pondělí hodin Ivančice kostel Nanebevzetí Panny Marie

Transkript

1 pondělí hodin Ivančice kostel Nanebevzetí Panny Marie WIHANOVO KVARTETO Leoš Čepický 1. housle Jan Schulmeister 2. housle Jakub Čepický viola Aleš Kaspřík violoncello Ve spolupráci město Ivančice téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 1

2 Program JOSEF SUK ( ) Meditace na svatováclavský chorál op. 35 LUDWIG VAN BEETHOVEN ( ) Smyčcový kvartet č. 15 a moll op. 132 Assai sostenuto Allegro Allegro ma non tanto Molto adagio Andante Alla marcia, assai vivace Più allegro Presto Allegro appassionato 2 CONCENTUS MORAVIAE

3 Na to, že byl Josef Suk ( ) prakticky celý život kvartetním hráčem (sekundistou Českého kvarteta), není jeho kvartetní tvorba ve srovnání se symfonickou nijak bohatá; navíc se oba jeho smyčcové kvartety hrávají jen zřídka, takže v živém repertoáru se udržela jen nevelká kvartetní Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, skladba ostatně v kvartetní literatuře námětem i formou zcela ojedinělá. Připomeňme si však, že Sukově hudbě se dostává teprve v poslední době na zahraničních pódiích pozornosti, jež jí právem náleží: na rozdíl od bezprostřední, srozumitelné a podmanivé českosti jeho učitele Dvořáka (s nímž má tolik společného) je totiž Sukovo češství jaksi výlučnější a náročnější, a to na způsob, jejž český posluchač možná nepostřehne, ale jejž cizinec pociťuje dvojnásob. Suk přitom nebyl při svém venkovském původu člověkem nijak zápecnickým; naopak, jeho umělecká dráha se rozvíjela díky jeho kvartetní činnosti od počátku mezinárodně a skutečně evropansky. Právě však častý pobyt v cizině vypěstoval v mladém a citlivém skladateli zvláštní lásku k domovu a dal vzniknout vlasteneckým projevům, jaké už nebyly v té době v módě. Meditaci napsal v prvních dnech světové války (a s Českým kvartetem provedl v Praze už 4. září 1914); pocit, že jde o bytí národa anebo aspoň o způsob tohoto bytí, ho přiměl k úvaze nad jednou z nejstarších dochovaných českých písní, jež provázela národ od samého úsvitu jeho dějin v nejpohnutějších chvílích. Příznačné je, že svěřil svou meditaci nad dějinným smyslem nápěvu smyčcovému souboru (buď kvartetu, nebo smyčcovému orchestru), jenž bývá mluvčím nejniternějších hnutí; v tlumeném zvuku pronikají k posluchači jednotlivé úryvky nápěvu jakoby z šera dávnověku, vyjevujíce postupně svůj velkolepý tvar a smysl a nesouce s sebou ohlas velkých událostí a vzrušených příběhů. S úvodním motivem oslovení ( Svatý Václave ) nastupuje sólová viola a ostatní nástroje začnou její gesto rozvíjet tichým, sordinami tlumeným kontrapunktem osminových linií, v nichž se začne stále častěji a naléhavěji zjevovat motiv druhého verše ( vévodo české země ); v gradaci, kterou vyvolá, se slova ujme viola a stupňováním dalšího motivu ( kníže náš! ) dovede skladbu k prvnímu vrcholu, na němž v úpěnlivé vysoké poloze dosloví první sloku ( pros za ny Boha, svatého Ducha, Kyrie eleison ). Po tomto zoufalém křiku opakuje soubor celou sloku v jakémsi beznadějném ustrnutí; temné dopady drnkaných akordů, navazující na každý verš, sice v jakési ozvěně opakují motiv pros za ny Boha, ale přidanou poslední osminou z něj dělají citát Dies irae, středověké skladby o hrůzách Posledního soudu. Po doznění poslední prosby se však harmonie pojednou smekne do vzdálené, nadpozemsky působící Fis dur a v jejím tichounkém třpytu zrodí novou gradaci nesenou triolovým průvodem ve stálém zrychlení do vzdorných a bojovných poloh. Na jejím vrcholu zní celý chorální nápěv podruhé; posluchač nepochybuje, že tentokrát je spojen s představou textu nedej zahynouti nám, ni budoucím. Na poslední téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 3

4 vyslovení chorálního motivu naváže šestitaktová kóda vystupující třemi oktávami k závěrečnému vysokému (tříčárkovanému) a; třikrát vyslovený pianissimový akord pod ním je pojednou durový a ve své vysoké poloze září vzdálenou nadějí Posledních pět kvartetů z let patří k pozdnímu údobí tvůrčímu údobí Ludwiga van Beethovena ( ), onomu tajemnému a nečekanému vzplanutí tvůrčích sil po řadě psích let úpadku a deprese; po gigantických vzepětích Deváté symfonie a Slavnostní mše píše stárnoucí a nemocný, vždy však znovu povstávající a neporazitelný bojovník Beethoven ještě pět obrovských kvartetních skladeb jako své poslední poselství, stěží už srozumitelné rozpravy s věčností, stále se obnovující závazek pro každou další generaci interpretů a posluchačů, to nejvýznamnější, co bylo v komorní hudbě vytvořeno. Podle Beethovenových skicářů se plán k oběma vnějším částem kvartetu a moll zrodil už počátkem roku 1825; práci však v dubnu přerušil bezmála smrtelný útok střevní nemoci ten také ovlivnil konečnou podobu díla, protože v rekonvalescenci napsal Beethoven velkolepou třetí část, Díkůvzdání uzdraveného. Není potřeba podotýkat, že programní označení nejdelší a snad nejzávažnější části ovlivnilo a dosud ovlivňuje výklady celého díla jako obrazu nemoci. Máme však před sebou skladbu zabývající se životní filosofií, úvahu o smyslu života, náročnější a přístupnou obtížněji než všechno, co předtím Beethoven napsal. Osm taktů úvodu vyplňují půlové noty, jež skládají myšlenku o základním tvaru dvou půltónových kroků, vzdálených o interval kvinty. I v pianissimu takřka bezbarvém působí toto téma až kupodivu významně, naléhavěji než jako obvyklá vstupní otázka; spíš jako hádanka, záhada, již nelze obejít, byť by bylo její řešení sebesvízelnější. Vskutku se pak stane ústředním tematickým živlem celé věty a ovlivňuje její dílem bolestný a dílem bojovný průběh jako temná, hrozivá a ochromující síla. Nastupující allegro na ně naváže dvoutaktovým šestnáctinovým během prvních houslí a ve třetím taktu nevelkým motivkem violoncella, hlavní sonátovou myšlenkou věty. Téma samo představuje ve fantazijním rozběhu věty neklidný a proměnný živel, který tváří v tvář nekompromisní úvodní otázce bolestně hledá svůj pravý tvar a smysl. Na rozdíl od něho má desetitaktová perioda vedlejší myšlenky vlídnou a konejšivou určitost; v její F dur se také vzápětí rozezní vítězné a jásající téma závěrečné. Zvláštního smyslu však nabude sonátový průběh věty v dalším rozvoji; není pochyby, že jím je hledání, svízelné, bolestné a zejména zápasivé. V závěru se ujímá slova či spíš zápasu zase hlavní téma, vrhajíc se do bojové kódy. Čtyřtaktový úvod ke scherzové části v unisonu vázaných čtvrtí začíná opět příznačným půltónem jako první část a jeho nehybná tvář neprozradí žádný výraz; teprve v dalším čtyřtaktí se ukáže basem k drobnému vlídnému motivku, jenž potom ovládne celý hlavní scherzový díl. Trio je ve stejné tónině (A dur), avšak v docela jiné atmosféře: jeho třpytné vlnění, jiskřící ve vysokých polohách nad nehybnou 4 CONCENTUS MORAVIAE

5 prodlevou basu, navozuje představu letní noci. V tichounkém zvuku trvá jeho nehmotný vír skoro celou dobu; teprve ke konci zdrsní nečekaným crescendem a objeví v hlubokém unisonu příznačné téma, napůl groteskní. Andělský třpyt se však ještě vrátí a po něm da capo vlídná a neúnavná hra s motivem hlavního dílu. Posvátný zpěv díků uzdraveného božstvu nadepsal Beethoven třetí část; rozměry, neobvyklý tvar a zvláštní zvuk zjevují výjimečnost této věty na první poslech; při svém poměrně jednoduchém a jakoby neosobním ustrojení patří k výrazově nejsložitějším a posluchačsky nejnáročnějším Beethovenovým skladbám. Střídá trojí chorální úsek Molto adagio s dvojím tříosminovým Andante. Adagiový oddíl působí starobyle v lydické tónině a s renesančně strnulými imitacemi; jako by se skladatel snažil o co možná nejmíň osobní projev, oddaný nějakému vznešenému rituálu. Ani andante, nadepsané Neue Kraft fühlend, s pocitem nové síly, nepostrádá jistého slohového převtělení: budí dojem trochu těžkopádně obřadného barokního tance; další průběh obojí bohatě rozvíjí a stupňuje tak původní dojem k nevýslovnému pocitu, v němž se spojuje hluboká vážnost s jakýmsi radostným úžasem nad všeobsáhlým přitakáním odvěkému řádu života. Avšak Alla marcia, vstupující do ticha po doznění posledního nadzemského chorálního akordu, kráčí po zemi, rázně a pružně; malý pochod se ukáže jenom úvodem k vlastnímu finále. To se uvede zpěvnou rondovou myšlenkou, plnou poezie a ztajené vášnivosti; podněty, útočné, vášnivé a zas něžné, jež z ní vyzařují, nesou bohatý a vzrušující děj celou větou, ponechávajíce ostatním motivickým prvkům epizodní úlohy. Věta sama není bezprostředním obrazem zápasu, pohledem na zmatené bitevní pole; doléhá však do ní jeho ohlas (což je mnohem působivější) a naplňuje ji jedinečným vzrušením. Stupňování, jež provází každý její návrat, strhne konečně i původní pohyb do prestissima a rozsvítí temnou a moll vítěznou září její durové sestry. Osudová otázka úvodu ztrácí teď svou tragickou tíži a nalézá odpověď v šestnácti posledních taktech, jimiž jako by se tichounce uvolnilo a odplavilo všechno mučivé napětí. Jiří Beneš téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 5

6 Foto: MAKRLIK.cz WIHANOVO KVARTETO vzniklo roku 1985 v komorní třídě Antonína Kohouta na pražské AMU; nese jméno zakladatele Českého kvarteta Hanuše Wihana. Získalo mimořádný věhlas za interpretaci jak domácího českého repertoáru, tak i mnoha předních děl kvartetního repertoáru období klasicismu, romantismu i děl moderních. Jeho stále se rozvíjející mezinárodní kariéra zahrnuje vystoupení na předních festivalech v Evropě a na Dálném východě. Kvarteto pravidelně koncertuje v USA a podniklo také turné po Austrálii a Novém Zélandu, jež se setkalo se značným ohlasem. Je častým hostem ve Velké Británii a jeho vystoupení jsou často na pořadu vysílání Radia 3 i koncertů ve Wigmore Hall, Bridgewater Hall, South Bank atd. Kvarteto v roce 1988 získalo 1. cenu v soutěži Pražského jara, stejně se umístilo roku 1990 v mezinárodní soutěži komorní hudby v Trapani na Sicílii a rok poté v londýnské kvartetní soutěži, jejíž porotě předsedal Yehudi Menuhin. Třikrát bylo nominováno na cenu Královské filharmonické společnosti za mimořádnou výchovnou práci a interpretační výkony ve Velké Británii. Diskografie kvarteta přes 40 CD svědčí o jeho vřelém vztahu k české hudbě, ale zahrnuje také mnohá světová klasicistní, romantická a moderní díla kvartetního repertoáru. Nahrávka Schönbergova 4. kvartetu spolu s Pfitznerovým kvartetem č. 2 získala nejvyšší ocenění francouzského časopisu Repertoire a nahrávka věnovaná kvartetní tvorbě Hugo Wolfa nejvyšší ocenění časopisu Diapason. Kvarteto je rezidenčním kvartetem Trinity College of Music v Londýně. Za pobytů ve Velké Británii účinkují wihanovci pravidelně pro CAVATINA Chamber Music Trust na koncertech pořádaných pro popularizaci komorní hudby mezi mládeží. Kvarteto též pořádalo mistrovské kurzy v Royal Welsh College of Music and Drama Cardiffu a zúčastnilo se řady kursů, jako Darlington International Summer School a Pro Corda. 6 CONCENTUS MORAVIAE

7 so Lysice zámek vnitřní nádvoří 21:00 hod. DIVADELNÍ SPOLEK KAŠPAR ROMEO A JULIE Monteci, Kapuleti a Kašpaři! Nejslavnější milostný příběh Režie Jakub Špalek / Překlad Josef Topol / Hudba Daniel Fikejz / Scéna Karel Špindler / Kostýmy Jan C. Löbl / Hrají Romeo Matouš Ruml, Julie Tereza Rumlová Nejproslulejší milostné drama Williama Shakespeara, jehož postava stojí v pozadí všech akcí letošního festivalového ročníku, ožije divadelního spolku Kašpar. Předprodej vstupenek: Lysice Státní zámek Lysice, Zámecká 1 v síti téma TICKETPORTAL SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 7

8 8 CONCENTUS MORAVIAE