INFO OMMO Občané městu, město občanům

Transkript

1 INFO OMMO Občané městu, město občanům El. verzi vydává politické hnutí OMMO. Jednotlivá čísla na Příspěvky lze zasílat na copyright OMMO. Roč. II., číslo 9, leden Neprodejné! Nepravidelně pravidelný obšťastník informací v nás, o nás a pro nás. 1

2 Obsah strana 2 z 23 Stručně z OMMO krátké a kratší zprávy v nás, o nás, pro nás..3 V. Balín: Končící zima začíná odkrývat "mostecká tajemství".4 Okénko zastupitele: Silnice v Čechách (M. Dancso) Stav ve zdravotnictví (M. Dancso). 9 M. Dancso: Silnice v Čechách - budeme přispívat ještě navíc i na ně?. 10 M. Dancso: Stav ve zdravotnictví, aneb proč vlastně vláda šetří 7 Z Milovic informuje zastupitel OMMO Petr Hůla Téma: Sociální sítě a jejich peripetie (1) (V. Balín)...9 Autorské příspěvky odjinud: Iveta Kollertová..11 L. Köhlerová: Obyčejně o jednom neobyčejném setkání Jana Puchegger Chadalíková: Co si přejete, prosím? Nebo.15 FOR - UM: "Schizofrenie" jedné paní doktorky - senátorky (L. Vaněk).. 17 Zaznamenali jsme: Jak by takové parkování "ocenila" např. městská policie? 20 Knihovna, akce, společenská rubrika, foto Přílohy 2

3 glosy, rozhovory strana 3 z 23 Stručně z OMMO krátké a kratší zprávy v nás, o nás, pro nás I nadále, jak jste zjistili, Vás informujeme o našem politickém subjektu, názorech i dění, které nás zajímá nebo které třeba zajímá Vás. Jsme potěšeni, že jste nás někteří z Vás vyslyšeli a vznikl na Občanův blog, kde se objevili první příspěvky. Tedy pořád lepší než nic! Děkujeme taktéž novým přispěvatelům, resp. přispěvatelkám, jež se objevují v tomto čísle, a jak doufáme, po nějaký čas nám budou věnovat svou přízeň. Jsou to dvě dámy, každá z jiného místa ČR a které již nějaký čas navštěvují webové stránky hnutí OMMO. Předkládáme pár poznámek o nich a samozřejmě něco z jejich vlastní tvůrčí dílny. I nadále můžete navštěvovat webové stránky hnutí Své příspěvky nám můžete zasílat na hnutiommo@hnutiommo.cz Přinášíme taktéž některé informace od našich zastupitelů. Jak vypadá svět před bránou a za bránou? Skoro stejně. Jen záleží, na které straně právě stojíte. A věřte, není nadto zvolit vždy tu správnou. Myslím, stranu samozřejmě Vyjadřujeme se nejenom k dění na úrovni komunální, ale i celostátní. Považujeme za důležité vyjadřovat se k událostem. Jde o názory našich členů, sympatizantů, v nichž vyjadřují také své občanské a politické postoje. Jsme toho názoru, že jde nejenom o právo každého občana, ale i přístup, který by měl zprostředkovávat ostatním, snažit se a e- mail:hnutiommo@hnuti ommo.cz umět jej vysvětlit a získat pro něj další. K tomu slouží na např. blogy. K prezentaci využíváme i některá sociální fóra i další veřejné prostory. Pokud máte dojem, že se ve výše uvedené citaci opakujeme, pak je to správný postřeh. Ale vycházíme opravdu ze známého, a často i platného, že opakování je matkou moudrosti. Tímto nechceme říci nic víc, ba míň, než co je vyřčeno tedy, že jsme vstřícní všem věcným, srozumitelným, slušným názorům a ty se také pokoušíme šířit. Co mě osobně naposledy zaujalo z dění a působí tak nějak globálně vyjádřil v Ekonomu č. 2/2011 ekonom P. Kohout: Parkovací zóny pro mě znamenaly největší pocit občanského pokoření a bezmoci od doby totality. A týdeník Ekonom dodává: Dnes jsme ještě dál: systém vyhrazeného předplaceného parkování osob v nejvyšších postech státních orgánů existuje i bez oficiálního zavedení. Jen se mi chce k výše uvedenému dodat: nemusí to být vždy jen prohnilý politik a zhýralý elitář. Dnes už je ta služební hierarchie natolik vycvičená, že i ten vyšší mezi nižšími úředníky ví, kterak zařídit, aby ze dne na den vyrostla ta či ona ochranná parkovací zóna, mechanická závora, nebo posuvná vrata apod. A před kým vlastně? No, přeci před námi samými. Nevěříte? Také se mně to nezdálo. Ale proč jezdit až do Prahy, přeci žiji v Mostě!(hs) Most, teprve 2011 Naše adresa: Občané městu, město občanům, Moskevská 1463, Most Telefon:

4 glosy, rozhovory strana 4 z 23 Téma Končící zima začíná odkrývat mostecká tajemství Nad nepořádkem, resp. nad vztahem občanů statutárního města Mostu k pořádku, ale i jeho samosprávy v uplynulých letech a zejména v roce 2010, byť byl rokem volebním, žehrala většina z nás. Nikomu se příliš nelíbila nevábná mostecká popelnicová, kontejnerová a jiná zákoutí hyzdící svým odpadkovým vzhledem, často i nevábným odérem vhodným spíše na skládku odpadů, tvář města. Nikomu se to nelíbilo, ale všichni jsme se na tomto stavu podíleli. Někteří přímo svým nedostatečně vyvinutým smyslem pro pořádek a chovající se stylem, kde mi co od ruky odpadne, tam to nechám, ti tvrdší dokonce s vandalskými sklony nenechávajícími na pokoji tu lavičku, tu odpadkový koš, tu fasádu domu, tu jinou součást majetku města nebo jeho občanů. Ti druzí pak tím, že byli v podstatě neteční, nenacházeli odvahu zabránit nepořádníkům, konat nebo na ně upozornit kontrolní orgány, které pro tyto účely město má, zejména Městskou policii. Přesto se však nelze ubránit dojmu, že přeci jen se z této jakési kolektivní odpovědnosti vymezuje odpovědnost těch orgánů samosprávy, které mají od nás občanů-voličů mandát pro nás ošetřovat správu věcí veřejných, tedy i pořádek ve městě. Je třeba říci, že to něco stojí a není to nějaký malý peníz. Vedle financí na řešení problémů správy věcí veřejných nás stojí slušné peníze i platy a osobní náklady vedení města a jeho úředníků. A tak třeba na některé vymyšlené funkce, např. uvolněného předsedu Kontrolního výboru Zastupitelstva města Mostu z řad zastupitelů KSČM to je řádově zhruba 60 tisíc Kč měsíčně. Ovšem když se nad tím člověk zamyslí, tak s ohledem na to, že si bude muset náplň práce vymýšlet, je to docela málo, protože myšlení je prý dražší záležitost než lecjaká konkrétní pracovní činnost. Raději však vážněji. I v letošním roce napjatých finančních vztahů příjmů a výdajů města jsou některé věci, mající ambici na posílení příjmové stránky rozpočtu tzv. zdarma nebo velice nedostatečně kalkulovány. Největší propad v příjmech opět budou tvořit případné tržby za odpady. Vždyť při počtu občanů a zákonné možnosti platby 500,- Kč za osobu a rok, by se za poplatky za likvidaci a skládku odpadů mohlo utržit cca 33,44 mil. Kč (pro občana by to znamenalo necelých 42,- Kč měsíčně k nájmu, což je určitě méně, než jej stojí příspěvek na členy orgánů bytových samospráv, z nichž řada z nich jsou za mostecké SSM v zastupitelstvu či jeho orgánech, výborech či komisích). Rovněž zajímavý je pohled na některé další poplatky, např. za psa. Ve městě je údajně evidováno psů, což při běžné procházce městem i nepříliš zdatný počtář a odhadce musí vidět jako údaj podhodnocený. Psů je prostě ve městě zřejmě možná o třetinu více. Ale kalkulujme s tím, že jich je opravdu jen 5 400, což při poplatku 1 000,- Kč za jednoho psa činí 5,4 mil. Kč, které by mohly rovněž posílit stranu příjmů (v rozpočtu pro rok 2011 se však počítá jen s 2,3 mil. Kč, což je jen o 100 tis. Kč více než v roce 2010). Ještě jeden údaj by mohl být zajímavý. Obecně je 4

5 glosy, rozhovory strana 5 z 23 známo, že v oblasti daně z nemovitostí dostaly obce a města jejím navýšením další, potenciální vyšší zdroj příjmů na řešení svých rozvojových priorit. Ovšem schválený rozpočet města Mostu pro rok 2011 počítá oproti roku 2010 naopak se snížením této daně, takže by nemělo do příjmů města dorazit 52 mil., s nimiž se počítalo v roce 2010, ale jen 45 mil. Kč. Čili suma sumárum se mohlo na stránce příjmů města objevit nějakých téměř 44 mil. Kč. A to jen z těchto tří položek. Přitom je třeba říci, že město tyto oblasti musí řešit, zejména odpady z peněz z jiných položek. Ještě, že již zima končí, sníh taje, a byť sice odkrývá nejenom psí exkrementy a další drobný odpad napadaný z rukou nás občanů města na chodníky, trávníky a další plochy, může se nyní šetřit na úpravě silnic a chodníků. Ušetřené peníze se určitě budou hodit minimálně na opravy výtluků po zimě a na zalepení rozpočtových děr z podivně nastavených priorit a přístupů k řešení potřeb občanů. Stálo by za zvážení, aby se využilo zkušeností z jiných měst či obcí a zřídily se ve větší míře např. sběrné koše pro psí exkrementy. Nemuselo by jich být hned tolik jako např. ve stotisícovém Hradci Králové, ale tolik jako v jedné tisícové obci na Znojemsku, kde jsou tyto koše umístěny i v jejích okrajových částech. foto: vlastní Více čtěte také na Své postřehy, připomínky a podněty posílejte na balinv@seznam.cz Vlastimil Balín Mostecká smogová idyla 5

6 glosy, rozhovory strana 7 z Okénko zastupitele Silnice v Čechách - budeme přispívat ještě navíc i na ně? Letošní zima, byť ještě ani zdaleka neskončila, nám s nadílkou sněhu přinesla i hojné překvapení na našich silnicích. Na Mostecku vypadají silnice, jako kdyby se po nich proháněla pásová vozidla typu buldozerů, v některých případech je to jako na tankodromu. A proč se o tom zmiňuji? Je to v souvislosti s naší nynější vládní koalicí, pro kterou je velmi zásadní: vymítit korupci, udělat reformy a dbát na jakousi transparentnost. Koláž: lomské měsíční krátery Některé kroky vládní koalice, jsou poněkud zvláštní a upřímně si myslím, že ani tak drastické kroky, jako je např. snižování platů státních zaměstnanců, nepomůžou tomu, že se rapidně sníží schodek ČR. V posledních několika měsících nedělá vláda nic jiného, než že šetří a šetří, ale výsledek je stále stejný, naopak je to zase na nás občanech. Např. od ledna budeme muset navíc přispívat v odvodech daní státu stokorunou na povodně. Ne že bych byl asociál! Ale co takto slevit na zbytečných sanacích bankovních kauz s účastí soukromého kapitál opět z peněz státního rozpočtu! Nechť právě v nich se snaží soukromý kapitál i své pochybné transakce napravit a stát to nepřesouvá na výdaje nás všech. Stejně tak se mohu ptát: zda i další obecní a městské pokladny pamatují na rozpadající se jim příslušné komunikace? Vím, že tomu tak zdaleka není. Mám obavy z toho, aby stejně tak jako na povodně jsme nemuseli přispívat i na opravu silnic a dálnic. Ani bych se tomu nedivil. Marian Dancso, zastupitel OMMO, Lom 6

7 glosy, rozhovory strana 10 z 23 Stav ve zdravotnictví, aneb proč vlastně vláda šetří Politické hrátky a jednání některých politiků, jsou poněkud zavádějící Většina politiků z vládní koalice se snaží najít prý optimální řešení, jak uzdravit naše české zdravotnictví, přesněji řečeno, co udělat proto, aby naši odborníci neodjížděli do zahraničí a mohli svou odbornost i finanční ohodnocení získat u nás v ČR. Většina lékařů, ale i zdravotních sester a pomocného personálu v českých nemocnicích již dlouhodobě upozorňují na špatné platové ohodnocení. V důsledku toho jich spousta odchází do privátní sféry či dokonce do zahraničí, a naopak u nás se zaměstnávají zahraniční lékaři. V konečné fázi to může vypadat, že si nevážíme ani svých lékařů, podle toho pak vyhlíží i české zdravotnictví. zdroj: internet Je zvláštní, že většina politiků se stále snaží uzdravit, a to nejen zdravotnictví, ale i jiné subjekty a nedaří se. I když se pořád jen a jen zvyšují všechny možné poplatky. Obecně řečeno, v dnešní době, kdy se můžeme v nejrůznějších médiích dočíst o tom, jak je dnešní vláda zaměřena proti korupci a nastavení přísných pravidel a následně se objeví kauzy, kdy si pan či paní x přišli na desítky miliónů ze státních zakázek, jak různí ředitelé státních podniků pobírají několika milionové odměny či různé renty, tak je tato diskuse směšná. Závěr: Vláda se snaží ušetřit, nedokáže vytvořit zázemí pro odborníky a odpovídající ohodnocení v medicíně, sníží platy o 10 %, a to jen proto, abychom se např. před Vánocemi dočetli o tom, kolik odměn bylo vyplaceno generálním ředitelům a jiným. Dodám pouze, že vidím také rozdíly v kvalitě odvedené práce. Např. ve zdravotnických zařízeních to pacienti vnímají nejvíce, ale ve většině případů chybí motivace a lepší přístup tam, kde je ochota spolupracovat, ale snaha zůstává bez odezvy. Stát nemusí být nutně špatným hospodářem, záleží ale kdo v něm a s ním hospodaří. Marian Dancso, zastupitel OMMO, Lom 7

8 glosy, rozhovory strana 11 z 23 Z Milovic nám napsal zastupitel Ing. Petr Hůla Kontrolní výbor ZM Milovice obdržel závažný podnět týkající se pronájmů městských nemovitostí za zcela netržní ceny vybraným subjektům. Kontrola v dané záležitosti nadále pokračuje. Podrobnosti přineseme (pozn. red.) Milovice Své připomínky, náměty, články nám zasílejte na hnutiommo@hnutiommo.cz 8

9 glosy, rozhovory strana 19 z 23 Téma Sociální sítě a jejich peripetie (1.) V pondělí 17. ledna 2011 přinesly Novinky.cz mezi dalšími informacemi lakonické sdělení: Známost teenagerů přes Facebook skončila vraždou - rukou čtrnáctiletého vraha zemřela o víkendu v Litvě třináctiletá dívka, s níž se pachatel seznámil přes internet. Oznámila to dnes vilniuská policejní mluvčí. Dívka z jiholitevského města Alytus navázala osudovou známost přes sociální síť Facebook. Poloobnažené tělo zavražděného děvčete policie nalezla na zastávce autobusu na vilniuském předměstí. Nezletilému pachateli, který se k činu přiznal, hrozí až desetiletý trest vězení. V Litvě, kde žije necelých 3,5 milionu lidí, komunikuje se svým okolím přes Facebook každý pátý občan. Tento pobaltský stát tak má jednu z nejrychleji rostoucích facebookových komunit na světě. Nejen pod dojmem této informace dozrálo mé rozhodnutí vrátit se k již jednou popisovaným výhodám, nevýhodám, dopadům a vlivům sociálních sítí na populaci, a dalo by se říci bez rozdílu věku. Dopředu říkám, že nejsem odpůrcem internetových forem kontaktů, které nabízejí sociální sítě a Facebook zejména, a to i přesto, že osobně preferuji osobní kontakt a mluvené slova, tzv. z očí do očí. On totiž nejen papír, ale i internet snese mnoho. Kdysi jsem na webových stránkách balin.cz uvedl zamyšlení odborníka na tuto problematiku (tuším, že to byl M. Čermák ), v němž se zamýšlel vedle drog, gamblerství, alkoholu aj. nad novou formou závislosti, kterou se stále více stává komunikace přes internet a zejména přes Facebook či chat. Varoval před nadměrným využíváním této komunikace ve smyslu změny osobnosti a v této souvislosti podal charakteristiku osobností, které se na těchto sítích pohybují, využívajíce jakési pomyslné anonymity svádějící je až k vulgaritě, obhroublému jednání a jiným sociálně nežádoucím projevům a chování. Některé žel i k naplnění svých skrytých deviací jako v uvedené informaci z Novinek.cz. Ze své vlastní zkušenosti pohybu na facebookové síti vím, že takovéto projevy chování (nemyslím samozřejmě onen krajní případ vraždy) se neprojevuje pouze u lidí tzv. z řady, ale registruji je i u renomovaných a veřejnosti známých jakou jsou např. novináři, politici z komunální, krajské i celostátní úrovně apod. Novináři se snaží nacházet zdroj informací a politici ukazují rádoby přívětivější tvář svým potencionálním voličům, staví se do lidovější podoby než jakou ve skutečnosti mají. Je to patrné ze způsobu jejich zapojování se do diskusí přejímání pseudokritičkách článků a informací, nastavování svých názorů tzv. na hlas lidu, sdělování toho, co lidé, resp. návštěvníci Facebooku chtějí slyšet. Celkově tak o sobě vytvářejí dojem lidovosti, dobrotivé tváře, protože tu zlou a špatnou, která občanovi znepříjemňuje jeho každodenní život, tu přeci mají jiní, jejich kolegové či političtí soupeři. Spoléhají na to, že průměrný návštěvník Facebooku se nebude zamýšlet nad tím, proč dotyčný uvádí negativa, kritizuje, vždy ví, co je špatně, ale již málo či spíše vůbec nepřichází s nějakými vlastními názory a recepty na řešení kritizovaného problému. Přes tento apel se domnívám, že internetová komunikace a přátelství přes Facebook otevírají nové možnosti, leč jen v případě, že nebudou nahrazovat osobní živé kontakty lidí a přátel zejména a budou je spíše doplňovat v těch chvílích, kdy by měla předchozí osobní schůzka tak nějak doznít, anebo kdy osobní kontakt není z celé řady důvodů, nejčastěji časových možný. Dovedu pochopit, že doba je hektická, charakterizovaná sháněním pracovních příležitostí, financí, řešení problémů s bydlením, otázek zdravotní péče a zejména životních jistot a zázemí, v němž by se člověk cítil v bezpečí. Z těchto důvodů se pak nemusí najít čas potřebný k osobnímu, živému styku s přáteli a dalšími lidmi. 9

10 knihovna, akce, společenská rubrika strana 21 z 23 Ovšem někdo si situaci až přehnaně zjednodušuje, stává se na internetové komunikaci závislý natolik, že si dokonce píše s manželem či manželkou a zvou se ke stolu, do postele, případně se nevkusně předvádějí, že v té posteli již byli apod. Jde jen o exhibicionismus, uvolnění nějakých skrývaných tužeb nebo vlastností? Myslím, že problém je hlubší a jistě si zasluhuje sledování a analýzu odborníků z oblasti psychologie, ale i dalších sociálně-společenských vědeckých disciplin. Osobně se domnívám, že internetová komunikace má i jiný pozitivní rozměr, zejména pro lidi, kteří jsou z důvodu zdravotního či jiného třeba i osobního komunikačního handicapu odkázáni na takovouto formu neživé, neosobní komunikace. Pro ně je pak díky navázaným upřímným přátelským vztahům a vazbám velice živou, osobní a potřebnou. Pomáhá jim nejen neztratit úplný kontakt se světem a s lidmi, děním za zdmi jejich obydlí, protože je poněkud osobnější než standardní zpravodajské relace v televizi nebo v rozhlase. Na druhou stranu jim umožňuje prodat i své vlastní, byť omezenější aktivity či schopnosti, pochlubit se s nimi, najít ocenění a mít pocit sounáležitosti s ostatními lidmi. Pro příklady není třeba chodit daleko. Znám takto např. jednu ženu z Litvínova, jejíž život je poznamenán těžkým zdravotním postižením, a přesto se právě díky i internetové a facebookové komunikaci se svým údělem více než pozitivně vyrovnává. Dokonce napsala o svém nelehkém životě knihu pod názvem Svlečená do naha (čtenáři se s ní mají možnost seznámit i v tomto čísle INFO), v níž popisuje svůj osud a projevila se i jako velmi dobrá básnířka. Na facebookové síti je každodenně a dokáže již netradičními ranními veršovanými pozdravy potěšit své přátele, s nimiž čile komunikuje. Její obzory a možnosti se rozšířily obdržením akumulátorového invalidního vozíku. Leč prostorová dispozice bytu neumožňuje, aby se dokázala bez pomoci pohybovat i po něm, takže sama se nedostane do kuchyně ani do koupelny. A tak snad internetové spojení a zájem lidí o její osud dokážou při dobré organizaci pomoci, když ne s přestavbou bytu, tak alespoň s nákupem pomůcek, které by jí život usnadnily. Možná by mohl být podnětem pro takovéto aktivity příklad z ranního pozdravu z úterý : Zase šero, krajina se ztrácí v mlze, ztrácí v čase. Nic se nehne, stromy stojí jako sochy vprostřed chvojí. I ty kočky bez pohybu, jenom já rukama hýbu, píšu vzkazy, hledám zprávy, za oknem mne kosák zdraví. Pouštím hudbu, broukám slova, češu vlasy, ztichlá, snová. Copak dneska den přinese? Třeba zrovna v hustém lese liška křovím zlehka třese. A co ryby, plavou u dna kdepak rána nejsou nudná. Zas pracuje fantazie, i v posteli hezky mi je hezký den přeji. Též přejeme, Iveto Mejsehezky Kollertová, dobré ráno a hezký nejen tento den. Jakou dominanci si Facebook na internetu získal z pohledu nové, velmi variabilní úrovně sociální komunikace, potvrzuje další svého času bouřlivě se rodící fenomén časem, lidským vnímáním a konzumem delší dobu prověřovaný filmový průmysl. Potvrdila to obecně vnímaná generální zkouška na prestižní filmové Oscary, kterou je udílení Zlatých glóbů. V těch letošních potkal v Los Angeles největší triumf právě tvůrce filmu The Social Network (Sociální síť) o zakladateli sociální sítě Facebook. Režisér filmu David Fincher si odnesl kromě ceny za nejlepší film i glóbus za režii, Aaron Sorkin za adaptovaný scénář, Trent Reznor a Atticus Ross pak obdrželi Zlaté glóby za hudbu k tomuto filmu. Ne každý je ale z možností internetu a sociálních sítí odvázaný. Někteří zaměstnavatelé by mohli určitě vyprávět, co vše musí dělat na firemních PC, vnitřních sítích či organizaci kontrol, aby závisláky udrželi na uzdě a oni netrávili pracovní čas většinou právě na facebooku. Ale o tom v dalším pokračování. A věřte, máte se nač těšit! (foto k článku zdroj: internet) Vlastimil Balín 10

11 glosy, rozhovory strana 12 z 23 *Napište citaci z dokumentu nebo shrnutí některého zajímavého bodu. Textové pole lze umístit do libovolného místa v dokumentu. Pomocí karty Nástroje Autorské textového příspěvky, pole můžete změnit formátování textového pole citace z vlastního textu.+ které jste nám zaslali Vážení čtenáři, a nyní, jak jsme předeslali v úvodu našeho časopisu, Vám představíme dvě autorky, které nám poslali své příspěvky. Ptáte-li se proč: no, pomyslete, že jsme je třeba zaujali A tak navštěvují náš web a komunikují s námi. Setkáváme se. Pokud např. i Vy naznáte, že byste nám chtěli poslat své názory, postřehy, zajímavosti ze života kolem nás i Vás, popřemýšlejte a pokuste se. Nečiníme si nikterak nárok, abychom Vám vnucovali nějaké téma, záleží na Vás. Podmínky jsou - srozumitelnost textu, slušnost a jakási zkratka o své osobě, kterou uznáte nám sdělit, abychom věděli, s kým máme tu čest. Vy o nás to např. zjistíte na výše uvedených webových stránkách. Své příspěvky nám, zašlete na O zveřejnění Vašeho textu v časopise INFO OMMO budete samozřejmě vyrozuměni. Naznáte-li, že máme text nějak redakčně upravit, považujeme za pro Vás povinné nás o to předem požádat. V opačném případě bude text zveřejněn tak, jak byl zaslán, jen s grafickými úpravami v příslušné verzi časopisu. Obsah a ztvárnění jsou na Vás. Redakce tedy neodpovídá za obsah a formu Vašeho textu. Vymiňujeme si pouze zasáhnout v případě, že text bude postrádat výše uvedenou srozumitelnost (tematické zaměření) a bude vulgární a urážlivý. V tom případě text nezveřejníme. (rr) A nyní již slíbené autorky. První z nich, která nám ochotně přispěla svými texty, které nepostrádají dnes už svou určitou známost za hranicemi mosteckého regionu, je paní Iveta Kollertová z Litvínova. Rádi bychom Vás upozornili na její webové stránky kde se s ní můžete velmi podrobně seznámit a stejně tak si přečíst ukázky z její literární tvorby, kterou na nich, ale i v dalších částech internetového prostoru velmi intenzívně a zdařile publikuje. Je mj. autorkou knižně vydaného vlastního životního příběhu, který vychází z jejího léty prožívaného a těžce zkoušeného života a boje se závažným onemocněním. Více např. na Kniha nese velmi příznačný název Svlečená do naha. hnutiommo@hnutiommo.cz nebo h.svobodova@seznam.cz 11

12 glosy, rozhovory strana 13 z 23 Paní Kollertová taktéž navštěvuje webové stránky našeho hnutí OMMO a je s námi osobním kontaktu. Do 9. čísla INFO OMMO se rozhodla přispět následujícím textem: JAK JSEM SE NAŠLA Najít sebevědomí v chorém těle i duši je zapeklitá věc. Někoho rozhodí spadlý komínek pečlivě srovnaných košil, jiného pozdní oběd. Já měla štěstí. Byl mi dán dar tiché oběti a optimismu zároveň, takže vidím i v suchém pařezu divotvorný zázrak přírody v té krásně syrové realitě žití. Netvrdím, že bych jásala nad prvním rozbřeskem jitra a při svitu hvězdiček rozjímala nad nekonečnou fantazií uvnitř mne samé. Veškeré obrazy, přetvořené mou myslí, mají jistě příčinu jinde. Samotné dno, obklopené bezmocí a nemocí mě nasměrovalo trochu jinou cestou a dotyk smrti, která byla téměř hmatatelná, mne naučil, jak a proč se dívat rozzářenýma očima na svět. Smutné zprávy a černé vidění života mi bere energii i sílu. Negativního je kolem nás víc než dost a občas mi připadá, že mají všichni nasazené tmavé brýle, skrz které nevidí. Nechtějí vidět nebo nemají čas. Shon a rychlost měnícího se času z nás dělá štvance. Stačí se porozhlédnout na ulici. Sklopené hlavy, které se nezvednou ani při výkřiku káněte, střemhlav se vrhajícího k zemi. Zachmuřené tváře se zasmušilým výrazem, jež nevnímají šumění listů a barevnost, probouzejícího se podzimu jde tak nějak mimo ně. Ruce v kapsách, které neláká pohladit si drsnou a vonící kůru stromů. Neschopnost hledat v kapkách deště víc než jen obyčejný a vlezlý déšť. Koho z těch spěchajících lidí okouzlila umně vytvořená pavučinka s kapkami rosy a kdo z nich naposled zahlédl veverku v koruně kaštanu? Nechci chodit se sklopenou hlavou, mohlo by se mi stát, že si sama kolem sebe postavím neprodyšnou zeď z tmavých kvádrů bez paprsku slunce. Má nemoc a nepohyblivost mne naučila si hrát nejen se slovy. Naučila mne zapomenout na černobílý svět a pohled z vozíku do výšky i kolem je prostě jiný, barevný. Zkuste se jednou zastavit a pohlédnout nad sebe do koruny košaté břízy. Malé zelené lístečky se třepetají a sluníčko problikává větvemi jak plynová lampa po babičce. Malá včelka se zabzučením prolétne kolem a zmizí s větším poryvem větru. Mravenci, ti pilní dělníci se stéblem na drobném tělíčku, klestí si pěšinku do blízkého mraveniště. Uschlé větve staré třešně, na kterou jsme lezli jako děti, teď připomíná chapadla chobotnice. Pomíjivost a znovuzrození. Nádhera květů, která mizí pod nánosem spadlého listí, aby zase s jarem nalákala hmyzí drobotinu i pohled našich očí. Jsem sice na vozíku, ale zároveň mám k té kráse blíž. 12

13 glosy, rozhovory strana 18 z 23 Je to už skoro pět měsíců, co jsem z nemocnice doma. Minulý týden jsem se přihlásil na Naučte pracák, se víc dívat. i když se pro takové týpky jako jsem teď já, tady v Mostě práce asi nenajde, Jinak přesto se vám to může zkouším. stát, že si v tom shonu Budík běžného dodrnčel života a nevšimne já se doplazil nikdo k oknu. vás. Po ránu je to ještě přece jen problém se rozhýbat po Za pozornost stojí také té době lenošení. No nazdar! To bílé nadělení je tam stále. Ale co se divím, vždyť je zima. Ranní rituál (hygiena, kafe a tak ) a hurá na schůzku /Prispevek-na-auto-dikyvam.html#t2. s tou milou slečnou pracovním úřadě. První problém nastal hned u vchodu do domu. Chodník celkem v pohodě (sousedi P. S. se činili s hrably už včera), ale překonat sněhovou bariéru z chodníku na parkoviště, bude pěkná fuška. No co, jde se na to, vždyť už to zvládli mnozí přede mnou. Největším V tuto problémem chvíli nezbývá bylo najít než mezeru paní Kollertové mezi auty poděkovat zaparkovanými za pozornost, u chodníku, kterou a když nám tak věnovala, bez že nás našla a byla ochotna si o nás něco přečíst a začít s námi komunikovat. Věříme, že nahrnuté haldy sněhu. Hurá, našel jsem! Prosoukal jsem se konečně na parkoviště a naše vzájemná spolupráce, komunikace a informování budou probíhat i nadále. Doufáme, patnácticentimetrovou vrstvou hnědobílé kaše se prodírám ke svému autu. Vypadá to že to s námi autorka nevzdá, nenechá nás v klidu a bude nám nadějně. Nějaká dobrá duše mi smetla sníh z kapoty i předního okna, takže tenhle problém posílat své podněty, postřehy a literární příspěvky. Náš zájem je vyřešen. Teď už jen nasoukat se za volant a vyrazit. Nepřekonatelný problém se objevil samozřejmě trvá. Jsme tomu rádi a děkujeme. samozřejmě jako vždy těsně před cílem. Přes tu haldu kolem auta se neprokoušu, ať to Přejeme zkouším, Vám, jak paní se dá. Kollertová, Po půl hodině vše to vzdávám dobré a celou zachovejme kalvárii absolvuji si v opačném směru. přízeň! Doma sundávám rukavice a s rukama pod proudem teplé vody smývám sůl, která už prosákla i přes ně a docela pěkně pálí. Redakční rada INFO OMMO Musím ještě zavolat té milé slečně, že dnes to asi neklapne. Telefon zvedá nějaká jiná paní a pohoršeně mi sděluje, že jak by to vypadalo, kdyby se každý vymlouval zdroj: na internet počasí. To není žádná omluva! Zvládli to i ostatní a nikdo se takhle hloupě nevymlouval. Vždyť je přece zima! Bez včasné a řádné omluvy budete z naší evidence vyřazen. Telefon je najednou v půli Následující text připravila paní Lenka Köhlerová, která se také s Vámi podělí o své dojmy a zamyšlení slova z hluchý. osobního Po setkání té bouračce s paní neustále Ivetou Kollertovou: zlobí a vypíná se, ale není divu potom, co se mnou zažil. Dneska je tedy opravdu den! Ani jsem nestačil té paní vysvětlit, že to na svém novém invalidním vozíku opravdu nezvládnu a navzdory nezměrnému úsilí našich pilných a svědomitých technických služeb a městu, přátelskému celé rodině, se na domluvenou schůzku opravdu dostavit nemůžu. Obyčejně o jednom neobyčejném setkání při povídání o svém seznámení s Ivet se musím vrátit asi o 3 roky zpět, kdy jsem také přispívala do Mosteckého deníku. Přispěvatelkou byla i Ivet se svými fotografiemi a texty k nim, byly takové pozitivní, prostě krásné. Tak jsem zapátrala, abych P. S. Upozorňuji, že jakákoliv podobnost s tím, co mnozí z nás kolem sebe viděli, nebo zažili zjistila, kdo je ta paní s tak pozitivním viděním světa. Ke svému úžasu jsem našla na netu, že se jedná o ženu, upoutanou na lůžko na a vlastní bojující kůži s rakovinou. a tímto Výrazně příběhem tím stoupl je čistě můj náhodná obdiv k ní právě pro její statečnost a odhodlání se nevzdávat. Po rozjetí sociální sítě Facebook jsem si ji vyhledala a bylo mi ctí, že si mě zařadila mezi přátele. Prohlédla jsem si její web, kde má fotečky, básničky a články. Na svých stránkách má i ukázku ze své vydané knihy Svlečená do naha. Po přečtení ukázky jsem si knihu okamžitě objednala a rozhodla jsem se s Ivet setkat osobně. Napsala jsem jí a k mému překvapení s nadšením souhlasila. Tak se uskutečnil den D a já vyrazila, vyzbrojena trochou trémy, protože se potkám 13

14 glosy, rozhovory strana 14 z 23 s někým, koho jsem nikdy neviděla, nemluvila, jak a o čem vlastně bude náš rozhovor? Ale hned po zaklepání na její dveře a jejím usměvavém ahoj, které mě odzbrojilo, se vše vyvinulo tak, jako bychom se znaly dlouho a jen si ještě neměly šanci si popovídat. Pochopila jsem, že Ivet je bojovnice, která, ač je sama handicapovaná, snaží se pomáhat dalším s podobným osudem, nebo i zcela zdravým. Svou veselou povahou dodává pozitivní energii jako z paprsků sluníčka. Miluje přírodu, svoji rodinu, rodný Koldum. Svoje nádherné kočičky a všechny dobré lidi. Sama by chtěla navštívit i dům pro seniory, kde, jak sama říká, chtěla by čerpat z moudra seniorů a jejich příběhů pro svoji další knížku. Ivetčiným idolem je Karel Gott. Měla proto velké přání se s ním setkat. To se jí splnilo. Byla přítomna na jeho koncertě a mohla s ním i mluvit. Popsala mi ten pocit, když ji objal kolem ramen Svěřila se mi, že by chtěla slyšet koncert Lucie Bílé v kostele Snad se zadaří. Proč tohle vlastně píšu? Protože, ač je to nádherný člověk, které rozdává radost, má i své potíže jako handicapovaná. A je fakt, jak napsala, že za každý úkon - i to podání vody - musí platit a věřte, že její příjem stačí pouze na to nejnutnější. A to nemluvím o tom ostatním různé zdravotní pomůcky. Jejím přáním by bylo získat pytel na prevenci proleženin, jelikož musí ležet jen na zádech. Tato pomůcka je ale nad její finanční možnosti, dále podložku se sprchou do postele, protože do koupelny se s vozíkem nedostane. Stejně tak jako do kuchyně byt totiž není upraven jako bezbariérový. Jak sama říká, ráda by si něco sama uvařila, aby nemusela čekat, kdo jí donese jídlo. Dozvěděla jsem se spoustu informací, Přesto se celá moje návštěva nesla v kamarádském a veselém tónu, k čemuž přispěly i 3 její kočičky, mazlíci. Dováděly a bylo vidět, jak svoji paničku milují, protože ona miluje je. V jednom mém příspěvku na Fb jsem napsala, že v příštím životě bych se chtěla narodit jako kočka u Ivet návštěvy jsem odjela a měla jsem dobrou náladu. Ivet mi prostě dobila baterky". Z té Vím, že to nebyla poslední návštěva, protože máme další plány a chtěli bychom s Ivet a možná i dalšími spolupracovat, pomáhat a radovat se. Ještě pár faktických poznámek na závěr: Její knihu Svlečená do naha by si měli přečíst všichni, kteří rozhodují právě o handicapovaných. Nejde přeci o to, jak kolem nich chodit po špičkách, ale jak jim umožnit co možná efektivní zapojení se do normálního života, který, jistě, nebude jako u většiny, ale bude mezi nimi a naši většinou více možností, jak tyhle cestičky spojovat směrem ven do světa, nikoli z nich dělat vězně uvnitř vlastního pohnutého údělu a dožívat jej uzavřeni v bytě, kde duševně i fyzicky ještě více chátrají. Mimo zraky většinové společnosti, za jejího netečného přihlížení. Mnozí z takto postižených totiž lpí na životě více, než si každý umíme představit, proč jim to tedy aspoň trochu neulehčit. Není to totiž jen otázka peněz, ale především dobré vůle a uvědomění, že jsme všichni lidé, kteří by lidmi měli zůstat co nejdéle. zdroj: internet Dotazy, připomínky a náměty mi můžete posílat na lkohler@seznam.cz 14

15 glosy, rozhovory strana 16 z 23 Další přispěvatelkou je paní Jana Puchegger Chadalíková. Také o ní přineseme pro Vaši lepší představu pár řádků, v nichž se Vám rozhodla sama velmi zběžně představit. Prozradím jen, že paní Jana je v porovnání s paní Kollertovou jaksi z opačné části spektra dotyku na sociální služby, tedy z těch, co tyto služby poskytují, obstarávají, jsou jejich náplní práce. Ale více už Vám poví následující řádky: Jmenuji se Jana Puchegger Chadalíková. Je mi 42 let, jsem vdaná. Mám jednu dospělou dceru. Pracuji v oblasti spedičních služeb. Nejsem a nikdy jsem nebyla členkou žádné politické strany. Preferuji spolupráci s lidmi se zdravým rozumem, bez ohledu na jiné atributy (stranická příslušnost, věk, vzdělání, barva pleti, národnost, sociální postavení ). Prakticky celý svůj profesní život se věnuji sociální práci v různých podobách. Je to časově náročný koníček, ale odměnou je mi často pocit užitečnosti. Velmi blízká je mi sociální práce s dětmi, se seniory, s osobami s těžkým postižením zraku, a také komunitní plánování sociálních služeb. Více než 20 let se aktivně věnuji výuce první pomoci v rámci ČČK. Dalším koníčkem, který už ale není tak viditelný navenek jako sociální práce, je psaní. Zaznamenávám si své prožitky, pocity, dojmy, nápady formou krátkých textů. Texty jsou určeny pro mě a pro mé nejbližší, hlavně pro dceru. Texty po přečtení mými blízkými končí v šuplíku, kde spokojeně leží a já se k nim čas od času vracím. Připomínám si různé situace, přehodnocuji je, srovnávám s dalšími prožitky. Text Co si přejete, prosím? Nebo byl také napsán do šuplíku. Ale nějak se z něj dere ven a je tedy Vám, čtenářům, teď k dispozici. Budu ráda, když Vás zaujme. Sepsáno v srpnu Stalo se ve Znojmě v průběhu roku 2009 a Neznamená to ale, že podobná příhoda se nemohla stát v jiném čase a v jiném městě. Co si přejete, prosím? Nebo Dneska mě u snídaně napadla zvláštní myšlenka. Jsem nebo nejsem ještě vůbec schopná nakupovat? Tento týden jsem totiž prokázala nejen naprostou neschopnost něco koupit v obchodě, ale dokonce i neschopnost zeptat se na cenu. 15

16 glosy, rozhovory strana 17 z 23 Ve čtvrtek jsem šla po celodenní práci s dokumenty z archívu domů a cestou jsem se stavila na Velké Michalské v obchodě s elektrospotřebiči ETA Hlinsko. Potřebovala jsem zjistit, kolik stojí fritovací hrnec, který se dá dát do myčky. Jednak si ho přeje moje dcera jako svatební dar a jednak bych si ho docela ráda pořídila i já. Vešla jsem do obchodu a byla tam prodavačka za pultem a před ním nějaká paní, zřejmě její známá. A živě si spolu povídaly o právě zhotoveném náhrobku, který nechala udělat prodavačka na rodinný hrob. Probíraly, kolik stál, jaké tam je písmo, jaké fotografie, z jakého kamene je zhotovený a další podrobnosti. Moc jsem to sice vědět nepotřebovala, ale i taková informace se někdy může hodit, tak jsem stála a čekala, až na mě přijde řada. Ale asi jsem byla průhledná nebo co. Obě ženy mě zcela ignorovaly a dál řešily, jestli si nedávno zesnulý prodavaččin manžel takový náhrobek zaslouží nebo ne. To už byla pro mě docela zbytečná informace, neboť jsem dotyčného pána neznala. Ještě chvíli jsem tam postávala, ale pak mě to přestalo bavit, tak jsem odešla. No, a cenu friťáku do myčky jsem nezjistila. Mám asi divnou představu, že prodavačka je v obchodě pro zákazníky, a ne kvůli vykecávání s kamarádkou. A pro srovnání jsem si připomněla docela hrůzný zážitek v prodejně OKAY ve Znojmě na Dukelské letos v zimě. Potřebovala jsem koupit foťák. Tehdy pracovní, do TC. A jak už to v TC chodilo a chodí, co si neurveš, to nemáš. A když už jsem si vydiskutovala pár korun na foťák, tak jsem ho potřebovala koupit hned. Vyrazila jsem do nedaleké OKAY prodejny. Vešla jsem a zastavila se u police s fotoaparáty. Ještě jsem si neprohlédla první vystavené a už byl u mě prodavač a ptal se, co potřebuji. Řekla jsem mu, že potřebuji foťák, služební a mám jen omezené množství peněz a potřebuji tu koupi zrealizovat rychle. Požádala jsem ho, aby mě nechal foťáky prohlédnout. Řekla jsem mu, že až si vyberu, přijdu za ním, ale prohlédnout si je chci v klidu a sama. Podotýkám, že vystavené byly makety a ještě byly upevněné na šňůrkách! Prodavač odešel a zdálo se, že pochopil. Ale byl to omyl. Opět ke mně přišel cca za minutu a znovu se ptal, co si přeji koupit. Znovu proběhl celý vysvětlovací rozhovor a já jsem znovu požádala, abych si foťáky mohla prohlédnout v klidu sama. Opět odešel opodál. Snad už mám vyhráno, myslela jsme si. Ale byl to omyl. Znovu mi byla dopřána tak jedna dvě minuty a snaživý prodavač byl opět u mě. Rozzuřená do nepříčetnosti jsem se otočila a vydala se ke dveřím ven z obchodu. A prodavač za mnou se svým obligátním Co si přejete?. Původně jsem si chtěla koupit foťák, ale teď už si jen přeji, abyste mě přestal pronásledovat a nechal mě na pokoji. Neumíte pochopit, že si potřebuju vybrat sama, v klidu? Několikrát jsme Vám to řekla, ale Vy za mnou slídíte jak mlsnej pes!, vyštěkla jsem dost vztekle. Prchala jsem z obchodu rychlostí světla. Naštvaná, otrávená a rozhodnutá, že sem už teda dlouho nevkročím. Tak mě vlastně napadá, jestli je chyba ve mně nebo v dnešních prodavačích. Vymřela generace prodavačů, kteří byli schopni vcítit se do zákazníka? Poradit, když je potřeba a neotravovat, když chce zákazník chvíli vybírat v klidu. Nebo se já neumím přizpůsobit dnešnímu zrychlenému světu a akceptovat vnucujícího se prodavače, který je k tomu nucen vedením obchodu ve vidině honby za ziskem a stejně tak důrazně otravovat prodavačku, která si mě nevšímá a řeší si soukromé věci s kamarádkou? Neumím jedno ani druhé. Nejen, že neumím, ale asi se to ani nechci učit. Je mi obojí odporné a je to proti mé přirozenosti. Takže jediné, co zbývá vyřešit, je jednoduchá otázka: Jak budu a kde nakupovat, když to někdy budu muset dělat sama, bez manžela? Nevím, zatím nevím Zatím většinu rodinných nákupů zvládá manžel a zdá se, že je v tomto směru talentovanější než já. P. S. Zatímco jsem právě měla v hlavě poslední úpravy, které provedu ve výše napsaném textu, vynořila se opět nutnost nákupu. Vyrazila jsem si koupit boty. Neúspěšně, jak jinak. Ale beru to pozitivně zas budu mít o čem psát! 16

17 glosy, rozhovory strana 17 z 23 FOR - UM strana 20 z 23 Ring Schizofrenie jedné paní doktorky senátorky? Ten, kdo pečlivěji sledoval úterní ( ) vystoupení paní doktorky Dernerové v Hyde Parku ČT24 musí být velmi mírně řečeno zmaten. Po čtyřiceti minutách svérázného brojení proti korupci ve zdravotnictví, kritice o předražování nákupů zdravotnické techniky, léků a materiálu došlo po internetové otázce pana Karla Kroupy podle mne k šokujícímu názorovému obratu. Paní doktorka Dernerová několikrát zdůraznila, že ona je ten dětský neurolog a tudíž není pro dealery farmaceutických firem lukrativní a nestalo se jí, že by jí někdo nabízel cokoliv, maximálně propisovací tužku. Opravdu? V zápětí začala naprosto nepochopitelně, v rozporu se svým předchozím vystoupením hájit korupci ve formě tzv. kongresové turistiky u lékařů sponzorované právě farmaceutickými firmami jako jakýsi jediný možný způsob, jak se mohou lékaři kongresově vzdělávat. Víte co, když jedete skutečně na kongres, letíte tam, tak to je pro mnohé české lékaře jediná cesta, jak se dostat na kongres do Států, protože ten je enormně drahý a ti lékaři si to z těch platů nemůžou dovolit a chceme-li mít vzdělané lékaře, tak ti musí být v kontaktu se světem, jo. Tato zcela zřejmá a definovatelná forma korupce ve zdravotnictví připadá paní doktorce jako kapička v moři A není tohle zrovna ona ohromná korupce, která se děje při nákupu zdravotnické techniky? To jsme někde úplně jinde, jak vzápětí prohlásila. Možná paní doktorka senátorka je opravdu někde úplně jinde a jako Dernerová a Severočeška, jak o sobě prohlásila, usiluje o rozdělení korupce na legální, která je vlastně nezbytná pro vzdělávání lékařů, kteří si to jinak nemohou dovolit, a tu, jak se vyjádřila, ohromnou, proti které se právě ona rozhodla bojovat. Zřejmě tak nesouhlasí s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem, který na velké konferenci v senátu (týž den), kterou shodou okolností paní doktorka vedla, prohlásil, a rovněž pro deník Právo uvedl, že: Jde o firemní sponzoring. Mám tím na mysli zahraniční cesty lékařů, takzvané vzdělávací akce bůhví kde za peníze firem. Už nabyly takového rozsahu, že možná to je dost velká příčina, proč se ve zdravotnictví nakupují některé věci třeba o 20 procent dráž. Řetězec vztahů lékařů a firem je třeba radikálně přerušit. Až dosud většina lékařů byla zvána na tyto kongresy s tím, že nemusela vůbec na něm vystoupit a jen poslouchala. Tak se odborný kongres pro mnohé stal vlastně rekreací. Lékaři se tak firmám zavazovali a upřednostňovali jejich léky, přístroje a léčebné postupy. Tato kongresová turistika, nebo chcete-li zájezdová turistika k moři za peníze firem, musí skončit, uvedl legislativní náměstek ministra Hegera Martin Plíšek. V těchto souvislostech je tedy možná s podivem, že předtím téměř doslova opakovala následující slova ministra Hegera o návrzích reformy tohoto segmentu zdravotnictví, které uvedl i v rozhovoru pro Právo. Například vysoké ceny při nákupech přístrojů by měly být kontrolovány ostřejším dohledem nad výběrovým řízením, zveřejňováním cen. Nemocnice budou muset vyvěšovat na internetu všechny zakázky, ukazovat, kolik za co zaplatí. Některým obchodníkům se to líbit nebude, řekl Právu Heger s tím, že se budou odmítat nákupy, kde je jediný dodavatel, preferovat elektronické aukce. Novela zákona o reklamě by měla platit, pokud ji 17

18 glosy, rozhovory strana 17 z 23 sněmovna a senát schválí a podepíše prezident republiky zřejmě od podzimu letošního roku. Nikdo z lékařů, které znám o těchto věcech příliš nemluví, ani v soukromí a ti, o kterých vím, že někdy využili výhodnou nabídku farmaceutické firmy, se za to spíše stydí. Rozhodně si nemyslím, že by někoho z nich napadlo podobné praktiky veřejně hájit. O to více jsem překvapen a zděšen, zaznívá-li takovýto názor z úst vrcholného politika. Je tedy možné, že nás čeká i jakási další veřejná redefinice korupčního jednání ze strany některých zainteresovaných politiků také v ostatním veřejném dění? Leoš Vaněk Zdání neklame: Korupce je jako černá díra co jednou schvátí, už nepustí. Není zcela jasné, jak je to s ní ve všech možných světech. V tom našem ale funguje tak, že se třeba právě proti ní začne bojovat. A nejlépe mnohými slovy ve světle ramp, všem jakoby na očích. Že by pod svícnem byla opravdu taková tma? Nikoliv, není ale dobrým zvykem se tam tak často dívat. Raději (hs) 18

19 glosy, rozhovory strana 17 z 23 *Napište citaci z dokumentu nebo shrnutí některého zajímavého bodu. Textové pole lze umístit do libovolného místa v dokumentu. Pomocí karty Nástroje textového Zaznamenali pole můžete jsme změnit formátování textového pole citace z vlastního textu.+ Jak by takové parkování ocenila např. městská policie? že jsou parkovací místa tzv. vyhrazená z různých důvodů, třeba jen na povolení, určeným osobám (např. tělesně postiženým apod.) se všeobecně ví. Pokud se to neví, nechce se vědět a prostě se to ignoruje, porušuje se, může jít o přestupek pokud tak někdo činí, jako např. majitel osobního vozidla s logem Severočeši.cz, pak je na místě úvaha, že se zákonné ustanovení zkrátka nedodržuje, resp. porušuje takový majitel vozu si zřejmě podobná ustanovení nepřipouští, třeba z titulu své funkce, pocitu "absolutní nadřazenosti. Prý co se mu může vlastně stát anebo prostě, že mezi nebem a zemí jsou lidé, kteří sice budou druhým určovat, co a jak mají dělat, ale sami na sebe přitom nepomyslí. Myslíte, že ze skromnosti sobě vlastní? Hm, tohle asi nebude ten případ. Ale možná pro ně jen tahle ustanovení prostě neplatí, mají svá vlastní, někteří třeba pod vlivem "matky (či otce) strany" Pokud jste ani nyní nepoznali, kdo je majitelem uvedeného vozidla s SPZ, opatřeného logem Severočeši. cz, pak nevadí, budeme pátrat dál a uvedeme v některém z příštích čísel nebo na našich webových stránkách Tedy my už to víme, ale chtěli bychom o něco posílit všeobecnou zvídavost (zvědavost určitě). A děkujeme! Někteří z Vás nám posílají docela zajímavé podněty. (rr) INFO bulletin glosy, rozhovory strana 17 z 23 19

20 knihovna, akce, společenská rubrika strana 22 z 23 V blížícím se měsíci únoru 2011 posíláme blahopřání všem členům OMMO a sympatizantům k jejich svátku i narozeninám! P. S. A neberte si to tak! Léta nám běží všem Někdy je dobré se aspoň na nějaký ten rok navíc vymluvit. Vše nejlepší přejí lidé z OMMO Z knihovny A nyní z dílny lidského Čapkova poznání Jsme velmi sytě nespokojeni s politikou politik; reptáme plni hořkosti, ale to se rozumí, máme tím asi tolik vlivu na běh politik, jako bychom měli na směr větru. To vše může být v pořádku, ale je to trochu málo. Pro svou osobu naprosto netoužím dělat politiku, ale silně bych si přál politicky žít. (Zóon Politikon) Co dodat? Snad jen že politický život se jakoby přejedl a různě z něj přežívá pachuť odporu. Jeho osud, resp. další konzumace si zřejmě vyžádá některé úpravy, včetně nových kuchařů. Není ale vyloučeno začít zvykat i vlastní žaludky na střídmější pojídání. Pro začátek se třeba dobře dívat. Konzumace totiž v mnoha případech začíná právě očima. (hs) 20