Čestnou záštitu dnešnímu koncertu udělila J. E. Grażyna Bernatowicz, velvyslankyně Polské republiky v České republice.

Transkript

1 úterý hod. Třebíč Zadní synagoga Čestnou záštitu dnešnímu koncertu udělila J. E. Grażyna Bernatowicz, velvyslankyně Polské republiky v České republice. MECCORE STRING QUARTET Wojciech Koprowski housle Karol Marianowski housle Jaroslaw Nadrzycki viola Michał Bryla violoncello Dnešní koncert zaznamenává Český rozhlas; záznam bude vysílán na stanici Vltava 3. července 2016 v hodin a v rámci koncertní série Letní festivaly Eurorádia 27. června téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 1

2 Program KRZYSZTOF PENDERECKI (*1933) Smyčcový kvartet č. 3 Listy z nenapsaného deníku jednovětý KAROL MACIEJ SZYMANOWSKI ( ) Smyčcový kvartet č. 1 C dur op. 37 Lento assai Allegro moderato Andantino semplice Adagio dolcissimo Vivace (scherzando alla burlesca) LUDWIG VAN BEETHOVEN ( ) Smyčcový kvartet č. 4 c moll op. 18/4 Allegro ma non tanto Andante scherzoso quasi allegretto Allegretto Allegro Za podpory 2 CONCENTUS MORAVIAE

3 Krzysztof Penderecki (*1933), absolvent (a později rektor) krakovské konzervatoře, na sebe poprvé výrazně upozornil ve druhém ročníku Varšavské jeseně (1957); o několik let později už byl zahrnován objednávkami rozměrných skladeb pro festivaly na celém světě. Zásady Nové hudby, jejímž střediskem se uprostřed století stala darmstadtská škola, se jal rozvíjet způsobem, který z něho učinil spolu s Witoldem Lutosławským nejvýznamnějšího polského skladatele století. Jeho tvůrčí vývoj však pokračoval odklonem od klasické avantgardy: ve svém přesahu do našeho století se jeho dílo jeví zcela jinak, zůstávajíc ovšem u velkých symfonických a oratorních forem naplněných nadčasovým humanitním obsahem. V jejich obřím stínu se jakoby ztrácejí osobní vyznání smyčcových kvartetů. V roce 2008 napsal Penderecki čtyřicet let po druhém svůj třetí a nazval jej Listy z nenapsaného deníku. To a skutečnost, že jej vytvořil pro Šanghajské kvarteto oslavující v tom roce jeho pětasedmdesátiny, napovídá jeho řekněme vzpomínkový charakter, jímž ovšem stejně jako Smetana ve svém prvním kvartetu zároveň hodnotí závratný oblouk, jímž svou tvorbou prošel. Pomalý začátek s melodií teskné violy v temné harmonii es moll (tato tónina je považována za nejtragičtější ze všech) přejde v bouřlivé a přitom virtuosně pojednané vivace hlavního dílu neočekávané střídání tempově i výrazově kontrastních úseků je znakem celé skladby. Tím dalším je sentimentální valčík posluchač si není jist, nakolik ironicky hodnotí skladatel toto své ohlédnutí; a velmi romanticky působí i zpěvné noční adagio třetí části. Folklorní původ ovšem prozradí další téma skladatel vysvětluje, že je to melodie huculské kolomyjky, kterou mu jako malému chlapci hrával na housle jeho otec původem z podhorského Rohatynu v jihozápadním Polsku; variace na nápěv, s nímž se jakoby nemůže rozloučit, nakonec vlastně ovládnou celou skladbu a její vyznění. téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 3

4 Komorní odkaz Karola Szymanowského ( ) není velký; představují jej vedle proslulé houslové sonáty (a nedochovaného klavírního tria) už jen dva smyčcové kvartety. O to větší je jeho význam; jednak v díle autora samého (komorní skladby se objevují příznačně právě v uzlových místech jeho uměleckého vývoje), jednak pro polskou moderní hudbu, jejímž je Szymanowski zakladatelem. Svůj první smyčcový kvartet napsal pětatřicetiletý skladatel v roce 1917 v těsném sousedství třetí symfonie a prvního houslového koncertu; dědictví impresionismu, z něhož vyšel ve svém prvním tvůrčím období, doznívá zde v nakupení zjemnělých a rafinovaných prostředků harmonických i zvukových, v jakési přesycenosti hudební mluvy, obtížené mnoha významy a jen občas a marně hledající cestu k prostému a jednoznačnému výrazu. Celková atmosféra skladby, zdaleka ne už impresionisticky pasivní, nýbrž ustavičně rozrušená a jitřená nelítostnými disonancemi i drsně uplatňovanými zvukovými krajnostmi, patří však už spíš projevu expresionistickému. Souvisí s tím také úsporná třívětá koncepce skladby se stručnou sonátovou první částí, písňovou fantazií uprostřed a scherzovým finále. Vstupní lento uvádí svým průzračným klidem kontrastní nástup vlastního sonátového allegra s tempovým vzruchem synkopické hlavní myšlenky; proměnný a jakoby prchavý živel vedlejšího tématu charakterizuje drobný vzdech triolového motivu. Rychle se měnící obraz hudebního proudu vyplňuje nevelké provedení; střídaje drsně a místy groteskně stupňované zvukové masivy s okamžiky náhlého něžného utišení; repríza jen připomene tematický postup expozice a ihned ustoupí extatické kódě. S výjimkou prvního a posledního akordu se v této větě nesetkáme s ničím, co by připomínalo C dur uvedenou v názvu skladby. Tóninovým označením chtěl autor dílo spíš přihlásit k určité představě, než pojmenovat skutečný stav. Podobně je tomu s názvem druhé části (Andantino semplice, in modo d una canzone); nic není vzdálenějšího této mysticky odpoutané hudbě, než písňová prostota a přehlednost. Proti její fantazijní uvolněnosti staví poslední část (alla burlesca) určitost třídobého tanečního rytmu, imitační faktury fugata i do důsledků dovedené polytonality: každý nástroj hraje ve své vlastní tónině (violoncello v základní C dur). Výsledek je méně násilný, než by se dalo očekávat; věta, vyvedená jako scherzo s triem a obráceným návratem hlavního dílu, působí stejně přirozeně jako její dvě předchozí části, zachovávajíc si jen jistý zamýšlený ironický odstup, a jako skutečné finále doslovuje složitou výrazovou problematiku díla, jež je při vší experimentální tvářnosti projevem podivuhodně definitivním a uceleným. 4 CONCENTUS MORAVIAE

5 Čtvrté číslo má v lobkovickém cyklu prvních šesti smyčcových kvartetů Ludwiga van Beethovena ( ) mimořádné postavení; ve své temné, vášnivé a patetické c moll je jednou z řady vyznavačských skladeb, jež tvoří v Beethovenově díle souvislou linii od třetího klavírního tria (op. 1 č. 3) přes poslední trio smyčcové (op. 9 č. 3), Patetickou sonátu, předehru ke Koriolánovi, houslovou sonátu z opusu 30 a třetí klavírní koncert až k Osudové symfonii a jež nám zjevují lví osobnost skladatelovu nejzřetelněji, vystupujíce z okruhu skladeb ve svém sousedství jako poselství zvláštního osobního významu. Kvartet c moll se nám takto představí od svého prvního taktu: bolestná melodie hlavní myšlenky nasazuje v temné poloze spodních strun a v průběhu svých dvanácti taktů se s jakýmsi vášnivým zaujetím vznese k melodickému i dynamickému vrcholu. Ten vyvolá čtyři takty drtivých akordických úderů; posluchač, jenž zná Beethovenovu pozdější tvorbu, si stěží může představit beethovenovsky příznačnější začátek. Nejde jen o začátek; vzhledem k tomu, že i vedlejší myšlenka je zpěvná, probíhá celá věta jako vášnivé melodické dění členěné (nebo snad ohrožované) drtivými údery. Po patetických vzepětích této části možná překvapí třpytný a neosobní kontrapunkt křehkého scherza, spřádající v lehkém zdrženlivém pohybu odrážených notiček podivuhodně idylické sonátové pásmo. Křehká přesnost a porcelánový půvab této věty je nepochybně účinný už sám o sobě; v dramaturgii čtyřvětého celku však působí mezi vášnivou melodickou sytostí obou částí, jež toto scherzo obklopují, dvojnásob. Protože menuet třetí věty si výrazovou intenzitou v ničem nezadá s první částí a vzepětí jeho vstupní myšlenky s výmluvnými akcenty na třetích dobách jednotlivých taktů tomu také nasvědčuje od samého počátku. Konejšivým intermezzem je trio ve sladké As dur, s klidným motivickým rozhovorem tří nástrojů pod triolovou figurací prvních houslí; hlavní díl se však příznačně vrací v důrazném più allegro. Finální allegro v jednoduché a symetrické formě malého ronda jeví charakteristickou tvarovou lapidárnost v nejvyšší míře: pravidelné návraty rondové myšlenky jsou však variačně pozměňovány s nádhernou fantazií a střídány dvojí durovou epizodou; první je zrovna hymnicky zpěvná, druhá, uprostřed věty, žertovně dramatická. Svým finálním účinem tvoří tato věta skutečnou protiváhu oběma prvním sonátovým částem; poslední návrat hlavní myšlenky je vyveden v prestissimu jako kóda, v níž hráčská virtuozita stupňuje výraz beethovenovské c moll způsobem, završujícím celé dílo. Jiří Beneš téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 5

6 foto: Arkadiusz Berbecki Soubor Meccore String Quartet byl založen v roce 2007 a velmi rychle se mu podařilo vybudovat si pověst jednoho z nejpřesvědčivějších a nejprogresivnějších mladých polských kvartet. Nositel četných ocenění z mezinárodních soutěží komorní hudby svým uměním těší milovníky hudby v Evropě i v zámoří; vystupuje na předních hudebních festivalech, jako jsou např. Rheingau Musik Festival, Festspiele Mecklenburg- Vorpommern, L. van Beethoven Easter Festival, Budapest Spring Festival, Heidelberg Frühling Musikfestival, Kissinger Sommer Musikfestival, Festival Radio France Montpellier či Bregenzer Festspiele. Mladým Polákům aplauduje publikum slavných koncertních sálů, mezi něž patří sál Varšavské filharmonie, Beethovenhaus v Bonnu, Auditorio Nacional de Música v Madridu, Wigmore Hall v Londýně, Musikverein ve Vídni nebo proslulý sál newyorské Frick Collection. V roce 2014 jim bylo ctí vystoupit jako vůbec prvnímu polskému smyčcovému kvartetu během vzpomínkového zasedání německého Spolkového sněmu na počest obětem holocaustu. Kvarteto bylo vedeno nejprve členy Camerata Quartet; mezi lety 2009 a 2014 hráči studovali pod vedením členů Artemis Quartet na Univerzitě umění v Berlíně. V roce 2012 jim bylo uděleno stipendium the Queen Elisabeth Music Chapel. Ve studiích dále pokračovali na mistrovských kurzech pořádaných světově respektovanými komorními hráči. Důležitým milníkem kvarteta se stala účast na kurzu interpretace Beethovenovy hudby, který vedl legendární klavírista Alfred Brendel. Od roku 2010 Meccore Quartet organizuje v Poznani mezinárodní festival komorní hudby Q arto Mondi a uvádí v jeho rámci slavná světová kvarteta. Nejnovější CD nahrávka v bohaté diskografii souboru obsahuje díla Karola Szymanowského a Clauda Debussyho. Členové Meccore Quartet jsou aktivní také jako pedagogové a vedou třídy komorní hudby a hry na housle na hudebních akademiích v Poznani a Varšavě. 6 CONCENTUS MORAVIAE

7 téma SHAKESPEARE, BEETHOVEN A ČESKÁ KVARTETNÍ TRADICE 7

8 po Státní hrad Pernštejn Rytířský sál hod. út Náměšť nad Oslavou zámek, knihovna hod. MODIGLIANI QUARTET Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 6 B dur op. 18/6 Franz Schubert: Kvartetní věta c moll D 703 Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96 Americký Rozmarné střídání nálad Beethovenova kvartetu ústí do melancholické poslední věty. Dvacetiletý Schubert dokázal zachytit v první větě svého nedokončeného kvartetu vytouženou představu lidského štěstí, křehce se klenoucího nad rmutným příbojem osudu. Jako kontrast k oběma skladbám o slzách a ohrožení přednese francouzský Modigliani Quartet nejproslulejší kvartet Antonína Dvořáka, který miloval život a dovedl za něj být vděčný.