody, ne nesmrtelnosti ale co důwody toho, že Bůh to zgewil, umjstiti a spolu do paměti wtisknauti. A takto katecheta došel hogného pramene, oplýwagjcjho naučenjmi wjry i mrawů, z něhož sjmě skutků dobrých giž prwé wsaté geště wjce zúrodniti mu možná ; o wěcech těch wjce řjci, w prawdě bylaby wěc zbytečná, an předestřené tu prawdy sotwa se čjsti mohau, aby se na mrawy neobrátily; pročež stačj, toliko na pogednánj o wlastnostech božjch poukázali. Žet žádnému učiteli nábožeustwj nenapadne, aby o zpusohu trestů wěčných a odměn slowa mnohá činil, za wěc gistau se může wzjti j nebt dětem, pakli wraucně k milowánj Boha akeldaněnj se Gemu wedeny byly, poznawše Geg co bytost neydokonalegšj spogenj s Bohem neysladšjodměnau, odtrženj od něho neykrutěgšjm zdáti se bude trestem. A krásně pak za wšemi těmito naukami, as gako auhrnkem gde snešenj Apoštolské, na kteréž, gakž řečeno giž powiuen byl katecheta po

72 ... * ' ' ' v 552 ť o g e d n á 11) částkách poukazowati, a tak djtkám slowa od rodičů-naučená oswěcowati a obgasíiowati. Posléze po sestawenj wšeho, což se předneslo, gakož wůbec pro ulehčenj paměti přjhodno gest, kapitolu prwnj zawjrá. Tady hlawnjch nauk opáčenj, mnjm, že bez užitku býti nemůže. Tato pak podlé rozměru mnoholetau prácj uspořádaného z pořadj w katechismu zachowa- ného wystaupi t i, a cwičenj o neysw. swátostl, i o mši swaté semto položili, za wěc welmi potře- bnau seznal gsem; ano byl bych se raděgi w prw- něgšjch létech i pokusil, těmto naukam při učenj o utfpenj Páně mjsto wykázati, kdyby se pořádek historický přjlis tjm nerušil. Že gsem se takto od knihy školuj pouchý- lil, tjmto hodlám osprawedlniti. Dle zawedeného pořádku našich weřeguých služeb božjch, i kdyby radno býti mělo, djtkám zanedbánj gich prominauti nenáležj, nýbrž raděgi k tomu přidržowány a na dobře zřjzenýcli školách k< spoluobětowánj mše sw. každodenně wodjny býwagj. I možná-liž, aby djtě, dokudž konánj služby Páně, obřady při tomi oděw zwlášt- nj se swými w náboženstwj geště autlými poně- tjmi srcnvnati/neumj, po několikrátnjm popatřeni na tyto gemu neobgasněné předměty lhostegné? nezůstalo Geliž možná, aby zponenáhla wáž- nosti i uctiwosti pro službu božj a pro chrám netratilo, newědauc co giného počjti, nežli se dru

73 hy swými šeptati, a giné nenáležitosti tropiti? A byt i, gsauc doma lépe wedeno, tichost a slušnost zachowalo : můžeme-liž přestati na pjsku tomto, genž základem gest zdánliwé nábožnosti geho P Po stezce rozgjmánj tákowého mohlibychom hezky daleko přigjti; gelikož rozum i zkušenost nám, břjmě powinnosti té nesaucjm, nabohatau zásobu poukazugj. Než segděme sestézky té proto nemilé, že se na nj se sterými wadami potkáwáme; a gediné na chladnost, lhostegnost, ba i na neřády pohledněme, gichž w ehrámjch našich skoro po každý den nám spatřowati. Co dřjwe necwičenost a dětská powaha zplodila, uwyknutjm dozráwá srdce se pomalu ko-t rau ledowau omkne, a než djtě w létech dospělegšjeh učenj o sw. swátostech a o mši sw. zaslechne, gapnost geho pro wěci ty dáwno gest zamezena. Srdce, gešto tak často rozum zawádj a pautá, srdce to, aby wnáboženstwj rozum wedlo a nad njm panowalo, přede wšjm wzděláwati káže potřeba. Tam, tv něm se musj plamen obětuj zažhnauti, aby ponětj rozumu ohřjwal, oswěcowal, a úrodu působil; gináče newynilcne z náboženstwj nic giného, než pauhé studené mudrowánj, anot denně saustawu swau, a pokaždé k gistému zhoršenj měnj, nic negsauc než třtina wětreru se klátjcj. Takowá pozorowánj, takowá zkušenost, trwára, uawrženau změnu w pořádku katechis

74 mu omluwj, a snad i gako užitečnau a newyhnu- telně potřebnau prohlásj. A na tom se ustanowiw dále pokročjm. Pro- mluwj-li katecheta, oddélenj to prwnj dokončiw, a k nasledugjcj této wěci dobře se připrawiw k djtkám u př. as takto : Dnes wám přiaášjm něco welmi radostného! Ježjš, gemužto co božskému djtěti w gesličkách hotowy gste b y ly, wše což máte milého, obětowati, gehožto maudrosli a poslušnosti w Jerusalémě a w Nazarete gste se diwily, umjniwše sobě, že budete Geg nasledowati; ano, Ježjš ten, gehožto gste upřjmně zamilowaly, slyšjce, kterak wás k sobě -svolá, widauce,kterak krok každý dobrodinjm známená Ježjš, nad gehož stálostj wutrpenj, nad gehož smrtj srdečně gse užasly, nad gehož wzkřjšenjm gste zaplesaly, a nad gehožto na nebe wstaupe- njm gste truchliti chtěly, domnjwagjce se, že wás opustil, Ježjš ten přemilý, předrahý co mysljte djtky milé, kdeže nynj přebýwá? O djt- kyj zaradugte se tentýž Ježjš, gakož w g&- sličkách ležel gakož pněl na křjži, po každý den mezi námi gest; můžeme s njm wždycky mluwiti, k němu se modliti a t. d. a co wjce, i můžeme s njm nerozlučitelně se spogiti, gakož se pokrm a nápog s tělem spoguge, a té d. I wy geg, owšemt w giném způsobu každodenně w kostele widjte ; padáte před njm, ani samy dobře newědauce, po každý den na kolena on wás tu také žehná widjte gak ra-

75 ilostuau a nábožnau pokorau dospělegšj křesta- né přigjmagj geg, a t. cl. přednese-li prawjm, katecheta toto, aneb cos takowého, p y! walně srdce gegich roznjtj, a sice netoliko na některé okamženj, nýbrž na wždycky, a tudy sobě cestu k učenj o swátosti oltářnj proklestj, prwé gi co tagemstwj ohlásíw; a čjm důrazněgi přednese řeč takowau, tjmspjšena pozornost posluchačů swých malých at se těšj. O wyučowánj wšak w nj zewrubněgi mluwiti, proto byloby zbylečné, že mimo wětšj katechismus i mnoho giných zwláslnjch o tom pogednánj dostatečného swětla i důkladných na- wedenj k tomu poskytugj. Gen at se nezapomene, že se k skutečnému přigjmánj djtky tuto geště nepřiprawugj; pro kteraužto wěc musj se dobře na to ohled bráti. Od učenj toho způsobem přirozeným cwičenj o mši swaté nesmj se odlaúčiti, i mát se zcela a zewrubně předuésti, a při tom spolu o oděwu kněžském, o swětle, kadidle a t. cl. mluwiti. Gak se tu s poslednj wečeřj Pána našeho, na beránka w Egyptě a oběti starozákonnj ohled berauc, (o kterýchž wěcech mládež giž z historie biblické známost mjti bude,) počjti má, netřeba připo- mjnati obšjrně, an to samo plyne ze sebe. Geště wšak než kapitolu tuto uzawru, dwogj wěc podotknauti musjm. Přediie. Že negen zaslušno, nýbrž má-li se weřegná i saukromnj aneb domácj nábožnost po-

76 wzbuditi, žiwiti a roznjtiti, že new yhnutelně třeba gest, aby se djtky hned po učenj o sw. oběti rnešnj i také o zpěwu *) w chrámě poučily, w něm cwičily, a se smyslem neyobyčegněg- Sjch pjsnj seznámily. Tato stránka pobožnosti weřegné dobře zasluhuge, aby se na ni zwláštnj zřetel obrátil. Má~ met školy pro tauec, aby sepůwabné, šwižné pohybowáuj těla zobecnilo a sauměr w ně uwedl; máme pořádky, by se práce ručnj a umělectwj uchowaly; máme wzory pro djlny, ústawy kwzdě- lánj hudby, tak nazwaná Conservatória: wšecky wěci tyto potřebné gsau i rhwalitebné! Gen puk obecné, společné a weřegné wygadřowánj nábožnosti wnitřnj samo sobě, aneb na neyweys ge- dinéinu warhanjku zanecháno, gemuž o slowa, o smysl, o přjměr péče nenj a aniž pak byli může. Mládež učj se Zpěwu geu po sluchu slyš} pak ne- práwě a nemůže gináce než špatně pěti, nad to geště slowům pjsně a obsahu gegjmu nic nerozumj. O! gestit k politowánj, že se slowa wšeho smyslu prázdná, ba i dokonce protimyslná přemnohokráte slyšeti musegj w chrámě, kdež jgeden druhého * ) W lé tě r předložil gsem D ůst. aurada Vikanátnjtnu kratičké rozebráuj w ěci té ku pow ážeuj a dálšjinu auře dn jmu geduanj. I nelze mi gináce, než uprjinue žádat i a přáti, aby se ponawrzenj to ochotně prigalo a brzce w skutek uwede- Ho b y lo!

77 wzclělati má. Totot snad nelze nábožnost], aneb službau dokonce Božj nazjwati?! Wložil-liby se wšak předmět tento poivšechne mezi předměty školnj: wzplápolá dogista ze škol, *) těchto gediných lconservatorij náboženstwj mrawnosti, nábožnosti a weškerého dobrého rozžžaté tu swétlo w tisjci a tisjci paprscjch i clo osad, bude po domácku se zdjlegjc i neynižšj třjdy lidské oswěcowati, a smysl i sauzwuk polehku na mjsto potlačeného nesmyslu a protiwného wřesku se usadj. A uwede-ii se nad to geště akatolikům dobře obyčegné i chwalitebné užjwánj pěsennjků téměř wůbec : nabude zagisté pobožnost weřegná prospěchu nad mjru welikého. Dále musjm přidati Z a druhé. Gak rnjle katecheta učenj o oběti přeswaté dokoná, bez prodlenj před každým swátkem, kdykoli se služba Božj od obyčegného řádu a giž známé doby pouchyluge, mládeži každý obřad wyložiti a s cwičenjm náboženským slauciti, nemá sobě leňowati; kterážto wěc geště přjsněgi se požaduge na mjstecb, kde akatolických rodin neb dokonce osad stáwá. Gak Gá gsem se vynasnažil, chyby we zpewu zp ozorovan é z kazatelny kárati a opraw ow ati; Tak 11 p í. na pozdraven) ou o,,domluus vobiscuin'1 v reci materské wždy se o d p o w jd a lo : I s duchem sivým.u WŠecko wyswětlowánj i každé n ap o- mjnánj b y lo nazmar. P očal gsem wsak s tjm w e škole a hle! šlo to 1u, i také dále m ezi ostatnjmi. Tak také p o wjce giž let školuj i ehrámownj pjsm: mládeži dávám z p j- wati a w nich gi Cwieiti,

78 toho welice, velice třeba: giž prwé wpoznamenán]" gednom gsem progewil; přeswědčenj ale, gak mnoho tjm dobrého wznikne, gak mnoho předsudků a powěr se tjm udusj, i gak prawá nábožnost při tom prospěge: samo sebau se předestjrá. Gen wýkladowé ťakowj nebuďte chladně, ospale, a gako bez citu činěni, aneb snad dokonce učenými wtipnůstkami maštěni. Mysli, gaké se we škole wzděláwagj, silných pokrmů ani nepotřebugj, aniž nesnesau, leč mléka přjgemného podéy se gim. Tjmto pak mnjm, že mohu připomenut)' má, což kapitoly prwnj se týče, skončiti, a že bude mi lze, o ostatnjm obsahu katechismu, gesto mnohem gest drsnatěgšj, bohdá, něco stručněgi přednesti.

79 4. O škodách plynauejch z německého wychowánj české mládeže na našich národnjch, zwlá- ště pak wénkowských hlawnjch školách. Z listů * ) Frant. Slám y T* List I. Nos praedicamus Christum crucifixum, Judaeis scandalum, gentibus stultitiam. 1. Cor. 1, 23. A n sedám, abych ti giž také o swatyni wšeho uměnj, kterak se w mladistwé srdce našich žáků štěpugej. swé mjněnj napsal, pozdrawnge mne wečernj slunce swým poslednjm swětlem. Gešte se za njm djwám; neb těžko ge se strhnauti oku pramene swětla. Ptactwo umlká, a dlauzj stjuowé opowjdagj tmě noclehy. T i stjnowé a ta tma za nimi, komu gsaúmili, komu wděk? Sowám a nočnjm drawcům ; krom těch ale chwátá každý žiwočich ke swé domácj skrýši. Mně ge ale ta tma se swými stjny také proto nepřigemná, že mi ony stjny na mysl wede, genž někdy mému trhagjcjmu se oku při poslednjm zacházenj mého slunce dlauhau tmu wěčnosti ohlašowati budau. *) Spisowatel nasledugjcjch řádků sepsal několik listů o w y - chowánj české mládeže na našich hlawnjch školách. Gedni určeni gsau do časopisu česk éh o Museum; T y to, gelikož gsau předmětem i účelem Časopisu našemu přjbuzněgšj, zd ě- lugent tuto s w el. duchowensťwem, zádagjce gich nestranného ale i swědom itého uwáženj.

80 I Křéstanu gest myšlénka na smrt newesel trudná; a přede může křestan zwolati: Dobrý bog gsem bogowal; Kristus ge rnůg zisk i Přede se křestanu we smrtelných tmách krásné gitro wěčnosti iozednjwá. Gak hrůzy plným slowem musj ale smrt tomu býti, komu w té smutné-době wjra naše tmawé wýhledy na wěčnost negasnj! O drahý Kristomile! mohlo-liž nebe sw nad náboženstwj wětšjlio dobrodinj poskytnauti? Gaký to bauřliwý žiwot člowěka takowého, genž na negistých wlnách pochybnosti splýwage, nikdež se břehu dopatřiti nemůže! Gak nesnesitelné parno wysmahuge kosti onoho, gonž při horku wezdegšj bjdy a nedostatku pod břemenem křiwdy, práce abolestj kráčj,nemage na swé stezce nikdež wětwj, by ho chládek owanul! Upig, přjteli, blažené praménky, genž se z náboženstwj na celé žiwé i mrtwé stwrořenj rozléwagj, a brzo-li neztratj sama krásná přjroda swé půwaby; lidská společnost uhelnj základ swé bezpečnosti ; pěkná djla umělců swé křjdelnj měřidlo, ano swé ogasíiůgjrj slunce? Brzo-li nezbořj se poslednj chrám do popele a rumu nedáwuo wypálených škol a nemocnic? Kam se poděge lahoda žiwota? Co bude bez náboženstwj zákon a každá malá i welka charta národnj? Směšná w poli nástraha k odstrašenj zwěře ; ale giž u wečer gi powalj gelen, a před switánjmzadupá gi zagjc. Co budau bez něho pewnosti, leč ohrady buřičů? co meč, než břitkým nožem w

81 pěsti silných zbognjků? Podař j-li se někdy SWč- tu náboženstwj z lidj wypowědjti, at si to učiiij, ale zawjrage za ívjm gednau rukau cestu, aí gen druhau rychle po swých slownjcjch sáhage, z nich wýznamy: tvernost, praivdu, swědomj, přjsa. hu, pokog, bezpečnost, poslušnost, řad, w lá - du, práw o, ctnost, n ew in n ost, m ilosrden- stwj a na sta giných bez milostí wymaže j něhot wšickui tito andélowé půgdau za njjm gnlco wěrné děti za matkau do wyhnanstwj, a Ijté fúrie : podwod, lez, Ijchota, pocblebenstivj, roz- brog, těkavvost, vuzdor, zmatek, zpauta, newá. zanost, zbrodeň, vuilnost a ukrutenstivj pře- stěhugj se w rotách do gegich stanů, a teprwpo- zuá swět koho z lidské společnosti wypowěděl; pozná, že gest náboženstwj gednotliwému člo- wěku i celému státu pokladem neyswětěgšjm a dobrem swrchowaným, a kdokoli swé íiebo cizj ště- stj bez něho zakládá, že na pjsku stawj. Nemát gistě ani neymilostněgšj srdce tolik lásky wsobě, aby náboženstwj přemilowati, nebo geho zásluhy o lidskau blaženost, miluge-li toliko maudře, přecenili mohlo. A přede, kdoby tomu uwěřil, ani náboženstwj naše, tento neystkwělegšj dar nebes, bez nepřátel nenj. Newidjmet sice nyněgšj nepřátely, aby náboženstwj křestanské mečem a ohněrapro- nasledowali; ktakowé zbrani djlem geště neno- hau, djlem gi také pokládagj kswým účelům za neužitéčnau. Wůbec se stařj a nowj nepřátelé ná- Časopis p. K alol. Duch. IV. 4. 6

82 boženstwj našeho od sebe tak gako wýchqd od západu lišj. R ozeznáw agj se ucl sebe puivodem, účelem i zbranj. Stařj protiwnjci křjže Iírísto- \va pocházeli z obřjzky, z pohanslwa nebo pozděgi z koránu; neiráwist gegich proti Ježjšowi ply. nula během přirozeným z upřjmé lásky k gegich zákonům, modlám a koránu. Kdyby se kázanj galilegských rybářů k zákonu a modlám aspoň bylo mělo, gako měsjc ke hwězdám, bylby křjž pokogně wedlé ilirámu Ládina stát i mohl ; ano sami žárliwj Aronowci byliby nowozákonnj obet, podlé řádu Melchisedeka, do počtu swých suchých a mokrých obětj přigali. Kdyt pakgedni pokogi i wálce, černým i bjlýrn bohům chrámy stawěli, a druzj také neysměšněgšj thalmudisty smogžjšem i proroky porownati umsgj. Ze wšak náboženstwj naše, wycházegjc nad oblohau swěta dušewnjho, kamkoli mezi pohany swým paprskem zasáhlo, gako slunce hwězdám wšecku gasnóst, tak modlám weškeré půwaby a krásu odgalo, ano i zákon Mogžj.šůw pauhým kwětem býti oswědčilo, který oprchalí musj, gak mile se owoce z něho zplodilo: to rožňjtilo wšeckymilownjky zákona i model proli křestanstwú, 0- či tmě uwyklé nemohly snášeti tolik gasnosti; nemohly ale také trpě ti, aby gegich od dětinslwj zamilówané stářjm welebné a smyslům lahodné náboženstwj tau nowotau do stjnu zašlo. Giného půwodu gsau nyněgšj protiwnjci náboženstwj. Nebywše sice riikdý křestané, pochá"*-

83 zegj předewesměs z líina křeslanstwj. Nenáwist gegich neplyne z lásky k náboženstwj ginému, nýbrž z pýchy a z welikého přeceněn] wlastnjho rozumu. Rowni dětem dospělým, kterým stařj 10- dičowé giž na každém mjstě, krom hřbitowa překáže»], zapomjnagj newděčně na wšecka dobro- clinj, gež z náboženstwj zgeweného přigali, ničehož leč smrti a záhuby mu nepřegjce. Lišjce se tak púwodem swým i swé nenáwisti, rozeznána gj se geště žiwěgi swým účelem od starých pro- tiwnjků křjže. Tito byli geště gako děti malé, podwodu a lsti neschopné, nemohauce sobě aui pomyslili, žeby Bůh člowěka sice stwořiti, ale sotwa že stwořeného, gako neytwrdšj otčjm, bez pomoci a bez zgewenj se opustiti mohl. Gegich srdce chtělo geště milowati i milowáno býti. Protož bogugjce proti křjži neměli širšjho učelu,leda swé zamilowané oltáře uhágili, kterým ta 110- wota zpaustau hrozila. Stál tenkrát gen oltář proti oltáři a nedalo se nowému wyzdwihnauíi, aby se starý.pesesid Šir.š] účel zarazili sobě nowj protiwnjci našeho náboženstwj. Gim ge křjž gako obřjzka, korán gako modla, ano každé zgewené náboženstwj welikau ohawnostj. Wšecky oltáře po celém swětě podwrátiti, gména kněze, chrámu, 0- běti u wečné zapomenut] uwésti, totě ten gygan- tický účel, po němž tito nowj ciklopowe we dne wnoci taužj. Tážeš-li se, c o cht] swětu na směnu podati? odpowjdagj: Mjsto chrámů zděných

84 okážeme swětu chrám welebněgšj, gehož siredliau sama obloha, gehož swjcj slunce gest; zákon, pjsmo a tradicj naliracljme swobodnau wůlj; oltáře z kamene dosadj ziwé srdce člowěka, kdež rozum, swrchowaný řjditel lidských činů, kaž- dau hodinau kněžský úřad zastane. Powažuggiž, přjteli můg, člowěka, tak gakým ho v e zpovědnici a wgeho neustrogené domácnosti spatřu- gem, 'gakým ho na wlastnjm srdci sami, kzámut- ku! shledáwáme, a powěz sám, kde nalézáš w letopisjch cjrkwe nebezpečněgšjch nepřátel křj- ž,e? Že se prwé tisjcowé křestanů raděgi upálili a ljtau zwěřj roztrhati dali, než by Krista opu- stiwše modlám se byli klaněli, nediwjm se, weda, žeby do dnes, gakkoliw časowé gsau wlažnj, na íisjce křestanů spjš do ohně skákalo, než by se od křjže božského wyknpitele k modlám nebo k oh- řjzce strhnauti dalo. Což ge, medle, mrtwá modla, což ge zákon, proti Synu božjmu, proti Duchu swatému? Clowěk neřád wcházj we směnu, kde se mu, gestli ne zisku, aspoň rowné za ro- wné nepodáwá. přišli kzalianbenj. gi nowj protiwnjci křjže. Toho slařj nepřátelé nešetřjce, Toho ale šetřj tjm opatrně- Což může rozumu býti přjgenměgšjho, gako wyraziti se z okowů wjry a smělým letem w oborác h swých domněnek horowati? Kdo počna gednau mysliti, sám na sobě nezkusil, gak přenerad lidský rozum swau šj- gi pode gho wjry klonj! A co opět srdci našemu lahodněgšjho nad úplnau wolnost! Neklopotj obě

85 srdečné komory člowěka wřelaíi dychliwoslj, gak by při zákonu: Zapři sebe sám, také náklonnostem těla pohowět? mohly? A gaké teprw půwa- bymusj wočjch šetrného a zlatomilowného swěta ten chrám naleznauti, gehož střecha žádné sprá- wy, swjce nižádných wčel, a kněžj nigakého desátku nežádagj! Gislě, píjteli, tato směna, kterau se člowěk sám mezi bohy stawj, srdcem prá- wo nepráwo rozeznáwá a wlastnjm rozumem se rozhřešuge, přewy.šuge každé nebezpečenstwj, které od Kaifáše až do Juliána cjrkwi božj hrozilo. A předc bych ani toho se nestrašil; ale zbraně a taktiky nowých protiwnjků Krista se bogjni. Gacj nedoukowé a slepci byli w tom o- hledu stařj nepřátelé naši proti nyněgšjm? 0 - liněm, mečem, ljtau zwěřj, násiljm a saudem snae- žili se, nebožata! modly swé uhágiti a křestany k nim přilauditi. lásky a důwěrnosti! Utěšený to způsob k zjskánj A koho pronásledovali stařj? snad náboženstwjkristowo? Nikoliw! Toliko geho wyznawače. Slepau wášnj roznjcenj ráželi gen owoce se stromu, nemohauce tibráni- ti, aby strom w kořenech nedotknuty, wkoře neporušený, dle swé prjrody, tjm hogněgsj urodau letos se neobtjžil, čjm wjce wlků a planých sně tek wloni se mu bylo zoráželo. To gsau n o w ě g š j nepřátelé křjže ginj mistři. Zna^jce se do lidského srdce, wědj dobře, gak welice se každému násilj proliwj, a ge za bezpečné znamenj lže pokládá. Pročež nikoho mezi ni

86 mi nenagdeš, genžby proti náboženstwj zbraně u mečjřů hledal, nebo se domýšlel, žeby se kamenjm uházeli a w ohni upálili dalo; dokoná pak wyzuawačům ani zlým slowem ubljžiti, ani wlasern hnauli nechtj. aegich zbraň gest duchown j a toliko k náboženstwj, ne pak k geho wyznawačům namjřená. Wywrátjme-li strom, takznjgegich heslo, nikdo podnjm chladu wjce hledati nebude ; odháněgjce pak toliko pocestné z geho stjnu, sotwa gich deset zapudjme, giž se dwadcet giných w horku pod geho wětwe potěsná. Kde studna a kde žjzeň, tam se wody neubránj. I studna se zaházeti i žjzeň uhasili musj. Proto nowj nepřátelé zgeweného náboženstwj, podwracugjee gednák w.šecky základy nábožné, nepomjgegj z druhé strany žjzni po něm, či lépe každému pocitu o geho potřebě wšemožnau opatrnoslj nadcházeli. Aby křestanstwo žádného podezřen j w ne nekladlo, oblékagj se gako křestané, chodj bez mála gako křestané, ano i wřeči máš co pozorowati, aby ge od křestanů rozeznal. Rozpráwěgjt o Kristu s uctiwostj, welebj geho maudrost i ctnosti; ale i z těch neypěkněgšjch slow newywedeš sobe wznešeněgšjho o něm ponětj, než že byl synem Marie, plodem člowěka, a gim podobným mudrcem, kterýby za našich dnů, nemage potřeby předsudků židowských wjce Setři- ti, swau maudrostj gistě welikého stupně sláwy dosáhl. Ani náboženstwj geho zřegmě něhanj, anobrž wyznáwagj swědomitě, žej njm mno

87 ho dobrého ňa s.wěl$ se rozšjřilo, srownáwagjce ge spohanstwjm wsech barew, a uwažugjce podi- wnau nestrannost], co se gedujm i druhým zlého a dobrého na swětě způsobilo, gsau také sto wyřknauti, že křestanstwj předce lepšj gest než pohanstwj. Než opětnewyplyne z celé gegich cbwá- ly žádný pňtah o božském půwodu našeho náboženstwj, leč to, že pauhým lc.senjm, které se po wystawěnj domu zbořili, a tak dobře gako pohanstwj do řjše hrobů přestěhowati musj. Bo- gúgjce wtipem neyostřegšjm, wýmluwnostj swo- dnau a rozumowánjm neodolatelným uwáděgj brzo ten brzo zas Onen článek zgeweného náboženstwj w posměch, an se zatjm o giný článek horliwě ugjmagj, gakoby wšem potřebám duše odpowjdal. Negednau wrátjce se k poraženému článku zas geg zdwihagj, ze špjny cjdj, a wšeli- gak zastáwagj, aby opět tomu, o který se prwé zasazowali, smrtelnau ránu zasadili, kdy se toho od nich, gako od domnělých přátel, neyméně nadál. Neygedowatěgšj ale základy, kterými každé zgewené náboženstwj podwrátiti se wynasna- žugj, nemohu zde zamlčeti, ač se wjc, než žádám, Sjřjm. Přede wšjm twrdj, že nenj žádné_ ho zgeweného náboženstwj potřebj; an rozum sám dostacuge, Člowěka k te dokonalosti do- ivesti, gakékoliw dle swé přjrody dosjci může. Hágj swau sadu i z wlasínostj božjch, gak se rozumem poznáwagj, i také zděgopisů lidských pokroků a bludů, okazugjce chlubně na nyněgšj

88 wek, wněmž, prý, tolik newěry a nezuabožstwj se nalézá, než za wěků minulých, kde podlé sge- dnoceného swědectwj historiků wjra w zgewené náboženstwj tau neymenšj pochybnůstkau nalr- howáua nebyla. Za tauž přjčináu uwáděgj za druhé w pochybnost samu m ožnost něgakcho zgeivenj od Boha, nemagjce za giné, než že člo- wěk ani toho smyslu nemá, kterým by se k Bohu a Bůh k němu pro nepostředečué zdělowánj božj wůle odnášeti mohl; aniž také, kdyby gaké zgewenj možné bylo, geho prawost a gistotu od bludu a podwodu rozeznati umj. Protož wyhlašugj wšecky duchem božjm nadšené muže manjm za podwodnjky nebo za pod- wedené. Ač pak po těchto dwau zásadách ničehož,se wjce k wywrácenj zgeweného náboženstwj nedostáwá, nelitu gj přede n ovu jp rotiw n jci křjze snahy ani, práce, aby také w jru historickau w skutečnost božjho zgewenj zničili. Tudjžse- stawugj brzo domnělé odpory w ewangelickém učenj a děgopisu tak mistrně, že gedno druhému odpjrá, a sami wywolenj božj (by gednak možno bylo) o wjru by připraweni byli; brzo ale, po- stawiwše se na wznešené stanowiště swětobčan- stwj (kosmopolitismu), widj w rodině Adamowé na tisjce V přepodiwných wěr, z kterých geílna druhé odporuge, gedna druhau kaceřuge,a přede sobě každá půwod z Boha a prawdiwosl osobj. Nic, doldádagj, nenj gistěgšjho, gako to, že w

89 Bohu odporu nenj; a pročež ani w geho zgewenj odporu býti nemůže. An pák w těchto wěráchwšudy z odporu na odpor padáme, gest patrno, že ani 'gedna z nich z Boba bezpostředně nepošla ; gelikož se bez rauhánj o Bohu pomyslili nedá, žeby, gsa otcem %všech lid j, gednomu toliko národu, w gednom kautě swěta se zgewil, a miliony druhých země synů we tmě a bludu tápali,by dopustil.< An tak nyněg.šj protiwnjci křjže z gedné strany potřebu i možnost zgewenj božjho upjragj, geho děgoprawnau skutečnost za přelud, zapowěry a klam w spisjch i na besedách wzdělanců směle wyhlašugj; přewrhugj z druhé strany slowem i přjldady každý ušlechtilý mraw a wšecky řády, kterými se žádosti awášně lidské na uzdě držely, zgednáwagjce si tjm iv srdci čloweka nepřemožitelného podpůrce a spoluhogownjkci proti zgewéném ú náboženstwj. Ctnosti, gegichž nebeské wnady naši otcowé ani dosti spanilými barwami doljčiti nemohli, potahugj se napořád před saudnau stolici rozumu, a neypřjsněgšjmu wyšetřowánj podrobené, kladause w otázku, zdaž gsau tauženj a lidského milo.wánj hodny? zdaž negsau okolnosti, w kterých od nich ustaupiti netoliko wolno, nýbrž i slušno? Neprawosti obecnau oškliwost budjcj nacházegj hágitele i omluwy. A gako gsme prwéwjru zwlášt na kořeně a w duši mrtwenau býti spatřili, tak opět mrawnost na základě se wywracj. Tobě

90 přjteli, znagjcjmu se do plodin nowěgšj maudrořti nenapjši z té strany nic nowého anepowědomého; ale k našim dobrým otcům, genž před padesáti gen léty zesnuli, kdyby možno bylo mluwiti, ti by se wěci ze swěta docela giného slyšeti domnjwali, gestli bych gim řekl, že se nynj pokoře, gindy za matku ctnostj pokládané, wsecka cena ušlechtilosti odgjmá. Toliko zapowahu ujzkých dušj, neznagjcjch se do wznešené důstognosti člowěcké, wyhlašuge se tato božská ctnost; na proti tomu mluwj se o weliké potřebř, aby každý člowěk, swau welikau hodnost uznáwage, směle k Bohu se postawiw wyřknauti mohl :.,T y i gá gsme občané gedné m raw nj řjše, gednomu m raw njm u zákojiu podrobeni.^ Tauž měrau drž) se stydliwost panenská pauze za znamenj powěrčiwjého, klášterujho wychowánj, (a gakau wýznam: klášlernj teď myšlénku budj, komuž neznámo?) smělost ale a w.šetečnost ano nestydatost wilná docházj ochrauy, wýmluw, ba i podpor, gsauc za uměnj wyhlášena, kterým se žiwot sladj. I poslušnost, která gindy wšecky řády we státu i w cjrkwi zdržowala, padla w klatbu. tak že gsme nedáwno za neposlušnost občanské koruny rozdělowati, a gj rek ow n j myslju nazjwati spatřili. Giž to zagisté tak daleko přiwedli nowěgšj nepřátelé náboženstwj, že otázku Pilátowu:,,Co gest prawda? také k tomu : co gest dobré? obracj, magjce za to, že ničeho nenj, coby samo w sobě dobrým, slušným a spra-

91 wedliwým I>ylo. Kdo, prý, mezi Arabylaupež položj za zlé? kdo panictwj, gednoženstwj mezi Turky za dobré? Aby pak wjtězstwj stálého sobě ubezpečili, newywracegj pewnosti a twrze křestanů, nepálj gegich pjsemnj umluwy, ba ani kněžj tolikéž nepronasledugj, gako stařj wyhnanstwjm a mukami; ale swrchowaným posměchem, pomluwami, ctiutrhánjm w tak hlabokau potupu a opowrženjge svrhugj, že slowa i oděw žalářnjch wěznů hnedle wětšj wáhu a důwěrnost zbudj, než řeč a oděw kněžský. Nemysli pak, žeby toliko na katolické kněžstwo dotjrali, tot ge arci w gegich očjch neywětšj nenáwisti hodno, a naň se až potud siřely gedem neyostřeg.šjm nakalené metagj; proto! se žádnému kněžstwu zgeweného náboženstwj geště amnestie nepodepsala. Daleko za zgeweným nábožeustwjm ležj hlawnj záměr našich nepřátel, a kdokoli před njm sťogj, buď že se giž knězem, pastorem, rabjnem nebo ulemau nazjwá, překážj gim a musj s cesty. W obecném lidu se owšem podobné nauky tak zhustí? nerozšjřily; ale za tq se mezi staw yw zdělanými den ke dni hlasitěgi i smělegi zdom ácňug j, a gen málo pozornosti třeba, uhljdáš, že gim i do lidu sprostého připrawuge se cesta. Co znamená ta přepiatá snášeliwost, která i mezi lidem pokřiktige, že se brána nebes židům i pohanům tak ráda gako křestanům otw jrá? Co působj za diwy ta gedinká průpowěď mezi lidem, ženábo-

92 ženstwj gen pro sprostý lid gest wymysle 110? Gakélio potwrzenj nalézá taž průpowědw srdci sprostého člowěka, když wstaupiw do přjbytku swého předstaweného, podiwná města a geště podiwněgšj zrcadla na stěnách spatřuge, obraz ale ulcřižowaného nadarmo okem swým hledá, nebo když stjmže předstaweným na poli i na lauce, w hostině i w kanceláři, ne pak w kostele, leč ku pohoršenj se potkáwá? Ale ku podmaněn] obecnjho lidu, gak mile stawowé wzdélanj do newěry zasnowáni budau, wědj naši nepřátelé kratšj a bezpečněgšj cestu, než gest dlauhé wywracowánj náboženských prawd. Oč se srdce zasadj, proti tomu se hlawa nikdy dlauho uerozpakuge. Gen tři kauzejná slowa : štola a desátky se zrušj potřebugj wyřknauti, gen Vid z poslušnosti wywázati, a spatřjš, přjteli! s hrozným ú- žasem, gak se i lid, ta až potud tichá woda s gelcotem přes swé břehy rozlige, a náboženstwj zgewené, aspoň na čas, gako swého nepřjtele \v nenáwist wezrne. Co mám, přjteli, geště přidali, aby se dotwrdilo, že cjrkew božj nikdý geště s nebezpečenstwjtn tak strašným nezápasila, gako loto gest:1 Mám okázati geště na mračna, genž se uwýchodu i na západu proti řádům stát njm i cjrkewnjm stáhla, a giž, pohřjchu! swé hromy také do zemj našich neybližšjch sausedů na západu sypagjp Mám ti uwáděti wýtahy z řečj některých sněmowen, nebo na gegich Časopisy, a giné knihy

93 okázali, w kterých se směle twrdj, že krom rozumu nenj božstvvj, kteréby se člowěku kdy zgewiti chtělo? W.šeho toho ani slowem nedotknu ; gelikož wěc zbytečná gest, tam na opadalý kwět okazowati, kde owoce dost hlasitě geho skutečnost dowozuge. Dost zagisté z uwedených řádků wyplýwá giž důkazů, že se na lodj Kristo- wu strašněgšj nebezpečenstwj walj, než s kterým geště kdy zápasila. Negsau to sice w lny, kte- réby se wrchem do lodj přeljwati hrozily; nýbrž gsau to wody ticbé a kwjru tábnau,wněmžby loď isplawci se pohřjžila; k skalinám plynau, na nichžby se podlaha lodičky zespod rozrazila. Pochybowati ale o konečném wjtězstwj cjrkwe, nebylo by nic giného, než wlastnj newěria wyzrazow7ati; a newěry chránj Bůh (začež mu neskonalý djk skládám) i twé i mé srdce: ale če- kati snebe diwů nowýčh', aby prst božj swé djlo zázračně hágil, nezdá se mi wzdálené od po- kausenj Boha. Bůh pomáhá weždy gen těm rád, kteřj si pomáhagj sami; a pomoc geho až podnes chodj po cestách přirozených neyraděgi. Ti tedy, které k swému djlu powolal, zdwogenau silau o zachowánj náboženstwj proli geho nepřátelům zasazowatise musj. Neprospěge wšak wjce pálenj knih, klatba nebo křižácké boge wěci dobré ; nýbrž tauž zbranj, kterau nepřátelé zgewe.- ného náboženstwj sami poraženi buďte. cjrkew podwrátiti chtj, tauž Geli wšak swrchowaná potřeba, aby muži nad giné oswjcenj w každém ga-

94 zyku sofistické mudrowánj našich nepřátel celau silau poráželi, která gen při prawclě státi může : nesmj se z druhé strany zapomjnati, že se tak zgewenému náboženstwj gen půl a snad ani půl služby neprokáže. Bogowati, nepřjlele poráželi, gest potřebné, ano weliké a slawné zlé. Wálka se wůbec gen pokogi k wůli wede. Kdo pokogzgedná; kdo ho ubezpečj pewně; kdo uepřjteli každau cestu do wlasti napřed uhradj: ten si zjská slawněgšj o wlast zásluhy, než kdo nepřjtele byl gen porazil. Tak, drahý Kristomile, saudjm gá i strany náboženstwj. Get třeba, aby se perem i hlasem mocně proti nepřátelským útokům hágilo; ale wětšj zagisté služba se mu prokáže, když do srdce wěřjcjho lidu se w chrámě i we škole tak pewně wštjpj, tak hluboko zasadj, že newěřjcjm giž napřed chut zacházj, wálku proti němu zdwihnauti. Wložj-li se náboženstwj mládeži swětle, a pokud to při geho hlubokých tagenstwjch možno, srozumitelně hned do gegich ú- tlýchsrdcj, a rostauc snj stegným směrem u wzdělá nj dušewnjch i tělesných mocj bude-li bedliwě rozněcowáno, awšeho, cokoliw by geho rozkwětu škoditi mohlo, šetrně chráněno, nadarmo budau se zdwihati wšeckymoci temnosti na geho zkázu. Nebot prawda má wnady neodolatelné do sebe ; gen kdo gi newiděl, nepogal a nezná, nebo gen na půl poznal, může gj odpjrati : komu swau nebeskau twář odhalila, toho gistě ani ostrost meče neodlaučj od nj.

95 O škodách z nsrn. wychowánj česke mládeže. 575 Ale gešlě gednau prawjm, giž u neyútlegši mládeže musj se náboženstwj wraucnostj žiwau wštěpowati. Iídykoliw srdce sladkého citu lásky schopno býti počjná, tenkrát také k milowánj Boha odnášeti se může; kdykoliw slowu swého otce wěřiti počjná, tu též slowa nebeského otce wěrau pochopj. A dokud srdce roste, dokud duše mladistwá swé známosti rozšiřuge, dotud nesmj ani náboženské wžděláwánj zanedbáno nebo protrhowáno býti. Weta po náboženstwj, shledá-li dorůstagjcj mladjk některým rokem, že mu giž tak gasně neswjtj, gako w domě otcowskéni, že w geho srdci tak blahého tepla, gako gindy, nerozljwá, nebo že se před geho očima do tmawélio raucha zahahige. Od té doby počne naň mládež gako na dětinskau hračku pohljžeti a zapomjuati. Au gsem tuto,. přjteli, wěrně wygádřil, gak weliké nebezpečenstwj zgewenému náboženstwj hrozj; an gsem aspoň několika slowy nawrhnul, gaká potřeba nás nabjzj o náboženské wzdělánj mládeže wšj silau se ugjmáti, gelikož nepřátelé našizwlášt mládež swádětiusilugj: dowoljš, abych cokoliw se u wlasti w náboženském wzdělánj dě-^ ge, do přjštjch listů odložiw, řádky tyto s tjm ubezpečenjm zawřel, že gen prawé blaženosti swých mladých kraganů žádostiw, pera k listům těmto pozdwihl T wůg wěrný přjtel.

96 List II. Nunquam legistis, quia ex ore lactantium et infantium perfecisti laudem. JMath. 21, 17. Drahý Kristomile! Znage twau ohniwau lásku k náboženstwj Je- žjšowu mohu sobě snadno pomysliti, že tu můg poslednj list zarmautil. Možno-liuwěřiti, tak asi zaúpěla duše twá, aby takowé náboženstwj, kterému swět za wšecku swau nynžgšj blaženost, za swá práwa i zwolnost, za swé uměnj a maudrost, ano i za swé lepšj politické zřjzenj, a zaehowánj wšelio pěkného, co kdy před křestanstwem na swětě bylo, gedině děkowati musj, tak twrdé protiwnjky mezi samými křestany naleznauli mohlo? Geště-li dost zkaušeno a stjháuo nebylo, že i w těchto uowých Časjch na ohniwau průbu se* beře? A přede nesměl gsem ušetřili twého zámut- ku, ač předzwjdauého, chtěl li gsem z druhé sírany dokázali, že w žádném wěku tak nutná potřeba na úřad apoštolský tak nedoléhala, o náboženské wychowánj mládeže wětšj horliwostj se u- gjmati, gako za dnů těchto. Ale newolal giž Kristus: Nechte maličkých ke mněpřigjti?» Nenj to we swětě dáwno rozhodnuto, že se žádná nauka dřjw důldadněgi a wřelegi mládeži do srdce wštjpiti nemá, gako náboženstwj? Nenalezl sám Rousseau, smeyšlege wswém Emilu ginák, brzo sprawedliwé \yywrácenj swého škodliwého zámyslu? Nuže šetřmež giž bedliwu co se wnašj wlastis

97 la ni o neydůležitěg s j ňaukau stáwá, a gak se mládež česká proti tomuto hrozjcjmu iiebezpečen- stwj i zas proti nezřjzeným pucliim wlastnjho srdce hradj. Wděčně sice uznáwám, že školuj naši zákonowé na zwedenj náboženské neypřjshegi dotjragj, gakož na wěc, kteráž člowěka we atšcíikých změnách žiwota bezpečně prowádj, aniž mu kdy zcela klesnauti dopauštj. Náboženské nauce gest neywětšj počet hodin wykázán ; náboženstwj má swé neypowolaněgšj učitele a na prospěch w té nauce bére seu wyswědčenj práwem neywětšj ohled. Než, kýž by možno bylo neřjci, že wrtéto přediiležilé nauce práwě to neštastné tlačenj na německau řeč wšecku prozřetedlnost nábožné wlády a gegj spasitelné přjkazy na zmar uwádj! Ach, Kristomile! Tu práwě wlast drahá, rozhaliwši swá ňádra, a okazugjc ksrdci, Wolá -,,Zde má bolest neywětšj! O přigde-li lékař dost maudrý a dobrý iimjrniti gegj bolesti? W1 crocine giž do neypředněgšj lidské společnosti našich měst kde hlawnj školy*), totiž mezi rodiče a djtky. Zegtra se počne skola tak slyšjme otce mluwiti; genž se toho buď z uáwěštj na domě nárožujm přilepeného, nebo zuwedeného giž dle zákona pořádku, anebo z kostelnjho oíilášenj dowěděl. ToběWogťjšku, (nebo spjše Engelberte, Adolfjčkn) pět let giž *) Snad dokonce bez připrawitgjcjch skol triwiálnjch.'c.iti 'farujeli, aneb kde prwnj třjda oněch tyto giž doplňuge. Časopis p. K ato! Duch. IV. 4, 7

98 minulo, musjš tedy do nj. Djlě swoluge s radostj; widjt swé o něco staršj druhy wesmě.š tau cestau kráčeti; učitelem se mu wjc nehrqzjwá, a zwědawost ri gistý pocit o wět.šj platnosti, která už tau cestau nabude, malugj mu školu barwau růžowau.. Až potud se mluwilo na djtě pauze česky; nebot otec i matka w Českých městech, byt také německy uměli, byt té řeči w besedách a na hostinách wůbec užjwali, doma přede, gelikož gim čeština přirozéněgšj, k wygádřenj srdečnosti o- chotněgšj, gen gazyka Cechům nárpdnjho po- třebugj. Auo i uěmectj rodičowé českých měst dáwagj na děti, aby wjce řečj poznaly, mluwiti česky. Wgazyku českém wygádřowalo djtě až potud wšeclcy swé city srdečné; w něm poneyprw swé bolesti a žalosti gew iti, Boha nazjvati a k němu swé krataunké modlitby konati se naučilo. Rjkalo se mu: Když se modljš, musjš na Pána Boha myslili; prosjc aneb děkugjc za chleb, a cokoli s milým Pánem Bohem mluwjš, třebat, abys naň a na to co žádáš, pěkně myslilo ; nebot Pán Bůh má w oškliwosti modlitbu, o které srdce a duše nic newj. Tak zwedené djtě wstupuge do školy, nesauc w sobě tolik zwědawosti, co se do geho dj~ těcj mysli wegde. Ale sotwa že tam wkročilo, počjná se mu wšeeko w ginem swětle okazowati. Wykazuge se mu mjsto k sezenj *dá se znamenj nastane ticho pan učitel otwjrá usta

99 a wece:,,ζιιηι Gebet. Weškerá škola wstá- \vá, kleká gak kde učitel co za hodněgšj uznal. Náš nowáček se s podiwenjm ohljžf, a wstáwá kleká také; widj swé druhy znamenali se křjžem, spěchá swau ručinkau též, aby ge dohonil. A teď počnau promjchanj hlasowé spolužáků z čerstwa, z dlauha, tiše, hlasitě, zpěwně, gak totiž móda a chut kde tiwedla, něco šweholili, z čehož mu ani gedna slabika, wygnja důrazné Amen známa nenj. Trwá to několik dnj, než se náš nowáček opautá, a počne také hlaholeni swým přizwukowati a když špaček často předřjkáwaná slowa konečně wyhláskuge, muselby náš Český žáček welmi nečeský ga- zykmjti, aby dt) roka swůg Vater unser pořj - kati neuměl, a wida při tom, že se před a po takowéra řjkánj křjž dělá, což swé rodiče před modiitbau a po modlitbě také děláwati widj,wy- swětlj sobě snadno, že to modlitba gest, gjžto se tu hned prakticky učj. Do školy chodj, aby prawé odneprawélio rozeznal. I w-jt tedy, co ge prawá modlitba ; wj mnoho-li wáhy magj do se slowa, která mu rodiče geho o modlitbě do srdce wklá- dali! Nynj počjnagj školuj práce, týkagjce se pauze liternjch zuámostj. Mnoho-li w nich prospjwati může, powědělo se ginde. Ale teď dochazj také na hodinu náboženstwj určenau. Pán, ge- muž náš nowáček giž dřjw na potkánj ruku Ijbáwal, a genž přjwětiwým pohledem, neboislo- V f v?

100 wera geho sobe důwěru zjskal, wcházj do školil) swětnice. I raduge se, an daufá, aspoň z geho řečj něčemu se naučili a za dlauhau chwjliw předešlém mučitelném sezenj náhradu wzjli. Než ubohý duchownj s německým katechismem w ruce, sewřen spolu zákonem a nemaudrým očekáwánjm rodičů, aby gich djtky při zkaušenj hbitě po němečku odpowjdaly, sotwa na ;ně laskawě pohljdne, klade uesrozumitedlné gim otázky w cizj, gim neznámé mluwě, cokoli také rozum a srdce o marnosti geho práce namjtá, a zpamětné cwičenj w katechismu maléni německy ukládá, neclitěge při zkaušenj se swýmižáky za učitelem zůstali. Christofile! kolik kragjčků chleba zanese, kolik střewjčků, ljstků a slabikářů roztrhá náš žáček, než se takowým způsobem geu něco po paměti odpowědjti naučj? Gest to pokrm dětem, dle apoštolské rady, zážiwný? Gest to óno mléko, gaké dal sw. Pawel Korintským (giž dospělým) ku pitj, dokud silného pokrmu nemohli snésti? Byl-liby Kristus, sw. Pawel anebo miláček geho Jan, žádagjee naše české maličké u sebe mjti, anebo ge osobně nawštjwiti, také německau řečj na ně mluwili? A nemáme myse kuěžj přeci každým gednánjm na to ohlédnauti: Co, a gak by w takowé přjpadnosli Kristus a geho sw. Apoštolowé byli gednali? Rozumjme, lak gednagjoe, Krist o wě žádosti: Nechte maličkých přigjti ke mně? Zdaž spjše mezi Krista a maličké nestawjme nepřestupitelné hradby? Zdaž spjše

101 Krista nezahalugem, aby cliijce kněmu, nepoznali Geg, widauce, newiděli Geg, a slyšíce hlas Geho, neslyšeli? Nemá náboženstwj, gsau cčlowěku za průwodce od kolébky až lc hrobu určeno, geho óčjin gasně, nohaum bezpečně, a tudy,ž zřetelně i wraucně wstjpeno býti? Ale nesmjrná wěci důležitost ukládá mi za povinnost' jo té wěci něco hlauběgi pogednati. Nábožeu stiv.j ge'st, gakkoliw neywýš potřebná, a wšak dětem přede i w materském gazyku wel- 7i i těžká a zatmělá nauka. Býwát katecheta, sebe wýborněgsj, užjwage řeči pauze materské, gistě welnii spokogea,nabuda přeswědčenj, že dwě tře- tiuy geho žáků předepsanau část w gednomroce náležité pochopily. To ginák býti nemůže ; ne- 1)01 náboženstwj se objrá, dle swé přirozenosti, samými metafysickými či nadpřirozenými ρο- ní! jmi. K těm gest ale duše giž na myšlenj u- wyklé a přemjtánj schopné třeba, čehož se u děti, pro roztržitost gegich wěku přirozenan, welmi pořjdku nacházj. Nemůže-Ii se dospělý člowěk bez těžkosti k Bohu pozdwihnauti, gakž toho na djtěti žádati můžem, na djtěti, gehož čitelnost bez pořádku gen toho, co kde Ietj, zpjwá a chřestj, sobě wšjmá? Gakž to o Bohu bez těžkosti má myslili, genž ani do oka, ani do ucha nepadá? Gakých ale swrchowaný Bože! tu leprw těžkostj, když se náboženstwj toto oku lidskému samo sebau tagemné swětlo gešte přes to do swjtilny z černého, neprohledného skla

102 .., I 582 ťogednánj - zawjrá? Gakž tu geho swětlo pochopj? Držjme se wtom našeho božského wykupitele, genž za- powjdá, swětla pod. kbelec stawěti? genž swé náboženstwj rowná městu na wrchu wystavené mu a založenému a ze wšad spalitelnému? A o té wěci musj se teprw psáti! I nemůžem tedy powažugjce tu těžkost náboženstwj za giné mjti, než že zákon školuj, genž úplnému wyučenj náboženstwj šest let wyměřuge, welmi maudrýgest; ale nenj-li potřebj mezi českými dětmi německy cwicenými, a mezi pauze německými swau wlastnj řečj učenými, rozdjlu činiti, a oněm wjce geště let k učenj uděliti? Hlawně pak rozpadá náboženská nauka w náboženstwj wěroučné a mrawoučné. Arcit se má rozdjlu toho gen w knihách šetřili, a nikdý vr žiwotě. Galowé bude gistě náboženstwj wěrouč- né, negsauc spogeno s náboženstwjm mrawouc- ným, gako strom kustolistý nežena k owoci) gako slunce zimuj, genž swjtj a nehřege : ale bez skumného náboženstwj dobrých mra wů daufati,gest oprawdu tak marné, gako ode stromu bez kořene a bez kwětu owoce čekati. lid o nám wěro- učné náboženstwj do srdce wštjpj, ten nás mrawům nenaučj nikdý; a kdokoli zemdlj a zkalj naši wjru, poskwrnil a porušil tjm samýin také naše mrawy. Z wjry berau mrawy swé neymoc- něgšj podpory i pohnutky, a pro mrawy se opět wjra pokládá; wespogenj swjtj ahřegj obě:rozpogené, aneb ogedněné nedagj swětla, odeprau

103 tepla. Neprawjmt nic uowého, a tedy také nic do pochybnosti swodného! Ale ani wtom, drahý Kristomile, newegdem w odpor, řeknu-li, že se pewné staweňi gen na pewnénv základu stawěti dá, nebo ginými slov y : gen na gasném a zřetelném učenj wjry možno zalaíiti swětlé a bezpečné učenj mra- ivu. Bude-.li učenj wjry matné a negisté, as gako spořj paprskowé, gež měsjček nocuj dobau skrz husté mraky na stézku opozdilého pautujka trausj: i budet také učenj mrawů matné a negisté. Při matném wšak a negasném pochopenj wěro- učného, a tudjž i mrawoucného náboženstwj nastane gistá polowicatost nábožného zwedenj. A nad tu nenj člověku nic škodněgšjho. Skrze ni, gako to přiwřenými toliko dweřmi wlaudj se do geho hlavy i pověra i uewěra. Lépet bez dve- řj; tak se nedá člověk aspoň na twrdé spanj! A práwě do tohoto neynebezpečnegšjho stawu polowričatosti w nábožných známostech gest mládež naše na tak zřjzených školách wedena. Tři léta gj ugdau, an se sotwa čtrnj a pjsmu mechanicky naučj, a mezi tjm nenabýwá hlava žádných nowých, aspoň žádných světlých ponětj: ale za to srdce giž pustne, giž pauštj neštípne wlky, před metlauge pokrýwagjc, a mnohá w pozdnjch létech až k hrozné wýšce zrostlá nepravost, v těch iž létech wtraušená, -proto gen tak bugně a hluboko rozkóřeniti se mohla, že nic gegjho rozmnoženj netěsnalo. Wždyt sobě geště wzpomjuáš na

104 prwnj léta, která gsme wb*s, magjce se německy učili, stráwili. Nebylo prwnjch dwadcetmě- sjců celé na.sc nábožné učenj paulié pamatowá- nj? A přede byli naši wrstewnjci pauzj Němci, nemluwjce na nás ginák než německy. Gakte ale zcela ginák wpádu našem, kdežto djtky wyšedše ze školy na ulici i doma opět samé Cechy potkáwagj!. Přede gsme byli w létech přenij tánj bližšjcli ; přede byli gsme k studijní zwlášt obráni ; a dřjw giž náboženslwj wgazyku materském tak wyu- čeni, gak tomu tehdegšj, arcit ne pilné příliš na- wštewowánj katechety w domáej škole powolowalo, neřku, že nás mocněgšj pohnutky kučenj doháněly, než wůbec 11a neywětšj počet našich žáků působili mohau. Nemůžem-li tedy směle twrditi, že se u nich prwnj tri. léta zcela, a to s neriajiraditelnau škodau strany nábožného ziuedenj na vvéky trat.j? A kolik se přednášj w těchto létech spasitelných prawd, kterýchž katecheta w.budaucjch létech, giž gako známých, gen powrchně dotýká, chwátage kwy- kládánj prawd, kteréž prwé pro útlý wěk za nezá- žiwné powažowal. A rozuměgj giž w těchto létech žáci wesměš geho wýkladům?.íljdcj gen lila- wy wýborné. Střednj část, ta welečetná, z kteréž škola wlastně sestáwá, a na njž země pánu i cjrkwi neywjce záležj z nawyklé giž nepozornosti a djlem z nedostatku gazyka německého, gen něco powrchné pochylj; prawda ale a ga-

105 dro pro ni ztraceno. Neznagjc pocátečnjcli pravd, nedostawši dřjw zážiwného mléka, nenj také sto stráwiti pokrmu twrdšjlio, gj šjřegi nevykládaného. Nedey se, Kristomile, šálili veřegnými zkauškami. Ginákt gest náboženstwj Či spjše slowům nábožným se naučiti a geodřjkciti, a gindk zase náboženstwj sobě wkrew a wlast_ nost obrátiti, podlé celé geho ceny tvážiti, a o ně se tak owinauti, gako břeětan o swau žerď, aby gako tu každý Ijstecek, buď se zdál oku z pozdálj orňzněn, přede při bližšjm ďopatřénj widj se spogen býti s některau břečťanu halázkaii: tak též naše gednánj, celé obcovuánj a každý krok putah a spogenost s tjm keřem winným mělo, gehož ratolesti gsme. Býwage u weřegných zkaušek slýcháš naše žáčky chyba twrdého wyslovenj. owšem dost hbitě odpowjdati: ale newidiš-li, že se \v ty dny obyčegně gen takowé částky kwyptáwánj objragj, genž se flřjv neyhustěgi opakovaly; že i přes to ne geden z těch připravených či nastrogených žáků, gsa některau otázkau katechety oklamán, a drže gi za známé heslo, zcela opáčnan odpověď dává? Ale gdi k nim w den nezkušebný, obal otázku v neznáměgšj slova; žádey účet z částí nezkaušené; popros o vyložen] v český smysl; dey si věc vysvětlili přjkladem z žiwota obecného vzatým : a brzo se sbolestj přeswědčjš, že ze sta ani deset twým žádostem nedostogj. Nuže

106 možno-li, aby při talcowém zwedenj w nábožen- stwj, njuiž se potřebná ponětj we wěrouku ga- sně nerozvinula; když pravý zanjmawý duchna srdce vřele nedolehnul, i náboženstwj samo, i cistj mrawowé, nemagjce pewuého základu, kaž- dau chwjlj kpobořenj se nechýlili? Ale nenj o ta wěc pochybnosti, a wjce o tom psáti, byloby dokazovati, že sluuce w noci neswjtj. Že podobné náboženské wychowánj ani k o- byčegným potřebám mladistvého srdce nestačj, gest wěc patrná; gak ale má uchowati mládež při náboženstwj za časů tak nebezpečných, gako naši dnowé gsau? Gak odolagj tak zwedenj mladjci neznabohům? Gak se uchowagj proti swůdnému wábenj swěta a wlastnjho srdce? Ale zde na obranu myšlénky nenj; takto se spjš proděláv á napřed cesta ku pádu srdce i k ztrátě wjry, Powoljš-li, také o tom zdělj swé myšlénky stebau Twůg wěrný přjtel. (PokracoAvánj.)

107 5. Duchownj Prostředkowé. proti hrozjcj záhubné nákaze, Choleře. W ysw čtlenj w Kázánj, drženém, po weřegném prosebnjm průwodu, na den sw. Wáclawa 3 8. zářj \v hlawnjm chrámu Páně sw. Wjta na hradě Pražském. Od W áclaw a W ilém a W áclawjčka. P ošli-li mor na lid siv&g, obrate se pak lid, genž sloiue lid m&g, modlitby m i se, a hledalhy tiva ři mé zd e, a činil pofcánj od zlých, cest sivých; i ga w y s ly - Sjtn geg snebe, a odpustjm gim hřjchy gegich a u zdrawjm zem i gegich. (2. Paral. VII. 13, 14.) Slawjmet dnes wýročnj památku sw. českého wéwody mučedlnjka Páně a patrona našeho, swatého Wáclawa, a wykonali gsme práwě weřegný prosebnj průwod, aby milosrdný Bůh na mocnau přjmluwit swých Swatých a Wywolených, zwlá- fitě pak českých našich sw. patronů, a gmenowi- tě sw. Wáclawa slitowal se nad námi a zemj na- šj, ochrániw nás od záhubné nemoci, kterážto ze wzdálené Asie až bljzko kiiám se rozšjřila, a giž tisjce lidj rychlau a bolestnau smrtj uchwátila. I gest to ráně morowé podobná nemoc, cholera nemoc a mor, nýbrž giž pauhé geho gméno, gak gest nám strašliwé a hrůzy plné, ačkoli, djky Bo

108 hu, nemoci té zwlastnj geště zkušenosti neznáme! Kde ona gednau vznikne a se usadj, otra- vuget lidi nepřestáwagjc; a ged tento nenj gako giné látky nemocj takowý, aby ty, kteréž zachwátj, gen zponenáhla zemdlil, a potřebného gim Času popřál k náležité přjpravě na powážliwau cestu do věčnosti; nýbrž gest, zvláště zanedbá- íi se rychlé pomoci, i náhle smrtjcj. Toho zakusili předkové naši. Giž sice dřjwe vyskytla se morová nemoc wněkolika mjsteeh českých lcu pomezjm Slezským; ale teprw 1. P dokonce do hlavnjho našeho města se prodrala; pak po něgaký kratičký.čas ulevivši, opět téhož roku dne 22. měsjce srpna vznikla, a až do posledírjho měsjce března 1714 trvala, a sice w takov é prudkosti, že na tisjce lidu, a skoro dwa miliony wšelikého dobytka umořila. I kdož tedy," kdožby byl ze žiwýeh tehdáž tvorů při životu byl zachován, an gim všem smrt gako všeobecná hrozila, kdyby nebyla ruka Božj na skraušené wolánj lidu těžce navštjveného gedowatému praudu v náležitý čas přjtrže učinila? O, mogi Neymilegšj! galcý to smutný ob představuge se před naše oči! a goký dotisk mu-. sj to na nás učiniti, povážjme-li, že zhaubná tato nemoc, ač v giném, a však neméně hrozném v ý - gevu hrozj nynj i nám a kragiiiám našim? Ach, což začneme, ke komu se utečeme, a gakých se prostředků uchopjme, abychom znikli hrozjcjbo jnebezpečeustwj? A wtšak odložme všecku přj-

109 lišnau bázeň a wšecken strach nemjrný, genž ne- slušj 11a křestany, gelikož wědj, že bez wecloraj a dopuštěnj Božjho nic se neděge na swětě ; nýbrž že bez wůle geho ani wlas gediný nespadne s naši hláwy, *) a že milugjcjmu Boha wsccko, í to neyhuršj zlé dopomáhá k dobrému. A pročež srdce netratme, ale Pána pewně se držme, a do wúle geho otcowské důwěrně se odewzděyme. Kohož miluge Fán.tohot tresce, uč) apoštol.***) Spolu pak podiwné opatrnosti křestanské mjsto při sobě deyme, wšemu wolne i wděčně se podrobjce, což řjzenj zemské mau- ilrau radau lékarskau kubráněnj této nebezpečné nemoci welehlasně nařizuge a ustanowuge. Wždyt nesmjme bez potřeby w nebezpečenstwj se wydáwati, nesmjme w pomoc Božj swéwolně spoléhali; nýbrž prostředků nám užjwati dlužno, gichž to Bůh i tehcláž, když tresce, proti dopuštěnému zlému milostiwě propůgčuge., Cti lékaře pro potřebu, od Boha zagisté gest wšeliké lékar- stwj, dj Duch sw. skrze ústa maudrého Syracha. **** ) Přede wšjm ale a obzwláště srdce swá odduchownjho moru, genž gest hřjch skrze krew Beránka, kterýž snjmá hřjchy swěta, očist- me. Tato předrahá krew, na dřewě křjže wylitá, gest tagemstwj plný lék, genž wšecko naprosto zlé hogj a léčj na čisto, a Boha krotj, aby *) Luk. xxr, 18.»*) Kjm. VIII, 28. ***) Žid. XII, 6. ****) XXXVIII, 1. 2.

110 odložil metlu trestagjcj swé sprawedlnosti. Ne- běl tedy, křestané! toliko přjbytku swélio, abys choleře ubránil přjstupu ; ale oběltaké duši swau a připraw upřjmnau a skraušénau zpowědj milému Spasiteli w sobě stan, kdeby se se swau milosti a swým božským požehnánjm zase mohl u- saditi. Neyswětěgšj swátost w srdci twém bude tobě neylepšj ochranau proti w.šelikým nehodám, a wyswobodj tě od nepřátel twé duše, a prospě- šno-li tobě bude, i také od anděla smrti. Tudjž giž také s čistým srdcem čisté ruce k slitowrné- mu Bohu pozdwihnauti moci budeš, genž w hrozjcjm nám nebezpečenstwj sám gediný pomoci může, a s prospěchem ti giž také bude wzjwati geho Swaté, naše české sw. ochránce, swa- tého Wáclawa, aby nehodné twé prosby hodněg- šjm swým orodowánjm podporowali. Eyhle tot gsan prostředkowé, gichz vv nebezpečném tomto čase uzjwati máme; a sice : 1. Wýhost deyme a warugme se duchowtnjho moru, genž gest hřjch; 2. Wzjweyme o milost a slitowánj Boha srdcení wěřjcjm, skraušeným a nábožným, a 3. Prosme též milé geho Swaté, sw. Wáclawa o mocné gegich přispénj a zastánj. Swatý Bože, swatý silný, swatý a nesmrte- tllný Bože, smilug se nad námi! Sw. Wáclawe, ochránce náš, orodugzanás!

111 I. Paměti hodno, že giž panzj pohané mor za trest Božj pokládali, a sám ho Hypokrates záhubau hroznau a strašnau *) nazjwal, poněwadž totiž geho rozptýlenj a nákaza wždy tak diwné bý- waly, že mu ani lékařowé nemohli dosti wyrozti- měti. Podobně předkowé naši tauto morowrau nemocj přestjženj za trest Božj gi wydáwali, a wraucné pokánj činjce wbohu toliko naděgi au - těšenj swé skládali. Užiwše dřjwe prostředků duchownjch, k tělesným teprw důwěrně seutjkali. Že pak mor za rozličných časů od Boha 11a lidi poslán byl kpotrestánj gich, ze wšj pochybnosti wywádj pjsmo sw., gakož giž z gediného textu našeho patrně widjme : Dopustjm-li mor nalid sivilg, obrátě se pak lid můg, činilby pokánj od zlých cest stvých, i gá odpustjm gim hřj- chy gegich, a uzdravujm zemi gegich* Tum lu- wj tedy Hospodin sám o giném geště moru, a sice o moru, který daleko horšj gest nežli prwnj; nebo dj netoliko: Uzdrawjm zemi gegich, ale také: odpustjm gim hřjchy gegich. Gest tedy dwogj mor, geden těla a druhý duše, onenno následek tohoto, tento pak přjčina a trest onoho. A pročež chceme-li zniknauti hrozjcj nám záhu- bné nákazy, wůle-li w tom bude Božj, hřjchu a ) To Úlov od óco) mjsto όειο, δείίι) desití, lekati, báti *«, ntjkati etc, Imperfec. verb.

112 neprawosu se /warugme, kteréžto duši usmrcugj, gako mor tělo. A sice hubjcj to mor duse, horšj než onen těla, když kde wněkteré obci, w některém městě mnoho neswědomitých a nešlechetných lidj gest; ach! snad dokoncewjce zlých než dobrých a sprawedliwých, lcteřjžto wšecken giž cit pro to, co prawé a prawdiwé, co dobré a powinnost gest, wsobě ztupili, u nichžto ani domluwy, a wýhrůžky božj, ani wýstrahy horliwých učitelů a kazatelů, bedliwých předstawených a laskawýcb, dobrý ch přátel wjce neprospjwagj; kteřj dokonce ple- sagj, když zlého, mnoho zlého natropili, a neprawosti na neprawosti namnožili. Tit gsau netoliko gako na těle nemocnj, od nichž i ginj moliau nakaženi býti, nýbrž gako skutečně mrtwi, genž morowý puch od sebe wydáwagj, a wšecko okolo sebe nakažugj. Ged, smrtjcj ged du.se gsau hřjšilé gegich základy, které z wnitř nešlechetného swého srdce wbugných řečech wtypau- stěgj; a ged, smrtjcj ged duše gsau hanebnj gegich skutkowé kpohoršenj a nákaze giných! Hubjcj to mor, mor duše, když w některém městě, w některé obci wšecko porůznu seděge; když geden druhého w obchodů a obcowánj pod- wádj a klame; když gedenkaždý swé gen tobolky hledě na sprawedlnost nedbá, a prawdu prodáwá pro časný zisk, z přjzně aneb bázně lidské; když každý, gakž gen může, z těžkých swých powinnoslj se wywazuge, zahálj nežli pra-

113 pracuge, raděgi krade, ucžliby se žiwíl poctiwě; - když obywatelé nestřjdmósti a marnotratnosti oddáni gsau; když swatý stud panenský bez ostýchánj porušen býwá, a mladj lidé gako kůň bez uzdy, genž rozumu nemá, toliko tělu swému liowěgj a libostem geho. Mor to duše, když w rodinách a domjch zmatek a různice panugj; když tam satan wcházj a wycházj, a nenj mjsta popřáno Bohu a Ježjši; když manželé sobě newěrnj wespolek se trudj a saužj, i hryzau' a rwau hůře než odpowědnj nepřátelé; - když rodiče djtek swých zanedbáwagj, gich bez kázně a bázně božj wychowáwagj, neb i wlastnjm přjkladem k hřjchu a neprawosti swáděgj. Ach! kde takowý gednau nepořádek se zmohl, tut počjtagj obce a rodiny wjce duchowně mrtwých, nežli w čas obecného moru býwá zemřelých; a což při tom neyhoršjho, gestit, že tato mornj nákaza daleko okolo sebe sáhá atak se rozgjdá, že pokolenj po pokolenj hubj a porážj, až ničjtnž wjce nemůže uléčena býti. Hub jej to mor duše, horšj než onen těla, když kde w některém městě neboli obci wlažnost u wjře pauuge, a lhostegnost lc náboženstwj, gako by bylo gedno gako druhé, bludné rownéprawému, wzniká a se rozmáhá; když kde chot Kristowa, cjrkew swatá, wážnosti swé tratj, služby božj zanedbáwány a kostely pusty býwagj; když láska k Bohu stydne, soběctwj pak a nemilosrdenstwj mozoly chudoby sobě přiwlastčasopis p E a io l. D u d u IV. 4, 8

114 iiuge, a bohaté lakomstwj trpjcjm audům Kristowým ničjmž nepřispjwá z dostatku swého, nedbagjc nic na slowa wěcného odplatitele : Což gste gednomu z těchto učinili, mně gste učinili. ÍJ:) Mor to duše, když kde nespokogenost s wrchnostj zeniskau, kteréžto nenj gediné od Boha,**) se gewj a pronášj; když který poddaný přestáwá báti se a cťjti krále, a gemu wěr- nost a poslušenstwj zachowáwati, ) když proti geho zákonům a nařjzenjm replá, gichpomlan- wá, prácj přewziiešených předstawených swých auřadii nepozná w á, gim odpjrá, neb dokonce k pozdwiženj powzbuzuge pokogných! Ach, tot m or, mor duchownj, genž často i morem tělesným se skonáwá, gakož to widjme na odbojných židech, kteřjžto i proto, že powinného poslušenstwj wypowěděli swé ač pohanské wrchnosti, netoliko zkázau města a chrámu swého trestáni, ale i morem a hladem zastiženi by li, tak že gich zahynulo na tisjce tisjců. **»*) Odwrátiž dobrotiwý Bůh, aby to tak nebylo mezi námi! a wšak což spomůže pauhá dobrá žádost, nepřičinjme-li wlastnj swé ruky. sami musjrne Myt se před ijmto duchownjm morem se wšj snažnostj opatrowati, a to tjm wjce, poněwadž mor duchownj daleko horši gest, nežli +) Mat. X X X, 4 0. **) Řjm. X III, 1. * * * ) 1. Petr. II, 17. * * * * ) Mat. X X IV, 7. Skulk. A p ost..x I, 2 8. sr o v. Jos. Flaw. de bello Jud. IV, 6. a A u liq. X X, 2*

115 mor tělesný, gehož se Ink náramní strachugeme a bogjme. zlost, Wždyt to gmenowanj hřjchowé činj, nestřjdmost, nečistota, že lidé uezdrawj býwagj, a smrtedlné nemoci mezi nimi powstá- wagj; zlost, smilstwj, opilstwj, bohaprázdnost a zpaura popauzj k pomstě Boha.. My se dnes modljme, by wěčný Slitownjk ochránil násazemi naši oclhrozjcj nám záhubné nákazy cbolery; a wšak odstraňme wšecko od sebe, od obcj a rodin swých, což trestagjcj sprawedlnost geho proti nám wybjzj. Čiňme pokánj a ivéhne Kwangélium *), aby prosby a modlitby naše Bohu byly milé a přjgemné, a zaslaužily od něho wyslyšány býti. II. Co Hospodin Bůh králi Saiomaunowi připo- swěcenj chrámu Jerusalémského přisljbil, že totiž lidu swého od nákažliwých nemocj, a nemoci wšech nemocj, od. záhubného moru wyprostiti chce, pakli k němu do swatého geho chrámu se utekau, ke twáři geho hleděli, pokánj činiti a skraušeným geg srdcem wzjwati budau: to činj on wždy geště, a tjm. wjce pro nás křestany, gednak poněwadž wlastně my ten lid geho, gemu na křtu sw. zwlášte poswěcený gsme,**) gednak poněwadž chrámowé naši, kde k němu iv Svátosti *) Mar. i, 1 5, * * ) E fez. V, * *

116 skrytému woláme, daleko swětěgšj gsau, nežli byl chrám Šalomaunůw. Tohotbych owšem mnohými přjběhy a pi j klady z cjrkewnj a obecné historie doljčiti mohl,a wšak přjbéhowé domácj a wlastněgšj měgtež před ginými přednost. Toho samého času, o němž gsem giž zmjnil, když i wr milé zemi České a hlawnjm tomto našem městě mor wypukl, a wšecko giž wůkol potjrati započal, gako sekáč sena, genž bez rozdjlu wšecko co zachwátj koli na lauce, každau trawičku, každé kwjlko šmahem porážj: wzali ubozj předkowé naši w úzkosti swého srdce útočiště swé do chrámu k swatým oltářům, wo- lagjce k Bohu srdcem wěřjcjm, skraušeným a nábožným o milost a ušetřenj; a eyhle! Hospodin wyslyše wraucj hlas gegich, welel hubjcj- mu andělu meč do pošwry zastrčili, a hogné- mu umjránj stal se konec. Tak se tedy naplnila wěčně prawtdiwá přjpowěd Páně: Dopustjm-li mor na lid siviig, obrátě se pak lid mňg, modlilby mi se, a Hledal tvuaři m é, a odvvrátil se od cest swých zlých; i gá také wyslysjm geg s nebes, a milostivu budu Jiřjchum gegich, a od těch ran 'wyprostjm zemi gegich. 2 Pa- ral. VIII. Nuže tedy, utjkeyme se i my sem do chrámu k sw. oltářům wzjwagjce a prosjce o milost a slitowánj Boha srdcem wěřjcjm, skraušeným a nábožným; a sice předně wzjweyme ho žřwau, auplnau, křestanskau katolickau wjrau, nebo bez

117 tvjry nemožné gest Ijbiti se Bolm, gakž apoštol učj. *) Λ medle o gaké mluwj onwjře, nežli o oné, kterau hlásal kujže apoštolů Petr, hlásal ou (Pawel), a hlásali ostatnj apoštolé, gakož gi přigali od Pána a od nich náměstkowé gegich, zwěstugjce gi po weškerém swělě wždy w spogenj s hlawau cjrkwe, řjmským papežem, gakož- to Petrowým náměstkem? Wzbuzugme tedyčastěgi swau swatau, křestanskau katolickau, apoštolskau wjru. Prosme awzjweyme o milost a slitowánj Boha prawau nepohnutedlnau důwěrnoslj w milosrdenstwj geho. Duiréř se Bohu a claitfey w něho, a wyswobodj tebe, napomjoá maudrý Syrach.**) Cwičme se tedy we swaté uadégi ; wždyt gest Bůh, Bůh náš i otec náš, který nás miluge, a wjce miluge nežli lidský otec milowati může děti swé, a byt i matka nad plodem swým zapomenauti se mohla, nezapomene se on nad námi. ***) Prosme a wzjweyme o milost a slitowánj Boha prawau křestanskau láskau a milosrdenstwjm k hližnjmu. Almužna zagistě, když. se dáivá w pokfínj, -wyswobozuge od tvšelikého hřjchu. Ó, bylo-li kdy potřebj prawowěřjcjm mocně na srdce wložiti, kterak prawá láska křestan- ská štědrá gest, nýbrž kterak sebe sama ochuzuge, aby milowaného Ježjše w chudých obohati- *) žid; XI, 6. **) II, 6. ***) Izai. XXIV, 15. ****)Tob. IV, 11. Dan. IV, 24.

118 Ia, kterak i toho neypotřebněgšjho se zbáwuge> aby se o to s Ježjšem \v osobě nuzných a potřebných zdčlila, a kterak proto Swatj naši se postili, aby hladowých nakrmili, z oděwu seswlé- kali, aby nahých odjwali, wlastnjch peřin rozdá vva li, a sami na holé zemi ljhali: a naopak kterak onen, kdož ucho swé zacpáwá, kdyí chudý wolá, i on gednciu wolati bude a nebude wyslyšen ; kterak cizj statek zadržuge, kdož z dostatku swého chudým neuděluge; (S. Aug.) nýbrž tolikeré lanpeže se dopanštj, koliko chudých gest, kterým pomoci mohl a nepomohl (S. Basil.): toho bylo- li kdy potřeb] dobře powážiti, tedy zagisté tohoto času, kde zastawenjm obchodu, z nedostatku weydělku mnoho pracugjcjch rukau zaháleti mus-j, a nemagj uboz), čjmžby se obžiwili, a tak tedy hladenl umořenj w neywetšjm nebezpečenství] poštáweni gsau, prwnj se státi obětj hrozjcj nám záhubné nemoci. Křestane! nechceš-li se zdrawjm a žiwotem swým, o gehož zachowánj kbohu woláš,. spolu ztratiti duši swau, zachowey zdrawj a žiwot chudým, a budeš na nich mjti přjmluwčj w tomto,trudném čase. Prosme a wzjweyme o milost a slitowánj Boha w dokonalé Ijtosti nad hřjchy swého celého žiwota netoliko z bázně před hrozjcjm nám nebez- pečeustwjm, nýbrž z lásky kbohu, poněwadž on neywyššj dobré a otec náš neylepšj gest, i také * ) P rjsl. X X I, 1 3.

119 když nás tresce. Giž Dawid pěl a modlil se : Srdcem skraušeným a pokorným nezhrzjx, ó Bože/*) Zpytugme tedy každodenně, zwláště we- Čer, an uleháme, swědomj swé, a wzbuzugme tytýž gakože wjru, nadégi a lásku, tak i ljtost nad břjehy swými. Prosme a wzjweyme o milost a slitowánj Boha upřjmnau, skraušenau, dokonalau zpowědj ze wsech swých hřjchů; nebo ta gen působj upokogenj, a zgednáwá milost u Boha. Kterýmž odpustjtehřjchy, odpaustěgjt se gim ; m).. Tobě dám kljce králowstwj nebeského, cožkoli roztvážes na zemi, budet rozwázáno i na nebi a t.d. **'*) 0, nemylme se! kromě cjťkwe nenj žádného hřjchu odpaštčnj, žádného s Bohem smj - řenj, Toliko ejrkwi odewzdal S}rn Božj kljce duchownjho swého králowstwj, w gegjm toliko lůně složil on poklady swé milosti a swého slito wánj! Obratme se tedy záhy k horliwému, rozšafnému a apoštolskému zpowědnjku. Prosme a wzjweyme o milost a ušetřenj Boha, častěgšjm přigjmánjm neyswětěgšj Swátosti, kdykoli to zpowědnjk za dobré uzná, wlastnj naše mdloba posily žádá, a čisté, Jáskau Božj rozčilené srdce dychtj po neyužšjm spogenj s Ježjšem. Kristus sám wolá : Kdož gj mé tělo a pige mau krew, mát íiwot ivěcný, a gát geg wzkřjsjm (k wěčné blaženosti) iv den poslednj. «#**) *) Žalm. L * ) Jau X X, 2 3. * * * ) Mat. X V I, 1 9 * * - * * ) J a a V I, 5 5.

120 Každodenně gest stůl připrawen, i proč liknugeme přistaupiti k němu? Tento stůl pjše sw. Jan zlatoústý gest mocnost duše, sjla ducha, swazek důwěry, náš základ, naše naděge, naše spasenj, naše swětlo, náš žiwot. *) Wzjweyme a prosme o milost a slitowáujbo- íia neobmezenau důwěrnostj kukřjžowanémuspasiteli, gedinému Prostřednjku mezi Bohem a hřjšným lidstwem. Kristus milowal nás, a wyíiql sebe samého za nás na smrt i čehož bychom tedy nemohli daufati od takowé lásky? W geho swatých pěti ranách nalezneme útočiště a spasenj. Skrze co stali se Swatj naši we wše- likých swých sauženjch a strastech, i w hrůzách smrti tak silnj, nežli skrze křjž swatý? Ljbeyme tedy křjž Páně, oplakáweyme u noh geho s Magdalenau hřjchy swté, rozgjmeyme swaté geho u- trpenj, které podstaupil za nás, a my se spolu od božského Trpitele naučjme, prošiti o milost a u- šetřenj Boha s oddanostj do geho wůle, což kře-,slánských proseb neyhlawněgšj wlastuost gest Otče, cheeš-li přenes kalich tento ode mne; ale wšak ne má (tle ttvá se staň wulea Tot řeč dobrého djtěte k dobrému otci; tot wýgew neywraucněgšj lásky kbohu, Neywyššjmu, Neymaudřegšjmu a Neylaskawěgšjmu, bez gehožto * ) Hom. X X I V. iu I. e ť. ad Cor. X. * * ) E fez. V, 2. * * ) Luk. X X I I, 4 2.

121 wůle a dopuštěnj nic se neděge na swětě, a kterýžto ničehož nechce, nečínj a uedopauštj, leč co slaužj lc našemu poswěcenj awěčnému spasenj. Pryč tedy se wšj zbytečnau, křestana nehodnau báznj! wždyt spočjwagj osudowé naši w rukau Božjch, kterýžto i téhdáž, když tresce, netresce bez potřeby, než toliko aby nás od neyhoršjho zlého, od hřjchu wyswobodil a obrátil k sobě. A pročež uložil-li wlásce a maudrostiswé nás giž powolati k sobě, staň se wůle qelio! Obmyti od hřjchů slzami swatého pokánj, a posilněni na cestu wéčnosti neyswětěgšj Swátostj smjřeni s Bohem a se swětem, můžeme pokog- ne smrti wstřjc hleděli, nebot dokonáme wpánu wegdauce w společenslwj Swatých, gesto swénesmrtedlnosti 'giž gisti, gen geště o naše spasenj starostliwi gsau, nepřešláwagjce za nás u milosrdného Otce se modliti. Sancti orant pro nohis Sivatj modij se za nás, učj swšeobecnau cjrkwj sw. Augustin. *) K. nim tedy, geště k těmto wy.ššjm laskawým našim přjmluwčjm a orodownj- kům ])obožnau mysl swau obratme. III. Sw. cjrkew katolická učj, že Swalj wnebi j,s Kristem panugjcj Bohu modlitby swé za lidi ),přednášegj, a že dobré a užitečné gest, Swatých *) ad P sal. L X X X V III.

122 w nebi wzjwati, a kgegich orodowánj útočiště bráti, abychom od Boha skrze Ježjše Krista na- šeho gediuého Wykupitele a Spasitele milostj a darů nám potřebných dostihli.*1*) Swatj totiž wnebistogj wždy geště s námi w spolku wedlé dewátého článku wjry.* VFeřjrn Swatých ohcowá- nf ; swazek pak čili základ tohoto společenstwj gestit láska, kterážto, gakž apoštol učj, nikdý newypadá,**) nasledowne ani s telesuau smrtj newymjrá. A pročež milowali-li nás Swatj, au Wtěle geště obýwali, a tauto láskau swau gsauce puzeni, mpdljwali-li se za nás, za duchownj blaho swých bratřj, i časný také gegich prospěch a gegich blaženost: i zdaližby nynj, an giž koruny dosáhli a twářj gižwtwář hledj ua Boha, genž pauhá láska gest, nás miiowati a za nás se modliti přestali mohli? M ohuiby u p. swatý český wéwoda, tento otec wlasti swé, sw. Wáclaw, genž pokudž žiw byl a wládnul národem našjm, geg tak welice a welikomyslně-jnilowal, že toliko gemu žiw byl a blaženosti geho wěčné a časné, mohl-liby nynj, an giž oslawenýstogj u trůnu Bo- žjho, zapomenauti se nad dědictwjmswým, a nemodlili se wjc za lid swůg druhdy tak wraucnu milowaný? Powažme gen, gak mu hned giž časný žiwot swěřeného sobě lidu byl milý a drahý. Iíníjže *) Coiic. Trid. Sess. X X V. de iavoc. Sauct. s r ó w. Sess. X X II, c. 3. a c. 5. **) 1. Kor. XIII, 8.

123 kauřjtíiské Radista w, muž hrdý a panstwj žádo- stiwý powstal proti němu, a oděnce u welikém čjsle sebraw brannau rukau proti němu do pole wytáhl. Giž giž wogska z obau stran proti sobě stála; ale ach! kterak krwácelo otcowské srdce Wáclawowo, an tolika lidu zahynauti mělo! O, ne! necht raděgi umru gá, necht gá umru; a z otcowské lásky, která umřjti wolj za djtky swé, wybjzj on odbognjka w saubog, wzkázaw mu : Žádáš-li mého knjžetstwj, nezádey kruté tolika lidj. Giž proti sobě wygjžděgj, Ra- dislaw w brněnj oblečený, wéwoda pak bez br- něnj, giž dorážj bogowný Radislaw wšj silau na tichého a pokorného Wáclawa, smrtedlnaumu ránu zasaditi usiluge, když ay! w tom wšecken poděšený s koně skočiw, 11a kolena před miláčka Božjho padá a wolá: Milost a odpuštěnj! Přjčina toho byla, gakž se potom sám o tom prohlásil, ta podiwná, že dorážege na Wáclawa zahljdi skwaucj křjž na přjllňci geho, a dwa muže welebné postawy, an wedau geg, z obau stran držjce a náramnau hrůzu působjce. a t. d. Akdož nám wypjše rozkoš, která laskawého otce země pogala, widaucjho, an takowým způsobem krew milowauého lidu geho šetřena byla? A tento milownjk českého swého lidu nemělby nás potomků swých giž milowati? nemělby nynj, an giž w sláwě Božj stogj bljzko trůnu milosrdenstwj, za nás orodowati, kdežto žiwotpůl našim hrozj tak záhubné uebezpečenstwj?

124 Qdstupiž! Oslawenj přátelé Božj prosj za nás. orodugj za nás, *) zwláště pak neyblahoslaweněgšj Panna a Rodička Božj, Maria, a ti gesto s námi neyáutlegšjmi swazky spogeni gsau, sw. naši Češtj ochráncowé, sw. Wogtěch, sw. Prokop, sw. Iwan, sw. Wjt, sw. Lidmila, sw. Wáclaw, sw. Jan Nepomueký, a g. Tak orodowali Jeremiáš prorok, a Qniáš neywyššj knězi, dlauho po smrti swé za lid a swaté město Jerusalém, a sice ne bez dobrého aučinku. **) Taktéž se modlil orodownjk angel u proroka Zachariáše : Hospodine zástupů, až dokawadž ty se nésmilugeš nad Jerusalemem a nad městy J lidskými, na než gsise rozhně- wal? A chceme-li wjce geště důkazů o modlitbách Swatých wnebi za nás, nahlédněme do zgewenjsw. Jana; eyhle! zde padá těchčtyř- meejtma starců před beránkem, magjce geden- každý znich harfa a báně zlaté plné kaděnj. 0 - pteyme se apoštola, co to kaděnj wyznamenáwá? a powj nám, že to modlitby gsau Swatých za nás hřjšné a ubohé lidi. Pohlédněm tamto, a u- widjme, an giný opět angel se postawuge před oltářem máge kaditedlnici zlatau: i což gest geho zaměstknánj? I gemu (dj zgewenj Božj) dáni gsau zápaloivé mnozj, aby ge obětowal s * ) Flavianus post mortem v iv it: Martyr pro nobis o r e t! w olali gednohlasně otcowé shromážděn) na wšeohecném sněmu Chalcedonškěm 1. P * * ) 2 'M ach.f X V, , **) V, 12«

125 modlitbami wsech Sivatých na oltář, kterýž gest před trůnem bozjm. I wstaupil dým s modlitbami Swatých z ruky angela před Boha. *) Wzliůru tedy, křestané mil)! wzliůru k nebi swé oči, swé ruce, swau mysl, swé srdce obratme, knebi, kde kraluge wšemohaucj a slitowný Bůh, Otec, Syn a Duch swatý, a kde panugj s Kristem geho Swatj a Wywolenj, naši Ia- skawj orodownjci. Na gegich mocnau přjmluwu spoléhagjce modleme se : Wzhlédni milostiwě, ó Pane! na skraušený lid swůg a wyswobod ho z hrozjcjho nebezpe- čenstwj záhubné nákazy, a gakožto záwdawek twé milosti nám podruhé darowaný powažowati giž budeme žiwot swůg. Tóbe, dárci geho, geg giž docela poswčtjme. Wzhlédni na nás, wzjwagjcj tebe, a učiň s námi wedlé hognosti swého slitowánj. Chraň wlasti našj, chraň země české, chraniž gj skrze zásluhy twých wěrných ctitelů, gegichž drahé ostatky w nj odpočjwagj, a z nichžto mnozj swau gi krwj poswětili, a swau hrdiuskau wjrau a swými welebnými ctnostmi gi oslawili. Chraniž gj obzwlášt skrze dědice gegjho, twého welikého služebnjka, sw. Wáclawa. A wšak ne gak my, ale gak ty chceš, staň se í Anebo cožby prospělo, kdybychom zachowali

126 608 Kázanj. I ' '... žiwota swého, ztratili ale nesmrtedlné duše swé? Wezmi tedy žiwot náš, gestliže umrjti nám lépe gest nežli déle žiwu býti. Ty wjš neylépe, co k našemu spasenj prospjwá; a wšecko, což nám prospěšno, gest w rukau twých. Nalóžiž tedy s námi wedlé maudrosti a otcowské swé lásky. Wždyt twogi gsme buďto ze žigeme, aneb umjráme. Swatý Bože, swatý silný, swatý a nesmrte- dlný Bože! smilug se nad námi. Swatý Wáclaw e! ozdobo české zem í, kw čte knjžat, kwčte nebeštanů! orodug za nás. A m e n. * ) íljm. X IV, 8.

127 IT. 0 Z N Α'Μ Ο W 'A T E L. a) Literatura. ' 1. a) V í ůnsclie ftir eine zeitgem asse Reform irung der katholischen K irche in Sachsen. Altenburg l ) Grundziige der rein katholischen cbristlichen K irche zunachst in Sachsen und S ch lesien, von einem christlichen (?) G eistlichen. DresdeD bei Arnold. c) Sendschreiben an die 127 abfálligen Katholiken in Dresden yon S ixtu s. Dresden bei Arnold. čí) Die grosse Einheit der 127 antiromischen K atboliken in D resden, oder die neu anhebende reine katholischchristliche K irche im L ande der Sachsen. Leipzig. 1831, W oněch m ěštanských rozbrogjch, kteréž loňského i letošnjbo roku w králow stw j saském neřádily, utrpěli gsau od náboženského fanatismu tam něgšjch protestantů nem álo obyw atelé katoličtj gak w m ěstě tak i w k ra g i. Hanu a polupu m useli gsaix w sudy w sw r- cbowané mjře ok&ušeli, zvvlášiě pak tehdáž, když se pokusili z těch sobě činěných w ýčitek a úkorů w rnjr-

128 ností se qsprawedlniti. *) Ona w zteklost rozgitřeného záštj ew angelických spólukřestanů (takte se sami na zw ali,) tak daleko dosahowala, až w neustálém w ězeli nebezpečcnstwj negen sw ého gměnj, nýbrž i samého žiw ota. S lrašliw é byly ony w ýh rů žk y, gim iž celé roty sběhlé luzy proti katoljkům a gich duehownjm sop. lily, a kdyby řjzenj zem ské nebylo w to m ocně -vykroč ilo, b yli by snad m nozj ten týž truchliw ý osud zakus i l i, kterýž katolické kupce Romsano a bratřj Sala potkal, genž od surow ých protestantských ztřeštěnců, dobywšjch se u w ečer dne 11, Zářj mocně w gegich d om y, nelitostiw ě ztrýzněni b yw še, patřili m useli, an w šecko doxnácj nářadj a w ešk en sklad zbožj zkažen a w n iw e č uw eden gest. Škoda tato udáw á se na 40,000 řjšských tolarů. Gakkoliw ale toto nelidské nakládán) ze strany protestantů w elm i bolestně nešli katoljci S a š tj, nicm éně ge ště snad tjže rmautiti ge m uselo dozw ěděw šj se, kterak m nozj z -wlastnjho středu gegich p o w stá w a g j, a opo- wážliwé zm ěny w učenj a w kázni cjrkewnj u w ésti usilugj. Dle udán} * * )1 2 7 osob prohlásilo w eřegně w dráž- Tak wydal u př. gistý p. Struuz tri knjžecky pod ixizweiu: E inige Aufschliisse betreflend die katholische GeisiliťhUeit D resdem t plné, gizliw ých pom luw a nářků, kteréž owšent z žádného giiíého anmyslii nem ohl sepsali, než aby lid proti katoljkům popudil. Když iia to gislý katolický kněz w Drážďanech w elm i nijrný odwod sepsal, bylti! proto nogen wj spisu: Biene řečeném w posměch wzat, nýbrž geště w.giných dwau zwláštnjch spiseíh : Gewissensfragen au imd uber die katholische Geistlichkeit in Dresden yon Fr. Girardt, Pastor der reform. Gemeiude, a w onom : A uch einige Aufschliisse uber das Verhaltniss der evangelischen nud řomisch - kálhol. Geistlichkeit iu D resden, nebst Unlersuchung der Frage: Iíonnte das Pallium nach SaChseu gesendet werden? V. S. T. G. Zschocke Diakonus, náramně zlehčen a ztupen hýl* * *) Prawjme schwálně dle udán j,] pcněwadž, gak se pozděgi

129 ďanském Qznam owateli (Dresdner Anzeiger) sw úgám ysl» wzbuzugjce sw e spolubratry, by neprodlené k n im p ř i- staupili. Nedlauho na to pronesli se w Památnostech Saských (D enkw iirdigkeiten von Sachsen), na gakém základu tuto now au cjrkew w zd ělati obmeyšlegj. Přede wšjm žád ali za wýmjnku swe' reformy nezáw islost od rjmské sto lic e, t. g. zawrženj prim átu, potom auplnau rownost s ostatnjiui m ěštany bez přednosti i bez zapo- w rž en j; též sproštěnj saukromnj z p o w ě d i; (ó kterak se p ow ždy proti tomuto wýborném u ústawu katol. náboženstwj lidské náružiw osti zpauzegj!) dále pak do- w olen j, by rozlaučenj m anželé opět w n o w é inanžel- stwj w staupiti m ohli; w yzdw iženj bezženstw j kněžského 5 umenšenj káždodennjch. služeb božjch, by se ducho- w enstw a uspořiti, tudy obecných w ý lo h uskrow niti m o hlo; zrušen) nepotřebných s w á tk ů, b y se pokud m o žná w stegném počtu zárow eií a protestanty sw ětili, což i na slawnost reformaci w'ztahowati se m ě lo, kteréž (gak gsau praw ili) i katoljkům potřebj g e s t; posléze propust ěnj nákladných zp ěw ák ů koslelnjch. Z w láštnj knjžka pod n á z w e m :,J V iinsche f iir eine zeilgemasse Reformirung der katfiol. Kirche in Sachsen. í Altenburg, m ěla obmyslům gegich cestu protřjti Drážďanský O znam owatel ohlásil tuto knjžku neyprw é 10. Ledna ; poněw adž ale, gak se zd á, nem ěla wolného odbytu, w ydal brzo na to (21. Ledna) z nj gadro. S pisow atel, čině sobě n aděgi, že se w celé německé cjrkwi znam enité prom ěny stanau, byl w tom, gak pozděgi se ukázalo, w elice na om ylu. W šiobgew ilo, počet těchto bauřlhvých ncwouijků o m noho mens) gest byl, gesto nácelujci gediné proto, by wjce následow ujků k sobě pm vábili, Izivvým spolku swého zwelicowánjm katoljky mámiti hleděli. Časopis p. Katol. Duch. IV. 4». 9

130 cbui dobromyslnj katoljci h led ěli s opraw dow au neljbostj 11a tyto lstiwe' praktiky, kterým iž k odtržen) ge od cjrkwe přilákali se zam eyšlelo. Aby pak každý ta- k ow ý pokus na gegich obci se zm ařil, a nikdo wjce zn ew ěd om osti a z nedostatku, cwičenj sw cd en nebyl: w ydáno gest od apoštolského vikariátu králow stw j saského dne Í 9. Listopadu nasledugjcj nařjzenj: Ignác Bernard Mauermann étc. Iv srdečnému zármutku našemu p řesw ědčili gsme se bezděky o tom, kterak někteří, w yzuáw agjce se katoljky býti, usilugj u wěřjcjch péči našj sw ěřených roztržky či- niti, gich w jru m ásti, a giný základ p oklád ati, kromě toho, genž giž položen gest, Ježjs Kristus, Skládagjee sice w e w ětšj. částku wěřjcjch našich naděgi, že pewně se přidržowati budau učenj Pánem a Spasitelem našjm zw ěstow an éh o a cjrkwj swatau w ěrně dochowanéhó, uznáwám e w šak nicm éně za pow innost i z našj strany k tomu p řisp ěli a w šeck o w ynaložiti, by blaudjcj na Cestu spasenj u w edeni a bezpečně utw rzeni b y li; neb w šecka poblauzenj magj zagisté počátek sw ů g w neznám osti učenj sw até cjrkwe našj, genž tjm bezpečněji se tedy naprawj, čjm důw oduěgi wěřjcj o geho prawdé a božském půw odu sep řesw ěd čj. Protož nařizugeme, b y w šick n i wesrněš kazatelé od prwnj neděle adwen- tnj b. r, w e w šech kázanjch práwé katolické učenj tjm způsobem přednášeli, aby wgednom Jcaždém kcizanj ne- gulcý článek w jry našj w ykládan byl', čjmžby wěřjcj o geho božském p ůw odu, gakož i o blahoděgném. působe- nj geho na naši útěchu a spasenj p řesw ědčeni a kpe- w n ém u w n ě w ěřenj b y li pohnuli. W šecka tato kázanj buďte sepsána a na počátku každého m ěsjce na naši katolickau konsistoř nám zaslána a předložena. D ůw ěřugem e se w naše rozim lé spoludělnjky na w innici P á n ě, že pam ětliw i gsauce

131 přjsného odpowjdánj w den saudu, w šecky Bohem sobě prqpůgčené schopnosti w ěrn ě Wynaložj. a sgednoceně snám i sw ěřené sobě duše tak p ečliw ě pěstow ati budan, by w den kladenj počtu radostně zw olati m o h li: Pane, zde gsau, které gsi nám sw ě ř il; žádný našj winau nezahynul. Prosmež Boha, aby tomuto předsewzatém u djln, k s w é sláw ě a k spasenj bratřj našich milostj sw au hogně že- hnati rářil,u T akow éto ustanowenj w elm i potřebno bylo, geli- kož se neustále na audy katolické cjrkwe rozličným i spisy n o w é a n o w é útoky činily kpod w rácenj w jry gegich. Giž w počátku roku 1 8 S l.w y š e l sp is: G rundziige der reinen IcathoL christlichen Kirche zuniichst in Sach- sen and Schlesien von einern christlicheři (?) Geistlichen. Dresden bei Ařtíoíd. se zaw jra: Stw ůra ta'nasledugjcjm i slow v W šech n y w elik é w ěci z malého počátku,,zn ik ly : křestanstw j, reformacj a t. d. čistá křestan- sk o - katolická cjrkew w S asjch stane se snad rychle waluau a mnohočetnau, neb gegj w čk giž dozrál 5 od malička w šak začjti m usj. Hlawnj m ěsto saské pozv o lá n o gest, gak se z d á, by swrět swrětlem předeje lo, To ledy se staň, a sice bez m ešk ánj; nic giž gi- ného nenj potřebj, aby těch 127 sginým i gednoswor- ně sm eyšjegjcjm i, gichž myšlenj a žádosti w oněch zá-,,kladech w y slo w en y gsau, w espolek se u sn esli, sw ůg,,úm ysl w cřegně prohlásili a zem ské obci u př. tyto par a g r a fy gakožlo sw é w yznánj w jry předložili, m odli- tebnici neb kostel zřjdili, a několik kněžj w yw olili a,,ustanow ili. Faxit Deus! Gaka to mjrná naděge! τ Po tomto spisu w yšel i hned giný obsahu m nohem pohoršliw ěgšjho pod ná- zwem : Sendschteíben an die 127 abfalligen Katholilceii in D resden, von S ix tu s. T uto spisow atel celau ka~

132 & v tolickau cjrkew w neyhlawněgšjch článcjch tištipacně přetřásá, a gakoby autrpnost m ěl s oklamanýma kato- íjky, neygizliwěgšj hany a pom luw y proti neyw yššj hla- w ě cjrkwe i audům gegim roztrušuge. I Alexander Blúller, p ow ěstný zem ský rada W jmárský přičinil se w swe'm Kanonickém Ι ί /jdaci, časopisu w elm i zlowrolném, k odtrženj katolické' obce Drážďanské w šem ožně napo- m áhati. S nesmjrným Chwalořečenjm w ytrubuge w něm, čelio napořád tento spolek dotčených 127 katolík ů od 9. Zář] w h law n jm m ěstě saském w yhle- dáwá, a kterak se w e sw ých snčm owánjch a pozděgi w spisech byl pronesl. P oněw adž ale to w šecko maličké toliko hrstce snad gen čtenářům Kanonického Hlj- d a če w ědom o b y lo, zam yslil buď on, nebo někdo z geho přátel tyto sem se potahugjcj w ýklady, geště s giným i přjdawky w e wětšj oběh p řiw ésti, a tudy po- wstala lcnjžka pod nápisem : Die grosse Einheit der 127 antirbmischen Katholiken in Dresden, oder die neu anhebende rom. Icathol. christliche Kirche, im Lancie Šachsen. Lipsko,! S 3 í. Než pri tom w šem usilowánj zm izel celý spolek tento, když několik geho neypředněgšjch náčelnjků pro sw é hanebné auklady i proti w lád ě strogené lapeno a do w ězenj dáno bylo. Katolická pak cjrkew saská stogj posud geště nepohnutá, potjtagjc podlé farnjch w ýkazů od roku 1830 k w ěřjcjch, z nichž na gediné D rážďany okolo 9000 přip adá.*) (W iz : Religionsfreund. May 1831, K irchenhistorische Nacbrichten S. 253.) Ona w bauřjch nyněgšjho w ěku na sw ých práwech negen nic neztratila, nýbrž gak se zdá, tjm geště zjskala, že se ^) Pred několika léty pocjtalo se w Drážďanech sotwa 900 katoljků.

133 nynj k cjrkwi L užické bljže připogiti m ůže, gelikož po zesnutj w ýborného kapitulnjbo děkana Budišjnského, Administrátora diocesj Mjšenské w saské' Iiornj L u žici a biskupa A ntigonského Františka Giřjho Locke (uinřel 7. Zářj b. r.) apoštolský vikář králow stw j saského, w y so ce důstogný p.' biskup Ignác Bernard Mauermann dne 9. Listopadu b, r. za kapitulnjbo děkanab u- disjnského w yw olen gest, kterážto přjhoda spolu kato- ]jky saské radostnau naděgj napliíuge, že nynj takdlauho osiřelá cjrkew gegich pod biskupem w lastenským w gednu diocesj spogena bude. 2. Kardinal Barth. Pacca : Denkwiirdigkeiten Pius des V II. W knibkupectw j Karla Kolhuanna w Augsburku w yšly práw ě nynj Historické pam etnosti Geho Sw a- tosti Pici V I I. před i w zagetj geho w R jm ě, a při g e ho násilném odwezeuj do Francauzska. Gestit to důležitý a z w ětšj ěástky nepowědom ý přjdawek k now ěgšj cjrkewnj i státnj historii, w šud y s důkazy opatřený, a k oprawenj děgopisu w elm i prospěšný. Toto něm ecké přeloženj w zděláno gest podlé druhého R jm - ského w ydánj. Djl druhý a tře t j obsahugjcj: Cesty do Francauzska W roce 1809 a s obrazem osw jceného sp isow atele. Cena w šech třj djlů gest 3 zl. 24kr. střjb. Spis tento w ypliiuge welikau m ezeru w historii zd o b y Napoleonowy, udáwage m nohé přjhody mocnárského a saukromnjho žiw o ta téhož cjsaře, kteréž buď na prosto neznám é, anebo zpotw ořené sw ětu oznám eny gsau. Katolickému duchoiuenstivii bude spis teuto d ůležitý auplným a w ěm ýin w ystaw enjm přjběhů sw. Otce w g e h o zegetj ; zp y ta te li degopislí m nožstw jm buď nepowědom ýcli, aneb přew rácených z p r á w ; diplo-

134 I Cl 4 O z n a i n o w a t e l mcttowi pak óstrowtipným a praw diw ým obgewenjm obm yslů a činů téhož čjsaře, geho w lády i geho sw ě- řeuců. 3. Die franzosische R evoluzion v o n l8 3 0 historisch und staatsrechtlich beleuchtet iu ihren Ursachen, ihrem Verlaufe und ih ren w ahrscheinlichen Folgen. Berlin bei Ferd. Dum m ler, S. 8. Obsah této pamětné k n ib y, gegjž spisow atelem gistý w elm i w ážen ý učitel na w ysokých školách w Ber- Ijně býti se p r a w j, gest w krátkosti nasledugjcj: Neyprwé se ukazuge, z gakých přjhod konstitučnj cbarta w řjsi francauzské w roce půw od sw ůg w zala, gegjžto obsah se tu auplně u d á w á, a toto zá stupné rjzen] k řjzenj staw ow ském u něm eckých křcstanských' národů se přirow náw á. Na to w ypisuge se zápas rozličných stran -we Francauzsku od času obnowenj w lády a obgasňugj se tagné přjčiny onoho zbauřenj roku D ále se w ypraw uge w gakém pom ěru gest stál Karel X. a geho m inistři k sw ým odpůrcům před ouěm i rozkazy od 2 5. Cerwence Piozkazy tyto a z nich pow stalé rozbroge uwažugj se práw ě podlé charty a dle tehdegšjho staw u řjše francauzské, K onečně se posuzuge gednánj strany sw o- bodnické neb liberálnj po dobytém w jtězstw j, s u w a - žow ánjm následků poslednjho pozdw jženj, a zaw jrá, se posauzenjm lichého sw obodenstw j čili liberalism u, gakožto neyhlaw nsgšjho zřjdla, z n ěh ož W eškeré zlé w ě- ku našeho w yp lýw á. Základu) idea spisu téhož g e st, že K arel X. podlé m oci, která mu chartau byla dána, a gakož ney~ w y ššj hlaw a řjšp za tehdegšjtni okojičnostm i k wydáuj

135 onscli nařjzenj od 25. Čerwence 1830» ow šem opráwněn b y l, ačkoli prostředek ten tehdáž welm i neopatrně a neprozřetelně byl w yw olen. S pisow atel obšjniě podáwá m noho článků z lib erálnjch časopisů a dennjků, gako z Nationalu, Globe, Nouvelle France a Ami du Feuple, kdež se po doby.tém w itězstw j odbognjků zgew ně sw ětu oznamuge, což před tjm neustále zapjráuo b y lo, že totiž Comité directeur a karbonárský spolek skutečně a auplně uspořádán byl, k te. rýž demagogickau aučinnost swau po celé Francii rozšiřow al s tjm určitě w yslow eným aum yslem, b y se králi geho řjzenj co neywjce obtjžilo, a tudy co neyrychlegi ku pádu geho přispělo; oclbog proti řjženj že byl heslem gegich; což se ow šem w eřcgně nepronášelo, ale tagně usneseno b y lo; za celých patnácte Jet že tu to kom édii hráli stále gen k podwrácenj rodu Burbonského směřugjce, a k tomu cjli wšem ožnýcb strogů,kněhtiskáren, zbranj i tagných spolků užjwagjce. Musjt tu gedenkaždý oprawdowau oškliw ost cj li ti, kterak tito lid é, honosjce se neyšlecbetněgšjm i praw idly a aumysly, přjsahu a wěrnost na 'hřjch prom ěnili, užjwagjce každého i sebe ohawněgsjbo p rostředku, b y Soběctwj sw é prow edli a bezw ládě 'bránu otew řeli. Gakau sofistickau w ým luw nostj přičinili se práwa králow ská w očjch národu zlehčowati a p od w raceti! W oněch odtud pocbázegjcjch následcjch naíezám e patrnau w ý - strahu, že litera a Článkowé charty neb základow é zem ské zp ráw y žádný trůn neupewnj, nýbrž toliko m audrost a m rawnj s jla, gakož i časné i prozřetelné u- warowánj nebezpečných a zhaubných praw idel a sw odného učenj, - Z celého tohoto spisu poznáw á se p a tr n ě k te r a k francauzský národ se w šjm tjm ljčenjm budaucj sw é sláw y a blaženosti náramně gest oklamán. Což prw e

136 tak utěšeně rozkw étali p očjn alo, gest nynj w n iw eč u- w edeno ; pokogný m ěštan neb rolnjk m usj nynj syny sw é k w ogsku o d w á d ěti, sám pak w národnj obraně slau žiti; držitel statku w kragi nenj bezpečen, by od taulaw ých, zahálčiwých rot w ydraucow án nebyl ; zem sk é daně gsau dwognásob zw ýšeny; auwěrek státnj i m ěštanský hluboce sk leslý 5 národ 11a m noho stran rozsápán etc. Patrjm e-li mimo to také ns bezpečenstw j neb n e- bezpečenstwj w znešeněgšjch a dražšjch pokladů, ctnosti a náboženstw j, tedy i tu s zármutkem shledáw ám e, k terak newěra a b ezboženstw j w e Francauzsku za práw ně pow olené gsauce prohlášeny, giž den ode dne w jce a w j- ce se rozšiřugj. Sekty n o w é pozdwihugj brdé sw é hla- w y, chrám owé a sw atyně se laupj, drahé znamenj w y- kaupenj našeho w porauhánj se béře, a horliw j řo w é z wlaáti sw é utjkagj étc. T ito a mnozj ginj gsau ti blazj au čin k ow é, pastý- které nowěgšj pozdwjženj w e francauzské řjši zp lod ilo, a ty zde i oude se ukazugjcj stopy w nitřnjho rozgitřenj, zlé užjwánj tisku, auskoky náčelnjků rozličných stran, slabost a nem ocnost zem ské w lády truchliw é dáwagj n áw ěštj, by snad geště horšj w ěci gim nenastaly. Gestit zagisté w elm i užitečno a přjhodno w ěku ny- něgšjmu, an tak mnozj národowé k podobným bauřem náchylní gsau, když se ony přjhody w e Francauzsku w praw diw ém sw ětle w y sta w j, tomném stalo. gako se to w e spisu přj-

137 4. H om ilie, ueb w yučow ánj lidu křestanského při rannjch službách Božjch, dle wýkladu sw atého Ewangelium na neděle a slaw nosti Páně, od Františka Fryče, faráře líabrske'ho. W Praze, w knjžecj arcibiskupské knihtiskárně Prwnj djl str. 302, D ruhý djl str za lz l. 20kr, střjbra. Gakým aumyslem pan sp iso w a tel, o gehožto prácech auřadu kazatelského giž léta pak w y šlý c h, literatura domácj náw ěštj poskytuge, nadepsané hom ilie byl w ydal, sám w p řed m lu w ě se ohražuge a na gew o dáwá :,,Co gsem p sal dj on,,to gsem psal. Nepsal gsem w šakkzjskánj chw ályněgae e B ůh gest můg sw ěd ek! genom proto, aby slow o Páně rostlo a rozmáhalo se. S lo w a tato negsau skreyše porušeného w lastnjho m ilo w á n j; alebrž bystrý důw od o- cbotné w ů le a gakéhosi duohownjho hladu. Tagiti w šak nelze, že nedostatkem homilij w reci našj dědičné postjženi gsme ; neb w ygm auce Homilie a kázanj pana Ivašp. Mel. H rdličky ( ), a některých giuých W iršinkowých, zw láště wýborných pak Pařjzkowých at.d na zbyt gich n em ám e; ač způsob tento kazatelstwj w elm i dáw ný gest, kteréhož swatj O tcow é hned na u - ' sw jtě sw. katolické CjrkWe se držeti obyčeg m jw ali. Ani pak odpjřati hodlám e, že lid obecnj z homilij sobě hogněgšjch béře užitků, n ežli z kázanj řečj strogenait w yljčených, která tep rw po zdárně potlačeném od K o n stantina pohanstwj do sw atyně se w etřelaj což vešak bez ugmy w ážnosti, kteráž kázanjm w ým luw nostj dle uraěnj pěkného strogeným slušj, řečeno budiž. T ý - kagjce se pak pow ahy wnitřnj homilij těchto, w ůbec pronášjm e, že pan sp isow atel spjše se držel prawidel O rigenowých, n ežli sw. Jana Z latoústého; w y k lá d á to tiž w eškerau perikopu neboli částku sw. Ewangeliunb w trušuge rozm anitá naučen), twrdj a ubezpečuge w ěřj-

138 cjch u wjře katolické a nabjzj ge km raw opočestnosti, a to m istrně a důkladně. W ed lé tohož slaw j se na odpor rozpustilém u, neklidném u, ano bezbožném u duchu wěku. našeho co gedowatém u plodu daleko široko roztraubeného osw jcenj. Na důkaz této zpráwy rádi bychom byli některau hom ilii za přjklad sem w ep sa li; ale pro lispořenj m j- sta klademe zde toliko záw ěrek třetj neděle postnj.,,r odičow é křestanštj! chcete za dobré -wychowánj plodu sw éh o chw áleni býti, nebo zlořečenj potom stwa na se u w rhnauti? I na nás se wztahuge bana a nečest ta, gestli nedbanliwostj w asj z dětj pow stali rauhači, zloděgi, paliči, wražedlnjci, hariebcjci w šelikerého druhu. Ano i w aše w lastnj děti w ás prokljnati budau, snášegjce zlé w ěci za skutky sw é, a rnusegj řjci, že w y přjčina gste WŠeho toho zléh o, gehož nad sebau rozm o hly, poněwadž gste z mlád; w n áležiték ázn i gich n edrželi. O! zhrozte se nářeku takowého, a w eď te děti sw é hned zm ládj k bázni Božj. Heknete gim časně, že gen ostřjhánj přikázanj B ožjch blahoslaw eného činj člow ě- ka, rozpustilost pak a bezbožnost ohyzdj a neštastného činj každého. A když tak dobrým w edenjm powstanau rozšafn], sw,ětu u žitečn j, Bohu m ilj z nich lid é, žplesáte sami nad dobrým zdařenjm gich, chwála pak w e - škerého potom stw a nasledow ati w ás bude až do hrobu, w srdci pak w d ěčn ý ch dětj w ašicli w zd ěláte sobě pam átku nepomigitedlnau, k terá až na w zd álen é potom - stw o naše dogde, a se rozm ůže, A m en. Než to našem u srdci w elm i bolestné gest, že p ow a- hazew nitřnj hom ilij těchto náramně zapáchá nemčiňau, a že pan kazatel n ew elm i šetřil gak čistoty a srozumíte» dlnosti, tak ozdoby a přjpadnosti ušlechtilé řeči našj, tak gakoby b o h u ž e l! i u w zděláw ánj lidu obecného bez ž e broty něm ecké obstáli nem ohla, R ow ně m lčenjm po-

139 mjgjme některých wad dogmatických, toho sobě toliko sfnem alým podiwenjm wšjmagjce, kterak pan kazatel K rista Syna Božjho mnohokráte v še d n ě nazjwá,,mužem di\votw orným a posle'z i hrdinau. Ach N. m ěg. me oči swe' upiaté na toho hrdinu Ježjšeí (str. 168d jlu prwnjbo). W šak co se zde přihodilo horliw ém u kazateli, děge se m nohým spisow atelům w ěk u n a šeh o, a to nikoli wedle' průpow ědi H oráciow y, quandoque bonus dormitat H o m e r u s alebrž za tau přjčinau, že m nožstwj spisů nekatolických bez rozdjlu w jře nepodobnau pilnost) Čteme, a gich u žitek krom ě wědom j za katolické' slow o w ydáw ati nawykám e. G estlipak ale zde w ů - bec proti te' nedokonalostí weys trahu dáwám e, nem jnjmc tjm pana spisow atele korm autiti, ale spjše w zbudiii, aby, ant tolik pěkných h řiw en sobě od Boha sw ě- řených má, gimi gakož až potud těžili a tudy pole hom ilelik y w jc a w jc w zděláw ati nepřestal; přitom ale take' našjm srdečným připomenutjm naprosto nepohrdal. b) Smjšenlny. a) Zákony. G ubem. nařjzenj od 7. Ledna čjslem K onsist. oznám enj 10. Února č D le w y s. gubern. nařjzenj od 13. Dubna 1820 č , přislušj take' k powinnostem školnjch dohljžitelů m jsln jch, by m ládež od nočnjho hospod a tanečných hudeb nawštěwow anj w a r o w a li; gelikož se při takow ých přjležitostech *neyw jce m raw y dětj porušugj.

140 a w šeliké wynasnaženj duchownjch pastýřů a učitelů o gich wzdělánj na zmar uwádj. Pročež se kr. kragským úřadům ukládá, školnj dohljžitele skrze úřady a m agistráty k wšem ožne' bedliw osti p ow zb u d iti, aby děli na takow ýchto mjstech dostjžené s wyhroženjm ge očekáwagjcjho trestu dom ů odeslali, a rodiče k takow ém u n e pořádku přiwolugjcj důtkliw ě ponaporaenuli. Na oněch pak m jstech, kde škply n en j, a tudjž i žáduého dohljžitele, ustanow iti se k tomu magj mjstnj předstawenj (rych tářow é), apřjsežnj konšele', a přjsně z a w á z a ti, by na takow ý záhubný nepořádek bedliwe' oko m ě li, a k w ykořeoěnj geho w šech školnjm dohljžitelům předepsaných prostředků užjw ali. Uřadowe' m jstnj magj k prospěšuěgšjm u plněnj te'to pow innosti co neym ožděgi napomáhati. Z práw cow é duchownj- gsau zaw ázáni při každé' školnj visitacj o zn á m iti, kterak se p ow innosti te' zadost činj. W zb jrce zem ských ňařjzenj, w úkazu od 13. dubna w lauzený om yl má se takto opraw iti: že nikoliw duchownj pastýřowe', nýbrž školnj mjstnj dohljžitele děti ze škol w yhán ěti m agj. K on sist. nařjzenj 10. Února č Gednota k zw elebenj kostelnj hudby založená w swe'm působenj prospěšně pokračuge. Každoročně cw i- čj se několik žáků zkažde'ho krage w e 'wyššjm způsobu hránj na warhany z darm a, chudšjiu kostelům uděluge se několik krátkých m š i, Gradualů a Qffertorij w ýtečněgšjm i m istry složeuých, i pracuge se také na w ydáuj kostelnjho kancionálu, genž obsahowati bude nápěw y (m elodie) s notam i na warhany, ak slaw n ěgšjm p říležitostem s partiturau pro trauby, klarinety a flétny. Takow áto gednota, která sobě tak krásný aučel wyťkla,, důstogná gest zagisté w šem o žn éh o podporowánj. Přj-

141 S m j š e n i n y. 621 spěw ek Čtyř zlatých střjbra ročně čiuj dárce audem té gednoty. Ale i menšj přjspěwky nežli tyto ročnj rozšjřj obor gegjho aučinkowánj. Pročež se konsistoř kogj tau naděgj, že mnozj duchownj. p astýřow é dle m ožnosti sw é něgakými ročnjm i přjspěw ky se upjšj. Upsánj takow é stáli se může w kragjch u úřadů 'vikariátnjch, w h la w n jm pak m ěstě zrow na u konsistoře. Poněw adž gednota počátkem m ěsjce fljgna z každého českého krage gednoho žáka do cwičenj w e w yššjm způsobu na w a rh a n y w Praze přigmauti ch ce, magj důstognj p. vikářow é k tomu způsobné ginocliy do poslednjho m ěsjce Dubna ponawrhnauti. Ňeylépe pak by se k tomu hodili čekancowé na u čitelstw j, kteřj spolu připrawowacj kurs slyšj, gsau-li ostatně s bytem,, a w y - žiw enjm opatřeni, a w ykázati-li se mohau s w ysw ěd - čenjm gak dobrého ch ow ánj, tak i nabyté počátečné známosti w hránj na warhany. Tato w ysw ědčenj magj se k předloženj tomu připogiti. Gubern, nařjzenj od 14. Ledna č K onsist. oznám enj od 3. Března čjslem Na učiněné oznámenj,- že se zákonowé židow ských matrik se týkagjcj gediné pro gich neznám ost zanedbáw agj, nařjdilo slaw né Gubernium dne 14. Ledna b. r. kr. kragským úřadům, by se. 9 a 10 židow ského patentu zn ow a ohlásily. Zněgj pak ta k to : 9. Matriky narozených a zem řelých w ésti se magj pod dohljženjin kat. duchow njch pastýřů od židow ského školnjho učitele; w mjstech p ak, kde učitele n e nj, od gednoho lířadem k tomu ustanow eného hospodáře, a to sice pod záwazkem přjsahy každého čtw rtletj magj se w opisech předkládat! wrchnosti Bez opowědacjho listu nem á se žádná ob řjzk a, bez dosaženého pow olenj od zem ského řj-

142 zenj žádné od d aw k y, a bez wyswědčenj o přehlédnuti m rtw ého s podpisem úřednjm. žádný pohřeb wykoiiá- wati, T olo od mjstnjho úřadu w edené poznam enán), gakož i opis těchto m atrik má se ku konci roku faráři téhož mjsta p odati, by on hlawnj m atriku pořádné a ubezpečiw sew ésti m ohl. W elebné duchowenstwo má. si tedy dáti na toui zále ž e li, by m u w šecky k židow ským m atrikám p řjslušué události w ěrně oznámeny, a ku konci roku ona poznam enán) od m jstnjho úřadu náležitě podáw ána bylá. Gubern. nařjzenj od 2 8. Února , č K on sist. oznámenj od 1 0. Března , č Den narozenj a gtnéna Geho Gasnosti našeho neymilosliwěgšjho K rále a neymilostiwěgšj K rálow n y negen w k r. hlawnjm m ě stě, nýbrž i ρσ celém králow stwj s wraucj láskau se oslawuge a ušleclitilau dobročinnost)' tau neykrásněgšj wlastenskau slawnostj se stá- wá. Aby se pak tyto w ý g e w y w ěrn é oddanosti a lásky tjm rycklegi we wyššj známost uwésti mohli, powzbuzuge se welebné duchowenstwo, aby budaucně při těchto siaw ných přjležitostech dane důkazy w ěrnosti a srdečné lásk y, gakož i opraw dow é dobročinnosti neprodleně a w ěrně sw ým lconsistořjm oznámiti sobě nesljžilo. G ubern. nařjzenj od 10. Února , čjslem K on sist. oznámenj od 1 0. Března , č Cjs. král. zemské řjzenj nabylo z udalých přjhod té Avědomosti, kterak stawenj a zpráw y, nákladem w e- řegných fondů w edené ani wždy dosti trw ánliw ě, ani podlé plánu se neděgj, a tudy nedlauho po progitj zaručeného od nagjmatele času giž opět now é zpráw y na škodu weřegného staw itelského fondu za potřebné se ponaw rhugj, čehož, přjčinu toliko w tom hledati, že djlem pronagjm atelé ti špatného staw iw a užjw a-

143 g j, a zběžnau práci odbýw agj, djlem také že se u započjnánj takowých staw enj, kteréž se začasté bez kragských m ěřičů d o g c, s powínnau přjsnostj a opatrnostj se nepokračuge. Aby se tedy těm to nepořádkům co neymožněgi nadešlo, m á konsistoř podřjzené duchowenstwo pow zbuditi, by při staw enjcb, kde náboženský, studij neb giný fond přispjwati m u sj, spolu také ono dohljželo, gelikož dacbowrijm gakožto užjw atelům patronátnjch staw enj po patronowi neywjce na tom záležeti m usj, ab ypon a- w ržené zpráw y pewné a dle n áw rhu zhotow ené byly. Z té přjčiny přikazuge se k r. kragským au řad ů m, magistrátům a ustanoweným zemským kom issařům, by duchownjm pastýřům při -wšech kostelnjch, farnjch i školnjch stawenjch w ýtah aučtů k nahlédnutj podati nařjdili, ge k přegjmánj stawenj a zp ráw pozw ali, a přigjmačnj protolcolly, které se k aučtům přiložili m a gj, duchownjm podepsati dali. Tohoto pokračowánj šetřiti se má zw láště z ohledu předběžného sečtenj nákladu, poněwadž duchownjm sešlost a nedostatky sta» wenj ňeylépe musegj býti powědomy. Gub. nařjzenj dne 1 8, Února , č Konsist. oznámenj dne 17. Března , č Ačkoli wysokým gub. nařjzenjm od 2 9. Kjgna w ěrné wedenj w ýkazů w eysew ku, sklizenj a zdwjže obnoweně přikázáno b ylo, a k zakládáuj gich zw láštnj form uláře w y d á n y, předce se p řih od ilo, že po sm rti gistého beneficiáta takow ý wýkaz se nenalezl, čjmž rozw rženj užitku přew elm i obljženo bylo. Z a tau přjčinau se wšem rurálnjm beneficiátům šetrné w yplněnj téhož nařjzenj opětně přikazuge, a okresnj vikářow é se zawazugj, by při kostelnjch visitacjch o pilném téhož rozkazu ostřjhánj náležitě se přesw ědčili.

144 Gub. nařjzenj od 5. Dubna c. i K onsist. oznámenj od 2 Í. Dubna č Dle wysoke'ho dwornjho Dekretu od 24. Ledna magj se zádušnj aučtý, gak oněch kostelů, genž k zaprawénj běžjcjch potřeb přjspěwky dostáwragj, tak i kostelů na panstwjch zemského a náboženske'ho fondu ku konci každe'ho roku cjs. král. zemske' auětárně k prohlednutj p řed ložití; od ostatnjch pak zádušj zaslati se m á k te'muž aučetnjmu úřadu od ducliownjch zprúw ců podepsaný w ýtah z aučtů zádušnjeh. Gub. nařjzenj od 2 3. čerw na č Konsist. oznámenj od 1 4. čerw ence č Na dotaz giste'ho wrchnostenske'bo úřadu zdali při udělowránj sirotčjh o powolenj k m anželstw j od hospodářských úřadů take' spolu přikročen) a podpis práwnjho úřadu zákonem se nařizuge, oznamuge se, že ono w gubern. cirkuláinjm nařjzenj od 11. Ledna Č obsažené ustanowenj, dle ktere'ho w e w šech o- pow ědacjch listech k ženěhj bez rozdjlu, při expedicjch na žádosti o promiuutj trogjbo ohlášenj, gakož i na powolenjch od wrchnostenskeho liospodárske'ho úřadu nezletilým ženichům a new ěstám k ženěnj udělených w edlé podpisu w rchnjho úředlnjka podpis práw njho přikázán byl, dle wysokého dwornjho dekretu od 5. L e dna č zákonů sbjrky od 24. Března Í ě a od 4. Února b. r. č za zrušené pow ažow ati se m á, a že budaucně na w šech listinách neb pjsemnostech, gimiž se w rchnj poruěenské powolenj k m anželstwj osobám nezletilým uděluge, dostačuge podpis práwnjho zpráw ce, aneb onoho wrchnostenskeho ú- ředlnjka, gemuž wrebnost ona wysokým dwornjm dekretem od 2 1. Srpna ; č zákonů sbjrky gmenowa-

145 S in j s e n i n y, uá práwnj pogednánj sw ěřila. P řičem ž se magistrátům a wrchnostenským úřadům také k zpraw ow ánj gegich w známost uw ádj, ž e w še ck y ohlašné listy bez rozdjlu, gakož iw š e c k y žádosti o promiuutj trogjck oblášek p rotokolem gjti a k' práwnjmu pogednánj přináležiti magj. β) C j r k e w n j z p r á w y. Z l í j m a dne 15.Č erw en ce. Den dnešnj gest zemjm řjm ským w elm i pam átný, gelikož dnes rakauská wogska z nich odtáhnau. Geho S w átost Ř eh oř X V I. wydal při této přjležitosti nasledugjcj prohlášen): W o g ska, kteráž gsme od nábožného a w znešeného panow njka řjše Rakauské powolali, by pokog a pořádek nynsgšjmi různicem i zrušený obnow ila, ubjragj se dnes z wlastj našich. Stáw át se to za tjm ubezpečením, že nynj i zblaudilci, w ytržen i z klamu swého k w ětšjm u počtu lidu se přidagj, a w šickni w gednomyslné sw ornosti po oné cestě kráčeti budau, kterauž gim w jra gegich otců, powinnosti poddaných a cit praw é cti1 okazugj 5 též že wšickni bez rozdjlu snažně oné blaženosti w yhledáw ati budau, kteráž se pauze a gedině p raw ýia m rawoučenjm opalřiti, a msštanskau sw ornostj a u přjmnau k pokogi íáskau upew niti může. W iděli gste ty to w jtěze, a shledali gste na nich přjklad udatnosti i mjrnosti. P řišlit gsau k w ám co p řátelé a gako přátelé se také k w á m ustaw ičně chow ali. Oni přišli k ochraně potlačených, k pokořenj násilujků, a tohoto šlechetného powólánj ani na okamženj s oč) sw ých nespnstili, učiniwše auplně zadost, gak nutné potřebě toiio^ k terýž ge k utišenj bauře powolal, tak i wznešeným rozkazům m ocnáře sw ého, genž nic giného neobmeyšleh Časopis p. K ato!. Duch. IV

146 nežli aby djtky k gegich otci přiw edl, a W zemi obecné matky sw. řjmské cjrkw e pokog způsobil. Slowem, wogska ta ubjragj se z kragin našich w tom přesw ědčenj, že zde welikému zlému učinila přjtrž 5 gakož i w té naděgi, že w y sami smutnému gich nawrácenj uwarow ati se wynasnažjle. T ato gest přjčiiia, že n etrw á- me déle w m lčeni, nýbrž znowa srdce swé k w á m otw j- rám e. Mocni p ráw em této sw até stolice, m ocni slaw - nými zámluwami, kteréž nám w p řjtom n ý ch okoličnostech od w ysokých dw orů Ew ropegských opět byly obnow eny, mělibychom raděgi způsobem panownjka nežli otce k w á m p rom lauw ati; w šak takowéto řeči [zanecháwáme s o b?, gestližeby neštaslnau přjhodau now é rozbroge m ěli zniknauti, a nowj zm atkow é w eřegný a domácj pokog ru šili; nynj toliko žádám e, aby djtky naše se nawrátily, a gediného hlasu otce sw ého byly poslušný. T ěžk ý byl zárm utek náš nad oněmi žalostným i k řiw d am i; ale B ůh wšsm ohaucj gest sw ědkem, že geště bolestněgi nežli toto bezpráwj proklálo srdce naše ono p om yšlenj, že gedenkráte nuceni budeme k meči sprawedlnosti sáhnauti. A poněwadž, gakž daufáme, sám Bůh cestu smi]owánj; swého nám otew řel, zwěstugeme wám ssrd ečn ým plesánjm, že nic tak taužebně nežádáme, než abychom na w šecko, co se nynj událo, zapomenauli mohli. W Žz tedy gedenkaždý, co s přeplýwagjcj olcowskau milostj obětujem e, že kdo lásku naši Ztrátií, gj opět dosjíi m ů že, pakli oprawdowé důkazy Ijtosli dá na gew o. Láska tedy prawá a ustawičoá sgednocug w ás wespolek. W šickni co gedna čeleď žiwi buďte. A deyž W šem o h au cj, aby od nynička žádného giného rozdjlu mezi w ám i nebylo shledáno, kromě w ětšj ctnosti, w ěrnosti a poslušnosti. Po tom taužiž gedenkaždý ; to budiž sláw a w lasli, a napotom náboženstw j i tow aryšstw o blahého a stálého pokoge požjw a-

147 ti budáu. Kogjce se tiu to krásnau naděgj objráme se neunaw eně tjm, co k prospěchu našemu slaužj. U prostřed zárm utku a péčj, kteréž od našeho powýšenj na swatau stolici nás tjžily, bylo gediné dobré w aše p řed. mětem starostj našich, gakož sami gste sp atřili; w šak geště dražšj bude nám péče ta, když nám nebude wjce bogowati proti neblahým wýstupkům a těm mnohonásobným nehodám, které new yhnutelně z nich wyplýw a- gj. W takowém úmyslu otw jrám e w ám plné důw ěrnosti srdce sw é, žádagjce od Otce wšelikého potěšenjm o- cj apoštolského požehnánj, aby nad w ám i praw e blahoslawenstwj rozhoguiti ráčil. Uáno w Quirinálu, dne 1 2 Čerwence Z Pařjže dne 15. čerw en ce. K atoljci Marselštj s tamněgšjin ducliowenstwem wznesli na řjzeuj zemské swau protestacj proti ponaw rženém u zrušenj biskupské stolice Blarselské, kteréž kragská rada Istiw ě w e gm e- nu obyw atelstw a téhož krage wládě byla předložila.,,kuěžstwro naše, praw j, odwoláwagjc se na sauhlasnost swých žádostj s našim i mělo auplné práw o na naši gednomyslnost spoléhati, a toliko sw ygádřenjra swým nás předešlo. VY prawdě, náboženský cit náš gest uražen, a onino gewitelé toho p o n aw ržen j, proti němuž se w jra naše prohlašuge, a kteréž nám někdegšj pro náboženstwj a ÍVancauzskau řjši lieštastnau dobu p řip o m jn á, negsau žádnj prawj zástupcow é krage a okrsku našeho. My stogjme wšickni o zachowánj biskupské stolice, z kteréžto někdy předkům našim ewangelium sw. bylo zwěstowáuo, oné stolice, na njž tak mnozj slawnj biskupowé gsau seděli, pastýřow é od mnoha pokolenj w y- soce w á ž e n j, a onen Belzuece nesmrtedlné p am ěti, genž město Marseille, strašliw ým morem tém ěř w yhynulé, od auplné záhuby oswobodil A když gsme obnowenj tohoto starow ěkého sjdla biskupského s m no- * *

148 hau taužebnostj se dožádali, a ge, gak kněžj naši pvaw j, radostně u w jta li: žád ám e, aby, gako otcowe' naši chleb w jry od 118ho p řigjm ali, též i djtky naše lak štastny b y ly, a během w ěk ů duchownjch milostj aučastny býti m ohly. K těm to důw odům přistupugj geště gioj,m éně sice d ů ležitj, wšak ne nedůstognj, by uwážeui byli od m užů, kterým Čest a prospěch w lastí na srdci leželi finá. Pročby mělo město oné ozdoby zbaweno b ý ti, ktere'ž m u biskupské sjdlo a biskupské ú staw y, gako gest kanownjcká kapitola, sem inář a g. dodáwagj. Nenj-li giž na tom d o sti, ba p ohřjcb u! přjliš d osti, že obecnj pokladowé ústaw ům těm to na budaucnost w šecku pomoc odpjragj? Slušno-li, aby se rodičům tohoto města dwognásob utjžilo, dětem sw ým čestného zaopatřenj zgednati? Pakli že to m u snad audowé kragské rady takto chtěgj, tedy my tomu nechcem e, i m ám et práw o tom u nechtjti. My tedy ponaw rženj tomu odpor klademe w e gménu náboženské sw ob od y, kteráž skrze národnj chartu nám gest zaručena, a dle njžto práw o stále a neporušeně nám p řislu šj, bychom sobě w zachowánj našj bi_ skupské stolice w městě Marseillu nižádné swětské m o ci překážeti nedali. My odpjráme w e gménu spraw e- dlnosti, gešto nódopauštj, ab y k atoljci zbaw eni býti m ě li toho, čehož opatrow ati gim w každé přjpadnosti náležj, a aby se snad pro zaljbenj některým našeho náboženstwj nenáw istnjkům zle užjwánjm.moci slušným žádostem w eškerého obyw atelstw a protiw enstw j činilo My odpjráme w e gménu řjmské katolické apoštolské w j" ry, kterauž základnj zákon za w jru w ětšjho počtu F ra n - cauzů uznáw á a kterauž m y srdcem i dušj w yzn áw á- m e, w njž žiw u býti a um řjti žádám e, a kterauž wšem 1 práwnjm i prostředky zastáw ati chcem e. Přitom w zdáwám e našemu nábožném u biskupu, za přjkladem kněž-

149 Smjšeniny. G29 stw azdegšj dioecesj, poklonu našj lásky a uctiw osti, k terauž nám geho sw até důstogeustwj a geho Čisté a tk liwé ctnosti wléwagj. Zádagjce snažně tohoto ctihodného prteláta, by pokornau prosbu naši obeonému otci wžech w ěřjcjch předložil, aby Geho Sw atost ráčila o- chrannau ruku swau nad námi a potom ky našimi držoti a wypluěnj oné žádosti se protiwiti, proti njž senaše katolická srdce gednomyslně prohlašugj. Teuto šlech etn ý od por, kterýž gak kněžstwu tak i obecenstwu ke cti slaužj, byl giž 2 1. Čerwna s několika tisjci podpisy opatřen. T u at se katoljci učj, co sobě, sw ým dětem a pastýřům gsau powinni a z ohledu kněžj gest to zagisté nenepatrné znamenj gegich ctnosti a m au d rosti, kde takowj w ěř)cj se nacházegj. Z Pař) že dne 2 0. čerw eu ce. Z ohledu tétop rotestacj proti zrušenj biskupské stolice w Marseillu pronášj se gistý katolický list takto :,,Odpor kněžj M arselských, gakowý gim powinnost gegich u ložila, byltě spolu také národnj čin, a zcela přjm ěřený k onomu p oložen j, kteréž duchowenstwo zanjmati m á. Oni praw ili k lidu : W iztež lidi, ggnž tlumočnjci žádost) w ašich gsau, poněwadž od m inistra k torau ustanoweni byli. S krze ně m áte se te - p rw dozwěděti, že žádného biskupa nepotřebuget e, a také skutečně žádného mjti nechcete. P roh laste se, a poučte g e, že krag zcela giné žádosti kogj, nežli do Pařjže zaslány bylv. A eyhle! tisjcery podpisy nasledugj na odpowěď. čjm dále kněžstw o tau to cestau kráčj, čim méně se opjrá 11a nestálau a klamnau přižeň sw ětské moci, alebrž raděgi na sineyšlenj a lásku katolického lidu sp oléh á: tjm m ocněgšjm se stane. T ažte se kněžstw a Maršelského, nepřew ážj-li protestacj celého krage milostiwáu přjm luvfu gednoho preefekta? Duch, kterýž chowánj ducho-

150 w enstw a ř j č! i ti m á, gest mu w obřadě geho swěcenj zřegm ě poukázán. Biskup, an w ztahuge sw ětjcj ruku na kněžj, obracj se k lidu, uapomjnage geg, by w šecko w ypow ěděl, w čemby, ge stihnauti mohl a kterak o nich sm eyšli. Sw ěcenj na kněžstw j doplňuge 0110 tagemué zasuaubeuj Božj s kněžstw em, gakož k něžstw a s lidem. Rituál uečinj o řjzenj swětske'm žádné' zmjnky. K něžj francauzštj! w y, genž stegne' bolesti s námi cjtjte, a onu nesmjrnau lásku, kterauž w ás obgjmáme, geště ani snad neznáte, ukažte, kdo g s te! ^Vaše sjla nenj w předsjnjch ministrů ; ona ge w šu d y, kdež se k řjž nacházj, w domjch w ěřjcjho lid u, w chalaupkách sproste'ho. O bratte se w zastáwánj a dobýwánj právv hlasitě a w e- řegně na swědomj a na wůli wtě řjcjch ; zde gsau geště poklady sprawedlnosti a mocnosti sk ry ty. Pan Abbe' B lache're, k terý se k one' tak nazwané francauzske' cjrkwi p. Chatele p řiw tělil, oddělil se opět od tohoto patriarchy, ačkoliw geg za swe'ho primátnjho vikáře ustanowil. Oisnámiltě w eřegně swe' odwolánj w zw láštujm listu na arcibiskupa Pařjžske'ho a odebral se na něgaký čas w sa m o tu ; w tomto listu praw j mezi giným toto :,,Nešlechetnj rádcow e', a zwláštnj nehody přiw edli mne do tohoto odpadlstwj tak řečene' frau. cauzsko-katolicke' cjrkw e. K dyž gsem sw azek gednoty roztrhl, neostýchal gsem se giž poswěcenj přigmauti, a na w zdor w šem wýčitkům zraněného swědomj doplnil gsem ohawné odtržen) přehroznau sw atokrádežj. W te'to hluboké' propasti gsem w ě z e l, an m au. dre' předstaw enj m ých přátel a w šem ocná m ilost Ho* spodinowa záclonu nebezpečne'ho klamu s očj mi strhla. On, kterýž Paw la na cestě kd am ašku porazil, otewře] i mně oči. Dnes se 11a w ždy odřjkám w šech těch, gichžto neštastných bludů gsem nasledowal. W zdálen od swěta a w neyskrytěgšj samotě chci trestu hodné' ge-

151 dnánj sw é horkými slzami oplakáwati a spasitelným pokánjm hodna sebe učin iti, bych w společnost cjrkwe opět se mohl naw rátiti. D řjwe w ša k, nežli W ašidice- cesj op u stjm, ukládá mi srdce i swědomj za powinnost, W ašj důstognosti důkaz me' bolesti a mého žele k no haum položití. O kéž by byly dosti žiw y a hhiboké, by s otcowskau milostj přigaty b ýti zasluhowaly! K éž by W aši důstognost w těchto těžkých zkaušenjch a zá- m utcjch, které s tak statečnau zmužilostj sn ášjte, potěšili m ohly, zwěstugjce W ára naw rácenj ztraceného syn a, gehož zablauzenj duši W aši tak těžce ranilo. Roz- hlásjm prowiněnj sw é, gak neyw jce možno, abych zlé, kterégsem tjm způsobil, opět ponaprawil. Přikládám te dy k mému psanj wýpis listu, kterýž do nowin dáli m j- njm, zůstáwage s neyponjženěgšj poddanostj a n eyhoř- čegšjljtostj nad mým přečiněujin, W ašj Důstognosti e tc. W P ařjži dne 1 5. čerw ence Í 8 3 Í. Z Londýna 21. čerw en ce. W předwčeregšjm sezenj obecné sněm ownv podal Kapitán Gordon z Glasgowa došlau žádost od 2 8. duchownjch a třj před- staw ených Skotské cjrk w e, kteřj žádagj, aby se K o l- legi katolické w Mainoohu žádných peněžitých přjspěw - ků nepow alow alo. Pan O Conel učinil i hned otázku :,,Chce-li pak ctihodný aud za to s ta ti, že tato žádost w slušných wygádřenjch sepsána gest? Gá se proto táži, poněwadž gistý Lord před několika dnv podobnau žádost zadal, kteráž tolikerých n eslu š- nostj proti katolickému náboženstwj obsahowala, že giž nelze déle pokogně tom u se djw ati. p ra w il, že schwaluge negen uspořádán) této K apitán Gordon žádosti, ale i každý náhled, genž se w nj p ro n á šj, a že rád swoluge, aby se celý gegj obsah sněmowně oznám il.,,gsem t welmi dobře přesw ědčen, odpowěděl pán O Co- n e l, že ctihodný aud w šecko to smýšlenj schwaluge,

152 k teré obřady katolické cjrkw e zlehčuge. liečnjk n a- pomjnal íiynj m luw itele k pořádku. New čdělbvch, prawil le n lo, čjm bych pořádek byl z ru šil; pakli byeli to byl učinil, nestalo se z úm yslu.! Žádost ta byla nynj w celé obšjrnosti čtena, a se w šeobecnau neljbostj přigata. W jra katolická byla tuto co modlosluzehnost předstaw én a, o n a, praw ilo se dále, gest tak opowrženj hodna w sw ém základu, gako nebezpečná w násled, cjch, a oddána Bohem k wyhlazenj i s ončmi ř j- š e m i, které gi podporugj; protož musj každé powolenj přjspěw ků z důchodů zem ských m jti ty neyškodliwěgšj následky pro bezpečnost, čest a blaženost národu b ritského. K d yž K apitán Gordon o to usilow al, aby žádost ta na tabuli téhož domu položena byla, ro z. jéhlo se po celera dom tí: N ik oliw, n ik oliw! il Pau C. Fergusson pow stal neyprw é a p raw il, že ani dosti slow nemá k wypsáuj téjieljb osti, kterau žádost tato w nsm způsobila; a že gi powažuge za přjmau urážku w šech audů-téhož parlaťnentu, k terýž katoljkům z áro - weií s protestanty stegná m eštanská práw a powolil; Z w láštg pak že zaw rhuge to slowo m odloshižebnost, genž onomu náboženstw j se přisuzuge, kteréž wjce než od polowice E w rop y za sw até seuznáw á. On žeby ani nemyslil, by w cjrkw i Skotské gen gediného duchownjho bylo, genžby powinnost lásky křestauské tak w e - lice s očj spustili m oh l, by takowauto žádost podepsal. G em u, gakožto Skotow i, že to neybolestněgi přicházj, že se co takowébo přihodilo, a že se mu z d á, gakoby tento aud pro Dundalka (K ap. Gordon) k podáni této žádosti byl ustanowen, ponswadž oni žadatelé we Skotsku ani gediného zástupce shledati nemohli, který by se byl podwolil žádost proti katolictwj potupu obsahugjcj negen p o d ati, nýbrž také geště slowy p o rau četi. Lord Milion gewil tutéž neljbost a do-

153 S iu ) š e n i n y lo žil: Žadatele p ra w j, žeby náboženstwj katolické i s tčmi řjš e m i, klere' ge podporugj od Boha k w yhlaze- nj ustanow eno b y lo ; kterak pak moliau tak křehcj a Ue- wědomj tw orow é - neprawjm, gako tito žadatele'; (p ow stáw á sm jch) nýbrž gako lide' w esm ěš kterak ínohau o budaucjch radách nezpytatelne' inaudrosti něco předzw jdati? Gá gsem zagisté sm jm -li toho slowa užjw ati Ultra protestant, ponswadž ale wjm, gak skrowná gest sauduost lidská, tedy s autrpnostj patřjm na to, co za bludné', přitom ale za swědomité sniey- šlenj uznáw ám u těch, genž gine w jry gsau. p ohřjch u! M usjm et welmi často w idčti, au lide' dosti nábožen- stw j magj k nenáwidčnj geden druhého ; mnohem lépe by ale h y lo, kdyby gen tolik náboženstwj měli coby geden druhého w yučiti m ohl, gak se wespolek m ilow a- ti máme! Sir B ob. Inglis ugal se te' žádosti, řka, že ona slo w a, proti nimž se tak weliký křik strhl, w zata gsau z p řjsah y, kterau audů gešts před d w č- ma lety složilo. P. O Gonel upewnil onu o tázk u, o kterau se tu wlastně gednalo. Zdali pak, prawil, ona žádost w takow ýcli w ygádřenjch sepsána gest, kteréby powinnau této sněm owně uctiw ost nepřestupow aly,' an se tu praw j, že gegich w jra tnodlosluzehná gest. W j r u, genž se tu hyzdj, w yznáw á skoro třetina celého britského obyw atelstw a, a kdokoli urážj třetinu saučast- njků snsm owny, urážj tutéž snčm ow nu. Ean Hume p raw il, žeby geg, kdyby katoljkem byl, ty w o n é žádosti obsažené w ýrazy nikoliwěk nepohoršily, nýbrž ra- dčgi k autrpnosti p ohn u ly, gelikož w tak osw jcené z e mi, gako Skotsko gest, tak mnozj nábožnj muži se na- cházegj, gesto tak newědomj a předsudkem pogati gsau. PonSwadžp. Dickson ponawrhl, aby snsmowna této ž á dosti ani nepřigjrnala, ani na ni hlasy nesbjrala; tedy připo

154 menul Lord A llh orp, že on zagisté těch W nj užitých w ygádřenj neschwaluge, proto že ale předce za to m á, by se práw o k zadaným žádostem pokud gen. m o žn á w průchodu swe'm zackow á$o, a tudy že gest to. ho mjněnj, aby ona žádost do desk vyložena byla; nicméně proti gegjmu tisícem oznámenj že se přjsně problašuge. Dle toho byla sice žádost tato do dešk wložena, poněwadž ale K ap. Gordon na tom nepře- stáwal a take' na tisk doléhal, znikla hádka now á, p ři ktere'ž Sir Pvob. Peel co protiwnjk one' žádosti pow stal, a tjm bylo ono ponaw rženj bez sbjránj hlasů zaw rženo. Z Pařj že dne 45. Srpna. W předw čeregšjm sezenj na saudu deputow auých zmjnka se stala o rozbrogjch w m ěsjci Unořu zběhlých, i b y ly ttak o w ý m způsobem oswětleny, z něhož patrn ě w ysw itá, gaké nynj sm ý šleni u mužů w e w yššjch auřadech postawených panuge. K. tomuto znam enitém u pogednánj dal deputowaný B arb et přjčinu, an p raw il: Na začátku Února počal opět weliký počet obchodnjků pracow ati dáwat, a dobré' naděgi se odewzdal, an nenadále o zlaupenj S t. G ermain 1 Auxerrois a arcibiskupského paláce slyšeli bylo, Čemuž tebdegšj policegnj prefekt ani předegjti ani překazit! nehleděl, ačkoli wšecky potřebné' prostředky w moci swe' m ěl. Při této pohoršliwe' zpráw ě proměnila se radost w zárm u tek, a naděge blaženěgšj budaucnosti zm i zela, domujwagjce se, že wládě potřebne' m oci se nedostáw á, těch neybrozněgšjch nehod gsme se strachow a li. Na to přegaw slowo deput. Arago p raw il: Ministr saitdů zemskýeh W ára oznámil, že tyto bauře W Únoru na přjběhy, které se w e Vendée udály, w e- lice působily. Gakož geden z těch, genž W tom to diwadle gsau hráli, uznáw ám za powinnost tyto události

155 W ám osw ětliti. Nemohu sice dáti swěťlo, odkud ty neobyčegné přepiaté powěsti p ow staly, které onoho w ečera o neslušné ceremonii u S t. Germain 1 A u xerrois w Pařjži se roznášely, a k te ré lid na tu domněnku přiwedly, gakoby arcibiskup půwodem toho byl; to ale gistotně w jm, že w celém m ěstě ani gedíného člow ěka něgaké w ážnosti nebylo, geštoby w pondělj w ečer nebyl p řesw ěd čcu, že se přjštjho dne na arcibiskupský palác autok stane. Nenj mi tu w yšetřiti, gakým neblahým osudem se přihodilo, že druhého dne na onom m j- stě žádné zhola obrany spatřjno nebylo; gá toliko zpráw u dáti mjnjm o těch událostech, na kterých přjm ý podjl gsem měl,... Mé obydlj gest w dwanáctém okrsku palác arcibiskupský ležj w dewátém, ale pow ěst, že u hlawnjho chrám u neřády stropeny, došla i do n ašeho okrsku, abubnow áno 11a ozbrogenj. Gá gsem toho dne nebyl vře službě, wydal gsem se ale předce na plac k Pantheonu, abych onomu pluku, geinuž gsem ro zk azovval, w čelo se postaw íl, kdyby toho potřeba žádala. N á- rodnj obránci také se sem geden po druhém přibjrali. Setuina granátnjků byla teprw 4 5 m užů silná, an tu kdosi z okologdaucjch w y p raw ow al, že arcibiskupský palác se bořj. Auřadowé byli téhož dne docela něm j. Těchto 45 granátnjků s setnjkem Barbetem w čele bez meškáuj se tam w ydalo. Bylo to w hodinu desátau p řed - polednj. Po několika okamžedjch nasledowal gsem gich i gá se 110 muži rozličných setnin. S welikau těžkost) gsme se na m jsto dostali. Na télo daleké cestě nepotkali gsme se což welice paměti hodno ani s gedínau strážj dozornj. U w rat arcibiskupského paláců, kde gsme se postawili, nalezli gsme pět nebo šest národu jch obránců na konjch, a maličký hauf gednoho ternu. Bořenj paláců dělo se práw ě plným kw apem. T u gsme rozehnali zástupy, které zahradu obkličow aly; za

156 mezili průchody neybližšjch ulic 5 osadili w ěže Notre- D am sk é, by se k bauři zw oniti nemohlo, a takto čekali gsme cele' tři hodiny na posilu, o kterauž w šudy gsem žádal, odnikud ale neobdržel. Gsauce giž m rzutí, že se zbranj w ru k a u n a tak smutné' diwadlo patřili m u. sjm e, snažili gsm e se, ač nás welmi malá hrstka byla na dwúr se prodrati, kdež práw ě stěny, nářadj, kom j- ny, okna a kusy střechy d o lů ljtaly. Obránci stáli giž w šiku chtjce tam w raziti, když mne nenadále gislý mi neznámý muž welmi horliw ě oslowil. Dle geho mjněnj neměla národnj obrana w takow ých okoličnostech s lidem se potýkali. On praw il, že ge aud saudu depulow aných. Po mnohem dotazowánj gm enowal ře - čujk paua Tbiersa a doložil: Geden národnj obránce nám geg oznámil 5 tu gsme seznali, že náin gen gediný z titulů sw ých powěděl, an tehdáž w ysoký auřad zastáw al. Geho slow še uposlechlo ; neb gsme srozuměn] w iády w tom widěti se domnjwali 5 a naše hnutj se tudy zastawilo. Nedlauho 11a to přitáhl take' geden pluk wogska řadowe'ho a přednosta dewátého okrsku. Tento pan deputow aný připomjual m u to same, ale přednosta na to nedbal; m y gsme se prodrali do stawenj a buřiči byli i hned z něho w ypitzeni.... Mezi těmito neřádnými w ýstupky, gichžto swědkem gsem byl, žádný mne tak hluboce nezarm autil, řeknu to zrow na gako sivrženj onoho pozlaceného 7cřjže, k terý na kapli kathedrálnjho chrám u stál. Bázeň w ý - stup-ku toho neospraw edlnj; neb musjín onomu nesčjslnemu m nožstw j lidu, ktere' nás obklopowalo, tu spraw edlnost učinili a w yznati, že ono segmutj křjže nikoliw nežádalo. T o tak těžké' ubljženj swobody náboženské' w elikým zárm utkem nás naplnilo. O praw - dowj swobody m ilow njci žádagj gi pro gednoho každého bez w ým jnky. K dyby Muhamedáne', kdyby In.

157 S m j š e n i n y dowé osadili se měli w Pařjži,nebudem e-]iž žádali, aby se m ešit, a chrámů B rahm ow ých a Budhow ých šetřilo : lak gako iny žádám e, by se chrám y křestanské we w ážn o- sliin ěly. D ělnjci w kathedrálnj kupli pracowali m noho hodin, a za len celý čas byla národů} obrana povogným na to djwákem. Obecenstwo se tom u diwilo, a to w šjm práwem ; m y gsme beze wšj nesnáze a p řekážky dělnjky zahnali mohli. W šecko proti nám sw ědčj. G e- diný toliko ohled na wládu, gegjž slabost nám p ow ě- doma byla, a kteréž gsmo nowých přjkořj způsobili nechtěli, ukládala nám tak dlauhého in lčen j; w šak dnes, práw ě nynj, kdež ministr saudů zemských přjběhy z m ě - sjce Února s nebezpečným staw em kraginy Vendée spoguge, nemohu déle mlčeti, gednát se tu o man w lastnj če sta o čest wšech obránců národnjcb, gichžto w ůdcem gsem byl. YVeřegiiě ted y w yzn áw ám, že křjž k ath e- drálnjho kostela Pařížského na rozkaz wlády stržen byl. ie Ministr de MontaliVet: lid o pak dal tento ro z k a z? P. A ragoí K d y ž m i oznámeno, že sedm neb osm řem eslnjků se nacházj na schodech w edaucjch ke kupli, nařjdil gsem ge gjti a na policegnj auřad dow ésti. L e - dwa gsem ale wlastnj rnkau toho, gehož gsem za w ů d - ce m ěl, se uchopil, an se nad mým gednánjm do křiku dal, mně pololištěnau a polopsanau ceduli od přednosty dewálého okrsku okazuge, kteráž to mu udělené nařjzenj zřetelně w ysw ědčow ala.... T yto děginy mluwj samy o sobě, netřeba w dálšj wýklad se w pauštěti.u y) U m r t j. Dne 2 8. Listop. b. r. zesnul w Pánu W e l. (p. t.) Pán Knjže-Arcibiskup W jdenský, hrabě Firm ian. S law n ý pohřeb konán byl d. 4. P ros. w h law n jm chrámu Páně sw. Štěpána u přjtomnosti w eškerého duchowenstwa m ěsta W jd n ě, gakož i mnohých giuých okolnjch biskupů. C jrkew Irská utrpěla welmi bolestnau z tr á tu ; biskup z Cloyne a Boss Dr. Coppinger vr 8 0. roce stářj sw é ho z tohoto žiw ota gest pow olán. Z e starého katolického rodu pošlý p řišel w m ladosti sw é d opařjže, chtě lekarstwj studowati. Gednoho pak dne wstaupil do chrámu Notre-Dam e řečeného. Z pěw em žák o w stw ap ři

158 welebuém zwuku w arhan nenadále tak by] podgat a rozujcen, že w tém ž okamženj sobě umjnil sw ěla se odřjci a mezi w yhostěným i a práw zlaupenými zw ěstow ateli sw. ewangelium Bobu a neštastné w lasli swe' slaužiti. Z-vchrámu ubíral se přjmo do seminárium. Po w ysw e- cenj stal se kaplanem w K orku, potom farářem a po. zděgi i biskupem tam něgšjm r a za čtyřidceti let biskupstw j toto welmi slawně gest zpraw ow al. W čas po. zdw jžení w roce bylis takořka inodlau lidu, gehož důležitosii inladistwau zmužilost) se ugjmal. Pokuty a statku žebrán) slaužilo gen kpew něgšjinu spogenj pastý řů s ow čičkam i. Bázliw é a tém ěř otrocké gednánj geho sauseda, biskupa K oreckého w očjóh lidu geště w j- ce onoho pow ýšilo. K dyž bauře tato se utišila, obětow al částku sw é prázdnosti katolickým nowinám Irským, w nichž neustále učeně, nábožně a srdnatě irduwil, č a sem w ydáw al také malé spjsky o náboženském a politickém stawu w lasti. Před čtyřm ilély počal cjtiti, že sj- ]y geho um d léw agi, a konec dnů geho se přibližuge. Protož powolal kněžstw o swé rozšjřené diocesj W swůg skrow ný kostelíček, genž mu za kathedrálnj slaužij, a žádal ge, by náměstka w yw olili, genžby prozatjm geho pomocnjkem býti mohl. Po wykonané modlitbě byl ge. den p odruh em (Jo sw atyně powolán, kdež gim tento ctihodný kmet kalich předstaw il, do něhož gedenkaždý w o- Jicj ljstek w ložil. Z wolenj tohoto wyšlo gméno m ladého Dra Kollina, prostého faráře. G ebosw atost Papežská geg potw rdila, a nyní swjtj tento mladý biskup Irsku i katolickému sw ětu příkladem téhož w lastenectw j, tauž maudrostj a nábožnost), kteráž druhdy předka geho šlechtila a lásky hodna učinila. (ó Powýšenj, Neymilostjwěgšjm Geho c. k. Gasnosti rozhodnutjm ode dne 2 5. Pijana b. r. byli gm enowáni austanow eni: a) Z a biskupa Tarnow ského (w Haliči) W e l. Pan sw ě- tjcj biskup František de Paula P ištěk ; b) za biskupa K rálow éhradečkého W el. P. K arel Han!, kanownjk hlaw n jh o chrámu Páně sw. W )ta a c. k. guberniálnj rad á; c) za biskupa Brněnského W el. P. Gindl, c. k. dwornj rada etc.

159 O b s a h w sech čtyř sw azk á IV. ročnjho běhu. I. P o g e d n á n j. 1. Náwodstwj. P roč a gak by se měla láska ke čtenj a samočinne'mu studowánj u m l. ducho- w en stw a zbuditi a zachow ati, od F r. Bogénicke'ho sw. III, str. 323» 2. Dogma t ik a, Zdaliž učenj o samospasitedlue' ejrkwi k a- tol. tak nedůwodne' gest, gak se p ro testanti dom njw agj? Od Jos. Cerne'ho. - II O cjrkew njch odpustcjcb, od V. Zabradnjka. IV , Morálka. Zrcadlo ctn osti, aneb památnj slaw nost S w a tý c h, od AI. K lára. - - Ϊ. 3. Z ásluhy křestanske'ho náboženstwj o zao- patřenj nuzných, od F r. Slám y. (Pogednánj historickom raw uj.) - I II W ýklad pjsm asw. Na. čtenj Jerem iáše II. 31. od Z im m erm anna. O třikrát čtrnácti rodech u S w. M atauše, II, 23í<> I, 17. od F r. K ostky IV , K ázanj o sw áto sti sw Scenj 4. P astýrský au řad. kněžstw a, od W. W. W áclaw jčka. -j I. 407«1 o sw. m auželstw j, od te'hož. - II. 263» o sw. poslednjm pomazánj, od te'hož. III , o ducbownjch prostředcjch proti náka ze choleře. - IV. 587«O přednášenj katecheticke'm, od Jawornicke'ho W gake'm pořádku má še cwičenj náboženske' pro školnj mládež stáw ati. Od Ant. W endra. IV,

160 Slow o o nynsgšj cjrkew nj h ud b č. od J. Κ. II O děw kusžský při m ši sw até, od J. Z ieglera. III. 3 8 i 6. C j r k e w n j p r á w o. Pi-jpady z cjrkew njho práw a, od J. U. D ra. Ilelferta Děginy, obyčege a starobylosti křestanské. Apologetika křestansko - katolická, od AI. W ack a. I. 89. O založenj biskupstwj Pražského elc. od K. W ein in gera. - - I I III. 402 Z iw ot G. S.P. lleh oře X V I. s historij owolenj papežů se statistickým přehledem w šech ewropegských obyw atelů z ohledu uáb. w yznánj. - III. 3C3. 8. Wy chowatelst wj. Gak se djtky slow ům ůčiti magj? od F r. K ostky. III O škodách z německého w ychow ánj české Blládeže, od F r. Slám y. - - IV, 559. II. Oznamovatel. e) L iteratura. I ; II ; III ; IV Nowé knihy České I , a ku konci sw. II I. h) Sm jšeniny. 'i ; II III IV Ziw otopis knjžete arcib. pražského W áclaw a Leopolda ChlumČanského rytjře z Přestaw lk aghlum čan. - I. M 8 ; II Z p rá w a o spolku pro wzdslánj řeči a literatu ry české, a o založenj pokladnice k w ydáw ánj knih českých pod gménem M atice Česká.ís I O nowé francauzské katol. cjrkw i p. Chatele. II I Nowá sekta S. Sim oniánů. - - III Kapucjni we Š w eycařjch. - - JIT Pastýřská opatrnost w čas m oru. - I I I Zákony a nařjzenj. - II I. 619.

161 ^ a p a m e n t t í t i f n ^ fíe ré g fa u f b ojían j ft> h w c j arcíbtftujjjté frú&tijlárně Yo $ P m e na flarem mějte m (Seminarium Č. 190;gařost mc mfíeá) řniíjfupectinjd) to ^raê. 33 brabci $rálon)é: u ânaôjímiíaôfpjfftía. SS SRi* fuíoroe; u Sahiba SSabra >ιΰ SSrně: ti granit* ftla aftta, a u gf. 2. «gialíeta, to SDlomuct: tt Sána 9? šfteugebaura; i» Sprešpurfu: u ídnbře* ge fbaigra, fni^fupců »

162 (Sena gcfí me ftribre. ^nií)t) fjroéjbuřau * poznamenané wpfflt) náflabém a tiffem Sojefp getteríoroé iu ^i-aje ro f nj eci a v* ctbifřupí^ Eněí)tiííávnř.

163 I. áv ά ι α n i a) Sícbčínj a froóícčnj w>fbjrfad). * e^ - M 6 íic E (í J t ó j ; e 'n j 11 ň ti>f[e<řp tieběíc, fírttvnofít t fiuátfo cclefio roftt, ě nřřotifa řečmi pvjtejitofinjmi; ob SB SBiícinreičfíi, n> bofjomímdectttjj boetora, běíana ιυ Dřačerabcí (npnřgitjíjo EanottnjEa it fr». SBjta na f)i-abě ^Projfřém) fbeííetj 8. 4 bjlp , a fttrnn 2 4 8, 2 7 1, a a 3 jí. 1 2 E r., gebnotlirei) bjí }íi 4 8 fi. * «>l a f a t e [ fr o» n 83 o j i Γ) o tu e f tu á t e! a tt nt= b? í i, aneb^celoroční řn'janj ftmítečnj a nebetnj. >b S Srpče. 8. (típrt) bjlp , 1822 a , fíran 2 9 8, 3 2 0, o 3 2 2, ja 4 j i, bjl ja 1 jt. * Ul e b ě ( n i, f t D Ó t e č n j a p ř i í e g i t o fř η á M á $ a- 11 j. jdb -$τ. $ r p č e, fararc âberfeíjo. F. broa bjlp a , fíran a 3 1 4, ja 2 jí. bjí ja 1 t. * ^ o m i í i e, aneb κ v it č o ti) ή ti j l i b u f ř e f t a n fe l - l)o p ř í r a n tijcí) fi u j b a cí) 58 o 5 j φ / ble m)flabu ft»atcf)o Gjroangeltum, na neběíe a flatunofíi φόη, ob ftrantiffea grpče, faráře âberffeô. Š tv a bjlp, flran 2 5 3, a 2 5 7, ja 1 jí. 2 0 fr. * φ o m 1 11 e, aneb r o p u č o w á t i j l i b u fr.eft a«iíeí) o p ř i r η η n j d) fi u 5 b á d) S3 o jj i d ), bíe tt>i) iobu froatébo Gnrangeliuni, na neběíe n ffotrttofh ^ r 'n ě, ob??rantif[?a. Srpče, fa v dře» >ciberjíeí)o. ÁDjíp btva , ja 1 jí. 2 0 Er. * $ á j a n j n e b ě í n i, fťo átečtti a p r i í e j i t o fí ti <5 S a n a 9íptf>t0roíře' )0, fanot»nieci na íjrabě pw jílem «ft». 2 B jta, SStffupa fjerinieiijíe'í)0 3c. S í t roční běí)p po 3 bííedj, a tři bjlp přilejttofíuící) fn'jani, bobromabp 1 2 bjlů j a l O j í., gebnotlitui) bjl ja 1 jí. * 91 e b? í n j á 5 a n j. Db Síntonjna ûdjm apera, fara* re 9ínbntcfé() fíran 3 7 2, 5a 4 8 Er. * t» a' tečnj Á á j a n j. Db Síntonjna ûdjm apere, fa» ráče 9tabnttfcf) , jlran 2 0 1, ja 3 0 fr. * SEB p E l a b p n a n e b č I ti j a f r o á t c č n j t» a n g e í i a bíe jpůfobu tt>e fífolád) nařjjenéíjo ; gej Eprofpěcíjtt fa» ted)pílům ffřolnjm prro trněmecfem gajpeu fepfaí, paf tc)í ro čefftiuu ttivebí Jílei *PaíjjeE, bprcftor t. ř. prarcibelnj

164 fiíeolg $rajfoé, a ínfuíoroantj fanoronjf řiíomcřicft; )c. Š tu íjé ponapraroené a rojninojene' roubáni. S t í bjít) , a , (tran 3 S 3,4 fco a 2 4 0, no pfacjm papjcu j a 3 jl, 3 6 fc. i? á j a n j n e b ě t n i ob 2fnt. Getmářa 2bjít) ro ζ> r. 51 r. ronj. 2 j[, á j a ti j f ro ή t e č n i ob tet) o j ro φ ι. íír. roa'j. j a l jí. M a' j a n i v t i l e j i 1 o jt n á cb téljoj ro 4?r< 5ír. ja 1 jí. Sjetí p a j t p í f í e ' přebmětů mraronúd) a bogmaticeód), fpo* vábnné na neběte tofu celého ob φ. 3 ařaubfa. 2B r. S c. 2 bjlv) ja 2 jt. 3 e j i g $ t i í u é ro čtcnáctevu neběínjct) fajan) ja pčjfíab ctnofři m?(lát»en.$./ gicí)j tafé co poftnjcí) poujjti fe ínůge. )b 3. SWacana spraje l j í. roaj. 1 jí. lo f r. 0Í e č t při rojticnpcl) přj legito^lcd) ob SBaďa. 8* bit 4 0 h. 2t)Í) roaj. 4 0 ťc..r á i a n j f r o á t e č n i, pojlnj a n ě č t e r a' n e b ě t n i bíe S3ourbaíu a 0?aěfťttona roppracoroaná o b g. 2. 2Bit* ffinfa bjtp 3 jt. roaj. 3 jt. 3 0 fc. SBtjříaboroé neb e v b o r t p ranni ncbftni a nřftere froa'; tečnj ob S UBitffinía 2 bju; jí. roaj. 2 jí. 2 0 fr. $ tíj a n j n e b ě t n i, poftni a nef tcvá froátecni ob S?. SBirfíinfa 3 bjíp jí. roaj. 3 jí. 3 0 Er. íi á j a n j ob jtatferíidja. 2 bjto. ja 2 jí. $<t anj na roffeďp flaronoftt a froátfp ceíe'í)'o tofu. >b SK ^ 3. pcforp 8. 2B Gš&rubimt ja 1 jí. 1 2 ft. S i c č i b u d) o ro n i pří tojíičnýcí) pčjíejitojlecf^ ob >nbř. SOTarfTofta. 8. ro 25tne. ja l j í. 12 fr. b) o ft n j. * f o t a.fttpfíoroa. Sa'janj p o fín i, fterá^ r ofabě froé přebnefl Sebtna, běfan ro ro atem p o [i. 8. v , fíran 120, ja 20 f t. * e (í e r o pofínjd) f á j a n i o S3 o j fe é φ r o j ř e* tebínofti. íďrjanpcí) ob SBogtědja $ 9)rod)a'jfi;, fa< rnře roatoroogtěď^éíjo na 9?oroe'm měfiě ^)rajjíe'm. 8. ^ _ firan ja 2 4 Fc. ^ ( í j o n j ^ o f i n j o f e b m c r u floro u m i t a g j c j í Ijo á n a S e j j ff e, fterájj ofabě froe' r pčebs nefl (?+.SautfE^, farář v^ofítroařfít? (íran ^ ^ 9 5, ja 1 6 fr. * ίϊ <5j a n j p o fl it j o p o f á ti i f ro a t í m, fčetáj r , ofabě f W přebnejl Srantiffcf 3E. Sebina, běfan ro roaterapolí bíj SobřjfTe , flvan ja 1 8 fř.

165 * Β e f nj! e t o f ά 5η n i o f ιυ o t e' m p o f á n i, fepfanúdj ob EomáfTe SSamorowííefjo, npnj pro (jící) rcýbornofí *nc* n>u jf»i;banód) ob 3 A'ljče (Sptrpc&a) ffcan Sa 2 4 f. 2 e ft a o t r p e u j, neb.fr^ípteblná rojgjraani poflelbnjd) bob φάηα íi <3pafi;íeíe (BcSjjfTe Jtrpfla ; tu f e b m e r u p o ft n i φ f ή j a n j píebneffená ob ja 2 4?c. gcpce * k a s a n í po jlnj o fro* pofánj, ob g r. ííautjícljo ja 6 fr. * S e b m e t o f w á t o (i j c i r S ro c fro. fatoíicfe ropftvětles ηήφ n> fcbmeru poftnjcí; fnjanj. Db 2 B. 5 δ. SBácícirojcfa a 3 0 f c. φ o 11 n i f á j a n j ob 3. f tá n jí^ o, běfana SBeIfgfEé[)0 r. 8 t. 3 6 fr. S á j n n j po (ínj ^ o j. Sjíautenfrance. 57a íři ročnj bcíjp rojbetenc. 9 3 r. fir. renj. 3 9 ft, $ 0*5 a n i p o 1ϊ n j ob SĎSaďa. S ru b e rcpbanj I. 4 8 fr. c ) h>láfftnj a p ř jí c jiío j ín j. ( S o g f a u c ó r f e r o n i o b p t i f t ř p? co a n č f n f u g i? a f t e c a f a g o ř í>m ; p ů f o b e m g e f o b ě 5ύ fe as ti m i i e t t i e a m á m e? Dfajuge tojufitíarnim fa'jas' ni B r. 20. SÍBáctarojčef. SS , {iran ja 1 2 fr. * ř á j a n j na roangetium, fíere* fe čte n a b e n S5 o 5js í) o S e t a, ob SomáfTe S5at»orotofEef)o, ntjnj pro frcau tuijbornojí mtjbane ob 3 $ l j č e ' , 5a 6 fr. * ř á j a n j přjíejitojíne pří ftarone fnjjcct; arcpbiffupííé g e n e r á l n í ro i 5 p t a c t; na (feláforaf, ob Safffe , flran 5a 6 fr ^ ^ r i l e š t t o l í n á řeč bucf>oh>nj o $notpu jíaměnj fjtbííotunjejo chrámu S3oXií>o SSěfa na í í U n t c i, ginaf na I)oře Dreb ro Sřebecfjorotcjcf), ob S. 6. ^atoclfp, faplana Sobrušffc&o. fjbelifý , fitan 3 1, S obrajem 1 2 f r. * ř á j a n j» přj(ejítd(lt broebenj bo cftrámu φάηβ Sepn* jfe'ř)o noit)e E)o bucftoroni&o pafitjře toelěbn. pána ffitíéraa eraínnera x. Db g ra n tip a ^autííéíjo, faráře φο(ϊί» Watiíe'()o , (Írán 1 8, 5a Qh. * S a j a n i brkané bite 1 3. S rp n a ob 2 B. cb láčfa, tu gebráce při infftalacý ;a běfana. 2B. φ. SBo.qtěcba šjlegebléíjo. ^řiíoi(ená geji tatinjía' řeč, brjána ob. 25. $ ). φ. SSácí. Neum anna, fanotonjfa na íjrabě p ta n é m , fíran ja 1 0 fr. * 9í e č p o ^ ř eb n j na. D. R. $ n i? e t» a t c c 11» b e r f a, c, f. potnjtjo SJZarffálfa 3c. Db 5Ϊ. SBránp (iran 1 6. ě topobrajenitn fnjjete, 5a 6 fr.

166 * ÍJJ.rebtgt «on iefsígott S3ebfirfiitffen bec Sett j tion ^jelfert. ' $ re i3 6 fr. * ^ á j n n j píjlejitojiné o ímttnoftt při obnottíéíij po()os retetjo djrámu fráí. ην,ια So m ajlic, fteré r repfjořelo. 4Přebrteffcná na beti Sfcarojenj SPannp CDÍ a r p e ob 3 ana Šenefetfa, faráře id íttroořj , ftcan 32. ja 10 fr. * e č p ř i fla re n o (t t repfroěcoreáni fíí o t n j f) o fř a ιό e n i roe 5Bepvfu. 9Ία ben fletsnofit 9?arojcnj bta» fyofiareene φαηη.ρ SJiarpe ,ftrnn 32. ja 10 Er. * ^ ά 5 a n j na beti raboíine'6o promáffeni obnoreene'fjo půlnočního re ά n o č n j f) o i 1f n j, fteré j tiffu pobal Sojef Spbulffl/ běfan re SttOifJotve. 8/ 1827, jřtatt 22. ja 6 fr. Sfteč bucfyorenj a ffeolnj na {larenofř fro SBácíarea. Db S 21. SB.icHa, re -ξ). $ r. 6 fc. 9teč budjoronj o obpuflcýcíj ob φ. Φ. Safaubfa, re $ r. $ r. 6 fr. 9íec při p o f) řb U/ ob φ. φ. ja 6 fr. S o jo n i na b en f re. 5 S a 'c la re a, ob 3. Sieglera. 23 $ r. 5ír. roaj. 6 fr. 9Í e c n a b e n fre. 3 a f u b a re ě t ff j t) o, ob S» * SSamberp f r. II. naučné o ttjre a mraftedj tti* ftanffiícč), Tbtbíi a gegj mí)?(ab^, gafo$ í fnííty obřabu fojíetnící) tó fa g iq. * S t t á t t i repfroětíe ni fatecfjpfmu f profpědjit &čí«íetum a b itf á m, ftere'j tupbátoá 97ZiPotá S o m e f, fate* cfieta na c. f. fyíaronj resocnj fífoíe ^raifee' (lta ti a 2 4 fr. 14 $ r á t f p řatecfjiemue f utvořeni fatolifů ree reiře ge* fltd), jroíáftcě paf pro ti), qenvfatotiďau rejru přigim a: gi ne6 opauffcěgj. Db 23. 3aí)tab n ifa, faráře 3ubrm * cfe'()o maj. ja 3 0 fr. * S 5 u n p á n a 3 ina c e (í q f r e f t a ti a j m? (t a J f á $ p bo blafj o fl a to e n é reěčttojíi. 3 ang(tcfeí)o bo 9ÍČ--

167 mecřéíjo gajpfu umetená, npnj paf ro čefftíně na fročtto ropbaná ob 3. 9?ebomi;, 2 b j[p ;a l j í. * (ϋ e jí a ji ro o t a, aneb: $>obfíata rojrp rojteobecne' tře* ftanfeé fírjc otájcp : ítbe gefí to pfono? proti něfterpm bůmpflíim nafftncít ro těd) roěcecí), ftere s ncfatoíjfp ro ne* borojuměnj gfau, jn 2 4 fr. po&eájana ob 3 SSofjbanecfcfjo 8. Čejí {lotu φ ά η?, anebo nepptaroěgfti fmpfl o 9?epfroětég3,ίίί froítofíi ottářnj / ob 58etnatba alturp. ^řelojenjm SBogtěcija itaccití ja 3 0 fr. * D c e r k a (JI. J. H.) an eb P o z n á n i e c e s t y p t a w é k s p a s e n j. W y d a n á o d VY. H a n k y, flron 8 2. j «l f r. * > ň l e š i t o ft j g e ro e n e' fj o 11 ά b o j e n jí roj $ r í jí o* ro α a boptněnj počate'e)o ftejíinebětnjtjo croáčenj pro tg, fče«tj injnj ob fafoliceé (Sýrfroe obfíaupit, ob SB. Saufotp, 8. _ ja 1 2 fr. * i l g j [) o CE!j l á b f a S t á 5 f a : d o m á m e o j p o * ro ě b t E a t o l j f ΰ b r j e t i? gefí (i pauje libjíe' neb S3oJ* fíe' přtfájanj? íorojčfo ro čas roeíifonočnj, ob 3 >ξη;μα jírnn ja 1 8 fr. 9 $ a t o l i ď e' očenj o f ro a t o fí t S5 i ř m o ro á n j. í?u popčenj a porojbujeni nebířmoroamjcf), >b jí. OB. SSJetningra, faráře ro Jítabnč fíran 60, 5a 6 fr. * Ř n t f) a f ro. 3 a n a 3 t <11 o u fí e t) o o napraroenj pablé> I)o, ob SBiítoctmfl je 3Bffet)rb fu foncp patnáctero roěfu čefřp roptojena. Sípnjjnoroa ropbaná, a 1 4 fr. ^ S i fí p a j í p ř e f f í á b u ob prarocfio oročince $ttjíoroa na čaá pob gme'nem $e(roetiíef)o a 3Cugffputf jí'e'[)i3 nábojen? fín>i obbělenému, ob 3 S5oí)baneďeí)o. ídrufté ropbáni ja 10 fr. * Séljoj lií*u *>ί[ίε bcuf)i ;a 6 fr. S f r o ro n a t o jí t f a t o t i ď e f) o n á b o 5e n jí ro j r 0«j u m e m, bíe němecře'í)o fpifu scefttií SBegtěcí? ebfáčef. 2 δ φ ΐ 5ηί *a 2 4 fr. $ j f m a f r o a t é f ) o 9ř o ro é 58 m l u ro í; (S ro an q elíu m aneb Stavené Broějíoroánj. ^telojjil g ra n t. Cftorootnn s C ů je, farář ro ShtíTtěncúcí). 2 δ $k;aje a ro Sfttabé S3o: teflaroi ja 2 4 fr. * φ o jí 9 íl a- aneb r & 51 i č η á p o n a t u o ro á n i fře ft.anfíá na neběíe přež cetý rof, ob aroůrfa, fněje cfjrfero* nif)o, 2 bjtp, 5a 1 j(. 12 ft. * Síuforoět praroe'f)o nábojenfíroj Srijíoroa., neb croičcui fftěfíinebětnj pro tp, f.teřj ob cprfroe fatolicfe' objiaupiti m j n j a 2 4 f r.

168 2B 9 f re ějt t e tt i o p ř j b a re e f f tt f a t e d) 9 m u*f u íu potřebě pčíteíů, objrelafftě při tafotvpá) Poiacf), bo fterýd) bud)omni čafiopčigiti nemuje a 7 fr. * 3 c c a b t o re ě č n é l) o a b l a I) o fi a re e n ě í) o j l r e o * tía, refterěm fc reeblé giflě jptárep $ jf m a freate'í)o fpa= tčiti a reiběti,m ů je, gafpm šireotem, a re ftetýd) miftecf) roatj p ofm tti jujláreagi, fteraf a re fíete'm jpůfobu fe Sa JIncíS pčím íaureagi, a gafp gefř rojbic me^p oroboroá= nim j?t»floremn as aj.itód ) gcfyo.?. φ Í, ob 5 bmá* ite 33areotorefíe'í)o, npni paf jnorea ob 5. ídpttpcfya repbá* no. 2Belíft; , fitan 3 7 a 8 9, ja 2 4 ft. * j t n i j j e č f a o S a f c c, fepfaná ob gtpbtndja 2eopolba Jpta* bete je ío íb e rfu, přelomená ob ÍBogtědja &ateffe, fa? tářc ree SBladionwu S řejp. 8. ja 2 4 f t. * 3 p&fob, gaf na'bo$na pam átfa pabefitilctúd) manželu fita* íef freug obnoreugíciki) re Stjtfrei freaté Jíatolicfé obps čegněfefrcěíjreá. Dbg. 3. Sercotýbo S 2 4.5aG 6t. 3 a fama re němčině ja 6 ft. G šjrfero Jí 11 (1 o re a, oo u d )ín fa. 3S # tab ci ftta'íoree' reaj. 12 f t. (Ire tč e n } pto 3 e η i φ 9 a 9Ϊ e re ě fí» é přibarefem útes Φ9 pto robíce, gtmf bjtfp bt$o um jtagi. Db 3 θ 5 neta, fatóře S u ad eb o, re ^ t. j í t. 5a 1 8 f t. j í a t e d ) i $ m u g 3 e η i φ ů re, οδ.ft. $butta. 8 5a 2 4 f t. JD u φ o rej SřBepftaboree' na epifftolp a ereangelia neběíni a freátečni celeno tofu. Db 3 a n a 9JJebíjna. re $ t. ftt. 4 bjlp. reaj. 2 jt. 2 4 ft. e b e n orečtnec a geben p a ft 9 ř. Db 3 SK. S t á «íe 3 bjíp re Jg>t. $ t. 5a 3 jí. ξι o m i í t e p o t n j ble fre. 'JJÍatfa. Db f t t, SB.icfa. re $ t. t. 2 4 ft. 3 a n a. 3. f o n t a n a fttiíjp o ftatečnofíi reáíečne' neb te«forefee, te'% bomáci a Eřefíanílé. Db 3 * 2 3 3ímmets m a n n a, ^ t. 5?t. 2 4 ft. JívcftrtrtfSe fatottceé u č e n i o c j t fe r e n í d ) D b «p ^ u jtcirf). O b 3 Serneta, re -P)t. 5St. 5a 8 f t. JČřéftan fčá f n t fj a učeni a m tareů, fit potřebě fated;etů, učitelů a pomocnifů re nebě(nid) ίίΐοία'φ. 2B $ t. ja 2 4 f t. Dljláíff» reepro Čni Λ f w á ť f f t a flarenofti na celú t o f, téj obpčegmjd) při ní:í> cetem onpi, reobane' ob 3 Sbm elp., ^ooptareene' a r o s t e n é ob 3 of. &ňu * SBattenbetfa, běfana a 2 B φ r, $ t. 5a 3 9 f t. fgnorenjřa $tá[oreé()tabec!eí)0

169 φ f a it j φ a n a S( \ j allf rit, ro fterém ftoúm p«á= teíum jpnírou bótort o fraém fe naroráceni bo íjmííe fas toíícfé apofftoljbé cirřroe. s])íc(ojíl Sos ^ cigčj, bireftoc íjíamnj fjfolp ro Díoropd) Smořicí) 335 Jpr. íír. j a 8 r. SQ i) f l a b froat. čtenj na roetifť) $a'tef j ropborné poftpííp, fe* pfané fčtje fněje Somaffe S5arooron)jt.é!)o, měrně rcpbanp ob 3 o j. ^ljče,pcofežfoca ^rajjíéfjo. Í B J Í r..rr. tt>a$. 1 5 f r. φ a r j ; f a m ýflab naneběínj epifftolp rce fffoíácí) f ptofpěcfyu fatedjetů. Sčefftěm) ob 3. - n')bla, 2 bjlp jf. 5)e r l c j p o! I a b u m n u b ro jti, cbětoreané bceři tt> itui = ftu bo let partenjíýd) roftup.ugicj. 2Bpbané ob 2B. Síufi feca, iíatecijetp na 2Bpffef)rabě, ronj. 10 fr. p o u č e n j pro p a ft p ř e b u d)'o vo n j u pofleíe nemocnéd) a umjragjcijd) ob. ííofjíera. Sčefftěné ob 3 í>pbla fr. maj. 5 8 fr. Stapfa. Db(Jirnj rosrorfyoroé Eojatetfftj, 2 bjtp 5a 2 jí. tra 5. 2 jí. 20 fr. <3 t apfa / ručnj fniíja fu fatecíjpžirtu.fu, pčebeu>(tjm pro f a ; tedjetp. 8. 5a 4 8 fr maj. 5 8 fr. t a p f a, píjprarop fu řa'jnnjm pro obecnp lib na neběínj Sivangeíia fatoííceéíjo ro fu, S ojtanňčntjm n>jf)ubem na flcfjo ob fjrné rojroi^p fajateíjfé. 2 bjlp , l j l. 3 6 fr. mas 1 $í. 5 6 fr. * P a n i s Q u o t i d i a n u s, p r o c o n s e q u e n d a e t c o n s e rv a n d a V ita se n D e i G ra tia. A d u s u m A. R. R. D. D. A n im a r u m C u r a tis Q u i n t a e m e n d a t a e d i t i o , neroi*. na tijiacjm papis ru $a 3 0 fr. na pfacjm pofftomffém 5a 4 0 fr. rca'j. na ťtit. 5a 4 8 fr. na pfacjm 5a 1 jt. * P r a e p a r a ti o ad M issa m e t G r a ti a r u m a c t i o p o s t M issa m, ja 1 4 fr. * (Sntmurfe ju einem»o![ anbtgen fatecfjettfdjen Unterrid)t jum SSeijufe ber etji!td)en; aué bem granjiif. uberfeljt unb mit Sufagen Bermeíjrt Bon 2Cnbreaé S iaf, ^)tofeitor nni> idireftor tm SJifcfyofl. Sem in arium tm Sftatnj, unb Sítí folaus SQclfi, ^farrer in 9íl)únbatern. rojj. 8. sp rag Síjíe. 9 re iš 4 fl. 4 8 fr. * S i e íjeií. Scijrift bcg neuen Sunbeg Bott 55. gr. 8. $ ra g Sijfe. ^reis 4 fl. 4 8 f r. * S3etd)t5unb.Sommunton j Unterridbt in $tagen tnorten / Bon 2Í. φίίίε <3eit. $ re tš 3 6 fr. * ÍĎie Síeíigíon (líjrijli, mit bem fecfy rcod)entlid)en Unterricfete fitr jene, roeidje Bon ber fati). ef)te abjutreten gefonnen ffnb. S3on 2 B. Saufota, ^robft in Oíaubntě 8. ^ c a g, fr.

170 Časopis pro Katolické Duchowenstwo. W ydáw án přispjwánjm mnoha učených a duchowiijch mužů od Kirjž. Arclb. Pražské K onsistore. č ty ry ročnj beíiy od r. 1 8 ^ každý ze čty r sw ázku, spolu s přjdaw ky za 2 zl, * a fí ro a b u φ o ro n j pro oroce 5ptaroéfjo oročtnce íícífioroa, to gefí: ^čcftaniíá croičenj i ywoučoroánj roenforoiíéljo fatolíc!éf)o tibu roe frontem nábojenftroj, bub roe roefttis cicf); nebo ro cíjrámu φ áně, pobíé naíte&o ted)iámu fpořabaná ob grant 3ÍJ.'b. StoEofn / fněje cjcfcit?njf;o. ídroa bjtp ja l jt. 3 6 fr, 9Ϊ a ϋ č e n j fřeftattfřé m r a ro o p o č e ftn o fíí roffeo* becnému rdjběíanj nátobu. O b 85. aíturp, btjíupa 2ín= tcbonfře't)0 ro $ r. Stt. 5a 1 6 fr.?> r ϊ» n i přjp ra ro a 50? a 1 1 č f 9 d> f froaté sporoěbj a fro, pngimánj ro foftnttďpd) rojmturaácí). Si> ^ o fp. 2 3 ξ>ϊ. $t\ ja ' 20 fr. <3 t o ro a 9 í o>s t a u c e tt j fřeftanfeé&o otce f. fmému na roe» řegné iffolp fe bbjtagicimu fpnoroi. S l e mmeričtja ob 5 *P. $ «u m i 2 8 ^rabcp -Š tít, ro ja 12 fr. I I I. mobttteímf, bosne. SofMrtí a ná* * 25 ůlj gefí nepčtfíffj ta' fen. SJJobljcp fnjjfn pčfnau rytinau ro ja 1 0 fr. Cšptferonj m oblitb t) při průroobectj f ftrobu. ^řelojtl a ropbat S 05* Stb. Síegter. 2 5 r. Rt, a 6 fr. * (5 p t f e ro n j mobticďp při jaopatřoroéni netnocnpcí) ob 3ř Sicgtera a 6fr. * Gprferoni pobo nojí na flaronofř Bojjíjo teta, ob téíjoj. ' a 6 Ir. * (5f)te6oroé p o f w á t n j, f nijf a mobticp pro jenífau ofobu, ob ítiíffterni pannp řa'bu fro. 2 ljbětp TI. 2ínt. frá* fním o b ratem a 12 fr. na pfiuipm 5a 20fr. Λ α η ο β ο η α Ι aneb pitně noroé tjpiíorocřé na bni froítecni přes cetý rof, srotáfft ftetj fe ob fíarobárona ro dótfrot 25oj$j a ro této fčeftanjfé jerai froětj. Seta φάηε ,

171 ropbent; ob S im o n a 2omniife'i)0 g 33ubče. ^řetifftěnpw 5)rage $a36řr. $ a t o 11 di» fta n c p o n á t, flojcnt; ob o m. Srpčage, fara'» ře n> Ďbčaned) bljgfo SSrna. SBpbánj ffefté. SSeljfp 8. n> S5tně , mimo přebmlurou 3 3. acd)u f»lnp 5a 1 ji. 12 fr. * Jt a t o l i ď é n i o b l t t b p p t o o f r o j c e n é f ř e f t a n p. Db SE. Subelf». ja 1 8 fr. *Jířjjorocí c e jí a ob Stegíera, 3. ropbánj 1 2, ro ^ ta j e 1 & a 12 fr. $)a'b p r ro n j l) o čtoroěfa w r á g i, tosgimánj fřefrana nábojnéfjo ob 3. Wernera. 8. 2B $ra b cp ittáloroé » ga 10 fr. * 2B 1) b o r m ob ítteb, ob SBetvetfp, S rptínau. 5a 6 f r. * ) e t m í i n n e t e t b u φ f ů r $ i ti b e r. 6 $r. * q ) o b o } n é a tio r a u e p φ 3 a b o ft i plné r o 5g j m á n j m oblitbp φ ά η?, t potcffeni b ^ o rc n jm u tu febtn pvofeb rogbětane. SBpbané ob r. ídercotpfjo, faráře <Se» blcíéfjo X ro φ ιο je ja 8 fr. * spobojnoft, fterá fe můje fonati na tof η α ^ α η ρ φ froa= tvá) fdjobecí) na $<itlon>ě ^ ra jfíé m, SBpbaná ob Kom. SBitáfn, ga 3 fr. 5Eo fatné němeďp ga 3 fr. * 3B p l e ro p c it u F ř eftattfíp φ, anebpěfmecjíma ttiibof*. ηρφ rogg}ma'nj. 3čefTtěné ob 3Í. Síofofa, ga 14- f t. 0 t jt a f ř j g o w <5. 0 cpfaná a pjfněmt opatřena' ob S 05. φ οίάΐϊα, farafe obrngfem. ro > )t. $ t. 8l r. G> j r t e ro n j p o b og n o (i na fčj o ttoe bnp ob 3 Steglera. tv ^ c. Jfr. ga 6 ft. β ρ t a t a n o n> e fj o gáfona, neb pjfně celotočnj. ro - t:. Jíráíorcé. ja 3 6 fr. á b r o t-ο ff e φ f í e ft a n fč 1; φ! a t o l i cf t; φ m o b l í t e b. 5B $tab cp ^ráíom é. 8 fr. $ ř e f t a n r o b i n u f a t o l í ď é c i r f r o e f e m o b í j e j ob 2fley fnjjete J^obentofje přelojenjm 2C. Eránffe'* íjo 1» $ t. $ t. ťo fr. na ttjí. 12 fr. ίϊ ř e f t a n ř a b ů ro 5ř,ug j c tj f e ro 33 o l) a> t. g. mobíitbp fatoliďe pro inbogné potilaroj genfřc ob řag- Síetiforop. n fla it tpřinau. 2B ^ )r..ftr. na pofft. pap. g a 3 0 f r. na ti ff. 5a 20 ft. S W o b t i c ř f t t j J ř p pro řemeftnícsé toroarpffe, jmía'ffcě fbp bo froeta gbau. O b 2ín t. <Sítánjíéí)o. 2B $ r. Jíra í. ga 10 f r.

172 12 Sttjjřp mobtitebni. ξ)ϊβν»<5 f n g b o b e n n i obětssoíju aneb Síobtítby Satoti a cfc- 2 8 φΐ'. ja S fr. 9Í ábo nn croičenj l jlaronojtt δ5o5jô těla při procefi. 2 8 $ r a b. jí t. 5a 6 fc. φ a η n a f ř e f t a n jí á, fiiijfa royučoroacj a mobticj pro pani ny. Db 2C tranjíebo. 2 8.!pr. Š r. 5a 3 0 fr. S í o r á t e, ne!) roefelé a rabojiňé jpěroy abroenínj S notami. 2 8 $ t. Jít. na pojit. pap. ja 4 j[. na fanc, 5a 35!. S í o j m l a u r o á n j ů S3 o b e m aneb moblitbt) fteftana fatos ticféf)o. 9)tacj 3. 0?. ^cáte. S č i f t a u rptinnu na pofft. pap. 3 0 fr. na tijí. 2 0 fr. <3 e b m fco ro a' 11 a n a (T e b o e j j (T e $ r i jí a na fřjji, ro febm mratpnpd) pjfnj uroebl 3 oídfef. 2 8 >r. Stx. roaj. ja 6 fr. 3 latá fnibcť o nájleborotíni S ryjta φ,ίηα ob. empen= fře'í)o. φϋεί. 3C. tranfřýbo. S ru b e roybanj. 2 8 $ r. Jíc. roaj. g čijfau rytinau 4 8 fr. S tata' f n i b a S o m. Jíempenííe'í)0 o nájieboroa'nj φα'ηα Jlri* j l a ; roubáni é brubau litermt. 2 8 $ r. itr ja 2 6 fr. gatmome'. neb spěrooroe' fro. íďaroiba, ob,. trepce βά> bíyjíebo. Snoroa ropbcíni ob 3 8. Jpanfy. 2 8 $ r. jír. na pofft. pap. 3 6 fr. na tijř. 3 0 fr a t ý nebe f I j č m alý. 2 8 r. 5tr. ja 2 4 fr, S3 ů fy 9 e jí neočijíffi lájí a. ftni&a moblict) ob (ffartá* baujen rytinau na pfacjm pap. 20 fr. na tijř. 12 fr. S a fama roe 12f«rce Nna pojtt. pf. 1 8 fr. na tijí. 12 fr. e j j š přítel bjtef, mobtitby a jpěroy pro mla'bej, pract; S 3. tuoboby fr. ^ j a u b r a, freftanjfa' fatolicfa mobtitebnj fniâ / jřeíftěná ob 3 φόμα 8. r o z t a j e na tiff. pap, 4 0 fr. Si a t o ( i cf é r o j 9 j m á n i a m o b I i t b y p r o \ e n jí é ob 7Í. ^ a ř jjf a na tijř. 3 6 f r. $ n j j f fl f w* 2íuflu(íína, fam otnf rojmlauiuani buffe fřefřan?ce bo čloroefa g S obem, fr. á t a t o t i cg e m o b í ítb y ^ a ř jjf a, jčefftěnž ob 3 Γ)6ί α.8, fr, * B t e g l e t a ( 3? ) noroa fřjjoroá cejía ^ ra je roáj. 5 fr * 5)o b o j n o ji při jíoíetém Subtleum 5a fwatefio i»yb(a'ffeni 3 a n a Síepomucíeô. Db S o m. ftubelfy, (iran β obrajtem 5a 1 2 fr.

173 * t «iv «α # o I «t á p a m á í f a tv r>fj í á ffe ni j n tv a» t i\> o SSl a f) ofl. S n n a 9? ep o m u ď i f) o. finjjfa ř moblenj o tvjbeiiinj pro fntolicfe' fřeftnnp.. «Bpbanct ob Sffiáclalva g r. Neum anna, fanotvnjfa trájce ί;ιηη>ηϊ= 1)0 d)rámu SPáně n t. b fíran ge třemi cbvaj))/ ja 20 fc- STn fnma němccřt) jň 2 4 fr. * 83 m u č e n i $ a ' n ě na 21. rcjgjtn<íii! rojtvtjíene, iv němj tafé ř í j ^ o tv a' celin že 1 4. mjfh) fe ebfníjuge, fpolu eraoblitbam i m tffnim í, o t.b. ebrané ob Š o m. 5?ube!fn ptnn 1 9 2, ja 1 0 f r., jtuíjn w a j.j a 1 5 fr. IV. p t f 9 íjottčirgjcjl. a) DJ?t*avonofli, o p a tfn o jft a jb ra w j w cfm ě s.,ř > tv n j f u ffe n j tv ij 6 o r n j p t o jí ř e b f o tv e', ftcrní čloivěf Iv fíot/m jbratvj jíw ct fivůg problaujtti a neipgiflěgt jboljatnautt m ů j e, ob S. $rib(a. 8. iv ^ ra je ja 10 fr. Λ r n t i c f á ÍĎ i) e t e t p ř a, to geft jprniva f jabrjeni bobre* ř)o řabu jitvota a řjacíjotváni tubo fíáíe'í)o jbratvj o j bo neppojbněgitj fliirofli. 3Br>baná ob S3of)Ufl. Sablice. 8. tve 2Bacot»t 1X 1 9, je 2 4 fr. Sibom i l, povčugicp, fterafbp libé mnof)tjm jítvofa nefcejpe* čenjíivjm opatrně fe ívíljnautt moi)(i. epfal S e!), Sabííc 8. tve QBacoivě ja 1 8!r * SB j b ě t ά n i č íotvěfn, gafp btjli m í, abp mu bíe ftvěta p ble buffe blnje bvlo. (Φ γο bofpčíé) fepfat S om. Subelfa. 1 čáfífa fíran iv Spraje S ru tja čafifa fíran ;a 1 ji. * 3 p ů f o b n e ' r o j i v a j o t v a n i čjo t v ěfat v bůíejitícf)»vě* ced) ž rojumem fe ftotvnnwagjoj. ^)ro tvjbčianj clo* tvěfa iv letccl) píirůfíánxigjcéfto, tv nj$ opět mnobo potě* ffitetnýd) a poučufljcýd) prasvb fe ηαφα'59. epfancí cí> 5 om. tfubeífp. 1 2.^ a 3 0 f r. * f f o l a n ebělnj pro t»pro(l(nu mtábej, gafoš.íafe fnilja tvsbčlatvagjcp pro obecnp lib, cb 3 2B Sitfyfa , jíran 1 6 0, ja 1 5 fr.

174 * roět t» činěni, cíli obtrefetugjct; «ftbcc {ibfpá pájticj rojtnlurop a ropprairoroánj. Db %fe[o flran 132/ }a 8 f r. Z>) tyto gtníáfftnj flawt) a powolcinj, pvo robíce, íxitete, fjofpobače a t. b. * 23 o í) ti fí a t» ; S o 6 F o ro i c a 5 φ a f c n ff t e 9 n u. řifí pn: nu ^etrorei 5 Oíojmberfu, mjfíobtšktjmu fráíon>fln>j Sefíebo o fprávoě jerně poftan», Utri) po 307 leted) ropbat 3 23 Bitnttiermnnn. 3B. 8. tt> Q)raje 1818 fíran 76. roáj. }Λ 12 fr. * S i v b o r, f e b í ή! S f) o t ff (i. 33jf!ecf)tilt) přibef) pro lib mens forofftj 9 měfífp. >b Soj. QTZegítřjfa, bífana Srcěteljíé.- f)o. 8. m ^raje 1822, brea bjlp 6 rptinnu n>«$. ja48fr, íjlawcbenif fpolnjmunjpttťowanj pro učitele ob 33ernarba Drcrbefa. ^řeu 9Senb. Buffef. SS φπ. Jtr. 3 bjío ja 1 j(. 6 fr. D 6 r a 5 b o f o n a t i í) o» č 11 e t e, ob 2C. spacjjfa, přel. ob S. 2Í. 5BacFa, 1» φι $r. toíj. 18 fr. *$Přjprflíi!>rt ř ^řebpifůmob 5 Urbana Btva bjlt) ja 30 Ťr. 9Í a TOe b e n j f» 9í) o t o t» c n i p i f e m n o fí j, jčcfft. cb 3í. SejbjnfEeíjo. 2B ^ r. $r. 5a 36 fr. * míffeninp, aneb tojlične' fpiffp f bpftoioanj. Db 53. fofjage. 12,1827, fíran 78. 5a 8 fr. ft Č látef fpřebptfům. Čeffp a ncmeii) a 12 fr. 9ϊ a č i n ř a, aneb pottfájanj 6 nero5umne'mu rop d)omároa'ni bcti ob (5í)r. 33. akmanna, fterauš ro Čefftinu luoebt 97οι: bert Sffianef. 0 rcpobra}enim alcmanna a winětíau,» > >r..rt. iníj. ja 36 fr. SBěrnp Oí abitet robíčů, bjtef, pěfíiuinít a tjčiftlů, ropba; np ob 3 S. 3 tealcrn, 2 ftoajfp ž obrajfem, ro Jpr ír. j ja 40,fr. b «c c b a pobošné nianifelfp a rojffnfné íjofpobpně. 3. ftab bmamecptma tterfiu o cínofted) tobré a ffíedjeíne jelit) po(ojjenpd). ýonepprro Ie'tft 1585.» ÍD. *21- j 9SeIefln> rojná roptlfítěna', npnj inebaná ob 2C* ^anpfpře. 8. t»' ^raje; roa'5. 5a 18 fr.

175 D t á j f t ) na běti, oneb přebájajcgicý potřebná přjpraroa fnabněgffjmu ροφορβηΐ nábojenfltvj fu pomoct) rcbíalm, froětfíým x) bucboronjm sčitetům, ftecé jče(ítu3í SBaněf j «3 6 f r. 2 3 ě c rje p b ů t eji těg ffi pro robíce, fífoínj toctícíe abof)lj< bace mtábeje bte Saifa přel. Síeběle ; máj* ja 20 f r. 3 l a t o b o (, aneb jpujltá roefnice obnoroená farářem, «cite* (em a m anjetfau gefpo. Jínila pro lit» tt>cfníďp. gjracó %. S roobobp ja 3 0 fr. Síaroebenj o ί ο η ί φ ob íín t. Sungm anna, 8. ro $ r a je ja 2 4 fr. * 2Bt)fíraI)a p ř e b č e t ro e n a u nemoct; fjoroějýíjo 9 owcií)o bobptfa, ob S g -^ rajfíefjo 8. roztaje j a 6 fr. * > f eb met: u b o b p t f a b o m á c p & o, gefjo φοη>άηί ane» mocecft, ob 5Í. 3 * Sungm an na. 8» ro $ t a j e jiran ja 2 4 fr. 25 o má c 1; f u d) a í f a aneb pogebnánj o mafí i'df> a popnjcf) pofrmed) pro beerft) ěeffé t; SKorarojíé ob JDobr. SKetifo» rop ro $ r. $r. ja40ft. a t> c e n j p r o mlabe' f e b t f6é t)ofpobáře cb 3. SSláf)» 8. tii ^ rn je ttáj. j a 20 fr. ^ o f p o b á r r o j u m n 9, aneb : ttčenj o roíníctroj o ájoroás nj bobptfa é třemi ptjbarofp o ropmeřoroánj poíj a roe* bettj tjofpobářftc fnibp etc. bte <2 fne fepfal 9Í. SBanef, měřeefemi figurami 8.^ rcój. ja 2 4 f r. 2Í u č i n t i ro t f p r a ro o ro á n i ro c e [ ob 3 21 Sámiffe n> 8. j a 3 0 f r. SSměnj le f n i poblé 2 ^ a rfp g a é tefníctrojm rotaffene ffpm ob 5D J^aroelfp, 3bjtp érp ttnau ro jt. roáj. 3 jt. 3 0 fr. > p á b u b o b p t f a, fnitja pro febtáfp ob 3 S3. 5Bot Ttetna 8. ja 6 fr. ^ ř i p a m a t o r o á n i 8 fítani) nebudu bobptfa, gafo^ pněga* fé gebnánj proti jabjgeni bobptfa ro cofu nebul;» cb $ 58. vebolffteinn 8. ja 1 8 fr. V. & p í f p pv o m í á b e $. β ^ ( ί α φ ί ι ι 3. ^rjběí) 5 báronoroěfofh fřeftanffé bte fm tbe ob 3. 5D3- SStafáfa / jiran 1 7 5, jň 1 2 fr.

176 * f ro? t n č m u a t '\l ř mu w?fu obřto» rodtif, ob om. tfubelfp «2 1 nnphep, )a 12 fr. * 91 ř fft e jt n í p? i f) o b p f n> p ft r a s e nejfultene' mlabeji. 5)rub<? ropbrfnj «18. obrájft), ftran204, na30fr. * ^rnw iblajiw ota ept*p 0»>jbřp,nnebotďjfpgob«porořtfmf. Sáref pro mlmejí řeffau ob 2B. offlae. 23 Vtaje fřr. 76. a 7fr. * inbíid) i íd u b i n o n> a, f tem! f pojtt<fnj SSobn přif eí. ÍJ)řelo$tl SomáŠ Jlubelfa. ídrufyé ropbcínj B spraje ja 8 fr. * 9) firoo b n i rojmíauwánj n powibfp! wpfrořttenj mra* ronf>d> přjftowj (lefř^d)!u profpřcfyu tnftibe^e ob 50Ϊ. pdjrp, forrfře \t> 3mraroomř. 12. ro Prnje jít í)u= bebni přjíot>flu ja 24 fr. * $ t λ fxí t r. ídnrtř pro bjtfpob 3!. íhifcelfp. 12. na 10 fr. * & e f) n ií t f o. Porojbfa pro bitřp n ciegicf) píiítilp. 5b 3.5B. SBBíafáfa. 12. ro qjraje tfr.' 91. ga 6 fr. * * jolftubef. 95oit*ibřa pro bité9 a gegid) pí<íteíp. $J)ret ob < 3. lamp, 12. ro 1827* $ a 8 fr. * Λ ο ff jce! tíjprautforop, ;přib?f)eni mroinně norfnute /5!3enbeljnfp upleten» ob 5Σ. Jtubelfp, 12. roztaje obrdjfem fitan 216. ja 12 fr. jemní roečerp. 5at pro pitnau nilíbej. )b $. 91. SJřacana, řaplona SJ?trofTott)fEéí)0 12. ro ^>roje flcan fr. ***** * Stfijjenfa $ ebtoroa, Me Φ ληλ djniieba ob SSoj ffiottjpíp fh<m 187,. ια 18 ft... * jhbr» roečet. ^DoťoibPc* f.ttánočrtjmu obbdroroani bi* tef; 9)fets ob 1 2..» «pjfíu 1827, flrnn 132 ja 12 fr. -J J- ' _ * 5 16 l i o té {a?d? tabele. Sbjrfa mraronvd) po<»ib*f t uffucfytěni frbce a obroefetenj rapflt, fepfo-t * Pxtt lo ^ l 3. 5S. SBtrtfňř. 3 bjlfp, fajbp 5 ordju ja '' 30 fr. (fná ob řafu fe pofrařuge SB pfl? t) o ro nnc i bo SStflfťífe. φΐ*ίο$. ob $ r,f?y' Sonifp, ečtprmf fráfnpmi tptinami ro &* Λγ. jaáofr. SSágfp pro bitfp ob Sof Gametu. SB^t.^átr. fl 1*)«58 a j η I { ř f p, obraj ffiecbetnpcí), outlá frbce bníni prí mldbej obe f)0 po^tfltvj. 9>íel SB SSoiTfl «^r. Jír. na 18 ft. γ Siblirfé přjběl)p Jfíňtéíio i nowf&o jdíotta pro mírtbej ob 3. e ^ e ip. 823 φ ϊ. ^r. ůbjlu na tiff.}). l i!. 4 2 í.

177 β obríjfem. ffii r. $ v. Jft 15 fr. ofon otp Hf. m u l pitní mírfbeti ob 3. 5W. ítrííf. 9 Β ^ (. Jtr. j(i 15 fr. φ ο ί u M c! a. )6r,ij» Icfe. ^owifcfp pro bjtfp bltém ie* 12 fr ^ SBlefářa. ttan 58. 2B $ r. Jít ja Jtanáref, watojanííá mufjta, Ufnj fapfe. «Domibío pro mlabej aprateujegji «přel. 8ín. SBogt. no.qfa. 28 Jtroětní) ^orojbfa pro froetaucj rořf. ^Jřef &no3^n 155 číftau rptinau. 2B ^ r, jtr. l& 9Λ 24 Ο Λ Ow fr. ~ 9)? i' a ro n c ropprarootócínj a porojbacfi; pro malí { bo» fpělí ob 2K. 3Í. Selabruíifl. 28 r. ^ r. ja 10 ft. 2«ta roní ptoporojbfo a pobobenflroi, na obbaroroám fífolnj mlábeje fepfal tyl. 3 pcfyta. 3 δ φ ϊ. jtr. ja 12 řr. 9» o n> e le t o «neb obpleta bobročinnojii. 233 $r. Jfr j a 5 fr«yiotvt) rof ob.ítrummadjra, přel. Sr. S3of>. Somfn. 213 $ r. Jtr. ja 24 ft. Φ ř i p o b o b n ř n i ob 9J?. 3 pcftrp..fjt. Jtr, ja 12 fr. $IÍb7f>oroí pro f p η p a bcicp toiafíčnfcé. ídruf)í tt>pba'nj. Ob utfmnfa. 2B $ r. $ r. ;a 17 fr. 5Rů jínfp neb fpijtp btobní pro bjtfp ob roob. Srnfp. 28 )t. Jtr. ja 6 fr. 9iůjenfa ťbloí)tabffá. tatobplá porojbfa pro ro* bt?e a bjtfp. 28 ^>r. Jtr. ja 24 řr. 2Bájaníí)o pilní a mtarone' mlábejl fffolnj přináďi SW. 3 <S^dÉ)rrt. 2B r. Jít. 12fr.# SB Te cf o pomoc pttdmjt) β %íitp. efíero poroibe! pro mlábej fiucfjetněgjti bíe Gřberíberga ob 3oj. Jtau» na. 2B $ r. Jtr. μ 15 fr. S3áfn? Gřjoporop pto mlííbck ^Přeloj. ob fíejieta. loroí 150 rptinfamt popatřené ropbanj {a 36 ft. 85íbtirfá ftpjtorp* pto obťojílegífi mía'b«j. $ra«ti>e r<ínp. 2 bjlo, flarý P «0109 jáfon obfaou* fljcý fr. 85 l a f) o ro i b, aneb prronj croi?«ni ro mrarono íi pco bjtfp ro flářj ob ofmífto oj bo bíftftffio votu, fttréj ble alc manna fepfal i ropbfll 91? SDonef roaj. 24 fr. o

178 83 o f) u jí a» tne úné robině, ttc& balfti croičenj bitef ro mrat»» nofit, n> ftdíj ob befatét)o 05 bo bmanáctcíjo rofu, bíe Salc= manna fepfal 9Ί. SBaněí r o a ;. 2 4 f r. ÍD «(T e fl o m i, neb frcítfé Dčeni o bufft pro bjtfp, fteréš fe* pfal 3 ííavnpe, a jčefítil 9}. 5Baněf. < pífnp* mt rptinam i. 8. r c ^ r w>aj. 3 2 f r. $ p t f a tv> o η n é t) o f r c j t j niram n^o sčenj pro bjtfp. D b 2ΊΙ- isabaně, faráře ja 8 fr. S ttla.b fíi 9 t a b in ío n. B n ijfa jroliifftnj fttedjetné míiíbejt (teffé fu poocenj a ttiprašenj. ble ííam pe, á rptinau a 4 2 fr. O b m ě n a m r a m n ^ m a ptlnpm bitfáttt oblí. 2B. gítfa, gpifněmi re tjubbu tnrebenpmt 8. I h 2 5. tx>aj. 2 4 fr. Φ o t> č u g j c ó m a t e p o tt> j b f p pro bětí. Sbfa&ugjct; fio pomjbef. φ εειο. cb 3 r. S á n a rcobobp a 1 8 fr. t í b r t ) roečer. ^řelojenjm 5. 5 roobobp. 8. 1» $ r ž rptinau, roaj. ja 1 6 fr. * t ě b r» w cccr. ^řelošenjm SSlafáfa ^ 3 0. i a 1 0 fr. * 3 t r a c e n i b i t e, porcibfa pro bjifp a gegid) ^řotcíij cb <Šmiba, připojená ob Š 3 la m p '. ja 6 fr. ^ o č a t f o r o ě m r a ro ů ob alcm anna, bte notre'ř)o pro fa» íoticfau ml a'bej přebělancv icpbáni přel. ob )am* lorafféfjo. 8. SS in b ř. $rab cp ja 1 jl. reaj. ja 1 5I. 10 fr. g i m o t 3 e i ff o it rp tfa pro bjtfi). φ ϊβί. ble fteb&etfona ob 3 $ p b la , roaj. ja 1 6 fr. ro beffb. ja 2 4 fr. S S o ^ u m jr, mlabp ^ a u jle a n jf, porpjbpa pro bjtfp a přate# Ip Qígict) přel. cb 2 3. ^ elifán a 2 8 ^ r. j í t. 6 pěfnau rptinau ja 18 f r. S f j u b c b t č f p, báref outle mlábeji ob SSl. 23, Síettifotnp, ě pěfnpm obrájfem roáj. 5a 20 fr. 4 f p o w jb fp pro m l á t e j. b 5 r. 31 SIcfofa ja 1 2 fr. * 2Sppratt>owánj o tu ffe φ K> ě c e d). )b S u itb ra ja 6fr. ^ Š o l j u m j r, mlabp paujieronjf. tč jtj b o b t é ^ o ι» ρ φ ο ω ά «ΐ. >& SBlafáfa o. ja 6 fr.

179 pify (jíjtoticřf. 19 V i fufioride, geograftcřé a topogra* fiďe, a í. 6. * E u s e h i i H i e r o n y m i S t r i d o n i e n s i s P r e s b y t e r i o p u s c u lu m d e v i r i s il lu s t r i b u s, a J. P, W, D i t r i c h. 8* P r a g a e Č e c h o r u m p a g c o n s t, 2 4 cr. * Jjy ji o ry e c e fř e i> o bironbla, ob počátfu nj na nys něglfj čafp ob 3. $t)bia ja 4fr.. ** S r on y f a 97i í a b o b o I e {I n ro jí a ob přifftj (Sedjtt bo $e«mě tejíí aš bo npněgffjd) čafu, prncij Řr. 9řorootn.»&o 5 Suje faráře ro 2ufftěnicýcf). UBeltfý (iran ja 3 6 fr. * $ r o n y f a G y r f e ro n j, ro njjj fe prjběíjoroe' Sýrfroe (íe. ffe' ob -gegifjo počátřu aj bo íeta sj)áně ro»prarougi, fepfaná přeb tety ob 83of)ujIaroa SBitegorojíéílo, nynj roybaná ob 5 laflď fto. m a p n u frálorojiroj čejíe'e)o. 8. ro *Prajje }n 2 4 fr. p a m ě t i φ 15 c n fř c, gej fepfal a roybat B. tblá* čef. 8. ro φ!;η ί firnn ě ropobrajenjm ftacftííjo pot)(ebu mějla $íjn ě, j a 3 0 f r. * 53 y o b r a 5 en j a p o p f á n j fro. S B áciaroa. 8 ro )r ěobrájfem j n 6 Er. * B i r o o t fro. 2íljběty Db 9JZ.2ínt.8 r o $ r a ÍOfr. * 3 i ro o t fro. D tytíe téjf němecřy. ja 5. fr. S r o n y f n neynoroěgffj ob pocatfu prronjcí) fnjfat ce» fepd&. D b $ r.'2 í n t. $ a b fta. SBeíifý 8 ro *Prnje bjíy 5a 3 j t. 3 6 fr. ý fronyfy bjí 4. roetfý 8. ro ^ rn je ja 1 j(. 12 fr. * g i IDO t fro. p a n n y $ e r e 51 e / S přtpogenau fratpau f)jfřorti řnbu bofýcí) jtarmelítánef tt>(fed)ád;. Db 3 o j. (Éernc&o , ftrnn ja 1 5 fr. φ o p f a 11 j jntojenj, jrotáfftnj pobojnojli a giroota fronto» fii/ mnofjým neffřnjiným ofubura pobrobene', býronté re* bole Syftercyenffe' a t. b. SBelifi) , jitatt Spětí obrnjy roa'5 5η 1 ;t. S n j j f a o m ě r a d ) 'j e m fé ý φ Db fteréfjocafu míry a měřenj jeraffé rofrálorojlroi (fefem froug jacátef mngj. 9)ojnorou roybnní ob 305. S? >erootýí)o ro ^ r. átr. ronj. jn 1 5 fr. t a ro o ro e, praotcoroé Gtdjů a bybtitebtnn fjbta gegíd). O b 3. ffl. ítrále. 2 B $ r. S r. roaj. 15 fr.

180 t a t j í e t o p i f o r o c c e ff t i ob r bc fííí pofračoroánj tu froniřád) spřibjfa ûlfatup a Seneffe t Jôtomic, 5rufopjfřt ftarýd) ropbnné. $ é č j a náftabem fráf. ccffé polcčnofit 9?at>f. 9S îro.je ja 3 $t. 2B 9P f a n j jiroota froatpd) bwau Jbratřj, bijiupu a npofttoíu Gtí)p o trcicbot» S b 3 oj. 592» S táte. pěfnau n;s tinau ro 4pr. Jít. írn^. ja 1 0 Fr. g i m o t o p í š fra. 5 ana?íepomucfét)o. připogenjm. flujjeb S3ojict) a mobtiteb, roubaná ob Saita 9icp. Simmctm an» na, ro Jpc. Jít. roaj.?a 1 2 Ft. 55 o ě f u e t a ( 3 3). φ ΐ i b ě t>o ro é o j m ě n á d) cijrřm j pnnefíantffpd). φ κ ΐ. ob ϊΰΐ. 2 8o tfa Fněje cijtferonjíjo ít. 1 2 f t. roa$. 1 jt 3 2 f t. S e t o p i f o r o é S r o j a n f f t j. S o gejí roppfánj befýtileté wáffp. 9ií?ů Ftálem ^ tp a m em. 5. ropbánj. 8. 2B $)t Ft. roaj. 5 2 fr. ^tjbčíjoroé f t á t o ro ft ro j Čcff é í) o, jbět)íi ja pano= roánj getbinnitba 11)0, fřde'5 roppratintge S im s nietmamt. 2 bjtp ž ti;tinattiiv ro jí. 2 4 ft. φ ř j b ř t) o ro é f t á t o ro fi ro j (t e jí e' b o, sběfjli 5a panoroá= ni STřaptmitíána 2bo, Ftetéj rouptarouge 3 2B- Simmer* raann/ é ropobtasenjm ro jl. 1 2 Ft. 2B ff e o b ε c n á F t o n p f a f ro ě t a to gefi roppfánj roffedj prjpribnoítj a běgin ceíéfjo froěta; ob jtroořenj «5 bo na* ffid) čafit roáj. 5 8 ft. 233 rtťaro é fftěfli, t. g. t)t)ftotpďé rojgim ánj, ro němš fe pfajuge, š? co fe foíiroěf ro tomto froětě roibj/ nic (Wte's 1)0 není, nej roffecfo řafem migj, ob SS. Bobtenfřéfjo flojené, mjnj pojnorou roubané ob 2 B. 9 Ϊ.Štěpána roaj. 1 8 ft. fj) ůro o b n i a p t a ro b i ro é ro p p f a' n j o 6 l e fj n u t i Φ t a- 9 ob <Šprocgbfřét)o roogfía roaj. 1 8 f t. φ i fl o t i e l i t e r a t u r y ( etf e' ob 3 3 ungm anna,ja 2jl. * $ o n a r o r š e n i o f t a r o u a řábed) bucfyoroenjtroa ro ged)ád) 5 oí)(ebu fiaroopifů roůbec, ob 3 2Í. S u n» bta fttan ja 3 0 fr. JŠapte roffed) roatúcb a roěrnpd) jemřetpcfy ro ebltcfém fíáfftete, ě obtájfem ja ÍO řt. S t a t i č ft) obfat) j a t o j e n j báronowěfpc& Fapti roffed) roati;d) a roětnpd) jemtetýd) ro ofjrabč SBpbat 3 S> '* Berooti; » fctájfem. j a l O ft. ^ tůroobce po β ε φ ά φ.!b 3-^'3C un& ta. ro ^ ta je I 2,ro áj. 12 ft.

181 * a s 1) p fd n j < e ffé í) o f t d 1 o re fi ro j. ob S3 3. >la6nce. tnapau ccfeétjo frdloretfrej. 8. re p ta je ja 48Er. 3 e m ř p i S ftdlowflroj ( e ffi é t? o, geg fpořdbal 3 2C. p unbt. S B ^ ra je, ftran renj. 4 0 fr* * φ i fí o 11 f φ e 25 e n f re u r b fg f e i t e n be itonigrcic^s S3ó'ijnien «on 3 - djiffuer. 8. ^ rn g g e b.2 4.S r. * 22 p o b r a j e n i a p o p f «n i re p o l j u f u. r ř e ftň o re c 6 o f m e n u re J > í e ííutnp utnteí)o a pří rcjpoltfnj bljij gá«bra fpatřenéljo fřjje, ob 3. gv. em otp. 22clfp 8 re φι-asc ja 1 2 fr, SP t u r e obce po biffupflrej f!td(oree'fyrabccře'm, aneb togogras ftďe a íjtfforíceé popfánj η φ φ měj!/ mějleřef, panftrej, í)tabů nt. b. Db íbl. ítrdle. re $ r ít r, 3 freajfp reci}. 1 jl. 12 fr. SSiTcobecnó j e m e p i á neb (Sjeografťa ree tre^ bjlecí) ě reetfnu rptinau a breěma tnopama. Sreídfftř pro bčltele a čefance ffiolnj, a m táoej rclajtenffau fepfal a * baf, re ξ)ΐ. ítr. redj. 1 jl. 4 2 fr. 2B p o b t a 5e n j a po p f d n j djrdmft <3 reflto barbotjfe^o re $ o ř e.tu tn?. SBpbal ereotp. 2 B >τ. íír. 2 reeleýma rptinama 3 0 fr. φ o p f d n j reeleflarenéf)o a u b o l j e bl e cf t í) o Dl); iíuíttp o r p. SBpbal 3 S S ereotp. 5 rptínarai ' 8. 3B $ t a j e redj. 5 0 fr. * Q )c g e b n á n j o b p l i η ά ř fl re} re (t e φ d φ, přel. ob 5ínt. φ η φ ιη κ α. 8. re φι-ηje ftrait ja 1S fr. Φ o p f d n j a re i) o b r a j e n i n e p j n a m e n 1 1 ě g 1T i φ ϋ re i ϊ n t 5t)wflor pe přiro $βηρφ reftp, re ftercnr, jerenitř= n j spufobnofl těla, poflaw.it, barrea, fdjopnoft a «mělojl jrejřat obfajenp a p přjbífeoreé něeteři ptípogeni gfou, genj fe β těmi jrejřatp sběljlp. epfané ob S án a ξ)ψ bia í. ja 2 4 fr. * 22 ě t n ^ p o p f d n j jire ota a f m r t i freafél)o2 2 ds c l a re a 5)M eblnjfa fsojibo a p atro n a čefééf)o. ídlé Čití načít obtdjfů této fnjjce připogenpeí) a repfreětlenp$, pří nicl) rejbp ftatičfá moblitba ptipogena gejl jlran 4 8, 5a 1 2 fr. vir. toebetfé, matljematícfé, poctářjfé, meřtďe, m ^ a n td e a fpjícfé a t í>. M t m n f c e / nebo řogífa. Db 2C.SJřatfa a 3 6 fr, I

182 Q)rai»ib.ta? p o č f t λ n j 5 & ta tup. ^ ř e l. ob IfanaSftafs ffe. jdrufic ropbánj. 5δ $ r. iír. 2 4 fr. φ r o Č a p r o t o při brněni pořetrtjm, ob 3 9?. S 05. Stíjí* ge. 933 r. Jtt. 2 4 fr. ΟΪ 9 d) t fy p o č t á ř, neb frátce obfajene' pocjtdnj j ^[9 ob 3» 9 Ϊ. S iljiga. 508 )r. $ r. 4 fr. ffin) eben i f fnabnému, cjiftému a le&femu 5 paměti poqícnj ob 3 - SFtabla. 2 3 $ r. S r. 4 fr. S ů f l a b n e»roebeni f početnímu»ménj *Pr. υ S3of). J^afe fr. * 3 ct flabo roe SD?ě ř i c t ro i čití e o m e í r p e. Db 2 3. ebtáčfa >caje ja l j t. 1 2 f r. -^pboměřjtroj n e b. ě t r o g n t c t r o j / čiti Sftectanifa, β 5 7 obrnjci, ob jí. á b fa ro r. iír. ja 30Er. * 3 a' 11 a b o ro i ^ ř j r o b n t c t r o j, aneb ftpjpfy a Sftatema* tpfi; potajení neboli fmjffene', fepfat 233. ebláčeř. 2 3 ^traje j í prroni ja 4 8 fr. * Spď )} jáfíobtt bjl brus)ý. 2D $ r ». * 2 u č b a č i t i d ) e m i e. $ * ^PřjrobofSum neb S l j i í a, čití utenj o p řirc je m ^ roě «φ, ob jí. Š.íb f a. 2 3 t. jít. 32 fr. VIII.. fdhuttmice cíli gram m ati^ a í. í>. * 2Cuptná b o b r o p i fe b n o j í 9 í ě m e c f á p o 9?ěmetfu p po čeffu fepfaná ob 5 ě m i t t a. 8. ro spjffu ja 2 4 č r. sprarooptá gefř Ú, ob 583. $ a n fp, brubérot;ba'nj I 8 2 t. j a l 0 f, * S3 ó't) m I f φ e Š t e q u n g e n t>on 3teqter, 5«6! r. * Uibřr bie 2fuáfpraci)e ber čed)ifd)en S3u$jlaben/ plben unb SBorter, «on SEomfa $ r I 2 f t. 83 e r f u φ e i n e r bot)m. ^ b r a f e o í o g t e fcon 2 B. 3. pc&ra. 2 Stjte S rfin n u fK. 1 2 fr. ^ r a r o i b t a (t e fí e' bobropi fcbnofií ob 3. 9 Í. $ itjtg a 2 3 Sjt. jír. 3 6 fr. SSroebenj f 9? e m e c f e ' ř eči ob φ ρ η ία SSitfa. ;Dntf)é ropbánj. 5B $ r. itr. 1 8 f r. 3 a fi «r a l e f o r m p čefře&o fíowefa royfroětlene'. Db 3>cj. *2(l. granti; r o v, jír Í 2 f r. Sab.uíe t ř ív f nátejite'mu pojnánj bercatero čájlef ceffé řečí/ ob $ r, Sem eno. 3 0 fr.

183 9J I m c ď ά m l u ro n i c c ob 2C. 95íjjiďcbo, B 4?afe, 3 0 fr. 28 ra ;c SNturonice cíli aujlaroa gn$9fa Ceffe' řeči, bl«>o&roroi!č* f)o ob 5 3. ^ cm fp, ja 4 0 fr. $ r a r o i b l a ceífé řeči ob φ. 5J?orootni)tjo t> 8, 2 4 f r. G ro t č e n j rom lu roen j g a j p f e m Oíěmecftjm. UU bungen tm Beutfdjfpredjen,»on 9Jauíerifran, tjeruieíjrt»on Saroornidh) 4 2Cufíage tt φ ή }. 1 8 fr. 9 i e 9 n o ro ě g IT i m l u ro n t c e c e ffi á f ob Jfyfela ^ ra je ro 2 4. f r. * R o m ú n i Č i b, b. i. cn m m atif tmb SSorterbucI) ber Bigeuner pracíje. ><i$u cti6 2ítif)atig bie φ a n 1 9 v» f a ober bie boí)m. Btebá^ptradje t>on 2Í. 3 ^udimeper flr. S5 i) í) m i f φ * b i u t f d)* t a t e t n i f φ e 9 3 o r t e r 6 u φ o,. ^Patfotwitfcf) 8. ^ ra g broa bili;. ja 7 j t. 9 > počcítfu a ρι οηΰηάφ proroopifu deffe'f)o. 5Bel jh a 4 f r. * S3elei^tung ber íreitfrage tíber bie fcobm. )rtí)ograpí)ie» 3. 3u n gm am t eiten S r. IX. fcáfotoebtté a flotoefné. a) Ř e č n i c t to j to u b e c. 2B 1) 6 o c n i jp&fo&oroé budjoronj ro^mluronorí ob 305* 2Bernf)arba, čerroenotečtcfe'f)o běfana j a 4 8 f r. SJménj faijatelfeé 3 2Í. Stomenlfífjo gejj po hted) 5 rufopiju rozoral o poprvé roipbal 3 Stegíer i a 3 0. fr. h) S3áfnjcíTO i TOwb ec. φ očcítforoé řefeéf)o 6 á f n j c t ro i, ebjrotáfftě pcojůbtje. 8. ro *preftputřit j a 2 4 f r. 3 1 o m f 9 o ceffem b afn i c t ro i, jrolafitě paf o ptojobpí. 8. S S ^ r a j e ífr. i. 3 áf n ě tož fb j t! άφ. * S3áfně 3.. SDÍarfa íican n a l2fr.

184 * 83 á f n é 3* ôllara. 8. ts ^ ra je ja Í 5 f r. * S3áfně (fmiffenój g.?. Gelaforojíébo j a l 2fr. bi'uí)é rcpfcáňj ro φεβξί jasořc. m S3áfně S a n a $ercoga a 1 2 fr. * 83 á f n ě 3. 2B. JSamarýíe ja 128c. * Sáfně S. H. Síofofa }a I6fc. * 83 a f ně 3. Soctana 1 2. ro ^ raje a 12fr. Φ i f «ě í ro ž t jí e ia 2 4 fr, libu floroanjfěíjo ro llfjtjd) roaj. clnnfi; ob 3- íattgera r o $ r. $t. roaj. 5a 3 0 fr. rj)) fn ě obfaíju tojmaniteô ob?. 2t. ^číljiía ro r. iír.lo fr. Sáfně 3 Λ G>í)mfUn[fěf)o, ro φι\ S r. 2 0 fr. efnetorop 3 &9lf-9 P 'cl ob935. ânfi? á obrajfein.sallíft. * φΐαδ S i)c t; ČefEě. 83áfně Štěpttuforop broa bjlp 5«I 5I. * Rt a f oř.ečnj ř, aneb gbjcfn báfttj f bef(nmací). 5Diad).íčfa. SDjt ftran ja 4 8 f r. * 2 i ji o ro é 5 b a' ro n o ro ě f o ji i. 3 gerbera přel. g. 2. ge«laforojíi) a 1 5 řr. 2 a l i H o ji i >u ř e c i ro á $ a n é. bjrča náptfů, brobneu jief, tuttpnpd) nrípabít a t. b. o fteté fe poftťťí i;d;tii. 2δ ψ. «r on é b áfně, ob $)ttdjm jraj rpítnau 5a 2 4 fr. * o b o b en ji ro j ob $. 2f Scummadjra, pře!,. 85. Sřo m«fi).1 6. ro ^ raje bi-lfp á rpttjm titulem. ja 3 6 fr. ;,Γ Φ r o ji o n a r o í>n j f r b í a',50? u 5a cb 2Β.φ α η ίρ f. * l o ro a n jí é 9ř á r o b n j *}) j f n ě. ebrane S't.?. Ge= laforojfpm. 8. 2B $)raje , bjt bruíjt; , bjt. třetj α 1 jl. 1 2 fr. * íoroefnoji, aneb gbjtrfa pvjflnbít 3 ftiítfúm pogebtia* njm o jiofjit, ob 3 - Suftgm anne. ro l j i. * >š fť a n o ro 9 83 n f n ě. PEeí. ob 3 φοιιηιαηηα 1 6, a 4 0 fr. iôrooročetifa na rof a a !ÍQ.<ř>r. átr. po 2 4 a 3 6 a 4 8 fr. φ t) a c f n t f) i> ob SStabifp. 9 3 ^ r. J?r. 1.2 fr ero t é n á r ob n j p j f n ě, pře[. ob $. S. ěelaforojfřô. 9B, r. Jtr. ro. 2 0 fr. D í) t a 8 p i fn j 3Ϊ u jř p φ. Ob g. S. Šeíaf orojféňo 933 η c. 2 4 ř r. D f u á ro b á f n ěn i e (f í m ob $,, n aib ra. 9B )r. $ r. blpě.jbjťfp po 3 6 fr.

185 0 t o re e í m i η a u č η» φ btoauí<íbfot#»;cf) B d g e i piet. peč) 3 ξ>* φογρίίϊίια. 2S Jpr. S r 1 2 f r. SBefelé pifttě ob 2Bolné!)o, býreatcíjo orečáfa re Krás tonofecící). 9 3 Jpr. S r. 6fr. ffi c f n a, či bafne prrootinné ob g. S rn fp. 553.fit.S r. 1 2 fr. S J ř u j a l " o r a r e j ř á ob alaffe. S j l brufyý. 8. SB Jpplo; mnucp fr. B a f n i b r o b n é 0. $něreforef!éf;o fr. wnt, 3 8 f r. φ o i) ř e () n j > i f n ě ob 3 3. škpbp, bru&é repbártj rea'&. 2 7 fr. t a r o b X) l á U á b á t t ě X III, a X IV. točfu bj* [p t> φ ιΐ5 po 12 fr. * t a r o b p í ή φ fí l á b a' n j bj( opojběnú 5a 2 4 ř r. 9 í u f o p i é fralobroorfít)/ repba'n ob 5 S. JĎanfp. 5 a 2 jl. SD?u j 9 bcer.a ree (ΐ«Φ ίρέΐϊ)φ ob. obn; B ^ «(fp u rfu reaj. 3 0 fr. φ a n f o re t; φ j f n č. ja 20fr á f n ě 9 e b η o í l i ro e. režfeture ^ ap au ffef. ^řelojenjm JUnfféíjo 12. n) B rn ě. 1 8 Í 7. 5a 1 8 ř t. 3 a 01 re a t o ϊ a re t č. ^rbinfíp jpěre proti *Polorecům )b 2 3. a n fp. lís 2 t. ja 1 6 f'r. * 3n>nn, bdfeft epieřá re 5 }ρ?η>)φ ob g r. X 9íofof« a 1 5 f t. * S M f f f G g pp t fč p. B á f c ň ree btvanactí jpěrojw ob g r. SRapmenne, běfana Gojlotorotďéíjo, reetf. 8. re $)raje fra'f. rptinau. 5a 2 4 fr. * φ o fi c b n j b.e n a f a u b. B afeň ree 3 gpěrojcí; Pb $ r. žrapmanna ja 12f c - 5S 5n e ff e n o fl φ? j r o b p, Iprpcfá bafeň re ffcfit 5Ρ?1ΐ))φ ob 3< φοίαία, rec re é fráfnau rptinau. g a24fr. * 3 d ř e n a b g3o^anfltvem, aneb 5Bác(are a Bolefíaro. fr. rptinau. O b 3. Sínbp ja 2 4 f r. * D b ě t ^orejbfa 5bcíronoreěřolít Sejfe'. )& 2B.. reotníbo ja lo f r. φ α η η α e j e r n j, báfeň re 6 ίρ?ι»ίφ 58a[feta ř o t ta. φ «[. g. 2. ( eíaforejfó. 3B >r. S r. 4 8 f r. e fta b r e a b c e t c. 5?r reáj. 5. f r. * Allegoria, Protheus felicitatis et miseriae Cžechic a e. íaročefíá jerně. a tp ra. t ob 3 merffmíba re»ban<t' npnj po brubč ob 3 * fr.

186 * í D e r o j n. SJífen rotnnntíďo-í)rbt»ipá to X V I. δρ?η>ίφ Ob 5. φηει» οη>ί^ί)θ. ídrufye ropbánj ja ljt 3. i c i) b i» a b e 1 it j. c) 2S e f b j t ΐ á φ. 3 Π «ΐ β η α φ bramatfceótf) fjer na to? , , , , a ob 2B. Jtlícpery. ro φγ. J it. po 4 8 Er. S i r o a b t o 3 S. JStícptrp. ftpaj. prtonj. 5 3 φι. S t. j a l j í. íd t ro a b t o čcfse noroé, 4 bjty S rytinami ro *Ptase roá$. 1 fit. 5 2?r. SMroabto 3. 5 tě p in? a. 1 3 bitů po 2 4! c. l ) 3 ft> l á f f t t i j. ct. ětnoí;vt;, tru<3)lol;t:9 a wcfeíofyn;. o ř vt o a g toypabne? rocfsloíjta ros 3 g e b. ob 3 9 í. těpánfa. 12fr. * oí^o^rt Spíjis^nia ro S a u r i i, S rag éb ia ro p<t= tetu bcflfiioj. $ r e t. <3. $ δβαφα'σγα ftc 100. S<t 1 5 fr. * SíbufTin faub, fm utno^rato 1 qcbtt. ob 5B..^ttcperi). B fr. * 5OT e č i fl a ro ai35tan!a. SKytiřjíá fyra ob eb ličfy. ja lo f r. 9ř a japřen au. StefiSe ro geb. gebn. bte Jíocebue. j a 8řr. 9? e t oppr, roet. f j r a.j o 1 gebn.ttr * ) m y t o r o e '. B te íc e řš p ita rasbětaná roefetofjra SJoíemjí rem w aj. 5a t 2 í r. * φ ϊ eft r o 3 o ro á n j. Srafita roe btoau ς ^ η ά η ίφ ob S o s cebue, jčefít. ob 9JJ. 3 <3ρφΓ0. ja Í 0? r. e b t f f é n ám lu ro p, roefetoíjra ro íg c im. 8. ro φ ε. j í r., ! r. 5 S y t) r a n e' o a n f t r o j.. '^ůroobnt roefetotjra ro 3 gebnáitjď; ob -JKapmanna 8. r o φ t. íít fifr. * ^ t u ^ o n ě m ý., aneb ICibe bcť pee. φρίΐοπίά tjra ro p?í tt gebnínidf>, jčefft. 9lorb. 53aně0. 8. Í roaj. 5a 1 2 fr. * ^ o b i r o n á n e m o c. ÍDU 5?occbtte rojbčtaná roefeío^re ob 3 4?«item sicfým ja 8fr. * i n m u tn ot)ta roe 4 běg{ttoj$ 5 2 bolfa S M tín era a 1 6 f r.

187 Sni^p řrrifottiěíme. 2 7 * 3 c η t φ ο tu c. $ůw obnj rpmoroaná frnfffa tt>e 3 aebnánjcf) Db <3. S. SJZacíjáčEa ja 2 0 Ee. ÍLngeltna, 5 rucí)toí)ca roe 4 gebnanjci; 5B φ υ. S r. 1 7 fr, ot> g. Sunnffeňo. ' * 2ínJ í ci, { n a a*a«rtfpf*l in 4 3ÍFtcn aug bem 6ó6m. be8 g. Sutinjfp S. g»ad)áíef 12. 9)rag f r. S3ejbecnp ( é f a ř. graflla n? 5 gebnatijcíi ob 3)2. pdirij.» φ ϊ. S r. 1 8 fr. 8 5? t o u.f f t. 2BefeIoí)Ea roe 4 gebnánjd; ob 2 3. Slicperg. ro 4>r. S r. 2 0 fr. S S jlá vůje. B rn m ntiď á maličlojí Oíetttfoírp, 2 3 φ Ε. Jír. 1 8 Er. roe 2 qebn. ob SW, >. 23 o ge n a. čin ohra ro 5 gebn. ob 2 3. fílicperp. ja 2 2 fr. ÍD t ro o cf) o ro e\ inoí)ta ro 1 běgfiroj přel. ob 3. Gfcmelp. ro φ Γ. S e. 8 E r, > r o o g č a t a, brom. báfen ro 6 gebnánj ob 2 3. Slicperp. 2 3 φ Ε. Jír. 2 0 fr. φ a b r i á n 5 & i m f 11, rptjřfřá řjra roe 4 qebnánid) ob 53. Síicperp. 3B. φ Ε. Jír. 17Ee. φαεία, trud)tof)ra roe 4 gebnáujcf) ob 3. Gř. 23ocela. 5 3 φ ν. Jíe. 15 fe. Φ 0 b j j j 11 ro e č e e n j, f»re jsocebue, prcf. 5B φε. J í e. 5 Er. ob g. S o m f», φεαδ? Šěnoroffp. SBelífá činohra ro 5 gebn. přel. ob 3 Ci&melp. jffi φ ε. S e. 1 8 Ev. Jí a u 5 e l n a pjfftala. m ěfjnohra roe 2 qebna nid) ob 3. ŽKetifa. mi Jgt. S r. 8 fr. Jí n j j a c a m e 5i p a {! 1; ř t, ξ>τα pafhjřfeá roe 3 bčgfiro) pveí, ob 3 GF&métp. 2 3 φ Ε. S r. 7 fr. S ro a f e r o ro é, nnoíjra ro 1 gebn. φ Ε. S e. 6 Ee. i a u p e ^ n j c p na cftlumu. 53[afhnf?á čtnofiea ro 5 ge^. bnánjrf) ob 3. 9?. fíepánea. 2B φ Ε. S e. 1 5 Ee. Vajía bet}, beam. maíicfioftf u gmenoroinám ob 3. φ. S o u * ^na ro φε. S r. 8 E r. f y a ř a gef)o e o b, 53efeíofjra ro 5 <jebndttj$ ob 2 3. Sííc= pctp. 2 3 φ Ε. S e. 2 0 Ee. 2)? a r t n E a, f>ra ro 1 gebnánj. f)0. a φ Ε. S e. 8 fr. fl)řeí. ob ft. 2. ěelaeorofffc ^řeflfobipčáteí 5E a u ff e t {. gjftroobni čtnofjra roe 2 gebnanid) ob 3.. ŽKetířa ro φ Ε. S r. 8 f r. J í o b ro o qa n o ro fí 9. Srud&ío&Ea roe 4 břgjíroj ob 53a'cí. StícpeEp ro φε. J ie. 1 7 fe. J o rtp. Sruci)[ot)Ea přel. ob g. Som fp. 5 3 φ Ε, S e. 8 f r. SJM J«fa, činofjra ro 5 gebn. ob 3 S Slicperp. ja 20E e.

188 S o t o r j í n O f p n. Činofjra ro i běgflroj 5 cfnera. ^'řel.-s. S tm ěla. 2 3 φ ν..sr. 6 fr. g í j fů ro m e č. S c a p i roe 3 gebrtánjcf) ob 2 3. Sltcpen;. ro Jpr. jíl fr. S o l ; au n a 5 SWontfofoitu, činofjra přel; ob 3 Gíjmctt; u ^ a j. 12 fr. S m a t e í nab j m a t e f, přel. frafíía ob 3 Cí)iticlp. t> á j. 12 fr 97áfIeforoé neroěrnofři, přel. cínofjta ob 3. G&mclp. u < >áj. 12 fr. * < n ;ta Sftánt;, aneb: fia.tel X II. v 53enbru. Cinofjra ro 5 gcbnánjd), jčcfft. ob @ jlě p án fa ftrótt 8 4 5a 12 fr.. * φ v j g e η m a l H ) / aneb jabnj fd;obi;. 2B?fe[of>ra rolge* bna'nj/ jčefít. ob 5Σ. iíubelft; * j a 8fr. β. 3 p ě TO o Ϊ) r i;. * S cijjebnjí ero i ť l ( í ý. Spěrooljra roe broau gebm ínjd;. φ ίίΐ. ob. JS. SJ2ad)áČf a ó. ja 12fr. * >tí;e(lo, SJlauřenjn S3cna't í t;. 23á jn á jpcroo&ta roe 3 gebn. přel. ob. Jí. SJiadjáčfa ja 8fr. * 9íobína f ro e <; c a r <ϊ á. Spěroafjtg roe 3 gcbnánid) bie 3. S. Gaftellt 2Kad)áČfa j q l 2 f r. * 2 3 o bar. gpěroobta roe 3 gebn. ^ ře l. ob. 5)íac ^d;áčřa ja 1 2 f r. í D t á t e n j f, jpěroofjra roe 2 běgjtrojdj ob 305. Chmelení? \)> f)o. 2 3 i>t. Jtr. 2 0 ft. Saujelttá flétna. 3peroof)ta we 2 běgfía). přel. ob 3 > (5í)melenf i)bo. 2S tyt. 5?c. 1 5 fr. >lbřid> a S5ojena 3perool)ta roe 3 begjlrojd; ob 3 * (5f)inea lenfféljo. SB <ξ>ΐ «Sc 15 fc. njt;. 3pět»oí>ra roe 4 begftrojd) přel. ob 3 S()mel»nf6pf)0. 2S ^)r. Jlr. 2 0 fr. ^ t a j f f t i f l á b c p, aneb: JSubičef boffane ja ropučenatt. Bpěrooí)ta. 8. S R.^ raje f r. roáj. 1 4 fr. S o j e f a b r a t ř i geí)o. Bpěroofjra roj 3 běgjírojd;, přel. ob 3. dt)melen(st;í)0. ja 1 6 f r.? l l j «a, neb^ra& a rogtném bj(u froefa, fměfjrtá jperooljta roe 3 gebn. přel. ob fíěpánfa. ϋ φίξ fr. Don 3 uan, jperoobta roe broau gebnánjd), přel. ob jtěpánfa. o φ ;í ' fr. * B o n S u a n, pcojiopáffttj! potrefíani), jpčroobra roe broau gebnáitjci), přel. ob. J. SJÍadjáčřa. ja 2 0 fc

189 * Un os j e f e r a i l n. 3pěrcoí;ra t»e třetf) břgfjtrjify jlrnn 5 5 5a 10 fr. I. $ptcfíat>9 g fíafífů $ e d $ $ a Satínffédj. * 5 5? < ir ř a S. G icerona fníljp o pcáteífftbf, nabepfane elius. 3 (ntim) tv čefftinu tnrebene' ob 9íeí)oře > rube'= í)o js e le n j, β laíínfřpm teptem. l 2, v jn 126c. ST a b u l e íícbefa S e b a rt ff é f) 0. 3 Sřccfeíjo přel. ob 23. ílarafťata , 8 fr. * S3 t r g i 11 a 5)ř ct r o n a j p ě rc 9 p a l 9 r jí e'. 5 3 ccff e trer* ffc uroebl a ropftt>ětl!l SBinařícít; tidoj. 3 0E r. 9 3 p b o r 5e f p i f o tt> a t e í δ 0í c ď p φ 2 bjlp , Ijf. trnj l j l. 20. fr. $ e n o f o n t n niubrce 3íténjíeí)o jttrot a ffutfotvé (5pra flat» ffil)o. )řel. ob 2C. i intcrobu. 2 bjlp I 5I* 12 fr ' XI. jjify ϊ n^ra^enj, neb gábattmé. * t i p λ a >!ranlb, w egcatfíá porojbfa. rptinnu w áj. 5a í06c. * enoroefa a gn I 2 fc. * i t f a, %v a b ě n f a 5 & o g e n b «r ř «. přel. ob Som. $ubelfp ;a I 2fr. * $ r p j e l b a a ísrpjcí b fl «12fr. * ždbícgeni 8ϊoffclfEé, přeí. j franc. 3 5S» tepán. ^ 2 B $ 1řu bjlp. 4 8 f r. * S51 aí) o fl a w, aneb fbo fwět jfttfpt, něco tój, ob 3. ttxítn. 8. s» $ r ja l 2 f r. * (Stnojl raebe f ptattérau ff t č tl i # p«(. ob 5Cfí«SWatefo a 1 2 f r. * ^ o r o i b f p ob G. S. ϋηη ber SSelbe 5 bjtů. po 2 0 f r. * j l o n w a l i n f p ; nneb sbjrfň půtuobnjd) romcmticftjé pos rojbef ob S * STíňtfa» >jt prwnj / fcjí btuf>p , ža 3 6! r.

190 * 5D? ο ε a ro f é p o ro j b E p, aneb 7 pčepobimnýcf) obrajfi fit. S p rp U a. 1 2 w ^ M je je 8Εε ^Síerojn, nneb naflebfp 5 neroěbomo íi, ob SE. JíubetEn a I 2 f r. S5 ab tčfa. Gi bu b á ff roa bl e nea. 9? eboš t j f φ apir; nif. <í>orojbep.fttautenorop přcí. ob g. Som fp, ro φ ε. $ c, 20 fr. íd ě ro če 5 S ejoroa, roe 2 bjícid), ^orojbea 5S íau ren a ob S omfp. 2 3 φ ε. ί?ε. 4 0 Εε. a r e ftalep ob g. 35. S om fp. 5 δ φ ε. 5ΐε. ja 1 6 Fr Saroffin a ro a ta r o a, powjbfň 5 m i n u l ý cafů. 2 3 φ ε, $ ε 4 Εε- S e tt a, S )$lau tm a ob g. S om fp. 2 3 φ ε. S r. 2 0 fr. φ i r t a n b a, roe'roobeppně Sketáň jíá. ob S. $,2 3 φ ε $ ε 15 Εε. Gla uce n o» 9 p o ro j b E 1;, p řel. ob g. 83. Som fp. 2B φ ε. ίΐε. 8 fro n tů po 20 Γε. ívnjjeci téfař, S i j i n f a, (PorojbEp 5 Ilau fen a ob g. S orofp. 2 3 φ ε. $ ε ε. Safontainuro Óíoniuluě. $ ř e í. ob 3 íu b ro jfa2 fro. ro $ t. $ r. 4 8 Εε. S ά IS a g t t> ε d p í l a roe 2 bjí. 3 Svlaucena ob g. Som (p. 2B φ ε. $ r. 4 0 Er. SJJařeníin E o ffj čee ob 2)?. 2 ). Oíetiforop 2 ftt>ag. é os bε ásfpř η>φε. ίϊε. 3 3 Εε. SKňličfogi ob 2K. 3 ρ φ π? ίσβ φ ε. 5ϊε. 1 2 Εε. ŠJřtlina/ aneb nonwočnj ctenj. Db 3? Siegteca, η>φε* J tr. 3 0 Εε. $R i m t Í t, porojbea fstlaurenoroa piet, ob %. S om fp. 2 3 φ ε. Sit. 2 0 Εε. SUI p ε ε f) 0 n> x) ro i n e č e f. SDb 3>?αεί6 JCníonte. obrájs Eem. 2 3 φκαδεί $ ε. 1 6 Εε. S1? a» c n é p ο ro j b f p ob 2 3. ÍĎufíSa. ro φ ε. ίνε. 1 5 Εε. φ ε j b ě f) o ro e pro iat\), (tefře a S ^ a ro fe é ob Tt. S. 9íe» tiforop. 2 3 φ ε. ίϊε 1 8 Εε. φ ε j b i í) o ro é 9 t o"b i n 5 o n a m t a b fí j f) 0. <3 rp tin au. 2 3 φ ε. $ ε. 2 0 Εε. {RomanticEé porojbep ob g. Som fp. rp tin au. SIS φ ε. ju. 3 0 Εε. É U y H t I r o o r o a. ^otojbea η > φ ε.5?ε. 5 Εε. (g ía r á poroěfl o togm jroroi a 83runfrojEoro{, fn jja te# te ffp d ). 5 3 φ ι ν átr. 8 Εε. tajím ; ofub ρειυ nefftajíne ptíacejep. >b 23ew eefp. 2B φ ε. ϋ ε. 5 Er., 233 č ε η α 01 p s Εα, aneb ftdíofí lajíp. ^0l»)bEa. 2δφεα&. Sit. 5 Er.

191 C p jfp froprnjenj i U b fl l b J 2 1 1Φ it t á t u ob lu tito. 2B $ r. S?r. 8 Fr. SBěnečef pro bcerfp rolaffenjíe' eb Sft ?etiforcp. 3 B $ r. S r. 2 4 fr. 2B p φ 'ο t» a n e c l a p», přel. uftiď». 2B JĎr. 5?r. 6 f r. Selenoplúfftnjf S3 c η d tfř». $ r a b řaupejnjcfp. φο* rojbřp Stourenorop přel. ob g S o m fp. ro r. r. 20řr. >5 r a b ě 9Ϊ o 5m b e t f Í fr. Jaráfná D lttrie, aneb jlrafíímo ds jté \t>ěgc f r. Sájía aroběcitojí, a mocnoji froěbbmj. >b Safontainn h. eí;f ompílnofi flefti ceffu i ne f f t ě j i j. Db 3.. 4?fíbnera , 6 fr. 9 i a l e 5 e n j 5 fi r o ro a SJř a b c r p , roá j 8 Fr. Φ í i í) o b p Snna g atn pu fáíe ob Sljatroáta Sfr. tytjbebotvé S e t e m ad ) a fen a SSli;éfon>a fepfani ob ge» netána, přel. ob Síeglera 2 bjlp l j l, 2 4 f r. Φ r j lj o b p $) r p n c e j f» 5$ o n tje lo fr. 9 í o j I i č n i p o t» j b a c t p- í potáenj a f obroefelenj fr. Š5 P a n pe t ff á refoně fr. 3 b j c řn pcjf)ob p a ro? 1 1 f) o b n 9 φ* & řr* 3 a 5 b ě η n fl e č n n fr. 3 6 jtfa cefiroppfánj po m o ř t 2 bjlp l j f. 4 fr. 3 b ě n ee s 3 á f m u f u. 8. ro $ r fr. * e rn f fa. ><íre? bcerfám měfiffpm ob Sobrow lajlřp SH. Antonie jír ja 12 fr, t f p oí)fa >«v o slícn ej^ o a c a fe p ífy. " 25 o b r o fl fl ro, ropbán ob 5 2 Sisalem, 12 fronjfft po 1 8 f r. * φ p U o $, nrfrobnj cnfopiě, roebl 4?tjbl bjlp ée 6 0 obrajp. j o 3ξΙ. $ r iito φ ro i In j f, fpi pro oíroefelenj a fpolu f ponepčenj, ropba'roan ob 50?.. ρ φ ερ. 25roa froajft) f r. * Si r o f, roeřegnp fpiš roffenaučnp pro rojbětance nnrobít <?s ffo>@ioroanfef)o. >b ro. 5)reěla. 25r* roléřařjlroj?c. 8froajfu( froajcf po 4 8 f r. * e f e f r ít Φ t c. efnmmelt»on ^Pilat. 1. Aunberí 8. φ ( fr.

192 (Šedjoflaw. SSficobecnp jobaronjf. 6 firajíu. 5B ^rajc o ro φι. fir po 12fr. ínbt) a 9lt;nj/ aneb gbjrfa obraju pamětifjobníd) ofob, roěcp n pčjběbů. SBebenjm 3 Φί>Μ<ι. eben fttas. l j l. t í f r. 99 Í11 o 5 o r. ÍÍBpbán ob 5.. Btegleia. ϋ β >^c. $ r, 2 4 f r $ ř j t e l tibu- S b SOS. firnmenjufrt lj í. JBosmanitofít. SBpbáronné ob 3 ^ijbtci. tvngft) A, B, F, G, B, I, f c, L, Μ, N, O, P, Q, freajce 1 0?r, fjfíw lfcř. $jfn2 tyubbau a fyitbba. ^^Pjfnč Éeffř pro gebert t)to8 při Pianu-Forte, broa froajfp, roubané' ob. SKiidjáčfa, po 24ft. íderonteto ^jfnj pro geben (jlaé při fptdre/ ob f. g itfa. 8. ιυφι ja 2 4 ř r. * Variationen ftít bag Piano-Forte gefetjt t>. φ. Sojepfy itm á ). ^ to g f c.

Zobrazit více