VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Milan Doležal

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2012 Milan Doležal

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní obchod Energetická politika EU a její příspěvek ke stabilitě energetických sítí (bakalářská práce) Autor: Milan Doležal Vedoucí práce: Ing. Josef Bič, Ph.D.

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Energetická politika EU a její příspěvek ke stabilitě energetických sítí vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů. V Praze dne podpis studenta iii

4 Poděkování: Na tomto místě bych chtěl poděkovat Ing. Josefu Bičovi, PhD. za odborné vedení mé bakalářské práce a cenné podněty a připomínky. Zároveň bych chtěl poděkovat mým rodičům, kteří mi umožnili studium na VŠE a poskytli finanční a morální podporu. iv

5 Obsah Seznam použitých zkratek...vi Seznam obrázků, grafů a tabulek...ix Úvod Vymezení podstaty a významu energetické politiky EU Založení ESUO, EURATOM a EHS Formování energetické politiky EU do přijetí Lisabonské smlouvy Energetická politika EU po Lisabonské smlouvě Současné aktivity EU v oblasti energetiky Význam energetické politiky EU Pozice EU na poli energetických zdrojů a jejich přepravy Současný energetický mix EU Ropa a EU Zemní plyn a EU Výroba elektrické energie a EU Zajišťování stabilních dodávek ropy, zemního plynu a elektřiny v EU Od budování vnitřního trhu s energií k TEN-E Zahraničně politická dimenze zajišťování stability dodávek energie Závěr Seznam použité literatury a zdrojů Přílohy v

6 Seznam použitých zkratek ACER Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů Agency for the Cooperation of Energy Regulators BEMIP Plán propojení baltského trhu Baltic Energy Market Interconnection Plan BPS Baltský systém ropovodů Baltic Pipeline System CEF Nástroj pro propojení Evropy Connecting Europe Facility CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization CENELEC Evropský výbor pro normalizaci European committee for electrotechnivćal standardization CEPS Systém středoevropských produktovodů Central Europe Pipeline System CO 2 Oxid uhličitý EHS Evropské hospodářské společenství EK Evropská komise ENTSO-E Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav European Network of Transmission System Operators for Electricity ENTSO-G Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav European Network of Transmission System Operators for Gas ER Evropská rada ES Evropská společenství ESUO Evropské sdružení uhlí a oceli ETS Evropský systém obchodování s emisemi Emissions Trading Scheme ETSI Evropský ústav pro telekomunikační normy European Telecommunications Standards Institute EU Evropská unie EU-15 Evropská unie o členské základně před rozšířením v roce 2004 EU-27 Evropská unie s členskou základnou po rozšíření v roce 2007 EUR Euro EURATOM Evropské sdružení pro atomovou energii G20 Skupina dvaceti největších ekonomik světa (19 států + EU) G8 Skupina sedmi nejvyspělejších zemí světa a Ruska GW Gigawatt vi

7 HDP HDS IEA IEF ITGI LNG MEG Mtoe NEPS NSCOGI NTUA OPEC OZE RAPL SEER SET SPSE SSSR TAL TAP Hrubý domácí produkt Hrubá domácí spotřeba Mezinárodní energetická agentura International Energy Agency Mezinárodní energetické fórum International Energy Forum Interkonektor Turecko-Řecko-Itálie Interconnector Turkey-Greece-Italy Zkapalněný zemní plyn Liquefied Natural Gas Plynovod Maghreb-Evropa Maghreb-Europe Gas Pipeline Milion tun ropného ekvivalentu Million Tonnes of Oil Equivalent Systém produktovodů v severní Evropě North European Pipeline System Iniciativa pro propojení sítí větrných elektráren v severních mořích North Seas Countries' Offshore Grid Initiative Národní technická univerzita v Aténách National Technical University of Athens Organizace zemí vyvážejících ropu Organization of Petroleum Exporting Countries Obnovitelné zdroje energie Ropovod Rotterdam-Antwerpy Rotterdam-Antwerp Pipeline Strategický energetický a ekonomický přehled Strategic Energy and Economic Research Strategický energetický technologický plán Strategic Energy Technology Plan Jihoevropský ropovod South European Pipeline Svaz sovětských socialistických republik Transalpský ropovod Transalpine Pipeline Transjadranský plynovod Trans Adriatic Pipeline vii

8 TEN TEN-E TRANSMED TSO TWh TYNDP USA USD VB WTO Transevropské sítě Trans-European Networks Transevropské energetické sítě Trans-European Energy Networks Trans-středomořský plynovod Trans-Mediterranean Pipeline Provozovatel přenosové soustavy Transmission System Operator Terawatt-hodina Desetiletý rozvojový plán provozovatelů přenosových/přepravních sítí Ten-Year Network Development Plan Spojené státy americké United States of America Americký dolar US Dollar Velká Británie Světová obchodní organizace World Trade Organization viii

9 Seznam obrázků, grafů a tabulek Seznam obrázků Obrázek č. 1 Ověřené zásoby ropy v Evropě (za rok 2009, v mil. tun) Obrázek č. 2 Ověřené zásoby zemního plynu v Evropě (za rok 2009, biliony m 3 ) Obrázek č. 3 Navrhované prioritní oblasti infrastruktury EU Obrázek č. 4 Plánované trasy plynovodů Nabucco a South Stream Seznam grafů Graf č. 1 Podíl jednotlivých zdrojů na HDS primární energie EU (v %, 2010) Graf č. 2 Vývoj dovozu ropy do EU, podle země původu (v mil. tun, ) Graf č. 3 Vývoj dovozu zemního plynu do EU, podle země původu (v PJ, ) Seznam tabulek Tabulka č. 1 Předpokládaný vývoj výroby elektřiny z OZE (v GW, roky ) ix

10 Úvod Na dostatku energie závisí život každého z nás. Ať už je to vydatná snídaně připravená na plynovém vařiči, svítící žárovka nebo jedoucí auto, dokáže nám nedostatek, či nefunkčnost výše zmíněných samozřejmostí otrávit život. Primární zdroje energie jako zemní plyn anebo ropa si vydobyly během století a půl velmi významnou pozici ve většině oblastí lidského konání. Pokud by nám ještě před šedesáti či sedmdesáti lety došel v plynovém vařiči plyn, nejspíše bychom si zatopili v domácích kamnech a připravili si snídani na nich. Pokud by tehdy nějakou dobu nebyla ropa, nebylo by to vzhledem k poválečnému období nic zvláštního a museli bychom jet do práce zase vlakem. Dnes když trochu déle nepoteče ropa, tak nejenom že do práce autem nepojedeme, ale pravděpodobně ani nebudeme mít již tak vydatnou snídani a ani se pravděpodobně tak dobře neoblečeme (vzhledem k vazbě cen potravin na ceny ropy a významné roli ropných derivátů na výrobě textilu). Pokud nepoteče plyn, tak nejenom že si neuvaříme na plynovém vařiči, ale je taky dost možné, že už nám ráno nebude svítit žárovka a nebude fungovat elektrické topení. A pokud nám nepůjde elektřina, tak už ani nemusím zmiňovat, jaké všechny komplikace by to mohlo způsobit. V dnešním světě, kde primární zdroje energie ropa a zemní plyn stále více vytlačují ostatní konvenční zdroje jako je uhlí nebo jaderná energie (zejména ve státech, které se zavázaly k plnění Kjótského protokolu a států odmítajících jadernou energii), si vyžaduje zajištění skutečně bezpečných a dostatečných dodávek takovýchto surovin stále více úsilí. Minulý rok se navíc po světě pohybovalo již více než 7 miliard lidí. Každý z těchto jedinců by chtěl (alespoň obrazně) také snídat vydatný pokrm, mít při tom zapnutou televizi a jet do práce autem. I přes stále velmi výrazný podíl obyvatel Země, kteří si o něčem takovém mohou nechat jenom zdát, se stále více obyvatel rozvojových zemí přibližuje tomuto standardu díky tamním rychle rostoucím hospodářstvím. Objem zásob fosilních paliv však není nekonečný a stále klesá. Tyto a mnohé další faktory (např. politické a obchodní) hrají důležitou roli při oceňování takovýchto komodit a jejich výsledném prodeji. V evropském kontextu je ovšem zajištění stabilních dodávek primárních i sekundárních zdrojů energie považováno většinou obyvatel za samozřejmost, o jehož zabezpečení by se měl postarat stát, případně Evropská unie jako celek. O tom, že tyto dodávky nemusí být běžnou samozřejmostí, se přesvědčili obyvatelé především střední a jihovýchodní Evropy v roce 2009, kdy kvůli sporu o cenách plynu mezi Ruskem a Ukrajinou neproudil do Evropy ruský plyn. I když bylo tehdy v Evropě jako takové plynu dost, dostával se ze západní Evropy na východ jen velmi těžko. V souvislosti s rizikovou přepravou surovin přes území Ukrajiny navíc v poslední době i samo Rusko hovoří o omezení dodávek ropy a zemního plynu touto cestou do Evropy. V případě dodávek elektřiny zas postihl rozsáhlý blackout Itálii a Řecko v roce Evropská unie tedy musí v souvislosti s výše zmiňovanými problémy řešit nejen otázky dodávek energetických zdrojů ze zahraničí, ale i přepravu/přenos energie v rámci EU samotné, aby mohla zajistit energetickou stabilitu a bezpečnost 1

11 v Evropě. Ačkoliv otázka vývoje společné energetické politiky EU je v současné době zastíněna dluhovou krizí eurozóny, zůstává problematika koordinované evropské energetiky důležitou oblastí, kterou bude nutné v budoucnu ještě řešit, jelikož bezproblémové a stabilní dodávky primárních i sekundárních zdrojů energie jsou jedním ze základních pilířů prosperující a konkurenceschopné ekonomiky. Ve své bakalářské práci se tedy budu zabývat zhodnocením energetické politiky EU a jejích aktivit k zajištění stability energetických sítí. Vzhledem k omezenému rozsahu této práce a značné šíři prostředků k zajišťování stability energetických sítí se zaměřím konkrétně na zahraničně politické a ekonomické aspekty této problematiky, nikoliv na aspekty technické. V rámci tohoto vymezení se dále zaměřím na specifické zdroje energie, a to na zemní plyn, ropu a elektrickou energii. Zemní plyn a ropu jsem si zvolil z důvodu jejich zásadního podílu na současném energetickém mixu EU a i jejich do budoucna očekávané významné roli pro evropskou ekonomiku. Elektřinu jsem si vybral také z důvodu jejího zásadního významu pro evropské hospodářství, jelikož je vzhledem ke svým specifickým vlastnostem v současnosti nezastupitelným sekundárním zdrojem energie. V první kapitole své práce nejdříve ukážu, jak se formovala evropská energetická politika. Vymezení zásadních okamžiků jejího vývoje, nejvýznamnějších projednávaných strategií i legislativy od konce druhé světové války až do současnosti by mělo přispět k širšímu pochopení její podstaty. Dále v této kapitole nastíním strukturu a jednotlivé dimenze současné evropské energetické politiky, čímž zároveň vymezím význam této politiky. V druhé části práce se zaměřím na dnešní pozici Evropské unie na poli energetických zdrojů a jejich přepravy. Budu analyzovat současný stav zásob zemního plynu, ropy a výroby elektrické energie, především pak údaje o jejich produkci, hrubé domácí spotřebě a také hodnotu závislosti na jejich dovozu ze zahraničí. Zohledním také vývoj těchto ukazatelů do budoucna. V této části práce také popíši zásadní přepravní sítě pro elektřinu, zemní plyn a ropu směřujících do EU i po EU a také zhodnotím jejich současný stav. Analýza výše zmiňovaných údajů by měla dostatečně vykreslit potřeby dodávek energií a jejich přepravy do/po EU. V poslední kapitole pak zanalyzuji přístupy a nástroje EU k zajišťování stability dodávek výše zmiňovaných zdrojů energie. Zaměřím se především na oblast vnitřního trhu, transevropských energetických sítí a vnější dimenze energetické politiky EU. Jako hlavní zdroj pro analýzu využiji nejvýznamnější dokumenty vydané Evropskou komisí a zásadní unijní legislativu. Analýza všech výše uvedených skutečností by tak měla přispět k naplnění hlavního cíle této práce, a tedy odpovědět na otázku, zda v současnosti Evropská unie může ve výše vymezeném rámci aktivit účinně zajistit stabilní dodávky zemního plynu, elektřiny a ropy. Ve svém zkoumání pak budu vycházet z hypotézy, že Evropská unie v současnosti nemá dostatečné nástroje k tomu, aby ony stabilní dodávky energií zajistila. 2

12 1 Vymezení podstaty a významu energetické politiky EU Důvody pro formování evropské energetické politiky lze vysledovat již v období po druhé světové válce. Těžkými boji zdecimovaná Evropa hledala východiska pro budoucí mírový vývoj. Tehdejší politické elity již nechtěli dopustit, aby se odehrál další konflikt, který by zasáhl evropská území natolik jako obě světové války. A jelikož se v tehdejší době (a koneckonců je tomu i dodnes) považovaly za významnou bezpečnostní hrozbu vydatné zásoby uhlí, které mohly sloužit jako základ pro vybudování silné ekonomiky schopné soběstačně pokrýt výrobu zbraní, obraceli se představitelé vítězných států k několika možnostem řešení tohoto problému. Za prvé se vyskytovaly názory typu jednoznačného potrestání viníka tedy Německa, a to likvidací jeho průmyslu a převodu hospodářství země převážně na zemědělskou výrobu (toto přesvědčení zastával např. tehdejší ministr financí USA Henry Morghenthau). Druhý způsob vyrovnání se s poválečnou krizí přišel ze SSSR, který byl založen na jednoznačné kritice kapitalismu jakožto strůjce všeho špatného na světě a vyzýval k přechodu ke komunismu. Jako poslední převažoval názor, že války byly způsobeny zejména destruktivním nacionalizmem a jako řešení se navrhovala vzájemná integrace evropských národů. Vzhledem ke krátkozrakosti prvního návrhu, jenž byl uplatněn již po první světové válce a který koneckonců vedl i ke druhému světovému konfliktu, se na jeho realizaci naštěstí nepřistoupilo. Myšlenka komunismu však zvítězila (respektive byla vnucena) ve státech střední a východní Evropy. Následný počátek Studené války, všeobecný nedostatek potravin v Evropě, ale i rozpolcenost vlád států západní Evropy přiměly právě tyto státy k prosazení třetí výše zmiňované možnosti Založení ESUO, EURATOM a EHS V roce 1952 došlo k realizaci iniciativy francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana, tedy návrhu na založení nadnárodní organizace, která by dohlížela na těžbu uhlí a výrobu oceli v Německu a Francii. Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení. 2 Z návrhu je patrné, že v tehdejší době stále přetrvávaly výše zmiňované obavy z nových válečných konfliktů, nicméně Robert Schuman tohoto důvodu využil k prosazení mnohem dalekosáhlejších změn - a to hospodářské integrace západní Evropy. Zástupci jednotlivých členských států totiž mohli skrze Nejvyšší úřad určovat ceny, obchod i samotnou výši produkce uhlí a oceli. 3 Především z těchto důvodů 1 BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s ISBN Schumanova deklarace z 9. května EVROPSKÁ UNIE. Europa [online]. [cit ]. Dostupné z: 3 BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 37. ISBN

13 výslednou tzv. Pařížskou smlouvu ustanovující Evropské sdružení uhlí a oceli podepsaly pouze Francie, Spolková republika Německo, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko a Itálie. Ostatní státy západní Evropy, jako například Velká Británie nebo Skandinávské státy, se přidat odmítly. 4 Pod vedením Jeana Monneta bylo následně intenzivně prosazováno další prohlubování evropské integrace v hospodářské oblasti. Proto již pět let po vzniku ESUA bylo rozhodnuto o vzniku dalších dvou nadnárodních organizací: Evropského hospodářského společenství - EHS a Evropského společenství pro atomovou energii - EURATOM. Společenství EURATOM mělo za úkol vyřešit tehdejší problém otázky budoucího zabezpečení dodávek elektrické energie a především pak také vytvořit společný trh se štěpným materiálem a z bezpečnostních důvodů zajistit i jeho kontrolu. 5 V případě EHS se jednalo o organizaci, která byla zřízena za účelem vytvoření celní unie a následně i jednotného vnitřního trhu v Evropě. Všechny tři zmiňované instituce se později sloučily do Evropských společenství a staly se tak základem pro vznik dnešní Evropské unie. Ačkoliv vznik EU stojí současně s myšlenkou jednotného vnitřního trhu i na spolupráci členských států v otázkách energetiky, nemůže být o jednotné energetické politice v tehdejší době řeč. Všechny výše zmiňované instituce regulovaly energetiku pouze sektorově, organizace ESUO a EURATOM v podstatě určovaly pouze společné cíle, kterých se mělo dosáhnout. Jednalo se především o: 7 dokončení poválečné rekonstrukce evropského hospodářství podporu industrializace obnovení plynulých dodávek strategických surovin podporu rozvoje jaderné energetiky podporu výzkumu v jaderné energetice (snaha udržet krok s jadernými velmocemi) Nicméně základní myšlenka společného a liberalizovaného trhu, na které byla EU založena, je klíčová pro další rozvoj energetické politiky EU, jak popíšu později. 1.2 Formování energetické politiky EU do přijetí Lisabonské smlouvy V průběhu 50. let se tedy utvořily základy pro evropskou energetickou politiku, ale přesto zásadní pravomoci k volbě energetického mixu nebo dodavatele zůstaly jednotlivým státům ES. Postupem času se navíc většina zemí začala odklánět od tradičního zdroje energie (uhlí) ve prospěch 6 4 BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 36. ISBN Státy jako VB nebo severské státy odmítaly předávat takto významné pravomoci na nadnárodní organizaci, ohledně integrace v Evropě se spíše přikláněli ke spolupráci na mezivládním základě. 5 FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, s. 69. ISBN ČERNOCH, Filip. Energetická bezpečnost ČR a budoucnost energetické politiky EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2010, str Dostupné také online [cit ] z: 7 KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, s ISBN

14 ropy a zemního plynu. 8 Přesto ale byla v tomto období přijata jedna z prvních směrnic 9 upravujících povinnosti členských států udržovat minimální zásoby ropy. Tato směrnice později posloužila také pro řízení celkových ropných zásob v ES. 10 Státy západní Evropy si posléze nedostatečný přístup k zajištění energetické bezpečnosti v Evropě ověřily během ropných krizí v 70. letech. V důsledku zestátnění ropného průmyslu v zemích OPECu a jom kippurské války došlo k omezení dodávek ropy arabskými státy zhruba o 50 % a k nárůstu ceny ropy o 300 % z 3 USD na 12 USD za barel (během pouhých čtyř měsíců) 11. Ačkoliv těsně před oběma ropnými šoky tehdejší Rada vydala dvě nové směrnice 12, které se zabývaly řešením mimořádných situací v dodávkách ropy, neměla ES žádné adekvátní právní prostředky ke komplexnímu řešení vzniklé krize. Navíc se členské státy ES nebyly schopny dohodnout na společném řešení na summitu Evropské rady v Kodani v prosinci 1973 a při řešení druhého ropného šoku (způsobeném revolucí v Íránu a následnou Irácko-Íránskou válkou) se sice shodly na potřebě efektivní evropské energetické politiky, k její realizaci však nedošlo. K pokroku ve spolupráci v energetice nepřispělo ani zklidnění situace na ropných trzích v druhé polovině 80. let. V období od poloviny 80. let až do války v Perském zálivu se ceny ropy pohybovaly v rozmezí USD za barel. 13 Do konce 80. let se pak i přes občasné snahy ES nepodařilo prosadit přesunutí kompetencí v oblasti energetiky na nadnárodní úroveň. Jednotlivé státy nadále vystupovaly jako samostatné subjekty a přizpůsobily se novým podmínkám. Francie například posílila jadernou energetiku, západní Německo a Španělsko se zaměřily zároveň na nukleární energii a domácí uhlí, Nizozemsko se zaměřilo na větší těžbu zemního plynu a Velká Británie investovala do těžebních zařízení na ropu i zemní plyn v Severním moři. 14 Výrazná proměna ve spotřebě pevných paliv a v závislosti na spotřebě ropy (od první ropné krize až do konce 80. let poklesl v EU podíl ropy na celkové spotřebě energií z 67 % na 45 %) 15 ve výše zmiňovaném období nakonec přeci jen přiměla Rada ministrů k pověření Evropské komise, aby připravila základy pro koordinaci společné energetické politiky. V roce 1986 Komise vydala rezoluci s cíly pro koordinovanou energetiku s platností do roku Jednalo se o spolupráci 8 WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, s. 69 ISBN COUNCIL DIRECTIVE of 20 December 1968 imposing an obligation on Member States of the EEC to maintain minimum stocks of crude oil and/or petroleum products (68/414/EEC). In: L 308/ Dostupné online [cit ] z: 10 Energetická bezpečnost a mezinárodní politika: konference pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Zdeňka Škromacha 18. října 2011, Senát Parlamentu České republiky. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2011, s. 76. ISBN ROPNÉ ŠOKY SEDMDESÁTÝCH LET. OKD, a.s. OKD [online]. [cit ]. Dostupné z: 12 COUNCIL DECISION of 7 November 1977 on the setting of a Community target for a reduction in the consumption of primary sources of energy in the event of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products (77/706/EEC). In: L Dostupné online [cit ] z: COUNCIL DIRECTIVE of 24 July 1973 on measures to mitigate the effects of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products (73/238/EEC). In: L Dostupné online [cit ] z: 13 PETROLEUM & OTHER LIQUIDS: Europe Brent Spot Price FOB. EIA. U.S. Energy Information Administration [online] [cit ]. Dostupné z: 14 SURREY, John. Energy Policy in the European Community: Conflicts between the Objectives of the Unified Single Market, Supply Security and a Clean Environment. The energy journal / International Association of Energy Economists. 1992, roč. 13, č. 3. s ISSN KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, s ISBN

15 v oblastech restrukturalizace a racionalizace spotřeby energií v ES, stabilizace podílu zemního plynu na celkové domácí spotřebě a zvýšení zabezpečení jaderných zařízení (reakce na nehodu v jaderné elektrárně Černobyl). 16 Tyto cíle byly ovšem natolik obecné, že k dalšímu prohlubování spolupráce opět nedošlo. Základ pro efektivnější jednání v oblasti energetiky přinesl v roce 1986 Jednotný evropský akt, který rozšířil hlasování klasifikovanou většinou v Radě do více oblastí a představil plán pro vybudování vnitřního trhu, který zahrnoval i problematiku energetiky. Na vývoj v této oblasti zareagovala Komise v roce 1988 vydáním zprávy o vnitřním trhu s energií, která hodnotila stav vytváření vnitřního trhu a která stojí za dnešní liberalizací trhu s elektřinou a zemním plynem. Tato zpráva totiž přispěla k prosazení prvních liberalizačních balíčků (pro elektroenergetiku v roce 1996, pro plynárenství v roce 1998). 17 Konec Studené války a rozpad Sovětského svazu vyvolal otázky zajištění bezpečnosti dodávek plynu a ropy, a proto v roce 1991 Komise navrhla Evropskou energetickou chartu. Tato smlouva se netýkala pouze zemí ES, ale jednalo se o multilaterální dohodu se všemi státy Evropy a bývalého Sovětského svazu. Tento krok měl napomoci sladit energetické soustavy v Evropě, především pomocí investicí do zastaralé infrastruktury zaniklého Sovětského svazu, a závazných pravidel pro obchod a tranzit s energiemi (dle pravidel WTO). Ačkoliv smlouva vstoupila v platnost v roce 1998 a byla již podepsána zástupci 51 zemí (mimo Evropu a SNS například i v Japonsku), tak jedna z nejdůležitějších smluvních stran Rusko odmítlo smlouvu ratifikovat (zajímavé je, že ratifikace zatím neproběhla i v Norsku), čímž si dodnes obě země úspěšně brání vlastní produkci i přepravu energetických surovin před vlivem zahraničních investorů. 18 Úsilí o vytvoření jednotného přístupu k energetice v EU dále pokračovalo v roce 1995 vydáním Bílé knihy Energetické politiky pro Evropskou unii. Tento dokument se zabýval problematikou konkurenceschopnosti EU, rostoucí spotřebou energií v EU, spolehlivostí dodávek energií a nastiňuje již i souvislosti s problematikou ochrany životního prostředí. Poprvé jako hlavní problém neuspokojivé situace v koordinaci evropského přístupu k energetice byla označena absence ošetření energetické politiky na komunitární úrovni tedy v oblasti sdílených politik EU. Nicméně členské státy na mezivládní konferenci v roce 1996, řešící rozšíření primárních smluv o kapitolu věnující se pouze energetice, opět nedošly k žádnému společnému řešení. Podobný osud pak měla i Zelená kniha K evropské strategii bezpečnosti zásobování energií, která doplňovala a rozvíjela výše zmiňovanou Bílou knihu. 19 Letargii v utváření společného přístupu k energetice narušila až krize dodávek zemního plynu z Ruska v lednu 2006 z důvodu rusko-ukrajinského sporu ohledně uzavření nové smlouvy 16 Energy security in Central and Eastern Europe. Prague: Association for International Affairs, 2008, s. 89. ISBN KOVAČOVSKÁ, Lenka. Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 67, 76. ISSN VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s ISBN WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, s. 72 ISBN

16 o dodávkách zemního plynu. 20 Realita nás postavila do zcela nové situace - nedávné události na evropských energetických trzích a zkušenosti z letošní tuhé zimy vyvolávají mnohem hlubší otázky, jak EU zajistí své budoucí energetické potřeby, než tomu bylo dřív. 21 reagoval na stav energetiky tehdejší komisař pro energetiku Andris Piebalgs. Ačkoliv omezení dodávek výrazněji neochromilo státy EU, rozhodla se Komise zveřejnit novou Zelenou knihu Evropskou strategii pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou strategii. Ta vymezila kromě základních pilířů evropské spolupráce v energetice, které jsou obsaženy v jejím názvu, i šest konkrétních oblastí, které by měli členské státy společně řešit. Jednalo se o: 22 dokončení vnitřního trhu s plynem a elektřinou zabezpečení dodávek diverzifikaci dodávek energií podporu inovací soudržnou vnější energetickou politiku společný boj proti změnám klimatu. Tato strategie obsáhla více méně všechny slabiny energetického sektoru v EU a to na pouhých dvaceti stránkách textu. Zohledněno bylo jak rozšíření EU o 10 států bývalé východní Evropy, které se dodnes vyznačují velmi výraznou závislostí na dovozu ropy a zemního plynu z Ruska, tak intenzivněji byly již řešeny i otázky ochrany životního prostředí, jelikož se všechny státy EU zavázaly k plnění Kjótského protokolu (definitivně byl Kjótský protokol ratifikován všemi státy EU v roce 2002) 23. Na summitu Evropské rady v březnu 2006 byly zmiňované nedostatky poměrně vážně řešeny, mimo uznání argumentů Komise Radou však k žádnému významnějšímu posunu nedošlo. Nicméně na tomto summitu se zástupci států shodli na vypracování Akčního plánu pro energetickou politiku. 24 Přesně o rok později byl akční plán přijat, a to zejména v souvislosti s omezením dodávek ropy do EU, způsobených konfliktem mezi Ruskem a Běloruskem o ceny dodávané ropy. Tento akční plán stanovil tři nové cíle společné energetické politiky, tedy: 25 zvýšení bezpečnosti dodávek, zajištění konkurenceschopnosti evropských ekonomik a dostupnosti cenově přijatelné energie a podporu udržitelnosti životního prostředí včetně boje proti změně klimatu. V plánu se Komise 20 JONATHAN, Stern. Natural Gas Security Problems in Europe: the Russian-Ukrainian Crisis of Asia-Pacific review / Institute for International Policy Studies. 2006, roč. 13, č. 1. ISSN Dostupné také online [cit ] z: 21 EU: Společně na papíře, v praxi každý zvlášť. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. EUROSKOP.CZ [online] [cit ]. Dostupné z: 22 EVROPSKÁ KOMISE. ZELENÁ KNIHA: Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii. In: KOM(2006) Dostupné online [cit ] z: 23 Kjótský protokol o změně klimatu. EVROPSKÁ UNIE. Europa [online] [cit ]. Dostupné z Každý členský stát EU by měl snížit množství vypouštěných emisí o 8% (u členských států, které se připojily k EU po roce 2004, se tento podíl pohybuje v rozmezí 6 8 %) 24 WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, s , ISBN EVROPSKÁ RADA V BRUSELU 8. a 9. BŘEZNA 2007: ZÁVĚRY PŘEDSEDNICTVÍ. In: 7224/1/07 REV Dostupné z: 7

17 mimo jiné také dovolávala vytvoření mezinárodní energetické politiky, která by aktivně hájila zájmy Evropy. Na druhou stranu dle akčního plánu nemělo být dotčeno právo na kontrolu nad vlastními zdroji energie, ani možnosti stanovit si svůj vlastní energetický mix. I přes veškerou výše zmiňovanou iniciativu orgánů EU opět nebylo dosaženo přesunutí pravomocí členských států v oblasti energetiky na komunitární úroveň. Evropské komisi se nicméně podařilo prosadit a institucionalizovat pravidelné přezkumy pokroku EU v oblasti energetiky. Tyto přezkumy se také nazývají jako tzv. balíčky, protože obsahují soubor zpráv a sdělení EK nebo konkrétní návrhy legislativy. První balíček ze září 2007 se zabýval především zhodnocením budování vnitřního trhu s energií. Druhý strategický přehled z roku 2008 se již obecněji zabýval energetickou bezpečností. Všeobecně známou snahu EU o podporu obnovitelných zdrojů energie a počátek snah EU k přechodu k bezuhlíkaté energetice pak reprezentuje tzv. klimaticko-energetický balíček 26 z ledna Po mnoha kompromisech byl v červnu 2009 přijat také třetí liberalizační balíček, který upravuje podmínky pro obchodování s elektřinou a zemním plynem na vnitřním trhu EU. 27 Fakticky tedy Evropská unie nebyla od svého založení (respektive založení evropských společenství) až do přijetí Lisabonské smlouvy schopna prosadit jednotný přístup k vedení energetické politiky. Energetická politika nebyla jako taková v primárním právu nikde zmíněna a byla ošetřena především na tzv. interdimenzionální úrovni, kdy veškeré aktivity v této oblasti byly řešeny jinými příbuznými politikami např. vnější obchodní politikou, politikou ochrany hospodářské soutěže, realizací vnitřního trhu, TEN atd. 28 Vedle možnosti řešit otázky energetiky pomocí jiných politik pak měla EU od přijetí Smlouvy o Evropské unii zároveň možnost využít pravomoci vyplývající z článku 308 této smlouvy. 29 Tento článek pojednával o možnosti rozšíření unijní legislativy i do oblastí, které nejsou specificky vymezeny, ale je u nich nezbytná činnost Společenství. Tento článek byl dle statistických průzkumů poměrně často využíván, např. pro vytvoření výzkumných programů nebo mezinárodních dohod typu Energetické charty Energetická politika EU po Lisabonské smlouvě Lisabonská smlouva po ratifikaci ve všech členských státech EU po letech snah Evropské komise konečně zařadila energetickou politiku do sdílených pravomocí EU a vyhradila pro ni 26 AKTUALIZACE: Klimaticko-energetický balík. EUROSKOP.CZ [online] [cit ]. Dostupné z: Tento balíček obsahuje cíl , tedy oproti hodnotám z roku 1990 závazně snížit o 20% emise CO 2, o 20% zvýšit energetickou účinnost (nezávazně) a závazně zvýšit podíl OZE na konečné spotřebě energie na 20%. Tento balíček byl na celounijní úrovni přijat v prosinci KOVAČOVSKÁ, Lenka. Liberalizace vnitřního trhu s elektřinoua zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 68. ISSN VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 93. ISBN KONSOLIDOVANÁ ZNĚNÍ: SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ. In: C 321 E/ Dostupné online [cit ] z: 30 HAGHIGHI, S.S. Energy Security and the Division of Competences Between the European Community and its Member States. European law journal. 2008, roč. 14, č. 4, s ISSN

18 hlavu XXI. Smlouvy. Ta stanovuje čtyři cíle, které vycházejí z předchozích energetických strategií a tedy s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energetiky v duchu solidarity mezi členskými státy za cíl: a) zajistit fungování trhu s energií; b) zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii; c) podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie; a za d) podporovat propojení energetických sítí. 31 Ačkoliv samotné zanesení energetické politiky do oblasti Sdílených pravomocí vypadá slibně, informuje hned 2. odstavec hlavy XXI o nedotčení práv členských států v možnosti stanovení podmínek pro využívání vlastních energetických zdrojů a volby energetického mixu. 32 Postavení energetické politiky se tedy, jak v obsahu cílů, tak z hlediska pravomocí EU příliš nezměnilo. Velmi obecně stanovené energetické cíle také zůstanou pravděpodobně důvodem pro přetrvání interdimenzionálního charakteru evropské energetické politiky. Jedinou čistě novou úpravu na poli energetiky přináší článek 122, který umožňuje Radě na návrh Komise rozhodnout v duchu solidarity mezi členskými státy o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky 33. V zájmu zjednodušení postupu rozhodování o otázkách energetiky přivádí Lisabonská smlouva definitivně do této oblasti hlasování kvalifikovanou většinou, což lze jistě označit za pozitivní krok. O tom, že energetická politika nebude zastřešovat veškeré aktivity EU, které souvisejí s energetikou, se ukázalo již v březnu 2010, tedy čtyři měsíce po konečném přijetí Lisabonské smlouvy. Evropská komise tehdy představila strategii Evropa 2020 ochranou životního prostředí a klimatu. V rámci této strategie jsou opět zdůrazněny cíle, které jsou součástí již výše zmiňovaného klimaticko-energetického balíčku, kdy EU jako celek musí navýšit podíl OZE na hrubé spotřebě energie na minimální výši 20% do roku 2020 a nezávazně navýšit energetickou účinnost o 20%, v obou případech do roku Je tedy více než zřejmé, že se v tomto případě opět mísí otázky energetické politiky s problematikou klimatické politiky a závazku EU snižovat emise. Hlavním podnětem k vydání této strategie byla nicméně celosvětová finanční krize a její dopady na evropské hospodářství, zmiňovaná opatření v oblasti energetiky jsou pouze jedním z dalších kroků, které Komise navrhuje pro úspěšný boj EU s krizí. V současnosti jednu z nejdůležitějších rolí v oblasti energetiky EU hraje koncepce vypracovaná Komisí na konci roku 2010 ENERGIE 2020 strategie pro konkurenceschopnou, 34, která se opět významně zabývá 31 KONSOLIDOVANÉ ZNĚNÍ SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE. In C 83/ , s Dostupné online [cit ] z: 32 tamtéž, s tamtéž, s SDĚLENÍ KOMISE. EVROPA 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. In: KOM(2010) 2020, Dostupné online [cit ] z: 9

19 udržitelnou a bezpečnou energetiku. 35 Tento dokument stanovuje několik ambiciózních plánů, na jejichž základě se v současnosti prosazují konkrétní legislativní návrhy. Jedná se tedy o oblasti: 36 zvyšování energetické efektivity obsahuje cíle vycházející z již výše zmiňovaného klimaticko-energetického balíčku. V březnu 2011 byl pak na základě tohoto cíle vydán celounijní Akční plán pro energetickou účinnost, který pojednává o možnostech úspor např. v oblasti ekodesignu, vytápění budov atp. dokončení celoevropského trhu s energiemi zde se do popředí dostává především nutnost propojování evropské energetické infrastruktury 37 definice nástrojů EU pro podporu rozvoje evropské infrastruktury a vymezování prioritních projektů 37 informování občanů EU o jejich možnosti změnit si svého dodavatele elektřiny nebo zemního plynu vychází z třetího liberalizačního balíčku 38 upevnění vedoucí role EU v oblasti obnovitelných a nízkoemisních zdrojů energie Komise shledává budoucnost v inteligentní distribuční soustavě, uchovávání elektřiny, biopalivech, úspoře energií na mikroúrovni a investicích do výzkumu nízkouhlíkové energetiky. mezinárodní dimenze energetické politiky 37 intenzivnější využívání nástrojů pro prosazování evropského přístupu k energetice za hranice EU 37 (technologických standardů i legislativy) 1.4 Současné aktivity EU v oblasti energetiky I přes zjevně malé změny, které Lisabonská smlouva do energetické politiky přinesla, se v současné době projevují snahy Evropské rady i Komise o intenzivnější koordinaci této oblasti. O rostoucím významu energetické politiky v EU svědčí mnohem častější zahrnutí této problematiky na vrcholná jednání ER. Historicky první summit Evropské rady, na kterém měly být projednávány pouze energetické otázky, se uskutečnil v únoru I když právě probíhající dluhová krize v eurozóně zastínila hlavní cíl summitu, shodli se představitelé členských států EU na nutnosti dokončení vnitřního trhu s energiemi (do roku 2014) a podpoře propojování energetických sítí tak, aby do roku 2015 žádný členský stát netrpěl izolací v evropské energetické síti. Tento summit také řešil otázku financování takovýchto projektů (měl by být financován především soukromými investory) a řešila se také 35 COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIALCOMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS: Energy 2020: A strategy for competitive, sustainable and secure energy. In: COM(2010) 639, Dostupné online [cit ] z: 36 ČERNOCH, Filip. Energetická bezpečnost ČR a budoucnost energetické politiky EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2010, str Dostupné také online [cit ] z: 37 Tato problematika bude dále přiblížena v dalších částech této práce. 38 Obsah třetího liberalizačního balíčku bude přiblížen v 3. kapitole. 10

20 otázka možností těžby nekonvenčních zdrojů energie jako je břidlicový plyn. Během jednání se také znovu řešily otázky energetické účinnosti, role OZE a zahraničně politické aspekty energetické politiky. 39 Na konci roku 2011 pak proběhl další summit ER, který měl zhodnotit pokrok v naplňování cílů předsevzatých na předchozím summitu. Opět bylo zdůrazněno dobudování vnitřního trhu s energiemi a propojení stávajících elektroenergetických a plynárenských sítí. Do popředí jednání se vyhoupl také nejnovější návrh 40 evropské energetické infrastruktury a opět byla podpořena myšlenka energetických úspor a koordinace vnější dimenze energetické politiky. 41 K nejnovějším aktivitám EU v energetice pak patří sdělení Komise s názvem Energetický plán do roku , který obsahuje velmi sebevědomý cíl ve snižování emisí skleníkových plynů až o 80 % do roku 2050 (dle EU je tento cíl technologicky i ekonomicky proveditelný). V plánu se mimo jiné hovoří také o zajištění většího propojení vnitřního trhu s energiemi, obnově zastaralé evropské energetické infrastruktury a mnohých dalších možností k dosažení výše zmiňovaného cíle. Komise tento plán obhajuje pravděpodobným snížením cen elektřiny v budoucnu (díky výrobě elektřiny prostřednictvím dokonalejších technologií), zvýšením lokální zaměstnanosti a snížením závislosti na dovozu energií do EU. 1.5 Význam energetické politiky EU Jak jsem již uvedl v předchozím textu, evropská energetická politika nepokrývá veškeré aktivity související s touto problematikou, ale zasahuje i do ostatních politik EU (nebo je jinými politikami ovlivňována). Tento stav ovšem není způsoben pouze nejednotným přístupem členských států k vedení energetické politiky EU, ale je částečně ovlivněn i samotnou podstatou zajišťování energetické bezpečnosti. Energetická bezpečnost jako taková je velmi široký pojem, který lze vymezit hned několika způsoby. Například Barry Barton, novozélandský profesor práva v oblasti energetiky, ji považuje za stav, ve kterém stát a všichni, nebo alespoň většina jeho obyvatel a podnikatelských subjektů mají přístup k dostatečným zdrojům energie za rozumnou cenu a v dohledné budoucnosti nehrozí významné riziko přerušení dodávek těchto zdrojů. 43 Energetickou bezpečnost v evropském kontextu nicméně vhodněji popisuje definice Mezinárodní energetické agentury, podle které se jedná o nepřetržitou fyzickou dostupnost energetických zdrojů za dostupnou cenu při současném respektování ochrany životního prostředí Evropská rada v roce Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2012, s ISBN Obsah tohoto návrhu bude přiblížen v 3. kapitole. 41 Evropská rada v roce Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2012, s. 73. ISBN SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Energetický plán do roku In: KOM(2011) 885, Dostupné online [cit ] z: 43 BARTON, Barry. Energy security: managing risk in a dynamic legal and regulatory environment. New York: Oxford University Press, 2004, s. 5 a ISBN Energy Security. OECD/IEA. International Energy Agency [online] [cit ]. Dostupné z: 11