KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

Transkript

1 KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO. \ ' ' W y d á w á n p ř i s p j w á n j m mnoha duchownjch a učených mužů % o (1 Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře. T řetj rocnj běh. S w a z e k d r u li ý. W P r a z e, \V Knižecj Arcibiskupské knihtiskárně.

2 Tienta doxifué^ets' %o zcckóv /.nriyen'.. IT()og (-JfíGfía).. A. V. 21. Veri ta,s ostdulcís e ta m a ra ; quando d u lc ís,p ascit; quando am ara, cu rat. S. Augiistimis, Q uid fo rtiu s desid erat anim a, quam vevitatem? Leo XII.

3 1. P O G E 1) N Á N J. I. Ponawržcnj k bohomluweekým studijní dle záldadnjho učenj křestanského. Od NeydůstOgněgsjho Knjžete - biskupa Brixinského, p. p. (t. p.) B ernarda G alury. P lán. neb náwrh theologický cli Studij mas] na hlawnj idei křestanstwj se zakládati a saustawne neb systematicky uspořádán býti. Omnis eriim, quae a ratione suscipitur de aliqua re institutio, dehet a definitione prnficísci, nt in telligatur, quid sit, de quo disputatur; dj Cicero. Gestit pak náboženstwj křestanské Ewangelium čili radostná nowina o králowstwj božjm, gakož Kristus Ježj.š přemnohdykrate propowedel; ono gest učenj o radách milosrdenstwj božjlio, dle kterých zaljbilo se Otci nebeskému skrze gednorozeného Syna swého, prawý a wěčný žiwot padlému polcolenj lidsktímu opět nawratiti, swět -wykaupiti, králowstwj swé na zemi i w nebesjch naprawiti, h řjch, sm rt, hrob * *

4 a strast zrušili a w yhladiti; slowem: wšecko u- šlechtiti a obnowiti. Utěšugjcj ucenj toto zakládá se zwláště w pjsmě swatém. Wědomosti přjpratvné musegj ow šem.newyhnutedlně předcházeti, a wedlé nich žádný theologický předmět přednášeli se nemůže. Po těchto přjprawuých wědomostech násíedowati musj předmět celnj čili hlawnj, a to sice samogediný, nebot ostatnj z tohoto čelnjho předmětu wyplýwagjcj wědy nabýwagj ducha, ře č i, ceny, zřetelnosti a ohně toliko z půwodnjho pramene swého. Za tjmto hlawnjm předmětem musegj teprw ony nauky následowati, kteréž z něho wycházegj. Tjmto řádem předmět gedeh podáwá ruky druhému, a žákowstwo krácj w ustawiěném swětle, genž mu rok od roku wždy gasněgi swjtá. Podlé těchto zásad předkládám následugjcj plán k studijní theologickým, gemuž hlawnj u- čenj křestanstwj za základ položeuo, a tudy gedna toliko čelnj myšlénka w něm wládne. P rw n j r o čn j b ě h. Čeho nastáwagjcjmu bohoslowci potřeb] wěd ě ti, aby pjsmu sw. porozuměl? Prwotně znáti má gazyky, w nichž pjsnía swatá sepsána gsau, gazylc liebregský, řecký, mrawy a obyčege židowské, zákony wýkladné. W tomto roce potřebj tedy dwau učitelů, g e-

5 k bolioslow eckým stúdijm. 167 ilnolio k wykládánj zákona starého, druhého pro zákon nowý. D r u h ý r o č n j b ě h. Čemu učj pjsmo swaté? Ono učj nás znati rady Lož] o wykaupenj swěta, smjřen] nebes s hříšným člowččenstwem, anebo, bych slowy pjsma sw. mluwil, učj nás poznáwati lagemstw] uložen] božjho, wedlé něhož swé králowstw] naprawil, rozptýlené owce do gednoho owčince genž na zemi cjrkevv sluge přiwedl, a učinil sobě lid Ijbezný, gemuž králowstwj žiwola wěčnélio připraweno gest. Tomu učj Dogmatika, genž náčelnj předmět weškerého bohoslowj gest. Ta tedy musj sama zwlášt přednášena by t i, a wedlé nj nemělby se žádný giný wlastně theologický předmět přednášeli, gelikož dogmatika wšem ostatujm naukám cestu připrawowati musj. Patrologie, neb učenj o sw. Otcjch, mohla by welmi přjhodně w drahém ročrijniběhu dogmatice po boku kráčeti, neb Tradicj gest dle katolických zásad zřjdlo neb pramen zgewenj božjho, a cjrkwi musj welice na tom záleželi, aby se žakowstwo s sw. Otci a cjrkcwnjmi učiteli seznámilo. Gedno půlletj doslačowalo by snad k učenj palrologicjíému, byt se mu třeba denně gen gedna hodina wykázala. Druhé půlletj roku druhého odhodlali by se mohlo k přednášen] obecného wycliowatel-

6 stwj a methodiky, gakožto nauk ne naprosto theologických. Zdaliž se Patrologii w prw njm, a uměnj wychowatelskému w druhém semestru gedna čili dwe hodiny denně wykázati m agj, záleželi bude na tom, bude-li mjti učitel Dogmatiky dwě anebo tři hodiny za den přednášeti. (W této poslednj přjpadnosti obdržj 100 zl. za odměnu). Žádost moge by b y la, aby zawázán byl před polednem d w e, po polednj gednu hodinu učiti. Poněwadž gest Dogmatika učenj neypředněgšj,, a takořka matka wšech ostatnjch, měloby se gj slušně o gednu hodinu, wjc denně propůg- Čiti. W tomto pádu postačilaby w zimě gedna odpolednj hodina pro Patrologii, w druhém pak půlletj gedna hodina pro wychowatelstwj. T ř e t j r o Čn j b ě h. Nynj následugj ony w ěd y, které z Dogmatiky co potolcowé z pramene swého se preyštj, a gj předpožadugj, totiž : a) Kře slánské Mrawoslowj aneb Morálka, gakožto odpowěd 11a tu welmi důležitau o- tázku: Co nám činiti, abychom do králowstwj božjho w egjti, aneb oné blaženosti dosjci mohli, kteráž wěřjcjm připrawena gest, a kterážw učenj wjry se zakládá? Poněwadž se dle toho řádu Morálka co dcera Dogmatiky obgewuge, tedy giž tjm poněkud scestným a nelďestanským wýstupkům gegjm zahágeno bude.

7 k boliom luw eckým studijin. 169 li') Duchownj práwo odpowj na otázku: "W gakém spogenj cjrkew Kristowa, galcož kralowstwj božj na swětě, - nikoli pak z tohoto swěta, s obcemi mesiánskými stogj? Č t w r t ý r o č n j b ě h. W roce Čtwrtém pokračuge se w přednášen] oněch předmětů, kteřjž z Dogmatiky půwodswůg b erau 5 a tuto odpowjda se na otázky: a) Pastorálka s Homiletikau a Liturgikau odpowjdá na otázku : Co duchownjmu pastýř i slu šj wěíléti a činili, aby giným ukázal cestu do o~ noho králowstwj, kteréž z milosrdenstw] božjho skrze Krista Ježjše nám gest připraweno? Sem přináležj nawedeuj k uměnj kazatelskému a katechetickému. Z/) Historie cjrkewnj čin] záwerek, odpo- wjdagjc na otázku : gaké a které wěci se w králowstwj božjm na zemi po na nebe wstaupenj Páně a po smrti geho Apoštolů udály? P řjběhowé tito podag] anebo podali by nam měli dle swého určen] důkaz historický, že mocnostem pekelným nikdý gešlě nebylo možné wywrátiti domu božjho, a že toto stawen] swalé skutečně na skále gest wzděláno, gakž Kristus přisljbil, řka: Gd s wámi gsem aí do skonánj swela. Pohoršen] budaututo m éneurážliw é, ano spjše zraduge se bolioslowec a wyzná : Kdy by usiawenj toto nebylo z Boha, giž dá- rvno byloby wyivráceno.

8 Í70 F opawržeoj Děgopis cjrkewnj, přednášen na mjstě prawém, gest zagisté předmět krásný, wzděláwagjcj, posilngjcj, útěchu podáwagjcj a k prawému rozsudku wedaucj. Učitel widj s swými žáky wšecky bohoslowné nauky (předměty) dokonány, a přjběhy swěta gakoby před sebau rozloženy. On wystřjhá mladé pastýře, a wšickni radugj se z wjtužného řjzenj božjho. Gestit důležitá otázka: Má li historie cjrkewnj. žáky k Theologii připraw ow ati, anebo gi dokonali, a takměř spanilým bohoslowným studijní pečet přitisknauti? Že historie tato, \y roce prwnjm přednášená, mnohým žákům swod ná býti může, truchliwá zkušenost dosti wyswěďčuge. Gaký pak sm ysl, gakau cenu může mjti děgopis králowstwj neznámého? Zdaliž možno, by nastáwagjcj žák prawý rozsudek učiniti měl o mučedlnjcjch pro prawdu se obětugjcjch, a odpůrcjch proti prawdě bogugjcjch, gelikož praw - dy gešte nepoznal? Wšeclca kacjrstw j, p o n ě vadž méně wjry žádagj, cosi swodného do sebe magj. Z strany otázky, m á-li degopis cjrkewnj studijní bohoslowným záwěrek učiniti, učenj theologowé giž dáwno mjněnj swé pronesli. Uwede-Ii se studium theologické w dokonalý systém, zagiste náboženstwj křestanské i těm, gesto negsau theologowé, z stránky této přjgemne zawjtá a se zaljbj.

9 lířesíanstwj gest učenj weskerému swětu Zgewné; geho wyznawač má wždycky byti h o - tow, počet wydati tázagjcjm se na zaklad naděge geho. Poněwadž pokolenj lidské pod hubjcjmi následky hřjbhu wzdychá, melo by mu ljbezné býti ono učenj, kteréž prawj: Eýhle, w Sečky weci nowé ucinjm. O tomto tisjci lety utwr zeném ustawenj pronesl sám auhlawnj nepi j l ei zgewe ného náboženstwj to znamenité wyznánj : Taktu se nebágj. Učenj, gehož žádá srdce, atisjciletj přjběhowé oswédčugj, důstogno musj býti taužebnosti našj, a prawé bohoslowj, předstawené swětu w gasné saustaw ě, gest nutná obrana pi oti nyneg šjmu den ode dne wjce se rozžjragjcjmu news- rectwj. 2. O Pjsmu swatém a učenj poslaup- ném (íradicj). Od Frant. Wácl. Nowotneho., 1 «P řip o m enut). Wšjm ohledem zwláště pro každého bohoslowce důležitá gestit to otázka: M.uíe-li pjsmo swaté bez učenj austnjho čili -poslaupného, aneb spjše toto bez předešlého obstáli a byti?

10 a to tjm wjco, čjm obšjrněgi sc z ohledu této otázky a gegj odpowědi giž odedáwna mezi zbory protestantskými a cjrlcwj katolickau nemalé hádky wedly a skoro až dosawáde wedau,. gedni i druzj swé přjčiny a důwody domnělé magjce a ohniwé namjtagjce. Držjt cjrkwe protestantské pjsmo swaté za ten gediný pramen a kořen wšeho wyučowánj u w jře, wše ostatnj, poslaupné z\yláště učenj wyhražugjce a zamjtagjce. Naproti tomu ale cjrkew katolická wážj sice sobě pjsma swatého co neydražšjho pokladu a daru, i z něho 1c swé inu poučenj wděčně wážj ; nic wšak méně při stáno wenj swých článků wjry ohled béře a se podpjrá na listuj čili poslaupné učenj. A protož nebude na šlcodu, aby se rozhodlo, která cjrkew sobě při tom niaudřegi a gistěgi počjná. I budet tedy za tjmto aukolem gednatinám předně o pjsmu swatém, geho powstánj a powolánj wůbe_c, o geho pak neschopnosli a nedostatečnosti býti gediným a samostatným pramenem u wjře zwláště; a za druhé o poslaupuém učenj, geho základnosti a schopnosti k poučenj wšech Časů a končin, gakož i o geho zgewných stopách, a sice o obogjm z dňwodů gak p řiro zených, tak také i nadpřirozených. Z čehož se napotom to tak důležité rozhodnul), kteráby cjrkew lépe w tom gednala, samo scbau w y- preyštj a udá.

11 2. Po-wstánj a powolánj pjsma swateho. Z počátku, když se w čase prawda božj, prawda gediné spasenj udělugjcj, z božských ust Slitowujka našeho ozwali ráčila k člowěčenstwu, Avložilo se autličké seménko swatého smyslu gegjho žiwau mluwau přede wšjm do prsau dwanáctera sprostých sice, ale na neyweyš šlechetných a statných m užů, aby w u - trobu gegich kořeny wpústilo, na Wně pak se kljčilo, rostlo a úrodu neslo. A to se také wedlé wůle božj k našemu nemalému potěšenj a oblaženj stalo. Apoštolé Páně rozegdauce se -rozkazem swého milowaného Přjtele a Mistra do wšech končin swěta, hlásali wt-rné a horliwě to samé slowo, wyprawowali ty samo činy a přjběhy, které byli dřjwe od swého Pána slyšeli, a od něho buď konati buď trpěti w iděli, tjm auniyslem, aby ta giskra božské maudrosti, kterau dobrota božj neyprwé w nich samých rozdeclila, celému swětu, k oblaženj geho, mysl oswjtila a srdce rozehřála. A Pán gsa při nich s Duchem swým, gak byl připowědřl, pomáhal gim wěrně a mocně, tak že w brzkém čase gegich přičiněnjm wzešlo swětlo daleko lepšjho poznánj nad weškerým tehdáž známým swětem, a králowstwj prawdy a lásky sobě w ů- kol a wůkol wjtězně rozbjgelo a na w ždy rozbilo stany, wšude třjbjc a dobrotiwě na mysli i na srdci plegjc,

12 Následek radostný tohoto přeutěšeuého rozkwétánj králowstwj božjho w pozemstwu byl pro geho zaslaužilé hlasatele ten, že nemohli w šude, gak sobě žádali a p řá li, dostačíti osobně, a tudy se přinuceny widěli, ustanowowali wšude, zwláště tam, kde toho wětšj potřeba byla, galco to na přiklad Pawel s Titem učinil w Krétě a s Timotheem w Efesu, swé náměstnjlcy. Aby wšak ale i zdálené obce Kristu gednau zjskané, toho poučenj, které dřjwe skrze gegich usta ' přigaly, pámětliwěgšj b y ly, a se na w še, co gim giž dřjwe řečeno b y lo, leličegi k potěšenj a powzbuzenj swému upamatowa-- ly, zwláště palc, kdyby mezi nimi rozepře o udělené gim učenj znikla, záhy zpraweny a spokogeny býti mohly, a tak téměř zgewněgšj hlas swých prwotnjch učitelů před sebau měly: p řipadlí Apoštolé Páně práwě gako wnuknutjm božjm na to, aby přede wšjm tyhlaw něgšjudálosti, geuž se gegich mistra a geho učenj týkaly, alespoň we wýtahu zaznamenali, a takowéto zaznamenánj těm a takowým zwláště obcjm, do kterých gim pro lepšj adálšj utwrzowánj u wjře osobně přigjti aneb u nich déle se zdržeti tak lehce nebylo, pro upamatowáuj a připomenutj toho wšeho, cokoli giž obšjrněgi wyprawowali od nich S a mých byly slyšely, odeslali a zanechali. I powstalo a znildotě za tauto přjčinau a přjležitostj mnoho delšjch i kratšjch spisů w počátečuj giž cjrkwi křestanské, kteřj pozděgi co ney-

13 pečliwěgi w gedno shromážděni, a za swaté knihy uznáni a wyhlášeni zákonem se stali, a gméno pjsma swatého obdrželi. Powoldnj tedy pjsma swatého, gak nám o něm giž i sám Apoštol Páně sw. Pawel ke K o rintským podotýká, dokládage, že gen proto wšecko zaznamenáno g est, cokoli zaznamenáno g e st, aby se rozpomenuli, co gim giž od staršjch řečeno bylo, a tak w tomto rozpomenutj naprawenj a potěšen] měli : nenj a nebude nižádné giné, leč upamatowánj 11a wěci dřjwe giž oznámené a přednesené. A wšak. 3. T o to pjsm o sw ate nenj dostatečne, aby bylo sam ostatným pram enem w jry. Gakkoli ale gest pjsmo swaté dar nesmjrné ceny a sklad wšelikého poučenj. dobrého lakořka newywážitedlný pro nás, za který dobrotě božj co neysrdečněgi děkowati co máme ; přece z mnohých důležitých a práwnjch přjčin gemu dostatečnost a schopnost lc cjli tak h lu bokému a obšjrnému, býti gediným zdrogem a samostatným zákonem u w jře, upjrati se neosteycháme, aniž se domnjwáme a strachugeme, žebychom gemu takowýmto krokem na přjsluíné a zaslaužené wážnosti, kterau co zákon oplýwá, co ubljžili. Namjtagj pak se nám zde lc umjsténj tomuto přede wšjm mnohé důležité a p ij hodné otázky, gako gsau: Odkud nabyli p ů-

14 wodcowé nowého zwláště zákona těchto tak wzácných a dobročinných známost] a zkušenost], které nám we swých spisech wyprawugj? Zdali gsau tyto zkušenosti gen plod a nález gegich wlastnjho důmyslu a skaumánj, čili dar maudrosti wyššj? A pakli gsau dar maudrosli w yššj, zdali ge také sepsali wšecky, a to s i ce na poručenj gegj? Wšecky tyto otázky hlauběgi uwážené a náležitau odpowědj opatřené proklestugj cestu kuznánj tomu, zdali pjsmo swaté tak auplné a zřjzené gest, aby mohlo samostatným pramenem wjry byti. A wšak sami skladatelé nowého zákona nám giž k odpowjdánj na tyto otázky swau neljčenau přjsnostj ldjče zapůgčugj, a swětla podáwagj, gednak šlechetné wyznáwagjce, že gen to sepsali a zaznamenali, co widěli a slyšeli od Pána swého, a to geště gen ta k, gak dalece se na wše upamalowati m ohli, gednak ale giž čtenáře napřed na to pozorná Činjce, žeby w těchto knihách, gakkoli bohatých na zkušenosti, nebylo přece geště zaznamenáno wšecko, co wše z božských slow a činů Krista Ježjše k poučenj lidskému gegich lidánjm powypléwá, a následowně aby se nižádný nedomeyšlel, žeby giž na tom přestali lze bylo, co psáno stogj, alebrž aby i to swatoswatě přede wšjm.wěřil a zachowal, čemu austně od nich samých wyučen byl. Důkaz toho zgewný dáwánám mezi mnohými Apoštol Páně sw. Pawcl, když Thesalonicenským tak

15 to dopisuge : Bratřj, buďtež stál j a střeztež naučen], kterýmž wyučeni gste buďto skrze řeč, buďto, skrze list náš.ťí Cožby nikdý řjci nemohl a také nepotřebowal, kdyby psané slowo wšecko-do sebe, cobykoli k naučenj potřebné bylo, obsahowalo. Zgewněgi pak o tom gesta Jan apoštol, ewangelista a miláček Páně dokládá, swé ewangeliuín takto dokoná wage : Mnohot gest gestu w ecj, které činil Ježjš, které kdyby wšecky zwláště sepsány býti měly, mám za to, žeby ani swět nemohl pochopili těeh kněh, lcteréby mohly sepsány b ý ti! I neují tedy pjsmo swaté nic giného, nežli pjsmenau obmezená Částka slowa božjho; w zatá a wywážená wšak ale ze žiwého pramene učenj austnjho, gehožlo praud přeswatý se dobrotiwě wypreyštil z božských nst Spasitele lidského, swíig pak počátek wzal a až dosawáde béře genom ze lůna maudrosti wěčné. Pakli gest ale pjsmo swaté genom Částka slowa božjho, gakožto se to giž ze zřegmých wýpowědj geho wlastnjch skladatelů weyše p o - nadokazuge, a tudy w še, co k dokonalé wjře křestanské náležj, do sebe nezawjrá : tedy z toho přirozeným úsudkem wyswitá, že musj ten pramen, gakožto celek, z kterého tato částka slowa božjho wzata a wywážená gest, daleko hogněgšj, ano wlástně auplný býti, a tudy negenom to, co psáno g est, ale i t o, co se w tomto pjsmu pohře,šuge, n k dokonalé wjře

16 přináléžj, do sete mjti; gelikož, pakli Bůh, kterému w každém daru nelze ginák nežli dokonalým býti, nám lidem tuto wjru, wjru lír i- stowu darowati rá č il, gakože o tom pochybowati by hrubá nesmyslnost byla, také nám zagisté dokonalau, t. g. wjru takowau udělil, w galcowé se wše, cokoli gen člowěku k spasen] prospěge a přispěge, obsahuge'. A následowně, pakli pjsmu swatému doplňowánu býti potřeb], gakž mu lze býti dostatečným, samostatným wjry p ra m e n e m. 4. Pjsrno sw até ale také uenj schopné, aby bylo sam ostatným pram enem w jry. Wypléwá pak tato neschopnost geho ze mnohých důležitých opět p řjč in, a sice: Cjl pjsma swatého gest, gak se giž w eyse napodotklo, připomenauti, a skrze připomenut] poučiti a polěšiti. A pročež za tjmto cjlem gest také takořlca genom we w ýtahu, a sice gako tě m, kteřj giž wšech těchto wěc], o nichžto se zde zmjnka činj, známost magj, a genom na wše připamatowáni býti potřebugj, složeno, a gako takowé také mnohé mjstnosti a přjčiny, pro které to neb ono, co a v něm sto g j, bud řečeno, buď ustanoweno bylo, gednak gen z částky podotýká, gednak i docela pohřešili necháwá, takže z toho přirozenau důslednost] zwláště pro ty, kterým takowéto mjstnosti a přjčiny pro wzdélanost buď

17 o Pjsmu awatem a učenj poslaupnein. 479 mjsta, bud času, aneb obého spolu, neznámé gsau, gakási zatmělost a nesrozumí tedlnost i samélio slowa tjm wjce powyplýwá, čjm wyššj a důležitěgšj smysl se Spolu do něho nacházj. Kteraužto nesrozumitedlnost sobě ani čtenář, gak toho komornjk králowny Kaudácké důkazem gest, ani pjsmo samo; nebo kdož smj práwně we wlastnj rozepři sudjm sám sobě býti? leč gen kdosi nestranný a té wěci zkušený odstranili a wyswětliti může. Žeby se wšak ale takowáto tmawost a nesrozumitedlnost smyslu do mnohých spisů pjsma swatého skutečně nacházela, druhdy giž pro ty, kteřj tenkráte a w těch končinách žiwi byli, kde a kdy se tyto biblické události přihodily, gest nám dostatečným swěďkem sám prw - nj Apoštol P e tr, an máge zagisté auplnau známost gak smyslu učenj Ivristowa, tak také i wědomost wšech tehdegšjch biblických zwláště p řjpadnostj, sobě předce we swém druhém katolickém dopisu na ncpochopitedlnost Pawlowých přede wšjm listů stěžuge. A pakli tomuto muži Duchem swatým zagisté naplněnému nepochopiťelnj byli spisowé geho spoluapoštolů, galc pak ieprw pochopitelni býti mohau těm, kterým pro wzdálenost času a mjsta takowáto názornost wšeho, galcau nadřečený apoštol oplýwal, ani býti nemůže. Důkaz toho podali nám w pozdněgšjm wělcu sami na sobě práwě ti, genž pj smo swaté za ten gediný, dostatečný a každé- Časopis p. Katol. Dnch. lil. 2. 2

18 mu srozumitedlný pramen u wjře drželi a powažowati welj, gako L u th er, Iialwin, Zwingli a t. d. lcteřj, ačkoli že se gim učenecká známost biblických přjběhů a gegich přjpadnostj tjm m é- n5 upi j ti dá, čjm wjce se sami nj honosj, a ačkoli také pochybnosti nenj, že sobe gedenkaždý, překládage pjsmo swaté pro swé wjrynáslcdownjky w.šemožnau práci wzal a ostrowtip swíig pnul: přece to gedenkaždý sám na sobě k zármutku a zahanbenj swému shledal a zkusil, že nižádnému to štěslj nebylo, aby byl prawý, aneb aspoň sworněgšj mezi sebau nalezl sm ysl, a to rowně gen proto, poněwadž gedenkaždý genom se swým rozumem radu bera, smysl swým auhledům přjhodný ze slowa swatého w lastnomocně wynjti usilownl, na to nedbage, zdali prawý smysl slow Páně tjm násilj trpj a- neb netrpj. A wšak ani tento ow.šem zaslaužený zármutek by ge tak lehce byl potkati nemohl, anižby konečně tak lehce možno bylo, aby se slowu Páně křiw ý podložiti mohl smysl, kdyby toto každému dosti swětlé a srozumitelné bylo. Ze pak gest ale smysl slowa božjho obalen a uzawřen pjsmenau, pjsmenau m rtw au, němau a proměnitelnau, tedy z toho nowá opět znilcla pro ně překážka, býti samostatným pramenem wjry, a sice : Má-li pjsmo swaté býti gediným zdrogem uwjře, gak tomu protestanti chlj, tedy musj také každému bez ohledu na geho

19 polilawj, wěk, staw, národ, wzdělanost a řeč přjstupné, t. g. srozumitecílné a čitedlné býti, a následownfi gednák w takowém slohu složeno b ý ti, genžby se okamženjm, a sice gak ge který čtenář tjra úmyslem, aby z něho poučen byl, do ruky wezm e, dle powahy a stupně wzdělanosti geho tak zřjdil, že by s njm mluwil gako ze smyslu geho; muselotby se tedy pjsmo swaté za tnuto přjčinau brzo prostě, brzo učeně gádřiti, sice by ge gak učený tak sprostý mrzut odložil, a toho užitku, po kterém bažil, ne swau winau prázen se býti widěl. Takowé to wšak w takém pádu takořka keykljrstwj gak se snášj a snášeti může ale s důstognostj a s powolánjm geho? Gednák by ale také muselo \v takowé pjsmeně a řeči složeno b ý ti, kteráby za gedno wšem lidem stegně čitedlná a srozumitedlná byla, a za druhé také \ve swých wýznamecli ani nestárla ani nemdlela, nýbrž gedna a íatéž byla a zůstala, to gest: kteráby we swých pogemjch a gegich zwláste wýznamech se ani neaužila, ani nešjřila, ani newymjrala, ani neobžiwowala. Takowé wšak řeči ani nenj, aniž kdy na swete bude, a kdyby i byla, tedy by práwě tauto swau takořka přespělostj neschopna byla záměru swého; protožeby mageci s pogemugjcjm rozumem lidským pokračowati, a plodům a nálezům geho hlahol a oděw zapůgčow ati, geg djlem přjliš napjnala a schwacowa-

20 la, djlem ale také w rozwjgenj bolestili : obmezowala. Gest pak to giž dáwný osud každé mluwy, že gsauci na počátku mdlá a chudá, se gen se wzděláwánjui a se samostatněnjm národa, w gehožto uštech se ozjwá a žige, bohaťj a sjlj. Klesá-J i tento, klesá i ona. Zděláwáuj wšak gazyka což gest ginélio, nežli pilné šetřenj, aby se k nowě nabytým pogemíím a nálezům gak látkau tak i dobau přiměřené v y hledaly, stanowily a připogily wýznamy. Gako se wšak k nowým pogemům a nálezům nowj aneb aspoň obnowělj přitwořugj wýznamowé: tak také se zawrženými stárne a wyhynuge i mluwnické wygádřenj gegich. Cjm se stane, že mluwa we swých wýznamech neustále stárne a mládne, a měriěnjui se zwelebuge a dolconalj. Následek takowéhoto zwelebowánj gazyka wšak gest ten, že spisowé, genž buď přjliš starými aneb nowýjni a tudy neběžnými wýznamy oplýw a g j, se zwláště pro ty, genž ducha gegich mluwy náležitě neznagj, tmawými a nepochopitedlnými stáw agj, a od nich bezděky a bez p ro spěchu odloženi býwagj. Pakli ale tento nezawinělý osud žiwá mluwa m á, že se mnohým, byl i w oj zrozeni byli, pro gegich wlastnj neznámost a negapnost tmawau a nesrozumitelnan býti zdá, a tudy i nemilau se stáw á, zakaúšjt to wynrřelá aneb wymjragecj řeč tjm wjce, dj- Iem pro newšjmawost a pohrdawost potomků,

21 djlem pro hrdost, Ijsawost a nowotu wedrálé štaslněgšj. Gestliže wšak ale giž národuj žiwé mluwě pro takowéto přjpadiiosti nenj wždycky lehce, aby rozumjna byla auplně od swých domácjch, tj 111 tjžegi gj bude rozuměnu býti od těch, gesto sobě w zdálenosti známost gegj teprw učenecky pracně přiwlastňugj, a 1o tjm wjce, gestliže se zwuk lilahohi gegjho giž wytratil. I tomu má také gedenkaždý národ swé zwlásliij powahy, obyčege, obřady, pořádky, nálezy a t. d. které také zwláštiijmi wýznámy a mluwozpůsoby negenom znamená, ale i geště od nich wseliké obrazy, podobenstwj a pocty a t. d. odtahuge. A gestliže spolu i smysliw gest, a sobě na wzdělanosti záleželi dá, lot i swé zkušenosti, náhledy a nálezy w spisjch složj a pozůstaw j, sám sebe tak přebyw a zwelebiw. Takowjto wšak spisowé národa, byt iw y - hynulého, gsau owšem milý a drahý sklad negen wšelikých užitečných zkušenost), ale i po- gemů a wýzuamu dědicjmu potomstwu; nic wšak méně, tohoto dědjctwj k swému prospěchu použiti nenj potomstwu tak snadno, leč tenkráte, když známost, auplně téhož gazyka m á, a spolu spraweno gest náležitě o wšecli přjpaduostech, powahácli, obyčegjch, obřadech, zwycjch a t. d. swých předků. Takowáto wšak poučitedlná zpráw a, kteráby gemu smysl pozůstalých spisů takořka odmykala, nemůže gemu ginák, leč mi

22 mo tyto spisy, a sice gen z hodnowerné děginowé powěsti přigjti. A w tomto pádu a srownánj gest zagisté ona mluwa, w které knihy nowého zákona p r- wotně sepsány byly řečtina. Která ačkoli že tehdáž ode wšech národů, pro které pjsmo swaté přjmo skládáno bylo, rozumjna am luwena byla, přece pro nás pozdněgšj člowěčenstwo wšelikými přjpadnostmi a nehodami skoro giž tak wyhynula, že pro nás gegj hlahol genom w pozůstalých spisjch spj, a sobe z tisjce sotwa geden známost gegj, a to geště pracné gakžtakž přiwlastňuge, a snažiti se musj, aby gemu tato potně zjskaná známost gen poněkud wérná zůstala. K tomu také měla tato řeč pro swau rozíjřcnost skoro přjliš mnoho odrůzněných nářeč j, a sice, gak kde od wzdělaněgšjho aneb diwočegšjho národa, který do nj obyčegně swé wlastnj mluwenj způsoby w m jsil, a pro se podržel, přigata a mluwena byla. Tak toho důkaz máme na židech, a přjklad widjme zgewný i na samých spisowateljch zákona nowého, že sice řecký psali, hebregsky ale myslili. Z této wšak přjpadnosti, že pjsmo swaté sepsáno gest w cizj a mrtwé pro nás skoro giž mluwě, powstáwagj mnohé nemalé obtjžnosti a spolu i požadownosti wzhledem na čtenáře, a sice, m á-li gedenkaždý bez ohledu na pohlawj, w ěk, staw, wzdělanost, národ a řeč z pjsma swatého gakožto z gediného wjry pramene p rá-

23 wě a powianě, gak tomu protestanti clitj, prawé poučenj bezstředečně brati, tedy gemu takowé čjsti přede wšjm slušj a neylépe přospége w půwodnj mluwě, nebo zde se mu zagislú každá myšlénka gako z Čérstwé šupiny co neygádrněgi wylaupne, kdežto w giuý odéw přeloženjin tcprw wnutkaná, obyčegně cosi na swé :uiplnosti a původnosti z tra tj, a tudy gižgiž we swé prwótinné gádrnosti a určitosti zemdlj. Faldi ale we swé prwotnj řeči pjsmo swaté čteno býti m á, tedy musj také čtenář, chce-li co pořjditi, auplnau Známost wše cli mluw a nářečj, které se gen koli w pjsmě swatém swými spůsoby setkáwagj, gako řecké, liebregské, clial'- degské, siroclialdegské a t. d. giž do sebe mjti, a spolu také mimo t o, geště myslj i srdcem docela střjzliw a prawdy dychtiw b ý ti. A wšak gaká to požadownost na člowěka! Koliku ge možno takowauto wzácnau a těžkau známost mjti, když ze sta geden, gak nás zkušenost učj, sotwa tluclia té mluwy, kterau takořka materským mlékem giž do sebe wsál, a neustále žwat lá, náležité zná, a znáti dbá? Koliku ge konečně dáno, aby gen na okamženj myslj i srdcem střjzliw a dychtiw byl prawdy? A to přece býti m usj, sice widj a slyšj, co mu wášeu předkládá a wěštj. A následowné gak mnoho bude z gedné strany těch, kteřj negsauce schopni samowolné poučenj bráti, prázni zůstanau poučenj tak potřebného, z druhé pak

24 Íg 6 iffogednáu) opět strany gak welice se u mnohých zkráceno wide ti bude pjsmo swaté we swém powolánj? Namjtá se sice, žeby se této obtjžnosti přeloženjm wěrným tlo materské řeči napomoci mohlo, a že se skutečně i napomáhá. A wšak kdyby překladač sebe wěrněgšj b y l, i známost potřebné mluwy a i zpráwuwsech tehdeg.šjch přjpadnostj a okoličnostj auplnau do sebe m ěl, zdaliž může, aby wěrným zůstal překladatelem, wygasniti, co gest přirozeně tmawého? A kdyby konečně i sebe wjce žádostiw byl prawdy, kdož mu dá a dáti může to tak potřebné rukogemstw j, že se we swém rozuměn] pjsma sám giž pro sebe nemeylil? Pjsmo swaté sotw a; nebo gakožto pjsmena němá a mrtwá nemůže, aniž také to práwo má náležitau zpráwu dáti o sobě komu. Tjm méně překladač sám; následowně wždy musj kdosi třetj b ý ti, gemužto takowéto swědectwj čili rukogemstwj neomylné dáti p řislušj, Tento wšak třetj musj ale sám také pewný základ neomylnosti swé do sebe m jti, sice geho swědectwj opět nic nenj.. 5. A niž to koneční? w mygli K rista a geho apoštolů bylo, aby pjsm o sw alě bylo gedinýin pram enem u w jře. K tomu gest geště důležitá a rozhodnugjcj zde ta otázka: zdali Spasitel swěta chtěl mjti toto od swých wyučenců sepsané slowo gediným zdrogem swé wjry? nebo gen gemu samé

25 mu to wlastně přináleželo, to wyřknauti austauow iti, co clíce mjti pramenem učenj swého. Pakliby ale tomu ch těl, tedy by také ge byl buď sám sepsali ráčil, aneb aspoň swým wyuéencům sepsati nařjdil, a kdyžby hotowo b y lo, ge i přehlédnul a pooprawil, dobře w ě- da, gak mnohoby samému pjsmu tau přjpadnos tj, že buď od něho samého, aneb aspoň pod geho dohledem, a sice na rozkaz geho sepsáno bylo, na potřebné wážnosti a důwěrnosti p řibylo; gelikož w tom weliký rozdjl gest, zdali mistr máge moc a práwo mluwiti, mluwj buďto skrze sebe, buďto skrze giného, anebo zdali w y- učenec geho mluwj wedlé smyslu Pána swého sice, z wlastnjho wšak gen důwtipu. Že pak ale Pán a Wykupitel náš přebýw a- ge mezi námi, nižádné pjsemnosti nezhotowil, gisto g e st; nebo, kdyby takowého byl co podniknul, tedy by byli wyučenci geho, kteřj pjšjce přeswatý žiwot geho, tak přjmj a prawdě wěrni b y li, že časem i na tu neyzadněgšj pi j padnůstku nezapomjnagj, ba i swé wlastnj pokljsky odkryti se neštjtj, gen aby gednalc prawdě zadost učinili, gednalc tehdegšjm událostem swětla i nástinu udělili, we wšem pak ale hlawnj osobu Ježjše Pána swého we wšj geho spanilosti, důstognosti a zásluze okázali: zagisté tuto daleko důležitěgšj a důstogněgšj přjpadnost, že Pán sám we wlastnjm spisu složili ráčil p o klad učenj swého, poznamenalinegenom neopo

26 minuli, alebrž se i sami na tento spis, gakožto na prwnj a hlavnj zdrog učenj pravého o d v o lá wali, z něho čerpali, a ostatnj věřjcj na to pozorné učinili, kde a odkud by se ta prawá a neyčistšj woda života věčného k gegich duchownjmn občerstven] prey,slila. Toho však nikde ani dosti malau přjležitau zmjnku nečinj, následovně takowého Kristus nic nepodniknul. Ale negeu že Kristus nižádné takowé pjsemnosti nezhotowil, 011 také rovněž swým vy~ učencům, aby gakau pjsem nost, genžby předev ším činy, slowa a přjběhy gelio do sebe obsahovala, sepsali, nižádného poručenj neudělil a nezanechal; nebo gestliže, aby se s plnomocenstwjm seslánj swého wěřjcjm vykázali, v ě r ně připomjnagj, že Pán uděliv gim vdechnutjm Ducha sv átého, gim rozkázati ráčil do celého světa gjti a všem národům slowa a skutky geho hlásati: takéby zagisté pjšjce ž iv o t geho přesvatý, byli podotkli, že z rozkazu geho pjšj, kdyby takovýto rozkaz byli ode Pána obdrželi. I wyswjtát tedy ze všeho, že z wlastnjho gen důvtipu psali. A však snad v tom gegich vůle byla, aby toto psané gegich slovo bylo gediným zdrogem u v jře Kristově p Pakli ale v tom gegich v ů le b y la; proč tedy nesepsali všecko, proč při pomjnagj a čin] věřjcj pozorné na to tak zgew ně, žeby w těchto knihách gakkoli bohatých

27 na poučenj nebylo přece geště znamenáno wšecko,* a následowně proč napomjnagj spolu i w e- řjcjcli, aby negenom t o, co psaného čtau, ale i předewšjm t o, co austné slyšeli od nich, wě- řili a zachowali i* A konečné byíby tomu wšemu i také tak bylo, žeby pjsmo swaté bylo dostatečné a schopné gak samo ze sebe, tak z wůle Krista a A- poštolů geho býti.gediným zdrogem u wjře: přece gest, gak tomu zkušenost u č j, a wšeliká rozdjlná čtenj geho to dégné doswědčugj, gakožto pjsmena mrtwá a hrubá wšelikým proměnám podrobeno ; a gako takowé musj také wždy mjti podlé sebe někoho, genžby gednák nad geho neporušenostj b d ě l, gednák ale spolu gemu také hodnowěrným swědkem byl, že gest ono geště to samé pjsmo, které druhdy wnuknutjm b o žjm, z apoštolského pera wyplaulo. Kdo wšak platně bdjti a swědectwj dáti má, musj také wěděti, nad čjm bdj, a komu a w čem swědectwj dáw á, a následowně negen smysl ale i saustawu, ba i wšakau okoličnost w celém obsahu geho auplně a náležitě znáti, gakož i také aby dohlédnauti mohl, zdali se swěřetiému pokladu gaká zkáza nepřihodila, kljče k otw j- ránj mjti.. 6. P řechod, Poněwadž tedy pjsmu swatému z nadřečených přjčin samostatným zdrogem u wjře býti

28 i9 0 Fogednánj nelze; tedy bude a bý ti musj dle zdrawého u - sudku auplněgšjm a spolu i samostatněgšjm zdrogem té samé wjry pramen ten, genž toto pjsmo, ze swého b era, gednak dophxuge, gednak w y - swétluge. A kdož gest zdrogem tjmto? Učénj poslaúpné. Že pak gest ale toto wše, co se zde k prospěchu učenj austnjho prawj, důwodně okázati a dokázati; tedy také za tjmto aučelem okážeme přirozenau schopnost učenj poslaupnéhů k cjli tak žádaucjmu, pak wykážeme na gakých základech spočjwá, a kde konečně to prawé a gedině hodnowěrné učenj poslaúpné přebýwá. 7. O u stn jm podánj čili poslaupném učenj w ůbec. Wšaká událost má cosi zewnitřnjho do seb e, čjm pozornost buď wjce buď méně a sice wždy dle důslednosti swé na sebe budj a obracj, tak že se předewšjm i sama zběhlost gegj w pamět lidskau gakožto w žiwau a upamalowacj takořka knihu wtělj a zaznamená, a tjmto wtělenjm a zaznamenánjm se památka gegj negen pro čas a mjsto uchowá, alebrž i také rozšjřj a prodlaužj, což i gegjm zpowěstněnjm slowe, gelikož člowěku to giž přirozeno gest, že sobě znamenitěg.šj zwláště události, události předewšjm takowé, gakowé na osud geho wjce a bijže působily aneb až dosawáde působj, ne tak na papjře, poněwadž k tomu ne wžďycky

29 o F jsm u sw atem a učenj pos]aupne'm přjležitost a schopnost m á, aniž mu to wždy radno gest, gako wjce a wlastne w pamět swau, která gemu k cjli tomuto wždy a wšude pohotówě gest, znamená, sobě tak w mysli duchownj knihu a wýpis wšech zwlástě swých přjhod chowage, djlem k potěšenj, djlem k wystraženj swému. K tomu cjtj také gakési p řirozené puzenj do sebe, zděliti se aspoň swým wěrněg.šjm w tom, z čeho se buď sám radnge neb rm autj, prostředkem tjm neybližšjm a ncysuadněg.šjm, který mu i sama přirozenost k cjli tomuto d a la, prostředkem gazyka swého. Ze pak ale takowéto wyprawowánj gednalc poučenj do sebe zawjrá, gednalc ale také ze staršjch na mladsj, s otcíi na syny a t. d. přestupuge, tedy také za tauto přjčinait a přjpadno. ' učen]m poslaupným slow e, a samo w sobě nic giného nenj, nežli wěrná wyprawowánj čili odewzdánj to h o, co se dřjwe buď očima aneb u - šima přigalo, W dwogj tedy sklad čili zdrog ukládá se pamětnost zběhlosti wšaké, a sice w knihy, čili letopisy, a w pamět lidskau čili powěst poslanpn au, za tjm rowněž gen cjlem, aby se z nich i budaucjm preystila známost gegj. Prwnj zdrog gest sice zewnitřněgšj, ale gakožto hmotněgšj také pomjgegicnostipodrobeněgšj; kdežto druhý gakožto dušewněgšj, negsa tak wystawen nebezpečenstwj zničenu b ý ti, wždy čistěgšj a stáleg.s] známost wšelio zběhlého do sebe zaw jrá, a tu

30 dy prvvnjmn negen k dosvědčenj, ale i w čas wysychánj pramenů gelio k doplněnj a zavlaženj slaužj.. 8. W lastn o sti hodnow & m é pow čsti, A však m á-li potomstvo s důvěrnost] a platnostj z takovéhoto udánj v ážiti známost starých zběhlost), musj také toto udánj gisté v lastnosti do sebe m jti, dle kterých by se spolehnauti lze bylo na gistotu čili pravdivost vyřčen) geho. I žádat se tedy za tauto přjčinau od udán aby bylo: a ) základné, t. g. aby gen to v y řjkalo, co skutečně zběhlého gest; 6) úvěrné, aby ani vjce ani méně, nýbrž v šeck o, gak a co se zběhlo, bez proměny, bez ngmy a bez přjdawku g e v ilo ; c) nepřetržené, t. g. aby takovéto udánj nebylo plod nowěgšjho okamženj, nýbrž aby i hned od počátku kráčelo po boku udalostj těch, gichžto se týká, až na přjtomné časy; a d) konečně, aby bylo w ý značné, t. g. aby se pravdivost vyřčenj geho v gistých zevnitřněgšjch stopách čili významech, galco gsau na přjklad národnj slavnosti, zpěvy, čestné sochy, zřjceniny, pamětnj penjze, veyhrady gistých osob a mist a t. d. značila a odrážela.. 9. O poslaupaém usenj cjrkw e k řesta n sk e zw IáštS. Pakli gedenkaždý národ, gednokaždé spole- Čenstvj takovauto poučitedlnau p o v ě st, čiliná-

31 weštj neboli lépe poučenj austnj o swém powstánj, powolánj, o swých základech, práwjch, o swém srownánj, podnikán), wynikánj, zmáhánj a klesánj a t. d. m á, a z něho nemalé potwrzenj a wyswětlenj, i swým letopisům, gestliže kteřj mu gsau, b é ře : také zagisté nebude bez takowého ono společenstvj, genž se křestanským nazjwá, gelikož, pakli toto skutečně g est, gakože widitedlnost geho dostatečným swědkem gest i gestoty geho, tedy se také muselo cosi státi, za gehožto přjčinau a důslednostj ono počátek swůg wzalo, a se w čase ta k, gak gest, u - spořádalo. Co se wšak ale stalo, muselo spolu samo w sobě tak zřjzeno býti, že wážnostj swau negenom pozornost na sebe zbudilo, ale i také wňlj těch, gešto zwláště přjtomněgšj byli, hnulo ta k, že w takowýto spolek v e š li, a předložená ustanoven] ostřjhati se zavázali. Památka wšak těchto událost]", kdež bude předevšjm žjti, gestliže nežige we schránce všeho lidského znán], w paměti lidské. Pakli ale w této žige, tedy čjm se může lépe a lehčegi aučinná životnost gegj gádřiti, nežli že se gako wšaká pověst ušty na vně preyštj, a se tak od věku k věku p řelév á a prolévá k poučenj stálému. Obsah wšak učenj tohoto nebude a nemůže býti nižádný giný, leč poučitelné náwěštj o všech přjčinách, základech a přjpadnostech zniknutj gak učenj tohoto křesíanského, lak také i w y-

32 znawatelstwa geho, a následovně plod geho gen náležité seznámen) se se w.šjm, co se koli řeklo a stalo, a gak se co řeklo a stalo ku powstánj geho. Pročež také w něm bude předewšjm potom stvu uložen onen auplný zdrog, z něhožto mu obsah a cjl gak učenj křestanského, tak i povolár.j wyznavatelstva geho čerpati a poznati gest.. Í0. T oto v š a k učenj poslaupné cjrk w e křesťanské m á w šecky v la s tn o s ti clo s e b e, gešto ge hodnow čr- uým činj. Gestliže wšak kde které podán] hodnowérné gest, gestit to ustnj cjrkwe křestanské tjm wjce, ano w lastně; gelikož nižádné podánj nemůže se takowauto základnostj, wěrnostj, nepřetrženostj a wýznačnostj honositi a wykázati, gako se práwě toto honosj a wykazuge. Základnostj wyplynultě utěšugjcj praudu- Čenj tohoto, gak známo a gisto gest, neýprwé z toho neyčistšjho a spolu neyčerstwěgšjho zdrog e, z neomylných a neklamných ust.spasitele swěta, a přetekl žiwau mluwau přjmě w neporušenau mysl posluchačů geho, předewšjm těch, gežto sobě tento slitownjk lidský zwoliti ráčil na swědectwj k rozhlášenj swému, přetekl tak, že se swatý smysl geho pjsmem takořka plamenným wyryl na deskách srdce gegich, a z těchto se opět rowněž tjmtéž způsobem dále w y- preyštil a rozwodnil k oblaženj lidskému.

33 fyernosij. Kdo takové obuti podnikne, kdo gmenovitě swětskau ctj, lidským pohodljm, ba i žiwobytjm k v ů li gistému poznánj, genom aby gemu žiw byl a se zachoval, pohrdne, gako to právě učinili apoštolé Páně, o tom také pochybowati nelze, žeby sobě takovéhoto poznánj nevážil. A kdoby takto nadchnut byl tjm samým poznánjm, žeby nad ně nic lepšjlio a wznešeněgšjho neznal a necjtil, gako opět apoštolé P áně, o tom také pochybovali nebude možno, žeby dle navržen] poznánj svého tak é, gsa sám blažený njm, ge i ginému nepřál, aby z něho též blažen b y l, a následovně ge před njm ukrýval a tagil. Zgewnot gest, že v prvnjch zvláště rozséwačjch tohoto slova člověčenstvu k uzdraven] Bohem seslaného nebylo nepřjzně nižádné, alebrž že vynakládagjce celý svňg zvláště dospělý v ěk na to, gen tau šlechetnau žádost] hořeli, aby celý svět mistra gegich poznal a v tomto poznánj spasenj svého hledal a nalezl. A však i náměstkům gegich byl tentýž ohled, totéž snaženj, a gestií, Bohu budiž chvála z to ho! až dosaváde; gelikož gedenkaždý sobě vždy svědomitě to uvážil a rozvážil, a až dosawáde rozwažuge, že toto slovo Bohem člověčenstvu d aro v an é, dle cjle svého negen gistélio člo v ě ka, a to geště pro gisté snad gen okamženj, alebrž všecky lidi časem svým po věky blažili m á; a následovně, že negen přjtomným, ale i budaucjm co dědiclvj přináležj, a tudy i po- Casopia p. Katol. Duch

34 tom stvu lotéž auplnó právo přislušj, žádali od svých předků ten samý poklad, poklad newywážitedlný spasenj sv é h o, který tamto odevzdán J>yl tjmtéž úmysjem ode Pána skrze vyučence geho. Wypléwá pak spolu z předešlého i nepřetrženost oneboli stálá posloupnost učenj tohoto : gelikož se to slušné a právě očekáwali dá, že také apoštolštj náměstkové v ž d y tentýž pok lad, poklad nevyvážíte dlný duchovnjho sv ě tla a zahřetj, který od svých předků přigali, a sami užili, opět svým staupencům věrné k tomuž samému užitku odevzdali, dohře védauce a cjtjce gak cenu a povolánj pokladu tohoto, tak také i povinnost svau z ohledu geho; a pročež tak é, gak se to giž v běhu 18 set lot, co toto učenj lak wjtézně a záslužně tr v á, ra dostně viděti dává a potvrzuge, nebylo, nenj aniž může býti kdy gaké okamženj, kdeby loto dědičné odevzdánj čjrnsi zkaleno a tudy p ře trženo b y lo : alebrž gistota gestit to potěšitedlná, že gako tentýž duch učenj, který z ust Páně v y šel, v ál a věge až dosaváde, giž od tak dávného počátku svého, i budaucně v á ti vždy bude v e věrném aspoň společenstvj vyznawatelů geho. Načež, aby segedenkaždý i sebe pozdnégšj spolehnanti mohl s většj geště důvěrnostj, sám Spasitel a dárce geho se o to postarali ráčil gednalc tjm, že tento poklad gen zkušeným svým věrným odevzdal a s v ě řil, a až

35 ílosawácle swěřuge, gednák ale zwláště tjm, že i sám chtěl býti a ostal wlastně opatrownjkem a otwjratelem pokladu tohoto skrze ducha swého, kterého i swým wyučencům seslal a wdechl ro-: wnt-ž gen k cjli tom u, aby se ne tak na swau maudrost, gako wjce a wlastně na wnuknutj geho spoléhali, a dle tohoto teprw swětu z darowanélio pokladu gewili a udčlow ali, coby b y lo geho. Ale negenom že toto učenj we wšj swé čistotě a ryzosti póstaupá od wěku k wěku pokolenjm lidským; 0110 se také zwláště odrážj w obřadnjm drženj gistých ústawů a slawnostj, gesto wyznawatelům geho gednák k posilněn], gednalc k radostnému připomjnánj oněch welikých udalostj, genž lc oblaženj geho přispěly a p ři spjwagj, slaužj. Což i wýznačnostj geho slowe. Mát tedy totoiučenj wšecky wlastnosti do sebe, a to geště w mjře takowé, w gakowé ge nižádné nem á, a protož wšjm práwem mezi wšemi také neywjce, ano wlastně wjry zasluhuge. ií. T oto w šak genom w cjrk w i katolické' k nalezénj. Že pak se ale tak mnoho cjrkwj křestauskými nazjwati osměluge ; tedy gest otázka : zdali tento poklad učenj prawého gest wlastnost wšech? A pakli nenj : která mezi nimi gestit ta, genž se z toho ncsmjrného štěslj, mjti tento poklad při sobě, raduge?

36 Žc Kristu.íežjSi, gak dalece geg w pokoře a w uctiwosti té neyhlubšj pozdálně posuzowati smjme, nebylo při \YŠem snaženj a dychtěnj gelxo ohledu nižádného, leč toho, aby giž i \y pozemstwu celé člowěčenstwo lc wlastnjmu oblaženj geho gakýmsi na neyweyš šlechetným a šlechtjcjm swazkem, swazkem Čistého bratrského milowánj w gedno spogil, gisto gest: a uásledowně, že také } aby za tjmto tak žádaucjm zámyslem w celé člowěčenstwo gednu mysl a gedno srdce u w ed l, takowých též užil prostředků, gacj geho welikému úmyslu nápomocni byli, také gisto bude. Mezi těmi wšak prostředky, gešto k docjlenj gednoty mysli a srdce napomáhagj, ano wlastně wedau, kterýž může býti tak aučinliwý, gako gest uwedenj gednoho a téhož samého lepšjlio poznán)? Kteréhožto prostředku i K ristus, gak známo gest, užiti ráčil. Aby ^tedy swého práwě božského auhledu dřjwe dosáhl, bylo mu rowněž neylépe, swým učenjm na weškerý swět dolehnauti nagednau; že pak to gest ale wěc gednak p řiro zeně nemožná, gednak i násilná, tedy užjwage k tomu přirozeného běhu, pozwal počátečně do učenj a společenstwj swého gen ty, gešto hlas geho ochotněgi přigali, zřjdiw z nich tak onu cjrkew, ku které se dle auhledu geho časem swým celé člowěčenstwo přiwtěliti má, aby léž na té weliké přjzni, kterau on gemu před Bohem a otcem swým zjskal, podjl mělo. Gako»

37 o Fjsmu swatem a usenj poslaupném. 199 ledy gest gen geden K ristus, gedno učenj geho ; tak také bude, a býti může a gest skutečně gen gedno wyznawatelstwo, gedna cjrkew geho, Mezi wšemi wšak cjrkwemi, čo se gich ko~ li Kristowými nazjwati osměluge, nenj nižádné, genžby se tauto přeštastnaupřednostj, pocházeli od samého K rista, wykázati m ohla, gedině t a, která sobě krom názwu tohoto geště to p řjgmj katolické přidala, rowněž gen z té přjčiny, aby se gakožto prawá cjrkew geho i w názwu giž mezi lěníi, genž se též geho nazjwati osmělu g j, lišila a značila. Pakli gest ale cjrkew katolická ta prawá cjrkew K rislow a, tedy gest také gakožto gedině zplozená w něm, auplnau a gedinau dědičkau wšeho duchownjho nadánj, u - slan.owenj a gměnj geho a spolu i také aučastnicj toho práwa, užjti toho předrahého dědictwj k prospěchu swému. Mezi tjm w šak, co gj koli k užitku a pod ochranu odewzdáno bylo Pánem, byl zagisté geden z neypředněgšjch darů onen poklad učenj prawého, genž druhdy k gegjm ušjm, rowněž za tjm gen cjlem, aby se plnost swalého smyslu geho gj gak w mysl, tak w srdce, co neynáležitěgi wštjpila, skrze tři léta z ust Páně tak milostně znělo. Že pak ale tento poklad časem swýrn aspoň částečně přenesen a uložen byl gako do něgaké hmotněgšj takořka skřjně w pjsmenu, a to sice zastupiteli, gegjmi, tedy gj také z ohledu toholo psaného slowa ro - wněž lo samé práwo b ude, které gj dáno b y-

38 ío wzhledem celého dědictwj, to tiž, cokoli Luď řečeno buďzaznamenáno bylokaučelů gegjmu, to wše obracetí a wykládati sobě k užitku a wzdělánj wlastnjmu. Kteréhožto práwa a gměnj ona sobě také wděcne wážjc a šetřjc skrze auřad k tomu cjligiž uwedený, totiž skrze auřad austhjho wyucowánj, s takowau ocholnoslj, wěrnostj a wážnostj prowozuge, zastáwá a užjwá, žew šaká slušnost káže, aby se na gegjm přestalo w y- řčenj; gelikož onn gediuě gest 1a, která čisté sjmě slowa spasugjcjho w uštech swých chowagjc, materskau myslj a láskau, zwláště dnů nedělnjch a swáťecnjch, ten neyryzegšj a spolu neypochopitedlněgšj smysl wůle bozj k prospěchu a p o hodl] swých wěřjcjch skrze swé k cjli tomu poswěccné sluhy tak otwjrá a podáwá, že těmt o, aby mysl i srdce gegich obžiweny byly, gen přigjti a zažjti třeba, co se gim k potěšenj a k naprawenj tak dobrotiwě předkládá. Zdá se sice to mnohému rozumu protestantskému na ugmu býti, že cjrkew katolická neswěřuge pjšem zwláště božjch swým wěřjcjm gedině ; gelikož ačkoli že wěřjcjm nezbraňuge, ano i to ráda widj a žádá, když krom poslechnutj auřednjho wyucowánj gegjho sobě gak w spisjch wzděláwacjch wůbec, tak w pjsmjch božjch zwláště čjtagj a rozgjmagj, sobě přece to při tom w vhražuge, ponecháwá a osobj, aby w rozuměn] čteného mjsta pjsma swatého s nj, gakožto upřjmné djtky s upřjmnau a skraušenau

39 rnatkau, radií brali, a se gegjmu wyššjmu zagisté rozumu a uznánj podrobili. Eyhle, gakáž to utěšená sgednocenost mysli i srdce mezi djtlcami a rnatkau, matkau starostliwau a milugjcj, djtkami pak wdělcočilými! Kdežto ona w ykřičená swobodnost, wykládati sobě pjsmo dle w lastujho zdánj a přánj, která tak hrubě w protestantsku panuge, kde wedlé nj každá bába práwo má, wykládati pjsmo, spolu ale také gedenkaždý opět to naprotěgšj práwo, newěřiti g j, a řjci: Mlč, tomu gá lépe rozumjm, a t. d. gest geiiom tjm neyzhaubuěgšjm zárodkem wšeho nepořádku, Wšj neswornosti a negistoty, gakož i wšeho spuštěnj a sujženj u wjře. W cjrkwi tedy katolické preyítj se gedině onen blažitedlný zdrog učenj prawého, a wyléwá se na wně gednalc obyčegně, gako na přjklad nedělnjm wyučowánjm, gednalc nadobyčf gně, w sněmjch w eřegných; a sice wždy tjm neybliž- Sjm a neypřirozeněgšjm prostředkem m aterskými usiv gegjmi.». 12. A konečně í-ozhodiige se usudek wšei;li w ě k ů p ru učenj áustuj. Z áw č re k. Že giž Kristus austně gen učiti ráčil, agelio apoštolé totéž činjce gen z nauze a potřeby, nemohauce časem wš.ude dostačili osobně, k p c - ru sáhal i, gestit děg, z kterého usudek wšech w ěků, an se spolu nemálo pro učenj austuj rozhoduge, swúg základ a počátek béře.

40 Aby se wšak dáwnowěkost a stálost u - sudku tohoto gen poněkud obgasnila, a so na sprostý náhled gen náš podpjrati nezdála, prospěge ano třeba nám gen do těch wěků, na které se protiwnjci cjrkwe katolické, gakožeby to w těchto ginák a lépe bylo býw alo, tak rádi odwoláwagj, nahlédnauti, a zde se pozeptati těch p ředewšjm hlaw, gešto djlem pro swau zkušenost, djlem pro swé auřadnj důstogenstwj w takowé wážuosti stogj, že gegich wyřčenj gest takořka ohlasem a heslem w jryza tehdegšjch wěků wšeobecné, A zde se nám namjtá z druhého stoletj Iraeneus, kterýž o tomto předmětu we swé třetj knize proti kacjrstwu gednage w kap. 4. praw j: Gestliže gest o gisté otázce (týkagjcj se wjry) hádka, zdali nepřislušj k neystaršjm cjrkwjm, kde apoštolé prodléwali, útočiště w zjti, a se od nich, co o přjtom né otázce gistého aneb gen běžného gest, dozw ědjli. Gak pak ale (uzawjrá dále), kdyby nebyli Apoštolé nic pjsemného zanechali, zdaližby nutně potřebj nebylo, poslechnauti anásledowatipodánj toho, gežlo odewzdali tě m, kterým postaupili řjzenj cjrkwj?! Z třetjho pak stoletj a) Tertulian, genž we swém spisu de corona militum takto d j : Těchio a ginýcli těmto podobných naučenj, chceš-li mjtí zákónuj upsánj, nižádného m jtinebudeš; gestitaustnj podánj zde tobě půwodcem, obyčegem, potwrditelem a ostřjhateleni učenj takého, b) Kle-

41 mens Alexandrinský mluwě we swém spisu, gegž nadepsal Stromata, o učenj wjry dokládá : Gestit to to samé poznánj, které gsauc apošlolskau poslaupnostj odewzdáwáno, až na nás postaupilo. c) Takdopisuge papež Štěpán Ciprianu, biskupu Kartaginenskému: Gestližeby se prawda w čem buď měnila aneb wywikláwala, obratmež se na prawého půwodce gegjho a na ewangelické podánj. - d) Taktéž Origenes w předmluwě k swým knihám nadepsaným libri principiorum w ece: Zachowáwáí se w cjrkwi kazatelstwj; aniž gest která prawda k wěřenj, leč ta, která se w ničem neuchylnge.od cjrkewnjho a apoštolského podánj. Ze čtwrtého pak stolétj gestit a) Eusebius, genž we swé ewangelické demonstracj kap. 8. o apoštoljch gednage, o nich w tato slow aíprotnlauwá : Snjžiwše se k prostnotě mnohých mnoho gednák pjsemně, gednalc nepjsemně k zachowáuj nařjdili. b) Basilius pak we swé knize o Duchu swatem kap. 29.w tento smysl sw ědčj:,,mámí za to, že i to apoštolsky gest, drže ti se i nepsaných podánj! W pátém pak stoletj usudek činj Jan Zlatoústý w druhém swém wýkladu Pawlowa listu k Tessalonicenským : I wyswitát, že apoštolé nezaznamenali wšecko w listech swých, alebrž že mnoho také odewzdali beze wšeho z a znamenán), a následowně že i toto hodnowěrné gest, pro kteraužto přjčinu také podánj cjrkwe h o-

42 dnowěrným Iíýti uznáwáme: Odewzdánj gestit to, dosti na to m, dále še neptey!a A Augustin wc swé knize proti Donatistům prawj : Mnohot gest geště, gesto wšeobeeilá cjrkew zachowáwá, a gesto se tak wěřj, gakoby to nařjzenj apoštolské bylo, ačkoli se to nikde psáno nenalézá! A abychom konečně stálost usudku loholo doplnili, třeba se nám genodwolati w pozdněgšjm wěku na sněm Tridenlinský, kde se w sezenj 4. takto prawj: Swatoswatý sněm T ;identinský pohljžege k prawdé wjry a ku kázni mraw ů, wyznáwá, že se mnoho w spisjch a mnoho mimo ně nacházj, gesto z ust buď samélio K rista aneb apoštolů geho, wnuknutjm wšak Ducha swatého, wyplaulo, a gsauc iakořka z ruky do ruky podáwáno, se až 11a nás doslalo a l. d. I wyswilát tedy ze wšelio, že cjrkew katolická gsauc negen w stálém přeswědcenj, ale i w drženj télo přednosti swé, wždy welmi základně a maudře gednala, že zůstawši sobě wěrná, se tohoto lilawnjho a prwotněgšjho zdroge poučenj swého nikdý negen nespustila, alebiž z něho geště i psanému slowu swětla i ducha wážila a dodáwala ; pročež také i budaucně k přánj a daufánj gest, gakože gj to sám Kristus zasljbiti rá č il, že i budaucně tuto swau zkušenau gi& maudrost w tom p o d ržj, dobře wědauc, že to hoto požjwá, i budaucjm wěkům k tomu samémucjlizachowati a odewzdáti povvinua gest, a také gakožto wěrná chot Kristowa zacliowá a odew zdá.