GENTLEMANI. číslo 5 roku 2005

Transkript

1 GENTLEMANI číslo 5 roku 2005 Tento rok jsem se nemohla dočkat jara. Měla jsem pocit, že ta zima nikdy neskončí, a já už se tak těšila, až odložím bundu a budu moci chodit e setru. Ale místo setru jsem si musela zít teplou bundu, dobrý spacák, karimatku a běžky a yrazili jsme na Šumau. Vůbec se mi tam nechtělo. Spát enku zimě, roztápět sníh, abychom mohli pít, mít pořád šechno mokré a studené. A ještě k tomu s horolezci, kteří mají dobrou kondici. Věděla jsem, že tam budu nejslabší a že je budu zdržoat. Už jsem se iděla, jak tam někde zadu a zapomenutá mrznu a mrznu a netrpěliě čekám, až ty da metry sněhu roztají. Ale jaké bylo moje překapení, když mě kamarádi zali doprostřed a nenechali mě jít ani jednou poslední. Když se mě pomalu každých pět minut ptali, jestli jsem pohodě. Když se o mě starali tak pěkně, že jsem si připadala jako princezna. Celá akce dopadla skěle. Zima mi nebyla ani jednou, příroda byla nádherná a sníh chutnal taky dobře. Jen mi pořád nejde do hlay, že byl ke mně někdo tak hodný a staral se o mě. Jak to, že horolezci, kteří se určitě těšili, jak proběhnou na běžkách celou Šumau, šli pěkně pomalu se mnou a ani jednou mi nedali najeo, že bych byla pomalá nebo nešikoná? Jak to, že mě pořád pozbuzoali a nebyli otráení? Je to pro mě elký příklad toho, jak se choat ke slabším. Kolik takoých lidí je kolem nás, naší partě? Cítí se tak, jak jsem se cítila já na Šumaě? JANKA 17

2 Tajemstí danácti klíčů rok 2005 Venku se pomalu stmíá a Staré Město pražské se pomalu ukládá ke spánku. Začíná padat sníh a ytáří krásnou náladu pozdní zimy. Prostě ideální podmínky, abychom se stali součástí něčeho tajemného, dobrodružného a my tu přednost máme. Dnes nás čeká další tajemný klíč. Během minulých let jsme odhalili už sedm tajemných klíčů a na odhalení čeká ještě pět klíčů z celého tuctu. Sraz máme Melantrichoě ulici, pár kroků od Václaáku, kde nás Luděk, jeden z otců akce Tajemstí danácti klíčů, seznamuje s praidly a časoým limitem a každé hlídce rozdáá potřebné informace, jako je mapa, soupis otázek a několik důležitých rad. Pak už nic nepřekáží tomu, abychom se ydali za tajemstím. Tentokrát je tajemný klíč spojen s produktem ynálezu, který umožnil mnoha lidem studoat knihu knih, Bibli a odhalit mnoho prad, do té doby pro ně skrytých a tajemných. Ano, tento rok je spojený s knihou a ším, co s ní souisí. Sešlo se nás něco přes čtyři desítky, a proto se rozhodujeme pro co nejlepší taktiku, abychom še stihli časoém limitu a přitom dokázali být lepší než ostatní a získat klíč. Praha je už zahalena tmou, sníh i nadále poletuje zduchem a my procházíme různými zákoutími staré Prahy a hledáme odpoědi na úkoly, kterých není zrona málo. Víte třeba, z kolika knih se skládá socha knihoně hl. města Prahy? Umíte říct sloo kniha několika sětoých jazycích? Německy, anglicky a francouzsky to je hračka, ale jak se to řekne rusky? Ani knihkupectí, které se honosilo nápisem Prodej ruské literatury, to neěděli a museli si zít na pomoc sloník. Hledání dalších a dalších míst, kde se skrýaly odpoědi, nám ztěžoaly různé náznaky popisů míst, ale ještě ke šemu i černí andělé, kterými se Praha jen hemžila. Do poslední chíle jsme neěděli, který z nich je hodný a který zlý. Byli snad šude, nedalo se před nimi schoat. Naši hlídku chytili jak dobří, ti mohli odpoědět na jednu otázku, poradit, ukázat směr, tak zlí. Ti naopak, někdy se škodolibou radostí, ybrali losem jeden z úkolů a škrtli nám ho, už se nesměl plnit. Pak nezbýalo nic jiného, než zatnout zuby a yrazit dál. Čas běžel jako splašený. Honem jsme ještě museli tam a tam a pak rychle na Smícho, kde nás čekala další část úkolů, které nám měla pomoci splnit kniha ze šech knih nejětší Bible. Pak už zbýalo odezdat šechny odpoědi a čekat na erdikt porotců. Vítěz může být jen jeden. Nám se to tentokrát nepoedlo, byli jsme druzí. Ale příště příště to yhrajeme my! Po yhlášení ítězů a předání diplomů a cen, styloě knih (díky nakladatelstí Adent- -Orion za nezištnou pomoc při shánění cen), nás ještě čekal ečer plný her a zítřejší ýpraa do zasněžené přírody Berounska s mnoha hrami a překapeními. To, že jsme tento rok neyhráli, neadí. Příští rok se to přece dá naprait. A co y ostatní, hlaně z oblasti Zlatého středu nechcete se také zúčastnit? My určitě přijedeme. ZA HLÍDKU FÍŠI, TOMA, KUJI A ŠTĚPÁNA PENGUIN 18

3 rychle na Smícho, kde nás čekala další část úkolů, které nám měla pomoci splnit kniha ze šech knih nejětší Bible.

4 STRETNUTIE VODCOV KP NA TROCH VODÁCH Milí čitatelia, pripadla mi úloha napísať pre Vás niečo zaujímaé a ýstižné o stretnutí odco Klubu Pathfinder (KP), ktoré sa uskutočnilo dňoch osade s názom Tri Vody neďaleko Osrblia, prostredí, ktoré je eľmi málo obýané, zasadené uprostred hôr, kde si čloek môže oddýchnuť od ruchu eľkomiest a započúať sa do ticha hôr, šumu stromo, žblnkotu potoka a speu táko. Cieľom stretnutia odco bolo opäť spoločné zdieľanie sa s noými zážitkami práci s deťmi, poďakoanie Bohu za jeho edenie, pozbudenie do ďalšej práce. Tentokrát špeciálne sme sa mali naučiť niečo o modlitbe a prijať zláštne požehnanie od nášho náčelníka ako zykneme nazýať brata Daniela Komoru, ktorý je odcom oddielo KP za Sloensko. Otorenie stretnutia sa uskutočnilo piatok ečer zaspieaním hymny, ztýčením lajky a modlitbou. Potom nás čakal bohato prestretý stôl, zaplnený dobrotami, ktoré sme si nazájom priniesli. Po občerstení sme si zasadli do kruhu a stíšili sa, aby sme trošku porozmýšľali o tom, ako a za čo môžeme cháliť nášho nebeského Otca. Pretože chála sa z našich modlitieb akosi ytráca, aj keď má eľký ýznam. Chálou Boha sa totiž dostáame do Jeho prítomnosti. Boh, ronako ako my, túži počuť yznanie lásky, dôery a odozdania. Keďže sme pred rokom na spoločnom stretnutí dostali zláštny darček, zápisník, aby sme si doň počas roka zapisoali soje zážitky, prosby i ďaky, teraz prišla chíľa, aby sme ho otorili a podelili sa o to, čo sme prežili počas uplynulého roka. Ferko nám ňom ukázal fotku sojej manželky a seba k tomu iac slo nebolo treba. Akosi sa šak už nikto nemal k tomu, aby začal čítať zo sojho zápisníčka. Niektorí sme si ho poriadne neiedli a niektorí sme ho aj zabudli doniesť. Napokon sme usúdili, že je už aj tak čas ísť spať. V kozube horel oheň a niektorí sa doň pred spánkom ešte trošku zahľadeli. Ohník sojím setlom a teplom upokojoal a zohrieal, ronako ako pohľad do očí brato a sestier, s ktorými nás spája Kristoa láska a spoločná práca pre deti. PÚPAVA Příště pokračoání 20

5 VŮDCOVSKÝ KURZ ČESKÉHO SDRUŽENÍ Tak z nás budou ůdci a ůdkyně. Ale to jen pod podmínkou, že složíme ůdcoské zkoušky (držte nám palce J). K úspěšnému absoloání oněch zkoušek nám nestačí jen být chytré hlaičky a mít šikoné ručičky. K našemu ůdcoskému zdělání jsou nám ku pomoci dě íkendoá setkání a jeden týden soustředění, kde bychom my, možná budoucí ůdci, měli získat spoustu ědomostí, znalostí a zdatností. Jedno takoé íkendoé setkání už máme za sebou. Proběhlo února Liberci. S klidným sědomím mohu potrdit, že mé nejčernější předstay se ani nejmenším nepotrdily. Ba naopak! Jediný můj negatiní zážitek je cesta do kopce, kde sídlí liberecký sbor CASD. A to neříkám jen proto, že mě čeká další setkání a zkoušky. Přijetí bylo skutku milé a sympatické. Okolo pětadaceti různých milých táří Na položenou otázku co od kurzu očekáám, padly odpoědi jako: inspirace, seznámení, dobré jídlo Myslím, že to, ba i neočekáané, bylo splněno. V sobotu ráno jsme učesali hlay a po schodech dolů sešli do sboru. Snad z nás měli radost. Boží sloo kázal jeden z našich lektorů, Karel Bušta, který sým energickým projeem nikomu nedoolil nedáat pozor. Následoal oběd (děkujeme) a slíbená série teoretických přednášek pod edením Kateřiny Hellebrandoé, Daida Čančíka, Karla Bušty a Járy Bartoše. Ani se mi nechtělo ěřit, že daná přednáška se dá podat tak zajímaě a tipně. Komu čest, tomu čest. Kde jinde bychom se dozěděli, jak připrait zajímaou hru, která by děti nenudila, jak yúčtoat tábory, abychom nemuseli doplácet horentní sumy, a jak spráně yěsit lajku na mezinárodním setkání nebo něco z historie. Ale nemyslete si, že jsme se jen baili! Abychom nezakrněli, tak jsme do příště dostali domácí úkol. Děkuji za pozornost a řele doporučuji příští ůdcoský kurz. Zdraí ás možná budoucí ůdce. 21

6 Kdoz sú Bozí bojoníci a zákona jeho, proste

7 Jarní nádech 2005 Nejen já budu ještě dlouho a děčně zpomínat na beza tři dny, které jsme mohli prožít spolu s asi 30 spolubojoníky Jižního kříže na letošním Nádechu. Palce jsme si zalomili e středu ečer na druhém nádoří zříceniny hradu Helfenburk, kde nás z pohody kolem ohně yrušil nenadálý host tajemný rytíř. Dozěděli jsme se, že přichází z patnáctého století a byli jsme zasěceni do tehdejší atmosféry. Dozěděli jsme se, že nás pátek čeká elká bita. Čtrtečního rána nás čekal náročný pochod asi 20 kilometrů přímo na bitení pole, k sudoměřickým rybníkům. Nějaké to malé bloudění na cestě, kde jsme měli k dispozici jen mapu a buzolu, ětšina z nás přežila, ale to patří k ěci :o))) Málem se ztratil i sám elký náčelník Dawy polehčující okolností mu může být jen to, že měl pouze GPSku :o))) Pod hrází jednoho z místních rybníků jsme postaili stany, zasedli k ohni a byli posléze ylekáni přišedším husitou, který nám potrdil, že zítra nás čeká něco opradu elikého. Naštěstí noci nikdo nezmrzl (i když někteří měli jarní mlze pod hrází namále i statečný Lojda od Majerů), a tak jsme se ráno probudili do řinčení brnění a řehtání koní. Totiž na tomto místě, na hrázi rybníka Markoce a Škaredého, na den přesně před 585 lety, 25. března LP 1420 proběhla slaná prní bita. Milan jako Bohusla ze Šamberka a Dawy jako Jan Žižka bojoali statečně čele sých bojoníků. Naštěstí nedošlo k přetočení dějin a husité po zásluze yhráli. Celou akci proázel zpě písně Kdož sú Boží bojoníci. A tak přeji sobě i nám šem, abychom za našeho Pána našem běžném žiotě, nejen Jihočeském kraji, bojoali statečně A Milanoi, Pale a Daidoi eliký dík za tak hezky připraenou akci. ZA JIŽNÍ KŘÍŽ VAŠEK VONDRÁŠEK od Boha pomoci a doufejte neho, ze konecne s ním zdycky zítezíte. 23

8 Čloěk, který nemyslí sám za sebe, nemyslí ůbec. Oscar Wilde Teď je čas proětrat mozkoé záity a probrat se ze zimního spánku. Dejte se do toho! Zkuste namaloat jedním tahem: Optická iluze: Da muži, jež spojuje stejné jméno Ten který má studený nos, dělí je šak tisíce kilometrů. Objeíte je? A teď několik paradoxů: Autobusoý paradox: Ať je autobus jakkoli plný, ždy se do něj ejde ještě jeden čloěk, i když nikdo neystupuje. Indukcí dojdeme k záěru, že se do autobusu ejde nekonečné množstí lidí. Paradox holiče (Russelů paradox) V jedné esnici žil holič, který si předsezal, že oholí z esnice každého, kdo se neholí sám. Může holič oholit sám sebe, a přitom neporušit zásadu, že holí jen ty, kteří se neholí sami? Jakékoli podněty, nárhy, kritiku, prostě cokoli posílejte na Adent-Pathfinder, Peroutkoa 57, , Praha 5 nebo na adent@pathfinder.cz 24