KATOLICKÉ DUCIIOWENSTWO.

Transkript

1 p r o KATOLICKÉ DUCIIOWENSTWO. W y d á w á n p ř i s p j w á n j m mnoha tluchow njch a učených mužů o d Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře. Druhý ročnj běh. $ w a z e k č t w r t ý. W Praze, W Knjžecj Arcibiskupská knihtiskárně.

2 Πάντα δοκιμάζετε' το καλόν κατέχετε Π Qog Θ εοααλ. A. V. 21. Veritas est dulcis et amara 5quando dulcis, pascit; quando amara, curat. Quid forlius desiderat anima, quam veritatem? S. Augustinus, Leo XII.

3 I. P O G E I) N Á N J. < i. O primátu, neboli papežské přednosti w Cjrkwi. (Pokračowáuj.) Ocl D ra. Λ\ a cla w a W. W á cla w jčka, hlawujho chrámu Páuě sw. W jta ua hradě Pražském kauownjka. P ř j k 1 a d o w é papežske práworaocnosti wprwnjch pěti stoletjch. Prwnjstoletj. e) W shrom áždčnjch a rokow ánjch apoštolů, {jakýchž nám Skutlcowé apoštolštj ti-oge uw odj, livl Petr w ždycky předsedjcj, gehožtohlas a ro z sudek neyprw é wysly.šen, a pak trprwa sw olenj na gew o dáno b y lo. T o se stalo: Předně, p ři ATolcnj apoštola, genžby přigal mjsto, z něhož gest w ypad l Jidáš. J, 15. Druhé, když ona pochybnost powstala, zd a - iiž pohané k přigetj náboženstwj křestanského giž raohau připuštěni b y ti. X I. T řetj, za přjčinau skaumánj, zdaliž z Ž id ů na wjru ohrácenj křestané mim o sw. Ewaugelium i obřady zákona M ogžjšow a zach ow áw ati in a- gj- xv. * *

4 50G Γ o g e d n a n j β) K dyž za Kljmenta, který p o Petrovu seděl třetj na stolici ííjm ské, nesw ornost wznikla m ezi bratřjm i (křestany) w K orin th u, napsal gest 011 k nim, aby p ok og a gednotu zgednal, a čisté učenj m ezi nim i zachoyral, onen w zácný Jist, 'k terý tak w ysoce -vrážen byl, že geg také weřeg- ně při posw átných shrom ážděnjch row ne gako Pjsma sw. čjtali. Gesti duchem spanilé lásky, spolu ale onau wážuostj psán, gakž ona gen íljm- ské cjrkw i, gen náměstku apoštola Petra náležj. A d pacem eos congregans, et reparans fidem eorum, et annunciaus, quam in recenti ab apostolis receperunt, traditionem " pjse o též epištole sw. Irenaeus adver. haereses III, 3. Cfr. také Euse- bia Hist. eccl. III, IV, 22. Druhé s t o 1 e t j. y) Marcian htieretik z Pontu b y w pro swá proyriněnj od biskupa syrého otce z cjrkwe wylaucen, a nem oha o d něho smjřenj dosjci, utekl se neginam nežli do Řjina, středku geduoty, aby tam přígetj do cjrkew njho společenstw j yrylaudil. Než on tam přichází p o smrti papeže Higyna w roce 156, a slytšj o d řjm ského duchowenstwa (sede vacante) tu odbytnau od p o w ě ď : Noltis illud facere non licet, una siquidem fides est, et animarum una con sen sio." Sw. Epifan haeres. 42. ó) Sw. D ionys (I)iw iš) biskup z Iíorinthu pjše (r. 167) na papeže S otera: D nes gsme slawíli den Páně, čtauce weře<niě list twůg, a budeme 1 t geg také budaucne k sw ém u ponaučen] pokaždé

5 čjstí, row ně gako onen předešlý, od KJjmenta na nás napsaný. Eus. hist. ecc. IV, c. 23. T ady widťti, s gakau nctiw ostj listy řjm skýcli Papežů giž tehdážtaké \v řeckých cjrkvrjch zachow áw ány a Čteny býw aly, kteréžto cti nižádným giným se nedostalo. ε) Montanisté z Frygie ucházeli se o sp o lečenská w ysw ědčenj (literas ecclesiasticas c o m - municatorias) u Řjm ského biskupa Viktora, který ge ale, b y w lepšjm u w yučen, odw olal a w g egich odsauzenj p řiw olil. Tertullian. t) T ý ž papež (V iktor) rozeslal p o ro zličných kraginách cirkulář, w němže biskupy w y b j- zj gem u doznám iti, w k terýby wlastně den m y slili, aby w elikonoce slaweny b y ly. K dyž pak biskupow é asiačtj p o d w ůdcem Polykratem biskupem z Efesu od sw ého obyčege, tuto slaw - nost zárow eň s Ž id y držeti, ustaupiti nechtěli, byltě dokoná na [tom, ge w yob cow a ti. Ire - nasus geg od toh o zdržel, galcž Eusebius li. ecc. V, c "vvyprawuge: V ictorem tamen de h o c monet, videlicet ne integras ecclesias om nino propter traditionis ex antiqua consuetudine inter eos usurpatae observationem a corpore univers;» Christi ccclesiřc penitus amputet/ 4 Eusebius u - w odj též kap. 13. list Polykratůw na Viktora papeže a cjrkew řjmskau, \v němž ze strany swé př] chylnosti k onom u zwláštnjmu ol)yčegi sw é cjrkwe osprawedliiuge.

6 T ř e t j s t o l e t j. η) Sw. Cypr iau biskup Kar thaginenský obracuge se při powstalé rozep ři o opat přigetj za p ronásledowánj D eciow a padlých na řjmslcé d u ch o- w enstw o gakožto hlawu cjrkw e (sede vacante) p o sm rtifabiána ok olo léta Páuě 251, a pak na gehů nástupce Kornelia, gakž se o tom sámepist. 52. ad Antonian. w ygádřuge. 9) Fortunatus a Felicissimus, hyw.se skrze rozd w ogenj, kteréž w K arthagině proti sw. Cyprianow i způsobili, o d afrických biskupů odsauzeni, utekli se ke K orn eliow i papeži, aby od něho cjrkew nj společenstw j obdrželi, který wšak íňeh odsauzenj p otw rd il. S cim u s nos hortatos eos esse, pjše o tom m ezi giným sw. Cyprian epis. 55. ad C o ru e l:,,ut ecclosiíe catholic* Radicem et M atricem agnoscerent ac tenerent ut T e universi collega; nostri et tuam communionem, id est, ecclesiae catholicae unitatem et charitatem probarent ac tenerent ; a ua téhož papežského w yzuaw ače (K o rn e lia ), pjše w yzuaw ač a m učedlnjk C yprian, b y sobě postesk l, že wylaučenj ze spolku cjrkewnjho skrze Novaciánské roztržky afričtj biskupow é se dokonce osm ělugj w rch práwa obtěž o w a ti: N avigare audent ad Petri cathedram et Ecclesiam principalem, unde unitas sacerdotii exorta est. t) T ak w elm i uznal sw. Cyprian m o c n o s t stolice Řjtnské, že také když biskup Arlesský w e F rancausku, Marciau, n ep ok og tam

7 s tropil, přestaupiw kn ovaciánúm, na papeže Štěpána napsal, geg prose, b y nařjdil w ěřjcjm oné cjrkwe a biskupům w Gallii, aby Marciana s sw á - telio úřadu ssadili a giného na m jsto gebo w y - wolili biskupa: Dirigantur in provinciam, el ad plebem Arelaete consistentem, a T e literae, quibus, abstento Marciano, alius in locum ejus substituatur/* E pis. 67. y) K dyž Cyprian s Afrikány a Firm ilian s Asiaty p otřebn ost n ow ý ch krtin o d heeretiků p o křtěných zastáwali, pow staltě i hned papež Stepán : N ih il in n ovetu r; quod traditum est, servetur a odsaudiw b lu d p oh rozil geho p řid r- žencňm exkom m unikacj. Eus. V II, c Vincenc Lirinenský dj o tom in Com m onit. c. 5. T unc beatae memoriae Stephanus apostolicae sedis pon tifex cum caeteris collegis suis, sed tamen prae caeteris re s titit, dignum, ut opinor, ex istimans, si reliquos omnes tantum fid ei devotione vinceret, quantum lo ci auctoritate su perabat/' S w B ionys, biskup A lexandrinský, b y l u Štěpána přjm luwčjm za Firmiliána a geho spolubiskupy, gakž z listu geho k papeži S ixtow i II, gegž Eus. VII, c. 5. u w odj, a z Jeronýma de viris illust. cnp. 26. zřegm o. Než Cyprian a Firm ilián, ačkoli se papežském u rozsauzenj n ep od rob ili, nicméně za odpadlce a kacjře gm jni nebyli, p o n ě - wadž, gakž sw. Augustin na mnoha m jstech, awlášlě L. 5. cont, Donat. cap. 22. dow ozuge» wsc ta nebyla geště od w šeobecn é cjrkw e na

8 510 Γ o g e d n á n j sněme rozhodnuta, což se teprw, a wšak e sententia Stephani, stalo na synodu Nicoegském prwnjtn Can. X I X., a Arelatenském prwnjm Can. V III. *) λ) T en sam ýd ion ys, biskup Alexandrinský, přjm luw čj Firmiliánůw u Štěpána b y l od několika biskupů z Pětiměstj (Pentapolis) u papeže téhož gména, D ion ysia (D iw iše) obžalow án, gakoby 9 tagemstwj néyswětěgšj T rogice B ožj nesmeyšlel náležitě. T ento pak držel strany toho rokowánj Λν lij mě, a obžalow aný b y l w yzw án dokonalý ze swé w jry počet w ydati; čemuž pak on také pjsemným odpow ěděnjm na hlawu cjrkw e zaslaným zadost učinil. Lhaut, kdož m i předhazugj, gakobycli zapjral, že Kristus gedné a též s Otcem podstaty (wíořífftog) Slow ce (ομοασιοζ, consubstantialis) gsem owšem neužjwal, ale giným i slow y to samé gsem učenj w ygádřil. Sw. Athan. in L. de synodis Arim. et cset. Stalo se to léta Páně 260. S t o 1 e t j čtwr t é. μ) Staw se r pánem nad Afrikau, dow o lilcjs a ř Konstantin Douatistům, aby gegich záležitosti skrze bisk u py z Galie, o č g eg b y li žá * ) Na hrubém gsau om ylu, kdož z pewnosti, s kterauž sw. Cy- priau sw. Stěpánowi papeži \v prudkosti přjtomué putky od- porowal, dowoditi chtj, že prý 011 chatrná pouětj o přednosti a hodnosti řjmské stolice m ěl. Cyprian zastáwal rownost práw biskupských, a wšak bez itgmy božských práw papežských; on nezapjral přednosti stolice řjmské, s p o r o w a w toliko o wztahu a mezech gegj wrchuomocnosti. Cfr. Cy- priauowy a Firmiliauowy anabaptistské listy s Cypr. Epist Ve. a též s geho krásným spisem : d e unitate E cclesia ;."

9 dali, w yšetřow ány a rozsauzeny b y ly. Na rozkaz tedy cjsaře odebrali se tři, totiž Maternus ex Agrippina (nynj Reyn K o ljn ), Reticius ab Augustoduno (nynj Autun) a Marcianus A relský do lljm a, aby p od řjzenjm papeže M elchiada (aneb Melciadesa) s patnácti biskupy Italským i tyto rozepře w edle obyčege cjrkwe (σέβασμιωτα τω νομ«}) gakž se \ve swém listu k M elciadow i Konstantin w ygádřuge w yrow nali. W tom to sněme w ygew il, gakž obyčegn o, každý b isk u p swé mjněnj, a papež učinil rokow ánj konec, r o z - saudiw : Cum constiterit Caecilianum ab iis, qui cum Donato venerunt, juxta professionem suam non accusari, nec a Donato convictum esse in aliqua parte constiterit, sute com m unioni ecclesiasticae integro statu retinendum m erito esse censeo. A tak se také sta lo ; Coecilian b y l w šj w iny prost wyhlášen. Euseb. X, cap. 5. Optat L. I. c. 24 a 25. Aug. ep. 43., kterýžto p r a w j: Ip se vero (Cíecilianus) satis om nibus innocentiam suam esse com probatam existim avit e x eo, q u od cum om nibus E cclesiis, praecipue autem Rom ana com m u nicaret, in qua sede E cclesia semper apostolicse cathedra? Primatum venerata est. v) Sněm cjrkewnj prw nj \v se obecn ý léta F držaný b y l od cjsaře Konstantina, a wšak s přiw olenjm papeže Sylvestra rezepsán a do Nicsei w B ytbinii položen, gakž o tom synod lilawnj šestý, třetj K onstantinopolský A ctione X Y III. in serm. acclamat, ad Const. Imp. s w ě d č j:

10 A riu s divisor atque partitor Trinitatis insurgebat, et continuo Constantinus semper Augustus, et Sylvester laudabilis magnam atque insignem iu N icte a synodum con gregaban t/' W tom to pak také sněme měl přednostenstwj papež skrze swé legaty Hosia (neb Osia) z K o r d u b y, pak Yita (neb V iton a) a Y in cen cia ; a poznamenán] hodno, že Sokrates, řeck ý spisow atel, oba posleduj, ačk oli gen kněžj byli, bezprostředečně po biskup o w i M osiow i, před biskupem Alexandrinským, A utiochenským a Jeruzalémským gm enuge a klade. Hist. eccl. I. 18. Gelas. Cyzicus de Ni- C0en. conc. ξ) O d Eusebiánů na n eyw eyš zlehčen a potupen psal sw. Athanas a geho přátelé, ale i také geho saupeři na papeže Julia. Tent pak o- beslal obě strany do Ujma před synod r kde Athanas a s njm spolu od Arianů ssazenj tř i biskupow é, totiž Paw el z Konslantiuopole Marcellus z A n cyry a Asklepas z Gázy ze wšj w iny w yřknuti, a onenuo za praw ého patriarchu uznán b yl, ačkoli pak na stolici sw. Marka skutečně dosednauti nem ohl, pokud Konstancius Eusebiánům se slepě w ésti dal. P ři télo přjležitosti pjse Sokrates, H ek: ž e d ow olen o nenj w cjrkw i něco uařjditi a spořádali b e z p řiw o - lenj lijm ského biskupa." H ist. eccl. II. 8, A gednage o dálsjch osu d ech sw. Athanasia a gm e- now aných třj biskupů, praw j tamtéž cap, 15.: E x Romanoe ecclesiae praerogativa liberioribus

11 lileris com m unicatos (totiž Athanasium et tres illos episcopos) in orientem rémisit F elix (pontifex Romanus), singulis suas sedes restituens." Kterýžto děg w ypraw uge Sozom én II. E. III. cap. 8. takto m lu w j: Q uoniam propter sedis dignitatem cura omnium ad ipsum spectabat, singulis ecclesiam suam restituit." o) W té samé záležitosti sw. Athanasia a giných od Ariánů pron á sled ovaných biskupů katolických rozepsáno b y lo r četné shromážděn] cjrkew nj w Sardice (\v D ácii), p ři kterémž legatow é papeže Jnlia předsedéli (S. Atlian. ap. 2.); a kde otcow é Can. III. IV. a V II. způsob odw olánj odsauzených, aneb ginak utištěných biskupů (apelautů) k papeži w ym ěřili. Spolu pak se synod sw. in ep ist. ad Julium pontif. w y~ gádřuge: I ío c enim optim um et con gruentissimum videbitur, si ad caput, id est, ad Petři a - postoli sedem de singulis quibusque provin ciis Domini referant sacerd otes." π) Ursacius a V alens, dwa arian.stj b isk u - powé, tento z Mursy w Pannonii (nynj Essek w Uhřjch), a onen ze Singidonu w Hornj Mocsii (nynj Srbsko), kteřj když sw. Athanas swau zase s w o - hodu obdržel, s njm a s katolickým i biskupy w společenstwj opět w gjti taužili, podali svté pj~ semnj odwolánj na Julia papeže, geg o přigetj do cjrkewnj společnosti žádagjce. Apud S. Athan. ap. 2.

12 n) Eustathius biskup Sebastenský w Arménská b y w ssazen na sněme Gangresském proti němu a geho bludům držaném, w zal swé útočiště k lijm ském u papeži L ib e rio w i a s njm spogeným okcidentálnjm biskupům, a wyznaw w jrn Nicegskau, obdržel J istrozliřešu gjcj; čehož ten následek b y l, že gak mile se njm na synodu Thyanském w K appadocii (r. 365.) wykázal (ostensis com m unicatoriis epistolis), b ez průtahu na sw é zase důstogenstwj dosazen byl. Sozom. hist. eccl. IV. c. 11. Sw. Epifan User. 75. Baronius zde dokládá: T an ta enim erat romani P ontificis auctoritas, ut quos ille communione \ catholica dignatus fuerat, quantumvis de fide m axim e suspecti essent, nem o eos recipere detrectaret^ A d ann n. 16. c) Druhý hlawnj sněm cjrkewnj, aneb prwnj K onstantinopolský od r genž z orientálnjch J;.skup ή shrom ážděn byl, žádal ztwrzenj synodálnjch usnešenj od papeže Damasa, který téhož přjm o času rokow ánj w lijm ě držel, gak z T h eodoreta hist. ccc. IV. 9. a V. 10. wědom o gest; T ito orientálnj biskup o w é b y li od papeže na onen sněm w Řjm ě zwáni, wyniluw ili se ale in lib ello sy n o d ico nuzným i potřebam i sw ých cjrkwj, p roč přigjti nem ohli. Quia fraternam circa nos charitatem ministrantes, Synodum in Romana urbe D ei voluntate fecistis, et nos illuc, tanquam m embra propria evocastis &c. Oratio quidem nostra fuit, si esset p ossib ile.

13 I máinet také psanj od Damasa na tytýž o rie n - tálnj biskupy, kdež gim d j: že w ebni d obře učinili, a k swému wlastnjmu dobře prohlédli, jijmské stolici, kteréž se on nehodná saudj, p o - winnau čest prokázaw še. Gmenuget ge sw é neymilegšj syny (charissim os filios), naponrjnage gich, aby w jru apoštolskau, pronesenau zwlášte na sněmu Nicegském na paměti měli. T ento list nám zachow al T h eodoret, cjrkewnj spisowatel a biskup Cyrrhusský w Sýrii. τ) Od Siricia papeže máme čtw ero listů d e - lcretálnjch. Neypamátněgšj gest onen k Iíim eriowi, biskupu z Tarrakony, kdež se rozličn é části cjrkewnj kázně pogednáw agj a cap. 6. p o třebnost duchow njho bezženstw j určj a stan o- wuge. W témže také listu dáwá Siricius swau duchownj doháněgjcj m ocnost na gew o : q u íesola admonitionis auctoritate, dj on, non corrigim us, necesse est, per severitatem congruentem regulis vindicem us." Od té d o b y máme w elm i m nohé dekréty a rozhodnutj papežská, kterážto geh o nástupci o w šelikých předm ětech do rozličn ých rozeslali kragin. S t o 1 e t j páté. v) Také od Innocencia I. nacházj se w jc e - ro dekretalij o rozličn ých předm ětech kázně duchownj. W onom (dekretu) ad V ictricium R o - diomagensem čtem e: S i autem m ajores caussse in medium fuerint devolutae, ad sedem a p ostolicam, sicut synodus statuit et beata consuetudo

14 exigit, p o s t judicium episcopale referantur. W ginem, kde dotázka patriarchy A ntiochenského (Alexandra) zod p ow jd á n a, (epis. 24. n. 4.) stogj G ravitas itaque Tna liíec ad notitiam coepiscop oru m vel per synodum, si potest fieri, vel per harum recitationem faciat pervenire, ut omnium consensu, studioque firm entur. rp) D ošla zpráwa biskupů Afrikánských Orosiem knězem a listem sw. Jeroným a (ad S. Augu st.), ze I elagius ze sw ych se blu dů w způsobem pod w odn ým očistiw,od otcůdiospolytanských w Palaestine w katolické zase společenstw j přigat b y l. 1 sešli se na sněme w Karthagině r. 416., kde w yšetřow ánj učenj Pelagia a Ccelestina kterýžto poslednj giž p řed pěti lety za Aurelia odsauzen byl, a wšak se k papeži Innocenciow iodw olal znow u předsew zali, klatbu na ně oba w yřknuli, a listem synodalnjm Innocence papeže o potw rzenj ortele požadali. I fo c itaque gestum charitati Tuae intimandum duximus, ut statutis nostrae m ediocritatis etiam Apostolicae sedis adhibeatur authoritas. W témž roce a za tauž přjčinau slawilo šedesatero otců Nuniidských sněm druhý nam ilew ě, a wšak nic sami o té nowé L rcsi n eu zavřeli, nýbrž rozsauzenj papeži Iiniocen ciow i zanechali. Q u i T e Dominus gratise sure praecipuae munere in sede A postolica collocabit, d iligen tiam, quaesumus, adhibere digneris. JYova quippe hseresis &cc. tentatsurgere... Hujus P '! hiciosissim i erroris authores esse perbibentur

15 Pelagius et Coelestinus... Hrcc ad sanctitatem Tuam ile concilio Numidiae scripta direxim us &:c. (z psanj svy. Aug. 92.) Inaocenc odsaudil t o n o - vfé kacjrstwj a puw ody geho. Q uare Pelagium, Ccelestinumque com m unione p rivari, apostolici vigoris authoritate censemus, donec resipiscant de diaboli laqueis (ex Aug. ep. 93.) Než po g e - lio aumrtj w šeho pokusili Pelagius a Coolestin, aby se před papežem Zosim em o čl iili, kterýž ale gsa od Afrikánslcých otců dokonalegi zprawen, oba ty kacjře znow u odsaudil in epist, tratoria ad omnes episc. (ex Aug. ep. 155.) Také čteme w listu 33. psaném od In n o- ceuce na sw. Jeronýma za přjčinau stropených od Pelagiř.nů w Palaestine ukrutnost]: S i quis coram me contra personam certam et nominatam actionem m overit, judices dabo &:c. O tom to l i - stu w ece F leu ry :,,Celte lettre est rem arquable pour montrer l autořité du pape par toute l e g lise. II. E. djl Y χ) Sw. Chrysostom biskup K on stan tin opolitánský, b y w skrze auskoky T h eofila A lexandrinského r od neprawého sněmu ad Quercum odsauzen, w zal sw é útočiště k p a peži Innocenciow i, kterýžto geho ssazenj za n e - sprawedliwé uznaw, obecnj sněm shrom áždili u - ložil, w čemž mu ale cjsar Arkádius p o wůli nebyl. Po smrti Chrysostoma nechtěl Innocenc s oněmi biskupy orientálnjmi, kleř j geg b y li o d - saudili, nižádného m jtí sp o le če n stw j, dokaw adž

16 geho památky wnešenjm geho gména do diptych*) b y li zase slušně nepoctili. Palladius in dial. de vita S. Joanxi. Chrysost. a T h eod oret Η, E. Y. c. 34. ijj) Cyrill Alexandrinský doznam uge papeži Ccelestinowi o kacjrstwj Nestoria biskupa K on - stantinopolského, dokládage, že se o d geho společnosti odch ýliti nechce, pok u džby se se stolicj apoštolskau neporadil. D igneris proinde, quid hic sentias, praescribere, com m unicare ne nos cum illo oporteat, an libere eidem denunciare, neminem cum eo com m unicare, qui ejusm odi erroneam doctrinam foyet. Coelestin držel sněm w Pijmě (r, ) kde ortel exkom m nnikacj a s au řadu swrženj proti N estoriow i, paldiby λυ des j li dnech sobě neusm yslil a n eodw olal, wynesen, Cyrill pak splnom ocněn byl, w e gménu stolice apoštolské úsudek w ykonati. Obecnj sněm Efesslcý w yřknul znow u kla tbu nad Nestoriem, listem Coelestinowým se k tom u donucena prohlásiw. Na tom to pak sněmu b y l sw. Cyi ill předsedjcj, ale ne w e swém, nýbrž w e gménu sw. Coelestina. Stolice alexandrinská pokládala setehdáž za prw - nj p o Ííjm ské ; předce wšak neměl přjtonm ý patriarch gakožto takow ý, nýbrž gakožto mjstodržjcj * ) Diptycha orum (od όιτίτνχος, což dwognásob složeno) psacj dsky, Schreibtafel, ze dwau listů sestáwagjcj, u Symm. vr prwotnj pak cjrkwi pozuamy (Verzeichnisse) u př. biskupu, zemřelých a t. d.

17 nepřjtom ného papeže předli ostenslwj. W gedné z geho nás došlých řeč], které před o te - vvrenjťn w šeobecneho synodu držel, gmenuge on biskupa Rjinskeho olce ('jtcctctcug), gmenuge geg patriarchu a arcibiskupa w eškerého swěta. ω) T ý ž papež Coelestin poslal sw. Germana biskupa z A uxerre gakožlo swého legata do Irska, aby zem i tuto od bludu Pelagi a na A grikoly očistil. aa) Eutiches haeretik, ortelow aný na sněmu w K onstantinopoli podf law ianem r , obrátil se k papeži L w ow i. T ento pak w zaw o tom zpráwu od F law iana, kterýžto gemu akta téhož synodu zaslal, zatratil tože také učenj E utichow o. Ep. Leonis ad Flav. A když pak sám Flawian na lotrowskénl srocenj Efesském (σύνοδος ληςροκη, conventus latronum) skrze násilj D ioskora alexandrinského sbiskupstw j ssazen b y l, w zal také on k papeži L w o w i sw é ú točiště, a Avšak zem řel brzy na to. L e w hleděl obecn j sněm shrom áždili, gakž z geho listu (25ho) k T h eod osiow i c j- saři z ře g m o, a kterýž pak také za Marciana c j- saře r w Chalcedonu k m jslu přišel. Tam ž měli opět papežštj legatow é přednostenstwj ; w i- dauce ale hned z počátku rokow ánj, že ta k é D io - skorus m ezi biskupy sedj, wywstalit, p roh lásiw - še, že D ioskorus ze shromážděn] odegjti musj, an p a p e ž #), h 1 a w a w š e c h c j r k w j, ne - *) Graéuo papež od řeckého Ť lc ít C T tc tg, genž se wykládá otec, bvloť od křesťanů welfni záhy prwnj gegxch hlav/ě, bisktv- Casopis p. Katol. Duch. II. 4. 2

18 c h c e, ahy 011 m ezi biskupy gako s a vidce seděl, gesto gako ob ža lov a n ý p očet z toho wydati niusj, co před lety dwěma na nesprawedliwém sněmu Efesskéin b y l stropil. D ioskorus patriarch musel se swé stolice w státi, a na onu obžalow aného se posadili. P o učiněném w y- setřow ánj w ynesli legatowé prwnj nad njm we gménu papeže klatbu, k čemuž pak i s\vatý synod přistaupil. A ctione III. Zwláště pak se Dioskoló w i vfina dáwala, q u od, cum judicandi personam non habeat (t. nad F law ianem, gelikož sám patriarch b yl, a do geho prow incie nepatřil) prřesu m sit, et synodum ausus est facere sine auctoritate sedis ápostolicse, quod nunc[uam factum est, nec fieri licet. Epištola L w a kflaw ianow i byla od otců scliwálena a za praw idlo w jry přigata. Usec Patrum fides. Usec A postolorum fides. 0 - mnes ita credimus. Anathema, qui ita non credit. Petrus per L eon em locutus est. A p ostoli ita docuerunt!!! Act. II. A w listu synodnjm ke Lwowi dj otcow é :,,Quibus tu sicut m em bris caput prweras &c. Act. III. ββ) Také T h eodoret, slaw ný spisatel řecký a biskup Syrský z Cyrrhu b y l na onom lo tro v ském syn odu w Efessu od D ioskora s bislcuppu Kjmslcému, a sice gediné a přednostně dáno. Papa; nomwi, quod olim episcopis occidentalibus commune fu it, román* Pontificis proprium mansit, quia hic de jure divino omnibus episcopis major est habitus. F 1 e u r y.

19 stwj ssazen, obrátil se ale ke L w o w i (Ep ), a b y l-o d něho rozhřešen a 11a swau zase stolici dosazen, kterýžto také úsudek sněm C h alcedon - ský stwrdil. T heodoretu s dignus est sede E c clesia;. O rthodoxum Ecclesia pastorem recip iat. Archiepiscopo, (a sice) universali*) L eon i m ullos annos! Post Deum L eo ju d ica vit! A ct. Y IIL f/) F elix III. odsaudil r Akacia patriarchu K onstantinopolského gako přidrželce sekty Euticheow y, doznám iw gemu ortel s y n o d - njm listem (epist. Felicis 6ta), g en žza čjn á : M u l tarum transgressionum'4 &:c. Nástupce geho, G e - lasius I- zastáwal geho přjsné nakládánj, tw rdě, že předek slawný gakožto w ykonaw atel s y n o - dálnjch užawřeiij C halcedonských (E x eču tor canonum) takto b y l ged n al: U niuscujusque S ynodi constitutum, dj on, quod universalis ecclesiae fir mavit assensus, non aliquam magis exequi sedem oportere, quam primam, quae et unamquamque S y nodum sua auctoritate Confirmat, et continuata confirmatione custodit, &x. a wym azal z diptych gmeno A kacia, sobě usrozum ěti a se lcáti n e - rodjcjho. Epist. ad episc. Dardan. T ito zde položenj přjkladow é o užjwánj a wykonáwánj cjrkewnj přednosti a m ocnosti řjm - ských biskupů hned za prw otnjch cjrkw e času - obmezenj wětšjm djlem na cjrkw e w zem jch *) Gakz se in A ct dočjsii. # *

20 522 Γ o g e d n á u j w ýcho cín jeli, a to neyw jce z té přjcitiy, aby se neřeklo, což ow šem historicky nédůw odno, že to práwa pauze patriarchální b y ly, kterýchž papežow é íljm štj na Západu užjwali a ge w y - kon áw ali; tito přjkladow é, a co námi mimo ns z pram ene neypodstatněgšjho, totiž z Pjsma sw. a z učen] sw atých otců a cjrkew njch sněmů dow ozow á n o a w ykládáno, tusjme, že postačj, každého nestranného praw dy a náboženstwj m ilow ného člowěka k úplnému přeswědčenj, a také i fanatické protiw n jk y swatého cjrk ew njho primátu, polcudž gen geště se zgevreným náboženstwjm dobře smeyšlegj. pakli ne k přiw olenj, aspoň k umlknutj p řiw estil 2. Wýbornost učenj o angeljch. Od Vine. Zahradnjka, faráře Zubrnického. C okoliw ěk Bůh zgew nge, gestit w ěc ne chatrná a marná, nýbrž utěšená a k wzdělánj srdce a k ošlechtěnjm raw ů na.sjeli naneyweyš poskytná a prospěšná. C h cem e-li se tedy ugistiti, b y lo - lib y učenj něgaké sw ědom jm samélio Boha stwrz e n é : pilně skaumeyme, zdaliby m ocj a skutkem sw ým b y lo prospěšné. A vrš ale wnitřnj dobrota učenj nenjt gediným a dostatečným znamenjm, ž e b y poch ázelo z ust

21 wěčné maudrosti a praw dy. I w šelikých učenj, wlastnostj a pow ahau swau k útěše srdce a k sličné mrawů zpráwě nápom ocných, toliko to gest Bohem zgew ené, při kterémž se druhé také zn a - nienj nalézá, to liž zázrakow é. A poněw adž se zázrakow é od Ježjše Krista a apoštolů geho w ykonanj na učenj gegich w ů - bec a wesm ěs wztahugj, obecná pak cjrkew u če nj K ristow o, o d apoštolů i psané i austně hlásané, w čistotě a přesnosti zachowáwá a zw ěstu - ge: tedy každé učenj Bohem gest zgew ené, kteréž samo w sobě potěšitedlné a swaté gest, a o kterémž se prokázati může, že ge cjrkew katolická w b i - blj, aneb w spisech sw atých otců a slow autnýčh učitelů, (tradicj) k w ěřenj předkládá. Gistét to likéž gest, že gednosw orný hlas obecné cjrkwe za zázrak gmjn b ýti může, poněwadž gest zw lášt- 11) neobyčeguý přjběh, Bohem samým řjzený, a na praw ost učenj gegjho zřegm ě ulcazugjcj. Co se pak b ib lj dotýče, ta gak přew ýborn ým ob sa - )iem swým, tak swědectwjm cjrkw e a giným g e - íítě zwláštnjm diwem gest oswedčena gakožto předrahý a neyhogněgšj pramen slowa božjh o. K do tedy ukazuge, že učenj něgaké samo w sobě welikau má m oc k ošlechtěnj žiwota a spolcogenj srdce našeho, a že w b ib lj swětlé m jsto a tuhý má základ : tjm samým m ocně d ow od j, že Bohem gest zgew eno. Co se tkne učenj o angeljch, 'á d n é o tom pochybnosti nenj, že ge cjrkew katolická, p o w e-

22 škerém oboru země rozprostřená, w skutku předkládá a p o w šeck y časy gednom yslně držela. Ivazdý rok slawjm e památku Michaela, Gabriela a Piafaela, ano i památku w šech zespolku angelů strážných. Žádného též, kdož do pjsma swatého nahlédl, nenj tagno, že se wneyswětěgšj této knize pře drahně nalézá mist, kteráž o bytj angelů, o gegich pow aze, působen] a blahoslawenstwj, gakož i o rozdjlu m ezi dobrým i a zlým i angely w ý slow n ě a sw ětle gednagj. Z e tom u tak gest, dogm alikow é naši snad hned až přjlišnau bedliw ostj a snahau dokazugj, a sice tak obšjrně, že w ýborn ost toh o, což cjrkew o angeljch w eřj, druhdy ani na zm jnce nem agj. W izm e te d y, že učenj o angeljch, gak d obrých tak zlých, w skutku gest učenj rozumu přim ěřené, potéšitedlné, k šlechetnosti mrawů aučinliw ě w zb u zu gjcj, gednjm slowern, že gest učenj w ýborn é. 1. W stranách swěta, o d zem ě našj r djlných, žigj tw orow é, gešto gsau w elm i dokoná legšj, nežli m y lidé, a w ů bec angelé se gmenugj. Poslednj z nich dokonalostj swau přesáhá n eyw ýborn ěgšjh o z lidj. T om u to učenj zdraw ý rozum nikoli neodporuge. H w ězdy nad námi gsau nesmjrné w elikosti. Negedna z nich wětšj gest prostranné země našj. Zdaž ale hw ězdy beze w šech gsau obyw a- telň? G sau-li gediné proto stw ořeny, aby se n o - ěnj dobau na o b lo ze třpytily? Bůh, gsa w šem oc-

23 nv, m ohl dúti giskru žiw ota tworům, řlow ěka wyššjm a dokonalegšjm, a gakožto Bůh n eobm e- zeně maudi'v, swatý a dobrotiw ý, w skutku ty djly swěta, gež nebe zow a u, tw ory naplnil, nad nás lidi w elm i w znešeným i. Č low ěk gest králem na zem i, m agjcj p od sebau i bezžiw otné twory, i walný p očet žiw očichů. Zdaž ale w giuých swěta končinách nežigj tw orow é, kteřjž člowěka tak dokonalostj přesahag], gakožt on přirozenjm sw ým nad zw jřaty w ý w od j? W celé nám sw ědom é přirozenosti se nalezag] n e - (!ohleduj stupňow é ž iv o ta a dokonalosti. P o - slednj bylina dokonalegšj gest než přednj z k o - w ů; poslednj čerw dokonalegšj gest než přednj z bylin a strom ow j; poslednj člow ěk dokonalegšj gest přednjho ze w šech zw jřat zem ě. A [však při prw njm z lidj se gistě neskonáwá wšeliká dokonalost, nébrž sahá přes pom ezj země do giných djlů swěta, a tam nápodobně u wětšj a wětšj m jře zhůru se pne, až se konečně trůnu všem ocn éh o stv ořitele dotýká. Pramen v š j pom yslné dokonalosti gest w Bohu, z Boha ale se rozléw á na tw ory, a wšak gistotně ne hned 11a pokolenj lidské a njže na giné tw ory, nýbrž dřjw e na nesčitedlné z b o ry angelů. N elze-li g ižp och ybow a ti, žet w praw d ě gsau tw orow é, w elm i důstogněgšj a lepšj nežli m y lid é: tedy postaw en gest člow ěk z gedné strany podlé zwjřat, z druhé pak p od lé angelu. Ze pak daleko gest w yw ýšen nad zvvjřata, radow ati se

24 m á, a cjtili hodnost sw a u : že w šak nižší gest angelů, a b yt se mu třebas žádný z lidj d ok o nalost] w row oali n em ohl, že předce nenj rowen ni poslednjm u z angelů, má ho čiiiiti pokorná, a nedali pýše zniknutj w srdci geho. N egsi-litw or tak zpan ilý gakož gest neynižšj a n g e l; anobrž n eg si-li snad ani tak dokonalý, gakož gest drahně lidj k olk ol te b e : neroď se nadýmati, a nebudiž m arným zapogen domiienjm o ceně a hodnosti swé. W jm e -li o angeljch, o b ytn ostech, dokonalost lidskau a giné přes to dokonalosti magjcjoh, dok on alosti, kteréž zděna zem i darmo hledáme : w elice z toho gsme potěšeni, a gakož se m ysl naše středem angelů snáze k B o h u p o z d w i- h n g e, tak se také přjcinau tw orů, nad p ok olenj lidské w zn ešen ých, důstogněgi o m o ci, moudrosti a dobrotě božj sm eyšleti uojme. W j- m e-li, že gsau angelé: w jm e tolikéž, gakbychom ow lastnjm swém po smrti stawu zdrawě a p od o bně sm yslili měli. Gestili zde clow ěk málo m enšj angelů, gakž osm ý žalm oznamuge : nepoc h y b u g, ž e p o smrti p ř i w š t j p e n b u d e k sp oleoen stw j angelů, a ú č a s t e n přirození gakož w ece sám Ježjš K ristus : P ř i w z k ř ] š e n i b u d a u lidé g a k o angelé božj w nebi. (Mat. 21, 3 0.) Učme se tedy ználi pow ahu a w lastnosti angelů, abychom si snáze předstawiti m oh li, w gakém asi stawu nynj gsau m ilj naši odsud o d e š lj, gaký gednau bude způsob wlastnjho žiw ota našeho.

25 2. Člowělc sice má duši, rozuměni, w ůlj a mocj k pňsobenj wšeho sličného opatřenau* Může též drahně sladkých, pauze duchow njch radostj požjwati. Nicméně duše geho obytem swým gest w tele. Angelé wšak prosti gsau tel, a u přirownánj k nám lidem pauzj duchow é. Negsaut sice duchow é n eobniezen j, a nikoli tak čistj, gako B ů h, prostočistá bytnost. A wšak předce nic ta k o w é h o, což i poněkud tělu našemu se p o d o b j, p ři nich se nenacházj. W id j-lis e kom u, nižšj a méně důstognau stránku angelů, čili t o, w Čemž gegich obm ezenost stogj, zw áti tělem : tedy spolu připom eň, že těla angelská negsau hm otná, žiw očišná, smyslná a paddcj, gako gsau těla lidská; nýbrž že i těla gegich gsau nebeská, stkwaucj a duchow nj. Substantiam, minime expertem materire, angelis attributam fuisse, non pauci ex Patribus senserunt, d o c u - eruntque, esse eos spiritus, tenuissimo corpori conjunctos. (Joan. Bossius Inst. theol. Romee 1759 Tom. I. L ib. I. cap. IV, η. 16). Nicméně djl daleko wětšj sw. Otců gmenuge angely άσωματβςι seu omnino incorporeos. Žalm CIII, 4. srow. s Žid. I, 7, 14. Z draw ý rozum nic proti tomu nenawrhuge, že angelé gsau duchow é, a m a g j-li přede galcá těla, že i ta duchownj gsau pow ahy, a od těl lidských podstatně rozdjlná. My lidé přjčin au těla s němými zw jřaty w přjbuzenstw j stogjm e. Tělo, kterým ž přiodjna gest duše naše, wlastnjm

26 o-est kořenem w šech neduhů, wad a nedokonálostj našjch. P o r u š i t e d 1 n é tělo obtěžuje d u š i, a z e m s k ý b y t d o 1 u 1 1 a č j mys 1. (Maudr. J X. 15). Drahný počet lidj w m alom ocném, chorém, bolestm i utrápeném těle se wleče, a i neyw ýtečněgšj tělo poddáno gest w šelikým p o třebám a bezděčnostem. W row u konečně ostawuíreme tělo, na on en sw ětse berauce. T ělo naše w eskrz gedno k žiw obytnosti na zem i gest přistrogeno a způsobeno, k žiw otu ale na onom lepšjm swětě se nikoli h od iti nemůže. Nenj tedy možná, by angele důstogněgšj b y li tw orow é, spolu wšak těla měli, našemu tělu i z částky toliko podobná. K d y b y m ěli angelé těla, od našjch těl nikterakž ro zd jln á : nem ohlibychom se dom ysliti, gakhy chodili m ezi námi, a ledacos zde p ů sobili, předce ale od nas spatřjni b ý ti nem ohli. W ěřjm e-li g iž, že angelé gsau duchowé: chowám e sice a opatrugeme tělo, od Boha k u- loženém u času nám dané, a trpěliwě neseme břem eno g e h o ; a wsak hlawnj péči přikládáme k zw elebenj ducha sw ého. Snáze pochopugem e, čjm wjce člow ěk tělu h ow j, a tělesné gest žiw, že k zwjřatům se sld oň u g e: čjm dbalegi ale ducha wzděláwá, a duchem žiw e, že angelskau na se béře přirozenost, a angelem gest w Stánku těla. Naswětlegi též p ozn áw ám e, gakby angelům m ožné b y lo, w eliké, Wšecku lidskau m ožnost přew ýšu gjcj w ěci působiti, a gak podobně

27 i my p o swém na onen sw ět překročenj p ů s o - Liti budem e. 3. M oci, kteréž má duše člow ěka, magj to likéž angelé, a wšak w daleko wětšj mjře, a o - wšem hned nad p ocliop náš. Magj bystřegšj a ku wšem, i hlubokým prawdám pronikawěgšj ro zu m ; magj žiw ěgšj a gemněgšj c i t ; magj žádosti w elm i zřjzené a rozum u plné p o d rob e n é ; magj wůli, s přjkazy božjm i shodnégšj a s r o w - nalegšj; magj posléz činliw ost, neb w en p ů s o b j- cj m oc, a wšak daleko w olněgšj a sw oboduěgšj, nežli gest skutkugjcj (skutkowná) m ohutnost naše. Ef. III, 10. Mat. X V III, 10. X X I I. 30. L uk. IX, 26. X V, 7. &c. &o. K d o b y proti tom u na od p or nastupowal, tjm sam ým by zapjral, žeby angelé b y li tw orow é, nad nás w yw ýšenj. N eb w čem by pak gegich přednost záleželi m ohla? G egich um, cit, ž á d o - sliwost, wule a p ů sob jej m ohutnost giž proto dokonalegšj b ý ti musj, nežli patero našjch d u - šew njch m ocj, poněwadž hm otného těla našeho gsau zhošténi, a na swětě, na kterém ž žigj, k wzděláwánj a cw ičenj m ocnostj sw ých lepšj n a - cházegj přjležítosti. Gižt tedy každý na nebe p o h le d, a každé na občany geho pom yšlenj m eze a ohradu dušewnjch m ocnostj našjch nám k pam ěti přiw ádj. Než w zbuzuge nás také, b y ch om na d ok on alostech, giž giž dosažených, nepřestáwali, nýbrž až do wykonánj žiw ota sw ého rozum ostřili, a p ř j-

28 hodným umsujm zá sob ow a li, cit gem něgšj a sil nsg.šj č in ili, náchylnosti w slušné drželi kázni, a i wůlj i skutkem k tomu gediné ln u li, což nám rozum náležité b ýti ukazuge. Cjm kom u wjce na wuitřnj dokonalosti p řib ý w á, tjm w jce má d o sebe hodnosti angelské. Žádný wšak, zn a- menage p ři sobě m ídom ocenstw j ducha a nedostatečnost m ysli, přjliš proto se smutiti nemá, koge se sladkau wěrau, že což gemu nenj dáno, dánot gest angelům, a že gednau i sám dobrotau w šem oh au cjho w angela se w zdélá. 4. Zw láštnj angelů dok onalosti gsau, ž Boha plnegi, nežli m y, znagj, bližšj mu gsau, a užšjm i sw azky s njm sp o g e n i, že se mu wraucněgi ldaněgj, m oc, maudrost a dobrotu geho u- stawně w ejebj, a neyčistšj láskau k němu hořj. Mat. X V III, 10. Izai. V I, 3. Dan. V II, 10. Zgew. Y II, &cc. M y lidé řjdko máme tak čisté srdce, a mysl od cizjch myšlenj tak u w oln ěn au, bych om se prodlenau chw jlj s B ohem plně objrati mohli. Ž ádn éh o nenj tagno, gak m álo gsme gem ni k živ é m u znánj wlastnostj b o ž jc h, k wraucj pobožnosti a k srdečném u m ilowánj Boha. Angelský wšak rozum, angelský w tip, angelské srdce w elmi přewýšuge m dlobu naši. Angelské přirozenj cele gest p och op n o božstw j, a poněw adž nic nenj tak důstogno w ědom osti a přem yšlow ánj, gako Bůh w nezměrném weleslawenstwj sw ém : tedy angelé w skutku titýž hlaub se pohřjžugj w B oh u,

29 Že pak naprosto gsau zažžeti neyčistšj k B oliu láskau, u přjčine gest, že každá žiwá w ědom ost oblom uge a zahřjwá srdce, gegich ale ok o b o ž ské dokonalosti přegasně spatřuge. Gestliže giž w poznán] Boha, w plamenné k němu lásce a w hlubokém se sklánčnj před trůnem geho obzw láštnj dokonalost angelů s to - gj: pow rchu patrně ležj, žet se i m y s w fc h o - waným snaženstwjm na to wynakládati máme, by naše známost stw ořitele den po dni rostla, srdce pak ustawně hlubšj poklouau, pewněgšj d ů - w ěrau, a žiwěgšj milostj k němu lnulo. L idé Boha a srdečného náboženstwj prázdni, gsau t o - likéž prázdni opraw dow é ctnosti, a teskno gim býwá na pěkném swětě ; ge.šlo lid é, horliw au mysl lc Bohu magjcj angelského cosi w pow aze a m řawjch, a brž i w obljčegi swém magj. 5. Angelé gsau w elm i blaženěgšj nás lid j. Ale w šak předce žádných tělesných rozkošj n e - požjwagj, nýbrž duchow njho způsobu gest každá radost gegich. Mat. X X I I, 30. W eliké dokonalosti, gim iž ge Bůh obdařil, ji snu gako walné, čistě wyhlazené zrcadlo, do něhož s newym luwným potěšenjm w zhlédagj. Zwláště pak blahoslaw enstw j gegich založeno gest na znám osti a m ilowánj Boha, a p řeoch o t ném plněnj wúle geho. Mat. X I, 10. &:c. Z eby angelé m nohem bláženěgšj b y li nás lidj, z to h o gest zgew né, že nás lid j d ok on a legšj

30 532 P o g e d n án j zwlášté pak citliw ostj obdařeni gsau, kteráž náramné m noho sladkosti w p ln é s jle gegj obsáhnauti může. Gest to též príiwodné z toho, že Bůh, vredlé nepostižné m oci, inaudrosti a lásky swé, blaho tw orů sw ých na neywyššj m ožné stupně wynásj, a aby blahost we swětě gelio w každém okamženj byla new ým luw ně weliká, nesčjslné tw ory učiniti musil, náramně hogných, walných, čistých a trwanliwých radostj chopné. Že pak blahoslawenstwj angelů žádného tělesného kochánj w sobě nezawjrá, z toh o usauditi můžeme, že prosti gsau w.šeho, což se tělu našemu p od obj. Poněwadž konečně angelé týž i týž w dokonalosti postupugj, Boha den p o dni wjce m ilugj, a neyswětěgšj wůli geho w rostaucj mjře a aučinliwosti w y k on á w a gj: nepostihlá blaženost gegich musj den có den b ý ti wětšj. G sau -ligiž angelé tw orow é, nad p och op amjru blaženi, ač žádných tělesných Ijbostj nepožjwagj: na swětle s to g j, že tělesné kochánj nikoliwěk přednj a Čelnj stráukau blaženosti nenj. U w e- likém gsau bludu, kdož o smyslné radosti, zwlášté pak o syrrow é a hrubé, přjliš stogj. Čjm kdo wjce tělesnost rozpasuge, a p řiro zk o šech Ipj, kterýchž i zwjřata p o ž jw a g j: němuž w gednu čelednost uweden býti s čistým i duchy, a nebe b y nenalezl w n e b i,.k d y b y i w skutku doň w kročil. Učme se den p o dni Boha lépe zuáti, srdečného niilugme, neljčené pobožn osti pilni buďm e, a w každé přjčin é si počjnegm e gakožto rozum uj,

31 dobi j lidé. Neb tjni toliko obyčegem na neyw eyš oslazugeme wezdegšj žiw ot swůg, a k požjw ánj angelské blahosti se způsobugem e. 6. Bůh stw ořil nesčjslné m nožstwj angelů kteřjž wutěšeném towaryšstwj pospolně žigj. Jan. VII, 10. Mat. X X V I, 53. Ž id. X II, 2 2. A wšak nestogj w šickni na gednom a témž stupni d o k o nalosti a důstogenstwj, nýbrž gedni wšeligak nad druhé w yn ik a gj, gedni trůnu w elebnosti božské bljže gsau než d ru zj; nebo Pjsm o m luwj o A rch - angeljch, k. p. 1. Tes. IV, 15, o Serafjnjch, Izai. Y I, o sedmi před Pánem stogjcjch. T o b.x II, 15. o knjžetstwjch, m ocnostech, Efes. III, 10. o trůnech a panstwjch, K o l.1,16. o Angeljch, m ocnostech a m ocjch, Petr. III, 22. o Cherubjnjch, Ezech. X ; ač ostatně new jm e, nýbrž se gen rozum ně dom eyšleti můžeme, w čem že ten rozdjl přednosti & c.m ezi A ngely záležj *). M iliony m ilionů lidj z okršlku zem ě na onen swět přicházegj, a n aděge-li gest, že přicházegj \v rozkošné tow aryšstw o angelů : počet angelů p ř e - wyšuge p och op náš. G sau-lisw jtjcj nad námi s w ě - towé djlem wětšj nežli zem ě: nemůž w yslow en býti počet angelů, poněw adž se i h w ězd y na nebi sečjsti n e d a d j. Gakož pak zde na z e m ig e - *) Esse Sedes, et Dominationes, Principatus et Potestates in ccjlestibus apparatibus firmissime credo, et differe aliquid indubitata fide teneo ; sed... quknam ista sint, et quid inter se differant. nescio. Sw. Ausjust. in L. ad Orosium c. 1 0.

32 53f Fogednáuj clen k ow druhého, gedna zrostlina druhé, gedno zw jře druhého gest dokonalegšj ; gakož obzw lá - řítuě lidé, ač w šick n i gsau lidé, nicméně d ok o nalost) těla a d u še, w tipem, uměnjni, pokogem srdce, sličným smeyšlenjm a působenjin, stawera, m ocj a důstognostj od sebe se laučj a d ě- l j : takéž zagisté i geden angel druhého d o k o nalegšj gest a bláženěgšj. Nelze snad sro z u mem poch ybow ati, žew yššj angele w řjz e n j a p ě- stowánj nižšjch zwlášlnj ra d o s t, a zpanilý okršlek působenj sw ého n acházegj, nižšj ale že pod zpráwau gegich se w zd ěláw agjce, na w yššj stupně blahosti w ynikagj. Gest tedy gislé a nepoch y b n é, že w skutku gedni z angelů p od druhé náležegj. Geli wšak náramné, nesčetné množstwj angelů, z nichžto geden dokonalost) a díistogenstwjm w jce gest wznešený než d r u h ý : w yrozuměti z toho můžeme, galc m ocný a d ok on a lý gest Bůh, a gak w ysoko stogj trůn w elebnosti geho. M ezi lidm i a m ezi Bohem nekonečné gestpořadj a n g elů, arqiangelů, Cherubím a Serafíni, knjžat a m ocných panownjků. Žádný te d y, a hned i neylepšj z nás, nebuď zpupným a hrdým, a sklá něg se w neyhlubšj p ok oře Pánu a K ráli kůrů angelských. Předstaw ugem e-li sobě tu radost, kterauž ne gedno m iliony zw jřat a m iliony lidj, brž také m iliony angelů w každém mžiknutj oka p o ž jw a g j: widjm e z toho, že b 'a h o cjtjcjch tw o - rů, cele, a obsažilě pow áženo, gest náramně w e- liké, že neyw yššj pom yšlené blahoslaw enstw j gest

33 aučel sw ěta, že ctnost základné a čelně obecné dobré rozm áhali w e lj, a že Bůh, p ů w od wšj té uewýmluwné blaženosti, sám w sobě gest Otec nesmjrně d ob rý a m ilostiw ý. Gestliže p o - sléz m ezi angely nesčjslnj gsau stupňowé Jioduosti a dokonalosti, a druhý od druhého z á w i- s j: žádný toho těžce n en es, že geden člow ěk rozenými dary, dokonalostj, mjstem a stawem iienj row en druhému ; žádný na w yššj záw istně nehleď, a nižšjch n ep otu p ů g; žádný se n e - zpjrey p od giné naležet), a kdož gest gakaukoli měrau pow ýšen, tjm ochotněgi giným služ ; \yesměs b u ď g ed en učitelem, pěstaunem a p r o w o d - njkem druhého na cestě žiw ota. 7. Počátečně w.šickni angelé b y li beze wšj auhony, w ady a skwrny, tak že neyčist.šj oko Páně nic nem ilého na nich neshledalo. Ale wšak nebyli w dokonalosti ustaweni tak, b y se w ničem lc zlém u schýliti nem ohli. W ětšj djl gich zachowal půwodnj dokonalost swau, a setrwal w dobrém, djl ale skrze hřjcb. z m ilosti božj wypadl. 2. Petr. II, 4. í Jan. III, 8. S. Judy w. 6. Protož se rozd jl činiti má m ezi dobrým i a zlým i duchy. Zlj slowau ďáblowé, a i m ezi nimi gest geden neyw yššj. Z ruky w šem ocného a b ez m jry swatého stwořitele nem ohli pogjti ginj tw orow é, leč g e - (liné tak dokonal], gakéž ge swrchowaná m audrost rnjti chtěla. A wšak nem ohl Bída angely učinili tak dokonalé, b y nem ohli blauditi a u ši- Casopis p. Katol. D uch. II. 4. 3

34 nautise s cesty gim wym ezené, poněw adžby pak b y li gemu samému row ni, a n ebylib y blaha sw é- ho, wáženjm ge z wlastnj pbw ahy a aučinliwosň swé, pow ysow ati m ohli. Nenj tedy diw, že cljl angelů, přjčinau obm ezenosti swé, z prwotnj dokonalosti w ypadl. I to nenj s podiwenjm, že pád angelů b yl w elm i w eliký. Neb čjm λυ\- se kdo stogj, tjm hor.šj pád geho, tjm záhubněgšj zlé, kteréž působj. Ti duchům w elikým i zde na zem i žádná nepřipadá malost. Ildefons Schwarz twrdj p o sw. August. L. X X I I. de civit. c. 1., že angelům b y l položen čas mrawnjh o wzdělánj a zkau.šenj (Handbuch der christlichen Religion, Bam berg I. T hl. S. 296.) A tudjž na stránce 303 dokládá : že djl angelů neostal w čase skaušenj sw éh o. G sm e-li pak giž na tom ustaweni, že padli angelé, tw orow é tak wzácnj a zpan ilj, zřetedlné widjm e, že člow ěk, tw or angelů obmezeněgšj, tjm bedliw ěgsj na to má péči mjti, aby w něčem nepoklesl. Učj nás tolikéž pád angelů, že čjm wý.še gest člow ěk postaw en, a čjm wětšj gest geho w tip a statečnost, tjm hor.šj a nebezpečněgšj gest zlé, kteréž působj. L id é neobycegného d o- wtipu, prostranné a žiw é m ysli, tkliw ého srdce a wýtečné činnosti, gsau bu ď na w rch zlj a neprawj, neb na w rch d o b ij ašlechetnj. By lili angelé w šickni ze spolka půw odně d o b ř j: padli božjm sice dopuštěnjm, ale wlastnj winauswau. Z toho gasněgi poznáw ám e, že B ůh nenj půw od

35 zlého, kteréž se we swětě d ě g e, alebrž že ten wlastně ubjhá w hřjch, kdož se Boha cizj a o d - bog w ede proti. němu. B ylot wšak potřebné, oznámiti nám, že gedno menšj p očet angelů ctn o sti poběhl. Neb kdybychom w éřiti měli, že u wět.šjm čjsle p a d li: w eliceby nás to rmautilo, a mnohýby se dom eyšlel, že n ebylo-li. wětšjnnt p o čtu angelů možná setrwati w d o b r é m, slabj lidé tjm méně hřjchu se uw arow ati m ohau. 8. Ilřjch, gehož se angelé dopustili, byla pýcha a zpaura. Nechtěli uznati pána nad sebau, a zprotiw ili se neyswětěgšj wůli geho. Luk. X, 18. Izai. X IV, Maud, II, 24. Nižšj angelé s w e - deni b y li od w yššjch. Nelzet nám wěděti, gakým by zákonům pod dáni byli nebeštj duchow é, a coby každému w n e b i konati příslušelo. Protož si také člow ěk p ře d - stawiti nemůže, gak a w čem by b y li angelé wlastně zhřešili. T o lik o to zagisto se tw rditi může, že pýchau gsauce popnuti, nechtěli Bohu powinnau w zdáti počest, a protiw ili se wůli g e - lio. Z e pak zpupné, drzostné počjnánj w y š šjch a důstogněgšjch angelů osjdlem b ylo nižšjm, tomu každý dá mjsto, rozp a čj-li u sebe, že p ř ir o zené gest nižšjm a obm ezeněgšjm tworům, p ř j- ldadem w yššjch sezpraw ow ati, a že w každém tak - měř srdci žádost pow ýšenj a swrženj s sebe domnělého gha snadno se dá w neuhasitedlný, zhaubný plamen rozoh n ili. # *

36 538 P o g e d n á n j Gisto- li wšalc gest, že pýchau padli nebeštj duchow é: učjme se z toho, že čjm w jce člowěk přirozeným i dary sw ým i nad giné předej, t-jrnwjee důmyslnost], uměnjin, důstogenstwjm a m ocj gest wznešený, tjm pilněgi se zw láště pých y w y- střjhati má. Neb i před člowělca pádem gde p ý cha a zpau ra,n elidi toldeo, brž i Boha potupugjcj. I t o se nám s prospěchem k w ěřenj p o - dáwá, že niž.šj angelé popjuánjm w ysšjch w p ř e - w rácený sm ysl a ku pádu přišli. Neb slaužj nám to k wýstraze, bych om se nedonmjwali, že což lidé sm eyšlegj a působj, w tipem, uměnjm, m ocj neb siegin ák zw eličenj, Wždy také maudré, dobré a sličné gest. Z pádu nižšjch angelů widjme, gak nebezpečný gest zlý přjklad pow ýšených w lidu, a gak se každý 11a péči mjti má, aby zřenjm na gegich prostopášný, zlý žiw otn e- zprznil m ysli swé, a w pod obn é zlosti a nepraw osti se new ydal. 9. Padlj angelé neztratili sice w yššjch p stw ořených m ocj s w ý c h : a wšak předce welice b y li ztrestáni. W ylaučeni b y li ze společnosti giných angelů a ze sjdla neyčistšj blaženosti, a swrženi nam jsto, na kterém ž stále trwagjcj, a 0- wšem walněgšj m uky trpj, než člow ěk rozumem swým stjhnauti může. 2 P e lr. 11,4. Mat. X X V, &cc. Zachow ali sice přirozenau m ysli bystrotu, než předce gim sw ětlo praw dy neswjtj tak, gako dobrým angelům. Tak nápodobně Avůle gegich až 11a w rch se porušila, a w zlém zaryla a zatw r-

37 díla tak, že nic dobrého chtjti a konati nemohau. Magj sice známost Boha, a wšak nemilugj ho, a newinau se k němu s synowskau důwěrnostj, n ý - ]irž otrockau bázuj před njm se třesau. Z e zprouew ěřilj angelé nem ohli zbaw eni býti přistwořéných m ocnost] s w ý c h, průw odné gest lto h o, že swlekše přirozenj s w é, naprosto wginé, nižšj tw ory, a snad dokonce w lid i b y se Isyli prom ěniti musili. Nicméně hrozný hřjch gegich nemohl zůstati bez hrozného trestu. Sprawedliwý Bůh ge tjm w jce pokutow atí musil, p o - něwadž gim propůgčil obzwláštnj dary a milosti. M ěli-li před pádem přegem ný cit k požjwánj b la - hoslawenstwj: p o pádu tým ž přegem ným citem se gali okaušeti n ew yslow n ých, četných bolestj. Nebyli tolikéž w jce hodni towaryšenj s dobrým i angely, anobrž ti b y ge b y li sami w čistém z b o - ru swém trpěti nemohli. An se posléz gednau Hoha spustili, a pýše a zpauře se dali p řep an o- šiti: nem ohlo gim w jce sw jtiti swětlo z Boha se w y léw a g jcj, a m ysl gegicli se na w ýsost p o rušili musila. T en náramný trest, na zástupy angelů p ř j cinau wýstupku gegich přišlý, gasněgšj a žiwěgs] čin] naše božské sprawedlnosti w ědom j. Čjm zn a- menitěgšjch darů přigal člow ěk z ruky Lož], tjm ostřegšj na sebe zavvaluge třes':y, gestliže gich náležitě nepožjw á. C in j-li se w p ow a ze swé r o - wna duchům pekelným : zagisté geg stegná b j - (la přikw ačj. Slyšjce pak, že se oslepili pyšnj

38 duchow é a naprosto zkazili, tak že mysl gegich dowěrau a láskau k B ohu w z tý čitise w jce nemůže : gasnégi poznáwám e záhubnau m oc, kterauž pýcha w srdci prow ozuge, a gak silně gsme za - wázáni, nesm ysleli w ysoko o rozum nosti, m raw - iij ceně a osobnj swé hodnosti, nýbrž sk row - né m jti domněnj o dokonalosti swé, a chatrnost swau zwlástně před obljčegem božjm pokorně w yznáw ali. 10. Swatj angelé w nebesk ých sjdlech swý nemohau zaháleti, nýbrž ustawicně pracugj a zaměstknáni gsau, ačkoli newjm e, w čem by wlastně působen) gegich záleželo. T o lik o to gest nepochybné a gisté, že horliw ě w ykonáw agj wůli božj, a že gsau n ástrogow é, kterým iž Bůh mnoho dob réh o působj a tw ory sw é zpraw uge. Protož slowau a n gelé, to gest služebnj duchowé, kteřjž sláni býw agj k službě pro ty, genž magj dědičně obdržeti spasenj. (k Ž id. I, 14.) Bůh neustále wen w yléw á m oc, maudrost a m ilostiw ost swau, a čjm který ztw orů g eh ozw e- ličeněgšj gest m ohutnostmi swým i, tjm méně k němu připadá m rtwost a malatnost, alebrž hez přestán j w sobě a krom sebe giné i giné prom ě ny působj. Nenj tedy možná, b y angelé přežiw ých m ocj sw ých neužjwali, ano i gedno toliko okamženj bez slušné práce tráwili. Nedostalli žádný člow ěk m ocj sw ých nadarm o: tedy i angelům weliké m oci gegich toliko k tomu dány b y ly, aby nimi w eliké w ěci konali. A gestliže