Analýza programové náplně na letních dětských táborech

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra pedagogiky sportu Analýza programové náplně na letních dětských táborech Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc. Vypracoval: Bc. Jan Findejs 5. ročník TV-AJ Brno, 2009

2 Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně za použití uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uveřejněna v knihovně FSpS MU a zpřístupněna ke studijním účelům.... 2

3 Děkuji Doc. PhDr. Vladimíru Jůvovi, CSc. za obětavost, trpělivost a čas, který mi věnoval, za jeho odborné vedení a pomoc v průběhu zpracování diplomové práce. 3

4 Úvod 7 1 Pedagogika volného času Pojem pedagogiky volného času Vývoj pedagogiky volného času Výchova ve volném čase Funkce výchovy ve volném čase Obsah výchovy ve volném čase Činnosti povinnostního charakteru Činnosti dobrovolného charakteru Shrnutí 18 2 Organizace a zařízení pracující s dětmi a mládeží ve volném čase Česká republika Zahraničí Shrnutí 22 3 Letní dětské tábory Tábory dříve a dnes Legislativa a doporučení Táborový personál Shrnutí 30 4 Programová náplň Důležité pojmy Faktory ovlivňující sestavování táborového programu Cíl a záměr Délka tábora Počet dětí Věk dětí Pohlaví dětí Doplňující informace 36 4

5 4.3 Zážitkové kurzy a dramaturgie akce Táborové činnosti podle počtu účastníků Oddílové aktivity Celotáborové činnosti Celotáborová etapová hra Táborové činnosti podle zaměření Sociální aktivity Fyzické aktivity Kreativní aktivity Psychologické aktivity Kulturní aktivity Hra Definice a význam Typy a dělení her Desatero úspěšného organizátora her Shrnutí 53 5 Analýza vybraných táborových programů Cíle analýzy Popis analyzovaných programů Programy tábora Dolní Mrzatec Další táborové programy Charakteristika obsahové analýzy Analýzy sledovaných programů Dolní Mrzatec Dolní Mrzatec Dolní Mrzatec Intertouch Vývoj počtu her na táboře Dolní Mrzatec v letech Interpretace výsledků analýzy Návrhy na změny či vylepšení Shrnutí 66 5

6 Závěr 67 Literatura 68 Příloha č. 1: Charta výchovy pro volný čas Příloha č. 2: Legislativa a některé vybrané normy související s prací s dětmi a mládeží Příloha č. 3: Denní rozvrh tábora Dolní Mrzatec Příloha č. 4: Program tábora Dolní Mrzatec z roku 2000 Příloha č. 5: Program tábora Dolní Mrzatec z roku 2004 Příloha č. 6: Program tábora Dolní Mrzatec z roku 2008 Příloha č. 7: Program kurzu Intertouch

7 Úvod Dětské tábory jsou již dlouhá léta nejen v naší republice jedním z hojně využívaných způsobů trávení volného času dětí. Jsou místem, kam si zvykli rodiče posílat své ratolesti během letních prázdnin, aby měli po celoročním, mnohdy nelehkém, úkolu starání se o děti také několik dnů, jak říkáme pro sebe. Během těchto dní mají šanci odpočinout si od každodenních povinností spojených s výchovou dětí. Ať už jedou k moři, cestují po památkách, nebo jen jednoduše zůstanou doma a relaxují, mají pro ně tyto dny jedno společné o jejich potomky se stará někdo jiný, ve většině případů cizí. Aby si mohli v klidu užívat zaslouženého odpočinku, musí mít jistotu, že bude o jejich děti dobře postaráno. Jelikož jsem se již od raného dětství letních táborů účastnil a teď se na chodu dětského tábora podílím v roli programového vedoucího, je mi tato problematika blízká, a rozhodl jsem se ji proto v této práci zpracovat podrobněji. Je mnoho požadavků, které by měl dobrý tábor splňovat, a blíže se k nim vrátíme v samostatné kapitole, hlavním záměrem této práce však je podrobně prozkoumat a popsat jednotlivé části táborového programu a zásady jeho tvorby tak, aby mohla sloužit jednak lidem chystajícím se na sestavování jejich vlastního táborového programu, či aby byla zajímavým a inspirativním čtením pro ty ostatní. Materiálem ke zkoumání bude dostupná volnočasová literatura, různé druhy táborových aktivit a konkrétní celotáborové programy zrealizované v posledních letech. Táborový program je totiž často to, kvůli čemu se děti na tábor těší již mnoho měsíců dopředu, a také to, co v podobě zpětné vazby od dětí dává rodičům jasný signál, jestli tábor vybrali dobře. Mohlo by se zdát, že sestavení kvalitního programu není až tak obtížné, jak se ale v této práci přesvědčíme, je mnoho úskalí, se kterými se každý člověk sestavující takový program musí vyrovnat, a proto doufáme, že mu tato práce v některých ohledech práci ulehčí. V teoretické části se zaměříme na pojem volného času, organizace pracující s dětmi ve volném čase, historii, současnost a budoucnost letních dětských táborů, legislativu spojenou s pořádáním táborů, táborový personál a obecné zásady tvorby táborového programu. V rozborové části práce se budeme 7

8 věnovat struktuře a obsahu konkrétních táborových programů se zaměřením na rozbor programové náplně letního dětského tábora u Dolního Mrzatce v letech Po zhodnocení zkoumaných programů navrhneme možné změny a vylepšení vycházející z předchozího textu práce. 8

9 1 Pedagogika volného času 1.1 Pojem pedagogiky volného času Je mnoho způsobů, jak lze trávit volný čas a představy různých lidí o smysluplně využitém volném čase se mohou často velmi lišit. Někdo rád sedne do křesla a čte noviny, další rád vyrazí někam s přáteli, ať už do oblíbené restaurace, či někam na výlet, jiný zase radši udělá něco pro své zdraví a věnuje se sportu. Již jen z tohoto krátkého výčtu je vidět, že uspořádat všechny teoretické poznatky o různých formách volnočasových aktivit a jejich uplatnění v praxi není jednoduchý úkol. Tímto úkolem se zabývá pedagogika volného času. Snaží se zodpovědět např. otázky: Jak můžeme ve volném čase na mladé lidi působit? Jak hospodařit s volným časem? Jakou roli hraje v organizaci volného času rodina, učitelé, kamarádi? A mnoho dalších. 1.2 Vývoj pedagogiky volného času Pedagogika volného času jako samostatný vědní obor neexistuje v kontextu jiných vědních oborů příliš dlouho. Dříve se o pedagogickém působení ve volném čase mluvilo v rámci dnes nadřazeného pojmu pedagogika. Změny životního stylu a s tím spojený nárůst příležitostí k využití volného času vedly v minulosti k potřebě více o této součásti našeho života diskutovat a uvažovat. Diskuze a stále větší počet lidí zabývající se touto tématikou vedly k tomu, že dnes již mluvíme o pedagogice volného času jako právoplatném zástupci pedagogických disciplín. Počátky tohoto vědního oboru můžeme najít ve Spojených státech amerických, kde sloučením dvou hnutí v první polovině dvacátého století vzniklo Departements of Recreation and Parks. Tato střediska rekreace a parků sdružovala odborníky zaměřené na různé formy využití rekreace, kteří se později sdružili a na Departements of Leisure Studies zajišťují na univerzitách a vysokých školách v USA možnosti vzdělávání odborníků na sféru volného času (Vážanský, M., Smékal, V., 1995, str. 61). V Evropě se obor pedagogiky volného času více dostává do povědomí lidí přibližně v padesátých letech dvacátého století. Centry dialogu o potřebě 9

10 vzdělávání lidí ve volném čase, a s ní i zvýšený zájem o odborníky na tuto oblast, byly střední Evropa, Skandinávské země, Francie a Velká Británie. Tyto země také v roce 1970 iniciovaly svolání 1. evropského kongresu o volném čase konaného v Ženevě a o rok později založení Evropské asociace volného času a rekreace (ELRA). Na celosvětové úrovni pak již od roku 1952 působí Světová asociace volného času (World Leisure and Recreation Association, WLRA) se sídlem na University of Northern Iowa v USA. Ta podporuje a zaštiťuje výzkum volnočasových aktivit a zároveň je významným hlasem bojujícím za zlepšení podmínek pro využití volného času na celém světě. Snaží se upozornit na celosvětové problémy například spoluprací s Organizací spojených národů na projektu Millennium Development Goals, jehož cílem je např. bojovat s chudobou a hladomorem, poskytnout každému dítěti možnost vzdělání, snížit dětskou úmrtnost, zastavit šíření nemoci AIDS a zajistit šetrné využívání přírodních zdrojů. Jedním ze základních dokumentů WLRA je Charta výchovy pro volný čas, schválená v roce 1970 a upravená do dnešní podoby v roce V osmi bodech shrnuje význam volného času pro člověka a apeluje na odpovědné instituce (vlády a vzdělávací zařízení) s požadavkem na vytvoření vhodných podmínek pro plnohodnotné trávení volného času. Uvedeme si zde volný překlad jejích stěžejních bodů, celý text pak bude v původním znění k nahlédnutí v příloze č Každý člověk má právo na provozování volnočasových aktivit, které nejsou v rozporu s normami a sociálními hodnotami jeho spoluobčanů. Státy jsou povinny toto právo všech jeho obyvatel uznávat a chránit. 2. Stejně důležitý je význam volnočasových aktivit pro kvalitu života, jako pro zdraví a vzdělávání. Vlády by měly občanům zajistit co nejkvalitnější a nejpřístupnější možnosti trávení volného času. 3. Význam činností ve volném čase pro jednotlivce leží v možnosti seberealizace, osobnostním a společenském rozvoji a ve svém výsledku vede ke zkvalitnění života. 10

11 4. Stát by měl dbát na vzdělávání pracovníků pracujících ve volnočasové sféře a na vytvoření podmínek pro vznik různorodých organizací a sdružení zabývajících se využitím volného času. 5. Vzdělávací zařízení by měla zdůrazňovat význam rekreace a volného času pro člověka a integrovat je do jeho způsobu života. (dostupné na WWW: < [cit ]) 1.3 Výchova ve volném čase Využití volného času, tedy doby zbývající po splnění povinností a zahrnující činnosti, které vykonáváme dobrovolně a přinášejí nám radost a uspokojení, je třeba u dětí citlivě pedagogicky ovlivňovat. Předcházíme tak možným nežádoucím projevům spojeným s nekontrolovaným využíváním volného času zejména u dospívajících dětí. U této věkové kategorie, kdy jsou děti náchylnější k různým svodům běžného života a se vzrůstajícím vlivem vrstevníků a okolí klesá vliv rodičů na výchovu dětí, nacházíme často příklady, kdy mohlo lepší využívání volného času zabránit mnoha tragédiím. Za všechny můžeme uvést stále častější případy střelby na amerických, ale i evropských školách. V mnoha těchto případech se ukázalo, že se o to, co děti ve volném čase dělaly, nikdo příliš nezajímal. Jedním z cílů výchovy by tak mělo být naučit člověka rozumně využívat volný čas, formovat jeho zájmy a podporovat centrální, hluboký, celoživotní zájem (Pávková, J. a kol., 2002, str. 32). Pojem výchovy ve volném čase není jednotně definován, měl by však podle Pávkové (2002) splňovat tato kritéria, abychom mohli o výchově mimo vyučování hovořit: - probíhá mimo povinné vyučování - probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny - je institucionálně zajištěná - uskutečňuje se převážně ve volném čase 11

12 1.3.1 Funkce výchovy ve volném čase Jak jsme si již v předchozí části uvedli, hlavními cíli této výchovy je uspokojování a kultivování významných lidských potřeb, racionální využívání volného času, rozvíjení specifických schopností a formování hodnotných zájmů. Všechny tyto cíle pak společně přispívají k prevenci společensky nevhodných forem chování a celkově kladně působí na rozvoj člověka. Vědci zabývající se touto problematikou nemají na funkce výchovy ve volném čase jednotný názor. Pro ilustraci si uvedeme dva druhy dělení těchto funkcí. Vážanský a Smékal (1995) vycházeli z práce H. W. Opaschowského a hovoří o osmi cílových a všeobecných funkcích volného času. Mezi cílové funkce řadí: 1. Rekreace potřeba zotavení, osvěžení, zdraví a dobrého pocitu. 2. Kompenzace potřeba vyrovnání, rozptýlení a potěšení. 3. Edukace potřeba poznání, učebního podněcování a dalšího učení. 4. Kontemplace potřeba klidu, pohody, rozjímání a sebevědomí. Společným znakem těchto funkcí je orientace na jedince, zatímco všeobecné funkce nahlíží na volný čas a jeho využívání v kontextu jedince a společnosti, která ho obklopuje. 5. Komunikace potřeba sdělení, kontaktu a družnosti. 6. Integrace potřeba společnosti, kolektivního vztahu a tvoření skupin. 7. Participace potřeba účastenství, angažovanosti a sociálního sebepojetí. 8. Enkulturace potřeba kreativního rozvoje, produktivního uplatnění a účasti na kulturním životě. Hájek, Hofbauer a Pávková (2003) ve svém dělení rozeznávají tři základní funkce výchovy ve volném čase, které zahrnují ve větší či menší míře výše zmíněné lidské potřeby. Také již hovoří o institucích a organizacích pracujících s dětmi ve volném čase, kterým se budeme podrobněji věnovat v samostatné kapitole. 12

13 Tyto organizace a instituce plní níže uvedené funkce v různém rozsahu podle svého charakteru. 1. Výchovně-vzdělávací 2. Zdravotní 3. Sociální Výchovná funkce na její plnění je kladen největší důraz. Různé činnosti pomáhají u dětí formovat žádoucí postoje a morální vlastnosti, uspokojují jejich zájmy a potřeby a také motivují k hodnotnému využívání volného času, získávání nových vědomostí a dovedností. Tímto také napomáhají k vytváření návyků vedoucích k celoživotnímu vzdělávání. Zdravotní funkcí snaha o zdravý tělesný a duševní vývoj dětí a mládeže. Výchovné instituce by se měly především zaměřit na aktivní odpočinek, který kompenzuje dobu strávenou sezením ve školních lavicích či u televize, na správné hygienické návyky a na význam správné životosprávy. Velký význam pro zdravý duševní vývoj má příjemné prostředí, kamarádské vztahy i možnost prožít radost a uspokojení z oblíbené činnosti. Ke zdravotní funkci řadíme i dodržování zásad bezpečnosti, na které bychom měli při jakékoli činnosti nejen s dětmi pamatovat. Přebíráním úlohy rodičů v době, kdy jsou v zaměstnání, plní výchovné instituce i funkci sociální. Výchova by měla obsahovat nácvik komunikativních dovedností, rozvoj sociálních kompetencí a seznamování s pravidly společenského chování. Tato funkce pak nabývá největšího významu zvláště v zařízeních pracujících s mladšími dětmi nebo zařízeních přechodně či trvale nahrazujícími rodinu (dětské domovy, domovy mládeže, školní družiny apod.) Obsah výchovy ve volném čase Společně s celkovým rozvojem lidské společnosti docházelo a stále dochází i k vývoji v oblasti výchovy ve volném čase a změně vnímání pojmu volného času obecně. V raných dobách lidské civilizace lidé velkou většinu času trávili prací a zbylou část dne vyplňoval odpočinek. Prvními důkazy o využívání 13

14 a samotné existenci volného času jsou nejstarší dochované nástěnné malby a umělecké předměty. Lidé je tvořili v době osobního volna, ať už z náboženských, či světských pohnutek, a zanechali nám tak svědectví prvních volnočasových aktivit. S postupným rozvojem lidské civilizace se doba strávená prací zkracovala a lidé začali mít potřebu nějak volný čas využít. To vedlo k rozvoji v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti (hry, divadlo, hudba, sport apod.). Vznikaly také specializované organizace věnující se využití volného času dětí a mládeže, kterým se budeme věnovat v samostatné kapitole. Změny a vývoj ve způsobu trávení volného času nenajdeme pouze v dlouhodobém měřítku, ale můžeme je také ilustrovat na dvou průzkumech z druhé poloviny dvacátého století. Prvním byl výzkum využívání volného času, jehož výsledky byly prezentovány v publikaci Co s volným časem? autora F. Zicha (1978), a druhým výzkum Strakové, Tomáška a Palečkové provedený v roce 1996 u žáků osmých ročníků základních škol (Pávková, J. a kol., 2002, str. 14). Graf č. 1 Graf ukazuje dominantní postavení kulturních činností, nejmenší podíl zaujímají činnosti sportovní. Jak jsme již uvedli, dochází i v relativně krátkodobém měřítku necelých dvaceti let k viditelnému posunu ve způsobu trávení volného času, což můžeme dokumentovat na grafu č

15 Graf č. 2 Strmý propad podílu na využití volného času můžeme sledovat u kulturních činností, potěšitelný je nárůst podílu sportovních aktivit, méně už vyšší procento pasivního odpočinku formou sledování televize. Některé ukazatele mohou být ovlivněny zaměřením druhého průzkumu pouze na žáky základních škol, celospolečenské trendy dnešní doby však např. vysoké procento pasivního odpočinku potvrzují. V zájmu zdravého duševního i tělesného vývoje dětí a mládeže bychom měli dbát na výchovně-vzdělávací charakter využití volného času dětí. V dnešní době je velký důraz kladen na činnosti vyžadující aktivní účast dětí a mládeže. Tento přístup kontrastuje s metodami před rokem 1989, kdy nebyl dáván dětem dostatečně velký prostor na seberealizaci a jejich činnost byla obvykle silně regulována. Během posledních téměř dvaceti let se v České republice začínají prosazovat západní trendy, které nejen v oblasti využití volného času podporují v mladých lidech schopnost formulovat vlastní názor a také si ho umět prosadit a obhájit. Přes tento jasný posun k větší samostatnosti bychom neměli v roli rodiče, učitele, ani vychovatele na citlivé ovlivňování využití volného času rezignovat. Obsahem výchovy ve volném čase by proto měly být podle Pávkové (2002) činnosti povinnostního i dobrovolného charakteru. Vzájemným prolínáním 15

16 by měl být zajištěn celostní rozvoj dětí a mládeže. Téma této práce je zaměřeno spíše směrem k činnostem dobrovolným, pro ucelený obrázek o této problematice je však přínosné uvést si celé spektrum volnočasových aktivit. Jak se přesvědčíme dále, např. činnosti sebeobslužné tvoří jednu z významných oblastí, na kterou je na dětských táborech kladen důraz Činnosti povinnostního charakteru Sebeobslužné činnosti Zaměřují se na vedení zejména mladších dětí k zafixování správných návyků u osobní hygieny, péče o pořádek a čistotu prostředí, a také při jednání s lidmi. Jsou vedeny k samostatnosti v péči o vlastní osobu a osobní majetek. Jak jsme již uvedli výše, klade se v dnešní době stále větší důraz na samostatnost dětí. Nejvíce se tento trend uplatňuje ve školním vyučování, kdy se klade menší důraz na encyklopedické znalosti, a po vzoru západních zemí se snažíme děti spíše naučit, kde mají informace hledat a jak s nimi naložit. Výchova ve volném čase by v tomto směru neměla za tou školní nijak zaostávat. Příprava na vyučování Zahrnují všechny aktivity směřující k upevnění znalostí z vyučování, jejich prohlubování a procvičování. Specifickými prostředími jsou školních družiny a domovy mládeže, kde ke snadnějšímu zvládnutí učiva mohou přispět vychovatelé správně volenými didaktickými hrami a praktickými ukázkami využití získaných znalostí. Také by měli pomoci dětem s vytvořením optimálních podmínek pro učení, popřípadě spolupracovat s rodiči na dohledu nad učebním procesem jejich dítěte Činnosti dobrovolného charakteru Zájmové činnosti Jsou nejdůležitější částí obsahu výchovy mimo vyučování. Ve svém výsledku se podílejí na utváření životního stylu a hodnotové orientaci člověka. 16

17 Člověk, který je už od útlého věku veden k nějaké zájmové činnosti, je v období dospívání odolnější negativním vlivům, které na něj často útočí ze všech stran (kamarádi, složité rodinné vztahy atd.). Má totiž obvykle někoho, na koho se může spolehnout (kamarád, trenér, hudební skupina, sportovní kolektiv apod.), a mnohem snadněji tak problémy překonává. Základními oblastmi zájmových činností jsou činnosti společenskovědní, přírodovědné, pracovně-technické, tělovýchovné, sportovní a estetickovýchovné (Pávková, J. a kol., 2002, str. 51). Rekreační činnosti Významné pro zdraví duševní a tělesný vývoj dětí, slouží k odstranění únavy z vyučování a odreagování, většinou formou pohybových aktivit sportovního, turistického a tělovýchovného rázu. Dětem jsou předkládány nejlépe formou her, kdy se často nechají strhnout samotnou hrou a nevnímají, že jejich činnost má nějaký skrytý hlubší smysl. Výslednou efektivitu prováděných činností zvýšíme, pokud s dětmi pracujeme na čerstvém vzduchu, kde je míra aktivizace pro danou činnost vyšší než v uzavřeném prostředí např. školní tělocvičny. Odpočinkové činnosti Hlavním úkolem je odstranění únavy organismu, proto musí být psychicky i fyzicky nenáročné. Jsou zařazovány podle potřeby během celého dne, nejčastěji však po obědě. Do této kategorie řadíme mnoho činností, například: procházka, klid na lůžku a rozhovor. Patří sem i drobné individuální zájmové aktivity, např. sběratelství, četba, hra na hudební nástroj a ruční práce. Společensky prospěšné činnosti Snaží se děti vychovávat k dobrovolné práci ve prospěch druhých. Příklady jsou pomoc starším, slabším a nemocným osobám, snaha o ochranu životního prostředí, kulturní činnost atd. Při správném pedagogickém působení tyto aktivity přispívají ke kladnému formování charakterových vlastností dětí a současně k utváření žádoucích sociálních vztahů. Měly by být nedílnou součástí všech složek výchovy dětí a mládeže. Nejefektivnější je výchovné působení, kdy 17

18 jsou dětem tyto zásady sdělovány pedagogy, trenéry a vychovateli jaksi mimoděk v rámci běžně vedené komunikace. 1.4 Shrnutí Tato kapitola nás v první části seznámila s pojmem pedagogika volného času, vývojem tohoto ještě stále relativně mladého vědního oboru a hlavními organizacemi zabývajícími se teorií i praxí pedagogiky volného času. V druhé části jsme se věnovali základním rysům volnočasové výchovy, a dále pak dvěma pohledům na její funkce. Závěrečná část nám představila historické i současné trendy ve využívání volného času a rozčlenila činnosti vykonávané dětmi a mládeží do šesti základních kategorií. V následující kapitole se seznámíme s nejvýznamnějšími organizacemi a institucemi zajišťujícími volnočasovou výchovu. 18

19 2 Organizace a zařízení pracující s dětmi a mládeží ve volném čase Neocenitelnými pomocníky při výchově dětí ve volném čase jsou, jak jsme se již dříve uvedli, různé organizace a zařízení, jejichž cílem je nabídnout mladým lidem hodnotnou a smysluplnou náplň volného času. Plní tak ve většině případů nezastupitelnou výchovnou funkci a doplňují výchovu ve školním a rodinném prostředí. Zaměření i počet těchto organizací a zařízení se měnilo spolu s vývojem celé společnosti a mnohdy byl tento vývoj ovlivněn také regionálními zvyklostmi. V této kapitole shrneme historii a současný stav těch nejvýznamnějších jak v českém, tak v celosvětovém měřítku. 2.1 Česká republika Podle průzkumu evropské společnosti Eurobarometer z roku 2003 patří Česká republika mezi státy Evropy s nejvyšším procentem mladých lidí, pokud porovnáváme jejich členství v nějaké volnočasové organizaci. Pořadí vedlo mezi třinácti kandidátskými zeměmi pro vstup do Evropské unie Slovensko se 71 procenty, následováno Slovinskem, Maltou, Polskem a na pátém místě Českou republikou s 58 procenty mladých organizovaně trávících volný čas (dostupné na WWW: < _analytical_report_en.pdf>, [cit ]). Již z uvedeného pořadí můžeme vidět, že středoevropské státy si svůj kladný vztah k volnočasovým aktivitám zmíněný již v úvodní kapitole zachovaly a tento aspekt výchovy zde má i nadále velmi silnou pozici. Vůbec nepopulárnější jsou u české mládeže sportovní kluby, jejichž členem je podle zmíněného průzkumu 34 % mladých Čechů, nejvíce z celého bývalého východního bloku (celoevropskou jedničkou je v tomto ohledu Nizozemí s 48 %). Nejdéle působícím sportovním klubem u nás je tělovýchovná organizace Sokol, založená roku 1862 Dr. Miroslavem Tyršem. Cílem této organizace byl všestranný rozvoj člověka, proto kromě tělesných cvičení podporovala i osvětovou činnost zakládáním divadelních spolků či knihoven. Po dlouhém období zákazu činnosti po roce 1948 dnes v duchu původních tradic 19

20 jako své hlavní činnosti uvádí: Sport pro všechny, výkonnostní sport, společensko-kulturní činnosti a vzdělávání. Další tisíce dětí u nás navštěvují nejrůznější sportovní kluby ať už ty tradiční (fotbal, lední hokej, basketbal, gymnastika atd.), tak také stále se zvyšující počet těch exotičtějších (florbal, softbal, akrobatický rokenrol apod.). Další důležitou skupinou zařízení pracujících s dětmi ve volném čase jsou střediska pro volný čas dětí a mládeže. Ty by měly plnit rekreační a výchovněvzdělávací funkci a patří sem stanice zájmových činností a hlavně domy dětí a mládeže (dále DDM). DDM u nás vznikaly od 50. let minulého století (později jako Domy pionýrů a mládeže) a soustředily se na organizovanou zájmovou činnost formou různě zaměřených kroužků (přírodovědné, estetické, technické, tělovýchovné atd.). Jednou z významných prázdninových aktivit je i v dnešní době pořádání různě zaměřených dětských táborů, kterým se budeme věnovat v samostatné kapitole. Podobný záměr jako DDM mají také základní umělecké školy rozšiřující vědomosti a dovednosti mladých zejména v hudebních, výtvarných, literárnědramatických a tanečních oborech. Se školou jsou spojeny školní družiny a kluby a také domovy mládeže (DM). Předchůdci dnešních školních družin byly již od konce 19. století útulky. V Praze vznikl roku 1885 první útulek pro děti školou povinné, o které se rodiče nemohli během dne pro nemoc nebo pracovní zaneprázdnění starat (Pávková, J. a kol., 2002, str. 112). V roce 1931 byly útulky přejmenovány na družiny pro školní mládež a po druhé světové válce dochází k postupnému oddělení školních družin (pro mladší žáky) a školních klubů (pro starší žáky). Výhodou školních družin a klubů je každodenní pedagogické působení kvalifikovaných pedagogů. Dnešními trendy při převažujících praktických činnostech jsou individuální přístup a respektování osobních zvláštností žáků. Domovy mládeže by měly kromě své ubytovací a stravovací funkce plnit i funkci výchovnou. Slouží žákům středních škol a obsah výchovy by měl navazovat na jejich učivo. Důležitá je zde osobnost vychovatele, který by měl nejen vychovávat, ale i částečně zastoupit funkci rodičů. DM se snaží nabízet širokou škálu ať už individuálních, nebo skupinových činností rozvíjejících osobnost žáků. 20

21 Neméně důležitými organizacemi působícími na našem území jsou také Junák, Pionýr a YMCA (té se budeme věnovat v další kapitole věnované organizacím a hnutím zahraničním). Junák (svaz skautů a skautek ČR) vychází ze skautského hnutí lorda R. S. S. Baden-Powella a dalších severoamerických organizací inspirovaných myšlenkami E. T. Setona. U nás hnutí vzniklo z iniciativy A. B. Svojsíka roku Po letech zákazů dnes sdružuje 45 tisíc členů všech věkových kategorií (dostupné na WWW: < [cit ]). Junák se pomocí družinového systému a činností zaměřených na turistiku a pobyt v přírodě snaží mladé lidi naučit vážit si přírody, ale hlavně přátelství a pozitivních mezilidských vztahů. Dnešní pionýrská organizace čerpá ze své tradice konce šedesátých let minulého století a nepokračuje tak v ideálech masovosti a jednotnosti stejnojmenné poválečné organizace. Soustředí se na všestranný rozvoj svých členů ať už během pravidelné celoroční, či prázdninové činnosti. Prázdninové tábory jsou vyvrcholením celoroční práce v pionýrských oddílech a například v roce 2007 uspořádal Pionýr 417 letních táborů, kterých se zúčastnilo osob, čímž se stal největším pořadatelem dětských táborů u nás. Členskou základnu Pionýra pak k tvořilo registrovaných členů (dostupné na WWW: < [cit ]). 2.2 Zahraničí Počátky většiny zahraničních organizací můžeme najít v anglicky mluvících zemích jako Velká Británie či USA. Z těchto zemí se poté časem myšlenky různých hnutí rozšířili téměř do celého světa, vždyť třeba skautské hnutí nemá zastoupení pouze v Andoře, Číně, na Kubě, v Severní Koreji, Laosu a Barmě a sdružuje v 216 zemích světa více než 28 miliónů členů. Historii tohoto hnutí přitom začal psát britský důstojník Robert Baden-Powell roku 1907 pouze s dvaceti chlapci na jihozápadě Anglie. Také původní záměr naučit mladé hochy postarat se o sebe v přírodě se do dnešní doby rozšířil např. až na spolupráci s různými humanitárními organizacemi na podpoře světového míru a dalších formách humanitární pomoci v rozvojových zemích po celém světě. 21

22 Ještě starší organizací, založenou roku 1844 v Londýně a dnes působící ve 124 zemích světa, je již výše zmíněná YMCA (Young Men's Christian Association). Tato organizace, která například dala světu prostřednictvím kanadského učitele Jamese Naismitha basketbal, či má mezi svými členy několik držitelů Nobelovy ceny (letošní laureát Nobelovy ceny za mír Martti Ahtisaari je více než 50 let členem YMCA), má za cíl harmonicky rozvíjet lidskou osobnost tréninkem ducha, mysli a těla. Vychází z křesťanských ideálů, avšak v dnešní době se podílí i na čistě světských projektech, jakými jsou například America on the Move bojující proti zvyšujícímu se počtu obézních dětí a dospělých v USA. Již zmiňované pionýrské hnutí bylo v minulosti zastoupeno ve všech státech s komunistickým režimem. Po dramatických změnách v politickém uspořádání těchto států na začátku devadesátých let minulého století někde toto hnutí zaniklo, jinde se odpoutalo od svých původně komunistických ideálů (jako třeba v České republice) a v ostatních státech, které své politické zřízení nezměnily, pokračuje dál ve výchově mladých lidí na principech podobných hnutí skautskému, ovšem se zakomponovaným učením o komunistických principech. V těchto státech je většinou pionýrské hnutí podporováno místní komunistickou stranou. Příkladem mohou být Kuba, Čína, Vietnam, Severní Korea, Sýrie, Španělsko a další. Jedním z nejprogresivnějších hnutí, které inspirovalo mnoho podobných po celém světě je Outward Bound. Založené roku 1941 původně jako škola vyučující mladé námořníky potřebným znalostem a dovednostem, je dnes nejvýznamnější světovou organizací prosazující metodu zážitku, jako prostředku k rozvoji lidské osobnosti. Hlavním organizační formou tohoto hnutí jsou intenzivní zážitkové pobyty v přírodě, o kterých (stejně jako o české odnoži Prázdninové škole Lipnice) se zmíníme v kapitolách pojednávajících o zásadách tvorby programové náplně a programovém rozboru samotném. 2.3 Shrnutí Druhá kapitola v první části na základě výstupů ze statistických dat popsala míru využívání volnočasových aktivit v České republice v kontextu ostatních evropských států. Další část byla věnována jednotlivým výchovným 22