VÝZKUMNÝ ÚSTAV LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A MYSLIVOSTI

Transkript

1 VÝZKUMNÝ ÚSTAV LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A MYSLIVOSTI Vymezení základních pojmů a vztahů z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa Zpracoval: Ing. Jiří Matějíček, CSc. Strnady říjen 2003 Copyright VÚLHM

2 OBSAH Strana 1. ÚVOD VYMEZENÍ POJMŮ Z OBLASTI ÚČINKŮ A FUNKCÍ LESA Vymezení pojmu les a multifunkčního hospodářství Vymezení pojmu funkce lesa Přírodovědné (kauzální) a účelové (teleologické) chápání pojmu funkce Účinky a funkce Od nauky o funkcích k nauce o lesních produktech Stav funkcí v ČR Rámcové vymezení hledisek pro označování funkcí lesa Mimoprodukční funkce lesa Celospolečenské funkce lesa Vzájemné vztahy mezi pojmy mimoprodukční a celospolečenské funkce lesa Přirozené funkce lesa Vymezení pojmů veřejné statky a externality Vymezení vybraných základních ekonomických pojmů VYMEZENÍ POJMŮ Z OBLASTI POŠKOZENÍ LESA JAKO SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Vymezení pojmu újma a škoda Vzájemné vztahy mezi pojmy škoda a újma Újma a škoda na mimoprodukčních funkcích lesa Újma na celospolečenských funkcích lesa Ekologická újma obecně a ekologická újma na lesích KLASIFIKACE MIMOPRODUKČNÍCH FUNKCÍ LESA Úvod ke klasifikaci funkcí Přehled současných klasifikačních systémů funkcí lesa Strukturalizace funkcí lesa podle Papánka (1978) Členění funkcí lesa v zahraniční literatuře (Arnold, 1987) Členění funkcí lesa podle státní lesnické politiky (1994) Členění funkcí v lesnické legislativě ČR (1995, 1996) Členění funkcí lesa v Lesnické strategii Evropského společenství (1998) Systemizace funkcí lesů v ekosystémovém pojetí Vyskota (1999,2000,2003) Strukturalizace funkcí lesa podle Šišáka (2002) Členění funkcí lesa pro účely oceňování podle Tutky (2003) Členění funkcí lesa v SRN (2003) Členění funkcí lesa v posledním období (2003) Návrh na klasifikaci jednotlivých mimoprodukčních funkcí lesa LITERATURA...54 PŘÍLOHY: Příloha č. 1: Návrh terminologické účelové systemizace (strukturalizace, klasifikace) funkcí lesa 2

3 1. ÚVOD Dosavadní vymezení pojmů je v oblasti mimoprodukčních funkcí lesa, ať již pro účely výzkumné, vědecké či praktické, zcela nedostatečné. Pro účely kvantifikace a následného oceňování je nutno pracovat s mnohem obsažnější odbornou terminologií, kterou je třeba obsahově sjednotit a v právní úpravě příslušným způsobem prezentovat. Jelikož se jedná o mimoprodukční (celospolečenské) funkce lesů, není okruh zainteresovaných subjektů pouze v lesnické odborné veřejnosti, ale v celé společnosti. Z tohoto důvodu je pro zlepšení transparentnosti a komunikace o lesnických problémech mezi veřejností a lesním hospodářstvím (pro shodné chápání obsahu konkrétních pojmů) zapotřebí důležité pojmy a jejich místo v systematice prezentovat v obecně závazném právním předpise a také omezit bezbřehost různého výkladu odborných termínů. Ujasnění si odborné terminologie je základním předpokladem pro oceňování mimoprodukčních funkcí lesa, které se postupem času budou stávat stále významnější složkou lesnické politiky, resp. nově vznikající lesnické politiky mimoprodukčních funkcí. Proto jsou v předkládaném materiálu pro účely cíleného rozvoje problematiky oceňování funkcí lesů, což je plně v souladu i s rezolucí V2 4. ministerské konference o ochraně evropských lesů z Vídně 2003, uvedeny: a) definice základních a souvisejících pojmů týkajících se mimoprodukčních funkcí lesa (celospolečenských funkcí lesa) a jejich klasifikace b) definice základních a souvisejících pojmů vztahujících se ke škodě a újmě na těchto funkcích. Důležitým aspektem je rovněž skutečnost, že se materiál věnuje i vzájemným vztahům mezi definovanými pojmy, minimálně na úrovni nejdůležitějších základních pojmů. Vzhledem k širokým a značně komplikovaným souvislostem je pro lepší pochopení vybraných vazeb provedena i částečná analýza situace u nás. Nelze rovněž abstrahovat od skutečnosti, že domácí poznatky v dané oblasti nejsou vyčerpávající ani dostačující, a tak byla rámcově monitorována i situace o stavu poznání v zahraničí. Kromě vymezení základních pojmů se navíc přistoupilo i k vymezení pojmů majících bezprostřední souvislost s oceňováním funkcí. Popisovaná problematika je skutečně značně složitá s mnoha nedořešenými praktickými technickými, ekonomickými, sociálními či právními aspekty, takže bez těchto souvislostí a s ohledem na dynamický vývoj v dané oblasti v poslední době nelze zaujmout zcela jednoznačné, kvalifikované stanovisko. Současný používaný pojmový aparát dokumentuje terminologickou a obsahovou nejednoznačnost vyplývající z nedostatečné úrovně současného poznání. Cílem snažení by pak mělo být dosažení takového stavu, kdy by veškerá odborná veřejnost (nebo alespoň většina) chápala obsah pojmů stejně a zároveň si uvědomovala celý komplex složitých vazeb uvnitř sociálně ekonomického systému, v němž se problematika ocenění funkcí lesů dnes pohybuje a bude pohybovat i v budoucnu. Cílem tohoto materiálu je přispět k terminologickému sjednocení pojmů, jejich obsahu a dalších souvislostí, neboť dosavadní diskuse v odborné lesnické veřejnosti ukazuje, že tento základní předpoklad pro další odborné debaty není zcela naplněn. Přitom definice pojmů a ujasnění 3

4 jejich obsahu je důležitým předpokladem nejen vědecké a odborné práce a její srozumitelnosti, ale i základem možné výměny názorů a zkušeností. Z hlediska striktního plnění zadání a jednoznačného vyjádření výsledků řešení by se mohlo jednat o několik strohých definic. Autor si však uvědomuje celou šíři problematiky, její komplexnost i rozmanitost pohledů na tak složitý objekt zájmu, kterým les (lesní ekosystém) ve skutečnosti je, že se na vlastní riziko pustil v některých místech do širšího vymezení pojmů a vazeb, aby poznání a komplexnost pohledu posunul o krok dále. 4

5 2. VYMEZENÍ POJMŮ Z OBLASTI ÚČINKŮ A FUNKCÍ LESA Při vymezování základních pojmů mimoprodukčních funkcí lesa můžeme či nemusíme abstrahovat od platného právního řádu České republiky, který některé vymezení pojmů obsahuje jako výsledek legislativní tvorby, a který vyjadřuje současné poznání o daných funkcích lesa. Může to být ale i směs nejrůznějších kompromisních názorů, které se přísně vědeckému pohledu značně vzdalují. Poznámka: S ohledem na zakotvení pojmu mimoprodukční funkce lesa v naší platné lesnické legislativě, je tomuto pojmu v textu dána přednost před nově používaným pojmem celospolečenské funkce lesa, aby se nemusely uvádět oba pojmy současně. Dalším hlediskem pro zdokumentování současné úrovně poznání může posloužit lesnická teorie a odborná lesnická literatura, která v podobně definic v různých slovnících se k dané problematice též určitým způsobem vyjadřuje. Jako výsledná varianta bude uvedena někdy jedna definice, v jiných případech více definic, neboť u tak složité problematiky nelze dnes dojít k jednoznačnému názoru celé vědecko-výzkumné fronty doma ani v zahraničí. Nabídka vícero definic je pro čtenáře vytvořením možnosti, aby se mohl nad obsahem pojmů více zamyslet, analyzovat je a učinit si v procesu formování svých postojů vlastní názor na co nejvhodnější praktické používání pojmů. Problematika často není černobílá, a proto nemůže existovat pouze jedna vyhraněná definice. A sice i z prostého důvodu, že na tutéž věc se lze dívat z různých úhlů pohledu, při použití různých kriterií uplatněných při členění funkcí apod. Zde uvedené návrhy vychází z vlastního poznání, resp. představují překlad zahraničních definic nebo jsou výsledkem kompilace nejrůznějších formulací. Za důležitý prvek při vyhodnocování nejlepších definic je nutno vnímat i informační zdroj, z kterého definice pochází. Obecně lze konstatovat, že k používání některých pojmů je pro pochopení podstaty problému v mnoha případech zapotřebí dalších dodatečných vysvětlení, začlenění do systémů, ve kterých byly použity atd., takže samotná definice by napomohla ke sjednocení chápání obsahu jen částečně. Přesto by minimální posun v hlavách lesníků či nelesníků, kteří pojmy v tomto oboru mnohdy používají nesprávně či dokonce zmatečně z důvodu nedokonalé znalosti složité problematiky, představoval výrazný pokrok. Za zmínku též stojí skutečnost, že bez provedení desagregace pojmů tvořených víceslovními spojeními, jako např. u pojmu mimoprodukční funkce lesa apod., se lze jen obtízně dostat k definicím, které by stály na pevnějších základech. Jenom hrubé vymezení nebude pro řadu účelů vždy vyhovovat. Jestliže se chceme seriózně zabývat terminologií v souvislosti s oceňováním funkcí lesa, musíme nutně opustit přírodovědné hledisko a pracovat s terminologií společenských věd (ekonomie, sociologie, právo.). Jinak se totiž k danému cíli, tj. k peněžnímu vyjádření užitků, jež les poskytuje, jen ztěží dostaneme. 5

6 2.1 VYMEZENÍ POJMU LES A MULTIFUNKČNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ Pro potřebu hodnocení společenského významu lesa je třeba alespoň pracovně vymezit předmět hodnocení, tj. adekvátně účelům definovat les. Z domácí i zahraniční literatury je možno uvést množství různých definic a názorů na pojetí lesa, které jsou pojaty místně, časově i účelově velmi rozmanitě. Takové srovnání není cílem tohoto materiálu, a proto se omezí jen na nezbytně nutnou charakteristiku. Platný zákon o lesích (zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších předpisů) v části, kde se vymezují základní pojmy, říká (pro účely tohoto zákona: Lesem se rozumí lesní porosty s jejich prostředím (pozn.: přičemž lesními porosty jsou stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa) a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Poznámka: V zákoně se nic neříká o tom, že les je ekosystémem. Tento pohled na les je však v současné době zcela zásadní, a to nejen z pohledu oceňování funkcí lesa. Hospodařením v lese se rozumí obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa. Mezinárodní definice lesa platná pro TBFRA-2000 zní: Pozemek se stromovým pokryvem (nebo ekvivalentní úrovní zakmenění) více než 10 % plochy větší než 0,5 ha. Stromy by měly být schopny v dospělosti dosáhnout minimální výšky 5 m in situ. Může se skládat buď z uzavřeného lesního útvaru, kde stromy různých etáží a podrost pokrývají vysokou část pozemku nebo z otevřeného lesního útvaru se stálým vegetačním krytem, který koruny stromů pokrývají z více jak 10 %. Mladé porosty z přirozené obnovy a všechny plantáže založené pro lesnické účely, které mohou korunami ještě dosáhnout 10 % -ní pokryvnosti nebo stromy o výšce 5 m, jsou zahrnuty do lesa, jako jsou oblasti normálně tvořící části lesních oblastí, které jsou dočasně odlesněny v důsledku lidského zásahu nebo přírodních příčin, ale kde se očekává opětovný návrat lesa. Zahrnuje: Lesní školky a semenné sady, které tvoří integrální část lesa, lesní cesty, vykácené linky, protipožární pásy a další malé nezalesněné oblasti uvnitř lesních celků, lesy v národních parcích, přírodních rezervacích a jiných chráněných oblastech speciálního environmentálního, vědeckého, historického, kulturního nebo duchovního zájmu, větrolamy se stromy na ploše větší než 0,5 ha a šíří větší než 20 m. Plantáže gumovníku a porosty dubu korkového se započítávají. Nezahrnuje: Pozemky převážně využívané pro zemědělské účely Všeobecně je nutné zdůraznit, že les je současně pracovním předmětem, pracovním prostředkem a výrobkem i vlastní přírodní podmínkou lesní výroby. Les má z titulu především mimoprodukčních, mimotržních funkcí charakter veřejného statku. 6

7 Multifunkční lesní hospodářství Plánované užití lesních zdrojů takovým způsobem, kdy různé potřeby lidí jsou uspokojovány na trvale udržitelném základě a kdy veškerý materiální a nemateriální užitek poskytovaný lesem pro společnost je co možná největší J. Parviainen, METLA (Finnish Forest Research Institute), Joensuu Research Station. Forest Resources of Europe, CIS, North America, Australia, Japan and New Zealand. (Industrialized temperate/boreal countries) UN-ECE/FAO Contribution to the Global Forest Resources Assessment Geneva Timber and Forest Study Papers, No. 17. Main Report. United Nations, New York and Geneva, p. Hospodaření v lesích s cílem získat vícenásobné produkty a užitky (produkční lesy, ochranné lesy, chráněné lesy). Multifunkční lesní hospodářství aplikuje integrovaný přístup směrem k rozdílným kategoriím lesů a zahrnuje vědecké, kulturní, rekreační, historické a další hodnoty lesních zdrojů. Forests in sustainable development - guidelines for forest sector development cooperation. 96, 208 pages. Catalogue number : CF C, ISBN/ISSN : On-line version,annex 4.6: Glossary of Terms 2.2 VYMEZENÍ POJMU FUNKCE LESA Při definování obsahu užitečnosti lesa je možno se setkat s mnoha pojmy jako např.: vlastnosti účinky efekty závislosti schopnosti vlivy výhody užitky přínosy zboží a služby funkce výkony apod., z nichž některé přísluší do přírodovědného, a jiné do ekonomického pojmového aparátu. Pohledy na tuto problematiku jsou různé (viz dále), přičemž směšování obou pohledů je dosud velmi časté a může vyplývat i z neujasněnosti obsahu pojmů Přírodovědné (kauzální) a účelové (teleologické) chápání pojmu funkce Na základě věcné a logické analýzy Tutka (2003) prezentuje takovouto alternativu vysvětlení pojmu užitečnosti: Pod užitkem nebo vlastností lesa se chápe jeho chemická, biologická, fyzikální, anatomická, morfologická, geologická a jiná stránka či jejich různá kombinace. Soubor těchto vlastností, resp. užitků působí na složky lesního ekosystému a jiné ekosystémy nebo na člověka a vytváří s nimi určitou vazbu a závislost. Tento vztah se uskutečňuje bez ohledu na to, 7

8 zda-li jde o les přírodní (bez zásahu člověka) nebo les kulturní (obhospodařovaný). Tyto závislosti, efekty a účinky uvnitř lesního ekosystému i navenek s okolím je možné shodně označit rovněž za funkce lesa. (Pramen: Jozef Tutka a kol.: Oceňovanie lesa, Zvolen 2003) Tutka (2003) dále uvádí, že za užitečné účinky, závislosti a funkce lesa, resp. užitky lesa je možné považovat ty, které přímo nebo zprostředkovaně pozitivně ovlivňují materiální, sociální nebo duchovní stránku člověka a společnosti. Ostatní účinky, resp. funkce mohou mít negativní, neutrální (nebo neidentifikovatelný) vliv na člověka a jeho materiální a duchovní sféru. Z hlediska přírodovědného nebo též kauzálního se v lese realizují účinky, resp. funkce nezávisle na člověku od jeho vzniku. Člověk je v procesu poznání pochopil, akceptuje a využívá nebo poskytování vícero užitků tohoto charakteru i cílevědomě podporuje. V tomto případě se jedná o ekologické funkce lesa. V rámci kauzálních vazeb působí les i na člověka. Tyto užitečné účinky lesa klasifikuje více autorů (Papánek, F a další) jako environmentální funkce. (Pramen: Jozef Tutka a kol.: Oceňovanie lesa, Zvolen 2003) Podle Papánka (1971) a Poláka (1975) je třeba při vyjadřování významu lesa rozlišovat z praktických důvodů pojmy "vlastnost lesa" na jedné straně a "užitná hodnota lesa", "funkce lesa" na straně druhé. Funkcí se v podstatě rozumí projev realizace užitné hodnoty. Funkce je vždy spojena s aktivní činností člověka. Za užitné hodnoty a funkce lesa, jejichž význam pro společnost má smysl vyjadřovat, není možno pokládat všechny vlastnosti lesa, ale pouze ty, které uspokojují současné aktivně vyžadované a vyhledávané potřeby společnosti, které jsou přitom svým způsobem deficitní či na hranici deficitu. Proto např. poutání uhlíku a uvolňování kyslíku není u nás v současné době funkcí lesa s reálně hodnotově vyjádřitelným významem pro společnost. Funkce lesa tvoří složitý společenský, tj. sociálně ekonomický systém odrážející složitost objektu lesa. Funkce lesa jsou v pracích různě diskutovány a chápány co do obsahu, formy a struktury. Při bližším zkoumání charakteru mnoha uváděných systémů funkcí lesa je zřejmé, že jejich struktura není zatím dostatečně ustálena. Slovo "funkce" má mnoho významů, mj. se používá ve významu "závislost" ( "účinek") a nebo "poslání" ("úloha"). Věc má poslání, jen když existuje závislost, ale závislost existuje i bez poslání. Je nutné rozlišovat i mezi pojmy "funkce lesa" a "funkce lesního hospodářství". V prvním případě se jedná o funkce reprodukovatelného objektu, ve druhém o funkce reprodukčního procesu, které jsou v mnoha směrech jiné. Funkce lesního hospodářství jsou širší než jen funkce lesa. Při hodnocení významu funkcí lesa pro společnost by se mělo rozlišovat mezi užitnou hodnotou jako funkcí lesa a užitnou hodnotou jako výstupem dané funkce lesa, jejím výsledkem v užším konkrétnějším pojetí. Tzn., že existuje podstatný obsahový rozdíl např. mezi produkční funkcí lesa a vlastní produkcí, mezi cenou např. dřevoprodukční funkce lesa a cenou dřeva. Pouze podle ceny výstupu z funkce lesa n e l z e vyjadřovat cenu dané funkce lesa. Společenský význam lesa, tj. význam ekonomický a sociální můžeme reálně hodnotit jen na základě efektů jednotlivých užitných hodnot (užitků) jednotlivých funkcí lesa, ne na bázi všech jeho vlastností a nebo pouze výstupu z těchto funkcí. 8

9 Filozofie a koncepce objektivizace funkcí lesa (Vyskot, 2003) primárně vychází ze dvou pojetí, které se principielně liší posuzováním vztahu člověk a les. a) Pojetí utilitární antropocentrické Funkce lesa jsou považovány za služby, které člověk požaduje a o jejichž účinnosti a tedy i hodnotě výhradně společensky rozhoduje. b) Pojetí existenční ekosystémové Funkce lesa jsou realizovanou produkcí účinků vyplývajících z jeho podstaty a ekosystémových procesů. Jedním z východisek při objasňování slova funkce a účinek může být teleologická teorie národohospodářská jako ekonomická teorie, zdůrazňující účelovost a cílevědomost v hospodářském chování podniků, bank, domácností apod. Odmítá příčinné souvislosti jevů a nahrazuje je subjektivními vztahy. Zkoumá systémové uspořádání - pořádek v hospodářské aktivitě, je základem pro teorii cen, úvěrů, úroků, kurzů, mezd a daní. Vznikla ve 20. letech 20. století. Zakladatelem a hlavním představitelem je Karel Engliš. Můžeme si k tomu uvést jeden názorný příklad. Mezi lesem a vodním režimem je závislost v tom smyslu, že les zadržuje atmosférické srážky a zpomaluje odtok vody z povodí, les má tedy retenční účinek - nebo, chceme-li, můžeme říci, že má ve smyslu kauzálního působení retenční funkci. Tuto funkci má les jak v přírodním lese, nedotknutém rukou člověka, tak také v obhospodařovaném lese, který člověk využívá na dosažení vodohospodářských cílů. Ale když zaměříme hospodaření v lese na využívání retenčního účinku lesa, přisuzujeme lesu retenční poslání a uplatňujeme v lesním hospodářství retenční úlohu lesa, čili takto využívaný les získává retenční funkci. Je evidentní, že zde označujeme slovem "funkce" jiný pojem, než v prvním případě. Můžeme říci, že les má retenční "poslání", když lesní hospodářství využívá retenční "účinek" lesa pro uspokojování lidských potřeb. Kdybychom však nerozlišovali rozdílný význam slova funkce a řekli, že les má retenční "funkci", když lesní hospodářství využívá retenční funkci pro uspokojování lidských potřeb, znamenalo by to, že les má funkci ve smyslu kauzálního působení jen v tom případě, když má současně také funkci ve smyslu teleologickém, což je evidentně nesprávné. Vidíme tedy, že kauzální a teleologickou funkci lesa musíme přísně odlišovat. Kdybychom tyto dva pojmy ztotožnili, teleologická funkce by pohltila kauzální funkci lesa a tato by logicky - per definitonem - přestala existovat. Poznámka: Kauzalita = přičinnost Kauzální = příčinný (kauzální nexus = příčinná zřetězení, řetěz příčin a následků) Teleologie = učení o účelnosti všech přírodních a společenských jevů, které jsou výsledkem působení sil zaměřených k cíli předem určenému. (Pramen: Petráčková,V.-Kraus,J. a kol.: Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1997) Rozdíl mezi funkcemi lesa v kauzálním a teleologickém chápání je následující: V kauzálním nazírání zjišťujeme, že "A má za následek B" (les má za následek retenci srážek). V teleologickém vztahu vytyčujeme postulát: "Je třeba udělat A, aby nastalo B". (Je třeba v lese hospodařit tak, aby se využil jeho retenční účinek!). 9

10 V uvedeném případě kauzální funkce lesa vyjadřuje vztah mezi lesem a vodním režimem, teleologická funkce vyjadřuje vztah mezi lesem a lidskou společností. Kauzální funkce lesa je předmětem přírodních a technických věd, teleologickou funkci zkoumají ekonomické a společenské vědy. Kauzální funkce se vyskytuje v lese jako takovém, tedy i mimo sféru lesního hospodářství, teleologická funkce se vyskytuje jen tam, kde člověk hospodaří a využívá les záměrně pro uspokojování potřeb společnosti (Weber, 1926). Z hlediska způsobu vzniku užitků z lesa rozeznáváme: - přírodní užitky, které plynou z lesa mimo rámec lesního hospodářství (např. z pralesa), - průvodní užitky, které vznikají v rámci lesního hospodářství a pod vlivem zásahů člověka, ale bez úmyslu hospodáře, který sleduje jiný cíl než je získání dotyčného účinku (např. maliny na pasece), - vyrobené užitky, které jsou zamýšleným výsledkem lesní výroby, tedy přímým důsledkem lidské hospodářské činnosti. Přírodní a průvodní užitky tvoří dohromady volné užitky. Získávají se buď jako volné hodnoty např. sběrem hub, lesních plodin (a těžbou dřeva v nepěstovaných lesích) nebo jako volné služby využíváním přírodního nebo průvodního působení lesů. Existují tedy dva způsoby využívání lesa: volné a funkční. Při volném využívání lesa bereme z lesa volné užitky tak, jak je poskytuje sama lesní příroda. Při funkčním využívání lesa vynakládáme práci na to, aby se les stal žádoucím způsobem užitečný, čili přisuzujeme mu funkci k pokrývání společenské potřeby tak, že získáváme vyrobené užitky z lesa jako plody lidské práce. To znamená, že les má funkci jen tehdy, pokud se mění z výrobní podmínky na vyrobený výrobní prostředek. Funkce lesa podle I. Vyskota je potenciální nebo efektivní. Potenciální funkci lesa vyjadřujeme funkčním potenciálem lesa, efektivní funkci měříme funkčním efektem lesa. Funkční potenciál lesa vyjadřuje význam, který má ve stávajících přírodních podmínkách a při dané společenské potřebě funkčně usměrněné lesní hospodářství pro poskytování materiálních hodnot a materiálních a kulturních služeb. Funkční potenciál tedy chápe funkci lesa jako ú č e l, na jehož dosáhnutí se má lesní hospodářství zaměřit svými provozními opatřeními. Jiná je otázka, jak les plní vytýčenou funkci, jak dosahuje stanovený účel. Z hlediska účinnosti působení lesa v požadovaném směru hovoříme o funkčním efektu lesa. Funkční efekt lesa (užitek z lesa) vyjadřuje stupeň uspokojení hospodářské a společenské potřeby, je tedy mírou plnění funkce. Funkční potenciál lesa zkoumá žádoucí možnost využívání lesa, kdežto funkční efekt (užitek) měří skutečný užitek poskytovaný lesem. Funkční potenciál je rozhodující moment z hlediska plánování rozvoje lesního hospodářství a hospodářské úpravy lesů, a proto se posuzuje v kategorizaci lesů funkce lesa jako funkční potenciály. Funkční efekt je důležitý z hlediska kontroly lesního hospodářství a může odkrýt nové zdroje financování lesního hospodářství nebo na jeho základě by bylo možné požadovat úhradu za plnění mimoprodukčních funkcí lesa V minulosti lesníci většinou vycházeli z tzv. teorie úplavu (závěsu), (německy Kielwassertheorie), podle které mimoprodukční poslání lesa se nejlépe zabezpečí v "závěsu za dřevní produkcí", tj. jako automatický důsledek péče o produkci dřeva. Teorie závěsu tedy hlásá, že zájmy produkce dřeva a plnění všeužitečného poslání lesů jsou totožné nebo alespoň souběžné (Hasel, 1971). 10

11 Tento názor byl opodstatněný, pokud lesní hospodářství bylo málo rozvinuté, a pokud společenská poptávka po environmentálním a sociálním působení byla poměrně malá. Ale jak lesní hospodářství nabývá intenzivnější formy, vzniká a prohlubuje se stále více rozpor mezi orientací na produkci dřeva a uplatňováním všeužitečných funkcí lesa. Vyřešení tohoto rozporu vyžaduje při intenzivním hospodaření ústupky v jednom i druhém směru a lesní hospodář musí uplatnit v nejvyšší míře odborné schopnosti, aby minimalizoval hospodářské oběti při integrování produkční funkce lesa a mimoprodukčních funkcí lesa. Poznámka: Výrobně funkční přístup k hodnocení funkcí lze použít například pro zachycení nepřímé užitné hodnoty regulatorních ekologických funkcí tropických lesů díky jejich příspěvku k ekonomickým činnostem. Tato metoda se zakládá na dvoustupňovém postupu. Nejprve se určí fyzikální účinky prostředí na ekonomickou aktivitu. Druhý krok obsahuje odhad peněžní hodnoty ekologické funkce. Ve své nejpřímější aplikaci tato metoda používá skutečné tržní ceny - nebo pokud existují odchylky, příslušně upravené tržní ceny - pro ocenění ekonomické produkce. Uplatnění tohoto přístupu na různá nepřímá využití lesů je užitečnou metodou pro odhad těchto netržních, ale často významným ekonomických hodnot. Je však nezbytným předpokladem, aby byl dobře pochopen vztah mezi regulatorní funkcí lesa pro životní prostředí a ekonomickou činností, kterou podporuje. Často tento vztah není zcela srozumitelný a nepatrná změna v předpokladech vede k drastické změně ve výsledcích. Stejný účinek jako přechod od extenzivního k intenzivnímu lesnímu hospodářství vyvolává také růst nároků (požadavků) společnosti na mimoprodukční účinky lesa. Způsob uspokojení této potřeby dnes, při hrozícím nedostatku vody, při rozvoji rekreace v přírodě, při neodkladné ochraně životního a přírodního prostředí vyžaduje takové lesní hospodářství, které musí produkovat materiální hodnoty a poskytovat materiální a kulturní služby v jednotě. Rozdíl mezi teorií závěsu a teorií integrace funkcí je tedy v tom, že teorie závěsu předpokládá a priori soulad zájmů v lesním hospodářství jako samozřejmost, která se dostavuje automaticky, kdežto teorie integrace funkcí vidí existenci protiřečení mezi funkcemi lesa a snaží se to překonat vytvořením syntézy, která předpokládá praktickou aplikaci funkčně integrovaného lesního hospodářství (Papánek, 1978) Účinky a funkce Jak chápou účinky a funkce různí autoři je demonstrováno na následujících definicích: Účinek Výsledek určitého vlivu nebo působení. Účinek eroze je nepříznivý dopad eroze na půdní úrodnost, kvalitu vody, koryto vodotečí, transportní síť, pěstované kultury a na životní prostředí. Účinek meliorací je příznivý důsledek melioračních opatření. Na lesních pozemcích k němu řadíme zlepšení látkového koloběhu v ekosystému, zastavení degradačních procesů, dosažení trvalého zlepšení půdotvorných procesů, zvětšení produkčních schopností lesních ekosystémů a zlepšení životního prostředí. (Šach, Lesnický naučný slovník) Účinek lesa Jakýkoli efekt působený lesem, např. dílčí efekty bilogické, fyzikální, chemické, souborné efekty produkční, klimatické, hydrické a vodohospodářské, půdooochranné, přírodoochranné, zdravotní, krajinotvorné. Účinky lesa se projevují jak v jeho prostoru, tak za jeho hranicemi i v celé krajině (účinky dálkové). Účinky lesa pro lidskou společnost užitečné a přímo či nepřímo využívané jsou 11

12 funkcemi lesa. Značná část účinků lesa patří ke statkům mimotržní povahy (veřejné statky). Význam takových účinků pro krajinné (přírodní a životní) prostředí se velmi významnou měrou podílí na specifice lesa jako majetku a kapitálu. Tuto skutečnost respektuje i lesní zákonodárství (např. v Evropě od 20. století), dnes podle politického konsensu s mírou sociální vazby vlastnictví lesa. Účinky lesa mohou být také záporné z hlediska lidských zájmů. V případě účinků záporných z hlediska zájmů veřejných mluvíme o dysfunkcích lesa. (Krečmer, Lesnický naučný slovník) Účinek lesa environmentální Komplexní výsledek působení lesa na životní prostředí člověka. V širším pojetí sem zahrnujeme ty účinky a vlivy lesa, které příznivě ovlivňují základní složky životního prostředí, jako jsou půda, voda a ovzduší. Nedílnou součástí účinků lesa environmentálních je jeho rekreační a léčebné působení. V uvedeném kontextu lze říci, že les je významným faktorem kvality životního prostředí člověka. (Volný, Lesnický naučný slovník) Funkcemi lesa se rozumí přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční (Pramen: lesní zákon) Funkce lesa jsou vyjádřením společenské objednávky, kterou lesní hospodářství plní v daných podmínkách. Funkce lesa vyjadřují také přírodní a biologickou danost lesa, která je podkladem a prostředkem uspokojování lidských potřeb. Funkce lesa je výslednicí společenských postulátů a ekonomických limitů - vlastně poptávky a přírodních daností a technických řešení - vlastně nabídky. Funkce je realizovanou schopností lesa danou podmínkami a parametry ekotopu a biocenózy, které lze exaktně determinovat a kvantifikovat. (Vyskot, 2000) Funkcemi lesů v současném pojetí funkcí lesů v ČR je chápáno naplňování aktuálních účelových požadavků společnosti na les či v lese, nikoliv skutečné funkční schopnosti lesních ekosystémů. (Pramen: I.Vyskot: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky, MŽP 2003, str. 19) Funkce jsou schopnost území s lesy poskytovat zboží a služby. Zboží je fyzikální aktivum vyrobené účelově nebo náhodně v kombinaci s produkcí dřeva, např. kubický metr čisté vody, počet ulovené zvěře apod. Zboží se dá dobře kvantifikovat a transformovat do ekonomické tržní hodnoty. Služby jsou méně hmotné vlastnosti, po nichž existuje poptávka, např. příležitosti k rekreaci, ochranné funkce, přirozená stanoviště apod. Nedřevní produkty jsou tvořeny zbožím, službami a funkcemi (lesní plodiny, myslivost, nekomoditní užitky apod.). UN FAO/ECE Forest Resource Assessment 1990, Part II: (Temperate zone, ECE region) The role of forests in supplying environmental and other non-wood goods and services. Introduction and summary. prepared by Koch, N.E. and Linddal M p. 12

13 Funkce lesa při teleologickém chápání jsou užitky lesa v podobě lesních produktů (zboží a služeb), které společnost přímo či nepřímo využívá. K jejich získání člověk cílově hospodaří a využívá les záměrně za účelem uspokojení svých potřeb. Funkce lesa výkony lesního hospodářství vyrobené užitky Funkce lesa při kauzálním (přírodovědném, ekosystémovém, naturálním) chápání jsou účinky lesa, jež působí nezávisle na existenci člověka Od nauky o funkcích k nauce o lesních produktech Pro stanovení hodnoty zboží a služeb je zcela nezbytné mít zcela jasno v používané terminologii. V tomto směru lze za značný přínos považovat článek německého výzkumného pracovníka U. Mantau o pojetí funkcí a o budoucí orientaci v chápání funkcí lesa, z něhož se uvádí výtah: Obě nejdůležitější odpovědi na otázky, čím se určuje hodnota zboží a služeb, se diskutují už desetiletí. Teorie užitku vychází z toho, že hodnotu určuje jenom subjektivní odhad ceny spotřebiteli zboží. Pracovní teorie hodnoty vychází oproti tomu z toho, že hodnotu určují objektivní výrobní náklady. Před 30 lety se jednalo o napínavé téma. Od zhroucení systému, který se orientoval na pracovní teorii hodnoty, to pohnulo sotva někým. Používaní fyzikálních pojmů pro objasnění ekonomických stavů se blíží k nule Pod výkonností se ve fyzice rozumí práce za určitou časovou jednotku. Práce, jak je známo, je produkt úsilí. Účinek popisuje vliv nebo efekt, který prostřednictvím práce/výkonu přechází na jiný předmět, například při přeměně tepla na proud. Funkce představuje jednoznačné, zákonité přiřazení, např. mezi výkonem a očekávaným účinkem. Tolik k přírodovědnému, resp. fyzikálnímu jazykovému (vyjadřovacímu) systému. Tyto pojmy se používají často také v lesnicko-politických příspěvcích. Výchozím bodem původní debaty byl příspěvek Burschela, ve kterém bylo poukázáno na to, že ochranné a rekreační funkce lesů je třeba chápat jako čisté účinky, neboť pocházejí z,,nenarušených přírodních lesů. Dále to znamená, že,,pěstují-li se lesy podle hospodářských hledisek, tak nedochází u daných účinků lesa při profesionální práci k žádnému nebo bezvýznamnému poškození.. Z toho Burschel vyvozuje, že produkce dřeva je jedinečné ekologické ospravedlnění lesnického povolání. Po hodnotící rozpravě mezi M. Weberem a Schmöllerem se ideologické zkreslení tohoto druhu označuje jako jednofaktorová teorie. To znamená, že v jednotlivostech správný stav se s určitým cílem přenáší na značně širší oblast použití. Oproti tomu se staví Blumův autorský kolektiv, jež se přitom přidržuje fyzikálního užití jazyka. Všechny vztahové kategorie mezi lesem a člověkem, které nezpůsobují žádné změny, by tedy existovaly bez lesnického obhospodařování, a bylo by je třeba připočítat odpovídajícím způsobem k účinkům lesa. Výkony lesního hospodářství se přesto liší od účinků lesa tím, že vznikají teprve lesohospodářskou činností (k čemuž patří i vědomé zanedbávání), resp. jsou v současné době k dispozici. 13

14 Když se podá nevyvratitelný důkaz, že struktura vztahů mezi lesem a člověkem a,,účinky lesa a výkony lesního hospodářství je komplexnější než Burschel zobrazuje, zůstávají dílčí rozdělení svévolná. Poslední je třeba vztáhnout na vzdálenost reality od použité techniky scénáře. Tak lze třeba produkci dřeva jednoznačně započíst k,,výkonům lesního hospodářství. Přitom se při zdůvodnění poukazuje na to, že použitelné množství dřeva by bylo bez lesního hospodářství znatelně menší. Estetiku je třeba podle mínění Bluma přiřadit k účinkům lesa. Ochrana proti lavinám je nyní opětovně připisována k výkonům lesního hospodářství, ačkoli přírodní les určitou protilavinovou funkci zaručoval. Nedřevní produkty (lesní plody, houby, zvěř) je třeba považovat za účinek lesa.,,zvyšuje-li se ale význam nedřevních produktů, mohou být odpovídající opatření k podpoře této vztahové kategorie považovány rovněž za výkony lesného hospodářství. Pojmy nejsou ani správné ani nesprávné, ale účelné nebo neúčelné. Předpokladem této účelnosti by bylo jasné oddělení účinků od výkonů. Toto ale pro většinu vztahových kategorii však není dáno. Tyto příklady jsou jenom ukázkou četných nejasností a svévolného přiřazování. Daleko přitěžující okolností však je, že výkon a účinek zůstávají spjaty s přírodovědnými myšlenkovými strukturami, a tím nejsou schopny cokoli vypovědět o struktuře vztahů. Právní vztahy určují vztah mezi lesem, lesním hospodářstvím a společností Ekonomické a politické vztahy mezi lesem a člověkem sa určují obchodním rámcem trhu a společností, a ne tím, zda-li lesník pracuje či nepracuje. Podle fyzikálního pojetí výkonnosti se výkonnost lesního ekosystému vysvětluje prostřednictvím lesního hospodářství, přičemž takový rozdíl nemá žádný velký ekonomický význam. Výkony ekosystému a/nebo ty lidské vedou k výchozímu obrazu lesa. Všechno toto je možno pokládat za část přírodovědných aspektů za předpokladu, že nebudou mít za následek žádné ekonomické nebo politické závěry. Všechny omezené, a tím ekonomické předměty našeho života (les se přitom ničím neodlišuje od ostatních oborů), se stávají předmětem ekonomického počínání teprve danými obchodními právními vztahy. Tak se vlastníkům lesa a ostatním skupinám společnosti přiřadí obchodní vztahy na výchozím obrazu lesa (sumou všech výkonů ekosystému a lidí) prostřednictvím právního rámce. Právní vztahy rozhodují o tom, kdo a v jakým rozsahu může les využít k produkci anebo ke spotřebě. Vlastník lesa má podle spolkového lesního zákona právo uskutečňovat v lese akce za odpovídající protislužbu (jestliže se akce v jeho lese koná, protože tam tvrdě pracoval, anebo proto, že tam nikdy nevstoupil). To je významné jen tehdy, když se stanovuje hodnota majetku podle pracovní teorie hodnoty. V rozvíjejícím se tržním hospodářství je však toto bez relevantnosti. Samotný odhad ceny spotřebiteli a právní vztahy rozhodují o ekonomické hodnotě majetku. 14

15 Na druhé straně může vlastník lesa poskytnout při využití svých produkčních možností a vložením své práce zboží nebo služby, které jsou spotřebiteli vysoce hodnoceny, a také se využívají (odvozní cesty jako lesní stezky), aniž by za to vlastník lesa něco obdržel, protože mu chybí obchodní vztahy. Struktura vztahů mezi lesem a člověkem se nedá rozlišováním mezi,,výkony a,,účinky ani vyjasnit ani postavit. Určí se prostřednictvím obchodních vztahů a prostřednictvím chování hospodářských subjektů v rámci těchto práv. Tím je třeba vysvětlit, že sběr hub je v Německu volný, v Nizozemsku může být zakázán a v Itálií je vynikajícím obchodem. Rozdíl je třeba vysvětlit obchodními vztahy a jednáním. Rozlišování pojmů dle Bluma se blíží k závěru, když,,o lesnickém provozním provedení výkonů se dá hovořit jenom tehdy, když existuje možnost nasazení podnikových finančních prostředků, tedy cílevědomým podnikovým řízením, které působí na provedení výkonů. Ve fyzikálním vyjadřovacím systému není třeba oproti tomuto výroku (nehledě na blízkost k tautologii) nic namítat. Požaduje se ale ve spojení, že jednání vlastníka lesa by se mělo omezit na,,výkony lesního hospodářství, čímž se nevědomky provede systémový skok. Při dalším pokračování se přitom přistane v jiném hospodářském pojetí, protože hodnota zboží se určuje pomocí vložené práce. Pojem funkce podle Dietericha ovšem pomáhá málo. Jednota lesa a lesního hospodářství je dána do té míry, když oba svými výkony (ve fyzikálním smyslu) přispívají k výchozímu obrazu lesa. Je třeba souhlasit s Blumem, že vztah mezi přírodovědným systémem a ekonomickým systémem se prostřednictvím pojmu,,funkce spíš zastírá než objasňuje. Autor článku již dříve doporučil přechod od nauky o funkcích lesa k nauce o produktech lesa. Obchodní vztahy lesní podniky nedostatečně využívají, protože uvažují převážně v kategoriích nauky o funkcích, namísto ekonomických a právních. kategorií. Návrh U. Mantau zní: Lesní podniky se stanou úspěšnými teprve tehdy, když zcela využijí své obchodní vztahy a svoje produkty postaví tak, že se stanou u spotřebitelů žádanými. Zpravidla se pro to bude muset tvrdě pracovat. Úspěch se však dostaví jenom s obchodními vztahy a atraktivními produkty. Krůpěje potu lesníků ale ještě nejsou žádnou kategorií úspěchu Stav funkcí v ČR Současný (přežívající) stav funkcí lesů v ČR charakterizuje I.Vyskot (2003) následovně: - funkcemi lesů je chápáno naplňování aktuálních účelových požadavků společnosti na les, či v lese, nikoliv skutečné funkční schopnosti lesních ekosystémů - funkce lesů jsou pojímány preferenčně diferencovaně, s přetrvávající a dominující prioritou váhy funkce dřevoprodukční : legislativně, hospodářsky, ekonomicky - funkční integrace lesů je přijímána jen proklamativně, v hospodářské struktuře ani lesnických činnostech není uplatňována 15

16 - mimodřevní funkce jsou zákonně (opět monofunkčně) uplatňovány pouze v lesích mimo kategorie lesů hospodářských - kategorizace lesů rozděluje lesy podle aktuálních účelových požadavků, bez vkladu jejich skutečných funkčních schopností, administrativním rozhodnutím, určujícím oddělení plné a omezené dřevní produkce - hodnocení a oceňování lesů je záležitostí pouze lesního pozemku a jeho dřevní produkce - současné metody hodnocení funkcí nevyjadřují exaktní funkční schopnosti lesů. Nové přístupy k funkcím lesů v pojetí funkčně integrovaného hospodaření charakterizuje I. Vyskot (2003) takto: - funkční využívání lesů je postaveno na skutečných funkčních schopnostech lesních jednotek a jejich optimální využitelnosti pro aktuální účelové požadavky společnosti - všechny funkce lesů mají pro lidskou populaci rovnocenný význam. Nelze zaměňovat společenský (skupinový) prostorově či časově vymezený zájem s celospolečenskou nezbytností (bilance uhlíku, kyslíku, voda, klima, biodiverzita aj.). - rovnocenný význam funkcí lesů však neznamená jejich rovnost funkčně hodnotovou (pozn. autora: v roce 2000 zde byl pojem věcná hodnota ) - schopnost lesů produkovat obsahovou hodnotu (pozn. autora: v roce 2000 zde byl pojem věcná hodnota ) funkcí je velmi rozdílná a vyplývá z podmínek a vlastností ekosystémů - stupeň intenzity společenského využívání je limitován jejich funkčními schopnostmi - kategorizace lesů rozlišuje lesy polyfunkční integrující všechny společenské potřeby až do úrovně výjimečné a lesy výjimečného společenského významu, kde určitá funkce je mimořádně vyžadovaným společenským zájmem. Vychází ze skutečných schopností lesních porostů produkovat funkce, nikoliv z pouhého společenského rozhodnutí (pozn. autora: v roce 2000 zde byl pojem jakou funkci má les v daném čase a prostoru plnit ). Nové pojetí a objektivizace funkcí lesů (s použitím vybraných pasáží z podkladů pro Národní lesnický program) je naformulováno V. Švihlou (2001) takto: Současný stav systemizace diferenciace funkcí lesů je poplatný filozofii zásadně rozlišující produkční funkci lesů a mimoprodukční funkce lesů. Nové pojetí společenského poslání lesů vyžaduje: - ustanovení systému rovnocenných celospolečenských funkcí lesů bez scestných diferenciací funkcí produkčních a ostatních, - přijetí základní koncepční zásady, že integrace funkcí je předmětem hospodaření v každé základní jednotce lesa jako nutná společenská stimulace naturálních, silně antropizovaných podmínkách deficitních účinků lesů, - stanovení cílových funkčních skupin na bázi funkčních interakcí a stěžejních společenských potřeb, - kvantifikace funkcí lesů na základě shodné relativní úrovně formou vztahů mezi potenciální schopností lesa a funkční společenskou potřebou, - vytvoření nové funkční rajonizace lesů podle hodnot jejich celospolečenského potenciálu jako podklad pro cílené diferencované hospodaření, - ustanovení kategorií lesů speciálních společenských zájmů (východiska tvoří potenciály lesa a komplexní potřeby krajiny). 16

17 2.3 RÁMCOVÉ VYMEZENÍ HLEDISEK PRO OZNAČOVÁNÍ FUNKCÍ LESA Nejznámější část užitků lesa má materiální podobu a je výsledkem výrobního a růstového procesu nebo jednoho z nich. Tyto funkce lesa jsou známé v legislativní a sociálně ekonomické oblasti pod označením produkční funkce lesa (komerční, tržní). Pokud z dalšího pojednání předem vyloučíme produkční funkci, ostatní funkce se podle různých autorů označují jako funkce: neprodukční nehmotné nedřevní netržní mimoekonomické mimoprodukční veřejněprospěšné celospolečenské všeužitečné environmentální životadárné životazáchovné blahodárné ekologické sociální přirozené pozitivní externality. Jak je z výčtu zřejmé, velmi záleží na třídícím kritériu, které uplatníme. Rámcové schéma může být tvořeno jako opak k produkci, ekonomickému vyjádření apod., resp. podle vztahu k trhu, vlastnictví, životnímu prostředí atd. Při hlubší analýze najdeme u každého pojmu při postupném naplňování jednotlivými dílčími funkcemi určitý logický nedostatek neodpovídající zcela absolutně zvolenému kritériu. Při ocenění funkcí lesa bude pravděpodobně také zapotřebí přihlédnout k příslušným územním jednotkám, tj. k vymezení některých pojmů, kterými se tento materiál v detailu nezabývá: - mezinárodní úroveň (fixace CO 2 jako předmět mezinárodního obchodu), - národní úroveň (lze pracovat s celostátními statistikami při zajištění statistické průkaznosti i s průměrnými hodnotami, přímé výhody z hlediska poutání uhlíku na národní úrovni budou asi malé), - regionální úroveň (společenské potřeba v rámci lesnatosti regionu a vzhledu krajiny apod. povodí, chráněná území, rekreační oblasti aj.), - místní úroveň (zde se jedná o konkrétní porost). 17

18 2.3.1 Mimoprodukční funkce lesa Ze současné rozmanitosti názorů na mimoprodukční funkce lesa lze uvést několik následujících příkladů: Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších předpisů člení funkce lesa (přínosy) na produkční a mimoprodukční. Poznámka: Pojem mimoprodukční funkce (uplatněný i v současné právní úpravě) je účelovým archaizmem. Všechny funkce jsou hmotnou či nehmotnou produkcí lesa. Nesprávné pojmy jsou zdrojem vědomostních i koncepčních deformací. (Pramen: I.Vyskot: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky, MŽP 2003, str. 19) Z názvu mimoprodukční vyplývá, že charakter výstupu dané funkce je nemateriální složkou (fyzikálním, přírodovědným hlediskem třídění). Mimoprodukční funkce lesa nejsou zřejmě z hlediska sociálně-ekonomického obsahu jejich dopadu, působení ve společnosti, jednotné (Pramen: L. Šišák, Oceňování společenské sociálněekonomické významnosti základních funkcí lesa, MZe, 2002) Z hlediska přírodovědného nebo též kauzálního se v lese realizují účinky, resp. funkce nezávisle na člověku od jeho vzniku. Člověk je v procesu poznání pochopil, akceptuje a využívá nebo poskytování vícero užitků tohoto charakteru i cílevědomě podporuje. V tomto případě se jedná o ekologické funkce lesa. V rámci kauzálních vazeb působí les i na člověka. Tyto užitečné účinky lesa klasifikují někteří autoři (F. Papánek, 1978 a jiní) jako environmentální funkce. Hodnota nedřevních užitků lesa je tvořena službami a jinými produkty lesa než je dřevo, např. biologická rozmanitost, rybářství, myslivost, nerosty, kvalita a kvantita vody, rekreace a turistika, divočina, estetika, kulturní hodnota a hodnota dědictví. (Pramen: Glossary of Forestry Terms, The State of Canada s Forests) Mimoprodukční funkce lesa při účelovém chápání funkcí jsou služby (ekologické a sociální), které jsou společnosti poskytovány nebo vyprodukovány jako výkony lesního hospodářství (náklady ke zlepšení infrastruktury infrastrukturální služby). Služby patří v ekonomickém smyslu do produkce, a nelze je proto označovat za mimoprodukční. ***** Mimoprodukční funkce lesů mají povahu kladných externalit. Jedná se tedy o bezplatné a volně přístupné zdroje (veřejné statky) s efekty (užitky nebo službami), které les poskytuje společnosti, aniž by za to museli jednotlivci či společnost platit. Mimoprodukční funkce lesa mají charakter veřejně prospěšných služeb, které nejsou realizovány na trhu a nejsou poskytovateli služby (vlastníkovi lesa) hrazeny. Označení mimoprodukční nic nevyjadřuje o členění funkcí podle příjemce užitků z lesa (podle vlastnictví), ale podle toho, zda-li je možné tyto užitky realizovat na trhu za úplatu či nikoliv. V současné době nejsou pro vlastníky lesů k těmto funkcím lesa založena odpovídající vlastnická práva. 18

19 Při účelovém (teleologickém) chápání funkcí lesa se nejedná jen o ekosystémové funkční účinky lesa, ale o aktivní lidské ovlivňování vztahu les a člověk. Poznámka: Tím, že se česká společnost přiklonila k ekonomice založené na tržních principech, musí být řešeny pro nás dosud neznámé okruhy problémů, a to buď legislativní nebo ekonomickou cestou, resp. kombinací obojího Celospolečenské funkce lesa V poslední době se stále častěji používá místo pojmu mimoprodukční funkce lesa pojmu celospolečenské funkce lesa, které prý lépe vyjadřují podstatu věci. Tento pojem se v lesnické teorii objevil s nástupem ekosystémového přístupu I.Vyskota. Proto mu jako autorovi přísluší právo provést výklad. O celospolečenských funkcích I. Vyskot (2003) uvádí, že - celospolečenské funkce (životazáchovné) jsou zásadně rozdílné od funkcí společenských (zájmových) - celospolečenské funkce jsou vztaženy k člověku jako součásti ekosystému - celospolečenské funkce (životazáchovné) funkce jsou pro člověka významově rovnocenné - celospolečenské funkce jsou synergickou realizací všech ekosystémových naturálních účinků lesů. Naturální účinky jsou neoddělitelné. - celospolečenské funkce jsou synergicky produkovány každým lesním ekosystémem a jejich působení je neoddělitelné - celospolečenské funkce sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické jsou determinovány ekosystémovým působením (pozn.: jednota terminologie). K prvnímu odčárníku lze doplnit, že na jiném místě I. Vyskot uvádí, které funkce si představuje pod pojmem celospolečenský, když konstatuje, že nelze zaměňovat společenský (skupinový) prostorově či časově vymezený zájem s celospolečenskou nezbytností (bilance uhlíku, kyslíku, voda, klima, biodiverzita aj.). Z tohoto přístupu vyplývá, že je třeba diferencovat mezi pojmy celospolečenský a společenský (skupinový). Pod pojmem celá společnost, celospolečenský je nutno si představit celou lidskou populaci (globální společnost, všechny lidi na Zemi), která užívá ke svému prospěchu (užitku) funkční účinky lesů (např. vzduch), přičemž nikdo není z užití vzduchu vyloučen. To je jedna z podmínek externalit. Existuje však řada životních situací, kdy z funkcí lesa (vlastník lesa do intenzifikace konkrétních funkcí investoval práci i kapitál) má užitek jen místní, regionální společnost, existuje jen místní veřejný zájem (např. ochrana lokálních zdrojů pitné vody, ochrana půdy na příkrých svazích nad údolními komunikacemi, využití volného času pobytem v lese jízdou na kole, na koni, pronájem honitby apod.), a proto konkrétní funkce lesa při účelovém chápání lze vztahovat jen k určitým zájmovým skupinám a nikoliv k celé lidské populaci. Tyto lokální (regionální) zájmové skupiny za přínosy lesa platí (nájemné, poplatky apod.). Pak je nutno v pojetí I. Vyskota hovořit o společenských funkcích lesa. Není tedy asi nejvhodnější přístup provádět rozčlenění funkcí lesa na celospolečenské a společenské, nehledě na okolnost, že naše právo nerozlišuje mezi zájmy společnosti a celospolečenskými zájmy (viz definice pojmu veřejný zájem ). 19

20 Označení celospolečenské odpovídá členění funkcí podle charakteru vlastnictví, neboli podle adresáta (příjemce) užitků. Můžeme proto konstatovat, že v tomto slovním spojení je vlastně obsaženo vlastnické kritérium kdo bude tyto funkce či užitky využívat k pokrytí svých potřeb. Je to pohled ekonomicko-společenských věd. Lesy jsou dominantní složkou přírodního prostředí se zásadním vlivem na kvalitu životního prostředí lidské společnosti. Jejich stav není uspokojivý. Jsou devastovány a degradovány antropickými vlivy společnosti i hospodářskými zájmy. Komerční produkce dřeva byla prioritou dlouhá desetiletí a lesnictví bylo zařazeno mezi průmyslová odvětví. Empirická poznání a výsledky vědy postupem času však prokázaly dominanci ekologických, životodárných (blahodárných) přírodních účinků lesů (Vyskot), donedávna posuzovaných jako vedlejší mimoprodukční funkce. Nastupující celosvětové pojetí integrovaného polyfunkčního hospodaření přijímá filozofii rovnocennosti všech funkcí lesů, včetně produkce dřeva, označované pojmem celospolečenské funkce lesů, nebo prostě funkce lesů. Víme, že vše, co les umí a poskytuje (přínosy, účinky, efekty, užitečné funkce apod.), je hmotnou či nehmotnou produkcí lesního ekosystému. Schopnost lesů poskytovat užitky je velmi diferencovaná a vyúsťuje v synergii ekosystémových účinků (podmínky a vlivy stanoviště v interakci s druhovou, věkovou a prostorovou strukturou porostů). Blízko k pojmu celospolečenské funkce lesa má také pojem veřejně prospěšné funkce lesa, který byl použit v Zásadách lesnické politiky: "Lesnická politika sleduje trvalé zachování lesa pro budoucí generace. Les poskytuje nejen trvalou produkci dřeva, ale má i veřejně prospěšné funkce. Stát má zájem na trvalém a vyrovnaném využívání tohoto obnovitelného přírodního zdroje a využívání veřejněprospěšných funkcí lesa ve veřejném zájmu". (Základní principy státní lesnické politiky a Zásady státní lesnické politiky, 1994). ***** Společnost (z pohledu společenských věd) 1. Zjednodušeně: Společnost existuje ( ) všude tam, kde existuje mezi jedinci vzájemné působení (Simmel). Tato definice se vztahuje spíše na život ve společnosti než na globální společnost. 2. Uspořádané společenství lidí, kteří obývají určité území, jsou spojeni směnou a spoluprací a řízeni svými vlastními institucemi. Toto společenství sdílí společnou kulturu a funguje jako specifická společenská jednotka. Ačkoli se pojem společnost často používá ve stejném významu jako kultura, nejsou tyto pojmy totožné. Společnost předpokládá existenci zvláštního společenství s vlastní identitou (určitá kulturní sféra může naopak zahrnovat několik společností), které je podřízeno téže moci. Je rovněž nezbytné rozlišovat společnost a národ. Pojem národ se zrodil až v 18. a 19. století. Předpokládá existenci moderního státu, národního vědomí a kulturní identity, které stojí nad sociálním a regionálním partikularismem. (C.-D.Echaudemaison a kol.: Slovník ekonomie a sociálních věd, EWA Edition Praha 1995) Celospolečenský pohled na funkce nemůže být vztažen jenom na ekologické, životodárné funkce lesa, neboť se týká i řady funkcí sociálních (vojenské lesy jako součást obrany, která se vnímá jako klasická externalita). Nelze dávat do spojení pojem celospolečenské funkce lesa a životazáchovné funkce lesa. 20